Znáte tohle výchovné doporučení?

Anonymní
1.1.21 17:09

Znáte tohle výchovné doporučení?

Prosím o váš názor ohledně výchovy. Dnes jsme šli na procházku s manželem a synem 6 let. Včera byl Silvestr, syn usnul v půl 12 asi trošku unavenější, ale spal do 9h. Šli jsme známou trasu, nic dlouhého, asi 7 tisíc kroků na horách ve sněhu. Syn se začal válet ve sněhu, že už nemůže a je unavený a chce jet na saních, ale žádná scéna, pláč.. nic. Neděje se to normálně, ale znám tyto situace. Treba když syna něco bolí..četla jsem někde, že se nemá u dětí znevažovat to, co cítí, takže vždy řeknu, že mu věřím, nebo že ho chápu, ale…treba že musíme dojít tam a tam protože.. Snažím se chápat a vysvětlovat. Manžel na mne nicméně ostře vyjel, že ho v tom akorat podporuji, že unavený nemá být z čeho, když ještě nic neušel a at se okamžitě zvedá a jdeme a asi 3× na mně zvýšil hlas, že ho podporuji ve špatném chování, jako bych tam snad syna chtěla nechat válet hodinu. Syn byl samozřejmě dotčený, že mu táta nevěří, že ho opravdu bolí nohy. Nečetl jste prosím také někdo něco podobného, že se má dát dětem za pravdu v jejich pocitech a prožívání, ale dále trvat na tom, že se např. musí dojít někam a pozitivně motivovat? Zvedl se samozřejmě rychle, stačilo napočítat do tří a byl motivován čajem a doborou, až dojdeme na určité místo. Manžel si podle mne myslí, že syna rozmazluji a podporuji v nevhodném chování ač jen nyní. Je vychovaný dobře a nemame s ním potíže.. Nějak se mne ale tohle docela to dotklo. To jak na mne křičel pro mne neoprávněně. Co si o tom myslíte? Nemate někdo zdroj na podobný přístup ve výchově, nebo Vám to naopak přijde nesprávné?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
593
1.1.21 17:17

Vychovávám stejně a s tvým manželem nesouhlasím. Každý člověk se má brát vážně a věk s tím nemá nic společného.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9950
1.1.21 17:19

Vedu obdobnou výchovu jako ty, pochopení a vyslechnutí je pro mě základ - oboustranný (jak směrem k dítěti tak od dítěte) :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7681
1.1.21 17:22

Byla jsem na jednom semináři, kde se jako příklad uvádělo toto:
Rozbila sis oblíbený hrneček. Někdo by to „shodil ze stolu“ s tím, že se musí odvést pozornost.
Další možností je to s člověkem prožít: rozbila sis oblíbený hrnek? To mě mrzí. Poplač si, pak to spolu uklidíme a vybereš si nějaký nový?

To odvedení pozornosti praktikovala moje máti a já si občas připadala ukřivděná.
U našich dcer toto nepraktikuju. Vždy to spolu „prožijeme“, ale je pravda, že dojít na procházce musí do cíle, protože jsou už velké na nošení :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
300
1.1.21 17:27

Mně by na téhle situaci vadilo nejvíc to, že na tebe křičel před synem a tím znevážil tvoji autoritu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15797
1.1.21 17:30

Myslím, že je to popsáno v knize Respektovat a být respektován. Můj muž má také pocit, že si s dětmi „zbytečně moc povídám“ :lol:, on je se vším hotový hned. Děti už jsou starší a když si chtějí o něčem promluvit, hádej za kým jdou? ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5135
1.1.21 17:33

Nevidím v tom žádnou velkou vědu, stačí si představit, jak by bylo nám dospělým, kdyby nám někdo nevěřil.

S manželem bych dala důraznou řeč, může mít na výchovu jiný názor, ale před synem byste neměli své metody navzájem zpochybňovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
706
1.1.21 17:34

Najdi manželovi ten článek, kde jsi to četla. U našeho mladýho to fungovalo stejně. „Ano věříme ti, nás taky bolí nohy, ale všichni tam musíme dojít.“ A spolupracoval mnohem líp než na nějaké - nech toho a pojď. Jinak já jsem teda povaha, že bych na sebe nenechala neoprávněně křičet. To by nastalo něco, co by si milý manžel pamatoval a snažil se této situaci propříště ve svém vlastním zájmu vyhnout. :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1093
1.1.21 17:36

Je jedno, kdo z vás má pravdu, ale není v pořádku, aby na tebe manžel křičel. Zejména kvůli takové drobnosti. Přijde mi, že se vás snaží vychovávat oba a oba špatně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
23645
1.1.21 17:41

Ono trochu záleží na dítěti. Mladší je hérečka se sklonem k hysterčení a fňukání. Takže tu kolikrát nesnesitelně bolí nožičky až se jí podlamují, sotva vyjdeme ze vrat. Takže tam nějaké její „pocity“ s klidem ignoruju. Krom toho, že je mi jasné, že přehrává a konstatování, že od procházky jí nic nezachrání, protože nebude celý doma smrdět doma.
Známá má až přecitlivělou školičku, kde nějaké hrabání se v pocitech (které maminka dost praktikuje) vede akorát k ještě větším, plačtivějším scénám a dle mého pohledu vzhledem k věku čím dál tím ufňukanějšímu dítěti.

Ve zmiňované situaci bych nediskutovala o tom, zda dítě může/nemůže být z něčeho unavené. To je dost subjektivní věc. Ale zaměřila bych se na to, že stejně do chaty/domů prostě bude muset dojít po svých. Nikdo ho neponese, pokud se bude válet ve sněhu a promočí se, půjde se mu ještě hůř.
Vadil by mi postoj muže, že tam kvůli takové hovadině na tebe řve. Pokud mámě s mužem na některé věci odlišný názor, řešíme to mimo děti.

Nicméně známě jen tvůj pohled. Třeba jsi fakt taková ta ukvokaná matka, která řeší každý prd, což u takhle velkého dítěte už není zcela ideální a muž to třeba vidí a začíná mu to vadit (ale měl by to řešit jinak, než řvaním). :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7407
1.1.21 17:42

Manžel to moc prožívá.. pokud jedete se sáněmi, tak mi přijde logické dítě odvézt.. Nechápu, proč si lidi, když jsou na horách, takto znepříjejmní pobyt blbinama.. A já napíšu, že vám ten sníh závidím, kdabych tam byla já, tak kluka naložím a ještě zvesela s ním běžím :mrgreen: :nevim: nechápu, proč jste ty sáně brali teda
já bych spíš řekla, m že se mi nechtělo tahat sáně :mrgreen: takže obviňuje kluka, že se mu nechce- víc unavený, třeba víc sněhu, na malé nohy, a sám je líný tahat sáně

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1285
1.1.21 17:51

Myslím, že unavený 6letý kluk na několika kilometrové procházce ve sněhu má nárok na trochu toho povození na saních.
Taky vždy děti vyslechnu a věřím jim. Nemám sama ráda, když mi někdo říká, jak se můžu cítit nebo no, to vím jen já sama. A to dítě to má stejně.
Vyslechla bych ho, řekla třeba, dobře, chvíli pojedeš na saních a zase půjdeš. Nabídla napít čaje a kus nějaké sušenky nebo ovoce nebo něco na energii.
Kdyby na mě manžel za tohle ostře vyjel, doporučila bych mu, ať se jde napřed proběhnout a nadýchá se hodně vzduchu…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.1.21 17:52
@Svistice píše:
Ono trochu záleží na dítěti. Mladší je hérečka se sklonem k hysterčení a fňukání. Takže tu kolikrát nesnesitelně bolí nožičky až se jí podlamují, sotva vyjdeme ze vrat. Takže tam nějaké její „pocity“ s klidem ignoruju. Krom toho, že je mi jasné, že přehrává a konstatování, že od procházky jí nic nezachrání, protože nebude celý doma smrdět doma.
Známá má až přecitlivělou školičku, kde nějaké hrabání se v pocitech (které maminka dost praktikuje) vede akorát k ještě větším, plačtivějším scénám a dle mého pohledu vzhledem k věku čím dál tím ufňukanějšímu dítěti.

Ve zmiňované situaci bych nediskutovala o tom, zda dítě může/nemůže být z něčeho unavené. To je dost subjektivní věc. Ale zaměřila bych se na to, že stejně do chaty/domů prostě bude muset dojít po svých. Nikdo ho neponese, pokud se bude válet ve sněhu a promočí se, půjde se mu ještě hůř.
Vadil by mi postoj muže, že tam kvůli takové hovadině na tebe řve. Pokud mámě s mužem na některé věci odlišný názor, řešíme to mimo děti.

Nicméně známě jen tvůj pohled. Třeba jsi fakt taková ta ukvokaná matka, která řeší každý prd, což u takhle velkého dítěte už není zcela ideální a muž to třeba vidí a začíná mu to vadit (ale měl by to řešit jinak, než řvaním). :nevim:

Nevím jaká jsem matka, ale syna moc často neutěšuji. On totiž vůbec není ztěžovací typ jako Vámi dvě uvedené holčičky. Syn si stěžuje jen opravdu málokdy. Naposled asi 2 mesice zpet si stěžoval, že nechce na výlet, že je unavený a bolí ho hlava. Věřila jsem mu a ač jsme byli oblečeni na odchodu, šli jsme domů. Za půl hodiny už zvracel a odpadl na celé odpoledne. Kdybych měla ufňukanou holčičku, asi bych neměla trpělivost se neustále vybavovat…se synem je to v pohodě.

  • Citovat
  • Nahlásit
1349
1.1.21 17:52

Kde je, prosím, sníh?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.1.21 17:54

Ty saně jsme měli na úseky z kopce…aby jsme se prošli vč. syna…

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat