eMimino.cz

Obětovala jsem se pro děti a žila bez lásky. Po deseti letech přišel zázrak

Wed, 26 Aug 2026 17:00:00 +0200

Svatba ze školy, chladná postel a manželovy nevěry Dnes už asi není mnoho dívek, které by si vzaly svou první lásku ze střední školy. Já ten případ byla. S Lukášem, mým spolužákem z gymnázia, jsme se dali dohromady těsně před maturitou a společně odešli také na vysokou. Myslím, že nás hodně sblížil právě zájem o obor, oba jsme se chtěli stát architekty, ale povedlo se to jen jednomu. Lukášovi. Já jsem na konci třetího ročníku otěhotněla a rozhodla se ze školy odejít. Lukáš, rodiče i budoucí tcháni mi to dlouho rozmlouvali, nabízeli mi pomoc, ale mě představa, že budu běhat mezi miminem a přednáškami, nelákala. „Neplánovala jsem to, ale asi to tak prostě mělo být. A kdo vlastně řekl, že být mámou je méně důležité než prestižní zaměstnání?“ argumentovala jsem všem kolem, když nad mým rozhodnutím kroutili hlavou a sváděli to na rozbouřené hormony. „Snad toho nebudeš jednou litovat,“ povzdechla si máma, když pochopila, že mi to nerozmluví. Jenže já byla vždycky fatalistka a ty dvě čárky na těhotenském testu jsem brala jako znamení shůry, že má můj život nabrat jiný směr. A tak jsem se ve dvaadvaceti stala manželkou a mámou. Ačkoli jsem nebyla žádná naivní holka, netušila jsem, jaká jízda mateřství vlastně bude. První měsíce byly krásné a šílené zároveň. Do Barunky jsem se ale od první chvíle zamilovala, nevadily mi probdělé noci ani dny, kdy jsem se nezastavila. Měla jsem sice k ruce rodiče, protože jsem se vrátila do našeho rodného města, ale hodně jsem toho chtěla zvládnout sama. Lukáš za námi přijížděl vždycky ve čtvrtek. Jakmile skončily přednášky, sedl na vlak a ze studenta se změnil v manžela a otce rodiny. I když se tomu uspořádání spousta lidí kolem nás divila, mně to vyhovovalo a ani můj muž si na nic nestěžoval. Jediné, co mě trápilo, byl náš intimní život. Když jsem se oklepala z porodu, dostala jsem zase chuť na milování, vždycky jsem si tuhle stránku vztahu užívala, ale zdálo se mi, že Lukáš je na tom úplně opačně. „Možná to chce změnit prostředí, někam vypadnout. S malou za zády to žádná velká legrace není. Zkus ho nějak překvapit a uvidíš, jak se uvolní,“ radila mi kamarádka, které jsem se svěřila. Přišlo mi to jako dobrý nápad, a tak jsem poprosila rodiče o hlídání a zarezervovala pokoj v lázních nedaleko našeho města. Když jsem ale s tím překvapením na manžela vyrukovala, zdál se spíš zaskočený. „Lucko, to je skvělý nápad, ale já mám zrovna teď hodně učení, musím dopsat seminárku a připravit si jeden projekt na příští týden,“ kroutil nešťastně hlavou. Když ale viděl, jak jsem zklamaná, změnil názor a nakonec jsme vyrazili. Nic převratného se však nestalo. Strávili jsme sice hezký víkend, povečeřeli v romantické restauraci a šli na skvělou masáž, ale sex nestál za nic, Lukáš se společným chvilkám spíše vyhýbal a já jsem se cítila pod psa. Bylo to jako studená sprcha. Ani v dalších měsících se nic moc nezměnilo, a tak jsem stále častěji přemýšlela nad tím, kde je chyba. Postavu jsem i po dítěti měla štíhlou a vždycky mě považovali za hezkou holku. Dbala jsem o sebe, cvičila, ale můj manžel radši rýsoval v pracovně a někdy tam dokonce přespal. Vlastně vůbec nechápu, jak se nám podařilo počít druhé dítě, ale tři roky po Barunce přišel na svět Davídek. Lukáš se radoval, stejně jako rodiče, kteří o problémech v našem manželství nevěděli. Navenek totiž vše vypadalo skvěle. Lukáš dostudoval, odpromoval a získal práci v renomovaném architektonickém studiu. Bylo však v Praze, a tak u nás vše zůstalo při starém. V pondělí vždy odjel a vracel se v pátek. Já jsem přes týden byla sama s dětmi, ale nevadilo mi to. Luky vydělával dost peněz, koupili jsme si hezký byt, děti byly zdravé a šťastné a já se naučila si nestěžovat a snažila jsem se vidět náš život v tom lepším světle. Jak děti rostly, měnil se i náš vztah s mužem. Bohužel ale ne k lepšímu. Měla jsem pocit, že se na konci každého víkendu těší zpátky do práce a s námi je jen z povinnosti. Ano, k dětem se choval moc hezky, o víkendu je bral na výlety, vyptal se jich na školu a kamarády, učil se s nimi, ale pro mě byl čím dál tím víc jako cizí člověk. Intimita nám bolestně chyběla. My dva jsme už roky žili spíš jako bratr a sestra, sex byl u nás něco jen výjimečného. Několikrát mě napadlo, že má Luky milenku, ale když jsem s tím na něj vyrukovala, vždy to kategoricky odmítal. Nakonec se ale ukázalo, že mám pravdu. Prozradila ho jedna hloupá esemeska, pár slov, která se mi vryla do srdce. Tak proto byl o víkendech unavený, došlo mi hned. Šetřil se pro svou atraktivní kolegyni! Bylo mi hrozně. Několik týdnů domácího dusna následovalo rozhodnutí od Lukáše odejít. Přemluvil mě ale, ať mu dám ještě šanci. Ano, ublížil mi, ale na druhou stranu se jako otec choval skvěle a já jsem nechtěla rozbíjet rodinu, která jinak fungovala. V rámci usmíření jsem si ale vymínila alespoň to, že se znovu vrátím do práce. „Děti už chodí do školy a postarají se o sebe,“ argumentovala jsem Lukášovi. Kamarádka mi našla místo v administrativním oddělení jedné firmy a já jsem byla spokojená. Osudové setkání a bolestná volba A potom jsem potkala Honzu… Šlo o úplnou náhodu, přijel k nám z jiné pobočky na školení. Příběhům z časopisů o lásce na první pohled jsem nikdy moc nevěřila, ale na naše setkání nikdy nezapomenu. Měl překrásný úsměv i oči, kterými mě hypnotizoval tak, že jsem se vůbec nemohla soustředit na to, co říkal. Když mě před odjezdem požádal o telefon, srdce mi radostí poskočilo. Věděla jsem, že to není správné, ale moje manželství bylo již tak dlouho téměř mrtvé, že jsem se na svého muže nechtěla ohlížet. Vždyť on mě také podvedl, omlouvala jsem se v duchu. Zároveň jsem ale měla špatné svědomí, protože po prvotním pobláznění jsem se do Honzy opravdu zamilovala. Byl chytrý a zábavný, tak vřelý a citlivý. Skvěle jsme se doplňovali v názorech na život… A také mi vrátil dobrý pocit ze sebe jako z ženy. Bylo tak krásné vědět, že po mně někdo touží… Vlastně ani nebylo těžké scházet se, protože Lukáš byl celý týden pryč a Honzova žena také hodně pracovala. Jediné, na co jsem si dávala pozor, bylo, abych nešidila děti, stále pro mě byly na prvním místě. Honza byl také ženatý, ale děti s manželkou neměli, což byl jeden z důvodů, proč se ocitli v krizi. Náš vztah jsme tajili celý rok, pak jsme si řekli, že chceme udělat další krok a být spolu oficiálně. K tomu bylo nutné oznámit to našim partnerům a rozvést se. Honza si přál dítě a já jsem nebyla proti. Oslavila jsem teprve pětatřicátiny a cítila se tak šťastná jako nikdy předtím. Honza se zachoval jako opravdový chlap, své ženě vše řekl a dohodli se na rozvodu. Pro mě to ale bylo mnohem těžší, protože byly ve hře děti. Bylo to mnohem komplikovanější. „Nevěděl jsem, že jsi nešťastná, nikdy jsi nic neřekla. Já jsem se změnil, sekám latinu. Ta kolegyně byla jen bokovka, nikdy jsem vás nechtěl opustit! Jasně, hodně pracuju, ale proto, abych zajistil rodinu. A ty takhle?“ vyčítal mi celé dny Lukáš. Byl v naprostém šoku, přemlouval a přesvědčoval, ať mu dám ještě jednu šanci, že se všechno změní. Vůbec se se mnou neporadil, dal v práci výpověď a našel si nové místo v našem městě. Když jsem viděla, jak se snaží a věnuje se dětem, začala jsem váhat. Nešlo už o náš vztah, ten pro mě byl mrtvý a věděla jsem, že už to nepůjde slepit, ale vyčítala jsem si, že jsem tak sobecká a myslím jen na svoje štěstí. Děti přece tátu potřebují a jejich pouto bylo den za dnem silnější. A tak jsem se kvůli Barunce a Davídkovi rozhodla zahodit svou šanci na lásku. Jen pomyšlení na ten den, kdy jsem Honzovi své rozhodnutí oznámila, mě i dnes stále bolí. Viděla jsem, jak jsem mu ublížila a zklamala ho. „Ty sis se mnou jenom zahrávala? Nemyslela jsi to vážně,“ nevěřícně se na mě díval a já jsem mu přes slzy ani nebyla schopná oponovat. Prosila jsem ho o odpuštění a snažila se mu vše vysvětlit, ale marně. Nedokázal mě pochopit. Bylo mi hrozně. A takhle jsem se vlastně cítila několik dalších let. Ano, Lukáš se první měsíce opravdu snažil o nový start nejen jako otec, ale i jako manžel. Pro mě ale už náš vztah znamenal vězení. Často jsem myslela na Honzu, na to, jak jsem s ním byla šťastná a o co jsem se připravila. Ale pohled na to, jak z dětí rostou báječní a vyrovnaní lidé, mi za to moje neštěstí nakonec stál. Kvůli nim jsem se vydržela přetvařovat ještě několik let, ale když jsem zjistila, že má Lukáš zase milenku, byla to pro mě ta příslovečná poslední kapka a vyplnila jsem rozvodové papíry. Dokonce jsem měla pocit, že mě děti chápou. To by před lety asi nebylo možné. Děti v té době byly už relativně velké, Bára odešla už před časem na vysokou a David skončil střední školu. Už nebylo nutné hrát komedii o šťastné rodině. Rozvod znamenal v mém životě velký zlom, navíc se vše odehrálo v roce, kdy jsem slavila pětačtyřicátiny. Nečekaný telefonát po deseti letech „Prosím tě, právě ti začala nová životní etapa, budeš randit jako zamlada a my ti budeme jenom tiše závidět,“ smály se kamarádky na mé oslavě. „Jsi pořád kočka v nejlepších letech, s bytem a autem,“ utahovaly si ze mě. „No jasně, partie roku, chlapi na mě budou stát frontu,“ ušklíbla jsem se na ně ironicky. Jejich poznámky mi ale přece jen trochu vrtaly hlavou a možná stále trochu ovíněná jsem si na oslavě dala bláznivé a romantické předsevzetí… najít Honzu a pokusit se s ním spojit. Sice jsem si říkala, že je asi už dávno šťastně ženatý a pravděpodobně má rodinu, ale červíček pochybností ve mně zůstal. Přes bývalou kolegyni se mi podařilo zjistit jeho adresu i telefon a nakonec jsem mu opravdu zavolala. „Lucie? Kde jsi na mě vzala spojení? No to je opravdu překvapení, to jsem nečekal!“ Honza se v telefonu zdál tak vykolejený, že se mi rozklepala kolena a došlo mi, že to asi nebyl úplně dobrý nápad. Pak jsem ale strach překonala a poprosila ho o schůzku. Když jsem Honzu uviděla ve dveřích kavárny, přišlo mi, jako by od našeho posledního setkání neuplynulo skoro deset let, ale jen jeden týden. Roky mu vůbec neubraly na šarmu, spíš naopak. A jeho úsměv mi znovu rozklepal kolena. Ze začátku naše povídání trochu drhlo, ke scénám z romantických filmů to mělo hodně daleko. Ale to se dalo čekat. Mluvila jsem spíše já a snažila se mu vysvětlit, co mě k mému rozhodnutí tehdy vedlo. Rozhodně jsme si ten večer nepadli do náruče, ale byla jsem ráda, že se vůbec uvolil mě vyslechnout. Honza byl tak velkorysý, že dokonce připustil, že teď jako otec dvou synů už můj ohled na děti a rodinu chápe víc než tenkrát před lety. Pak začal vyprávět o svém životě. Ani jeho druhé manželství totiž nakonec nevyšlo, a tak naše první schůzka skončila povídáním dvou rodičů a srovnáváním průšvihů našich ratolestí. Bylo mi moc hezky, hodně jsme se nasmáli, a když jsme se loučili, tajně jsem doufala, že se Honza ještě ozve. Nějakou dobu to trvalo, ale opravdu mi napsal. Sešli jsme se znovu a pak zase a já jsem se do něj brzy opět zamilovala až po uši. I Honza připustil, že z jeho strany se city také hlásí o slovo, ale s vyznáváním lásky je zatím opatrnější. Vůbec se na něj nezlobím, naopak, úplně ho chápu. Už mám něco za sebou a vím, jak to chodí. Kdysi jsem ho hodně zklamala a teď na něj nemůžu spěchat. Musím si prostě jeho důvěru znovu zasloužit, ale věřím, že to zvládneme. Cítím, že my dva k sobě prostě patříme. Lucie, 45 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Utekla jsem od nevěrníka. Dobré skutky mi přihrály kamarádky i novou lásku

Wed, 26 Aug 2026 15:30:00 +0200

Útěk do věže a hříbkové rizoto za těžkou tašku Rozhodnutí, že opustím nevěrného manžela, mě stálo hodně sil. Jsem introvert, a tak se mi těžko dělají velké životní změny. Uvědomila jsem si ale, že právě toho můj muž zneužívá a chová se ke mně čím dál hůř. Došlo mi, že takhle to dál nejde. S mým rozhodnutím souviselo i velké stěhování, protože dům, ve kterém jsme bydleli, patřil manželově rodině. A tak jsem si musela najít pronájem. „Krása! Ten výhled! Budeš tu jak zámecká paní, která shlíží dolů na poddané,“ snažila se mě povzbudit maminka, když mě pomáhala stěhovat do bytovky, která vyrostla na nejvyšším kopci ve městě. „Nebo spíš jak princezna zavřená ve věži,“ zamumlala jsem nešťastně. Všechno se to ve mně mlelo. Na jednu stranu jsem byla ráda, že se mi podařilo najít bydlení stranou od lidí, žádné velké sídliště a na rušnou silnici, kde jezdily tramvaje, to bylo pěkných pár set metrů po schodech, které se klikatily dolů z kopce. Na druhou stranu mi ale bylo jasné, že jsem si tím zavřela dveře k navázání nových vztahů, protože člověk jako já si známé aktivně nehledá… a oni si mě na tak odlehlém místě nenajdou taky. To jsem ale podcenila sílu lidské solidarity a dobrého srdce! Už za pár dní jsem stoupala do táhlých schodů k bytovce, v ruce kousek pizzy, který jsem si koupila u stánku na zastávce. Proč bych vařila, když bydlím sama, říkala jsem si, kousala do rychle chladnoucího těsta a v duchu počítala schody – 194, 195, 196… Vtom jsem si všimla, že se přede mnou nahoru plouží postarší žena s velkou nákupní taškou, často se zastavuje, aby si odpočala. A tak šla moje plachost stranou a nerozpakovala jsem se nabídnout jí pomoc s nákupem. Žena ke mně zvedla oči. „Vaši energii bych chtěla mít, děvenko,“ lapala po dechu, když mi podávala igelitku. A pak si všimla zbytku pizzy, který jsem třímala v druhé ruce. „Já tady můžu vyplivnout plíce a vy si u toho horského výstupu ještě v klidu jíte!“ Rozpačitě jsem se na ni usmála. Mám prohodit něco o mladších nohách? To by bylo trapné. Nebo zalhat, že třeba chodím běhat nebo na spinning? Paní si ale vystačila sama: „A jestli se tímhletím živíte pravidelně,“ ukázala na pizzu, „je váš výkon o to větší zázrak. Nehledě na vaše mládí!“ Ukázalo se, že žena bydlí v tomtéž domě jako já. Jenom v přízemí. „Ten výstup sem nahoru mi stačí. Ještě abych šplhala do schodů i v baráku,“ smála se, když zjistila, že mě čekají další dvě patra, a já prohodila něco hloupého o možnosti jet výtahem. No to jsem se předvedla, vyčítala jsem si, když jsem odemykala dveře do bytu. Paní Hanáková, jak jsem si přečetla na jmenovce, sršela optimismem, snažila se být vtipná a já to takhle zazdím. Bude ze mě vážně oblíbená sousedka, nadávala jsem sama sobě… Ale nakonec to dopadlo úplně jinak. Večer u mě totiž paní Hanáková zazvonila s velkým podnosem v rukou. „Tak jsem použila ten váš výtah,“ zářila jako sluníčko. „A jako poděkování za pomoc vám nesu domácí jídlo, ať máte taky něco normálního do žaludku,“ odklopila pokličku z talíře a mě do nosu uhodila vůně hub. Hříbkové rizoto! „Doufám, že jíte houby,“ zarazila se, že nic neříkám, a já zrudla až po konečky vlasů. „Já… jste moc hodná!“ koktala jsem. „Děkuju moc, pojďte dál!“ Paní Hanáková se nerozpakovala a nechala se pozvat na kafíčko, k němuž jsme společně zakously meruňkový koláč, který se na podnos vešel taky – a příhodně ve dvou porcích. Sousedka byla z úplně jiného těsta než já, a tak jí nevadilo, že toho ze mě zpočátku moc nevymáčkne. Pochválila mi sedačku a záclony, potvrdila, jak krásně se tu žije (až na ten kopec, samozřejmě), a pak vyprávěla o svém životě tak poutavě, že jsem po jejím odchodu dokonce zapomněla zapnout televizi. Záchrana na schodech Druhý den jsem z kopce na tramvaj běžela s mnohem lepší náladou, když tu se přede mnou ozvala rána, hlasité „Auuu!“ a dětský vzlykot. Za chvilku jsem doběhla ke zhruba desetiletému chlapci, který seděl na schodech, nohu v divném úhlu, a špinavýma rukama si po obličeji rozmazával slzy. Copak jsem ho mohla jen tak obejít? „Ty jsi spadl?“ zeptala jsem se zbytečně a kluk přitakal. „Bolí tě noha, viď?“ Bylo očividné, že to má zlomené. Pak jsem si všimla, že chlapci vyčuhuje z kapsy mobil. „Kde bydlíš? Máš někoho doma?“ Ukázal k mojí bytovce. „Ma-maminku.“ „Tak jí zavoláme, ano? Vytočíš mi ji a já všechno povím.“ A tak jsem se toho ujala a vysvětlila vyděšené paní Editě, jak se věci mají. Za pár minut přiběhla a společnými silami jsme malého Adama odnesly zpět k domu, abychom ho naložily do auta a ona s ním odjela na nejbližší pohotovost. Den nato už jsme v mém obýváku seděly ve třech. Já, paní Hanáková a sympatická Edita, která mi jako poděkování za pomoc synovi nepřinesla domácí jídlo, ale lahev bílého vína, které jsme spolu hned vypily. A tak jsem si v domě už během prvního týdne našla dvě skvělé kamarádky a začala svůj nový život vidět v růžovějších barvách. I to mi možná dodalo sebevědomí, abych vykonala ještě jeden dobrý skutek. Kolíček na prádlo a osudová láska Bylo krásné, slunečné odpoledne a já se právě vyhřívala na balkoně, když jsem pod sebou na ulici zaslechla nějaký šrumec. „To si uklidíte!