Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži

Dobrý den,
Děkuji za dotaz a důvěru.
Rozumím, že je to velmi těžká situace, když Vaše zkušenosti s muži, předpokládám dle toho, co píšete, přinesly do Vašeho života bolest, utrpení a smutek. Nedivím se, že jste možná vyhledávala hlavně ženskou společnost, která byla mnohem bezpečnější a snad i respektující hranice. Vlastní holčička by na tuto cestu hezky navázala, že… Mrzí mě, že jste se potkala s takovým mužem, možná muži, kteří překračovali Vaše hranice, ubližovali a přispěli k Vašemu negativnímu pohledu na ně. Zároveň vím z vlastní zkušenosti, že všichni takoví nejsou. I muži jsou citliví, jemní a milující s respektem. Snad i Váš manžel k takovým patří.
U dětí je to o to snazší, že v prvních letech není rozdíl mezi pohlavími. Dítě potřebuje milujícího rodiče, chce mu být na blízku. Aby hra s dítětem byla podporující pro dobrý fyzický i psychický vývoj dítěte po narození, nezáleží na tom, co k ní používáme za předměty. Stimulace a hra s holčičkou nebo chlapečkem je určitě do dvou let totožná. Preference barev nebo otázka, zda panenka nebo autíčko, je spíše vlivem kultury a společnosti, nebo rodičovských preferencí než vnitřní potřebou dítěte. Dítě chce cítit, že je milováno, že pečující osoba na něj reaguje, reaguje na jeho potřeby, a je tu pro něj. Nic specifického k pohlaví.
Některé starší holčičky od mala preferují technické věci, znám chlapečky, co nejvíce toužili po plyšových pejscích a kočičkách, které budou vodit na vodítku nebo je dávat do kočárku. Myslím, že jako rodič se spíše zaměřujete na poznávání individuální osobnosti dítěte, co preferuje, co se mu líbí, co mu dělá dobře, co ho rozčiluje atd. V tom je každé dítě charakteristické nehledě na pohlaví. A rodič k němu vždy hledá cestu. Často je překvapen, jak dítě prožívá svět jinak než rodič sám, i když jsou třeba stejného pohlaví.
Myslím, že tedy z uvedeného vyplývá, že máte dost času, minimálně první dva roky, poznat své dítě bez určitého vlivu pohlaví. A tím se rozvíjí Vaše cesta k individualitě Vašeho dítěte, která bude také specifická nehledě na pohlaví.
K otázce „fotbalu“. Napadá mě, že na výchovu nejste sama. Dítě instinktivně zjistí, které činnosti je mu příjemné vykonávat s maminkou, a které s tatínkem. Myslím, že fotbal a auta, můžete klidně nechat na manželovi, pokud je má rád. Dítě přirozeně touží dělat to, co rodiče, rádo je zrcadlí, takže pokud má dítě s tatínkem dobrý vztah, většinou snadno preferuje otcovi záliby. Protože skrz stejné záliby se utužuje jejich pouto. Slyším od maminek, jak malí chlapci moc rádi „pomáhají“ v kuchyni. Vyndávají myčku, míchají a vaří. Je dobré, když se rodič nenutí do činností, kde se necítí dobře, protože dítě tento nesoulad také pociťuje. Dítě touží zažít s rodičem něco příjemného. Je lepší, když společně najdete činnosti, které vás baví oba. Máte oba radost a váš vztah se posiluje. Takže nezáleží na pohlaví, záleží na tom, co mají maminka a dítě rádi a na čem se spolu domluví.
Na závěr doporučuji poptat se na zkušenosti maminek v okolí. Co je u jejich dětí (holčiček / chlapečků) překvapilo, co předpokládaly, a nakonec možná bylo úplně jinak. Možná Vás jejich zkušenosti podpoří.

Přeji Vám hodně radosti na vaší společné cestě.

Lucie

Mgr. Lucie Machová

www.podporamaterstvi.cz