Zpět na všechny otázky v kategorii Odborné poradny

Jsem zlá matka?

Anonymní se ptá 12.04.19

Dobrý den/večer,

omlouvám se za vyrušování. Poslední dobou mám pocit, že jsem ta „navíc“ a že kdybych nebyla, tak by to bylo lepší, přestávám zvládat sebe a i syna. Syn 4 roky, hyperaktivní, nyní chodí do školky, kde je hrozný problém s jeho chováním vůči ostatním dětem, kterým ubližuje a bohužel si na něj pořád stěžují učitelky i rodiče a je to prý horší než na začátku. Jsem samoživitelka a momentálně na úřadu práce. Jsem s ním sama s mojí matkou, na které je syn závislý, protože já jako matka jsem bohužel selhala.

Moje máma mi říká, že jsem na něj zbytečně zlá, když chci, aby poslouchal a nebyl s ním problém, hlavně v té školce. Bohužel jsem ta, která synovi dá přes zadek nebo na něj řve, když něco vyvede, když po milionté neposlechne, že má něco udělat. Občas se stane, že rupnou moje nervy, že se bojím, že mu něco udělám, ale snažím se to eliminovat, abych mu neublížila a bouchnu do postele.

Bohužel jsem neměla jednoduché těhotenství a syn se jmenuje po bývalém partnerovi a já jeho úplně nemusím a už vůbec jeho jméno, mluvím s ním, jen když si občas syna vezme. Otec se mi snaží pořád udělovat nějaké rady ohledně výchovy, na kterou jsem sama. Snažím se, seč můžu, ale bohužel to nejde a není to jednoduché, začínám být úplně na dně. Bez práce, bez příjmu a ještě matka, která může za vše, která selhala.

Děkuji za Váš názor a že jsem se mohla trochu vypsat

Mgr. Lucie Machová odpovídá 23.04.19

Dobrý den,
Děkuji za dotaz a důvěru. Podle toho, co píšete, není vaše situace vůbec lehká, sama s dítětem a matkou, bez příjmu, bez partnera. Představuji si, že vás to musí hodně frustrovat. Vztek je přirozeným následkem toho, když se cítíme bezmocní. Když se nám zdá, že nemůžeme situaci změnit. Dítě na naši bezmoc samozřejmě reaguje, i jemu je takto nepohodlně, když se maminka necítí dobře. Většinou „víc zlobí“ možná se zdá i hyperaktivní (ale vždy tomu tak nemusí být, může to být jen přirozená reakce na celou situaci v rodině).

Syn vás bezesporu potřebuje. Myšlenky na to, že by bylo lepší, kdybyste „nebyla“ mě straší. Pokud jsou intenzivní a jsou pro vás jedinou možností řešení, rozhodně to není dobrý signál a je třeba vyhledat psychologickou pomoc. Dlouhodobý stres a bezmoc nám zužují možnosti řešení, které bychom jinak mohli vidět. Ale je to jen úhel pohledu. Rozhodně vyhledejte pomoc.

Představuji si, že s dobrou odbornou pomocí, můžete získat parťáka do života, který vás vyslechne a vše s vámi probere (počítejte s delším časovým horizontem spolupráce, proto by vzhledem k vaší situaci bylo dobré najít někoho, kdo pracuje „na pojišťovnu“). Můžete hledat „skryté“ cesty a řešení společně. Podívejte se jaké možnosti psychoterapie jsou ve vašem okolí, nehledejte rady na internetu.

Věřím, že základem je, abyste vy našla trochu pevnější půdu pod nohama a spousta toho se přirozeně urovná i u vašeho dítěte (ve čtyřech letech je to také náročnější období, kdy se dítě vývojově učí zacházet se svým vztekem, v tom jste se asi potkali ;o) A přirozeně se také učí od vás, z vašich reakcí. To jak vás vidí reagovat, může přirozeně zkoušet použít i ve školce.

Držím pěsti na vaší cestě.

S pozdravem
Lucie

Mgr. Lucie Machová

www.podporamaterstvi.cz

Položte vlastní otázku do této poradny nebo si vyberte jinou oblast na úvodní stránce poraden.
O této otázce můžete dále diskutovat v diskusi na eMimino.cz.