Zničené vztahy - úzkost

Anonymní
23.7.21 19:36

Zničené vztahy uzkost

Ahoj holky. Vkládám anonymně protože tu mám i známé a je to pro mě citlivé téma.
Jde o tohle…někdy v zimě se u mě projevili úzkosti. Dlouho nakumulovany stres… Dostala jsem AD a věci se mají takhle…úzkosti a panické ataky už nemám…jde ale o tohle…jsem neustale ve střehu…pořád mám pocit, že mě někdo pomlouvá nebo nemá rád, jsem totálně vztahovačna a šíleně přecitlivělá. dnes mi řekla mamka že jsem paranoidní…no docela jsem se zalekla…přijde mi že mi to už totálně ničí vztahy. Nedokážu se uvolnit…kdekoliv jsem zkoumám kdo se s kým baví a se mnou ne…když někdo něco řekne ač ze srandy drží se mě ten pocit vnitřně a pořád řeším jak to myslel a proč to tak myslel a jestli me nemá rád. Mamka říká že furt řeším všechny okolo místo abych řešila sebe…nějak to tak tak cítím ale nejde mi to…nedokážu nechat věci být a plynout…pořád mám tendenci vše kontrolovat…třeba zda má nejlepší kamarádka se nebaví víc s někým než se mnou nebo jestli si můj nejlepší kamarád nepíše víc s nějakou jinou kámoškou…pořád mám potřebu se koukat k němu na Messenger když vidím že si píše s někým…je to fakt úlet a vím to…cítím, že si fakt kazím vztahy tím a že to lidi vnímají…ale co s tím.,? Jsem fakt paranoidní nebo je to znak úzkosti…že mi něco chybí u sebe a taky nemám sebevědomí jak driv? Žádný bludy snad nemám a nemyslím si že mě někdo pronásleduje…jen ten neustálý pocit že mě někdo nemá rád a že je proti mě… Včetně mé rodiny. Že má matka raději sestru jak mě apod. nadtesi třeba s přítelem to tak nemám. Na toho nezarlim.ani když třeba tančí s jinýma holkama. Je však pravda že se necítím tak sebevědomě jako dřív…už nevím co s tím. Zažil někdo tuto vztahovačnost? Přecitlivělost? Ostražitost?…tím víc se samozřejmě nemám ráda…nedokážu mít z ničeho radost…i když je něco super jakoby hledám na tom co by mohlo být špatně, jinak…co si o tom kdo myslí atd. Psycholožku mám…ta mi řekla ať dělám co mě baví a zbytek přijde…dělám co mě baví…běhám sportuju plavu…ale furt to samé…horší je to po alkoholu. Někdo nejaky tipy triky? Moc děkuji…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1892
23.7.21 20:13

No zavání mi to OCD nebo něčím podobným, určitě bych si domluvila sezení u psychologa a svůj problém mu popsala..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.7.21 20:17

No Dr mi řekl generalizovaná úzkostná porucha…
Psychologa mám jak jsem psala…jen mi moc nepomohl…hlavně jsem taková nikdy nebyla úplně no…

  • Citovat
  • Nahlásit
3741
23.7.21 21:49

No, podle me tyhle veci chteji cas. Ty jsi si vedoma, resp. premyslis o tom, ze okoli muze mit pravdu, ze jsi vztahovacnejsi a nejistejsi. Brala bych to jako projev nemoci, ktera jeste neni uplne kompenzovana. Hlavne, ze je vyvoj k lepsimu.

Hele, treba zapal plic je taky na dlouho. Nejdriv nemuzes dychat a jsi na umreni. Po tydnech uz nemas horecky, dychat muzes, vstavas. Pak se vracis k beznemu zivotu, ale spouata lidi se jeste po pul roce zadychava do schodu a neciti se kdovijak dobre, i kdyz jsou klinicky zdravi.

Bud si vedoma toho, ze z toho jeste nejsi venku, ze to chce cas :hug:

Jak dlouho se ti vlastne hromadil ten stres, ktery vyustil v tvuj ‚kolaps‘?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
228
23.7.21 22:06

Je dobře, že to chceš řešit. Myslím, že by to mohlo být problematické pro budoucí partnerský vztah. Partneři musí řešit různé problémy a není čas se trápit tím, jestli mě má druhý dostatečně rád, dopodrobna analyzovat jeho chování ke mně a pochybovat nad sebou. Z toho pak je ten chlap otrávený a může to vést k rozchodu, i když tě měl opravdu rád…
Určitě je dobrá ta psychoterapie pod vedením někoho komu věříš, potom určitá odborná četba (hledej různé publikace od odborníků), mluvit o tom s kamarádkou, které opravdu věříš…

Abych pravdu řekla, mívala jsem podobné myšlenky, ale potom se mi v životě objevila správná láska a upravilo se to :srdce:. K tomu ale také objevily važné problémy (zdravotní) a uvědomila jsem si, ze jsem vážně řešila malichernosti a otravovala si život v období, kdy byl fajn :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.7.21 22:24

@FlorenceF Jenkins
Hele řekla bych že ten stres že jsem cítila že nejsem v pohodě se hromadil tak rok a půl možná malinko Dyl…skoro dva…ale i jako dítě jsem měla nějaký úzkostný období…pak dlouho klid a až na vejsce…no teď je to půl roku od brání AD…děkuji za radu :)

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
23.7.21 22:26

@Karolína13210
Ahoj děkuji moc.
Právě paradoxně s přítelem toto moc nemám. Mu ve všem věřím a žádná žárlivost ani podezíravost, nic…
Mám to s kamarády a rodinou. Neustálý pocit že mě mají méně rádi, že mi neřekli někam ať jdu, nebo nedej bože když mě někdo někam nepozve…za tím hned vidím kde co..vím že je to spatne

  • Citovat
  • Nahlásit
4158
24.7.21 10:31
@Anonymní píše:
Ahoj holky. Vkládám anonymně protože tu mám i známé a je to pro mě citlivé téma.
Jde o tohle…někdy v zimě se u mě projevili úzkosti. Dlouho nakumulovany stres… Dostala jsem AD a věci se mají takhle…úzkosti a panické ataky už nemám…jde ale o tohle…jsem neustale ve střehu…pořád mám pocit, že mě někdo pomlouvá nebo nemá rád, jsem totálně vztahovačna a šíleně přecitlivělá. dnes mi řekla mamka že jsem paranoidní…no docela jsem se zalekla…přijde mi že mi to už totálně ničí vztahy. Nedokážu se uvolnit…kdekoliv jsem zkoumám kdo se s kým baví a se mnou ne…když někdo něco řekne ač ze srandy drží se mě ten pocit vnitřně a pořád řeším jak to myslel a proč to tak myslel a jestli me nemá rád. Mamka říká že furt řeším všechny okolo místo abych řešila sebe…nějak to tak tak cítím ale nejde mi to…nedokážu nechat věci být a plynout…pořád mám tendenci vše kontrolovat…třeba zda má nejlepší kamarádka se nebaví víc s někým než se mnou nebo jestli si můj nejlepší kamarád nepíše víc s nějakou jinou kámoškou…pořád mám potřebu se koukat k němu na Messenger když vidím že si píše s někým…je to fakt úlet a vím to…cítím, že si fakt kazím vztahy tím a že to lidi vnímají…ale co s tím.,? Jsem fakt paranoidní nebo je to znak úzkosti…že mi něco chybí u sebe a taky nemám sebevědomí jak driv? Žádný bludy snad nemám a nemyslím si že mě někdo pronásleduje…jen ten neustálý pocit že mě někdo nemá rád a že je proti mě… Včetně mé rodiny. Že má matka raději sestru jak mě apod. nadtesi třeba s přítelem to tak nemám. Na toho nezarlim.ani když třeba tančí s jinýma holkama. Je však pravda že se necítím tak sebevědomě jako dřív…už nevím co s tím. Zažil někdo tuto vztahovačnost? Přecitlivělost? Ostražitost?…tím víc se samozřejmě nemám ráda…nedokážu mít z ničeho radost…i když je něco super jakoby hledám na tom co by mohlo být špatně, jinak…co si o tom kdo myslí atd. Psycholožku mám…ta mi řekla ať dělám co mě baví a zbytek přijde…dělám co mě baví…běhám sportuju plavu…ale furt to samé…horší je to po alkoholu. Někdo nejaky tipy triky? Moc děkuji…

Ahoj, mám úplně to samé, jsem tedy teď v léčebně, ale když se tu lidi smějí, tak mám pocit, že se smějí mě, že mě všichni pomlouvaji, že mě tu nikdo nemá rád, i když jsem na všechny mila. Ale já mám i jiné myšlenky, které tu nechci rozvádět. Já se léčím s HPO a paranoidní schizofrenii. U tebe bych neřekla, že by se o paranoidní schizofrenii jednalo. Spíš nějaká potřeba přijetí kterou si asi neumíš dát sama. Taky ono psychické nemoci člověka mohou změnit. Já třeba na VŠ byla docela sebevědomá a tyhle pocity jsem neměla, bohužel když jsem onemocněla, tak jsem se hrozně změnila. Určitě bych na tom pracovala v terapii, pokud ti jeden terapeut nevyhovuje, tak hledat jiného. Držím moc palce, chápu, že je to těžké.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
24.7.21 14:53

Jej tak to jsi mě trochu vyděsila..mě Dr říkal že je to úzkost…

  • Citovat
  • Nahlásit
24.7.21 23:23

Ano, mohla by to byt uzkostna porucha a nejspis i je. Problem jsou vtirave pochybovacne myslenky, ktete roztaceji bludny kruh pochybnosti, nejistoty a dalsi uzkosti. Je nutno se zamerit na zmenu mysleni i vyvolavajici momenty uzkosti. A to nejde jen tak svevolne. Opravdu vam doporucuji kvalitniho psychoterapeuta ktery imi pracovat s uzkosti. Nicnerikajici vety typu Delejte co mste rada, to prijde samo…jsou nesmysl. Potrebujete nekoho, kdo tu cestu pujde s vami a pimize vam s problemem.. ale je oprabdu dobre resitelny. Pisete, ze se zmena stala po nejakem onemocneni. Takze to tipuji na ten bod, ale netvrdim, ze je to pricinou. Jen zrejme napomohlo k rozvoji uzkosti. Muzete zkusit lekare psychosomatika nebo psychoterapeuta s nejlepe medicinskym vzdelanim.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4158
25.7.21 16:34
@Anonymní píše:
Jej tak to jsi mě trochu vyděsila..mě Dr říkal že je to úzkost…

Však já pisu, že u tebe to schizofrenie nebude, já měla kromě tohohle daleko jiné stavy a i hlasy. Tohle fakt vypadá na úzkost. Pokud ti terapeut nesedí, hledej jiného. A myslím, že třeba nějaká skupinová terapie by mohla být fajn. Tam se právě učíš ty vztahove problémy v chráněném prostredi. Držím moc palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
26.7.21 12:17

Taky jsem měla období, kdy jsem byla dost přecitlivělá, úzkostlivá a úplně neschopná navázat s někým vztah (většinou jsem si během něj vymýšlela různé katastrofické scénáře, dennodenně přemýšlela nad tím, jestli mě má opravdu rád a analyzovala každé jeho slovo. Takové vztahy stejně hned na to skončily, já se pak týdny a měsíce trápila a když jsem pak na někoho zase narazila, dopadlo to stejně)… bylo to hrozné, takže vím, jak se cítíš. Chodila jsem i k psychologovi, kde jsem chodila každý týden na sezení. Nemůžu říct, že mi nějak výrazně pomohl, rozhodně jsem se u něj vypovídala ze všeho, co jsem měla v hlavě, což hodnotím jako přínosné, ale nedokázal mě navést k tomu, co byl ten vnitřní spouštěč a nevěděla jsem, na co se vlastně pořádně zaměřit, abych to nějak zlepšila. Pár let před ním jsem ale docházela k jinému psychologovi, který byl super a s každé schůzky jsem odcházela s nadšením, že vím co se konečně děje a že z toho budu brzy venku. Teď jsem se k němu ale nevrátila, jelikož si zvýšil cenu za hodinu a nemohla jsem si to dovolit. Chci tím ale říct, že se svým psychologem bys určitě měla mít skvělý vztah, měl by tě pochopit, měl by mít tu největší snahu ti pomoct ve všech směrech a ne jen tě navést, ať děláš, co tě baví, a to ostatní přijde. Aby ti takové sezení opravdu pomohlo, tak bych zvážila výměnu psychologa a s jeho hledáním si dala opravdu práci. Pokud cítíš, že ti aktuální psycholog nepomáhá tak, jak bys chtěla, hledej dál, a neboj, ten pravý tam pro tebe opravdu někde je.
Ještě bych se v mezičase zaměřila na sebe. Vnímat svoje myšlenky, pocity, emoce a hlavně to, jaké spouštěče to vlastně vyvolávají. Mě nejvíc pomohlo, když jsem na sobě začala pracovat a zaměstnala hlavu natolik, aby nebyl čas řešit věci, které mě jinak tížily. Pořád jsem u sebe měla „to do list“, kde byly napsané aktivity, které byly třeba udělat (k tomu, abych na nic ostatního nemyslela a které už byly opravdu akutní a nemohla jsem se z nich vyvléct, jako například přesazení květin, třídění šatníku atd.). A hlavně jsem se zaměřila na youtubové kanály a videa ohledně sebevědomí, sebejistoty, hledala jsem články a četla knihy na toto téma. Řekla bych, že teprve tyhle věci mi pomohli dostat se do své kůže a posílit to sebevědomí, což jsem nutně potřebovala (jak píšeš ty, také jsem už to sebevědomí kdysi měla a pak se nějak vypařilo). Soustřeď se tedy na sebe, rozvíjej se a najdi si lepší psycholožku nebo i formu terapie. Držím palce :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1894
26.7.21 12:27

Polož sama sobě otázku, co se stane, kdybys zjistila, že se nejlepší kamarádka opravdu radši baví s někým jiným? Co se stane, když si mamka zrovna v tuhle chvíli líp rozumí se sestrou? Čeho se tak moc obáváš, co Tě na tom tak děsí?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.7.21 12:51

@Freeandwild nevím…že nejsme dost dobrá pro někoho…to mě děsí. Že jsem nechtěná a nemilovaná…

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
20.8.21 14:46
@Anonymní píše:
Ahoj holky. Vkládám anonymně protože tu mám i známé a je to pro mě citlivé téma.
Jde o tohle…někdy v zimě se u mě projevili úzkosti. Dlouho nakumulovany stres… Dostala jsem AD a věci se mají takhle…úzkosti a panické ataky už nemám…jde ale o tohle…jsem neustale ve střehu…pořád mám pocit, že mě někdo pomlouvá nebo nemá rád, jsem totálně vztahovačna a šíleně přecitlivělá. dnes mi řekla mamka že jsem paranoidní…no docela jsem se zalekla…přijde mi že mi to už totálně ničí vztahy. Nedokážu se uvolnit…kdekoliv jsem zkoumám kdo se s kým baví a se mnou ne…když někdo něco řekne ač ze srandy drží se mě ten pocit vnitřně a pořád řeším jak to myslel a proč to tak myslel a jestli me nemá rád. Mamka říká že furt řeším všechny okolo místo abych řešila sebe…nějak to tak tak cítím ale nejde mi to…nedokážu nechat věci být a plynout…pořád mám tendenci vše kontrolovat…třeba zda má nejlepší kamarádka se nebaví víc s někým než se mnou nebo jestli si můj nejlepší kamarád nepíše víc s nějakou jinou kámoškou…pořád mám potřebu se koukat k němu na Messenger když vidím že si píše s někým…je to fakt úlet a vím to…cítím, že si fakt kazím vztahy tím a že to lidi vnímají…ale co s tím.,? Jsem fakt paranoidní nebo je to znak úzkosti…že mi něco chybí u sebe a taky nemám sebevědomí jak driv? Žádný bludy snad nemám a nemyslím si že mě někdo pronásleduje…jen ten neustálý pocit že mě někdo nemá rád a že je proti mě… Včetně mé rodiny. Že má matka raději sestru jak mě apod. nadtesi třeba s přítelem to tak nemám. Na toho nezarlim.ani když třeba tančí s jinýma holkama. Je však pravda že se necítím tak sebevědomě jako dřív…už nevím co s tím. Zažil někdo tuto vztahovačnost? Přecitlivělost? Ostražitost?…tím víc se samozřejmě nemám ráda…nedokážu mít z ničeho radost…i když je něco super jakoby hledám na tom co by mohlo být špatně, jinak…co si o tom kdo myslí atd. Psycholožku mám…ta mi řekla ať dělám co mě baví a zbytek přijde…dělám co mě baví…běhám sportuju plavu…ale furt to samé…horší je to po alkoholu. Někdo nejaky tipy triky? Moc děkuji…

Ahoj, nejsi v tom sama, mám podobné potíže. Řekla bych, že ještě v o něco „pokročilejší“ formě než Ty. Moje nesebevědomí, věčné pochybnosti o sobě samé a braní si všeho osobně mě připravily o téměř všechny přátele a širší rodinu - prostě jsem se uzavřela do své ulity, nevyhledávám osobní ani jiný kontakt. O setkávání už vlastně ani nemám zájem, protože jsem z téměř každé schůzky byla akorát rozhozená, protože se mě něco, co druhý řekl nebo udělal, dotklo nebo mě to nějak rozesmutnilo. Naprostou většinu času trávím se svým partnerem, občas s rodiči, případně s partnerem ve společnosti jeho rodiny/přátel, pokud chce, abych někde byla s ním. Ve společnosti většiny lidí si ale připadám jako méněcenný exot, který nikoho nezajímá a nikomu není sympatický… Objednala jsem si teď dvě knížky od Praška - o sociální fobii a o depresi, tak už se těším, až dorazí a tajně doufám, že mi aspoň částečně pomohou.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat