Agresivita dvouletého dítěte

Anonymní
03.09.19

Dobrý den,

chtěla bych znát názor odborníka na chování našeho 2,5letého syna.

Od narození je velmi hodný, to, že jsem s ním doma, je opravdu dovolená. Přesto s ním cca půl roku řeším jeden problém, který by se snad dal nazvat jako „zájem o agresivitu“. I ze zdánlivě nevinných podnětů si dokáže vybrat něco negativního. Např. jsem mu pouštěla klasické televizní Zpívánky. Z písničky Střelil táta sojku si vybral část, kdy jeden (dětský) herec označí jiného (dospělého) za postavu otce a plácne jej při tom do hrudi. Syn pak dlouho chodil a všechny doslova mlátil, což vždy doprovodil zařváním Otec!, zřejmě ve snaze tuto scénu ve Zpívánkách napodobit (snad je můj popis srozumitelný). Teď už nějakou dobu pro změnu všechny kouše. Když se zeptám na důvod, odpoví Ty babičku spapáš. Vlk schramstnul babičku, což beru jako odkaz na to, že mu manžel vyprávěl jednou (!) pohádku o Karkulce. To jsou jen dva příklady, podobné inspirace si dokáže najít vlastně ve všech dětských písních a pohádkách, už mám při každé mrazení v zádech, co si vybere příště.

Přijde mi, že zcela ignoruje to dobré a všímá si jen toho špatného. Stejně tak se svým špatným chováním i chlubí. Na otázku, jak se měl u babičky, mi vždy odpoví, že byl zlobivý, nebo mi přímo přiběhne naproti s nadšeným voláním „tys bacal babičku“.

Nedokážeme ani přijít na to, jak adekvátně reagovat. Zkusili jsme domlouvat, vysvětlovat, ignorovat, trestat v podobě zákazu (třeba hřiště), nakonec i trestat fyzicky. Nic z toho ale nemá žádný výsledek, myslím, že netrefnější je říct známé pořekadlo o házení hrachu na stěnu. Nepřišli jsme ani na spouštěč, tyto výstupy dělá nečekaně a kdykoli, ať už pozornost má či nemá, je v nějaké nepohodě (únava, vztek) i v naprostém klidu. Je to doslova jako blesk z čistého nebe, kdy se ten andílek náhle sebere, nechá všeho, co dosud dělal, přijde k někomu a se slovy „ty XY spapáš“ kousne, většinou jen náznakem, ale někdy i doopravdy.

Jen na okraj dodávám, že není zlý vůči jiným dětem ani vůči zvířatům, ta velmi miluje, tyhle výstupy směřuje zásadně jen proti rodině, zejména babičkám. Co se týká dalších jeho vlastností, nevím, zda je to podstatné. Zdá se, že je chytrý, resp.  hodně vnímavý, překvapil nás např. když se ve dvou letech „sám“ naučil poznávat barvy a o pár týdnů později i tvary. Teď začíná projevovat zájem o čísla, velmi dobře mluví, ale přesto nedokáže říct nic, co by jeho chování vysvětlilo. Projevuje také určité hudební vlohy, de facto začal dřív zpívat než mluvit. Je mírně předčasně narozený (5 týdnů před stanoveným termínem), do dvou let byl pod dohledem neurologa, ten nic zásadního nikdy nezjistil a při poslední kontrole v synových 2 letech dohled ukončil s tím, že dítě je zcela v pořádku a vývojově v některých směrech nad rámec svého věku. 

Přiznám se, že jsem z jeho chování zmatená a trochu i vystrašená. Podle manžela je to jen nějaké přechodné období, kdy syn zkouší své hranice a naše reakce. Podle babičky je tohle chování jakási daň za to, že je syn podle ní geniální (ne, že by si to nemyslela každá matka, ale babiččino přesvědčení v tomhle směru nesdílím).

Je skutečně takové chování v daném věku běžné a jsem jen přecitlivělá? A existuje nějaký správný postup, jak na toto reagovat, aby syn konečně pochopil, že jde o jednání zcela nepřijatelné? Nebo je to otázka vytrvání a máme to dál zkoušet všemi uvedenými způsoby a doufat, že časem se kýžený výsledek dostaví?

Děkuji za Váš čas.

PhDr. Václav Mertin
06.09.19

Dobrý den, málokdy dám na něco krk, ale tentokrát bych to risknul: ano, je to běžné. A manžel má podle mě pravdu. Prosím, nevysvětlujte mu to (už jste to udělala), to opravdu nefunguje. Zlé, které popisujete, je dynamické. To, že šla Karkulka s bábovkou za babičkou, je docela nuda. Na kousnutí buďte stále připravená a nedovolte mu to. Manžel by ho měl v boji taky někdy trošinku víc bouchnout, aby cítil, co dělá sám - on to ve skutečnosti neví. Tentokrát odpovídám bezprostředně, takže je to jistě ještě aktuální. Možná kdybych odpovídal za dva tři měsíce, tak už to nebude aktuální.

Zdraví
Václav Mertin