Známost přes internet - jak byste to řešili, co si o tom myslíte?

Anonymní
18.8.20 18:37

Známost přes internet - jak byste to řešili, co si o tom myslíte?

Ahoj, nikdy bych neřekla že bych psala o pomoc na tomto webu :) ale vlastně jsem tu byla spoustukrát, našla jsem tu pomoc ve spoustě rad, jsem toho názoru že jsou tu převážně opravdu rozumné ženy a slečny, které jsou schopné poradit :kytka:
Tak tedy k mému problému, ve kterém bych Vás chtěla poprosit o radu, názor.
Před půl rokem jsem poznala jednoho muže, (mně bylo 17, jemu 23), přes internet. Původně se mi svým projevem zdál hrozně nesympatický a arogantní - ale potom jsme si začali víc psát, on se mi brzo “otevřel”, svěřil se mi s tím, co ho trápí a já jsem zjistila, že to v životě neměl vůbec lehké, byl tím životem tak trochu zničený. Neměl nikoho, žádná rodina, žádná partnerka, kvůli přestěhování do nového města ani žádní přátelé. No, abych to zkrátila - i já jemu jsem se svěřila, řekla jsem mu věci které jsem NIKDY, NIKOMU neřekla. Doteď nechápu, jak to bylo možné, ale byli jsme schopní se přes internet sblížit úplně neskutečným způsobem. Začali jsme si psát každodenně, doslova celý den, hrozně jsme si rozuměli - nebo se to tak aspoň zdálo.
No, pak přišel zvrat. Řekl, že by chtěl něco víc, začal mi vypisovat že jsem pro něj jediný důvod proč žít a jak mě miluje - a mě to vyděsilo.
Znali jsme se přeci jen přes internet, nikdy jsme se neviděli osobně. Vysvětlila jsem mu, že asi není dobré tyhle věci psát a řešit dokud se nepoznáme osobně a že v klidu můžeme zůstat přátelé.
Ale jemu se to nelíbilo, pořád na mě tlačil, chtěl abych mu odsouhlasila, že spolu něco budeme mít, že je to jisté - a mě to zkrátka připadalo divné, prostě jsem měla v hlavě, že si sice rozumíme, ale při osobním setkání to třeba bude jiné, možná mezi námi nebude ta “jiskra”, možná až se uvidíme, tak se nebudeme až tak přitahovat.
No, zkrátka mi to bylo nepříjemné, ten jeho nátlak mě začal ničit, pořád jsem mu vysvětlovala že to nechci řešit už teď, že ho mám ráda, ale tyhle věci budeme řešit až z očí do očí, promluvíme si o tom až budeme spolu - a to byl kámen úrazu. Prostě se urazil, protože jsem mu neodsouhlasila a neujistila jsem ho v tom, že mezi námi něco bude. Pak se vše změnilo, on změnil chování, začal být protivný a nepříjemný, nic už nebylo jako dřív. Jednoho dne jsem jeho chování neustála, doslova jsem se rozbrečela nad tím, když jsem si vzpomněla jak se ke mně choval dřív, jak byl úžasný a dokonalý a dokázal mě pochopit - a pak dokázal být jen urýpaný, zlý a odtažitý. Nevydržela jsem to a řekla mu svoje, on se urazil ještě víc, prostě katastrofa. Vyvrcholilo to tím, že jsem se nechala ovládnout emocemi, měla jsem vztek a zároveň jsem pociťovala zklamání, do hlavy mi naběhla myšlenka že už to nikdy nebude jako dřív, že už to je prostě zkažené a že jsem už o toho skvělého kamaráda přišla - tak jsem mu napsala, že tohle už nezvládám a zablokovala jsem ho. Ve finále jsem to strašně obrečela, po pár dnech mi začal chybět a hrozně se mi stýskalo, vzpomínala jsem na ty hezké chvilky.
No, postupem času jsem si věci srovnávala, uvědomovala jsem si třeba to, že se mnou uměl manipulovat, vnucoval mi svoje názory, byl trochu zvláštní, když se mu cokoliv nelíbilo tak se urazil, požadoval abych s ním souhlasila ve všem, občas se choval trochu jako magor, občas byl trochu agresivní (psal věci typu “nejradši bych toho kreténa zabil, těch deset let za mřížema bych i nějak přežil” když ho naštval kolega, po mně vyžadoval abych si nepsala s jinými kluky, protože “kurva nechci aby začal žárlit, to nechci poznat”) - ale já jsem to neviděla, z nějakého důvodu jsem si ho idealizovala. Anebo jsem to všechno snášela, akceptovala jsem to, protože mi ho bylo líto, protože toho prožil hodně.
Abych nezapomněla, hrozně pil, hulil a bral hodně prášků - snažila jsem se ho přemlouvat aby přestal, samozřejmě se vždy urazil a byl nepříjemný.
Teď se tluču do čela, jak jsem mohla být tak slepá a vidět v něm tak skvělého člověka, nechápu to.

No, asi po týdnu se mě ještě snažil kontaktovat na jiných sítích - ze všech sil jsem to ignorovala, snažila jsem se na něj zapomenout.
Každopádně uběhly tři měsíce a já jsem na něj myslela každý den, ačkoliv den ode dne myšlenky na něj byly slabší a v trochu jiném duchu. Ale zkrátka jsem furt přemýšlela nad tím, co se s ním asi zrovna děje, měla jsem výčitky že jsem ho opustila a nechala ho samotného.
Ani nevím proč, ale před pár dny jsem ho odblokovala, snad jen ze zvědavosti jestli na mě už zapomněl, nebo si třeba všimne že je odblokovaný a napíše mi - a samozřejmě, tomu jsem vůbec nevěřila.
Ale stalo se, napsal mi snad pět hodin po odblokování, sama jsem tomu nemohla uvěřit. Napsal mi, jak strašně mu chybím, prosil abych to s ním ještě zkusila, jak moc pro něj znamenám a jak mě má pořád rád…

Dřív bych se nad ním snad i slitovala, ale jak jsem psala, uvědomila jsem si že v jeho chování nebylo něco v pořádku - najednou jsem ho viděla už trochu jinak než tenkrát před měsíci, do toho působil dost divně, zoufale.
Snažila jsem se být hodná, napsala jsem mu, že mu přeju to nejlepší, ale aby na mě zapomněl a posunul se dál. A co on? Žadonil abych to nedělala, abych mu dala šanci, abych se vrátila, že beze mě umře - načež jsem trochu znervóznila, řekla jsem mu že to není dobrý nápad, že to tak už asi nechci, že my bychom spolu v určitých směrech zřejmě nikdy nevycházeli. Byla jsem si skoro jistá tím, že by na mě po čase znovu tlačil, zkoušel určité věci.
Na to jsem se dočkala odpovědi “Pořád jsi pro mě vším, mám tě rád a vždycky tu pro tebe budu. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Promiň.” Trochu mi to vyrazilo dech, ale než jsem stačila cokoliv odpovědět, zablokoval mě on.
Nechápu to, jsem hrozně zmatená. Proč mi napíše něco takového a pak mě zablokuje? Chtěl se pomstít? Nebo se s tím smířil a už mě nechce ve svém životě? Nebo snad doufá, že mě tím dostane zpátky, protože se ho kvůli této zprávě budu snažit kontaktovat jiným způsobem, na jiných sítích? Snaží se se mnou manipulovat? Vzbudit ve mně vinu a lítost?

Vím, že se to zřejmě Vám, dospělým ženám bude zdát jako největší kravina století - a chápu to, vlastně ani sama nevím proč mám potřebu to řešit. Ale moc děkuju za každou odpověď :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3583
18.8.20 18:43

Nešlo by to zkrátit?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24143
18.8.20 18:44

Tlačítko log out a jít ven.
Jsi příliš mladá na to, abys trávila život ve virtuální realitě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2532
18.8.20 18:45

Ty několik měsíců řešíš náklonnost k někomu, koho jsi nikdy neviděla? To vážně? 8o

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
28497
18.8.20 18:47
@Anonymní píše:
Ahoj, nikdy bych neřekla že bych psala o pomoc na tomto webu :) ale vlastně jsem tu byla spoustukrát, našla jsem tu pomoc ve spoustě rad, jsem toho názoru že jsou tu převážně opravdu rozumné ženy a slečny, které jsou schopné poradit :kytka:
Tak tedy k mému problému, ve kterém bych Vás chtěla poprosit o radu, názor.
Před půl rokem jsem poznala jednoho muže, (mně bylo 17, jemu 23), přes internet. Původně se mi svým projevem zdál hrozně nesympatický a arogantní - ale potom jsme si začali víc psát, on se mi brzo “otevřel”, svěřil se mi s tím, co ho trápí a já jsem zjistila, že to v životě neměl vůbec lehké, byl tím životem tak trochu zničený. Neměl nikoho, žádná rodina, žádná partnerka, kvůli přestěhování do nového města ani žádní přátelé. No, abych to zkrátila - i já jemu jsem se svěřila, řekla jsem mu věci které jsem NIKDY, NIKOMU neřekla. Doteď nechápu, jak to bylo možné, ale byli jsme schopní se přes internet sblížit úplně neskutečným způsobem. Začali jsme si psát každodenně, doslova celý den, hrozně jsme si rozuměli - nebo se to tak aspoň zdálo.
No, pak přišel zvrat. Řekl, že by chtěl něco víc, začal mi vypisovat že jsem pro něj jediný důvod proč žít a jak mě miluje - a mě to vyděsilo.
Znali jsme se přeci jen přes internet, nikdy jsme se neviděli osobně. Vysvětlila jsem mu, že asi není dobré tyhle věci psát a řešit dokud se nepoznáme osobně a že v klidu můžeme zůstat přátelé.
Ale jemu se to nelíbilo, pořád na mě tlačil, chtěl abych mu odsouhlasila, že spolu něco budeme mít, že je to jisté - a mě to zkrátka připadalo divné, prostě jsem měla v hlavě, že si sice rozumíme, ale při osobním setkání to třeba bude jiné, možná mezi námi nebude ta “jiskra”, možná až se uvidíme, tak se nebudeme až tak přitahovat.
No, zkrátka mi to bylo nepříjemné, ten jeho nátlak mě začal ničit, pořád jsem mu vysvětlovala že to nechci řešit už teď, že ho mám ráda, ale tyhle věci budeme řešit až z očí do očí, promluvíme si o tom až budeme spolu - a to byl kámen úrazu. Prostě se urazil, protože jsem mu neodsouhlasila a neujistila jsem ho v tom, že mezi námi něco bude. Pak se vše změnilo, on změnil chování, začal být protivný a nepříjemný, nic už nebylo jako dřív. Jednoho dne jsem jeho chování neustála, doslova jsem se rozbrečela nad tím, když jsem si vzpomněla jak se ke mně choval dřív, jak byl úžasný a dokonalý a dokázal mě pochopit - a pak dokázal být jen urýpaný, zlý a odtažitý. Nevydržela jsem to a řekla mu svoje, on se urazil ještě víc, prostě katastrofa. Vyvrcholilo to tím, že jsem se nechala ovládnout emocemi, měla jsem vztek a zároveň jsem pociťovala zklamání, do hlavy mi naběhla myšlenka že už to nikdy nebude jako dřív, že už to je prostě zkažené a že jsem už o toho skvělého kamaráda přišla - tak jsem mu napsala, že tohle už nezvládám a zablokovala jsem ho. Ve finále jsem to strašně obrečela, po pár dnech mi začal chybět a hrozně se mi stýskalo, vzpomínala jsem na ty hezké chvilky.
No, postupem času jsem si věci srovnávala, uvědomovala jsem si třeba to, že se mnou uměl manipulovat, vnucoval mi svoje názory, byl trochu zvláštní, když se mu cokoliv nelíbilo tak se urazil, požadoval abych s ním souhlasila ve všem, občas se choval trochu jako magor, občas byl trochu agresivní (psal věci typu “nejradši bych toho kreténa zabil, těch deset let za mřížema bych i nějak přežil” když ho naštval kolega, po mně vyžadoval abych si nepsala s jinými kluky, protože “kurva nechci aby začal žárlit, to nechci poznat”) - ale já jsem to neviděla, z nějakého důvodu jsem si ho idealizovala. Anebo jsem to všechno snášela, akceptovala jsem to, protože mi ho bylo líto, protože toho prožil hodně.
Abych nezapomněla, hrozně pil, hulil a bral hodně prášků - snažila jsem se ho přemlouvat aby přestal, samozřejmě se vždy urazil a byl nepříjemný.
Teď se tluču do čela, jak jsem mohla být tak slepá a vidět v něm tak skvělého člověka, nechápu to.

No, asi po týdnu se mě ještě snažil kontaktovat na jiných sítích - ze všech sil jsem to ignorovala, snažila jsem se na něj zapomenout.
Každopádně uběhly tři měsíce a já jsem na něj myslela každý den, ačkoliv den ode dne myšlenky na něj byly slabší a v trochu jiném duchu. Ale zkrátka jsem furt přemýšlela nad tím, co se s ním asi zrovna děje, měla jsem výčitky že jsem ho opustila a nechala ho samotného.
Ani nevím proč, ale před pár dny jsem ho odblokovala, snad jen ze zvědavosti jestli na mě už zapomněl, nebo si třeba všimne že je odblokovaný a napíše mi - a samozřejmě, tomu jsem vůbec nevěřila.
Ale stalo se, napsal mi snad pět hodin po odblokování, sama jsem tomu nemohla uvěřit. Napsal mi, jak strašně mu chybím, prosil abych to s ním ještě zkusila, jak moc pro něj znamenám a jak mě má pořád rád…

Dřív bych se nad ním snad i slitovala, ale jak jsem psala, uvědomila jsem si že v jeho chování nebylo něco v pořádku - najednou jsem ho viděla už trochu jinak než tenkrát před měsíci, do toho působil dost divně, zoufale.
Snažila jsem se být hodná, napsala jsem mu, že mu přeju to nejlepší, ale aby na mě zapomněl a posunul se dál. A co on? Žadonil abych to nedělala, abych mu dala šanci, abych se vrátila, že beze mě umře - načež jsem trochu znervóznila, řekla jsem mu že to není dobrý nápad, že to tak už asi nechci, že my bychom spolu v určitých směrech zřejmě nikdy nevycházeli. Byla jsem si skoro jistá tím, že by na mě po čase znovu tlačil, zkoušel určité věci.
Na to jsem se dočkala odpovědi “Pořád jsi pro mě vším, mám tě rád a vždycky tu pro tebe budu. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Promiň.” Trochu mi to vyrazilo dech, ale než jsem stačila cokoliv odpovědět, zablokoval mě on.
Nechápu to, jsem hrozně zmatená. Proč mi napíše něco takového a pak mě zablokuje? Chtěl se pomstít? Nebo se s tím smířil a už mě nechce ve svém životě? Nebo snad doufá, že mě tím dostane zpátky, protože se ho kvůli této zprávě budu snažit kontaktovat jiným způsobem, na jiných sítích? Snaží se se mnou manipulovat? Vzbudit ve mně vinu a lítost?

Vím, že se to zřejmě Vám, dospělým ženám bude zdát jako největší kravina století - a chápu to, vlastně ani sama nevím proč mám potřebu to řešit. Ale moc děkuju za každou odpověď :srdce:

Bud ráda, že Tě zablokoval.

