Dcera ve třech letech říká "Já se zabiju"

19.02.20

Dobrý den,

posledních asi čtrnáct dnů, shodou okolností krátce poté, co se dcera, jedináček, tři a třičtvrtě roku vrátila po dvou týdnech nemoci do naší venkovské školky (2 holky a 9 kluků), sledujeme u ní stupňující se výstupy agrese hlavně navečer, kdy po ní chceme, aby se převlékla do pyžámka, šla večeřet, apod., se sekne a říká takové šílené věci, jako že se nechtěla nikdy narodit, že se nemá ráda, bouchá do sebe, Emílkovi (strašidýlku, které děti kontroluje v postýlkách) namlátí, že se chce zabít, že jí to tady nebaví, že my se máme zabít. Ve školce si dcera stěžuje na čtyřletého chlapečka, který ji prý bouchá a koupe, přitom učitelka tvrdí, že pokud by k něčemu takovému docházelo okamžitě by zasáhli, nebo by mě informovali. S manželem netušíme, kde na takové strašlivé věci vůbec přišla. Fyzické tresty zásadně nepoužíváme, snažíme se jí věnovat a řešit vše v klidu, dialogem, denně ji od malička opakuji, že ji milujeme, pouštíme jí jen pohádky úměrné věku… Velmi bych prosila o názor, radu, jak to řešit, kam se obrátit, aby to na ní nezanechalo následky. Je společenská, ale s klukama se nechce kamarádit.

PhDr. Václav Mertin
19.02.20

Dobrý den, nevím, jestli něco podobného říkají všechny děti, ale rozhodně není sama. Setkávám se s tím i u starších dětí. Řekl bych dceři, že to jsou moc vážné věci ty u vás doma neříkáte. Vy je také neříkáte, tak si nepřejete, aby je říkala ona. Na druhé straně nedělejte z toho drama. Normálně trvejte na tom, co má udělat, pomožte jí, aby to zvládla. Jak píšete, stále musí cítit, jak ji máte rádi. O následcích mi není nic známo, nebál bych se jich.

Zdraví
Václav Mertin