Dobrý den, mnohokrát jsem již zde psal, že mezi dětmi jsou obrovské rozdíly prakticky ve všech myslitelných charakteristikách. To jen my máme představu, že se děti obvykle přizpůsobí jakési pomyslné normě. A když se nepřizpůsobí tak se jedná o něco snad až patologického. Na druhé straně, když člověk chodí po světě delší dobu, tak vidí, že i velmi nezvyklé věci v průběhu času zmizí. Pravda, ne stoprocentně.
Obavy z druhých lidí, velká stydlivost před cizími, dokonce méně známými, není tak neběžná u malých dětí. Osobně doporučuji respektovat dcerku, chránit ji před možnými kolizními situacemi. Kdyby se podařilo, aby se ve školce sblížila s jednou, dvěma holčičkami, tak by to bylo prima. Rozhodně se nevyptávejte, ani nijak nevysvětlujte. Rozhodně ji chraňte před druhými lidmi. Někdy zejména příbuzní - zejména prarodiče, jsou docela útoční. Taky si nenechte namluvit, že je to Vaše chyba.
Zdraví
Václav Mertin
| Syn šeptem opakuje vše, co mu říkám | Klmarik | Přijato: 08.04.26 | Zdpovězeno: 10.04.26 | Odpovídá: PhDr. Václav Mertin |
|---|---|---|---|---|
| Můj syn 6 let se za vsechno omlouva | Anonymní | Přijato: 25.03.26 | Zdpovězeno: 29.03.26 | Odpovídá: PhDr. Václav Mertin |
| Syn dělá naschvály a když se zeptám proč, tak neví | RomaVienna | Přijato: 20.02.26 | Zdpovězeno: 21.02.26 | Odpovídá: PhDr. Václav Mertin |
| Nerespektuje pravidla skupiny | Květoš | Přijato: 04.02.26 | Zdpovězeno: 07.02.26 | Odpovídá: PhDr. Václav Mertin |
| Syn nechce chodit na stolici na záchod | Anonymní | Přijato: 24.01.26 | Zdpovězeno: 01.02.26 | Odpovídá: PhDr. Václav Mertin |
Dobrý den,
Naše dvouletá dcera má velký strach z ostatních dětí. Poprvé jsem si toho začala všímat okolo 1 roku, ale myslela jsem si že je to protože je velmi drobná a všichni okolo jsou větší a rychlejší než ona. Bohužel se to nemění a teď ve 2 letech se bojí i dětí menších než ona a sotva chodících. Pokud se nějaké dítě přiblíží na méně než cca 1-1,5 m začne před ním utíkat a schovávat se za rodiče, pokud na ni dítě i zapiští nebo křikne, často ji to i rozpláče. Když za ní vyleze dítě na skluzavku, zpanikaří a raději skočí z platformy jen aby se co nejrychleji vzdálila, vznikají z toho tedy i nebezpečné situace. Přitom jsme dětské kolektivy (cvičení, plavání, hřiště) navštěvovaly už od 7 měsíců a nikdy jí žádné dítě neublížilo. Z dospělých je taky nervózní, ale tam mi to přijde pochopitelné.
Jinak je dcera velmi šikovná, psychomotorický vývoj úplně normální, v některých ohledech je i napřed - mluví krásně ve větách, zpívá, má skvělou paměť.
Poslední 3 měsíce chodí na 3 dopoledne do dětské skupiny, myslela jsem si, že se otrká, ale je to pořád stejné. Na tety si zvykla pěkně, ale děti pořád neakceptuje.
Mám nad tím mávnout rukou a dát jí čas nebo je to vhodné někde konzultovat? Vysvětlování, že je vše v pořádku ani opatrné vyptávání na to, čeho se vlastně bojí zatím k ničemu nebylo. Jak se mám chovat, když útěkem před dětmi ohrožuje vlastní bezpečnost?
Děkuji.