Fakultní nemocnice Na Bulovce (Centrum aktivního porodu)

Svojho prvého syna som rodila v septembri 2014 a aj napriek všetkým obávam po prečítaní negatívnych recenzií na túto pôrodnicu som bola veľmi milo prekvapená ľudským a profesionalnym prístupom ako lekárov, tak i sestier.

Samozrejme nie je možné očakávať „domáci“ prístup vo veľkej pôrodnici s obmedzenou kapacitou, to skúste radšej Neratovice, Horoměřice, Mělník, a všetko beží ako na páse, no bolo vidieť, že sa skutočne zaujímajú ako o bábätko, tak i o rodičku ako o ľudí a nie iba ako o bycajnych pacientov, ktorých chcú mať rýchlo z krku.

Pôrod mi vyvolávali, na všetky dotazy mi odpovedali, a to som sa pýtala až priveľmi. Dve pôrodné asistentky, ktoré ma mali na starosti, bohužiaľ si jména nepamätám, boly rázne a všetko, čo mi robily, aj komentovaly, takže som bola celý čas v obraze v akom stave sa nachádzame a čo bude nasledovať.

Na pôrodnom boxe bol prítomný aj partner a musím priznať, že toto v mnohých okolnostiach bolo veľmi povzbudzujúce a myslím, že aj personál býva príjemnejší pokiaľ máte pri sebe mužskú podporu. Celkovo sa pôrod začal okolo 22:30 a malý sa narodil o 5:25 ráno, pričom doba tlačenia trvala asi 10 minút. Syna mi ihneď priložili na brucho a chvíľu nás nechali, potom ho vzali na vystrenie a priniesli znovu asi na hodinku a viac kvôli prisatiu a nechali nás samých čo plne kvitujem. Nakoniec dôkladné šitie, cievkovanie a odvoz na šestonedelie.

Mala som zaplatený nadštandard 2 + 2 a sociálka, všetko zrekonštruované a čisté, pani upratovačka chodievala dvakrát denne vytierať podlahy a umývať kút i umývadlo, vymieňať kôš na plienky. Spokojnosť. Akurát strava absolútne neadekvátna - bravčové mäso, knedlíky, zemiaky, pečivo z nerafinovanej múky, banány… To všetko neprispieva k hladkému chodu tráviaceho traktu a najmä čriev, ktoré sa po tehotenstve pomaly vracia do normálu.

Dokonca dávajú detské plienky i podložky, popôrodné vložky ako erár a nemusíte si brať svoje; čisté košele k dispozícii na chodbe a to neobmedzene. V konečnom dosledku doporučujem túto pôrodnicu. 

Personál:

MUDR. Lenka Krajčiová

Ahoj nastávající maminky, protože je zde mnoho špatných ohlasů na tuto porodnici, rozhodla jsem se napsat své zkušenosti.

Na Bulovce jsem během těhotenství strávila celý měsíc kvůli hrozícímu předčasnému porodu. Za dobu svého pobytu jsem poznala většinu personálu, a proto si myslím, že jsem schopná péči porodnice dobře ohodnotit. Před porodem jsem ležela na gynekologii na pátém patře, kde leží pacientky s rizikovým těhotenstvím, ale také se zde porody vyvolávají. Sestřičky naprosto úžasné - zejména Hanička, Martinka a sestřička s piercingem. Za celou dobu jsem se tam nesetkala s nelidským přístupem jak ke mně tak k ostatním rodičkám - sestřičky měly zlatou trpělivost i s dost hysterickými rodičkami.

Lékaři - vidíte je pouze na vizitě (když nemáte problém), důležité je se hodně ptát, sami toho moc neřeknou. Ptejte se - co bude následovat, proč je to nutné, jak to bude probíhat atd. na dotaz vše ochotně vysvětlí. Sanitářka tedy ukrutně arogantní (Marcelka).

Šest týdnů před termínem porodu mě pustili domů - musím říct, že odchod z „pátého patra“ jsem obrečela a některý personál mi bude opravdu chybět. Nejhorší na tom pobytu byli někteří „spolubydlící“, za to ale nemocnice nemůže. Dávejte si také pozor na své osobní věci, na oddělení se potulovalo dost Romů, kteří se nám dokonce jednou snažili odcizit věci.

Den před porodem jsem byla na monitoru a dr. se nelíbil, proto mě hospitalizovali, provedli zátěžový test a strávila jsem další noc na „pátém patře“. Druhý den mě dr. vyšetřil a dal mi možnost jít domů na propustku s tím, že nález je velmi velmi pokročilý a že nejspíš porodím v noci nebo mám přijít druhý den.

Přijeli jsme zpět do porodnice v 19. hodin - rovnou na porodní sál, za 4 hodiny byla malá venku - celou dobu byl se mnou přítel na boxe (box velmi příjemně vybaven, přímo na boxu sprcha a toaleta), měli jsme tam naprosté soukromí, porodní asistentka občas jen přišla poslechnout mimčo a za celou dobu natáčela jeden monitor při kontrakcích a jeden monitor při tlačení. Jednání naprosto pohodové - mohla jsem si vybrat polohu při natáčení monitoru (ale řekněte si, že nechcete při natáčení např. ležet), kdy mě vyšetří, kdy poslechne mimčo (mimo kontrakci)…

Pokud je porod nekomplikovaný, dr. se volá až na tlačení společně s pediatrem. Po porodu mi malou dali ihned na bříško a pak cca na 10 min odnesli na vyšetření a hned mi ji zase vrátili zpět, na porodním boxe jsme pak strávili s přítelem a malou další 2 hodiny. Do této doby byl můj první porod rychlý, nekomplikovaný a byl to krásný zážitek. Bohužel jsem pak stále krvácela, takže mě museli přešívat v narkóze a já strávila na porodním sále až do rána - z toho ale nemohu nikoho vinit.

Co se týče oddělení šestinedělí - zde stráví člověk velmi málo času, pokud je vše ok, za celou dobu jsem se tam setkala pouze s jednou nepříjemnou sestrou, která na mě koukala jako na vraha, když jsem ji poprosila, jestli by malou chvíli nepohlídali, že mi je zle. Všichni ostatní milí, ALE hodně se ptejte - na kojení atd., protože sám od sebe vám nikdo nic neřekne (pusu ale máme všichni, že?).

Po větší ztrátě krve se mi pomalu spouštělo mléko a musím říct, že se snažili co nejdéle počkat a nenasazovat umělý příkrm - což se nakonec vyplatilo a odcházela jsem z porodnice plně rozkojená. Takže příště jdu zase rodit jedině na zatracovanou Bulovku. 

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nebát se. Pokud vám porod budou vyvolávat, počítejte s tím, že tam můžete strávit delší dobu než si myslíte. HODNĚ SE PTEJTE - na cokoliv kohokoliv. Vzít si nadstandard - pokud si ho můžete dovolit.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Kromě dokumentů pití k porodu, nějaké jídlo - strava na Bulovce nic moc. Vlhčené ubrousky pro mimčo. Něco na čtení, pokud jdete na vyvolání. Síťované kalhotky.

Chci se podělit o můj zážitek z porodu v Nemocnici na Bulovce.

Tak začala bych asi tím, že personál, sestry a lékařky celkově stojí za nic, hrůza. Nepříjemné, někdy mi i trapně odpověděly na moji jakoukoliv otázku ohledně mého dítěte. Už mě naštvaly jen tím, že jsem přijela do nemocnice kvůli kontrakcím ve 3 odpoledne, pak mě daly samotnou na hekárnu, občas za mnou chodily mi dělat monitor a měřit tlak a teplotu, jinak mě tam nechávaly pořád samotnou.

Pak večer se vystřídaly sestřičky a každá mi říkala něco jiného, nakonec si mě tam nechaly přes noc. Jedna sestra řekla, že se začínám otevírat, že porod by měl začít každou chvíli i podle kontrakcí. Pak došla zas jiná, a ta řekla, že to na dnes nevidí, že i když mám kontrakce rozjeté a už i bolestivější, že mi dá do kanily injekci, aby kontrakce skončily a já se vyspala a trápila se i druhý den. To jsem měla ještě větší splín, když mi tohle pověděla. Pak teda nakonec přišla lékařka a ta řekla, že ať počkám, že se jde dohodnout, jestli to bude na porod a jestli mi píchnou vodu a začnu teda rodit nebo ne. Už jsem z nich byla vážně vyčerpaná. Tak nakonec jsem tedy byla převezena z hekárny na sál asi kolem 10 hodiny večer a píchli mi plodovou vodu, pak asi po hodině i něco na ty opravdu silné kontrakce.

Když už jsem se svíjela a brečela ukrutnými bolestmi, že chci něco na bolest, tak mi lékařka řekla, že mi do té kanily pak něco na bolest dá. Jenže nedala vůbec nic a já ji prosila, že si to po porodu i klidně zaplatím. Vykašlala se na mě, dala mi jen dva čípky na otevírání a jinak nic a já tam umírala bolestmi. No jako bolest to byla odporná, už v životĕ nejdu rodit, o to ani nejde. Ale aby jsem neodběla od tématu někam jinam, tak v těch bolestech jsem začala už silně tlačit. To víte, že nikdo nepřišel. Sestřičky si tam kafíčkovaly vedle v místnosti a já řvala, že tlačím. Tak potom se teda odhodlaly přijít všichni i lékařka. Nakonec ještě na mě byly divně hnusné, že už začínám tlačit a že je ještě brzy, že jsem teprve otevřená na 8 prstů a že chybějí ještě 2. Já měla nervy jak čert na nĕ.

No, nešlo mi to za boha dcerku vytlačit, i když jsem se snažila. Tak mi sestra hupsla na břicho a střihli mě, pak teda ani nevím, jak jsem ji vyprdla, jak se říká, ale lehké to nebylo ani náhodou. No, ukázali mi ji a odnesli na umytí, ani mi ji nepoložili na hruď. Pak přišlo šití, a to byla taky pěkná hrůza. Celé šití jsem cítila, protože nešikovná lékařka mi špatně zašila steh, tak musela párat. I to uzlování bylo nepříjemné. Už jsem se modlila, ať už je po všem, ať mi malou už dají a ať to mám za sebou.

No hrůza děs vážně, kdykoliv jsem se jen na malou podívala, okamžitě jsem začala brečet z ničeho nic. Nemluvně ani na pokoji šestinedělí, holky co tam se mnou ležely pohoda. Ale sestry zase hrůza. Malá furt kakala a blinkala Smolku a ony tvrdily, že nemůže mít ještě hlad, že je zásobena ještě 3 dny ze mě. Brečela hlady, trápily ji chuděrku malou 3 dny, mně se prsa zatím nalévala, takže ani to kolostrum nestalo za nic, bylo to pro malou hladové. Takže mi chudák nejedla opravdu 3 dny a taky pořád jen brečela a nespinkala. Pak nám po třech dnech hladovění daly Nutrilon a prsa se mi pak nalévala, tak jsem kojila, ale moc to nešlo a i dokrmovala tím Nutrilonem. Když mi sestra i lékařka řekly na vizitě, že půjdeme 3. den domů, tak zase jen lhaly. Nakonec jsme na Bulovce byly 5 dní kvůli tomu, že mala ztratila 500 g z její původní váhy. Oni se ještě divili, když ji 3 dny nedaly jíst.

No prostě já jsem litovala, že jsem tam na Bulovku vlezla. Za mě teda palec dolů a nervy na pochodu. A co se týče pokračování šestinedělky doma, tak poporodní splín jak blázen, stavy breku, stres a utrpení z těch všech doktorů a z toho porodů. Dokonce jsem i mléko ztratila, takže nekojím a jsme na Sunaru. Myslím si, že jsem to mléko ztratila z toho stresu. Takže za mě Bulovka ani náhodou. Lituji toho, kdo tam jde rodit.

