Znáte tohle výchovné doporučení?
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Vychovávám stejně a s tvým manželem nesouhlasím. Každý člověk se má brát vážně a věk s tím nemá nic společného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Vedu obdobnou výchovu jako ty, pochopení a vyslechnutí je pro mě základ
- oboustranný (jak směrem k dítěti tak od dítěte) 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Byla jsem na jednom semináři, kde se jako příklad uvádělo toto:
Rozbila sis oblíbený hrneček. Někdo by to „shodil ze stolu“ s tím, že
se musí odvést pozornost.
Další možností je to s člověkem prožít: rozbila sis oblíbený hrnek?
To mě mrzí. Poplač si, pak to spolu uklidíme a vybereš si
nějaký nový?
To odvedení pozornosti praktikovala moje máti a já si občas připadala
ukřivděná.
U našich dcer toto nepraktikuju. Vždy to spolu „prožijeme“, ale je
pravda, že dojít na procházce musí do cíle, protože jsou už velké na
nošení 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Mně by na téhle situaci vadilo nejvíc to, že na tebe křičel před synem a tím znevážil tvoji autoritu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Myslím, že je to popsáno v knize Respektovat a být respektován. Můj
muž má také pocit, že si s dětmi „zbytečně moc povídám“ , on je se vším hotový hned. Děti už jsou
starší a když si chtějí o něčem promluvit, hádej za kým jdou? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nevidím v tom žádnou velkou vědu, stačí si představit, jak by bylo nám dospělým, kdyby nám někdo nevěřil.
S manželem bych dala důraznou řeč, může mít na výchovu jiný názor, ale před synem byste neměli své metody navzájem zpochybňovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Najdi manželovi ten článek, kde jsi to četla. U našeho mladýho to
fungovalo stejně. „Ano věříme ti, nás taky bolí nohy, ale všichni tam
musíme dojít.“ A spolupracoval mnohem líp než na nějaké - nech toho a
pojď. Jinak já jsem teda povaha, že bych na sebe nenechala neoprávněně
křičet. To by nastalo něco, co by si milý manžel pamatoval a snažil se
této situaci propříště ve svém vlastním zájmu vyhnout. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Je jedno, kdo z vás má pravdu, ale není v pořádku, aby na tebe manžel křičel. Zejména kvůli takové drobnosti. Přijde mi, že se vás snaží vychovávat oba a oba špatně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ono trochu záleží na dítěti. Mladší je hérečka se sklonem
k hysterčení a fňukání. Takže tu kolikrát nesnesitelně bolí nožičky
až se jí podlamují, sotva vyjdeme ze vrat. Takže tam nějaké její
„pocity“ s klidem ignoruju. Krom toho, že je mi jasné, že přehrává a
konstatování, že od procházky jí nic nezachrání, protože nebude celý
doma smrdět doma.
Známá má až přecitlivělou školičku, kde nějaké hrabání se
v pocitech (které maminka dost praktikuje) vede akorát k ještě větším,
plačtivějším scénám a dle mého pohledu vzhledem k věku čím dál tím
ufňukanějšímu dítěti.
Ve zmiňované situaci bych nediskutovala o tom, zda dítě může/nemůže
být z něčeho unavené. To je dost subjektivní věc. Ale zaměřila bych se
na to, že stejně do chaty/domů prostě bude muset dojít po svých. Nikdo ho
neponese, pokud se bude válet ve sněhu a promočí se, půjde se mu ještě
hůř.
Vadil by mi postoj muže, že tam kvůli takové hovadině na tebe řve. Pokud
mámě s mužem na některé věci odlišný názor, řešíme to
mimo děti.
Nicméně známě jen tvůj pohled. Třeba jsi fakt taková ta ukvokaná
matka, která řeší každý prd, což u takhle velkého dítěte už není
zcela ideální a muž to třeba vidí a začíná mu to vadit (ale měl by to
řešit jinak, než řvaním). 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Manžel to moc prožívá.. pokud jedete se sáněmi, tak mi přijde logické
dítě odvézt.. Nechápu, proč si lidi, když jsou na horách, takto
znepříjejmní pobyt blbinama.. A já napíšu, že vám ten sníh závidím,
kdabych tam byla já, tak kluka naložím a ještě zvesela s ním běžím
nechápu, proč jste ty sáně brali teda
já bych spíš řekla, m že se mi nechtělo tahat sáně takže obviňuje kluka, že se mu nechce- víc
unavený, třeba víc sněhu, na malé nohy, a sám je líný tahat sáně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Myslím, že unavený 6letý kluk na několika kilometrové procházce ve
sněhu má nárok na trochu toho povození na saních.
Taky vždy děti vyslechnu a věřím jim. Nemám sama ráda, když mi někdo
říká, jak se můžu cítit nebo no, to vím jen já sama. A to dítě to má
stejně.
Vyslechla bych ho, řekla třeba, dobře, chvíli pojedeš na saních a zase
půjdeš. Nabídla napít čaje a kus nějaké sušenky nebo ovoce nebo něco na
energii.
Kdyby na mě manžel za tohle ostře vyjel, doporučila bych mu, ať se jde
napřed proběhnout a nadýchá se hodně vzduchu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Svistice píše:
Ono trochu záleží na dítěti. Mladší je hérečka se sklonem k hysterčení a fňukání. Takže tu kolikrát nesnesitelně bolí nožičky až se jí podlamují, sotva vyjdeme ze vrat. Takže tam nějaké její „pocity“ s klidem ignoruju. Krom toho, že je mi jasné, že přehrává a konstatování, že od procházky jí nic nezachrání, protože nebude celý doma smrdět doma.
Známá má až přecitlivělou školičku, kde nějaké hrabání se v pocitech (které maminka dost praktikuje) vede akorát k ještě větším, plačtivějším scénám a dle mého pohledu vzhledem k věku čím dál tím ufňukanějšímu dítěti.Ve zmiňované situaci bych nediskutovala o tom, zda dítě může/nemůže být z něčeho unavené. To je dost subjektivní věc. Ale zaměřila bych se na to, že stejně do chaty/domů prostě bude muset dojít po svých. Nikdo ho neponese, pokud se bude válet ve sněhu a promočí se, půjde se mu ještě hůř.
Nicméně známě jen tvůj pohled. Třeba jsi fakt taková ta ukvokaná matka, která řeší každý prd, což u takhle velkého dítěte už není zcela ideální a muž to třeba vidí a začíná mu to vadit (ale měl by to řešit jinak, než řvaním).
Vadil by mi postoj muže, že tam kvůli takové hovadině na tebe řve. Pokud mámě s mužem na některé věci odlišný názor, řešíme to mimo děti.
Nevím jaká jsem matka, ale syna moc často neutěšuji. On totiž vůbec není ztěžovací typ jako Vámi dvě uvedené holčičky. Syn si stěžuje jen opravdu málokdy. Naposled asi 2 mesice zpet si stěžoval, že nechce na výlet, že je unavený a bolí ho hlava. Věřila jsem mu a ač jsme byli oblečeni na odchodu, šli jsme domů. Za půl hodiny už zvracel a odpadl na celé odpoledne. Kdybych měla ufňukanou holčičku, asi bych neměla trpělivost se neustále vybavovat…se synem je to v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Ty saně jsme měli na úseky z kopce…aby jsme se prošli vč. syna…
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Doporučení ovulačních testů
- Chorvatsko - prosím o doporučení kam jet?
- Lze přes webové bakaláře zapsat výchovná opatření?
- Odkazy na výchovné metody
- Nemáte nějaké doporučení co na dveře, aby nebyly poškrábané?
- Pediatr Kladno - doporuceni
- Doporučení psychologa/terapeuta
Prosím o váš názor ohledně výchovy. Dnes jsme šli na procházku s manželem a synem 6 let. Včera byl Silvestr, syn usnul v půl 12 asi trošku unavenější, ale spal do 9h. Šli jsme známou trasu, nic dlouhého, asi 7 tisíc kroků na horách ve sněhu. Syn se začal válet ve sněhu, že už nemůže a je unavený a chce jet na saních, ale žádná scéna, pláč.. nic. Neděje se to normálně, ale znám tyto situace. Treba když syna něco bolí..četla jsem někde, že se nemá u dětí znevažovat to, co cítí, takže vždy řeknu, že mu věřím, nebo že ho chápu, ale…treba že musíme dojít tam a tam protože.. Snažím se chápat a vysvětlovat. Manžel na mne nicméně ostře vyjel, že ho v tom akorat podporuji, že unavený nemá být z čeho, když ještě nic neušel a at se okamžitě zvedá a jdeme a asi 3× na mně zvýšil hlas, že ho podporuji ve špatném chování, jako bych tam snad syna chtěla nechat válet hodinu. Syn byl samozřejmě dotčený, že mu táta nevěří, že ho opravdu bolí nohy. Nečetl jste prosím také někdo něco podobného, že se má dát dětem za pravdu v jejich pocitech a prožívání, ale dále trvat na tom, že se např. musí dojít někam a pozitivně motivovat? Zvedl se samozřejmě rychle, stačilo napočítat do tří a byl motivován čajem a doborou, až dojdeme na určité místo. Manžel si podle mne myslí, že syna rozmazluji a podporuji v nevhodném chování ač jen nyní. Je vychovaný dobře a nemame s ním potíže.. Nějak se mne ale tohle docela to dotklo. To jak na mne křičel pro mne neoprávněně. Co si o tom myslíte? Nemate někdo zdroj na podobný přístup ve výchově, nebo Vám to naopak přijde nesprávné?