Zpět na všechny otázky v kategorii Odborné poradny

Velká touha po miminku - bez partnera

Lucymm se ptá 26.09.17

Dobrý den,

ani nevím, kde začít, potřebovala bych poradit, nebo nějak nasměrovat, už si nevím rady…

Je mi 32 let, jsem bezdětná a bez partnera. Měla jsem dlouhodobý vztah, ale nevyšlo to a už několik let jsem sama. Nedaří se mi potkat toho pravého. Na nezávazné flirty nejsem. Do společnosti moc nechodím, skoro vůbec. Ono ani už totiž není s kým. Všechny kamarádky jsou zadané a mají rodinu. Nebo ji čekají. Mají jiné starosti a ani není moc, o čem se spolu bavit. Všichni jsou popárovaní, nemám kamarádek moc a jejich známí nikoho nehledají. A nevím, kde se sama seznámit, bydlím na vesnici, sportovat ze zdravotních důvodů nemůžu. Potkávám pořád stejné lidi.

Zkouším se už delší dobu seznámit přes internet, ale přijde mně, že jsou na seznamkách jen samí zoufalci a podivíni, které nikdo nechce. Nebo si nesedneme. Já taky nejsem dokonalá, to nikdo a nemyslím si, že bych byla nějak náročná, ale není mi jedno, s kým strávím život a kdo by byl otec mých dětí. Některým chlapům vadí moje zdravotní problémy a omezení kvůli tomu, že hodně málo vydělám. Na pohled vypadám jako zdraví lidé.

Vím, že asi tlačím na pilu, ale nemůžu si pomoct. Biologické hodiny mi tikají hodně nahlas, mám pocit, že mi ujíždí vlak a já jen stojím a hledím… Psychicky mě to strašně ubíjí, začínám z toho blbnout, často brečím, stačí mi, když k nám přijede malý synovec. Mám ho ráda, je to zlatíčko, ale poslední měsíce těžko nesu, že já děti pořád nemám a jak jsem s ním, tak to prožívám o to víc. Pak jsem nepříjemná, podrážděná, připadám si jako hnusný sobec. Cítím se vyčerpaná a nevím si rady. Koníčky mám, ale poslední měsíce mě nic nebaví. Musím se nutit vstát ráno z postele. Naštěstí mám psa, který mě aspoň trochu drží na vodou - miluji ho, je na mně závislý a musím se o něj starat, věnovat se mu. Tak se přemáhám, ale je to na hraně. Přemýšlela jsem i o antidepre­sivech, ale to asi není řešení.

Něco dělám pořád špatně, ale nevím co. Všichni kolem mě mají partnery, děti, rodí, jsou těhotné nebo se aspoň snaží. Mě to šíleně deptá. Přeji jim to, aby byli šťastní, ale nezvládám to. Všude samé kočárky, miminka nebo cokoliv pro děti. Připadám si kolikrát jak blázen. Nechce se mi ani vycházet z baráku. Cítím se hodně osamělá. Chybí mi i ta partnerská láska. Ale to si říkám, že životní lásku můžu potkat třeba ve 40, nebo i později. Ale to dítě prostě je věkově omezené.

Sama si mít dítě netroufnu, mám zdravotní problémy a finančně na tom nejsem dobře - pracuji jen na poloviční úvazek. Naši mi pomáhají, ale živit ještě moje dítě by nezvládli. A asi bych ani nedokázala jen tak s někým cizím počít dítě, na to nejsem typ. A ono by se to napoprvé pravděpodobně stejně nepodařilo.

Potřebuji svůj život změnit. Bojím se, že za pár let už nebudu moct mít děti. Jo, vím, jsou i čtyřicítky, co porodí první dítě, a je zdravé. Ale na to se necítím, mít tak pozdě dítě, a je jich opravdu málo. Vím, že čím je žena starší, tím vyšší riziko potratů, nemocí, komplikací v těhotenství atd. A každým rokem po 30 poměrně rychle klesá plodnost.

Hodně mě to deptá. Už jsem i přemýšlela, jestli zkusit jít ke kartářce nebo nějakému věštci, kdyby mě řekla, že budu mít jednou děti, tak by mě to psychicky nakoplo a moc povzbudilo. Nebo by mě mohla nějak nasměrovat, nevím. Na druhou stranu z toho mám strach, co by mi mohla říct. Že bych to neunesla… Mám hrozný strach, že skončím bezdětná - bez vlastních dětí.

I kdybych třeba za rok nebo dva potkala fajn chlapíka, než se trochu poznáme, aspoň rok, a začít se snažit o dítě v 35 letech mně připadá prostě pozdě. Jsem v začarovaném kruhu a nevím, jak z něho ven.

Omlouvám se za dlouhý vzkaz a předem děkuji za jakoukoliv radu.

Hezký den

Lucka

Mgr. Lucie Machová odpovídá 04.10.17

Dobrý den, Lucymm,
Děkuji za dotaz a důvěru. Při čtení vašich slov je znát tíha vaší situace, která jistě není lehká. Zdravotní omezení, malý výdělek, život na vesnici, kde není moc lidí k seznámení… Jak sama píšete, potřebujete změnu. Zdá se ale, že jste vaši energii nasměrovala k touze po dítěti, jakoby mělo celou vaši nelehkou situaci spasit a vyřešit. To pro dítě není dobrý vstup do života. Dítě se má narodit z lásky a spokojenosti rodičů, jako vyvrcholení jejich vztahu. Žádné dítě netouží narodit se již s dluhem ke své matce, který spočívá v úkolu učinit její život lepší, učinit ji šťastnější. Taková matka je i k dítěti často příliš navázaná a nepodporuje ho v růstu směrem od ní, ale neustále ho více k sobě přimyká. To není zdravé. Ani pro matku ani pro dítě.
Neznám vaše zdravotní omezení, ale jak píšete „na první pohled jste zdravý člověk“. Mám zkušenost, že někdy vlivem času přijmeme se svými omezeními více, než bychom museli. Možná by se vám v rozhovoru s terapeutem podařilo podívat se na svou situaci a možnosti i z jiných úhlů pohledu. To je právě úkol psychoterapie. Pomoci vám „rozšířit obzor“ a nalézt nová a někdy i nečekaná řešení. Rozumím vaší touze po dítěti a jistě je v ní spousta dobré mateřské lásky. Ale než k ní dojde, je třeba postarat se o sebe. Než směrem k dítěti, obraťte svou energii zpět k sobě. Držte se svého hesla „potřebuji změnu“ a běžte za ní. Ve 32 letech je právě ten pravý čas, nejvíce sil (možná proto jste také napsala svůj dotaz). Terapie vám pomůže ke změně vnitřní, změně ve vašem vnímání a pocitech. To často klientům umožní udělat i změny praktické, které se nyní mohou zdát nemožné.

Držím vám na vaší cestě pěsti.

S pozdravem
Lucie

Mgr. Lucie Machová

www.podporamaterstvi.cz

Položte vlastní otázku do této poradny nebo si vyberte jinou oblast na úvodní stránce poraden.
O této otázce můžete dále diskutovat v diskusi na eMimino.cz.

Reklama


Reklama