Zpretrhani vztahu s rodinou - zkusenost?

Anonymní
15.7.21 22:14

Zpretrhani vztahu s rodinou - zkusenost?

Ahoj,
Omlouvam se za anonym, ale nejde zrovna o neco, cim bych se rada v zivote verejne chlubila.
Zajimalo by me, zda jste se nekdo rozhodl pro tak radikalni/tragicky krok jako je zprethrani vztahu se cleny rodiny - konkretne matkou - kvuli toxickym vztahum?

Me detstvi, ve zkratce nebylo stastne. Zila jsem jen s matkou, ktera se svymi zivotnimi volbami dopracovala k tomu, ze muj otec ji nemohl ani citit a vzdal se tak i me. Bylo tam z jeji strany hodne psychickeho i fyzickeho tyrani, vydirani, silene sceny, vyhrozovani… casto do toho zapojovala i svou matku. A i kdyz jsem ihned po skole odesla z domu, radeji primo do zahranici, vztahy jsem se snazila udrzet, byt z me strany uz doslo k nevratne opatrnosti a zdrahani se vyjadrovat jakekoliv pozitivni emoce vuci ni.
Bohuzel ani ted, kdy uz jsem sama maminka a mam skvely partnersky vztah, se nic moc nezmenilo. Matka se snazi i do toho omezeneho kontaktu, co mame (kdyz jsem se vratila zpet do CR), vnaset jen negativismus, citove me vydira, absolutne neakceptuje me nazory, nerespektuje mou vychovu a nadale me jen ve vsem kritizuje. Nebojim se rict, ze z jeji strany ji jde spis jen o pristup k vnouceti a ja jsem nutne zlo.
Posledni dobou uz se s ni neda temer komunikovat - priklad: napise memu muzi lzi, ja pred nim mimodek reknu pravdu, a ona vydrzi tyden me urazet, ze je vse ma chyba, protoze neumim opakovat jeji lzi, apod.
Momentalne jsem se uplne stahla a nekomunikuji, ackoliv me nadale stiha jeji matka telefonaty, jak jsem kruta vuci sve matce a ze ona pak breci (klasiccky projev jejiho citoveho vydirani pres dalsi lidi),.. Muj muz vi o me historii s rodinou a jake pomery tam vladly a obcas si posteskne, ze v mem chovani je citit jeji vliv, coz me velmi mrzi, pac nechci delat stejne chyby jako ona. Pred lety jsem absolvovala kvuli panickym atakam i lecbu i psychoterapeuta, se kterym jsem necekane vystopovala zdroj teto nemoci v detstvi a u chovani me matky.
Takze zacinam vazne premyslet zpretrhat tento kontakt navzdy. Na druhou stranu me to logicky trapi, pac je to jediny rodic, ktereho mam, babicka meho ditete (ktere se bojim ji dat na dele nez den),…
Mate nekdo podobnou zkusenost, ze jste az dosli k tomu rozhodnuti ukoncit kontakt uplne? Litovali jste?
Omlouvam se za sloh, asi jsem to musela nekde vypsat.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
15.7.21 22:24

Zdravím, já takové zkušenosti mám. Moje tchýně ( manželova mama) 13 let boju, hádek a dávání dalších a dalších šanci, které ona využila jenom k tomu aby skodila ještě víc. Šla i proti svému synovi a chovala se k němu naprosto odporné jak by se matka neměla chovat ke svému synovi. Nic jiného teda nepomohlo a přerušili sme kontakt. Od té doby máme klid a a je to to nejlepší co sme mohli udělat. Tohle je hodně zkrácená verze. Ale vážně. Nic lepšího sme udělat nemohli :) někdy se to prostě jinak udělat nedá, bohužel.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
15.7.21 22:32

To, co popisuješ, zní strašlivě. Nejsi povinná nechat si ničit život někým jen proto, že jste pokrevní příbuzné. Myslím, že když se přestanete stýkat, sobě i dceři tím jen pomůžeš.

