Zvláštní pocit z otěhotnění po dlouhém snažení

4634
31.7.15 10:37

Zvláštní pocit z otěhotnění po dlouhém snazeni

Dobrý den, mám již jednu dceru, po některých nezdarech se nám poštěstilo a narodila se nam v roce 2010 holčička. A protože už je jí 5 let a je hubatá na maminku :D. Přemýšlím o druhém dítku, které by potřebovalo jenom maminku :).
A jak si tak přehrávám, co předcházelo prvnímu, chci se zeptat, zda-Li jste mely nebo máte podobné pocity jako já.
Když se mi konečně po roce povedlo otěhotnět, skončilo to náhlou příhodu břišní, krvácením do břicha, odebráním vejcovodu a snížením možnosti dalšího těhotenství s rizikem recidivy. A kdyz jsem objevila dve čárky ze kterých se mi narodila holcicka, vůbec jsem si neužívá ma těhotenství. Pořád jsem měla pocit, ze se může něco pokazit, že to není jentak, jak je složitý proces toho vývoje a co všechno se může stát. Myslím, ze kdyby tohle četla maminka, co se jim podařilo na lusknutí prstů, tak řekne, že jsem hystericka. Znáte tento pocit? Pořád přemýšlím, jestli tím procházet znovu… Také jste se poté tolik obávaly a trochu závidělo maminkam, které nezažily žádné problémy s otěhotnenim, že je tento strach minul? Diky za reakce a omlouvám se z délku.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

14
31.7.15 10:49

@Tiffany1 Jo, znám to. Poprvé jsem otěhotněla po 4 letech snažení a celým těhotenstvím mě provázel strach, aby to dobře dopadlo. Opravdu se vyskytly nakonec vážné problémy, dlouhá hospitalizace nejprve mě a pak po porodu i dcery, ale vše nakonec dobře dopadlo. Nicméně při dalších dvou těhotenstvích jsem opět měla celou dobu strach a černý myšlenky, prostě taky jsem si to naplno neužila. No jo, ale chtěla jsem děti, chtěla jsem tři děti, tak jsem do toho musela jít i s tím strachem. Ale úplně tě chápu. Druhé těhotenství jsem po potvrzení dva dny brečela, prostě nervy, jak to celý dopadne a přitom bylo plánované a dokonce jsem cvičila podle p. Mojžíšový, aby se zadařilo.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4634
31.7.15 10:55

@Osuška Je to zvláštní, co je pro někoho samozřejmost a propluje tím jen s obavou o strie a vyšší váhový přírůstek, je pro někoho každou noc ujišťování, ze tam je a je ji dobře. Někdy jsem do ní i šťouchala, abych zjistila, že je vpořádku a hýbe se :oops:. Občas mi to vrátila, že mě kopla do močáku, az jsem si učůrnula :jazyk:. Byla KP, takze mě občas kopla do nervů, ze mi vyskočila noha :D :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4634
31.7.15 10:56

@Osuška 4 roky snažení a nakonec přirozenou cestou? Nebo jste tomu museli pomoct?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
31691
31.7.15 10:57

@Tiffany1 no já mám 3 děti ze 3 bezproblémových těhotenství, co jsou dřív než na první pokus, a taky jsem si to 3: pořádně neužila, pořád jsem šílela, co všechno se může stát..zlatý první 2 těhotenství, kdy jsme neměla internet, a netušila jsem, že se může v obalech udlat dírky, a odtékat voda, ještě ve 2: trimestru..že s emůže mimi uškrtit na šňuře..snad nebyl den, dky bych byla úplně klidná, stačilo mi píchnutí v břiše, a už mi to v hlavě šrotovalo :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1841
31.7.15 11:08

Já mám dojem, že to dneska trochu vytváří lékařské věda. Z těhotenství se stalo rizikové období, pořád řada testů na to či ono, těhotenská cukrovka je velký problém a další a další „velké“ problémy. Já rodila před třiceti lety, žádné takové testy se nedělali a mamka nevěděla, že vlastně nějaké takové věci existují. Byla ve větší pohodě a klidu. Tento můj názor mi potvrdila moje kadeřnice, právě těhotná, že lítá po doktorech každou chvíli, pořád jí něčím straší, je ve stresu, stále čeká na výsledky toho a onoho a bojí se, jak dopadnou. Nepřehání se to trochu?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1841
31.7.15 11:14

Třeba mi úplně není jasné, proč se dělají vůbec nějaké zkoušky na těhotenskou cukrovku. Po porodu snad zmizí, ne? Kdyby bývali nedělali toto vyšetření, nezabili by tu nastávající maminku. která doma měla děcko. Pořád na ní myslím a na rodiče, mě taky zemřela dcera - mamka, tak vím, jaký život je čeká.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4634
31.7.15 11:15

@babanci To zcela urcite. Ale myslim si, že čím více to nejde, tím spíš se pak máme tendenci v tom přehrabovat, protoze víme, že nám jedna hezká noc se svíčkami nestačí ke štěstí a je to vymodlené. Aspon ja to tak měla.
Navíc, člověk si říká podvědomě, ač ateista (já), ze to nešlo z nějakého důvodu a co, když jsem to teď do hnala do krajnosti, která nepřinese na dobrého mně nebo miminku. A to předesílám, že těhotenství jsem měla suprové, až na polohu kp. Proste to tak nejak celé tehotenstvi vidělo ve vzduchu. A samozrejme jsem to nikomu nerekla, aby si nemysleli, ze jsem se zblaznila. :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4634
31.7.15 11:17

@slavuska1 Presne je znat ten rozdil, kdyz pri prvním clovek vubec netusi, co se muze stat, ze? :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4634
31.7.15 11:18

Omlouvam se za preklepy. Pisu z telefonu :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1841
31.7.15 11:27

@Tiffany1 Povedlo se to a tak to prostě tak mělo být. Ber to tak. Já jsem měla už dvě děti, když jsem se rozvedla a našla si nového muže. On si dítě moc přál, mě se už moc nechtělo. Přestože jsme těhotenství bránili /používali jsme kondom/, přesto jsem otěhotněla. Byla jsem v šoku a zpočátku jsem dokonce uvažovala o přerušení těhotenství. Nakonec jsme se rozhodli, že, když se tak zadařilo… Narodila se nám úžasná dcera, už jí táhne na dvacet let, je to bezvadná, chytrá, krásná, hodná holka - dar. Dodnes velebím den, kdy se narodila. Pak jsem o jednu dceru přišli, zlá nemoc nám jí vzala. Dnes jsme rádi, že ještě máme tuhle poslední doma, bez ní bychom bolestí zešíleli.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
JLP
4648
31.7.15 11:28

@Tiffany1 nám se podařilo po 2,5 letech snažení. Byli jsme i na IVF, ale neúspěšně - nakonec to tedy vyšlo přirozeně bez jakýchkoliv lékařských zásahů. A já se skoro celé těhotenství nedokázala radovat, protože jsem měla strach - z nějakého důvodu se nám počít nedařilo, tak co když je něco špatně??? :think: Trochu radovat a těšit jsem se začala až kolem 31. týdne - asi po velkém utz. Ale nějak jsem to nestihla dohnat a i teď, 7 týdnů po porodu si nějak pořád nedokážu plně uvědomit, že mám syna - ano, leží tu teď vedle mě a já mám chuť ho pořád pusinkovat, ale představy o mateřské lásce byly jiné :oops: Tak si říkám, že to může být i tím, jak jsem si 2/3 těhotenství zakázala těšit se… :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1841
31.7.15 11:32

@JLP Teď už můžeš, raduj se! Počkej až mu bude 14 let! Někdy ho budeš chtít uškrtit! Ale teď máš ještě spoustu krásného času. :lol: :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
JLP
4648
31.7.15 11:37

@babanci dělám, co můžu, ale jak mi říkaly zasloužilé maminy - rodičovství je nikdy nekončící strach o dítě :) Takže z jednoho strachu do druhého :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
25334
31.7.15 11:42
@babanci píše:
Třeba mi úplně není jasné, proč se dělají vůbec nějaké zkoušky na těhotenskou cukrovku. Po porodu snad zmizí, ne? Kdyby bývali nedělali toto vyšetření, nezabili by tu nastávající maminku. která doma měla děcko. Pořád na ní myslím a na rodiče, mě taky zemřela dcera - mamka, tak vím, jaký život je čeká.

Poslala bych ti odkaz, co se stalo, když těhotenskou cukrovku neodhalili. Ale je to příliš strašidelné pro čekatelky i budoucí maminky. Je to vážná věc, která se musí sledovat, když to maminka neví a nedrží dietu, mimi může být nevyživované, příliš velké atd.

Bohužel ne u všech maminek zmizí. Někomu zůstane už navždycky a musáí si píchat inzulin až do smrtiu, může mít komlikace, oslepnout, přijít o končetiny. :(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama