7měsíční přestal spát

29.10.18

Dobrý den,

mám 7měsíčního chlapečka. Už od porodnice krásně spal a budil se jen jednou v noci, jenže poslední měsíc mi přestal úplně spát. Přes den kolikrát spí jen hodinu a stejně v noci nespí. Probíhá to asi tak, že kolem 9. hodiny usne, potom je vzhůru kolem půl 11, začne mrančet, ale má zavřené oči. Ukonejšit v postýlce nefunguje, takže ho musím vzít do ruky. Párkrát ho pondrnkám a zase spí. Za dvě hodiny je zase vzhůru a to už mu dávám Sunar. No a potom se mi už co hodinu budí až do 7 do rána. Vždycky mrančení a zavřené oči. Jen vezmu z postýlky, podrnkám a zase položím a takhle se to opakuje.

Nevím, co se stalo, že nechce spát, ale už mě to opravdu vyčerpává. Sunar je zvyklý pít jen jednou za noc, a i když mu ho zkusím nabídnout víckrát, tak ho nechce, takže hladem to asi nebude.

Prosím, poraďte, už nevím, co zkusit.

Děkuji

Mgr. Lucie Machová
01.11.18

Dobrý den, Petra0111,
Děkuji za dotaz a důvěru. Budu předpokládat, že miminko jinak vývojově prospívá a jste v kontaktu s pediatrem, který to potvrzuje a také se nic významnějšího nezměnilo ve vaší rodinné situaci. To pro zohlednění kontextu…
Vzhledem k sedmi měsícům věku se s největší pravděpodobností jedná o projev první separační úzkosti, která je zákonitostí zdravého přirozeného vývoje. Když to krátce popíši, váš syn si již začal uvědomovat, že v jeho životě jako maminka zaujímáte jedinečné místo a dokážete uspokojovat jeho nejniternější potřeby lásky a bezpečí tak, jako nikdo jiný. Už se na vás nesměje jako na každého přívětivého člověka v jeho okolí, už vyhledává váš obličej, vaši přítomnost, fyzický kontakt s vámi. Právě kvalita vašeho vztahu položí základy jeho budoucím vztahům partnerským i přátelským. To je samozřejmě pro maminku náročné, protože s tímto vývojem souvisí i úzkost dítěte, která se může projevovat v noci (a proto stačí dítě pouze pochovat, jakoby se ujistil, že jste tu stále právě pro něj a to je to důležité), nebo ve dne jenom tím, že maminka zmizí do druhého pokoje. Dítě to prožívá jako její neexistenci a tak často začne hystericky křičet. Někdy se objevuje i strach a úzkost z cizích lidí. Literatura uvádí, že po fázi tohoto „sepjetí“ s maminkou dítě zhruba od 10. – 16tého měsíce začíná procvičovat vzdalování se od matky, takže se úzkost mírní. Ruku v ruce s tím, jak se rozvíjí jeho mobilita a chuť objevovat svět.
Z praxe vím, že to komplikuje i pro dítě nepříjemný růst zubů, takže někdy je obtížné říci, co vám noc zkomplikovalo.
Pokud vstáváte k dítěti k postýlce, může vám pomoci její přemístění co nejblíže vaší posteli, postupem času lze dítě ukonejšit dotykem, takže nemusíte vstávat. Nebo mít dítě v noci u sebe (mé děti potřebovaly udržovat trvalý kontakt alespoň nožičkou). Samozřejmě i prožívání separační úzkosti závisí na temperamentu dítěte (a maminky), některé děti ji prožívají výrazněji, jiné tolik ne.
Rozhodně je důležité vyhovět potřebě dítěte, být mu k dispozici a více ho svým odmítáním nefrustrovat (úzkost by se akorát zvětšovala). V této fázi často nepomůže svou péčí ani tatínek, i když ho do té doby dítě přijímalo. Opět vzhledem k vysvětlení, které jsem uvedla výše.

Takže přeji pevné nervy, možnost spánku přes den a vědomí, že se to za pár týdnů promění.

Držím pěsti.

S pozdravem
Lucie

Mgr. Lucie Machová

www.podporamaterstvi.cz