Sama jsem na prahu dospělosti úplně přerušila kontakt s otcem (alkoholik, vyděrač, manipulátor a zloděj) a bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat. Nelitovala jsem nikdy ani minutu. Moje děti ho můžou vyhledat, až budou velké, jestli na tom budou trvat, ale dokud rozhoduju já, budu je od něj držet v patřičné vzdálenosti.

(Prosím anonym nebo smazat - důvěrné informace o rodině.)

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
15.7.21 22:34

Mám zkušenost, nikdy jsem nelitovala, bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
15.7.21 22:39

A nenapadlo vás, že se potom může soudit o styk s vnoučaty jen aby ublížila? Je velká pravděpodobnost, že by ji to soud umožnil.

  • Citovat
  • Nahlásit
10800
15.7.21 22:53
@Anonymní píše:
A nenapadlo vás, že se potom může soudit o styk s vnoučaty jen aby ublížila? Je velká pravděpodobnost, že by ji to soud umožnil.

Tak ať se soudí. Mají se předem possratt strachy?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10800
15.7.21 22:56

Ty se zakladatelko nauč žít pro sebe a ne podle ostatních. Změň si telefonní číslo a je to vyřízený. Nebo blokace. Nemusíš jí zvedat telefon a také matka nemusí vědět, kde bydlíte. Nadbíháš jí sama, pokračování v nulovém kontaktu je naprosto v pořádku. Žádné povinnosti k ní nemáš.
Možnost starat se o dítě už matka měla - a jaksi to neměla zapotřebí. Dnes to už nepotřebuje tuplem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.7.21 23:02

@LaPaloma
To neříkám. Jen říkám, že je to možné. Ono přetrhat vazby sama za sebe jde, ale za jiné osoby bohužel ne. Mám takovou zkušenost v okolí. Co na tom, že vztahy jsou ještě horší

  • Citovat
  • Nahlásit
91
15.7.21 23:06

Je velmi obtížné a trvá dlouho maminku pochopit, odpustit ji a brát ji takovou, jaká je, aniž by to dotyčnému ublizovalo, ale výsledek stojí za to a člověk je za to na konci (jejího) života vděčný.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10800
15.7.21 23:16
@Anonymní píše:
@LaPaloma
To neříkám. Jen říkám, že je to možné. Ono přetrhat vazby sama za sebe jde, ale za jiné osoby bohužel ne. Mám takovou zkušenost v okolí. Co na tom, že vztahy jsou ještě horší

Každá matka není tak chytrá, aby věděla, že se může soudit nebo do toho chtěla dávat peníze. Navíc matku s chorobným chováním lze popotáhnout po psycho vyšetřeních a třeba se něco najde.
Já bych nedala kůži zadarmo a nic bych z jejího chování neodpouštěla. Nestojí za to nkdo, ani matka nestojí za zničení rodiny zakladatelky. Manželovi vadí už to, co je, jak zakladatelka zmiňuje. Víc toho není třeba.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.7.21 23:20

Jediný důvod proč udržuji vztahy s otcem je, že se starám o babičku, jeho mámu, s kterou žije v jednom domě. Nebýt této situace, dávno bych vazby zpřetrhala a držela svou rodinu co nejdál od něj

  • Citovat
  • Nahlásit
3625
16.7.21 08:30

Já zpřetrhala vztahy se svým otcem - gambler, manipulátor, patologický lhář… Po rozvodu se o nás nestaral, neplatil, kontakty jen z donucení (ale zase abych byla fér, tak krásný zážitky, cundry, příroda, uměl nádherné poutavé vyprávět). Jako dítě jsem ho milovala, i když jsem ho třeba dva roky neviděla.

V mých 14 letech si pořídil další dceru, pojmenoval ji stejně jako mě, pro mě to byla strašná zrada a velmi bolestivé, o tři roky později si pořídil dalšího syna, kterého opět pojmenoval po bratrovi. Přestali jsme se vídat.

Kdyz bylo sestře 10 let, začali jsme ( po nátlaku tety, že děti jsou chudáci a nemůžou za svého otce) zase vídat. Už to nebyl vztah otec dcera, připadala jsem si víc jako jeho rodič bez naopak, ale odpustila jsem a byla ochotná zapomenout. Po dalších 5 letech dald eti do Domova, vzala jsem si je do pěstounské péče, rok to fungovalo, pak na mě začal nasazovat, štvát bratra proti mě (toho malého), teď jsem nejhorší člověk pod sluncem…

Nasackoval se k prarodičů, svým rodičům, děda s tím nesouhlasil, takže se mě otec snažil obrátit proti němu a když to nevyšlo, tak totálně otočil. Dědu vyhodili z bytu, babičku jsem neviděla tři roky :nevim:. To mě mrzí víc než otec… S ní bych se ráda viděla, stále to zkouším. Otci už neodpustím. On tedy nemá zájem, ale kdyby ho projevil, tak už ne. Šanci dostal azaz, je to zlý a toxický člověk a nechci ho mít pro své děti v životě…

Soudit o vnoučata by se mohl zkusit, vzjledem k jeho záznamu, by se mu snad každý soudce vychechtal.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
16.7.21 11:07

Autorka:
Dekuji za vaše zkušenosti. Nebudu tedy na cokoliv reagovat (i když mi ted pro změnu vypisuje babicka/její matka - stejný vzorec chování) a budu udržovat “radiove ticho”.
Je to pro me smutne. Ale uvedomuji si, ze po tolika pokusech ji něco vysvětlit a zadat o změnu, je naivni. Nejdřív by si sama musela uvědomit své chování a pak to chtít resit a to je bez sance. Cely zivot se jen utvrzovala v tom, ze ma pravdu jen ona a ostatní jsou ***.
Sice jsem už dospěla, ale je to pro me jak stát se sirotkem - otec nikdy zajem neměl, mi nevlastní sourozenci o mne vedi teprve rok, a to je vse.
Take nevím, jak potom vysvětlit synovi, proč se nevidame s babickou, aniž bych ji před nim nějak pomlouvala… Ted cekame druhé miminko, které taky už s ni vztah mít nebude. :?

  • Citovat
  • Nahlásit
10
16.7.21 16:45

Nedávno zde byla úžaná diskuse na toto téma - třeba někdo najde a vloží.
Napíšu Ti jen jedno, pokud na to máš sílu a odhodlání, asi to udělej.
Já v tom taky žila a bylo něco neskutečného :,(
A moc držím palce :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
568
16.7.21 17:04

Pretrhala jsme vztahy s matkou a to jako velmi mlada - u nas dochazelo k celozivotnimu tyrani v ruznych poodbach a extremech (nekdy si me pul roku nevsimali, jindy zas extremni dohled a kazdodenni mlaceni, protezovani bratra tak moc, ze i sousedi rodice napominbali, moje opakovane vyhazovani z domova, skrceni, mlaceni, topeni (jo, fakt), privazovani k posteli, ponizovani, srovnavani, atd, atd…), zaroven dochazelo k parentizaci (dite je vedeno nahrazovat partnera).

Doslo k tomu tak, ze jednoho dne me matka opet bezduvodne zmlatila a vyhodila na ulici, a ja misto abych se poslusne vratila jako vzdy, tak jsem zavolala na linku bezpeci, rekla ze toho mam dost, a oni poslali socialku, ktera naznala, ze je na miste odebrani.

Od te doby jsem matku videla jednou, u soudu.

Cim dele to je, tim vic si za tento krok gratuluji, a lituji pouze toho, ze jsem se k nemu neodhodlala driv (bylo mi uz 16, uvazovala jsem o tom od 11), protoze k pubertakum se v decaku nechovaji moc pekne, a i okoli automaticky predpoklada, ze problem je vzdy v pubertakovi :roll:

Ted je mi pres tricet a teprve par let ziji „normalne“, na nasledcich budu pracovat do smrti. Ale kdybych se z tech toxickych siti nevymanila, nezila bych normalne nikdy :kytka:

Příspěvek upraven 16.07.21 v 17:38

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat