Náhradní mateřství - pocity

Anonymní
14.06.19

Dobrý den,

rozhodla jsem se, že splním někomu sen o rodině a odnosím jim dítě. Vše je super, jsou to báječní lidé, transfer proběhl s vajíčkem od dárkyně a já jsem již v 5. týdnu. Nejdřív jsem neměla vůbec strach, jasně jsem věděla, že má motivace je pomoci někomu, a že dítě jim bez problémů předám. Já už další dítě nechci, mám dvě svoje, ale jaksi na to začínám čím dál častěji myslet a říkám si, jak mi asi bude a mám strach, že až jej z porodního sálu odnesou, tak nevím, jestli se s tím vyrovnám opravdu tak snadno, jak jsem si to malovala na začátku.

Logicky vím, že není moje, ale pocitově ano, možná je to ovlivněné i těmi hormony, mám lítostivé nálady a brečím nad blbostmi, mám nevolnosti atd.

Chtěla bych poradit, jak k tomu přistupovat nebo lépe se s tím vyrovnat, protože chci, aby nakonec byli všichni šťastní, oni s miminkem a já měla dobrý pocit sama ze sebe.

Díky

Mgr. Lucie Machová
20.06.19

Dobrý den,
Děkuji za dotaz a důvěru. Jak píšete, na začátku stálo ono srdečné a velmi lidské rozhodnutí, dopřát zážitku „být rodičem“ i někomu jinému. Jak si to představuji já, je to rozhodnutí, které se opírá o naše i lidské hodnoty, lásku k lidem, lásku k dítěti a nepředatelnému zážitku „být rodičem“. Možná to nebylo lehké. Ale jak píšete, byl to počátek. A nyní jste již na cestě…
To, proč tu podtrhuji, že jde o rozhodnutí, je proto, že tím pádem mluvíme o vaší vůli, mysli, podpořené z duše, možná to můžeme nazvat i srdcem. Ale těhotné, je celé vaše tělo, těhotná jste nyní celá, se vším všudy. Vaše tělo, ale nyní i velká část vás (nejen vůle, mysl, duše..) je těhotná a prožívá a koná opravdově, jinak to ani neumí. S cílem, že je to vaše děťátko, kterému pomáhá růst, vyživuje ho, hýčká. Poskytuje mu vše potřebné tak, jak to příroda krásně a moudře vymyslela. A to, si představuji, je teď to těžké. Možná to nejtěžší. Příroda nás formuje k tomu, abychom se na miminko těšily, představovaly si jaké to bude, protože to je pro další růst a vývoj dítěte po porodu to nejdůležitější. Příroda nám ve zdraví velí, abychom ho neopouštěly. Ale jakoby proti tomu nyní stojí vaše vůle, rozhodnutí, krásné lidské hodnoty, přání dopřát tento zážitek i někomu dalšímu.
To je opravdu těžké a podle mě, pokud jste zdravá máma, nejde tento rozpor nezažívat. Cesta podle mě vede jen v tom to takto přijmout a pokusit se brát to, jak to je. S respektem k celému vašemu tělu a jeho zázračným procesům. Bez nich by to také nešlo… Možná některé dny budete pochybovat, pokud to půjde, zkuste se v sobě opřít o to, co jsem právě popsala. Nepřesvědčujte se o tom, že to, co cítíte je špatné, nebo že vás to finálně povede ke změně rozhodnutí. Pokud to půjde, berte to jako součást zdravého těhotenství. Jen to vnímejte (to se lehko napíše, že?), že dnešek je prostě takový, zítra to možná bude jiné.
Určitě bych vám doporučovala, abyste s tímto nezůstávala sama. Možná pomůže sdílení s kamarádkou, nebo jinou ženou, která bude mít pochopení a vyslechne vás (nebude vás o něčem přesvědčovat). Představuji si, že by mohlo být užitečné sdílet toto s někým, kdo podobným prošel. Bohužel o ní přímo nevím, tak nemohu doporučit, ale možná existuje organizace nebo jednotlivci, kteří tuto zkušenost sdílí a mohou vás nyní podpořit. Pozor na internetové diskuse, kde najdete názory a doporučení ze všech úhlů pohledu. Možná je teď pro vás těžké „ustát si to svoje“, a mohly by vás spíše rozhodit než podpořit. Hledejte podporu.
To je samozřejmě možné i u odborníka, dobrého psychologa, psychoterapeuta, který vás tímto obdobím s podporou provede. Možná by i organizace zabývající se tímto tématem mohly někoho doporučit.

A na závěr jen poznámka, nevím, jak to bylo ve vašich předchozích těhotenstvích, ale z mé zkušenosti, je první trimestr na jakékoli pochyby a úzkosti ten nejtěžší…

Držím pěsti na vaší cestě.

S pozdravem
Lucie

Mgr. Lucie Machová

www.podporamaterstvi.cz

Další otázky z poradny

Zklamaní ze snažení se o miminko Anonymní 02.05.19
Zvýšený zájem prarodičů o naše dítě Anonymní 30.04.19
Jsem zlá matka? Anonymní 12.04.19
Nevydařená těhotenství a vyhoření Anonymní 26.12.18
Deprese, alkohol po druhém porodu Anonymní 09.12.18