Personál:

Nepamatuji si ani jedno příjmení sester ani lékařů z personálu

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Občanský průkaz,prohlášení o jméně dítěte, kartičku pojišťovny, těhotenskou průkazku, tašku porodnice v ní mít sbalené své potřeby, hlavně hygienické. Přebalovací podložky, protože tam s nimi hodně šetří a nechtěli nám je dávat, že s nimi nešetříme, vlhčené ubrousky.

Bulovka - není špatná, mohu doporučit, ale spíše těm, kteří nerodí poprvé.

Co se porodu týče, všichni úžasní, až na jednu porodní asistentku (jméno bohužel neznám) - silná starší paní, světlé krátké vlasy, nedá se přehlédnout, působí jako „řezník“ a i se tak bohužel chová. Necitlivá, nelidská. Zbytek personálu naprosto úžasný, doktorky vynikající! Milé, šikovné. Takže pokud nenarazíte na výše zmiňovanou porodní asistentku, porod by mohl být pohodový a budete myslím spokojené.

Šestinedělí se bohužel oproti roku 2012 pohoršilo, kojení se již tolik neprosazuje, dříve se snažili doslova rozkojit každou maminku. Miminka se povinně před a po kojení neváží, jen vám to doporučí, pokud jste si nejisté. Myslím, že komu se laktace rychle nerozeběhla a nevěří si, lehce sklouzne na dokrmování umělým mlékem. To nebývalo. Sestřičky bývaly důsledné a hodně se maminkám dříve věnovaly.

Celkový dojem - standard. Sprchy nic moc, ale těch pár dní se dá vše vydržet. Strava děs běs, ale také se to dá přežít, návštěvy donesou na zub něco lepšího. 

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Plenky, vložky, noční košile - vše je tam k dispozici. Nutné jsou jen vlhčené ubrousky na miminko.

Velmi špatná zkušenost. Porod tam bych doporučovala, jen kdyby člověk neměl žádné komplikace u porodu a porodnice byla napůl prázdná, což se ale samozřejmě nedá zaručit. Lehce sklouznou k císaři, u mě bylo ukončeno císařem fyziologické těhotenství a vyvolávaní porodu (těhotenstvím dítě ohroženo nebylo, podezřívám chybu medikace).

Odchazela jsem urychleně na šestinedělí, protože JIP byla přeplněná matkami po císařích. Po císařském řezu se děti na kojení nenosí, musela jsem to prosadit a byla jsem za zlou (a přinesli mi dítě max. na 10 min). Taky na neonatologii je jedná sestra, která by snad kojení nejradši zakázala. Do slova a do písmene mi řekla, že „jsem včerejší“, když jsem se snažila rozkojit (prvorodička po císařském řezu něco takového potřebuje vědět, ano). Taky mi chladně sdělovala, že se malý z příkrmu pozvracel – představuji si, jak ho do něj museli ládovat. Hlavně kvůli té sestře bych na Bulovku již nešla, i když je nejbližší, zkontroluji v dalším těhotenství, jestli je ještě na neonatologii – nevím, jak se takový člověk chová k novorozencům, já bych se bála.

Kvůli císaři nemohu potvrdit ani vyvrátit bonding po porodu, který prý podporují, ale rozhodně nemohou zaručit rooming-in a kojení na požádaní – když je porodnice přeplněná, šestinedělky jsou úplně jinde a chodí kojit na jiné patro – často celou dobu hospitalizace. Nebyla jsem spokojená ani já, ani známá – bezproblémový spontánní porod, ale odnesla si odtamtud problémy s kojením. My jsme se rozkojovali 3 měsíce. Přeplněno měli i při mém, i při jejím porodu. Někteří lékaři i sestřičky jsou profesionální a dítě vám asi nepoškodí, ale možná si člověk odnese odtamtud posttraumatický syndrom. Jo, nevěřte moc tomu, co říká paní na předporodním kurzu, občas její info o porodnici je zavádějící.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Mají vložky i noční košile i jednorázové plíny, to se nemusí nosit, jinak standard – toaletní papír, župan, bačkory, hygienické potřeby.

Rodila jsem před necelými třemi lety, můj druhý porod.

Vše probíhalo, jak má, po dvanácti hodinách od odtoku vody se dcera narodila. Rodila mne porodní asistentka (bohužel již nevím jméno) a doktor se přišel podívat jen na poslední fázi, kdy jen přihlížel, jestli vše probíhá v pořádku. Nádherný zážitek rodit bez epidurálu (měla jsem při prvním porodu) a vše si zažít s bolestmi i konečnou euforií, že vše dopadlo v pořádku.

Bulovka je skvělá porodnice.

Všechno proběhlo v pořádku, ale ještě že jsme už doma.

Milé maminky, rozhodla jsem se Vám napsat mou, tedy naší zkušenost. A ujišťuji Vás, že budu jen chválit!

Dne 3.9.2014 se nám narodil chlapeček akutním císařem - narozen o dva měsíce dříve. Skončili jsme na NEONATOLOGII pod vedením pana primáře MUDr. Čihaře. Musím říct, že od první chvíle se k nám a hlavně k našemu drobečkovi, který měl 1800 g, chovali nádherně. Když jsem se ráno 4. 9. vzbudila na JIPce na gyndě, tak jsem se musela nejprve vzpamatovat, co se vlastně stalo. Po vzpamatování jsem se rozbrečela, protože v břiše nic a vedle postele žádná postýlka. Později se za mnou na JIP přišel podívat pan primář neonatologie a ujistil mě, že náš chlapeček je v rámci možností v pořádku (byl na přístrojích, ale zvládal to) ukázal mi i fotku , což bylo velice povzbudivé.

Další den jsem byla přesunuta na normální pokoj, jelikož jsem neměla miminko u sebe, tak jsem ležela na oddělení gynekologie. Každé tři hodiny jsem chodila za Matyáškem k inkubátoru (mohla jsem tam kdykoliv jsem chtěla), a když se mu spustilo mlíčko, tak jsem Matymu chodila odstříkávat.

Když mě propustili z nemocnice, tak jsme s tatínkem odešli sami bez syna domů. Snažili jsme se co nejčastěji dojíždět za chlapečkem, abychom mu byli oporou a on nám. Bohužel nejsme z Prahy, tatínek má práci daleko až za Berounem, tak jsme se snažili, ale někdy nám to nevyšlo. Ale každý den jsme dováželi alespoň mlíčko, aby od nás něco měl (pomáhali nám dovážet babičky, dědové, kamarádi).

Po třech týdnech mě hospitalizovali k Matyáškovi na rooming. Byl to úžasný pokoj, byly jsme tam dvě maminky. Měli jsme tam televizi, uzamykatelnou skříňku, samostatný přebalovací pult a prostor na koupání. Koupelnu a WC jsme měly na chodbě, ale jelikož jsme na celé NEONATOLOGII byly jen maminky, tak to naprosto vyhovovalo.

Sestřičky byly hrozně hodné, všechno nám několikrát ukázali. Když jsme se ptali několikrát, tak nám stále odpovídaly s klidem a úsměvem. 

A doktorky? Ty byly boží. Nemůžeme si stěžovat. Díky nim jsem se držela, všechno nám hezky říkaly a povzbuzovaly k tomu, abychom měli dost sil k tomu, abychom se nestrachovali. Patří jim naše velké DÍKY!
Nebýt toho strachu okolo a obav? Byla by to parádní dovolená s úžasnými lidmi 

Personál:

MUDr. Petra Dedková, MUDr. Klára Klenková

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Pevné nervy, hodně štěstí a hlavně v případě NEONATOLOGIE ZDRAVÍ pro jejich miláčky. A taky nějakou tu dobrotu, která Vás povzbudí (sušenka, čokoláda aj. 

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vlhčené ubrousky pro miminko, mastičku na jizvu (jen pro ty po císaři).

Na Bulovce jsem byla moc spokojená, a to i když se moje původní představa o mém porodu od skutečné reality velmi lišila. Bylo to ale hlavně kvůli tomu, že jsem si vysnila přirozený porod, který budu prožívat s manželem, jenže jsem nastupovala den před termínem na indukci kvůli těhotenské cukrovce. S vyvolávaným porodem jsem se nakonec smířila, i když to znamenalo, že manžel se mnou byl vlastně až ke konci samotného porodu.

Naštěstí zabral hned první prostaglandinový čípek a porod se rozjel. To jsem ještě ležela na pátém patře na gynekologii, sestřičky i paní doktorka tady byly moc příjemné. Po dlouhé sprše a monitoru mě pak porodní asistentka poslala do druhého patra na porodní sál. Tady jsem absolvovala přípravu a většinu zbývající doby jsem strávila ve sprše, která hodně pomáhala. Pak následoval přesun na porodní box.

I když se u mě v průběhu noci vystřídalo několik lidí (měnila se směna), musím říct, že všichni byli příjemní, povzbuzovali, dávali rady a chválili, což také hodně pomáhalo a za což velmi děkuji. No a ráno byla dcera na světě… Po porodu mi ji položili ihned na břicho, poté následovalo vyšetření pediatrem a pak dvě hodinky odpočinku na sále s manželem a miminkem v náručí. Porodní asistentka mi pomohla s prvním přiložením.

Následoval přesun na šestinedělí. I tady jsem byla moc spokojená. Ukážou vám tady jak miminko koupat, jak pečovat o pupík atd. Jen pokud je vám něco nejasné, hodně se ptejte. Kromě vizity nikdo moc na pokoj nechodí, aby se ptal, jestli vám něco nechybí… Když jsem si ale třeba nevěděla rady s kojením, sestřičky mi ochotně pomohly. Čili radím, hodně se ptát.

Jediné, co mě na pobytu na Bulovce zarazilo, byla cukrovkářská dieta. K jídlu byl pravidelně světlý rohlík a dokonce i sladký kompot. Sestřičky mi ale poté, co jsem se ozvala, dokonce sehnaly chleba. 

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Doporučuji přípravný kurz na Bulovce, v rámci kterého získáte mnoho praktických rad jak k porodu, tak i k šestinedělí a v rámci kterého se podíváte i na samotný porodní sál.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vlhčené ubrousky, vodu (i když v jídelně je nepřetržitě k dispozici čaj).

Bulovku můžu jen doporučit. Porod jsem měla rychlý, kolem 11 hodiny jsem přišla na příjem a ve 14 hodin vykoukla na svět naše holčička.

Na příjmu jsem měla příjemnou mladší sestřičku, která chodila informovat manžela čekajícího na chodbě. A několikrát se i ptala, jestli opravdu nechce být u porodu. Po natočení monitoru jsem přešla k doktorce a k mému potěšení, jsem ji znala už z poradny. Je sice mladá, ale její přístup skvělý. Po vyšetření zhodnotila, že klystýr už nestihneme a rovnou na sál, jen že mi píchnou vodu. Tam se mě ujaly dvě bezva medičky a za chvilku přišla PA. Bohužel si nepamatuji jméno, ale byla to starší, krátkovlasá ženská, která dokázala povzbudit i utěšit.

Porod probíhal rychle a bez komplikací. Malou jsem dostala hned do náruče, pak nezbytné vyšetření pediatrem a potom už byla jen u mě. MUDr. Kraf mě pak šila po nástřihu (který tedy byl podle mě zbytečný) a dál už jsme mohly zůstat s dcerkou samy. Jen občas se na mě přišla PA podívat, jestli něco nepotřebuji. A hezké bylo, že pohladila malou a pak i mě po vlasech a pochválila, jak jsme to zvládly.

Pak převoz na šestinedělí. Se sestrami jsem moc do kontaktu nepřišla. Sestřičky na dětském byly fajn, až na jednu, která měla asi nějaký osobní problém s mladými maminkami.

Co se týče pokoje, byla jsem na standardu a stačilo to. Jídlo celkem dobré, daleko lepší než v jiných nemocnicích. Pustili nás třetí den po porodu.

Personál:

MUDr. Kraf

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vlhčené ubrousky, síťované kalhotky, pantofle, spoustu pití na další dny. Vložky, plenky ani přebalovací podložky nemusíte mít svoje, vše dostanete. Stejně tak noční košile.

Moc se znovu těším na porodní sál Bulovky na sestru Jindru Foldynovou - ona je totiž nejlepší !

Personál:

sestra J. Foldynová

Celkově mám s porodnicí velmi špatné zkušenosti. Díky průběhu porodu došlo k porušení sluchu u syna, jeho nedoslýchavost je potvrzena jako získaná, není geneticky daná.

Co se týká poradny, je to stejné jako všude, čekáte a čekáte, monitory to stejné. Před porodem mi odhadli váhu dítěte 3200 g, syn měl 4100 g.

Do porodnice jsem byla přijata 17.8., spontánně odtekla plodová voda, kontrakce se zvyšovaly. Dostala jsem po pár hodinách oxytocin a najednou šmitec, porod nepokračoval. Neustále se měnily sestry a porodní asistentky, jedna pomohla, druhá mne viděla jako hysterku. Syn mi tlačil na šíjí, měla jsem velké bolesti a krvácení, nikdo mne a ani manželovi nic pořádného neřekl.

O půlnoci znovu měřili ozvy a najednou, že jdeme rychle rodit. Nešlo to podle jejich představ, a tak bez mého souhlasu nastoupila sestra a lokty tlačila na břicho. Použili bez mého souhlasu zakázanou metodu v porodnictví, díky níž jsem začala vnitřně krvácet. Nastala neskutečná panika, kdy jsem byla okamžitě odvezená na sál k císařskému řezu. Během cesty jsem již ztrácela vědomí a z celého porodu si pamatuji jen zimu a pád do tmy, syn se samozřejmě nadýchal krve, musel být odsáván a rozdýcháván, jeho apgar skóre bylo v počátku 1.

Ani druhý den po porodu mi nikdo nebyl schopen říct, co se stalo a jak je na tom syn, až po třech dnech přišli s tím, že je na tom syn lépe a mozek poškozený nemá. Na šestinedělí se s vámi skutečně také nikdo nemazlí. Jste prvorodička a nevíte jak kojit? Poraďte si. Strava hrozná, nemastná, neslaná, neustále cpou matkám pečivo, což není ta správná potravina. Propouštění je také na dlouho (nebo spíš co si nezařídíte, nemáte).

Já jsem s porodnicí nebyla spokojena, špatně vedený porod i oddělení šestinedělí - o co si neřeknete, to nevíte a nemáte.

Personál:

MUDr. Sehnal

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Veškeré papíry, vlastní balík vložek a kalhotek poporodních. Jinak na oddělení dostanete balík vložek, děti jsou v oblečeny od nemocnice, při ušpinění pro nové k sestrám, denní příděl plen snad 5 ks, noční košile erární, ale určitě možnost vlastních.

Tuto porodnici vřele doporučuji. Porod: 20.10.2014.

Byla jsem zaregistrovaná v Motole, odkud mě během dne v plném dopravním provozu přes celou Prahu poslali dvakrát domů, že kontrakce po 5 minutách neznamená, že rodím, že se mi to klidně ještě může zastavit. Napotřetí jsme jeli na Bulovku, kde mě přijali bez problémů (i když jsem tam zaregistrovaná nebyla) a do 3 hodin byl malý na světě. Sestry i lékařky moc hodné, profesionální, ale zároveň lidský přístup, neměnila bych.

Na šestinedělí to samé. Ochotné sestry, i když bylo plno a ony měly opravdu plné ruce práce. Prostě žádný problém, a to jsem ani nebyla na nadstandardu, ale na obyčejném pokoji. Prostě pohoda, příště jedu rovnou tam.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vlhčené ubrousky pro mimino, jednorázové kalhotky, vlastní tekutiny a na šestinedělí svačinky (jídla není tolik).

Musím říct, že personál nemocnice se ke mně i dceři choval úžasně a moc nám pomohli jak v průběhu porodu, tak i po něm a patří jim můj dík.

13.10. 2014 jsem nastoupila na vyvolání, v noci se to rozjelo a 14.10. ráno byla dcera na světě. Bohužel mi neodešla placenta, takže následovala revize. Byla jsem po porodu hodně slabá a první den a noc jsem potřebovala hodně asistence, které se mi po zavolání vždy ochotně dostalo. A to i přesto, že jsem později sama viděla, kolik práce tam všichni mají. Bylo nás tam tolik mamin, že už pak nebylo ani místo na šestinedělí a sestry na novorozeneckém byly v jednom kole.

Pobyt jsme si protáhly nakonec na 6 dní kvůli neprůchodným slzným kanálkům, kvůli kterým musela dcera být na antibiotikách. Opět jsem byla šťastná, že na to přišli hned, zavolali specialistu a tím nás ušetřili pokusů o léčení jen vykapáváním, které by nepomohlo.

Co se týče prostředí a stravy, také si nemůžu stěžovat. Po cukrovkářské dietě to byla vítaná změna. I když třeba čerstvé rohlíky k večeři pro začínající kojící matky asi nejsou zrovna to pravé. Rozhodně jsem ale netrpěla hlady, jídla je dost. Dvoulůžkový pokoj nadstandardu je také pěkný a příjemný.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vzít si s sebou budíka. Kupodivu na pokoji nejsou hodiny a jelikož se všechno řídí různými intervaly, člověk ho užije. Taky není špatné si s sebou zabalit overálek pro novorozence. Oblečení vám sice na požádání vymění, ale když se stane nehoda, je lepší sáhnout vedle do kufru, než oblékat miminko zpět do špinavého a jet to vyměnit a převlékat tak znovu.

Rodila jsem v březnu 2014 a moje zkušenost není ani příliš dobrá, ale zase ani ne moc špatná.

