Ztráta milovaného kocourka

1
4.6.20 16:41

..

Krásný dobrý den vám přeji, s láskou obracím na vás se žádostí o pomoc..věřím že vy mi pomůžete, před 5dny se stal pro mě můj život jiným a to co se stalo mě silně poznamenalo., víte přestěhovali jsme se před 2,5 lety když začnu od začátku a už v té době tam začala chodit za mnou jedna kočička černá s velkým bříškem, začala jsem se o ní starat a krmit jí, zanedlouho mi tu nechala 3 černé koťátka které mi přinesli ohromné štěstí v mém životě a srdci, musela cítit že když jsem pomohla jí, pomohu i jejím koťátkům ❤️ měsíc a půl se o ně starala než ji bohužel srazilo auto :(. Tak jsem převzala staraní se, trvalo pár týdnů než si ke mě našli velké pouto, pomalu jsem je začínala ochočovat, ze začátku se nenechali vůbec pohladit velmi plachý, ale postupná denodenní snaha, péče, vnitřní láska se vyplatila a z nás se stali věční kamarádi, v zimě jsem s nima furt byla na sedačce venku a spali mi na klíně, věrně koukali do očí, tolik lásky co jsem od nich dostala, nepocituji ani od lidí krom své rodiny. První rok a půl byl nádherný ❣️ A jednoho dne jako by na mě a moje venkovní zvířátka spadla kletba, všechny jsem pojmenovala na volání čiči a když jsem hledala jednotlivou kočičku.. tak každá měla přezdívku, jedné říkám princezna???? pro to jak je ušlechtilá a vždy před nakrmením přijde poděkovat a dělá doteď ❤️ Druhá byla velmi abicizoní ????vždy když jsem někam šla chodila semnou a musela jit vždy předemnou :) přišlo mi jako kdyby chtěla vést smečku a já do ní patřila???? :), a třetí jejich bráška byl takový mazel medivek co furt chtěl velkou pozornost mou????. O každé z mých koček mohu říci, že mají úžasný charakter a potenciál, obrovskou lásku a dar mít rád, to co člověk kolikrát ani neumí a měl by se učit od zvířete. Já to co jsem dávala jsem dostávala od nich věcné pochopení ❤️ Jednoho dne večerních hodinách slyším mňoukání u stromku..kočičku srazilo auto, ty pocity ve mě nikdy nezapomenu je-li jsme na veterinu a veterinář ochotně udělal rentgen a nasadili atb. na bolesti, říkala jsem si my to společně spolu zvládneme, zjsistilo se poraněná pánev a zlomený kloub v koleni, ani vám nemusím popisovat co se ve mě dělo a jak jsem trpěla s ní, v Ústí mi ji operovali s tím že nožičku zachránime, potom jsem se doma o ní starala měsíc a bohužel přes veškerou snahu nožička začala uhnívat a musela se udělat amputace, všechno jsme zvládli s veškerou láskou a silou je to krásná, laskyplná kočka která ma dodnes ve mě obrovskou důvěru a lásku, žije na třech tlapkách, ale je šťastná a drží se domečku. Po vypuštění opět do přírody litala o 106 že je zase konečně ve svém prostředí..kde se narodila :-). Po tom všem co jsem zažila jsem si v hlavě řekla kdyz jsem viděla její sestru abiciozní.. snad mi tu zůstaneš jsi takova dobrodružná a ráda poznáváš něco nového. Dva dny na to co jsem uzdravila úžasnou bojovnici princeznu, se mi ztratila abiciozní, nechápala jsem v hlavě jsem si přála a doufala ať se nic takového nestane a ono se to stalo, všude jsem jí hledala, vytiskla letáky s odměnou, ale bohužel už nikdy jsem ji neviděla ani její tělíčko nenašla. Doteď doufám že třeba našla jinou rodinu dones na ni vzpomínám s velkou láskou ❤️ A poslední třetí kocourek takový Medvídek, měl velkou lásku odemně a to samé mi opětoval svou nákloností, uvítáváním i mazlením své poslední sestry i mě ???? jednou větou mohu říci byl to obrovský srdcař. Bohužel před 5 dny kdy jsem měla neskutečně příjemný a šťastný den, zrovna jsem šla koukat na poslední díl superstar, ale předtím jak je vždy můj rituál jdu zkontrolovat kočičky jestli jsou v pořádku. Vyšla jsem ven a slyším pod keřem mňoukání, opatrně jsem promluvila a mňoukal dál. Doteď jsem v šoku co mě zase potkalo, opatrně jsme vzali s partnerem kocourka a je-li k veterináři stalo se to večer stejně jako jeho sestře, která má ty tři tlapičkx a také o víkendu. Veterinář nasadil atb. Bohužel řekl ze rentgen udělá až následující den, cestou zpátky byl ve mě tíživý a nepříjemný pocit, tak prosím přítele, že nechci čekat do druhého dne a že rovnou pojedeme s nim na pohotovost do Prahy, přítel mě snažil uklidnit..to opravdu bude stačit následující den až veterinář u kterého jsme byli ten večer že udělá ráno rentgen. Tak jsem i když velmi smutně a zlamaně odpověděla dobře tak ráno. V noci mi mňoukal a já k němu pořad vstavala, hlídala jeho stav, naříkal a já byla zoufalá. Říkám partnerovi musíme s nim jet dříve a nereagoval, měl tvrdé spaní. Pořad jsem byla nejistá a nervózní, bála se o něj. Ráno jsme vyjeli a veterinář říkal že bohužel ma hodně zasažené plíce, nedělal ani ten rentgen. Doporučil ať jedeme rychle do Prahy na pohotovost. Počítali se minuty a já zoufalá věděla jsem že máme ject ten večer na pohotovost, bohužel můj sladký milovaný kocourek už jízdu nepřežil a umřel mi v náručí na zástavu dechu, dávala jsem mu uměle dýchání, protože jsme akorát dojeli na pohotovost ještě jsme běželi aby ho zázrakem stihli oživit.. nikdy tohle nezapomenu ten pocit úzkosti, bolesti kterou jsem s nim prožívala, doteď brečím a trápim se, říkám si kdyby mě přítel poslech mohli jsme mého úžasného 2,5 leteho koicourka možná zachránit kdo ví, to už nikdo neví nakolik to bylo vážné. Nechal s veterinářem s tím pocitem že to do druhého dne zvládne. Je mi nanic kdybych měla já řidičák okamžitě jedu na pohotovost. Doteď si vyččítám…měla jsem být na přítele víc naléhavá a nechat si prosadit svou. Šlo o mého milovaného mazlika a on to vždy uvidí jen jako kočky a ne osobnosti jako to vidím já. Bolí mě na srdíčku i plicích, nemohu se s tím srovnat. Pořád si říkám co kdyby se podařilo a stačilo jen vyjet na pohotovost tu noc jak jsem prosila, kdo ví, kocourek po nárazu a vererinář nás s nim nechá ject domu. Jsem zklamaná a cítím opravdu velkou bolest, všude ho vidím, když volám kočičku jeho sestru a cizi kočičku o kterou se i take starám..tak mě bolí že už tu není s námi. Má důstojný hrobeček, chci ho nechat odejít, ale bolí to moc mi schází. Prožila a prižívám neskutečné muka.. byl a je pro mě jako člověk a to jsou všechny kočičky které mám jsou obrovské osobnosti. Je mi smutno a moc bych si přála kdyby jste mi dokázala poradit a pomoci v této velmi těžkéi smutné situaci, mám to pořád před očima ???? Jediné co mě trochu utěšuje je že byl stále u mě. Prosím nepište mi ti že jsem je měla mít doma, chtěla jsem, ale bohužel partner je velký astmatik a často má astmatické záchvaty a venkovní kočičkám brát svobodu mi přijde též nesmyslné. Vím je to daň za svobodu, ale potřebovala bych aspoň malou radu jak překonat tenhle velký šok, brečím a vzpomínám. :srdce: :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

6
4.6.20 16:48

Dobrý den, chápu, že je to velká ztráta, zkuste pomáhat nějakým útulkům, pomůžete tak spoustě jiným zvířat!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3519
4.6.20 17:14

Sice jsem to nedočetla celé, ale přišla jsem o kocourka v listopadu a fakt mi trvalo i měsíc se z toho jaksi dostat a pořád mi je po něm smutno. Pomohlo mi nové kotě. :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
180
4.6.20 19:53

@Lola27
Soucitim s Vámi. Zažila jsem něco podobného. Měli jsme také kocourka. Byl to náš miláček, byl naučeny přiběhnout když jsme na něj volali jménem. Neuvěřitelný mazel a plnohodnotný člen rodiny. Prostě naše láska.
Jednoho dne však nepřišel na zavolání. Začali jsme ho hledat. Nebyl nikde. Po týdnu už jsem ho začala oplakavat, že jsme ho ztratili.
Najednou jeden den mi volají do práce, že ho našli za barákem v kanále a je zraněný. Bože jakou já měla radost, že se našel, ale zase strach co se mu stalo. Jela jsem s ním okamžitě na pohotovost, kde ho ihned šli operovat. Někdo mu ublížil, měl rozlamany ocásek a u zadečku měl velikanskou řeznou ránu.
Amputovali mu ocásek, všechno zašili a jeli jsme domů. Ja šťastná, že jsme ho našli a že ho snad zachráníme. Bohužel druhý den dostal vysoké horečky… Jeli jsme hned na pohotovost, ale paní doktorka řekla že to nevidí dobře. Bylo to moc komplikované zranění… Musela jsme udělat hrozné rozhodnutí a to nechat ho uspat. Aby ho bručka nic už nebolelo. Tak jsem ho ztratila podruhé a bohužel už navždy. Do dneška se trápím tím zda jsme neudělali unáhlené rozhodnutí… V den co jsme přišli o našeho Kubíčka jsme ale měli zrovna sjednané dovežení druhého kocourka.
Ránu trošku zacelil a vím že Kubíčkovi je už tam v nebíčku dobře.
Takže Vám opravdu z vlastní zkušenosti Radim pořídit si jinou novou lásku. Nemusí být kočička, ale prostě něco co vám trošku zahojí srdíčko. Nemyslím jako náhradu za kocourka, ale jako nového člena rodiny o kterého se můžete s láskou starat a zaměstnat tím mysl i srdce. :srdce: :srdce: :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama