Separační úzkost třináctileté

Anonymní
20.08.19

Dobrý den,

prosím Vás o radu ohledně mojí 13leté dcery. Nevím, jak jinak to nazvat, dcera trpí něčím podobným jako separační úzkost u malých dětí. Když mám odjet na služební cestu, byť jen na jednu dvě noci, pláče, je rozrušená a nechce zůstat u babičky. Služební cesty mívám maximálně tři do roka. Nejvíc ji stresuje, že se mi něco stane, že se zraním nebo se nevrátím (budu mít autonehodu, zemřu). Musím ji pořád ujišťovat, že přežiju a budu v pořádku - dokonce, i když ji denně vysazuji z auta před školou. Celkem mě to už zlobí a naopak jí říkám, že tohle přece říkají rodiče dětem, ať jsou na sebe opatrné, a ne děti rodičům.

Nikdy s tím před rozvodem neměla problém a u babičky bývala o prázdninách ráda i týden. Je fakt, že ji asi zasáhl rozvod, kdy od nás odešel otec a jeho zájem o děti je doteď spíš nepravidelný (založil novou rodinu). Také je fakt, že mě před šesti lety srazilo auto. Nic se mi naštěstí nestalo, ale s dcerou to tehdy otřáslo.

Snažím se ji uklidňovat, povzbuzovat, ale úzkost se jí moc nedaří zvládat. Po mé poslední služební cestě se jí nejspíš ze stresu dokonce vyrazil pásový opar. Její mladší bratr zvládá odloučení lépe, ale často ho úzkostná sestra vystresuje a začne plakat taky. Bohužel těm několika služebním cestám se v práci nevyhnu (pracuji tam skoro 20 let).

Nevím, jak postupovat, jestli trpělivě vysvětlovat a čekat, že to odezní samo, že je to třeba pubertou, nebo je zapotřebí už nějakou terapii, aby se to dceři později nepřevrátilo do depresí nebo jiných psychických problémů (je citlivější, labilnější). Nebo se dcera se mnou snaží manipulovat, jak tvrdí rodina? Nepřipadá mi to moc běžné u podobně starých dětí. Žijeme sami tři, přítele nemám a děti jsou na mě fixované. Jinak jsou oba šikovní a samostatní.

Mnohokrát Vám děkuji za radu a přeji krásný den.

Alena

Mgr. Jitka Bártová
02.09.19

Dobrý den,
rozhodně na nic nečekejte a řeště to. Ať už kineziologií, nebo klasickou psychologickou či rodinnou terapií.
Dcera pravděpodobně trpí úzkostí z odchodu otce. Děti se dokážou dobře smířit s tím, když se rodiče rozjedou v případě, že vztahy k dětem zůstanou v pořádku. V situaci, kdy otec nejeví zájem, se automaticky nafixuje dcera na Vás a to může mít různé podoby, až do extrémů, kteé popisujete. Určitě potřebuje pomoc, hlavně Vaši a pokud ujištění nestačí, tak odborníka.
Hodně o tom mluvte - co se stalo, jak se to stalo, co to por ni znamená, buďte co nejupřímnější, naučte ji dívat se na věci i z té lepší stránky, zkrátka to s ní rozeberte.
Co se týče otázky manipulace, neviděla bych to tak černobíle. Věc ještě komplikuje to, že je v pubertě, takže další nejistota, která na ni útočí. Nenechte si do toho od rodiny ani kamarádek mluvit a řiďte se srdcem - samozřejmě v každém vztahu je třeba mít hranice, ale pokud se dcera takto dřív nechovala, za manipulaci bych to rozhodně nepovažovala.
Hodně štěstí! :) Bártová dř. Voglová

Mgr. Jitka Voglová
Tel.: +420 734 251 345
www.exqui.cz