Byla jsem prvorodička, přenášela jsem. Pak to na mě konečně přišlo kolem půlnoci, kontrakce po 5 minutách, tak jsem vyrazili s manželem do porodnice. Příjem v pohodě, ale co se týče toho monitoringu, tak to je šílené. Nejdřív jsem seděla a pak sestra mi řekla, ať stojím a že za 5 minut přijde. Stála jsem tam 45 minut v bolestech!

Poté mne odvedli na hekárnu s tím, že manžela poslali domů, že nevědí, kdy to na mne přijde. Byla jsem tam kolem jedné ráno, takže jsem tam byla sama. Ptala jsem se na nějaké léky na utišení bolesti, tak sestra že „Jasně, dáme pak něco,“ tak jsem tam ležela, přišel doktor a praskl mi plodovku. Další cca hodinu jsem tam ležela a nikde nikdo. Pak po hodině přišla PA, jestli cítím nějaké tlaky. A já na to, že když přijde ta kontrakce, tak něco podobné tlakům cítím. Tak že prý se na to raději koukne a pak mi jenom sdělila: „Jo, jdeme rodit.“ Když jsem se zeptala na ty léky, tak jenom s úsměvem mi řekla, že už ne. Rychlé jsem napsala manželovi, ať přijde že rodím.

Porod - PA byla fakt jako úžasná, porod byl vcelku rychlý, ale museli mě nastříhávat. Malého po narození vzali, nedali mi ho hned na břicho, ale pak asi po 5 minutách za mnou přišel manžel i s malým. Byli jsme tam asi dvě hodiny jenom my a pak mne odvezli na šestinedělí. Takže v celku to šlo, jenom ten „úžasný“ doktor (bohužel nevím jméno) byl při šití drzý, protože mě to šíleně bolelo, řekl mi, že mě to přece bolet už nemůže a neustále do mě rýpal a tak.

Jinak ten samý doktor, když jsem chodila do té poradny v pohodičce stále něj)kam odbíhal, i když byla plná čekárna maminek. Čekala jsem tam dvě hodiny v bolestech a on někam odbíhal a vrátil se s kávou nebo šel na oběd. Po dvou hodinách čekání jsem se dostala konečně do ambulance, doktor mne vyšetřil, pak mi sestra točila monitor a zase doktůrek šel někam na kafe, že prý když skončím monitor, ať ho prozvoní. Tak ho prozvonila a já jsem tam na něj čekala ještě půl hodiny, aby koukl na monitor a řekl „Dobrý,“ a mohla jít domů.

Šestinedělí - automaticky mne dali na standardní pokoj, což nechápu, protože se mě nikdo neptal, jaký pokoj je volný a kam bych chtěla. Tak jsem hned řekla, že chci nadstandard, tak pak mne dali na ten nadstandard s řečmi: „Paní si to najednou rozmyslela!“ a koukali na mne jak na vraha. Vybavení - měla jsem všechno pro mne i pro malého. Personál - ten byl jak kdo, někdy byli fakt hodní, vše vysvětlili, ale zase jindy byli otřesní, hlavně jedna mladá černovlasá, ta byla strašně drzá. Jídlo nic moc, ale to je všude. Já už jsem se hrozně těšila domů. 

Takže kdybych to měla shrnout: milé maminky, myslím, že v každé porodnici je to tak, že buď natrefíte na personál, který má dobrou náladu a jsou k vám milí, vyhovějí vám, pomáhají atd. Nebo natrefíte na personál, který se špatně vyspal a jsou tam blbci, kteří vám dávají pocítit, že je obtěžujete, že jste nic, jsou drzí a odporní. Nebo jim dejte pořádnou tlustou obálku peněz a hodně dezertů a možná to půjde. 

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Pevné nervy. A určitě manžela nebo prostě doprovod, pro mne byl můj manžel největší psychická podpora.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vlhčené ubrousky, nějakou tu látkovou plenu pro mimčo, když blinká, noční košili (i když vám dají svoji, tak ta jejich mi byla obrovská ), určitě něco na nohy (na chodbě je docela chladno) a síťkované kalhotky. 

Rodila jsem 26.8.2014.

Sestřičky i doktorka byly úžasné. Rodila jsem sama, tak jsem si vesměs mohla dělat, co chci. Jelikož jsem měla pozitivního streptokoka, tak mi dali antibiotika a po čtyřech hodinách po dokapání mi píchla doktorka vodu. Za půl hodiny se narodila naše druhá dcerka.

Na šestinedělí byla úžasná laktační poradkyně, bohužel si nepamatuji jméno, černovlasá, mladší. Pomohla mi se rozkojit a jak zahojit bolavé bradavky.

Obě dcerky jsem rodila zde a neměnila bych. Všichni ochotní a hodní.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Toaletní potřeby, ručník, přezůvky, jednorázové kalhotky, vlhčené ubrousky, Bepanthen a Purenal na bradavky, úžasné hojí. Jo a hodně neperlivé vody.

Rodila jsem v lednu 2014. Porod byl vyvolávaný a skončil akutní sekcí.

Nastoupila jsem na oddělení gynekologie na vyvolávání. K příjmu jsem se měla dostavit v 8 hodin - na pokoj jsem se dostala v půl dvanácté. Na celém oddělení gynekologie byla zima a průvan, postele tak tvrdé, že jsem litovala budoucí maminky, které mají nějaké problémy a musí tu ležet delší dobu.

První den jsem večer dostala kapačku s oxytocinem - v 7 hodin večer - nebyl čas. Druhý den dopoledne mě po monitoru poslali na „hekárnu“. Sestřička mi nezapomněla vynadat, proč jsem si vyndala věci do stolku, že je přece jasné, že druhý den rodím, a takto jen zdržuji! Nato mě polila kakaem. ) Nic mi nebylo. Říkala jsem si, že jestli je toto porod, tak si u toho budu číst knížku. Když jsem ale slyšela rodící maminky z porodních sálů, tak mi bylo jasno, že se tu asi dlouho neohřeji. Měla jsem pravdu. Natočili mi tam monitor a se slovy, proč mě sem poslali, mě zase poslali zpátky na oddělení gynekologie.

Tam už ale ustlali mou postel - což byl velký problém. Výhodu to mělo v tom, že se hodilo požádat o nadstandardní pokoj, který se naštěstí to ráno uvolnil. Jídlo na Bulovce nekomentuji, to je asi všude stejné. Spíš mě šokoval přístup sanitářky, kdy i holky s kapačkou v ruce a táhnoucí si stojánek za sebou si musely odnášet a přinášet hodně těžké tácy.

Porod mi vyvolávali od středy. Vždy se to mírně rozjelo na několik hodin a pak ustalo. V pátek večer po prohlídce mi oznámili, že nejsem ještě vůbec otevřená, ale chtěli mě už poslat dolů na hekárnu, čemuž jsem nerozuměla a hrozně se bála, že tam budu celou noc poslouchat křik maminek. Nakonec jsem doktorku doslova uprosila, že chci zůstat na oddělení gynekologie, že se chci vyspat. Řekla mi, že dobře, ale že zítra porodím, i kdyby mi měla na to břicho skočit.

Ráno jsem dostala další tabletu a po hodině se rozjely ukrutné bolesti. Za dvě hodiny jsem měla jít na monitor. Bolesti byly nesnesitelné. Na monitoru jsem hned z výrazu sestřiček poznala, že se něco děje. Zavolali paní doktorku a vezli mě rovnou na porodní sál. Miminko mělo problémy. Na sále zjistili. že nejsem skoro vůbec otevřená, a protože se hrálo o čas, udělali mi ihned císaře. Tato paní doktorka byla moc hodná a té bych chtěla poděkovat.

Vzbudila jsem se odpoledne na JIP. Tam to bylo fajn. Sestřičky milé a vstřícné. Syna jsem viděla po 7 hodinách. Museli ho rozdýchávat, ale nakonec se z toho bojovníček rychle dostal. Dali mi ho na prsa. Trvalo to asi 3 minuty a odnesli mi ho pryč. Nestačila jsem se s ním ani „seznámit“.

Na oddělení šestinedělí to byla tragedie. Obrovská arogance a neochota. Žádná informovanost. První kojení proběhlo takto: vyhrňte si košili, chyťte si ho pod křídlo, vytáhněte si ty bradavky, řekněte si někomu ať vám doveze kloboučky. Tot vše. Žádné další rady jak se o miminko starat, jak ho polohovat. První koupání mi bylo předvedeno, ale nedovolili mi si to zkusit samotnou - není čas. Naštěstí se vše hojilo dobře a syn prospíval (byl od narození velký savec )), tak jsme naštěstí mohli jít 4. den domů. Byla jsem moc ráda.

Dlouho jsem se z pobytu na Bulovce nemohla vzpamatovat. Až teď po cca 8 měsících jsem se s tím trochu srovnala a napsala sem svůj příběh.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nadstandardní pokoj - nejlépe jednolůžkový.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Jak už tu bylo někde řečeno - síťované kalhotky. Opravdu jsem je využila a potom i doma.

Rodila jsem 28.8.2014.

Do porodnice jsem dorazila cca v 6 ráno a malý byl na světe v 15:52. . Personál milý a ochotný, vše v pořádku. Na „hekárně“ jsem byla sama, k dispozici sprcha.

Pokoj jsem měla nadstandard za 400 Kč na noc (dvojlůžák se společnou koupelnou pro 2 pokoje). V pokoji 2 postele, přebalovací pult, stůl a 2 židle a umyvadlo pro koupání miminka. Koupelna WC se sprchovým koutem.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Toaletní potřeby, případně župan, ostatní není potřeba. Dostanete: noční košili, porodnické vložky, pleny a oblečení pro dítě.

Já jsem rodila 10.2.2014 na Bulovce. A mám smíšené pocity, nevím, jestli bych si Bulovku vybrala znovu.

Ve druhém termínu mi syna vyvolávali, jelikož už byl velký (3,70 kg a 53 cm). Ráno v 8,30 jsem dostala čtvrtku tabletky na vyvolání (to jsem byla ještě na gynekologickém oddělení). Postupně začaly bolesti, silné kontrakce jsem měla asi od 15 hodin. Asi okolo 17. hodiny mě dali na porodní, kde mi hodně vadilo, že se mnou nemohl být manžel - ani v přípravně ani na hekárně! To mě docela dost bloklo.

Asi od 20 hodin jsem byla na porodním sále, tam už manžel byl se mnou. Porodní sál vypadá spíš jako pokojíček. Je to tam velice příjemné. Tam už mi začaly silné bolesti. Ale stále jsem byla málo otevřená. Asi okolo 22,45 mi dali něco na bolest, nějaké utišující léky (epidurál jsem nechtěla). Jenže ty léky, místo aby utišily, mě najednou otevřely ze 4 cm na 10 cm (opravdu během 15 minut), to byla ukrutná bolest. Malý byl bohužel stále dost vysoko, tak museli přijít na řadu kleště. Narodil se ve 23:18. Naštěstí je zdravý a bez následků. Doktor ho vytáhl včas, protože už nedýchal a měl plnou pusinku vody. Ale jak říkám, zachránili mi ho, takže dobré.

Akorát co ještě bylo blbé, že při porodu si začali sestry a doktor něco špitat, a já zaslechla „Jestli vůbec porodí,“ tak to mě teda úplně bloklo. Vůbec jsem nevěděla, co se děje. Moc jsem se o malého bála a porod to akorát zkomplikovalo.

Příjem po porodu na šestinedělí dost děsný. Na porodním sále jsem byla vycévkovaná, jenže jak jsem při porodu hodně pila, tak se mi neustále chtělo čůrat, takže jsem pak na pokoji zvonila na sestru. Ta přišla asi až po půl hodině, já už byla zoufalá, musela jsem na ni zvonit znovu. Tak přišla celá neochotná a prý jestli to zvládnu na záchod. Já ležela, cítila se dobře, tak říkám, že asi jo. Jo jenže jak jsem vstala a udělala pár kroků, tak se mi začala motat hlava! Sestra byla protivná, začala na mě řvát, že jsem jí to měla říct, že to nezvládnu. Tak mě dovedla do postele a přinesla mi lavor, na který už mi nepomohla, což bylo umění se dostat na lavor, když jsem byla strašně potrhaná a sešitá. Trvalo mi to hrozně dlouho a stále na mě řvala, že když mě vycévkovali, tak se mi nemůže chtít. Ale jo, asi po půl hodině se zadařilo.

No a situace ráno se opakovala, opět se mi hrozně chtělo na malou, zvonila jsem na sestru, aby mi přinesla lavor, po půl hodině nic, tak zvoním znovu a sestra na mě zařvala „Klidně se po…, mně je to jedno.“ A prostě tak mě tam nechala! Přišlo mi to hrozně nedůstojné. Opravdu jsem si připadala hrozně. Bohužel spolubydlící byly také zrovna po porodu, takže jsem musela čekat, než se vystřídá směna a přijde někdo milejší. Pak už ostatní personál na novorozeneckém byl skvělý. Sestřičky byly milé a trpělivé.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Dobrou náladu, trpělivost s některými sestřičkami.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vlhčené ubrousky.

Rodila jsem 15. července 2014, jsem absolutně spokojená. Nemám co vytknout. Prostředí i personál naprosto v pohodě.

Doporučuji nadstandard, tři maminky a tři plačící miminka na normálních pokojích mi přišel velký hardcore. Byla jsem na dvoulůžkovém nadstandardu, to bylo fajn, 400 Kč na noc mi za to stálo. Jen jídlo se opravdu nedalo jíst, ale to není v moci porodnice.

Pro mě Bulovka za jedna.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Dobrou náladu.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vlhčené ubrousky, krém pro mimi na opruzeniny, krém na bradavky, jídlo z domova.

Rodila jsem na Bulovce v prosinci 2013 a mohu vřele doporučit. Od předchozího porodu v roce 2009 je to dost velký rozdíl.

Měla jsem porodní plán, doktrorka i asistentka Kamarádová si ho pečlivě přečetly a vše dodržely. Cvičila jsem s balonkem Epi-no, měla jsem nacvičeno 31 cm, takže jsme se dohodly, že pokud to půjde, tak bez nástřihu. Celý porod vedla porodní asistentka, což mi vyhovalo, že tam stále někdo neběhal. Doktorka (bohužel si nepamatuji jméno) přišla vždy jen zkontrolovat a něco vysvětlit.

Syn se narodil (4 kg a 53 cm) a neměla jsem žádné poranění, nástřih také neproběhl, ani žádný oxytocin, vše proběhlo přirozeně. Všichni byli moc milí, byli jsme s manželem strašně překvapení. Do porodnice jsme přijeli v 15:30 a v 19:14 se syn narodil. 

Na oddělení šestinedělí byli také velice ochotní a se vším pomohli a poradili, takže opravdu vřele doporučuji!

Personál:

porodní asistentka Kamarádová

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Mít s sebou porodní plán, protože ho v porodnici respektují. Určitě podporu a pozitivní přístup k porodu. 

Na Bulovce jsem rodila na konci května, nejdřív jsem z toho měla trochu strach. První návštěva v poradně byla dost šokující, přecpaná čekárna, dlouhé čekání a zmatená sestra. Bylo to naštěstí ale jen výjimečně, jelikož tato sestra tam běžné prý nebývá a nával lidí byl způsobený státním svátkem o den dřív. Další návštěvy poradny byly už úplně v pořádku, i když na čekání se připravte - ale to je skoro v každé porodnici, co vím od kamarádek, tak mnohdy i delší než na Bulovce. Sestřičky byly vždy milé a kolikrát jsme se tam s dalšími maminkami zasmály. Ultrazvuk chybí, ale posílají na něj až kolem termínu porodu k porodnímu sálu, takže bez problémů.

K porodu jsme přijeli večer, kontrakce jsem měla už dlouho a začínaly být velmi silné. Z příjmu jsem šla rovnou na přípravu (klystýr) a hned na porodní box, jelikož už jsem byla na 6 cm. Zároveň jsem hned volala manželovi, který mezitím odjel domů, ať zase přijede, že jdeme na to. Poté prasknutí plodové vody a už to začalo.

Celou dobu se o mne starala skvělá porodní asistentka (bohužel neznám jméno, velmi sympatická a milá paní středního věku s mikádem). Na porodní box chodila vždy jen na kontrolu a případnou radu - jinak jsme tam byli s manželem většinu času sami. Vlastní koupelna je samozřejmost. Samotný porod proběhl v pořádku, pruběžně chodil monitor kontrolovat i lékař a na konci porodu už přišel i dětský lékař, který pak hned odnesl mimčo na vážení atd. Po zašití a porodu placenty nás tam všechny tři nechali dvě hodiny užívat si klidu a šťastných chvil. Jediná věc, která mi trochu vadila, bylo to, že na boxu jsou otevřené dveře a člověk občas slyší jiné porody - pak už mi to ale bylo úplně jedno.

Poté převoz na pokoj, doporučuji jednolůžkový nadstandart - ovšem jen pokud jste zkušenější rodička nebo se nebojíte zeptat. Rodila jsem poprvé, ale naštěstí mám docela vyřídilku a ledacos jsem zjišťovala za pochodu - sám od sebe vám nikdo moc neporadí, ale když se zeptáte, je všechno v pohodě. Ze všech sestřiček a lékařů pouze jedna nepříjemná sestra, jinak všichni úplně zlatí. Pokud se nám zadaří další mimčo, rozhodně chci zase rodit na Bulovce.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Pořádně a dlouho spěte i během dne, nikdy nevíte, kdy to začne a síly navíc se budou hodit. 

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Všechny vyplněné dokumenty, vlhčené ubrousky, vodu a nějaké rychle cukry (např. hroznový cukr) k porodu.