Psychika po potratu: Jak překonat ztrátu miminka?

Jak dlouho trvá vyrovnat se s potratem?

Samovolný potrat (či spontánní potrat) je pro každou nastávající maminku doslova noční můra. Největší riziko ztráty nenarozeného miminka představuje první trimestr těhotenství. Čím je žena vy vyšším stupni těhotenství, tím vyšší je šance na donošení miminka až do konce těhotenství a k jeho porodu.

Každá žena se se ztrátou miminka vyrovnává po svém a nelze přesně říci, jak dlouho to bude trvat. Zatímco některé ženy to zvládnou poměrně „lehce“, jiné se s následky spontánního potratu potýkají měsíce či roky. Existují také případy, kdy se přes potrat žena nepřenese celý život a skutečně truchlí extrémně dlouho, což pak ovlivňuje kvalitu její psychické pohody i života.

Nejčastěji ženy bojují s pocity smutku a viny, které pociťují vůči nenarozenému miminku a pocity křivdy vůči životu, vesmíru či Bohu, že tato skutečnost nastala. Bohužel s potratem se za svůj život setká mnoho žen. Některé za sebou mají dokonce opakované potraty.

V ideálním případě by doba truchlení mohla být až jeden rok. V průběhu této doby, tak žena zažije další rok svého života, kdy se musí vypořádat jednak se změnou plánu, cílů a snů, ale také s vědomím, že plánované miminko tady není ani o Vánocích, ani přes léto, ani v době jeho symbolických narozenin.

Za tento rok si projde všemi ročními obdobími a roční vzpomínka na ztrátu miminka tak může představovat hluboké uvědomění si této události, ale také začátek nové cesty vpřed. „Již nechci být ta smutná máma bez miminka v náručí, ale pokusím se jít životem dál, pro tebe a pro všechny, kteří mě potřebují, i když to není lehké“ říká Martina Jurčová ze své vlastní zkušenosti a zkušenosti mnoha jiných žen.

Podle psycholožky Martiny Jurčové délku a intenzitu truchlení nelze přesně stanovit, protože každá žena se se ztrátou miminka vyrovnává různě dlouho a různým způsobem.

Jak se s miminkem nejlépe rozloučit? Zdroj: Canva

Rozloučení s dítětem po potratu

I když žena potratí v začátku těhotenství, je důležité se s miminkem rozloučit. Protože právě rozloučení má symbolický i psychologický význam. I když to možná bude mnoho lidí z vašeho okolí „banalizovat“ a říkat, že to ještě nebylo miminko, vaše pocity jsou v tomto případě důležitější a nenechte se jimi ovlivnit.

Jak se s miminkem nejlépe rozloučit? Je to jen na vás, ale možností je mnoho:

• Můžete mu dát sbohem ve svých myšlenkách, kdy svému nenarozenému miminku vysvětlíte, proč jste ho nechala odejít.
• Napište dopis, ve kterém odkryjte své pocity.
• Některým ženám pomohou rituály jako například zapálení svíčky nebo odsloužení mše svaté v kostele.
• Své děťátko také můžete pojmenovat, udělat mu malý hrobeček – pietní místo s fotkou ultrazvuku v rámečku. K tomuto účelu mohou sloužit i pomníky pro nenarozené děti.

Rozloučení se s dítětem by mohl být první krok k tomu, abyste se postupem času dokázala se ztrátou miminka lépe vyrovnat.

Dejte si na čas a buďte k sobě ohleduplné. Zdroj: Canva

Jak zvládnout reakce okolí

Ztratila jste své miminko, cítíte se bolavá na těle a na duši. Okolí vás bude nejprve litovat a později vás uklidňovat tím, že to přejde a brzy budete mít jiné miminko. Zatímco blízcí si budou po pár dnech nebo týdnech myslet, že je vše už v pořádku, vy se tak cítit nemusíte. Nikde není napsané, jak dlouho budete pro miminko truchlit.

Jaké jsou tedy první kroky po potratu, které byste měla podniknout ve vztahu k sobě a k okolí?

1. Dejte si na čas a buďte k sobě ohleduplné: Nedělejte věci, které vás ještě více zraňují. Například na nějakou dobu omezte kontakt s těhotnými kamarádkami nebo těmi, které mají miminko. Je v pořádku jim říci, že se s nimi teď nemůžete nějakou dobu vidět a potřebujete čas, abyste se mohla vyrovnat se ztrátou dítěte. „Upřímnost sama k sobě i k blízkým je v první fázi vyrovnávaní se se ztrátou moc důležitá. Žena potřebuje ochránit sebe, svoji bolavou duši a projít všemi emocemi, které na ni padnou", říká Martina Jurčová

2. Dopřejte si odpočinek a dejte průchod svým emocím: Plačte, pokud vám to pomůže. Je naprosto v pořádku, že cítíte beznaděj a bezmoc. A nikdo vám neřekne, jak dlouho to bude trvat. Jedno je ale jisté, bude to lepší. Jak se říká, nejlepší lékař na všechna trápení je čas. „Čas nevymaže z našich vzpomínek tuhle bolestnou ztrátu, zaobalí ji ale tak, že bude snesitelnější a někdy s odstupem času i obohacující", zmiňuje Jurčová.

3. Sdílejte, pokud chcete: Pokud chcete být sama, buďte. Pokud se chcete vypovídat, požádejte někoho ze svých blízkých – nejlépe partnera – a mluvte o tom. Některé ženy se naopak uzavřou do sebe. V takovém případě je vhodné vypsat se ze svých pocitů a napsat například deníček.

4. Můžete si také virtuálně „popovídat“ se ženami, které prošly tím stejným, například v diskuzích na eMiminu. Pod anonymním nickem se můžete vypovídat, aniž byste odhalily svou identitu. Také psycholožka Martina Jurčová považuje sdílení vlastního prožívání a bolesti s jinými ženami, ať už osobně s nějakou blízkou kamarádkou, nebo přes „chráněné prostřední“ skrz online svět, za jednu z důležitých cest k uzdravení. Sama k tomuto tématu vypracovala i vlastní e-book s názvem Ženy ženám, povzbuzení pro duši ženy, která ztratila své dítě. Protože pocit a vědomí, že v tom žena není sama, je moc důležitý.

Kdy vyhledat pomoc po potratu? Zdroj: Canva

Kdy vyhledat pomoc

Vyrovnat se s potratem není vždy jednoduché. Někdy pomůže to, že žena po potratu znovu otěhotní. Jindy se ale může stát, že další těhotenství nepřichází, nebo se potraty opakují. Psychika po potratu je velmi křehká. U některých žen se může po potratu rozvinout úzkost, deprese nebo jiné psychické obtíže.

Ztráta nenarozeného miminka je silná zátěžová situace, a proto je dobré sledovat změny v chování nebo prožívání. V případě, že již překračují hranice snesitelnosti nebo omezují fungování v běžném životě dlouhou dobu, je vhodné obrátit se na odborníka. Pomoci může psycholog nebo terapeut, v těžších případech je pak nutné vyhledat péči psychiatra.

Některým ženám může pomoci se vypovídat. Sdílet svůj příběh s dalšími ženami, které si potratem prošly. Pomocnou ruku často nabídnou také nejbližší lidé – partner, rodiče, sestra, kamarádka. Pokud máte člověka, který vás dokáže vyslechnout, pak i on může hodně pomoci. Je zkrátka důležité vědět, že v tom nejste sama.

Nebojte se vyhledat pomoc psychologa, nabídne vám bezpečné místo, kde zpracovat ztrátu a své emoce.

Pocity, které máte, jsou v pořádku. Zdroj: Canva

Zkušenost redaktorky Jany

„S manželem jsme se snažili o miminko rok. Moje první těhotenství bylo doslova vymodlené,“ svěřuje se se svým příběhem Jana, která je dnes maminkou dvou zdravých holčiček. Ztrátou nenarozeného miminka si prošla hned dvakrát a pokaždé to bylo úplně jiné. "Bylo to celkem složité, protože po vysazení hormonální antikoncepce jsem měla nepravidelný cyklus. Nakonec se zadařilo a zpočátku vše probíhalo normálně,“ pokračuje Jana.

Jenže embryo se opožďovalo ve vývoji, a nakonec byla Janě doporučena interrupce. „Ještě v nemocnici při kontrole lékař zjistil, že miminku bije srdíčko. Věřila jsem, že to není ztracené. Jenže druhý den se objevily bolesti, krvácení a byl konec,“ popisuje Jana ztrátu prvního těhotenství. Fyzicky potrat zvládla poměrně dobře, ale po psychické stránce to bylo velice náročné. „Mísily se ve mně různé pocity – strach, vztek, smutek, a hlavně jsem cítila prapodivnou prázdnotu,“ dodává.

Od prvního potratu uběhlo 12 let a Jana si dodnes pamatuje, jak ji tenkrát štvalo, že se o tomhle problému moc nemluvilo a na všechno si připadala sama. Dokonce ani manžel jí nedokázal být dostatečnou oporou. „Tehdy mi pomohlo eMimino, když jsem narazila na diskuzi, kde ženy prožívaly to stejné a já se mohla vypovídat,“ dodává.

Druhý potrat prožívala Jana jinak. „Směs pocitů zde byla také, ale z jiného pohledu. Možná to bylo tím, že už jsem měla doma dvě zdravé děti. Druhé dceři navíc bylo jen pár měsíců a já pracovala na plný úvazek, abych udržela rodinný rozpočet, a ještě se starala o domácnost,“ pokračuje Jana ve svém vyprávění. Přiznává, že otěhotněla v době, kdy se to vůbec nehodilo, takže toto těhotenství nebylo chtěné. „Cítila jsem se jako v pasti. Věděla jsem, že bych nedokázala jít na potrat, ale zároveň jsem věděla, že třetí dítě nechci,“ popisuje svoje pocity.

Příroda to nakonec vyřešila sama, když se opět jednalo o neprosperující těhotenství a miminku nebilo srdíčko. „Byla jsem smutná, ale přiznám se, že jsem zároveň cítila velkou úlevu. Přesto si dodnes pamatuji datum a vždy si na dušičku vzpomenu s omluvou, že jsem se rouhala,“ uzavírá Jana.

Potrat je vždy obrovský zásah do psychiky ženy, ale hodně také záleží na tom, v jaké situaci se nachází a jakou má oporu ve svém okolí. Ztrátu miminka si ale musí prožít vždy sama.

Psychika po potratu. Jaké zkušenosti mají uživatelky eMimina? Zdroj: Canva

Zkušenosti čtenářek eMimino.cz

Měla by sis to odbrečet a dojit ke smíření. Mě to také potkalo, bylo to hrozný, ale teď už to zpětně beru, že to tak mělo být. Neber to jako křivdu nebo selhání, něco bylo špatně a příště už být nemusí.

Já potratila před 14 dny. Sice šestý týden, ale i tak mě to ranilo. Kolem mě najednou všichni těhotní a rodí. Měla jsem ty samé pocity, výčitky, zlost, lítost, závist. Včera jsem byla u psycholožky a ta mi pomohla. Dělala jsem relaxaci. Posadila jsem se pohodlně pevně na zemi. Zhluboka dýchala, uvolnila se a pak mě vnitřně procházela vaječníky, vajíčka, dělohu a vnímala, jak se cítí. Jaké mám pocity. Pak jsem si udělala pro početí nějaký znak. Nakonec jsem se s tím plodem rozloučila.

Hlavně neposlouchejte že se to stává, já potratila v 11+2 a tuhle větu jsem nenáviděla. Vůbec mi nepomáhál spíš naopak. Veškerá emoce co teď cítíte je normální zkuste se rozloučit po svém. Po dvou měsících po revizi jsem otěhotněla a zatím je všechno v pořádku. Ale i tak si občas zaplaču. Já to cítím tak, že jsem přišla a kus sebe. V červnu bych měla termín porodů, takže smutek tam furt je. Myslím že každá žena svoje potrat vnímá jinak a má právo se rozloučit po svém, ne podle toho co tvrdí společnost.

Zeptejte se odborníka on-line

Na eMimino.cz odpovídá např. gynekolog, laktační poradkyně, dermatolog, právník, psychoterapeutka nebo lékaři z centra asistované reprodukce a mnoho dalších

Prozkoumejte seznam odborníků