Příště místo nekonečného vypisování, které je o ničem, protože si akorát idealizuješ představy, které neexistují, trvej na setkání, tohle je jen ztráta času.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4051
18.8.20 18:48

Ano manipulace. Uvědom si už tu absurdnost. Nevíš o něm nic co ti sám nenapsal. Hodně věcí si ty dokreslíš fantazií. Evidentně je to psychopat. On ti napíše že tu vždy pro tebe bude a pak že zablokuje :lol: prosím tě zablokuj ho a už ho pusť dál.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7903
18.8.20 18:54

Naprostý základ internetové komunikace je ten, že když se někdo začne chovat divně nebo nepříjemně, musíš ho zaříznout. Hned. Nepřemýšlet, proč, nač, co udělat jinak, co je za tím… Nemá to cenu!!

A pravidlo číslo dvě (nebo hned jedna?) nepsat si s někým dlouho, nenahrazovat tím živý vztah, brzy se poznat osobně. Jakékoliv další psaní bez kontaktu nemá smysl.

Život se má žít v reálu a psaní má usnadnit sem tam komunikaci ve chvíli, kdy to jinak nejde. Nemá se povýšit na jediný způsob komunikace. Úplně nejlepší by bylo, kdyby si lidi nepsali vůbec ;-). Spoustu věcí to komplikuje.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
380
18.8.20 18:54

Je úplně jedno proč to dělá. Rozhodující je, co chceš Ty.
Ale podle jeho projevů je dost nevyzrálý. Nejspíše je pro jeho ego snesitelnnější, když on zablokuje Tebe a ukonči to, než když zablokuješ Ty jeho :nevim:
Navíc může uvažovat, že tím získá Tvou pozornost.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
94
18.8.20 19:03

Zablokuj ho navždy a už se k tomu nevracej. Hledej si kluka v reálu, jsi mladá a nezadaných vrstevníků kolem plno. Ty jsi trávila půl roku vypisováním s někým, koho jsi nikdy neviděla, který se s tebou snaží manipulovat a který ve svém zápalu napíše o sobě to nejlepší, že chlastá, hulí a žere prášky :zed:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27504
18.8.20 19:03
@Anonymní píše:
Ahoj, nikdy bych neřekla že bych psala o pomoc na tomto webu :) ale vlastně jsem tu byla spoustukrát, našla jsem tu pomoc ve spoustě rad, jsem toho názoru že jsou tu převážně opravdu rozumné ženy a slečny, které jsou schopné poradit :kytka:
Tak tedy k mému problému, ve kterém bych Vás chtěla poprosit o radu, názor.
Před půl rokem jsem poznala jednoho muže, (mně bylo 17, jemu 23), přes internet. Původně se mi svým projevem zdál hrozně nesympatický a arogantní - ale potom jsme si začali víc psát, on se mi brzo “otevřel”, svěřil se mi s tím, co ho trápí a já jsem zjistila, že to v životě neměl vůbec lehké, byl tím životem tak trochu zničený. Neměl nikoho, žádná rodina, žádná partnerka, kvůli přestěhování do nového města ani žádní přátelé. No, abych to zkrátila - i já jemu jsem se svěřila, řekla jsem mu věci které jsem NIKDY, NIKOMU neřekla. Doteď nechápu, jak to bylo možné, ale byli jsme schopní se přes internet sblížit úplně neskutečným způsobem. Začali jsme si psát každodenně, doslova celý den, hrozně jsme si rozuměli - nebo se to tak aspoň zdálo.
No, pak přišel zvrat. Řekl, že by chtěl něco víc, začal mi vypisovat že jsem pro něj jediný důvod proč žít a jak mě miluje - a mě to vyděsilo.
Znali jsme se přeci jen přes internet, nikdy jsme se neviděli osobně. Vysvětlila jsem mu, že asi není dobré tyhle věci psát a řešit dokud se nepoznáme osobně a že v klidu můžeme zůstat přátelé.
Ale jemu se to nelíbilo, pořád na mě tlačil, chtěl abych mu odsouhlasila, že spolu něco budeme mít, že je to jisté - a mě to zkrátka připadalo divné, prostě jsem měla v hlavě, že si sice rozumíme, ale při osobním setkání to třeba bude jiné, možná mezi námi nebude ta “jiskra”, možná až se uvidíme, tak se nebudeme až tak přitahovat.
No, zkrátka mi to bylo nepříjemné, ten jeho nátlak mě začal ničit, pořád jsem mu vysvětlovala že to nechci řešit už teď, že ho mám ráda, ale tyhle věci budeme řešit až z očí do očí, promluvíme si o tom až budeme spolu - a to byl kámen úrazu. Prostě se urazil, protože jsem mu neodsouhlasila a neujistila jsem ho v tom, že mezi námi něco bude. Pak se vše změnilo, on změnil chování, začal být protivný a nepříjemný, nic už nebylo jako dřív. Jednoho dne jsem jeho chování neustála, doslova jsem se rozbrečela nad tím, když jsem si vzpomněla jak se ke mně choval dřív, jak byl úžasný a dokonalý a dokázal mě pochopit - a pak dokázal být jen urýpaný, zlý a odtažitý. Nevydržela jsem to a řekla mu svoje, on se urazil ještě víc, prostě katastrofa. Vyvrcholilo to tím, že jsem se nechala ovládnout emocemi, měla jsem vztek a zároveň jsem pociťovala zklamání, do hlavy mi naběhla myšlenka že už to nikdy nebude jako dřív, že už to je prostě zkažené a že jsem už o toho skvělého kamaráda přišla - tak jsem mu napsala, že tohle už nezvládám a zablokovala jsem ho. Ve finále jsem to strašně obrečela, po pár dnech mi začal chybět a hrozně se mi stýskalo, vzpomínala jsem na ty hezké chvilky.
No, postupem času jsem si věci srovnávala, uvědomovala jsem si třeba to, že se mnou uměl manipulovat, vnucoval mi svoje názory, byl trochu zvláštní, když se mu cokoliv nelíbilo tak se urazil, požadoval abych s ním souhlasila ve všem, občas se choval trochu jako magor, občas byl trochu agresivní (psal věci typu “nejradši bych toho kreténa zabil, těch deset let za mřížema bych i nějak přežil” když ho naštval kolega, po mně vyžadoval abych si nepsala s jinými kluky, protože “kurva nechci aby začal žárlit, to nechci poznat”) - ale já jsem to neviděla, z nějakého důvodu jsem si ho idealizovala. Anebo jsem to všechno snášela, akceptovala jsem to, protože mi ho bylo líto, protože toho prožil hodně.
Abych nezapomněla, hrozně pil, hulil a bral hodně prášků - snažila jsem se ho přemlouvat aby přestal, samozřejmě se vždy urazil a byl nepříjemný.
Teď se tluču do čela, jak jsem mohla být tak slepá a vidět v něm tak skvělého člověka, nechápu to.

No, asi po týdnu se mě ještě snažil kontaktovat na jiných sítích - ze všech sil jsem to ignorovala, snažila jsem se na něj zapomenout.
Každopádně uběhly tři měsíce a já jsem na něj myslela každý den, ačkoliv den ode dne myšlenky na něj byly slabší a v trochu jiném duchu. Ale zkrátka jsem furt přemýšlela nad tím, co se s ním asi zrovna děje, měla jsem výčitky že jsem ho opustila a nechala ho samotného.
Ani nevím proč, ale před pár dny jsem ho odblokovala, snad jen ze zvědavosti jestli na mě už zapomněl, nebo si třeba všimne že je odblokovaný a napíše mi - a samozřejmě, tomu jsem vůbec nevěřila.
Ale stalo se, napsal mi snad pět hodin po odblokování, sama jsem tomu nemohla uvěřit. Napsal mi, jak strašně mu chybím, prosil abych to s ním ještě zkusila, jak moc pro něj znamenám a jak mě má pořád rád…

Dřív bych se nad ním snad i slitovala, ale jak jsem psala, uvědomila jsem si že v jeho chování nebylo něco v pořádku - najednou jsem ho viděla už trochu jinak než tenkrát před měsíci, do toho působil dost divně, zoufale.
Snažila jsem se být hodná, napsala jsem mu, že mu přeju to nejlepší, ale aby na mě zapomněl a posunul se dál. A co on? Žadonil abych to nedělala, abych mu dala šanci, abych se vrátila, že beze mě umře - načež jsem trochu znervóznila, řekla jsem mu že to není dobrý nápad, že to tak už asi nechci, že my bychom spolu v určitých směrech zřejmě nikdy nevycházeli. Byla jsem si skoro jistá tím, že by na mě po čase znovu tlačil, zkoušel určité věci.
Na to jsem se dočkala odpovědi “Pořád jsi pro mě vším, mám tě rád a vždycky tu pro tebe budu. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Promiň.” Trochu mi to vyrazilo dech, ale než jsem stačila cokoliv odpovědět, zablokoval mě on.
Nechápu to, jsem hrozně zmatená. Proč mi napíše něco takového a pak mě zablokuje? Chtěl se pomstít? Nebo se s tím smířil a už mě nechce ve svém životě? Nebo snad doufá, že mě tím dostane zpátky, protože se ho kvůli této zprávě budu snažit kontaktovat jiným způsobem, na jiných sítích? Snaží se se mnou manipulovat? Vzbudit ve mně vinu a lítost?

Vím, že se to zřejmě Vám, dospělým ženám bude zdát jako největší kravina století - a chápu to, vlastně ani sama nevím proč mám potřebu to řešit. Ale moc děkuju za každou odpověď :srdce:

Toho nebrat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2400
18.8.20 19:10
@Anonymní píše:
Ahoj, nikdy bych neřekla že bych psala o pomoc na tomto webu :) ale vlastně jsem tu byla spoustukrát, našla jsem tu pomoc ve spoustě rad, jsem toho názoru že jsou tu převážně opravdu rozumné ženy a slečny, které jsou schopné poradit :kytka:
Tak tedy k mému problému, ve kterém bych Vás chtěla poprosit o radu, názor.
Před půl rokem jsem poznala jednoho muže, (mně bylo 17, jemu 23), přes internet. Původně se mi svým projevem zdál hrozně nesympatický a arogantní - ale potom jsme si začali víc psát, on se mi brzo “otevřel”, svěřil se mi s tím, co ho trápí a já jsem zjistila, že to v životě neměl vůbec lehké, byl tím životem tak trochu zničený. Neměl nikoho, žádná rodina, žádná partnerka, kvůli přestěhování do nového města ani žádní přátelé. No, abych to zkrátila - i já jemu jsem se svěřila, řekla jsem mu věci které jsem NIKDY, NIKOMU neřekla. Doteď nechápu, jak to bylo možné, ale byli jsme schopní se přes internet sblížit úplně neskutečným způsobem. Začali jsme si psát každodenně, doslova celý den, hrozně jsme si rozuměli - nebo se to tak aspoň zdálo.
No, pak přišel zvrat. Řekl, že by chtěl něco víc, začal mi vypisovat že jsem pro něj jediný důvod proč žít a jak mě miluje - a mě to vyděsilo.
Znali jsme se přeci jen přes internet, nikdy jsme se neviděli osobně. Vysvětlila jsem mu, že asi není dobré tyhle věci psát a řešit dokud se nepoznáme osobně a že v klidu můžeme zůstat přátelé.
Ale jemu se to nelíbilo, pořád na mě tlačil, chtěl abych mu odsouhlasila, že spolu něco budeme mít, že je to jisté - a mě to zkrátka připadalo divné, prostě jsem měla v hlavě, že si sice rozumíme, ale při osobním setkání to třeba bude jiné, možná mezi námi nebude ta “jiskra”, možná až se uvidíme, tak se nebudeme až tak přitahovat.
No, zkrátka mi to bylo nepříjemné, ten jeho nátlak mě začal ničit, pořád jsem mu vysvětlovala že to nechci řešit už teď, že ho mám ráda, ale tyhle věci budeme řešit až z očí do očí, promluvíme si o tom až budeme spolu - a to byl kámen úrazu. Prostě se urazil, protože jsem mu neodsouhlasila a neujistila jsem ho v tom, že mezi námi něco bude. Pak se vše změnilo, on změnil chování, začal být protivný a nepříjemný, nic už nebylo jako dřív. Jednoho dne jsem jeho chování neustála, doslova jsem se rozbrečela nad tím, když jsem si vzpomněla jak se ke mně choval dřív, jak byl úžasný a dokonalý a dokázal mě pochopit - a pak dokázal být jen urýpaný, zlý a odtažitý. Nevydržela jsem to a řekla mu svoje, on se urazil ještě víc, prostě katastrofa. Vyvrcholilo to tím, že jsem se nechala ovládnout emocemi, měla jsem vztek a zároveň jsem pociťovala zklamání, do hlavy mi naběhla myšlenka že už to nikdy nebude jako dřív, že už to je prostě zkažené a že jsem už o toho skvělého kamaráda přišla - tak jsem mu napsala, že tohle už nezvládám a zablokovala jsem ho. Ve finále jsem to strašně obrečela, po pár dnech mi začal chybět a hrozně se mi stýskalo, vzpomínala jsem na ty hezké chvilky.
No, postupem času jsem si věci srovnávala, uvědomovala jsem si třeba to, že se mnou uměl manipulovat, vnucoval mi svoje názory, byl trochu zvláštní, když se mu cokoliv nelíbilo tak se urazil, požadoval abych s ním souhlasila ve všem, občas se choval trochu jako magor, občas byl trochu agresivní (psal věci typu “nejradši bych toho kreténa zabil, těch deset let za mřížema bych i nějak přežil” když ho naštval kolega, po mně vyžadoval abych si nepsala s jinými kluky, protože “kurva nechci aby začal žárlit, to nechci poznat”)- ale já jsem to neviděla, z nějakého důvodu jsem si ho idealizovala. Anebo jsem to všechno snášela, akceptovala jsem to, protože mi ho bylo líto, protože toho prožil hodně.
Abych nezapomněla,hrozně pil, hulil a bral hodně prášků - snažila jsem se ho přemlouvat aby přestal, samozřejmě se vždy urazil a byl nepříjemný.
Teď se tluču do čela, jak jsem mohla být tak slepá a vidět v něm tak skvělého člověka, nechápu to.

No, asi po týdnu se mě ještě snažil kontaktovat na jiných sítích - ze všech sil jsem to ignorovala, snažila jsem se na něj zapomenout.
Každopádně uběhly tři měsíce a já jsem na něj myslela každý den, ačkoliv den ode dne myšlenky na něj byly slabší a v trochu jiném duchu. Ale zkrátka jsem furt přemýšlela nad tím, co se s ním asi zrovna děje, měla jsem výčitky že jsem ho opustila a nechala ho samotného.
Ani nevím proč, ale před pár dny jsem ho odblokovala, snad jen ze zvědavosti jestli na mě už zapomněl, nebo si třeba všimne že je odblokovaný a napíše mi - a samozřejmě, tomu jsem vůbec nevěřila.
Ale stalo se, napsal mi snad pět hodin po odblokování, sama jsem tomu nemohla uvěřit. Napsal mi, jak strašně mu chybím, prosil abych to s ním ještě zkusila, jak moc pro něj znamenám a jak mě má pořád rád…

Dřív bych se nad ním snad i slitovala, ale jak jsem psala, uvědomila jsem si že v jeho chování nebylo něco v pořádku - najednou jsem ho viděla už trochu jinak než tenkrát před měsíci, do toho působil dost divně, zoufale.
Snažila jsem se být hodná, napsala jsem mu, že mu přeju to nejlepší, ale aby na mě zapomněl a posunul se dál. A co on? Žadonil abych to nedělala, abych mu dala šanci, abych se vrátila, že beze mě umře- načež jsem trochu znervóznila, řekla jsem mu že to není dobrý nápad, že to tak už asi nechci, že my bychom spolu v určitých směrech zřejmě nikdy nevycházeli. Byla jsem si skoro jistá tím, že by na mě po čase znovu tlačil, zkoušel určité věci.
Na to jsem se dočkala odpovědi “Pořád jsi pro mě vším, mám tě rád a vždycky tu pro tebe budu. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Promiň.” Trochu mi to vyrazilo dech, ale než jsem stačila cokoliv odpovědět, zablokoval mě on.
Nechápu to, jsem hrozně zmatená. Proč mi napíše něco takového a pak mě zablokuje? Chtěl se pomstít? Nebo se s tím smířil a už mě nechce ve svém životě? Nebo snad doufá, že mě tím dostane zpátky, protože se ho kvůli této zprávě budu snažit kontaktovat jiným způsobem, na jiných sítích? Snaží se se mnou manipulovat? Vzbudit ve mně vinu a lítost?

Vím, že se to zřejmě Vám, dospělým ženám bude zdát jako největší kravina století - a chápu to, vlastně ani sama nevím proč mám potřebu to řešit. Ale moc děkuju za každou odpověď :srdce:

Za prvé : dopřej si pořádnou oslavu, že to bylo jen psaní a že tě zablokoval. A už se nesnaž vyprovokovat žádný další kontakt.

Za druhé : použiju tvoje slova, takže NIKDY NIKOMU, koho jsi ani neviděla, se nesvěřuj s osobními věcmi.

Za třetí : funguje ti intuice - viz na začátku jsem měla pocit, že arogantní apod. - tak ji příště poslechni a nepokračuj.

Z čtvrté : týpek, který chlastá, hulí a to celé vylepšuje prášky a který píše podobné hnusy NENÍ člověk, se kterým chceš mít něco společného.

Závěr : měla jsi kliku, vykašli se na psaní na netu, na druhé straně může být kdokoli.
Ať brzy potkáš fajn kluka :kytka:
Raději osobně ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9504
18.8.20 19:43

A dokument V síti jsi viděla? Za tím monitorem mohl být kdokoli, mohl od tebe vylakat třeba fotky nebo i ty intimní věci, může je použít dál a vydírat tě… Vůbec nevíš, kdo to opravdu je, zřejmě nějaký blázen, může ti napovídat úplně cokoli, nemusí to být ani pravda.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11438
18.8.20 20:05

Ten člověk to evidentně nemá v hlavě v pořádku, je narušený. Nemá smysl dumat nad tím, proč si tě zablokoval, zřejmě jde jen o nějakou nepochopitelnou taktiku, každopádně, až si tě zase odblokuje, nereaguj na něj už ;) Kdyby mě chlap do něčeho nutil, nebo mi napsal, že se zabije :roll:, zablokuji ho okamžitě…měla jsi s ním trpělivosti až moc.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
66
18.8.20 20:07

Holka, buď ráda, že ses toho psychouše zbavila, odstřihni ho ze všech sítí i myšlenek, a to definitivně. Neplýtvej energií.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7259
18.8.20 21:00
@Anonymní píše:
Ahoj, nikdy bych neřekla že bych psala o pomoc na tomto webu :) ale vlastně jsem tu byla spoustukrát, našla jsem tu pomoc ve spoustě rad, jsem toho názoru že jsou tu převážně opravdu rozumné ženy a slečny, které jsou schopné poradit :kytka:
Tak tedy k mému problému, ve kterém bych Vás chtěla poprosit o radu, názor.
Před půl rokem jsem poznala jednoho muže, (mně bylo 17, jemu 23), přes internet. Původně se mi svým projevem zdál hrozně nesympatický a arogantní - ale potom jsme si začali víc psát, on se mi brzo “otevřel”, svěřil se mi s tím, co ho trápí a já jsem zjistila, že to v životě neměl vůbec lehké, byl tím životem tak trochu zničený. Neměl nikoho, žádná rodina, žádná partnerka, kvůli přestěhování do nového města ani žádní přátelé. No, abych to zkrátila - i já jemu jsem se svěřila, řekla jsem mu věci které jsem NIKDY, NIKOMU neřekla. Doteď nechápu, jak to bylo možné, ale byli jsme schopní se přes internet sblížit úplně neskutečným způsobem. Začali jsme si psát každodenně, doslova celý den, hrozně jsme si rozuměli - nebo se to tak aspoň zdálo.
No, pak přišel zvrat. Řekl, že by chtěl něco víc, začal mi vypisovat že jsem pro něj jediný důvod proč žít a jak mě miluje - a mě to vyděsilo.
Znali jsme se přeci jen přes internet, nikdy jsme se neviděli osobně. Vysvětlila jsem mu, že asi není dobré tyhle věci psát a řešit dokud se nepoznáme osobně a že v klidu můžeme zůstat přátelé.
Ale jemu se to nelíbilo, pořád na mě tlačil, chtěl abych mu odsouhlasila, že spolu něco budeme mít, že je to jisté - a mě to zkrátka připadalo divné, prostě jsem měla v hlavě, že si sice rozumíme, ale při osobním setkání to třeba bude jiné, možná mezi námi nebude ta “jiskra”, možná až se uvidíme, tak se nebudeme až tak přitahovat.
No, zkrátka mi to bylo nepříjemné, ten jeho nátlak mě začal ničit, pořád jsem mu vysvětlovala že to nechci řešit už teď, že ho mám ráda, ale tyhle věci budeme řešit až z očí do očí, promluvíme si o tom až budeme spolu - a to byl kámen úrazu. Prostě se urazil, protože jsem mu neodsouhlasila a neujistila jsem ho v tom, že mezi námi něco bude. Pak se vše změnilo, on změnil chování, začal být protivný a nepříjemný, nic už nebylo jako dřív. Jednoho dne jsem jeho chování neustála, doslova jsem se rozbrečela nad tím, když jsem si vzpomněla jak se ke mně choval dřív, jak byl úžasný a dokonalý a dokázal mě pochopit - a pak dokázal být jen urýpaný, zlý a odtažitý. Nevydržela jsem to a řekla mu svoje, on se urazil ještě víc, prostě katastrofa. Vyvrcholilo to tím, že jsem se nechala ovládnout emocemi, měla jsem vztek a zároveň jsem pociťovala zklamání, do hlavy mi naběhla myšlenka že už to nikdy nebude jako dřív, že už to je prostě zkažené a že jsem už o toho skvělého kamaráda přišla - tak jsem mu napsala, že tohle už nezvládám a zablokovala jsem ho. Ve finále jsem to strašně obrečela, po pár dnech mi začal chybět a hrozně se mi stýskalo, vzpomínala jsem na ty hezké chvilky.
No, postupem času jsem si věci srovnávala, uvědomovala jsem si třeba to, že se mnou uměl manipulovat, vnucoval mi svoje názory, byl trochu zvláštní, když se mu cokoliv nelíbilo tak se urazil, požadoval abych s ním souhlasila ve všem, občas se choval trochu jako magor, občas byl trochu agresivní (psal věci typu “nejradši bych toho kreténa zabil, těch deset let za mřížema bych i nějak přežil” když ho naštval kolega, po mně vyžadoval abych si nepsala s jinými kluky, protože “kurva nechci aby začal žárlit, to nechci poznat”) - ale já jsem to neviděla, z nějakého důvodu jsem si ho idealizovala. Anebo jsem to všechno snášela, akceptovala jsem to, protože mi ho bylo líto, protože toho prožil hodně.
Abych nezapomněla, hrozně pil, hulil a bral hodně prášků - snažila jsem se ho přemlouvat aby přestal, samozřejmě se vždy urazil a byl nepříjemný.
Teď se tluču do čela, jak jsem mohla být tak slepá a vidět v něm tak skvělého člověka, nechápu to.

No, asi po týdnu se mě ještě snažil kontaktovat na jiných sítích - ze všech sil jsem to ignorovala, snažila jsem se na něj zapomenout.
Každopádně uběhly tři měsíce a já jsem na něj myslela každý den, ačkoliv den ode dne myšlenky na něj byly slabší a v trochu jiném duchu. Ale zkrátka jsem furt přemýšlela nad tím, co se s ním asi zrovna děje, měla jsem výčitky že jsem ho opustila a nechala ho samotného.
Ani nevím proč, ale před pár dny jsem ho odblokovala, snad jen ze zvědavosti jestli na mě už zapomněl, nebo si třeba všimne že je odblokovaný a napíše mi - a samozřejmě, tomu jsem vůbec nevěřila.
Ale stalo se, napsal mi snad pět hodin po odblokování, sama jsem tomu nemohla uvěřit. Napsal mi, jak strašně mu chybím, prosil abych to s ním ještě zkusila, jak moc pro něj znamenám a jak mě má pořád rád…

Dřív bych se nad ním snad i slitovala, ale jak jsem psala, uvědomila jsem si že v jeho chování nebylo něco v pořádku - najednou jsem ho viděla už trochu jinak než tenkrát před měsíci, do toho působil dost divně, zoufale.
Snažila jsem se být hodná, napsala jsem mu, že mu přeju to nejlepší, ale aby na mě zapomněl a posunul se dál. A co on? Žadonil abych to nedělala, abych mu dala šanci, abych se vrátila, že beze mě umře - načež jsem trochu znervóznila, řekla jsem mu že to není dobrý nápad, že to tak už asi nechci, že my bychom spolu v určitých směrech zřejmě nikdy nevycházeli. Byla jsem si skoro jistá tím, že by na mě po čase znovu tlačil, zkoušel určité věci.
Na to jsem se dočkala odpovědi “Pořád jsi pro mě vším, mám tě rád a vždycky tu pro tebe budu. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Promiň.” Trochu mi to vyrazilo dech, ale než jsem stačila cokoliv odpovědět, zablokoval mě on.
Nechápu to, jsem hrozně zmatená. Proč mi napíše něco takového a pak mě zablokuje? Chtěl se pomstít? Nebo se s tím smířil a už mě nechce ve svém životě? Nebo snad doufá, že mě tím dostane zpátky, protože se ho kvůli této zprávě budu snažit kontaktovat jiným způsobem, na jiných sítích? Snaží se se mnou manipulovat? Vzbudit ve mně vinu a lítost?

Vím, že se to zřejmě Vám, dospělým ženám bude zdát jako největší kravina století - a chápu to, vlastně ani sama nevím proč mám potřebu to řešit. Ale moc děkuju za každou odpověď :srdce:

Je to magor :nevim: :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama