Přítel nechce dítě jen proto, že studuje.

Dobrý den,

Já (22) a přítel (21). Já pracuji, mám stále zaměstnání na dobu neurčitou a vydělávám si, řekněme na naši potřebu dost dobré peníze, jen přítel, který studuje, je podporován rodiči. Bydlíme spolu již rok v bytě, který platíme napůl. Přítel chodí po škole na brigády a tak nám to nějakým způsobem funguje, řekla bych harmonicky. Jsem od nějaké doby (řekněme od základní školy) psychicky hodně vyspělá, co se týče myšlení, uvažování a většinou i rozhodování. Pubertu jako takovou jsem vůbec neměla. Problém je v tom, že nějakým způsobem začínám pociťovat, ať už fyzicky, tak i psychicky potřebu mít dítě, přeci jen, mám partnera kterého miluji, nemáme se na své poměry špatně, jako mladá budoucí rodina. Má to ale háček, přítel by sice mimino chtěl, ale ne teď a to jen proto, protože má od rodiny vštípeno do hlavy, aby měl nejdříve vzdělání (celá jeho rodina má vysokou školu, až na jeho otce, který ho měl s mamkou moc brzo - bylo jim oběma 19) a tak on ani nikdo z jeho půlky rodiny nechce o dítěti ani slyšet. Když bych do toho zatáhla i moji rodinu, moje mamka i ta jeho ví, jak na tom teď psychicky jsem a kdyby bylo nejhůř, prý by nás i finančně podpořili (plíny, sunar do začátku) a já bych se pak co nejdříve vrátila alespoň na poloviční úvazek do práce. Má to cenu nějakým způsobem řešit? Už jsem z toho zoufalá, nového staršího partnera si hledat nechci, i když by to bylo jedno z řešení. Dala jsem mu již několik návrhů řešení, kombinované studium, zkrácený úvazek na brigádách, ale o ničem nechce slyšet. Podle mého se bojí, aby ho rodina poté neodsoudila, že má v tak mladém věku dítě. Prý si mám tak 3 roky počkat, ale copak tu nejde i o to, jak na tom jsem psychicky i fyzicky já? Při představě, že mám čekat ještě 3 roky mi to připadá jako nereálný čas na to, mít dítě. Jaký na to máte názor vy? Děkuji S.

Dobrý den „S“,
děkuji za dotaz a důvěru. Chápu, že je to těžké a rozumím vám oběma, ať jsou přítelovi důvody jakékoli, zatím říká ne. A pokud v partnerství respektujeme partnera, respektujeme i jeho „ne“, protože má stejnou váhu jako naše „ano“. Každý má právo mít dítě v čase, kdy se na to cítí. Je fajn, aby partner věděl, co si přejete. Tlak a obviňování, stejně jako dlouhé „přemýšlení“ nad jeho důvody, vám ale nepomohou. Spíše budou podněcovat váš vztek a tlak na partnera. Doporučila bych vrátit se ke svým pocitům, možná smutku nad tím, že právě teď nemůžete mít to, co byste si přála. Pokud to bude těžké a frustrace narůstat, vyhledejte konzultaci s psychologem. Můžete se spolu podívat na vaše motivace, proč právě teď je pro vás miminko tak důležité (obzvláště, když by to do budoucna znamenalo vrátit se dříve na částečný úvazek do práce, což by váš kontakt s malým dítětem samozřejmě omezilo.) Frustrace nás vždy dostává do nerovnováhy. Tu byste s odbornou pomocí mohla zase najít a radovat se i s života, jaký je právě teď.

Přeji vše dobré

S pozdravem
Lucie

Mgr. Lucie Machová

www.podporamaterstvi.cz