Ztráta přátel a dočkání se jen ponížení

27
15.2.21 00:12

Ztráta přátel a dočkání se jen ponížení

Dobrý večer, už se vám někdy stalo že kvůli onemocnění jste ztratily přátelé a dočkali jste se výsměchů? Já jsem se rozhodl uzavřít se do sebe a nekomunikovat s lidmi. Dlouho jsem se odhodlával začít trochu komunikovat s neznámími. Z mého nicku asi něco pochopíte, ale upozorňuji že to je jen spojení potřebné s příjeměním nemoci a pomáhá mi to psychicky. Když by mi někdo napsal bez výsměchu byl bych trochu šťastnějším. Slibuji že nebudu mít sexuální návrhy. Jen si prostě povídat. Dobrou noc

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
15.2.21 00:46

Vím jaké to je byt bez přátel a byt ponižována. Je to něco co člověk proste nechce.to věcný ponižování od manžela… :roll: Ještě ze mám aspoň deti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
28
15.2.21 03:42
@cheesy.makyna píše:
Vím jaké to je byt bez přátel a byt ponižována. Je to něco co člověk proste nechce.to věcný ponižování od manžela… :roll: Ještě ze mám aspoň deti.

Od manžela? Tak to tě lituju :(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27
15.2.21 04:50
@cheesy.makyna píše:
Vím jaké to je byt bez přátel a byt ponižována. Je to něco co člověk proste nechce.to věcný ponižování od manžela… :roll: Ještě ze mám aspoň deti.

Tak to je sbad horší než od přátel. :cry:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
K82
1594
15.2.21 08:23

Ahoj, chápu to spravne, že problém je, že nosís pleny a ostatní se ti smeji? Pokud ano, tak problém nevidím v tom, že bys nemohl mít přátele, ale v tom, že si je spojujes se svojí potrebou. Pokud jsi měl nějaké přátele dřív a oni tě kvůli tomu zavrhki, tak to buď nebyli přátelé nebo jsi svoji potřebu zdůrazňoval příliš, ne každému může být příjemné se tím zabývat. A pokud jsi nikdy žádné neměl, tak problém není v plenkách, ale v tobě a bylo by třeba se poradit s někým, kdo to dokáže rozklicovat tvou povahu, prani a nahled na život. A za mne - kdybych měla kamaráda s tvými preferencemi, nezavrhla bych ho kvůli tomu, ale rozhodne bych neměla potřebu to jakkoli řešit a probíhat. Je v to intimni a to m patří jen do tvého, případně partnerova života. Ne do přátelství, jako předmět běžného hovoru.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
K82
1594
15.2.21 08:25

A p. s. Pokud jsi nemocný (nemyslím duševně, ale urologické) res i tu nemoc.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27
15.2.21 10:02
@K82 píše:
A p. s. Pokud jsi nemocný (nemyslím duševně, ale urologické) res i tu nemoc.

Tu nemoc řešim už 8 let. Jsem nemocnej spíš neurologicky…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
201
16.2.21 13:18

@cheesy.makyna A proč se necháš ponižovat od manžela? Ty s ním musíš být? Najdi si někoho normálního. Já našla i s dětma ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16825
16.2.21 13:19

Tk klidně piš o čem si chceš psát? ;) jaký máš koníčky?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1148
17.2.21 21:42

Je mi to líto.

Skuteční přátelé by se ti neposmívali a neopustili by tě. Když má člověk obrovské štěstí, tak má ty skutečné přátelé tak 2 až 3, víc si myslím že ne.

Jsi člověk, nejsi jen tvoje choroba. Chápu, že tě to musí strašně trápit a máš potřebu o tom mluvit.

Rozdělila bych svoji snahu o sblížení s lidmi na dvě skupiny.

Ta první skupina by byla nějaká pacientská organizace (případně Facebooková skupina) lidí se stejnou chorobou. Tito lidé nejlépe pochopí co prožíváš a můžeš s nima o své chorobě a o komplikacích, které ti přináší mluvit. Zkusila bych vidět pomyslnou sklenici poloplnou, ne poloprázdnou. Pokud máš plenku jen pro jistotu, ne z důvodu plné inkontinence, tak je to vlastně dobrá zpráva. Pokud musíš nosit plenky, protože je nutně potřebuješ, tak je zase dobrá zpráva, že vůbec tyto pomůcky existují a člověka to téměř nijak neomezuje. Snad chápeš, jak to myslím. Uzavřít se do sebe a litovat se není cesta ke spokojenému životu. Pokud se tvoje choroba bude časem bohužel zhoršovat (jen odhadují, samozřejmě to nevím) tak bys mohl za pár let litovat, že jsi seděl doma a nic nedělal dokud tě vlastně téměř nic neomezovalo.

Druhou skupinou by byli „běžní“ lidé, kterým bych o své chorobě nic neříkala. Nikdo nemusí vědět, že potřebuješ plenky. Stačí koupit si volnější oblečení. Jít si vyměnit plenku na záchod s batohem, nikomu to neukazovat, neříkat atd. Jak už jsem psala ty nejsi ta choroba. Ona je jen tvojí součástí, bohužel. Hledala bych nové známé a kamarády podle tvého zájmu. Navštěvovala bych (až covid dovolí) nějaké volnočasové aktivity podle tvého zájmu.

Působíš strašně smutně a zklamaně. Myslím si, že pokud bys našel v sobě zase jiskru, tak si časem můžeš najít i přítelkyni.

Přeji ti hodně štěstí. 🍀

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
986
17.2.21 22:01

@Pajka2020 Moc krásně napsané :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27
18.2.21 04:53
@Pajka2020 píše:
Je mi to líto.

Skuteční přátelé by se ti neposmívali a neopustili by tě. Když má člověk obrovské štěstí, tak má ty skutečné přátelé tak 2 až 3, víc si myslím že ne.

Jsi člověk, nejsi jen tvoje choroba. Chápu, že tě to musí strašně trápit a máš potřebu o tom mluvit.

Rozdělila bych svoji snahu o sblížení s lidmi na dvě skupiny.

Ta první skupina by byla nějaká pacientská organizace (případně Facebooková skupina) lidí se stejnou chorobou. Tito lidé nejlépe pochopí co prožíváš a můžeš s nima o své chorobě a o komplikacích, které ti přináší mluvit. Zkusila bych vidět pomyslnou sklenici poloplnou, ne poloprázdnou. Pokud máš plenku jen pro jistotu, ne z důvodu plné inkontinence, tak je to vlastně dobrá zpráva. Pokud musíš nosit plenky, protože je nutně potřebuješ, tak je zase dobrá zpráva, že vůbec tyto pomůcky existují a člověka to téměř nijak neomezuje. Snad chápeš, jak to myslím. Uzavřít se do sebe a litovat se není cesta ke spokojenému životu. Pokud se tvoje choroba bude časem bohužel zhoršovat (jen odhadují, samozřejmě to nevím) tak bys mohl za pár let litovat, že jsi seděl doma a nic nedělal dokud tě vlastně téměř nic neomezovalo.

Druhou skupinou by byli „běžní“ lidé, kterým bych o své chorobě nic neříkala. Nikdo nemusí vědět, že potřebuješ plenky. Stačí koupit si volnější oblečení. Jít si vyměnit plenku na záchod s batohem, nikomu to neukazovat, neříkat atd. Jak už jsem psala ty nejsi ta choroba. Ona je jen tvojí součástí, bohužel. Hledala bych nové známé a kamarády podle tvého zájmu. Navštěvovala bych (až covid dovolí) nějaké volnočasové aktivity podle tvého zájmu.

Působíš strašně smutně a zklamaně. Myslím si, že pokud bys našel v sobě zase jiskru, tak si časem můžeš najít i přítelkyni.

Přeji ti hodně štěstí. 🍀

To je moc hezky napsané. Nemam slov

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27
18.2.21 22:47

Odpověď

@Pajka2020 Jsem se dostal k NTB z mobilu je zdlouhavé psát. Napsala jsi to moc krásně.
Já se společnosti uplně neuzavřel, to ani nemůžu. Komunikuju s kolegama ale jen to co musim. Když ho něco zajímá jako že ohledně mě, rozbuší se mi srdce a nedokážu odpovědět. Oblečení mam to které mi vyhovuje. Mohu tedy jen říct že až na to kdy jsem byl jako dítě několikrát znásilněnej, pak psychicky týranej svou bývalou, nemam asi tak hroznej život. Ale stejně se sebou často bojuju… Neberte to prosím jako sebelitování, ale chci se někde svěřit. Klidně i zde…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1148
20.2.21 21:36

Jsem ráda, že se ti můj příspěvek líbil, potěšilo mě to.

Když se ti rozbuší srdce a nedokážeš kolegům odpovědět, tak máš nějakou fobií/strach z lidí a z jejich reakcí.

To znásilňování v dětství a psychické domácí násilí od ex jsi tehdy nějak řešil? Myslím nějakou psychoterapií? Toto se obávám, že člověk sám nevstřebá.

Znásilnit dítě je něco strašného, to si člověk asi vždy ponese s sebou. Po nějaké terapii to může být lepší (doufám skoro jen matná vzpomínka), ale stejně ten hrozný zážitek nikdy z hlavy asi úplně nedostaneš. Dítě nemá možnost se bránit. Úplně mě přepadla úzkost a je mi z toho špatně jen to čtu.

To psychické týrání od bývalé a to posmívání od kamarádů (může a nemusí) s tím znásilňováním souviset. Tady půjde o nějaké tvoje vzorce/způsob chování, který vede k šikaně tvojí osobnosti.

Já se v tom až zas tak nevyznám, ale jsou lidé (každý určitě někoho takového osobně zná), kteří tu šikanu/zneužívání/posměch prostě přitahují. Pokud se v jejich okolí objeví nějaký posměváček/tyran, tak si žáhu zchladí právě na tomto šikanovaném člověku. Toto se obávám taky nevyřešíš sám bez odborné pomoci.

Jde tu o zdravé sebevědomí, sebejistotu, asertivní chování. Nevím přesně jak to funguje. Něco ve smyslu jsem jakej jsem, smiřte se s tím, ale bez arogance, agresivity, bez přetvářky. Člověk může být milej, ochotnej, hodnej a zároveň se nenechá od okolí zneužívat/ponižovat. Snad se mi podařilo napsat to alespoň trochu srozumitelně.

Sám vidíš, že tě to strašně omezuje v běžném životě. Velmi ti to snižuje kvalitu života - Pokecat si v práci. Mít nějaké známé a kamarády. Pokud bys chtěl, tak mít i partnerku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat