Zřejmě deprese na mateřské

Anonymní
27.4.16 08:47

Zřejmě deprese na mateřské

Zdravím všechny maminky,

vím, že diskuzí na toto téma je tady spousta, ale rozhodla jsem se vytvořit aktuální vlastní, která by mi mohla pomoci v mě situaci… :,(
Máme 8 měsíčního syna, který je už od narození dost náročné miminko. Teda se nám to aspoň tak zdá. Je velmi plačtivý, často nemocný. První půlrok koliky, pak začaly zuby. Všechno dost osobitě prožívá, což podědil zřejmě po mě. Moc jsme miminko chtěli a povedlo se nám to až po dvou letech, o to víc mě děsí moje rozpoložení od porodu. Porod byl nedůstojný, pobyt v porodnici s těžkými depresemi, šestinedělí katastrofa! Pak se zdálo, že se stav lepší… jenže to bylo jen dočasné zlepšení. Situace je vlastně taková, že se cítím být vyčerpaná a ve výchově syna nejistá. Chvilku jsme chodili do plavání, abych vypadla mezi lidi (jsem společenský typ). Jenže vždy v den, kdy měla být lekce, tak syn v noci špatně spal a byl tak protivný a uplakaný, že jsem to raději několikrát zrušila. Až mi bylo doporučeno chodit, až se dáme do kupy. S kamarádkami se raději nevídám, ať jim neberu iluze o šťastném mateřství. A ty s dětmi nechci vídat, protože mě ničí pohled na maminky, které to zvládají s přehledem, zatímco já jsem na pokraji svých psychických a fyzických sil. Jak už jsem psala, syn je dost osobité miminko. Trochu spolu bojujeme. Občas mám pocit, že mě nemá rád, protože dokáže celý den jen prokňourat, ale jakmile přijde domů manžel, tak se rozzáří jak sluníčko. Uvědomila jsem si, jak mi vadí někdy jeho chování. Na přebalovacím pultu mě kope do břicha, v náručí mě odstrkuje, když si spolu lehneme na deku, abychom si pohráli, tak mě buď kope nebo bouchá rukama. Já vím, je to ještě miminko a neví, co dělá, ale někdy mě to tak vytočí, že odejdu a nechám ho samotného třeba 20 minut řvát, zatímco já sedím za dveřmi a pláču. A to je další věc. Je to asi měsíc, co prostě nevydrží v místnosti sám. Nemůžu ani na WC. Zkoušela jsem už všechno, ale opravdu je vytrvalý, dokáže hystericky řvát i hodinu v kuse a uklidní se až mě uvidí v místnosti. Taky mám občas dost problém rozpoznat, co vlastně chce. Brečí stejně kvůli všemu, takže nikdy nevím, jestli chce přebalit, jíst, hrát si nebo je unavený. A to mi pocit mateřské sebejistoty taky moc nedodává. Začalo mi dělat špatně s ním i samotná chodit k doktorovi, tak chodí manžel s námi. Je to tak slabošské. Vždycky jsem byla silná a sebevědomá žena a teď jsem jen uzlíček nervů, co prská všude kolem sebe.
A aby toho nebylo málo, tak jsem začala po večerech, když už malý spí, pít. Sice nechlastám „první ligu“, ale denně vypiju i 0.5l vína. Kolikrát se celý den těším jen na to, až syn usne, já si sednu do křesla a dám si sklenku vína.

Už zase řve, takže jsem asi skončila… :,( Snad mi tady některá maminka, která si prošla tím samým nebo aspoň podobným, poradí.

Předem děkuji holky a prosím, nesuďte mě. Bylo těžké to napsat a proto ten anonym.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
27.4.16 08:58

Ani jsem nezmínila s čím bych vlastně především chtěla pomoci. Jde mi hlavně o můj vztah se synem. Je pro mě to nejdůležitější na světě, ale někdy mám pocit, že se narodil, aby mě zničil. (to už samozřejmě přeháním) Bojím se, že tenhle náš začátek ovlivní náš vztah a už to nepůjde ničím spravit. Chtěla bych začít znovu, ale to už bohužel nejde…

  • Citovat
  • Nahlásit
413
27.4.16 09:02

Ahoj, je mi moc lito, co prozivas, ale ver, ze se to zlepsi :hug: Zkus naopak misto akci spolecne se synem nekam vyrazit sama… Uvidis, jak budes odpocata a kdyz prijdes domu, bude maly zarit radosti, ze te zase vidi :)
Jste spolu holt cely den kazdy den…
Ale proboha Te prosim (nabadam?) - nepij! Neodsuzuju Te, jen vim, ze alkohol muze sice ulevit na chvili, ale nepomaha a to vuuuubec. :kytka:
Posilam moc sil :hug: :hug: :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6251
27.4.16 09:03

Hele, neporadím Ti, neboť jsem tyto stavy neměla, ale to, že dítě nevydrží samo v místnosti, je normání, já bych ho ani nenechala. Dcera má 2,5 roku a na záchod chodí se mnou, popř. nechávám otevřené dveře, aby mohal přijít, nebo abych na ni viděla. Samotná v místnosti nikdy nebyla, pokud nespala, samozřejmě:-).

Jinak, chci Ti spíš vyjádřit podporu, říct, že se to zlepší, mě ten věk, kdy dítě nechodí, ale už se hýbe a leze, přišel nejhorší, člověk aby fakt děcko měl pořád na šťopkách. Je to pak ale jen a jen lepší.

No a bohužel, dítě hodně vnímá Tebe, ty nejsi v pohodě, ono taky ne. Cítí Tvoje negativní myšlení, podle toho se chová. Vím, že je těžké v tomto stavu myslet pozitivně, pak je třeba zapojit chlapa a mít občas fakt klidnou chvíli jen pro sebe, nebo jiné členy rodiny, babičky apod. Ať chvíli pohlídají, ty si zajdi s těmi kamarádkami na kafe a pokecejte o něčem jiném, než jsou děti.

Držím palce!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
lucenka
27.4.16 09:06

A divíš se mu, že tě nemá rád, když ho HODINU necháš samotného brečet? Víš, jaký to pro něj musí být šílený stres?
Začni chodit ven mezi ostatní maminky. Pak totiž zjistíš, že ani ony to nezvládají tak v pohodě, jak se tobě může zdát.

  • Citovat
  • Nahlásit
47
27.4.16 09:06

Ahoj, mám to doma občas podobně. Je důležité si uvědomit že dítě z tebe tu nervozitu vycítí a je pak také nervózní. Já když měla zánět, horečky,… musela jsem se přetvařovat a pořád na mimčo usmívat, jinak byla hned nervní a brečela… jo a taky jsem si řekla, že domácí práce za mě nikdo neudělá, neutečou. Takže se nehonit, věnovat se mimču a hlavně být v klidu :) btw, doma mám bordel jak v utečeneckém táboře, ale úsměv dcerky bych za nestále umyté nádobí nevyměnila :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1120
27.4.16 09:12

Já mám kluky nedonošená dvojčata, oba od mala uřvaní, pak zpočátku cvičení Vojtovky(naštěstí ne dlouho) Zkrátka vždycky když ti jedno zlobivější mimino přijde moc, tak si vzpomen třeba na nás maminky dvojčat, velmi často míváme nedonošená mimina s problémy a musíme to zvládnout ve dvojité dávce, některé k tomu mají i starší dítka…Neboj zvládneš to taky, dle popisu máš normální zdravé uknouranější dítko, bývá to častější než si myslíš, hlavu vzhůru

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
725
27.4.16 09:13
@Fazulina píše: …No a bohužel, dítě hodně vnímá Tebe, ty nejsi v pohodě, ono taky ne. Cítí Tvoje negativní myšlení, podle toho se chová. Vím, že je těžké v tomto stavu myslet pozitivně, pak je třeba zapojit chlapa a mít občas fakt klidnou chvíli jen pro sebe, nebo jiné členy rodiny, babičky apod. Ať chvíli pohlídají, ty si zajdi s těmi kamarádkami na kafe a pokecejte o něčem jiném, než jsou děti.

Ahoj, připojuji se k výše řečenému. Ty nejsi v pohodě = dítě není v pohodě. Čím jsou děti mladší, tím více odrážejí naše rozpoložení. Zvaž, co by ti doopravdy ulevilo. Pokec s kamarádkou? Pravidelné „hlídání“ manželem a ty třeba cvičit, do kina s kámoškou… Pokud si nevíš rady, zkus psychologa, sama cítíš, že tohle není normální. Psycholog ti pomůže najít příčinu a cestu, jak z toho ven. Hlavně prosím nehledej tu cestu v alkoholu, je to sice nejdostupnější ale taky nejnebezpečnější berlička.
Stavy, že „jsem matka k ničemu“ a neměla jsem si dítě pořizovat, snad prošla téměř každá z nás. U tebe to ale trvá nezdravě dlouho.
Držím palce, ať najdeš pomoc. Navíc miminko vyroste a na první pekelný rok budeš vzpomínat se shovívavostí k sobě i k němu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
623
27.4.16 09:14

No, být tebou, vyhledala bych pomoc psychologa. Nejspíš by Ti vysvětlil, že chování malého je naprosto normální a vidíš za tím něco jiného než je. Mám 6,5 měsíců starého kluka. Úderem 6. měsíce začala separační úzkost, takže se bez něho nehnu ani na WC. Vozím ho tedy po bytě v kočárku, anebo je v ohrádce, kouká na mě, když vařím, jsem v koupelně…a je klid. Celý den, pokud nespí, tak na mě musí vidět. Mám po úraze problém se zády, takže nošení moc nepřipadá v úvahu.
Když vedle mě leží v posteli, tak mě taky plácá, bouchá. Ručičku odtáhnu a s úsměvem mu ukážu " malá " a jeho taky pohladím. Poslední dny už zkouší hladit, ne bouchat. Hodně se spolu smějeme, blbneme. Ta dobrá nálada se přenáší i na něj. Plavat můžete doma ve vaně, to má ten náš moc rád. A choď s ním ven. Najdeš si třeba tak spřízněnou maminku s malým dítětem, anebo si jen pročistíš hlavu. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4166
27.4.16 09:15

Ja bych zacala chodit mezi lidi. Jako byt celej den jen s dcerou tak me zachvilku trefi slak. Bez mezi lidi. Nevim proc rusis plavani. Moje dcera ho zboznuje. Ja vypadnu mezi lidi. A taky bych dala malyho do kocarku a nekoho povolala at jde s nim ven, pokud to jde. A nenech ho hodinu brecet, mohe dvouketa taky nevydrzi sama. Jen zajdu za roh a uz vola maminko :P

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18869
27.4.16 09:32

Souhlasím, začni chodit mezi lidi, jak se synem, tak sama ;-) víc odpočívej, dej ho třeba babičce na povození a sama si oddechni. Jinak to plácání a bouchání je normální, to se za pár měsíců odnaučí.

A brečet tak dlouho bych ho nenechala ;)

Drž se, taky mám odmalička náročné dítě, takže vím :think: :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
47
27.4.16 09:34

Jestli tě to uklidní, mě taky kope do břicha u přebalování. Ale manžel je vyšší, toho kope do kulek :P

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
36
27.4.16 09:40

Jsi naprosto normální. Nic si nevyčítej. Začni určitě více chodit ven, ale bez malého. Odpočineš si, přijdeš na jiné myšlenky a zase se budeš těšit domů. A i malý tě bude vítat s úsměvem.

Můj syn se mnou taky chodí i na záchod. Mám ho neustále pod nohama. Když vařím, hraje si se šuplíky a vařečkami. V koupelně rozebírá kosmetickou taštičku. 8m je ještě málo, aby si hrál sám.

Víno jsem svého času taky pila denně večer, ale jenom jednu skleničku. Ale pak jsem si našla jiný rituál. Třeba si napusť vanu, čti si knížku. :-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
27.4.16 10:00

Holky,

děkuji! Asi jsem tohle potřebovala. Je pravda, že sama ven bez malého moc nechodím. Byla jsem snad jen párkrát v obchodě, dva dny na výpomoc v práci. Jednou na zkoušce šatů a jednou se ségrou na kafe. Ale jednou měsíčně vypadnu vždycky na 2hodiny na nehty.

To jsou všechny miminka opravdu tak ukňourané? To mi každý pořád tvrdí, že takového uřvance, jako máme my, ještě neviděl.

Babička ho hlídá jen jedna. Té druhé prořval odpoledne, když mu bylo asi půl roku a od té doby nehlídá… :(

Dřív vydržel aspoň 10 minut sám, abych třeba vytáhla sušičku nebo dala věci po snídaní do myčky. Teď ani to…

Váží 10kg, je problém ho všude tahat s sebou. Ale zakopaný pes bude zřejmě v tom, že mám prostě málo času sama pro sebe. Ani si už nepamatuju, kdy jsem si v klidu vypila kafe. Hrozně závidím manželovi, že každý den vypadne do práce a má klid.

  • Citovat
  • Nahlásit
36
27.4.16 10:07

Já s malým musela až do 15m cvičit Vojtovku, je pohybově o pár měsíců pozadu, takže jsem se ho taky natahala dost. Musíš si říkat, že budeš mít hezky vypracované paže. Navíc brzy se bude plazit nebo lézt a to si pak za tebou dojde sám. :-)

Čas pro sebe je hodně důležitý. Stačí 15, 20 minut denně odpoledne. Dát ho tatínkovi a třeba si jen obejít kolečko kolem domu nebo si zalézt v klidu vedle do místnosti a vypít kafe a přečíst časopis. :-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat