Zoufale toužím po miminku

580
4.5.18 19:47

Zoufale toužím po miminku

Ahoj holky, ani vlastně nevím, co čekám, že mi sem budete psát, ale asi potřebuji slyšet názor ostatních.. Vím, že většina z vás si bude asi klepat na čelo nad mou situací, ale třeba mě někdo pochopí. Je mi 21 let a před více než 4 lety jsem neplánovaně otěhotněla. V té době mi bylo 17 a partner mě opustil hned, jak se to dozvěděl. Ze začátku to byl opravdu hrozný stres, nevěděla jsem, jak to zvládnu, všechno plánovala s rodiči. Když přešlo to nejhorší, začala jsem se na miminko i těšit, avšak dlouho jsem se neradovala a osud to chtěl nejspíš jinak, protože jsem v pokročilém stádiu těhotenství o miminko přišla. Nechci tu rozebírat detaily, i po těch letech a i přes to, v jaké situaci jsem byla, to stále moc bolí. Hrozně mě to vzalo, avšak dodělala jsem střední školu a na vysokou školu jsem odjela do cizího města, mezi cizí lidi, přerušila jsem kontakty téměř se všemi ze!„starého“ života. Myslela jsem si, že před těmi pocity uteču, na chvíli to pomohlo, ale poslední rok mě moje minulost stále dohání a já zoufale toužím otěhotnět. Protože ten dotyčný totálně pochroumal mou důvěru k lidem, bojím se navázat vztah a když už se zamiluji, stejně to z nějakého důvodu nevyjde. Asi muže něčím odrazuji, proto se vždy ocitnu v roli milenky, kterou zadaní muži jen využijí. Já se obvykle zamiluji a dopadne to pro mě špatně. Nyní mám kamaráda, kolegu, strašně si rozumíme už skoro rok, avšak před pár měsíci si našel přítelkyni. Vídáme se dále, občas, opravdu velmi výjimečně se spolu spíme, a já vždy ten měsíc se nachytám, jak podvědomě toužím otěhotnět. Beru antikoncepci, dáváme si pozor, ale stejně tam je jiskřička naděje. Já bych po něm nic nechtěla, jen jsem strašně dlouho nikomu takto nedůvěřovala, s nikým jsem si takhle nerozuměla, proto bych tak strašně ráda chtěla jeho dítě. Pořád na to musím myslet, nevím, zda v tom budeme dál pokračovat, spíš ne, ale jsem úplně v háji a zoufalá, jak moc bych to miminko chtěla. Zase být v té situaci, já už ani žádného chlapa nechci, chci prostě zopakovat tu situaci a chci, aby to dopadlo jinak. Při představě, že mi tu teď běhá už skoro 4letý prcek, se mi hrnou slzy do očí. Pokaždé, když vidím mladou maminku s malým dítětem, závidím jí. Už opravdu nevím jak dál, já vím, že život prostě musí jít dál, že jsem mladá a že všechno přijde ve správný čas.. Ale já jsem takhle nešťastná. Promiňte, jestli to nedává moc smysl, mám hrozně moc myšlenek najednou..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
13540
4.5.18 19:55
@Markétka111 píše:
Ahoj holky, ani vlastně nevím, co čekám, že mi sem budete psát, ale asi potřebuji slyšet názor ostatních.. Vím, že většina z vás si bude asi klepat na čelo nad mou situací, ale třeba mě někdo pochopí. Je mi 21 let a před více než 4 lety jsem neplánovaně otěhotněla. V té době mi bylo 17 a partner mě opustil hned, jak se to dozvěděl. Ze začátku to byl opravdu hrozný stres, nevěděla jsem, jak to zvládnu, všechno plánovala s rodiči. Když přešlo to nejhorší, začala jsem se na miminko i těšit, avšak dlouho jsem se neradovala a osud to chtěl nejspíš jinak, protože jsem v pokročilém stádiu těhotenství o miminko přišla. Nechci tu rozebírat detaily, i po těch letech a i přes to, v jaké situaci jsem byla, to stále moc bolí. Hrozně mě to vzalo, avšak dodělala jsem střední školu a na vysokou školu jsem odjela do cizího města, mezi cizí lidi, přerušila jsem kontakty téměř se všemi ze!„starého“ života. Myslela jsem si, že před těmi pocity uteču, na chvíli to pomohlo, ale poslední rok mě moje minulost stále dohání a já zoufale toužím otěhotnět. Protože ten dotyčný totálně pochroumal mou důvěru k lidem, bojím se navázat vztah a když už se zamiluji, stejně to z nějakého důvodu nevyjde. Asi muže něčím odrazuji, proto se vždy ocitnu v roli milenky, kterou zadaní muži jen využijí. Já se obvykle zamiluji a dopadne to pro mě špatně. Nyní mám kamaráda, kolegu, strašně si rozumíme už skoro rok, avšak před pár měsíci si našel přítelkyni. Vídáme se dále, občas, opravdu velmi výjimečně se spolu spíme, a já vždy ten měsíc se nachytám, jak podvědomě toužím otěhotnět. Beru antikoncepci, dáváme si pozor, ale stejně tam je jiskřička naděje. Já bych po něm nic nechtěla, jen jsem strašně dlouho nikomu takto nedůvěřovala, s nikým jsem si takhle nerozuměla, proto bych tak strašně ráda chtěla jeho dítě. Pořád na to musím myslet, nevím, zda v tom budeme dál pokračovat, spíš ne, ale jsem úplně v háji a zoufalá, jak moc bych to miminko chtěla. Zase být v té situaci, já už ani žádného chlapa nechci, chci prostě zopakovat tu situaci a chci, aby to dopadlo jinak. Při představě, že mi tu teď běhá už skoro 4letý prcek, se mi hrnou slzy do očí. Pokaždé, když vidím mladou maminku s malým dítětem, závidím jí. Už opravdu nevím jak dál, já vím, že život prostě musí jít dál, že jsem mladá a že všechno přijde ve správný čas.. Ale já jsem takhle nešťastná. Promiňte, jestli to nedává moc smysl, mám hrozně moc myšlenek najednou..

