Nadměrný vztek u 20měsíčního

Anonymní
25.06.19

Dobrý den,

mám 20měsíčního syna, který je neustále vteklý a nespokojený. Jeho záchvaty vteku řeší i okolí, kterému je to nepříjemné, což chápu (je mi však také nepříjemně, když mě někdo slovně nabádá, abych si jej uklidnila, že to není možné), obvzvláště, když je to na místech jako úřad, obchod apod. Bohužel hlídání nemám. Dokáže vtekle křičet i hodinu a půl a nepomáhá nic. Obejmout, vysvětlit, odvést pozornost nebo i plácnout přes plínu či nechat být, když je to možné. Nic z toho nepomáhá. Někdy, když jej chci zvednout a dát třeba do kočáru, tak mě klidně kousne do ruky, že mám pak modřinu. Musím dávat pozor, máchá ručičkama, kope nebo kouše. Záchvaty má čím dál častěji, poslední 2-3 měsíce se to stupňuje.

Mám pocit, že změna nastala tak před 5 měsíci, kdy měl při teplotách febrilní křeče. Až po těch křečích začal s mimickými i křečovitými stavy, viděla i neuroložka, proběhlo i vyšetření EEG a nic se nezjistilo. Dle neuroložky, když jej viděla, má takovou náturu a bude to s ním těžké, to nám k tomu řekla.

Používáme Eye Q rybí tuk, přípravky pro zklidnění během dne i na spaní Pediakid + homeopatika, čaje pro uklidnění, vše už více než 2 měsíce a žádné výsledky nejsou, naopak mám pocit, že je vše stále horší a horší.

Kromě toho syn vůbec nemluví, jen vydává zvuky jakože něco chce nebo ukazuje. Neřekne ani máma, když mu v klidné chvíli něco ukazuji, aby zkusil zopakovat, směje se tomu. Jinak rozumí všemu, co říkáme. Jen já občas nerozumím tomu, co chce on, tak to pak končí taky jeho vztekem. Jen velmi málo se s ním dá pěkně pohrát, což bych ráda dělala, protože je neustále nespokojen a nevím, jak jej uspokojit. Starší syn byl naprosto klidné dítě. Všichni, co jej v okolí znají, říkají, že opravdu nadměrně „řve“, sousedka si dokonce myslela, že ho snad týráme. Už se mi s ním nechce vycházet ani ven, je to pro mě dost vyčerpávající včetně reakcí okolí, že si neumím usměrnit dítě. Jsem už zoufalá.

Můžete mi něco, prosím poradit? Má smysl jít s tak malým dítětem k psychologovi?

Děkuji

PhDr. Václav Mertin
04.09.19

Dobrý den, na vlastní kůži zažíváte, že dvě děti v jedno rodině, jsou úplně jiné. Druhá důležitá věc je, že jste určitě pochopila, že to nedělá schválně. Uznávám, že je to obtížné, zejména na veřejnosti. Nejdříve si to musíte srovnat v hlavě sama. pak budete odolnější vůči hloupému neporozumění. Současně ale uznávám, že někde to není možné, takže je třeba se vyhnout. Co dělat. Když to jde, předcházet kolizním situacím. Můžete péči trochu rozdělit? Myslím otec, prarodiče? Když to jde, nechte ho být. Když to není možné, obejměte, zadržte, zabraňte. Když to jen trochu jde, trvejte na svém, buďte důsledná.
S psychologem to máte tak. Na jednu strani by syna viděl, takže příště už by měl k dispozici nějaká data o synovi, viděl by ho v akci a příště už by mohl sledovat pokroky. Na druhé straně jsem skeptický, že by jedna, dvě návštěvy s dvacetiměsíčním chlapečkem přinesly kýžený efekt.
Vynechal jsem nemluvení, ale u dvacetiměsíčního kluka si netroufám říct nic. Těch, co nemluví, není málo.

Zdraví
Václav Mertin