6letá a ostych ve školce

23.05.19

Dobrý den,

prosím o radu a doporučení pro mou 6letou dceru. Už od 2 měsíců neměla ráda zejména cizí ženy, začala plakat, když ji chtěla pochovat třeba její teta nebo i lékařka. Je naše třetí dítě a bohužel jsem musela pracovat brzo po jejím narození, ale byl s ní doma její otec a já pracovala většinou z domova, neměla jsem tedy dojem, že by ji to nějak zatěžovalo.

Nicméně její otec přece jen neměl pro dítě takový cit a často jsem ji doma našla plačící, zatímco on byl zavřený v jiné místnosti u PC. Nerad ji bral na hřiště, nehrál si s ní, to jsem se snažila dohánět já po práci.

Kolem 3. roku jsem dceru dala do soukromé školky, aby měla více podnětů a ona byla pyšná, že už je velká a chodila ráda, i když jen 2× v týdnu. Po pár měsících ji tam ale začal trápit nějaký chlapec, byla ještě malá, aby to uměla vysvětlit, ale dodnes si pamatuje, že ji „bouchal“. Začala ráno před školkou plakat, velmi se bránila odchodu – vztekala se a kopala. Tak jsem ji ze školky odhlásila.

Myslela jsem, že ji nechám doma pár měsíců a po prázdninách zkusíme novou školku. Ale nikdy už neměla ke školce pozitivní vztah, první den ještě probíhal dobře, ale druhý den ráno scéna, že se tam bojí a že chce být jen se mnou. Chodí na velmi přátelský sportovní kroužek, kde rodiče se mohou dívat na děti přes sklo a ona tam od těch 3 let chodí a moc se jí tam líbí, přesto jí někdy popadne strach a začne říkat, že se jí nelíbí děti ani trenéři a že se bojí, cítím z ní velkou úzkost.

V předškolním roce to bylo se školkou obdobné, po 2 dnech jsem ji nechala doma, protože velmi „protestovala“ a fyzicky se bránila odchodu. Byl tam nějaký konflikt s učitelkou, který jsme si vysvětlily, ale dcera to nepřekonala. Po půl roce jsem našla soukromou školku, kam dcera sama souhlasila, že bude chodit. Nyní docházela měsíc, ze začátku vypadala celkem spokojeně, i když ráno byla ve stresu, ve školce nemohla jíst, tak při vyzvedávání jsem viděla, jak radostně poskakuje s dětmi a školka ji baví.

Bohužel se její stres nebo úzkost zhoršuje, a po 4 týdnech mi najednou učitelka řekla, že se jim nedaří dceru zapojit do společných aktivit, že neustále prohlašuje, že se nudí a odmítá dělat to, co ostatní děti. Když jsem si o tom s ní promluvila, proč nedělá co ostatní, začala plakat, že už není pěkná (vypadly jí zuby) a že ji nikdo nemá rád. Osobně si myslím, že učitelka by měla zvládnou lépe její zařazení do kolektivu a nenechat ji se izolovat. Jenže v této školce po příchodu děti učitel sotva pozdraví… asi dávají dětem čas na rozkoukání, ale dceři to spíš uškodilo. Po tomto rozhovoru jsem se snažila dcerku motivovat, aby se taky zapojila, ona to slíbila a zdála se mi vyrovnaná, jenže pak začala v neděli večer plakat, že ji ve školce nemá nikdo rád. Pak plakala i ráno, tak jsem si myslela, že třeba to po víkendu u táty nestačila zpracovat a nechala ji doma, ale večer zase plakala i ráno, že do školky nechce a že ji tam nikdo nemá rád a druhý den znovu, večer i ráno pláč.

Rozhodla jsem tedy dále dceru vzdělávat doma (pracuji z domova), protože jsem dostala strach, abych jí nevyrobila nějaké trauma nebo fobii. Učitelka popisovala, že dcera leží na zemi, a když na ní někdo promluví, tak si zakryje obličej kapucí - učitel i dítě. Vím, že má jednu učitelku moc ráda, ale ta tam chodí jen některé lekce. Byly jsme na zápisu do první třídy a jeden moment se strachy začala třást (když ji učitelky chtěly posadit mezi děti, dál ode mne). Přestože je nadaná, vyslovuje správně, zvládá i násobení, má plynnou angličtinu, tak u zápisu moc nespolupracovala, takže na soukromou školu ji nevzali.

S novými dětmi se těžko seznamuje, ani vlastně nechce. Ve svém věku má bratrance a sestřenice, vídají se často a ona je veselá, v kolektivu umí vycházet. Jezdíme do ciziny, lyžovat, pokud jsem po ruce, nic není problém, dokonce zvládne hlídací koutek. Je vybíravá v jídle, ale jinak s ní nemám problémy, je samostatná a nevadí jí zůstat i hodinu sama doma. Bývá s babičkou a sestřenicemi týden pryč a bez problémů, má to ráda. Doma skoro nikdy nepláče, jen pokud se to týká výše uvedených problémů. S babičkami se také často stýkáme a z mojí matky mívá strach, i když jí hlídávala od miminka i několik dní a jezdíme spolu na dovolené (ostatní vnučky babičku milují). Druhou babičku má zjevně raději, ale i tam občas odmítne s ní někam jet, protože „se jí bojí a nemá ji ráda“ (jen pokud je víc dětí, to se pak naopak těší). Její otec se v jejích 4 letech od nás odstěhoval, rozešli jsme se v dobrém a nikdy se nehádali a bydlíme velmi blízko, za dětmi se dříve každý den na pár minut stavil, nicméně jí se po něm nikdy nestýskalo, naopak spíš se s ním odmítá stýkat, opět stylem „nemám ho ráda“. Ale když se mi podaří ji namotivovat, jde k němu ráda a je veselá. Bohužel, jak jsem popsala výše, moc se jí neumí věnovat a moc se o kontakt nesnažil.

Bojím se, co bude se školou, zda nakonec také neskončíme u domácího vzdělávání. Učitelky samozřejmě mluví o sociální nezralosti, ale mně se zdá, že jí vadí hlavně ten systém ve školce (společné činnosti, jídlo, toalety). Taky lehce prokoukla, že je posuzována a ona se nerada předvádí, když nechce… když „má náladu“ tak předvede legrační opičí tanec i před cizími lidmi (na výletě).

Nutno dodat, že má starší sestry v pubertě a často jim leze na nervy a ony umí být na ni dost zlé (různě ji slovně shazují, jak je trapná, jedna dcera jí i vyhrožuje). A ona je přitom bezmezně obdivuje a chce se jim vyrovnat. A ani se pak nezajímá o knihy a hračky nebo písničky jejího věku, chce vše, co mají starší sestry. Po té situaci se školkou má dcera strach chodit na hřiště nebo za známými s dětmi, kam jsme dříve chodili.

Myslíte, že máme navštívit psychologa nebo počkat, jak bude zvládat školu? Vím, že nebude chtít si nikým cizím povídat a kreslit mu, měla toho poslední dobou moc (3 zápisy) i školka během 4 týdnů a je to pro ni stres.

Moc děkuji a omlouvám se za délku

PhDr. Václav Mertin
04.09.19

Dobrý den, já se omlouvám, že mi to tak dlouho trvalo než odpovídám. Mezi lidmi jsou obrovské rozdíly, Někdy některá charakteristika vydrží člověku po celý život, přestože se jí chce zbavit. Já mám tendenci volit nejjednodušší cestu. A tou je skutečně domácí vzdělání. Nemyslím si, že dceři ublíží. Nebojte se ho. A jestli se za nějakou dobu ukáže, že je vhodná škola, tak proč ne. Jestli už jste začali chodit do školy a je to dobré, tak prima. Nechci spekulovat, proč je dcera taková, pochopil jsem, že s Vámi je jí dobře. Jestli je to ve Vašich silách, nechte si ji co nejdéle.

Zdraví
Václav Mertin