Zpět na všechny otázky v kategorii Odborné poradny

Nevydařená těhotenství a vyhoření

Anonymní se ptá 26.12.18

Dobry den,

je mi 29 let a jsem na mateřské dovolené. Máme 2,5 letou holčičku. Mateřství pro mě mělo trochu horší start. Naše malá je citlivější a na pozornost náročnější dítě (ale jinak velmi chytrá a šikovná holčička). Nevyšlo nám kojení a já se tím cca rok trápila. Pak jsem to nějak rozchodila po par rozhovorech s paní, co děla kineziologii, a s laktační poradkyní. S manželem jsme prošli několika krizemi (většinou jsem od nej očekávala pomoc a manžel je zkratka pohodlný a nechal to tak nějak na mně). Prvního 3/4 roku jsem s ni byla 24/7 jen já sama. Nikdy odpočinek.

Pak jsme se sestěhovali do domu s tchyní a manželovi babičkou. Hlídání tím pádem sem tam na hodinku. Ulevilo se mi. V roce a půl dcery jsem neplánovaně otěhotněla a následoval spontánní potrat. Byl to pro mě šok, ale nějak jsem se z toho oklepala a za 4 měsíce tentokrát plánovaně otěhotněla znovu. Následovalo zamlklé těhotenství v 7. týdnu těhotenství a revize. No a pak sled vyšetření, na kterých se zatím zjistila jen Leidenská mutace.

Já to ale prožívam docela zle. Neřekla bych, že mám přímo deprese, ale tyto Vánoce pro mě byly těžké. Je mi jasné, ze tělo těhotenství odmítá, ale nevím, jak změnit okolnosti, aby to tentokrat klaplo. Dcerka je někdy náročná a babičky ji už přestávají zvládat. Manžel se trochu probral a po rozmluvách s genetičkou pochopil, že je toho na mě dost a někdy mi i pomůže. Ale čas na sebe stejně nemám skoro žádný. Navíc mě trápí dost nepříjemné pocity vlastního selhání, nejvíc v určitých fázích menstruačního cyklu. Dost špatně nesu informace o těhulkách z okolí – mám tendenci se s nimi srovnávat a říkám si, že jsem asi nevýkonná matka, když nejsem ani schopna donosit dítě.

Už jsem v podstatě rozhodnutá navštívit psychologa (po prvním spontánním potratu jsem si zašla na kineziologii, ale stejně mi přišlo, že jsem to nakonec nějak musela rozchodit sama – nějaká extra úleva po tom nenastala). Antidepresiva brát nechci, sklony řešit to alkoholem nemám a dávám si na to pozor. Manžel tvrdí ,ze už to trvá dlouho (revize byla v září).

Poradíte, prosím?

Mgr. Lucie Machová odpovídá 06.01.19

Dobrý den,
Děkuji za dotaz a důvěru. Zaujalo mě, že píšete „Je mi jasné, že tělo těhotenství odmítá, ale nevím, jak změnit okolnosti, aby to tentokrat klaplo.“ Víte, možná to není v těch okolnostech, možná je třeba opravdu se začít soustředit na sebe, své potřeby, své vnitřní procesy. Myslím tím třeba i to, že je pravděpodobně vaší strategií hledat potenciál ke změně okolo vás, ne uvnitř sebe sama. Nebo třeba tendence se sebeobviňovat, když se vám v životě nedaří. To jsou strategie, které jste se v životě naučila, ale teď vám nepomáhají. Chtělo by to minimálně pro teď najít jiné…
Okolnost, jak už ze slova vyplývá, je něco, co je okolo vás. Co se vztahů a lidí okolo týká, je to z praxe téměř nemožné a často zbytečně vyčerpávající snažit se někoho měnit přímo (o dětech to platí dvojnásob). Změnit můžete hlavně sebe a okolí je pak nuceno na vaši změnu nějak reagovat. Nepřímo je tedy ovlivňujete, i když si nemůžete svobodně vybrat, jaká bude jejich reakce. To už je opět na druhých. Takto se vzájemně ovlivňujeme a ladíme. Když to jde, tak k větší oboustranné spokojenosti (ale je to většinou cesta trnitá, i když se samozřejmě vyplatí ;o), někdy se objeví poznání, že je lépe jít jinou cestou než druhý.
Tedy to, co je plně ve vaší kompetenci je vaše změna, za svými potřebami a spokojeností jistě dokážete směřovat. Nevím, co vás zastavilo před krokem začíst spolupracovat s psychologem (psychoterapeutem). Je to jistě jedna z cest za zmíněným objevným poznáním sebe sama a možnou změnou. Určitě vám ji doporučuji. Když se žena snaží být sama sobě terapeutem a dokola „se analyzuje“ a hledá možnosti, často se po delší době (bez úspěchu) jen točí v kruhu.
Vyberte si dobrého terapeuta-ku. Zvažte zda se chcete svěřit ženě, či muži, možná je na místě i zvážit párovou terapii s manželem, jestli obtíže vnímáte hlavně ve vztahu. Pak je jistě cennější podstoupit párovou terapii než individuální. Podívejte se na recenze, doporučení známých, filozofii psychoterapeutického směru, ve kterém terapeut-ka pracuje. Jestli se vám alespoň při čtení zamlouvá. Absolvujte minimálně 5 sezení a pak vyhodnoťte, zda v sezeních pokračovat nebo ještě zkusit někoho jiného. Dejte i na svou intuici, ale také bych vás chtěla podpořit v tom, abyste se nebála říci terapeutovi-tce, co vám na sezeních vyhovuje, a co jste čekala (možná potřebovala) jinak.

Držím pěsti.

S pozdravem
Lucie

Mgr. Lucie Machová

www.podporamaterstvi.cz

Položte vlastní otázku do této poradny nebo si vyberte jinou oblast na úvodní stránce poraden.
O této otázce můžete dále diskutovat v diskusi na eMimino.cz.