Zpět na všechny otázky v kategorii Odborné poradny

Lze geny napravit výchovou?

LufundeL se ptá 04.11.15

Dobrý den,

máme dvě děti - syna 7 let a dcerku 4 roky. Se synem jsou od malička nějaké „problémy“, které více nebo méně úspěšně řešíme. S manželem jsme spolu 14 let, máme se rádi, občas se pohádáme, ale jsme rozumní a po chvilce se jeden druhému omluvíme a je zas vše v pohodě. Žádna itálie. Takže rodinné prostředí si myslím OK.

A teď k problému. Syn má převažně povahu po tchyni. Je hodně sobecký (i manžel i tchyně -takže asi to chudák dostal geny), od malinka jsem se mu hodně, možná až příliš věnovala, takže dcerka je samostatnější než on. Je zvyklý, že pořád se mu někdo věnuje. Je nesamostatný. Snažíme se to odbourat, ale jde to hodně těžko. Dále je to hrozný generál, chce aby jsme my skákali, jak on píská (tchyně to samé, takže vztahy na bodu mrazu, nerespektuje rodiče), což samozřejmě nejde.

On to nechápe, a i po milionté, když mu to vysvětlím, se tváří jak nechápavec. Přitom je chytrý dost, jen chce docílit svého, tak dělá, že nechápe, co mu říkám. Popravdě už mě to hodně vysiluje.

Další problém je v tom, že si syn z tchyně udělal služku - jak on píská, ona skáče. Má 4 vnoučata a veřejně řekne, že má ráda jenom mého syna. Dcerka jako by neexistovala. Jako matce mi to vadí (vztahy bod mrazů logicky). Takže ho vlastně v jeho chování podporuje. Omezili jsme s ní kontakt. Býval u ní víkend co víkend, teď jednou za měsíc, i s manželem a dcerkou. Samotného ho tam nechceme pouštět. Tchyně je sama, na syna se až nezdravě upnula a myslí si, že nám může organizovat každý víkend.

Jde to, co má dáno geny, výchovou trochu spravit? Nechci, aby byl takový sobec a generál. Už i kámoši ve škole od něj dávají ruce pryč. Logicky - žádný aspoň průměrně inteligentní člověk sebou nenechá mávat a nenechá si rozkazovat. Každý má svůj rozum a chce si věci dělat podle sebe, ne pořád být buzerován a dělat to, co mu někdo jiný rozkáže. Syn to nechápe, nechce chápat.

Už nevím, jak na něj. Doma jsme důslední, nenecháme sebou mávat, takže každý den je syn vzteklý, řve, dožaduje se toho, co už jsem psala. Jinak je ale hodný, neubližuje, netrápí. Mám strach, že nakonec skončí jak tchyně - sám, bez kamarádů, opuštěný.

Poradíte mi, prosím, co s ním?

Děkuji Marie

Mgr. Lenka Osladilová odpovídá 04.11.15

Pěkný den přeji,
vždy je možné nastolit změnu, ale někdy to jde po drobných krůčcích.
Z Vašeho emailu jsem vyrozuměla, že se Vaše tchýně vzhlédla v synovi, což je logické, je-li vlastně její věrnou kopií. Pravdou také bývá, že žák někdy předčí učitele, tj. vidíme-li vzor určitého chování a jsme-li obdobně naladěni, začneme jej ve svém životě používat.
Existuje video: Tati, já tě pozoruje je možné ho dohledat na youtube
Můžeme říkat, co chceme, ale chováme-li se jinak než jak hovoříme, pak právě chování, které zbytek rodiny, společnosti akceptuje!, prochází mu, je tím, čím dítě učíme.
Klasickým příkladem je kouření: kouří-li rodič a bude svému dítěti vysvětlovat, že je nevhodné kouřit, pak velmi pravděpodobně dítě bude kouřit taky. To je statistika. Prostě příklad je důležitější než roky škol a dobrých rad.
Tudíž je třeba eliminovat tuto složku, což vnímám jako hlavní bod, kde začít…
Neboť se jedná o úkol nelehký, možná není od věci zkusit se poradit s odborníkem osobně, je více možností, jak se sebou i s dítětem pracovat, ale prvotní rozhodnutí bývá v takových případech především: ROZHODNOUT SE, ŽE MI MÉ DÍTĚ STOJÍ ZA TO, ABYCH SE ZMĚNIL/A V NĚK­TERÝCH VĚCECH I JÁ, MANŽEL, TCHÝNĚ. (Toto rozhodnutí je třeba, aby udělala pokud možno celá rodina, jinak je velmi obtížné nastolit změnu, o kterou stojíte.)
To může být kámen úrazu, neboť my se většinou měnit nechceme, protože vnímáme, že problém má přece naše dítě.
Přeji Vám hodně sil do nelehkého boje…

Lenka Osladilová

speciální pedagožka a terapeutka
www.specialnipedagog.cz

Položte vlastní otázku do této poradny nebo si vyberte jinou oblast na úvodní stránce poraden.
O této otázce můžete dále diskutovat v diskusi na eMimino.cz.