Poporodní deprese nebo něco jiného?

Dobrý den,
Děkuji za dotaz a důvěru.
Vnímám, že máte za sebou opravdu velmi náročné období, které začalo předčasným porodem a náročným poporodním obdobím. Myslím, že pláč vlastního dítěte je pro maminku (tatínka i celou rodinu) jedním z největších životních stresorů, obzvláště pokud se nám nedaří ho zastavit, cítíme se velmi bezmocně a frustrovaně. Tak nás příroda nastavila, aby naše péče byla namířena k dítěti, které se rodí bezmocné a my mu máme pomoci, zajistit jeho vývoj. Někdy ale opravdu nevíme jak, nebo je miminko vlivem předčasného nebo komplikovaného porodu velmi podrážděné, plačtivé, a nezbývá než vydržet a být k dispozici. Ale nemožnost utišit pláč je opravdu k zešílení.
Komplikovaná situace těsně po porodu, kdy se bojíte o život Vašeho dítěte, zatímco si jiné maminky odnáší své děti z porodnice domů, musela být opravdu těžká. A klobouk dolů, že jste to celé zvládly.
Není divu, že se po tomto komplikovaném začátku i nyní o dceru strachujete. Z velké části je to po tom, co jste prožily, přirozené. Fandím Vám ale i v tom, že se možná snažíte klást si otázku, zda je to v míře, která Vám pomáhá být opatrná nebo Vám spíše zbytečně komplikuje život. Podstata je v odlišení toho, zda je Váš aktuální strach oprávněný a opravdu hrozí nebezpečí, nebo jste stále jakoby jednou nohou v minulosti a prožíváte situaci stejně „jako tenkrát po porodu“, i když dceři již nyní žádné akutní nebezpeční nehrozí (tehdy ale možná opravdu šlo o její život). To může být opravdu těžké odlišit. Pokud jde spíše o druhou variantu, zkuste svou pozornost zaměřit spíše na sebe (než na dceru). Ten, kdo nejspíš potřebuje nyní pomoci jste vy sama, ne Vaše dcera.
Píšete, že jste rok moc nejedla, možná i špatně spala. V prvé řadě bych se zaměřila na znovu načerpání sil. Lepší spánek, jídlo, trochu vypnout z denního provozu. Chápu, že s ročním dítětem není vše ideální, ale zkuste se třeba s partnerem, rodinou domluvit, kde byste pro sebe mohla získat aspoň trochu více času a doplnit „vybité baterie“. Když se cítíme vyčerpaní, strach má vždy větší šanci…
Když se objeví strach, předpokládám myšlenky na to, co by se mohlo stát, zkuste si všimnout, co „na ně platí“, co je zmírní. Mohu myslet na něco jiného? Mohu racionálně uvažovat o tom, zda jsou mé obavy nyní na místě? Mohu něco dělat, co je zastaví? Mohu je s někým sdílet? Cítím se pak lépe?
Můžete si také všimnout, ve kterých chvílích strach přichází. Je to spíše ráno nebo na konci dne? Má to nějaký řád? Souvisí to s mírou Vaší vyčerpanosti? Objeví se strach spíše když jsem sama, nebo za přítomnosti partnera, rodiny atd. Možná mohu něčemu předcházet…

Samozřejmě do hry vstupuje i celá naše osobnost a životní zkušenosti. Patřil strach k našemu životu? Byl přítomen v našem dětství a jak jsme ho zvládali? Co nás život v tomto směru naučil. Situace, kdy se nám narodí naše vlastní dítě je velkou prověrkou toho, co jsme se v životě naučili a jaké strategie v danou chvíli použijeme. Ale to už směřujeme spíše do odborné psychoterapie.

Psycholog / psychoterapeut Vás může více nasměrovat, pomoci pochopit, jaké strategie používáte a jaká je jejich účinnost. Nemusí jít vždy o nějak dlouhodobou spolupráci. Někdy také pomůže krátkodobé užívání psychofarmak.

Na závěr ještě poznámka k Vašemu dotazu ohledně klasifikace Vašich obtíží. Pokud Vás trápí noční můry, silně se Vám vrací zážitky a prožívání z období kolem porodu, cítíte, že silně poklesla Vaše schopnost se o dceru starat, nebo je pro vás velmi obtížné až nemožné kvůli silné emoční reakci se o zkušenostech z porodu nebo prvního roku života dítěte s někým bavit, vyhledejte určitě odbornou psychologickou pomoc.

Držím pěsti!

Lucie

Mgr. Lucie Machová

www.podporamaterstvi.cz