Strach z lektorky plavání

23.01.15

Dobrý den,

s roční dcerkou navštěvuji již 3. kurz plavání. První kurz proběhl bez problémů, dcerce se plavání líbilo. Na druhém kurzu nám změnili lektorku, která měla jinak nastavené hodiny, byla hlučnější a často potápěla děti sama. Dcerka, ačkoliv je společenská a cizí lidé ji nevadí, k lektorce nechtěla a začala být plačtivá. Protože jsem nechtěla, aby lekce proplakala, přestala jsem ji lektorce dávat a potápěla jsem si ji sama.

Nyní začal třetí kurz, který vede lektorka z kurzu prvního. Myslela jsem si, že se vše vrátí do starých kolejí, ale nestalo se tak. Malá má z vody radost, vždycky kope nožičkama, cáká, vříská, doráží na ostatní děti a maminky. Jakmile se k nám ale přiblíží lektorka třeba s konvičkou s vodou, malá se mě chytí jako klíště a nechce se mě pustit a po zbytek lekce mi visí na krku.

Když ji přesto chci od sebe odsunout, začne si stěžovat a naříkat. Když ji nechám u sebe, v klidu si dál cáká. Lektorka se domnívá, že pokud by dvě lekce přišel tatínek, mohlo by se to srovnat, že to na mě malá už zkouší a že si na to prostě už zvykla.

Jaký na to máte názor?
Předem moc děkuji za případnou radu.
Jsem s pozdravem.

Jana Žufníčková
26.01.15

Dobrý den,
myslím, že máte několik možností:
1. zkusit, jak bude dcera reagovat na lektorku mimo bazén - jestli si od ní vezme hračku apod.
2. dát na její radu a opravdu zkusit tatínka (roční děti už jsou pěkné podšívky a moc dobře ví, kdo jim na co skočí, tak proč to nezkusit)

V případě, že problém bude přetrvávat, tak bych volila variantu domluvit se s lektorkou, že veškeré polévání a potápění budete nějakou dobu provozovat zásadně sama, ale přitom se v lekci budete pohybovat blízko lektorky, aby si dcerka uvědomila, že ta paní/slečna do bazénu prostě patří a že je docela fajn. Ideální by bylo, kdyby s Vámi lektorka spolupracovala tak, že když se kolem ní mihnete, tak dcerku osloví jménem, usměje se na ni, podá jí hračku, ale nebude se jí nijak vnucovat. Postupně bych z pohledu lektorky přešla k tomu, že třeba dítěti zacákám malinkaté kapičky u pomůcky, poklepu na pomůcku, vezmu si od něj hračku a zase ji vrátím, plácneme si spolu rukou, když polévám ostatní děti, tak Vaší dceři neliji vodu na obličej, ale třeba do dlaně apod.
Nejsem psycholog, ale v praxi se mi tento přístup docela osvědčil.
A ještě jedna věc - všimla jsem si, že v tomto věku je dost dětí, které na mě reagují úplně jinak, když mám suché vlasy, než když si je namočím. Zkuste vysledovat, jestli nějaká změna v chování nezávisí i na tomto. Vím, že kolgyně, kterou děti milovaly ve cvičení, protože byla v civilu a v bazénu se jí bály, protože jí světlé vlnité vlasy namočením ztmavly a zplihly a děti ji tím pádem nepoznávaly řešila tak, že si do bazénu i cvičení brala maňáska, který na děti mlivil a vypadal pořád stejně. Děti to zaujalo tak, že ji milovaly i mokrou :-) Takže pokud výše zmíněné rady selžou, můžete zkusit i toto - napřed být naňáskovými ústy Vy sama a pak jej občas půjčit i plavací tetě. Třeba tak najdou společnou řeč. Takové řešení však prosím přizpůsobte tomu, kolik je Vás ve vodě a zda na to má lektorka prostor. Věřím, že pokud má ve vodě 10 dětí, je naprosto mimo její možnosti šít každému přístup přesně na míru a ještě zvládnout udržet lekci zajímavou a pohromadě. Ono to nevypadá, ale je to opravdu velká dřina, takže Vás moc prosím, abyste případné podobné pokusy napřed s lektorkou probrala.

Přeji, ať to brzo zvládnete :-)