Zvol si své vlastní dobrodružství

18.10.19 08:10

Zvol si své vlastní dobrodružství

Spěcháš do práce, už jen tak tak stíháš ranní týmovej meeting. Máš namířeno do technologického parku do firmy zabývající se výrobou nanomateriálů. „To bude zase průser,“ napadne tě při pohledu na hodinky. V tom tě začne předbíhat jeden chlápek, ale pak zpomalí a srovná s tebou krok. Je vyšší postavy, trochu rozcuchanej a má brýle. Jen tak v tom vašem společném polo sprintu na tebe koukne a říká: „Čau, nemohl jsem tě dohnat, jak tak valíš.“ Nepřijde ti povědomej.
(pokračuj ne více jak deseti řádky…)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

12204
18.10.19 08:41

„To bude asi tim, ze mame kazdy jinou cestu,“ utrousim bokem a snazim se vyklepat z lodicky ten kaminek ci co. Kouka na me a poda mi ruku, abych neztratila stabilitu. Z boty mi vypadne dilek lega, plamen. Asi Tonda stavel draka v predsini.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
687
18.10.19 08:51

Taky nestíháš ten meeting? Aspoň nejsem sám. Snad to ještě stihneme. Můžu Ti pomoct s taškou?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
205
18.10.19 09:14

Spěšně se na něj ještě jednou podívám. Je to takový týpek, kterých se po chodbách naší firmy potuluje spousta. Ani mě nepřekvapuje, že v tom ranním schonu nejsem schopná jeho obličej ani zdánlivě zařadit. Od pohledu je to prostě jen další „geek“. Někdy mám pocit, že naše firma takové existence snad replikuje. Čemu se vlastně divím, sama se léta snažím z této škatulky vymanit… marně. Dnes vážně nemám náladu, začínat nějakou zdvořilostní konverzaci. Né, ne po tom co se stalo včera večer. Jsem unavená, rozčílená a v hlavě se mi honí tisíce myšlenek a obav. Ještě teď se třesu, když si na to vzpomenu. No, tak Evo, seber se!!! Přikazuje mi můj vnitřní hlas. Sklopím hlavu, zatnu zuby a přidám ještě více do kroku. Bez dalšího povšimnutím či pozdravu nechávám svého nevítaného společníka pár kroků za sebou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
687
18.10.19 09:33

Co jsem udělal špatně? Teda ta má náladu hned po ránu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26893
18.10.19 09:50
@Delta píše:
Spěšně se na něj ještě jednou podívám. Je to takový týpek, kterých se po chodbách naší firmy potuluje spousta. Ani mě nepřekvapuje, že v tom ranním schonu nejsem schopná jeho obličej ani zdánlivě zařadit. Od pohledu je to prostě jen další „geek“. Někdy mám pocit, že naše firma takové existence snad replikuje. Čemu se vlastně divím, sama se léta snažím z této škatulky vymanit… marně. Dnes vážně nemám náladu, začínat nějakou zdvořilostní konverzaci. Né, ne po tom co se stalo včera večer. Jsem unavená, rozčílená a v hlavě se mi honí tisíce myšlenek a obav. Ještě teď se třesu, když si na to vzpomenu. No, tak Evo, seber se!!! Přikazuje mi můj vnitřní hlas. Sklopím hlavu, zatnu zuby a přidám ještě více do kroku. Bez dalšího povšimnutím či pozdravu nechávám svého nevítaného společníka pár kroků za sebou.

„Evo, počkej!“ haleká za mnou onen týpek.
Dojde mi, že by se také mohl účastnit toho našeho božího meetingu a nechci být úplně nezdvořilá. Zpomalím a pootočím hlavu abych zjistila zda-li se stále snaží mě dohnat abych mu dala druhou šanci. Snaží se. Tak jo no.
Musím si ho bedlivěji prohlédnout když už mám navázat nějakou konverzaci, ať tedy vím s kým vlastně. Identifikuji ho jako Petra ze čtvrtého. Tedy, myslím, že je to Petr, možná Pepa. Raději ho nebudu oslovovat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20.10.19 07:23

„Něco ti vypadlo.“ Natáhne ke mně ruku a usměje se. Na jeho dlani je oranžově zbarven dílek lega. „Byla by škoda tohle ztratit.“

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama