Zpět na všechny otázky v kategorii Odborné poradny

Odmítnutí rehabilitace - Vojtovy metody

LucieAdamekk se ptá 16.05.18

Dobrý den,

mám syna, který za týden bude mít 5 měsíců - korigovaně 4 měsíce (narodil se 35+5tt). Porod byl spontánní po odtoku plodové vody. Syn měl 46 cm a 2250 g, byl bez komplikací až na novorozeneckou žloutenku (podstoupil 50 hodin fototerapie).

Ultrazvuk mozku v pořádku, kyčle také, vyšetření neurologem také bez problémů (doktor říkal, že je živý až až a konstatoval lehce opožděný vývoj, který chce svůj čas), nyní nás po další kontrole na rehabilitačním oddělení v Ostravě odeslali na rehabilitaci v místě bydliště kvůli špatnému pasení koníčků, při kterém má ručičky v pěst. U nás na rehabilitačním oddělení ho viděl primář a předepsal nám Vojtovu metodu. Dnes jsme podstoupili první cvičení a rehabilitační sestra měla stejnou výtku a jinak na něm nenašla nic znepokojujícího a dala nám za úkol 3-4× denně cvičit. Syn u toho samozřejmě pláče a to ještě půl hodiny po cvičení.

Nám i dětské doktorce přijde cvičení zbytečné. Na bříšku tráví hodně času, hlavičku drží krásně, je komunikativní, usměvavý, otáčí se za zvukem, poznává známé tváře, přetáčí se na bříško (jedním směrem), hračku drží oběma rukama a předává si ji z jedné ruky do druhé, dobře prospívá a dělá velké pokroky.

Z našeho pohledu je to zdravě vyvíjející se dítě, které jednoduše nezapadá do tabulek a má svoje tempo. Synova doktorka říkala, že bez rehabilitace bude lézt a chodit maximálně o 2 dny později.

Myslíte, že můžeme rehabilitaci odmítnout?

Děkuji za odpověď

Tým rehabilitace Be Balanced odpovídá 21.05.18

Dobrý den,
rehabilitaci samozřejmě odmítnout můžete, na to máte plné právo. Jen zvažte, zda je rehabilitace opravdu zbytečná. Fyzioterapeut netestuje dítě jen v kvantitě - čili co umí a kdy, ale i v kvalitě daného pohybu. A to je poměrně dost zásadní věc do budoucna, protože špatná kvalita pohybových vzorců může být zdrojem svalových dysbalancí a tím i bolestí v pohybovém aparátu v dospělosti. Včasný začátek terapie je jedním z nejdůležitějších parametrů úspěšné rehabilitace, protože to, co se v mládí naučíme už používáme celý život a jen velmi těžko se to pak přeučujeme. Neznamená to tedy, že by cílem fyzioterapeutky bylo to, aby dítě zvládalo nové dovednosti podle tabulky, ale aby je zvládalo v takové kvalitě, v jaké by mělo. Zkusím to vysvětlit na příkladu. Ručičky v pěst při pasení koníčků mohou znamenat například nedostatečnou stabilizaci lopatek a tím zvýšené napětí horních fixátorů lopatky. Z toho může do budoucna pramenit například bolest šíje a hlavy nebo bolest ramene z důvodu decentrace ramenního kloubu. Nehledě na to, že kvalita opory o horní končetiny je i indikátorem kvality zapojení hlubokého stabilizačního systému a odsud mohou pramenit další obtíže například s bederní páteří.

Druhá věc je pláč dítěte u terapie a po ní. Každý rodič pochopitelně špatně nese pláč svého dítěte, tak nám velí přirozené instinkty. Je dobré si uvědomit, že pro miminko je pláč jedinou dostupnou formou komunikace a to, že dítě pláče nemusí vždy znamenat, že jej něco bolí a je mu ubližováno. Je důležité naučit se pláči rozumět a vnímat jeho intonaci a naléhavost. Jinak dítě pláče, pokud ho něco bolí, to se obvykle ozývá vyšším pláčem, která je vždy signálem, že dítě skutečně něco bolí. Malé dítě ještě nechápe, že má nějaký problém, který je potřeba řešit cvičením. Neví, co se s ním děje a proč ho nutíme setrvávat právě v této pozici, když ono by zrovna chtělo být v jiné. Nehledě na to, že díky reflexní stimulaci nutíme jeho tělo a mozek reagovat tak, jak mu není momentálně dostupné, a to je pro něj nové a nezvyklé a je to nezávislé na jeho vůli, což ho může také rozrušovat. Pouze toto cvičení však může mít kýžený výsledek, a to vytvoření nových spojů v mozku a do budoucna tedy předejití dalších možných komplikací. Což se ovšem těžko malému kojenci vysvětlí a proto se vzpírá, pláče a vůbec se všemi možnými manévry snaží cvičení vyhnout. Ono je to totiž někdy těžko pochopitelné i pro samotného rodiče, a to je ten kámen úrazu. Zmatek v dítěti uklidníme pouze tím, že zaženeme svoje pochyby a dítě nebudeme během terapie litovat, ale povzbuzovat. Ono sice ještě nerozumí slovům, ale intonaci dobře vnímá a časem pochopí, že teď se po něm něco chce. Na konec cvičení je také dobré zařadit nějaký rituál, aby dítě hned vědělo, že je konec terapie – vzít ho do náruče, změnit tón hlasu, pohrát si s ním, obléct ho, nakrmit ho apod. Pokud mu dáme jasný signál, že cvičení skončilo, pláč ustává a dítě se za chvilku zas směje. Tak se pozná dobře vedená terapie. Pokud se přes veškerou snahu nedaří dítě po terapii zklidnit, je na místě zvážit, zda není dítě psychicky labilnější a zkusit jinou formu terapie.

Tým odborníků rehabilitace www.bebalanced.cz

Položte vlastní otázku do této poradny nebo si vyberte jinou oblast na úvodní stránce poraden.
O této otázce můžete dále diskutovat v diskusi na eMimino.cz.