Hlavně si nepořizuj potají dítě se zadaným chlapem. Přestaň s ním spát. Jsi mladá a určitě potkáš normálního nezadaného chlapa a vše se může velmi rychle změnit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
663
4.5.18 20:19

Zní to jako klišé, ale je to tak, láska si te nakonec stejně najde, tak počkej, nebo bys chtěla aby tvoje milované miminko bylo z „podvodu“,proc ho záměrně připravovat o otce, počkej ono to přijde :-) i kdyz ty pocity chápu, taky sem byla a vlastně sem nastavena jako extra mateřský typ, jen sem měla štěstí, ze sem brzy potkala spravneho tatu pro sve dítě

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
502
4.5.18 20:26

Podle me se zbytecne uziras, ze jsi o tamto mimco prisla a podle toho i reaguje okoli… Pockej, on se nejakej najde ale zkus se divat na svet s usmevem a ne s placem, co uz je davno pryc :) pokud budes zit v minulosti, nikdy se z ni nevyhrabes…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
502
4.5.18 20:31

Ja bych to byt tebou uplne vsechno hodila za hlavu a zacala znovu zit :) jedine tak se ti podari vsechno, co chces a i kdyz te opustil, ze jsi otehotnela (a to bych toho parchanta nejradsi zabila), nejsou vsichni stejni, zkus verit :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4.5.18 21:02

Je mi moc líto, co tě potkalo. Chápu, že tě to i po tolika letech bolí.

Ale být na tvém místě, tak bych zauvažovala nad návštěvou psychologa. Jak píšeš :"… chci prostě zopakovat tu situaci a chci, aby to dopadlo jinak… ". Trošku mi z toho přijde, že hlavně chceš prožít si ten příběh znovu, ale tentokrát s dobrým koncem. Ale nemůžeš si hledat muže jenom jako otce dítěte a další těhotenství mít jako náhradu. Je to strašně nefér i vůči tomu chlapovi. Nediv se, že ti potom žádný vztah nevydrží.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
580
4.5.18 21:23

Dekuji moc za vsechny hezke zpravy.. mate pravdu, vsichni, opravdu je to tim, ze me porad dozira, ze jsem o miminko prisla a tim se chovam hrozne.. vim, ze chlapy neberu jako rovnocenne, jsem dost odmerena a tak. Avsak kdyz se zamiluji, jsem strasne loajalni, zed jsem zamilovana, opet spatne, ale nedokazu se od neho odprostit.. vidim ho jako toho nejlepsiho a tim vic touzim s nim mit dite..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Huk
624
4.5.18 21:27

Dívej se víc dopředu, s minulostí už nic neuděláš.
Já na tvém místě bych si napsala seznam toho, co od chlapa chci. Na první misto bych dala SVOBODNÝ a NEZADANÝ. A na tom trvej. Dokud dovolíš, abys pro ně byla jen hračkou na hraní, budou se tak k tobě chovat. (Vlastní zkušenost) Jsi mladá. Postav se před zrcadlo a sama sobě řekni, že si zasloužíš víc než být jen milenka. Držím palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13291
4.5.18 21:28

@Markétka111 Ale on neni ten nejlepsi, kdyz je zadany. Nechci te strasit, ale muzes diky jeho promiskuite chytit i nejakou pohlavni chorobu, ktera muze zpusobit tvou neplodnost. Radsi vem rozum do hrsti a pryc od nej. Urcite se najde nekde chlap, ktery touzi po rodine stejne jako ty. Tvoje momentalni chovani je promin, ale patologicke

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4.5.18 22:45

K tomu muzu jen rict, ze jsi mlada a mas cely zivot pred sebou. Muzes mit vice deti, stastnou rodinu, vse. Dukezite je vyhrabat se z minulosti, ac ztrata miminka musi byt otresna zkusenost, co zenu navzdy poznamena, nicmene stale jsi na zacatku a ted je dulezity si to nepokazit. Tedy neotehotnetbs nekym, kdo je zadany a neprozit ten pribeh znovu s jinym spatnym koncem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Verun83
5.5.18 07:01

Uprimne si myslim, ze bys mela hlavne zapracovat na tom, ze si vybiras zadane muze.
Jednou az bys mela dite, bez otce, zjistila bys, ze je to vlastne smutne. Opici laska diteti taky neprospiva.
Jsi mlada, zapracuj na sobe, zmen pohled na zivot. Jestli to nezvladnes sama, zajdi k psychologovi, on te nasmeruje.
A prestan spat se zadanymi muzi, je to ubohy.

  • Citovat
  • Nahlásit
6431
5.5.18 11:49

Nikdo a nic na světě ti tvoje miminko nevrátí. Musíš se naučit žít bez něj, a terve až tohle dokážeš, můžeš být znovu šťastná a schopná navázat normální vztah a stát se matkou. Všechno ostatní je jen snaha se v tom všem neutopit a zůstat nad hladinou. Otázka je, jak dlouho to vydržíš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama