Zpět na všechny otázky v kategorii Odborné poradny

Deprese, strach

paja206 se ptá 03.10.17

Dobrý den,

potřebuji znát váš názor na můj stav. Před 4 roky jsem porodila první dceru. Porod nepostupoval, jak měl, a v konečné fázi se musel udělat císařský řez. Prostě nejhorší den v mém životě. Aby toho nebylo málo, od první chvíle co jsem měla dceru u sebe, tak neustále plakala ve dne v noci. To trvalo 5 měsíců. Byla jsem zoufalá a odpočítávala minuty, kdy přijede manžel z práce, abych se pak zavřela na chvilku v ložnici a plakala a nabrala další sílu. Často jsem plakala i v noci tak, aby to manžel neviděl a trvalo to celé 4 roky v různých časových intervalech.

Nyní v březnu se nám narodila druhá dcera plánovaným císařem (nejhezčí den v mém životě) a teď zase začínám mít ty stavy nočního pláče. Navíc mám strach ze smrti, ať už mé (představuji si, jak by to mazel zvládal), tak manžela. A také z toho, že vážně onemocním. Více vnímám tragické události kolem nás (autohavárie matky s dětmi atd.) a pak mám ještě větší strach. Ztrácím pomalu sebevědomí a tím, jak jsem pořád s dětmi, (ač je miluji), tak si připadám svázána, odstřihnuta od společnosti. S manželem na sebe nemáme skoro vůbec čas, když přijde domů, tak ho starší dcera nenechá vydechnout a už si hrajou. Já se věnuji mladší a nebo všichni společně a končí to, až děti usnou. Starší chce ještě pořád uspávat, bojí se sama. Pak už se jen vykoupeme a jdeme spát.

Běhá mi hlavou toho spousta, ale toto je ve zkratce to, co mě trápí nejvíce.

Děkuji za přečtení a odpověď

Mgr. Lucie Machová odpovídá 09.10.17

Dobrý den, Paja206,
Děkuji za dotaz a důvěru. 4 roky ve vašem popisu po narození první dcery znějí jako doba plná zoufalství. Ale píšete, že pláč v ložnici přinášel i nabírání dalších sil ke zvládání. Takto by se to asi dalo pochopit i tak, že jste pro sebe dělala to, co jste potřebovala, a pláč přinášel úlevu. V další části dotazu ale zníte více tak, že „noční pláč“ již není úlevný (jestli tedy kdy byl). Nepíšete, co je jeho obsahem, jinými slovy nad čím pláčete… představte si, že ve vašem pláči můžete cokoliv říkat, volat, křičet nebo přímo řvát… zkuste, co by to bylo. Více vám to napoví, kde přímo trpí vaše potřeby, a o čem by také mělo vědět vaše blízké okolí. Tak nějak odhaduji, že před manželem své pocity raději skrýváte (moje představa). Zkuste mu odhalit, jak těžké jsou pro vás poslední roky. Samozřejmě své děti milujete, ale potřebujete pravděpodobně i prostor pro sebe. Vaše potřeby nestojí v opozici k lásce k vašim dětem, nejde o to jestli oni nebo vy. Vaše potřeby a potřeby vašich dětí stojí vedle sebe a k obojímu je třeba najít cestu. Spokojenost rodiny tvoří vždy spokojenost všech jejích členů, pokud jeden není spokojený, strádá, zákonitě pokulhává celý rodinný systém. Obzvláště pokud jde právě o matku. Dejte šanci partnerovi, aby o všem věděl a mohli jste společně něco změnit. Samozřejmě, s dvěma malými dětmi je výběr omezený. Ale někdy stačí začít drobnými krůčky. Třeba tím, že partnerovi řeknete, že takto dál nemůžete…
Pokud pláč nebude ustávat a strachy se zvětšovat, vyhledala bych na vašem místě odbornou psychologickou pomoc a vše probrala s terapeutem/tkou. Pomůže vám se na situaci podívat i z jiných úhlů pohledu, které vám mohou být pod zmiňovanou tíhou necelých pěti let už skryté.

Přeji brzkou úlevu.

S pozdravem
Lucie

Mgr. Lucie Machová

www.podporamaterstvi.cz

Položte vlastní otázku do této poradny nebo si vyberte jinou oblast na úvodní stránce poraden.
O této otázce můžete dále diskutovat v diskusi na eMimino.cz.

Reklama


Reklama