Zmenil se. Jak mu pomoct
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Ja chapu ze ztrata nekoho z rodiny boli, sama jsem pred par lety takto prisla o nekoho z rodiny kdo mi moc chybi a stejne si obcas vzpomenu co kdyby tu byl co by rekl? Pri jakemkoli neuspechu ci uspechu si rikam co by mi na to rekl? A na otazku jak me mrzi ze moje deti ho nikdy nemohli poznat - ta prinasi opravdu slzy do oci. Je to tezke, ale rozhodne jsem se nezmenila ve smyslu toho ze bych byla nervni, nebo vybusna. Mozna jsem mene spolecenska - uz nenavstevuji zbytek rodiny tak casto, ale to je i tim ze bydlim od zbytku rodiny dost daleko. Kazdopadne pokud potrebuje terapii musi on chtit sam. Rodina muze pomoct rict hele to uz neni normalni uz je to dlouho co se to stalo nemuzes porad si to dokola vycitat, byt zasekly v minulosti a kvuli tomu prestat zit naplno a jeste k tomu kdyz ma maleho syna.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Možná s ním citlivě promluvit a říct mu, že je moc smutné, že váš
syn přišel o strejdu, ale že je ještě smutnější, že díky tomu pomalu
přichází i o tátu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Že odmítá chodit na hřbitov není tak zvláštní. Já po smrti matky byla na jejím hrobě až po letech. Věděla jsem, že zemřela, ale ten hrob mi to potvrdil definitivně, nevím, jak jinak to říct. Dej mu čas (i když už je to dlouho). Asi si hraje na tvrďáka, protože se bojí projevit city. Já to měla tak, že jsem se tvářila lhostejně, po tom, co se narodila neteř. Nechtěla jsem ukázat, že jí miluju. Protože jsem měla pocit, že když si k ní vytvořím vztah a ona zemře, hrozně mě to zasáhne a ty pocity po smrti mámy jsem už nechtěla zažít znovu. Časem bolest přešla a s neteří jsme si vytvořily doufám pěkný vztah.
Nebo a to spíš je agresivní, protože se nenávidí, je na sebe a na svět naštvaný, zvlášť pokud má výčitky, že za bratrovu smrt může sám, když jej neodvezl z párty. Zkrátka to ještě nezpracoval. Zkus s ním promluvit jako bys byla psycholog. Něco jako: „Mám pocit, že si bráchovu smrt vyčítáš. Mám pravdu? Zlobíš se na sebe? Chápu to, ale odnášíme to my s dítětem a nás máš rád ne?“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
U chlapů je to těžké. Celý život jim bijou do hlavy, že chlapi
nebrečí, že chlapi musí být silní. Nemají za kým si zajít, pokud jdou
za svým otcem, tak ten jim dá herdu do zad a „vzmuž se.“
Ale pokud se nikdy pořádně nevybrečí, nevypustí tu lítost a vztek ven,
tak se to v něm začne hromadit a hromadit a hromadit. K tomu se
přičítají další věci ze zbylého života. Najednou už jsou
podrážděnější z každé kraviny, všechno je snadno vytočí, protože
většinu svojí kapacity využívají k tomu, aby se vyrovnali s tím
hlavním traumatem.
Společnost se citlivým chlapům směje, návštěva odborníka je pro chlapa
další osobní prohrou. Je třeba aby to tak přestal brát. Aby to, že si
popovídá s odborníkem nebral jako svoje další selhání, ale spíš jako
svůj boj a snahu o to, aby dokázal být vyrovnaným otcem pro své dítě.
Tohle je ale rozhodnutí, ke kterému musí dospět sám. Na tvém místě bych
ho zkusila podporovat. Sednout si k němu a říct mu, že to chápeš, že
tomu sice nerozumíš, protože jsi to ještě nezažila, ale že chápeš proč
se trápí. Jenže i po těch letech se trápí pořád stejně, ne-li hůř a
že by bylo lepší, kdyby se svěřil někomu nestrannému. Někomu, kdo už
takové problémy řešil. Někomu, kdo by mu pomohl, aby sám sobě odpustil,
že tam tehdy nejel. On ten problém totiž sám nezmizí, bude tam pořád a
bude hnít a hnít a hnít a kazit mu všechno ostatní. Všechny nové
zážitky se synem, jeho narozeniny, jeho úspěchy. Všechno bude mít
zkalené. A to si váš syn nezaslouží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Hele, to máš těžký a pomoct nemůžeš nijak.. Tohle čas nevyléčí,
jen se člověk naučí s tou bolestí žít ale nezmizí už nikdy.. Mě
zemřel před 15 lety brácha a mám s tím velký problém do teď.. Pořád
mi chybí, pořád to bolí.. Pořád ho všude vidím a hledám.. Pořád si
představuji jaký by teď byl, jak by vypadal, co by dělal.. A vánoce, to je
hodně bolavá pata.. Vím že zas budu civět na židli kde sedával a potečou
mi slzy a že se zase budu muset jít aspoň na chvíli, zavřít doma do
koupelny a tam se vybrečet potají, abych nekazila náladu všem okolo…Je to
prostě bolest a trápení už napořád.. Člověk se v tom nesmí utápět,
musí tu být pro ty živé a zdravé.. Nejlepší lék, je být obklopený
rodinou a dětmi a navzájem se držet.. A taky se občas ožrat do němoty a
pořádně se vybrečet.. Jo a na hřbitov taky nechodím, bráchu mám v srdci
a nějak nemám nervy na to stát u studenýho náhrobku.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Prosim o radu a anonym. Jsme s partnerem spolu asi 8-9 let. Vse klape, ted mame rocniho syna. Jsme mladí já 24 a on 27.
Jen me manzel trapi. Pred 6 lety mu tragicky zemrel bratr 16 let, autonehoda, vezl ho druhý den po zabave domů jeho kamarád. Bohuzel to dopadlo tragicky. Dodnes nikdo neví co se stalo.
Kazdopadne byli si hodne blizcí a chapu, ze je to velmi tezke a nedovedu si to predstavit.
Zkrátka on je od te doby jiný, ale slo to postupne. Drive mu nedelalo problem projevovat svoje city, dnes si hraje na tvrdaka. Celkove pozoruji, ze je hodne nervni, vzteklý, vybusny, nebyvalo tomu tak. A ted mame prvni Vanoce se synem a on se netesi, odpovedel, ze pro nej nic od te doby uz nejsou, ze se vsichni uz nesejdou, ze tomu nemuzu rozumet, pry mozna az bude syn vetsi.
Hodne ted sleduje dopravni nehody. Obcas prijde rec na to co se stalo a vlastne se mi snazi naznacit, ze pro nej tenkrat mel jet.
Ted, kdyz mame syna je to horsi, protoze premysli, ze strejdu nikdy nepozná.
Ja si myslim, ze by mu prospelo promluvit si s odbornikem, ale on nechce. Naslouchám mu, nezapomínám. Zvlastni i je, ze na hrbitov jet odmitá.
A nakonec bydlíme 2 km od mista, kde se to stalo a on kolem jezdí občas do práce. Jenze co s tím? odstehovat se?
Chtela bych jen poprosit, jestli nekdo mate tu zlou zkusenost, protoze ja nemohu vedet jak se presne cití, mohu nejak pomoct? Myslela jsem, ze cas je lék, ale nezdá se mi.
Je to 6 let…možná budu za divnou..ale není v tom něco jiného??
Nezdá se mi to…je mladý, aby se v tom takto babral.
Omlouvám se..snad jen čtu mezi řádky..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Kamarádka má psychické problémy a chce pomoct
- Pomáhá partner automaticky nebo mu musíte říkat?
- Co mu dát k Valentýnu?
- Nerespekt k šéfovi - změnili byste v takovém případě práci?
- Co udělat dítěti k večeři? Dnes mu vytrhla zubařka 4 přední zuby.
- Odpustit mu, nebo ho nechat jít?
- Z ničeho nic se mi změnil cyklus
- Životní příběh - Jak mi sactosalpinx změnil život
Prosim o radu a anonym. Jsme s partnerem spolu asi 8-9 let. Vse klape, ted mame rocniho syna. Jsme mladí já 24 a on 27.
Jen me manzel trapi. Pred 6 lety mu tragicky zemrel bratr 16 let, autonehoda, vezl ho druhý den po zabave domů jeho kamarád. Bohuzel to dopadlo tragicky. Dodnes nikdo neví co se stalo.
Kazdopadne byli si hodne blizcí a chapu, ze je to velmi tezke a nedovedu si to predstavit.
Zkrátka on je od te doby jiný, ale slo to postupne. Drive mu nedelalo problem projevovat svoje city, dnes si hraje na tvrdaka. Celkove pozoruji, ze je hodne nervni, vzteklý, vybusny, nebyvalo tomu tak. A ted mame prvni Vanoce se synem a on se netesi, odpovedel, ze pro nej nic od te doby uz nejsou, ze se vsichni uz nesejdou, ze tomu nemuzu rozumet, pry mozna az bude syn vetsi.
Hodne ted sleduje dopravni nehody. Obcas prijde rec na to co se stalo a vlastne se mi snazi naznacit, ze pro nej tenkrat mel jet.
Ted, kdyz mame syna je to horsi, protoze premysli, ze strejdu nikdy nepozná.
Ja si myslim, ze by mu prospelo promluvit si s odbornikem, ale on nechce. Naslouchám mu, nezapomínám. Zvlastni i je, ze na hrbitov jet odmitá.
A nakonec bydlíme 2 km od mista, kde se to stalo a on kolem jezdí občas do práce. Jenze co s tím? odstehovat se?
Chtela bych jen poprosit, jestli nekdo mate tu zlou zkusenost, protoze ja nemohu vedet jak se presne cití, mohu nejak pomoct? Myslela jsem, ze cas je lék, ale nezdá se mi.