Jak po potratu uvěřit ve vlastní tělo

24.07.19

Dobrý den,

ráda bych se zeptala, jak mám po potratu znovu uvěřit ve vlastní tělo?
V únoru jsem prodělala umělé ukončení těhotenství po odtoku plodové vody v 16. tt. V šestinedělí proběhlo sezení u psycholožky, doporučila mi rituál rozloučení a zkoušet otěhotnět, jakmile se na to budu cítit.
Poprvé se otěhotnění podařilo, jak se říká, na první dobrou. Vím, že bych neměla porovnávat, ale už 2 měsíce snažení a nic. A se mnou zmítá strach, jestli jsem plodná, jestli se něco nepokazilo při revizi, jestli příští těhotenství neskončí stejně a jestli bychom rovnou neměli zažádat o adopci (s tím, že vím, jak dlouho to trvá)? Manžel mi řekl, že na takové myšlenky je ještě brzy (je mi 25).
Mohu ten strach nějak překonat? A jak?
Moje psycholožka je paradoxně na rizikovém těhotenství a objednací lhůty ostatních jsou nekonečné…

Děkuji za odpověď a Vaši záslužnou práci.

Petra

Mgr. Lucie Machová
29.07.19

Dobrý den, paní Petro,
Děkuji za dotaz a důvěru. Zní to, že jste vyděšená. A to mi zároveň přijde nějak přirozené, po tom, co jste ztratila děťátko v 16TT. Kdo by se po takové zkušenosti neděsil. Od strachu většinou paradoxně pomáhá, když ho přijmete. Většinou (a to opravdu nevím, jestli je to tak i u vás) strach pramení z nejistoty. Protože těhotenství se nedá naplánovat, nevíme, kdy se to povede, kdy přesně bude vaše tělo – já připravené, kdy se stane onen „zázrak přírody“. Ale celý život jsme vychovávané k samostatnosti, udělat co nejvíce, ovlivnit, kontrolovat. Často se pořád o něco snažíme. Většinou máme málo příležitostí, nebo přesněji řečeno, nevyužíváme toho, jen tak být, radovat se ze života, ze sebe, mít se ráda a jen „sledovat“, co nám život nabídne a z toho se těšit. Ale právě o tom mateřství z části je. Pokud vás to oslovuje, zkuste se vrátit k oné nejistotě jako důvodu vašeho strachu a podpořit samu sebe v tom, že tak to je, že teď věci nemůžete ovlivnit, a to je těžké přijmout.
Ostatně představuji si, že k velké nejistotě může přispět i to, že často nedostaneme odpověď na otázku, co přesně se stalo, nebo vedlo k potratu. Jak naznačuje i nadpis vašeho dotazu, žena často neví, jak přistupovat ke svému tělu a rozhoduje se černobíle – rozhodlo mé tělo „správně“, když těhotenství ukončilo, anebo selhalo.
Rozhodně si myslím, že teď je dobrá doba o sebe s láskou pečovat. Ani ne tak proto, abyste rychle otěhotněla (i když to by vám jistě udělalo radost), ale abyste se zase začala mít zase ráda. I důvěra v sebe chce čas a úsilí.
Co se týká strachů, většinou uleví o tom mluvit s někým blízkým, když přijdou takové myšlenky, dny. Než je bagatelizovat, pomáhá, když si druhý udělá čas a vyslechne vás. Zkuste to svým blízkým poradit ;o)
Kdyby vás strachy obtěžovaly na denní bázi a znemožňovaly vám aspoň občas se zaradovat ze života, vyhledejte opět psychologa. Většina těch, kteří pracují na „přímou platbu“ má čekací dobu výrazně kratší než psychologové pracující „na pojišťovnu“. Alespoň pár sezení pro bližší orientaci v tom, co byste potřebovala, by za to jistě stálo. Věřím, že i vaše psycholožka má někoho z kolegů/yň, které by mohla doporučit.

Držím pěsti na vaší cestě.

S pozdravem
Lucie

Mgr. Lucie Machová

www.podporamaterstvi.cz

Další otázky z poradny

Přetrvávající deprese v těhotenství Anonymní 23.07.19
Náhradní mateřství - pocity Anonymní 14.06.19
Zklamaní ze snažení se o miminko Anonymní 02.05.19
Zvýšený zájem prarodičů o naše dítě Anonymní 30.04.19
Jsem zlá matka? Anonymní 12.04.19