“ křičela jakási žena na mladého muže, kterému u nohou pobíhal malý pinč. Muž se zoufale šacoval a povážlivě rudl – a mně došlo, že hledá pytlík na psí exkrementy. „Moc mě to mrzí, u koše už sáčky nejsou a já ty svoje zapomněl doma. Vy byste neměla? Třeba aspoň papírový kapesník,“ zkoušel vyprosit na ženě, která toho chuděru zasypávala nadávkami. Vběhla jsem do kuchyně, vytáhla ze šuplíku svačinový pytlík a zatížila ho kolíčkem na prádlo. „Haló, pane, tady nahoře!“ zamávala jsem na ty dva z balkonu a pak jsem pytlík muži hodila. Jakmile pochopil, co se děje, odměnil mě širokým úsměvem a den byl zase o něco veselejší. A ještě víc se rozzářil, když mi ten muž za hodinku zabušil na dveře. Čekala jsem Editu, takže jsem je bez váhání otevřela a tam stál on i s tím malým pinčem. „Jste vážně nejlepší, víte o tom?“ usmíval se, podával mi můj kolíček na prádlo, a navíc velkou kytku. „Nebo jste spíš na sladké? Bonboniéru jsem zapomněl. Ale zvu vás do cukrárny, co říkáte?“ „Já…,“ lapala jsem po dechu, když se v tu chvíli z výtahu vynořila Edita. Rychle obhlédla situaci, a jakmile jí došlo, že nejsem schopná slova, vzala to za mě: „Ona jen neví, jak vám říct, že už dneska něco má. Totiž mě! Ale zítra s váma půjde ráda. Viď, Alice?“ dloubla mě pod žebra, abych se vzpamatovala, a tak jsem alespoň kývla. „No paráda!“ zajásal muž. „Vyzvednu vás kolem páté?“ Kývla jsem podruhé. Když muž zmizel ve výtahu, Edita se začala smát. „Víš ale, že na té schůzce už budeš muset mluvit sama, že jo?“ dobírala si mě. A podobná slova zopakovala o rok a půl později, když mě Přemek požádal o ruku. „Víš, že u oltáře kývání hlavou nestačí, viď?“ mrkla na mě a paní Hanáková, totiž Boženka, se málem udusila mramorovou bábovkou, jak se začala smát. A tak jsem si nakonec díky konání dobrých skutků našla nejen skvělé kamarádky, ale také manžela. Kdo by to byl řekl do takové introvertní holky, jako jsem já! Co naplat, spravedlnost existuje a každý dobrý skutek musí být po zásluze odměněn. Jsem důkazem toho, že to funguje i v dnešním nevyzpytatelném světě. Alice, 33 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Naletěla jsem šarmantnímu podvodníkovi. Zamilovanost mě stála tisíce

Wed, 26 Aug 2026 12:30:00 +0200

Inzerát, který změnil vše Není to tak dávno, co jsem zůstala u nás na vesnici jako kůl v plotě. Obě dcery vylétly z hnízda, každá si našla přítele někde jinde a přestěhovaly se za nimi. A já najednou nevěděla, co s volným časem. „Mohla by sis občas trochu vyrazit z kopýtka,“ řekla mi kamarádka Alena. „Ještě nejsi tak stará, třeba i najdeš nějakého pořádného chlapa. Přece nezůstaneš v tak velkém domě sama,“ domlouvala mi. „Tobě se to řekne. Ale kde ho mám asi tak vzít? U nás na vesnici nikdo není. Všichni se stěhují pryč, ale nikdo nový nepřichází,“ odpověděla jsem jí. Rozvedla jsem se už před lety. Měla jsem pár známostí, ale nikdy nic vážného. Naposledy jsem měla přítele před dvěma roky. „Tak si dej inzerát. Třeba na někoho narazíš,“ postrkovala mě. Nakonec jsem ji poslechla. Nemám přece co ztratit, prostě to jenom zkusím a uvidím, říkala jsem si. Brzy mi začaly chodit první odpovědi. Každý dopis jsem si pečlivě přečetla a na některé z nich odpověděla. Vůbec nejvíce mě upoutalo psaní od Marcela. Popisoval, že po smrti ženy zůstal sám a už ho nebaví jen se dívat na televizi a zabíjet čas. Psal, že touží po zralé ženě, se kterou by mohl jezdit na výlety, chodit na procházky a v budoucnu snad i něco víc… Líbil se mi i na fotografii – zachovalý šedesátník v rozhalence, s výraznýma očima. Nejdřív jsme si jen psali, pak se mě Marcel zeptal, zda by mohl přijet na návštěvu. Souhlasila jsem. Ten den jsem strávila pečlivou přípravou. Napekla jsem a naklidila. Po dlouhé době jsem si dojela vedle do městečka ke kadeřnici a na manikúru. Konečně jsem se zase cítila jako žena. Marcel slíbil, že přijede autobusem přesně v poledne. Hned jsem ho poznala – jeho velké oči nešlo přehlédnout. V bílé košili a tmavých kalhotách vypadal jako švihák z nějakého filmu. Padli jsme si do oka a hned mezi námi přeskočila jiskra. Když jsme přišli k mému domu, řekl užasle: „Tady bydlíš? To je úplné království. Ten barák musí mít velkou cenu!“ Marcel za mnou jezdil stále častěji. Po letech opuštění a samoty jsem si zase užívala lásky, zájmu a pochopení. Bylo to něco naprosto nečekaného a krásného. Samozřejmě jsem se svou novou známostí brzy pochlubila i Aleně. „No vidíš, radila jsem ti dobře. Ale neskočili jste do toho nějak po hlavě? Z toho, co mi tady povídáš, není jasné, čím se vlastně ten tvůj Marcel živí,“ zeptala se. „Ty jsi ale puntičkářka. Konečně jsem našla někoho, s kým mi je dobře, a ty hned hledáš chyby. Vždyť to ty jsi mi řekla, abych si dala inzerát,“ odpověděla jsem jí. „To ano. Ale je hlavní, aby to byl dobrý člověk,“ řekla mi na to. O jejích slovech jsem ještě dlouho přemýšlela. Už jsem toho o Marcelovi věděla hodně – třeba co rád snídá, jakou poslouchá hudbu i kam jako dítě jezdil na vodu. Co přesně dělá a čím se živí, jsem ale nevěděla. Nechtěla jsem, aby měl pocit, že nějak vyzvídám. A tak ze strachu, že bych o něj mohla přijít, jsem raději mlčela. Myslela jsem si, že mi to časem řekne sám. K tomu ale nedošlo. Občas jsem měla nějakou narážku, ale Marcel nikdy nereagoval. Býval u mě pravidelně o víkendech, někdy přijel nečekaně i jindy. Vlastně jsem pořádně nevěděla, kdy se objeví. Stále si kolem sebe totiž uchovával neurčité tajemství. A potom naše idylka skončila… Operace kyčle, drahé léky a hádka s kamarádkou „Miriam, stala se hrozná věc. Můj nejlepší kamarád musí na operaci kyčle. Potřebuju pro něj nutně sehnat padesát tisíc na lepší umělý kloub. Vůbec ale nevím kde,“ řekl mi jednoho dne nešťastně. Nabídla jsem se, že mu ty peníze půjčím. „Chtěla jsem za ně sice jet na dovolenou a taky jsem plánovala renovovat koupelnu, ale to počká,“ řekla jsem mu. „Ty bys mi je půjčila? Vrátím ti všechno co nejdřív! Hned Arnoštovi zavolám. Až bude fit, tak ho musíš poznat. Bude se ti líbit,“ odpověděl radostně a objal mě. Pak odešel telefonovat. Vrátil se s kyticí polního kvítí. „Jsi anděl. Ani nevíš, jakou radost Arnošt měl. Nemůžu se dočkat, až se poznáte,“ řekl mi. Vzal si peníze, ale několik dnů se mi pak neozval. Už jsem to nevydržela a zkusila mu zavolat, ale nebral mi to. Začala jsem o něj mít hrozný strach. „Ty jsi mu půjčila padesát tisíc? Co tě to napadlo? To ho možná už nikdy neuvidíš!“ vyvalila na mě oči Alena. „On mi je vrátí. Slíbil mi to,“ reagovala jsem podrážděně. „Jen aby,“ řekla Alena. „Co vůbec chceš? Radila jsi mi, abych si našla chlapa. Když jsem konečně šťastná, tak zase hledáš mouchy,“ vyjela jsem na ni. „Ale vůbec ne. Já ti jen říkám, aby sis na něj dala pozor,“ radila mi. Odmávla jsem ji. Určitě mi závidí, že se mi povedlo najít skvělého chlapa, pomyslela jsem si. Ani se jí nedivím, její Aleš je známý pijan, má s ním jenom samé trápení. Marcel se po týdnu nečekaně objevil. Tvrdil mi, že hodně času strávil s nemocným kamarádem po operaci. Prý mi chtěl několikrát volat, ale vždy mu do toho něco přišlo. Nechala jsem se uchlácholit a nic mu na to neřekla. Vše se vrátilo do starých kolejí a já jsem byla zase jako na obláčku. Ten ale brzy zakryly temné mraky. „Miriam, takové neštěstí! Představ si, že tomu Arnoštovi se do nohy dostala infekce, potřebuje nějaké drahé léky ze zahraničí. Mohla bys mi pro něj půjčit ještě dvacet tisíc? Víš, on mi vždycky pomáhal, když jsem byl v problémech. Chtěl bych mu pomoct, když mě teď potřebuje on…,“ kvílel a chytil mě přitom za ruce. „A to nemá žádné děti nebo příbuzné?“ zeptala jsem se. „Ne, žena mu utekla už dávno. Děti nemá, příbuzní o něj nestojí. Má jenom mě,“ tvrdil mi Marcel. „Já už ale tolik peněz nemám. Už ti nemůžu půjčit,“ řekla jsem mu popravdě. „Ty už nemáš? Neříkej! Vždyť si vyděláváš slušné peníze. A dům je tvůj, tak neplatíš žádný nájem, určitě ještě něco máš,“ žadonil neodbytně. „Mám jen pár tisíc. Ty mám na nákup dárků pro dcery k narozeninám. A taky se nechci úplně finančně vyčerpat,“ pověděla jsem mu. „Nebuď taková. Tak koupíš dcerám jenom něco menšího. Arnoštovi jde přece o zdraví!“ tlačil na mě. Byla jsem zahnaná do kouta. Měla jsem strach, že by mě Marcel kvůli tomu mohl opustit. Nakonec jsem mu ty peníze dala. Děkoval mi a objímal mě, pak odjel pryč. A zase nebral telefony… Nevěděla jsem, co mám dělat, a tak jsem se opět svěřila Aleně. „No to je nadělení! Ty jsi hrozně naivní, Miriam. Víš co, zkusím zavolat bývalému švagrovi, pracuje na policii. Zkusím se ho zeptat, jestli se o Marcelovi nedá něco zjistit,“ nabídla mi. „Tak to tedy ne. Marcel není žádný kriminálník. On by něco takového neudělal! Asi se mu něco stalo,“ rozčílila jsem se. „Miriam, měj rozum. Jen se trochu poptám,“ uklidňovala mě Alča. „Ani náhodou. Myslela jsem si, že jsi opravdová kamarádka, ale ty mi jen závidíš, že jsem si konečně někoho našla,“ vpálila jsem jí, otočila se na podpatku a práskla za sebou dveřmi. Kruté vystřízlivění Marcel se mi ale stále neozýval. Pár dnů nato ke mně přiběhla Alena. „Miriam, musím ti něco říct. Švagr se na toho tvého Marcela podíval a zjistil hrozné věci… Hraje na automatech a má všude dluhy. Vyhledává postarší opuštěné ženy, ze kterých loudí peníze…“ Pak na stůl položila starší výstřižek z novin – byl tam článek o Marcelovi, jak vyloudil z nějaké ženy třicet tisíc. Na fotce byl v soudní síni. Byl to on, hned jsem ho poznala. Zatočila se mi hlava. Byla jsem úplně zničená. Vůbec jsem nedokázala pochopit, že jsem se nechala takhle napálit. Sesypal se mi celý svět. Ještěže u mě zůstala Alena. „Promiň, že jsem ti nevěřila a byla na tebe tak hnusná,“ omlouvala jsem se jí. „To nic, hlavně ať jsi v pořádku,“ řekla mi. Zašly jsme spolu s Alčou na policii. „Je to známá firma,“ řekl mi mladý policista. Musela jsem pak jít svědčit k soudu, bylo to pro mě strašné, vidět tam znovu muže, kterého jsem tak moc milovala a který mi tolik ublížil. Ze šrámů, které mi Marcel způsobil, jsem se dodnes nevzpamatovala. Mužům už nevěřím a žádného nechci. Přiznala jsem i dcerám, jak jsem dopadla. Zděsily se a slíbily, že za mnou budou častěji jezdit, abych nebyla tolik sama. I Alena mě často bere ven. Jsem ráda, že mám kolem sebe rodinu a kamarádku, lidi, na které se můžu spolehnout. Nikdy bych je za žádného chlapa nevyměnila. Miriam, 56 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Dítě se raději svěří umělé inteligenci než vám. Kdy už internet přestává být bezpečný?

Wed, 26 Aug 2026 11:15:00 +0200

Největší nebezpečí nemusí být cizí člověk O tom, co dítě sleduje, rozhodují algoritmy, falešné video spolužáka lze pomocí umělé inteligence vytvořit během několika minut a chatbot se pro některé děti může stát důvěrníkem, kterému řeknou i to, co rodičům ne. Když se mluví o bezpečnosti dětí na internetu, mnoha rodičům naskočí stejný scénář. Neznámý člověk, který dítě osloví na sociální síti, podvodný profil nebo někdo, kdo se vydává za vrstevníka. Takové nebezpečí samozřejmě nezmizelo. Jen je potřeba vědět, že těch rizik je mnohem více. A některá jsou hodně skrytá. Dítě totiž nemusí nebezpečný obsah vůbec hledat. „Cizí lidé jsou rizikem stále, ale dnes už nejsou tím největším. Mnohem větší vliv mají algoritmy, které rozhodují o tom, jaký obsah dítě každý den uvidí,“ upozorňuje Gabriela Káninská Repková, provozní ředitelka vzdělávací organizace. Důležité je s dítětem o všem mluvit. Zdroj: Canva Vaše dítě má jiný internet než vy Možná máte Instagram, TikTok nebo YouTube stejně jako vaše dítě. To ale neznamená, že vidíte stejný obsah. Stačí, aby se dítě několikrát zastavilo u určitého typu videa, něco rozkliklo nebo sledovalo o pár sekund déle. Doporučovací systém se učí, co dokáže jeho pozornost udržet, a začne mu podobného obsahu nabízet více. „Pokud dítě projeví zájem o určitý typ obsahu, algoritmus mu začne nabízet stále podobnější a často i extrémnější příspěvky. Dítě přitom nemusí aktivně nic vyhledávat. Obsah si ho najde sám,“ vysvětluje Káninská Repková. Tady podle odborníků rodičovská kontrola často pokulhává. Ptáme se, jak dlouho bylo dítě na telefonu. Mnohem méně už se ptáme, co tam dvě hodiny sledovalo a jak se potom cítilo. „Řešit jen počet hodin na mobilu je jako hlídat, kolik toho dítě sní, a nezajímat se, co sní,“ říká ředitel vzdělávací organizace Martin Smrž. Dvě hodiny strávené povídáním s kamarády, tvorbou videa nebo hledáním informací totiž nejsou totéž jako dvě hodiny nekonečného proudu videí, která dítěti podsouvají nereálná těla, agresivní obsah, dezinformace nebo stále vyhrocenější pohled na svět. Děti tráví na mobilu mnoho času. Kolik času na něm ale trávíte vy? Zdroj: Canva „Mami, nic mi není.“ Chatbotovi ale řekne všechno Do dětského online světa navíc vstoupil někdo, s kým předchozí generace rodičů vůbec nepočítaly. Umělá inteligence. Dítě ji může požádat, aby mu vysvětlila matematiku, pomohla s referátem nebo vymyslela příběh. Jenže stejně snadno jí může napsat, že se pohádalo s nejlepší kamarádkou, nikdo ho ve třídě nemá rád nebo se stydí rodičům něco říct. A chatbot má jednu vlastnost, se kterou živý člověk jen těžko soutěží. Je k dispozici prakticky kdykoliv. Neskáče do řeči, protože potřebuje uvařit večeři. Neřekne, že teď nemá čas. Neobrátí oči v sloup. A když mu dítě položí stejnou otázku podesáté, neztratí trpělivost. To může být velmi lákavé. „Problém nastává ve chvíli, kdy začne AI nahrazovat skutečné mezilidské vztahy. Chatbot je vždy dostupný, nikdy se nehádá a neodmítá. Reálné vztahy jsou ale založené na empatii, kompromisu a schopnosti zvládat emoce,“ upozorňuje Káninská Repková. Samotné povídání s umělou inteligencí proto nemusí znamenat problém. Varovným signálem ale může být situace, kdy dítě začne dávat chatbotu systematicky přednost před lidmi kolem sebe. Podle Martina Smrže je totiž důležitou součástí dospívání právě to, co nám na skutečných vztazích někdy vadí. Naučit se vyjednávat, nesouhlasit, přijmout odmítnutí nebo vydržet nepohodlí. AI může být užitečným nástrojem, ale takovou zkušenost nenahradí. A pokud dítě svěří své největší starosti raději stroji než rodiči, nemusí být řešením zákaz AI. Může to být především otázka pro nás dospělé: Proč se tam cítí bezpečněji než se mnou? K ponížení spolužáka už stačí několik kliknutí Umělá inteligence změnila ještě jednu oblast dětského internetu. Kyberšikanu. Ještě před několika lety pachatel obvykle pracoval se skutečnou fotografií, videem nebo zprávou. Dnes lze během několika minut vytvořit obsah, který se nikdy nestal. Fotografii spolužačky je možné upravit. Spolužákovi lze vložit do úst větu, kterou nikdy neřekl. Z obyčejné fotografie může vzniknout ponižující nebo intimně působící obrázek. A než se začne řešit, zda je falešný, uloží si ho půlka školy. „Dříve bylo potřeba někoho zesměšnit skutečnou fotografií nebo videem. Dnes stačí několik kliknutí a vznikne velmi věrohodný falešný obsah, který se může během chvíle rozšířit mezi stovky lidí,“ upozorňuje Káninská Repková. Technologie navíc podle Smrže odstranily jednu přirozenou brzdu. Člověk, který něco krutého udělá prostřednictvím obrazovky, nemusí vidět reakci oběti. „Pár kliků a krutost je venku, bez tření, bez pohledu do očí,“ popisuje. Pro dítě přitom může být vytvoření falešného obrázku jen vtipem, který pošle několika kamarádům. Následky ale mohou být velmi skutečné. Když se vám dítě svěří, nezačínejte zákazy, ale pochopením. Zdroj: Canva Když se dítě svěří, neberte mu jako první telefon Právě reakce rodiče často rozhoduje o tom, zda se dítě příště přijde svěřit znovu. Představte si, že sebralo odvahu a ukáže vám ponižující zprávy nebo fotografii, která koluje mezi spolužáky. Jaká bude vaše reakce? Obvykle to nebudou slova útěchy. Rodič se vyděsí a první reakce zní: „Tak a končíš na Instagramu. Dej mi telefon.“ Z pohledu dospělého jde o ochranu. Z pohledu dítěte ale může přijít trest právě ve chvíli, kdy požádalo o pomoc. „Nejčastější chybou je okamžitý zákaz telefonu nebo internetu. Dítě pak získá pocit, že namísto podpory bylo samo potrestáno a příště už se raději nesvěří,“ říká Káninská Repková. První krok by proto měl být mnohem obyčejnější: dítě vyslechnout a pokusit se zachovat klid. Následně je důležité uchovat důkazy, například screenshoty komunikace, fotografií, profilů a zpráv. Podle závažnosti situace pak problém řešit se školou a v závažných případech také s policií. Hlavně by ale dítě nemělo získat pocit, že problém musí vyřešit samo. A co vidí dítě, když odloží svůj telefon? Zbývá ještě jedna nepříjemná otázka. Jak vypadáme s telefonem v ruce my? Můžeme nastavit časové limity, rodičovskou kontrolu a zakázat telefon u večeře. Pokud ale sami při každém pípnutí saháme do kapsy, dítě velmi dobře vidí, jaké místo obrazovka v našem životě skutečně má. „Digitální výchova nezačíná pravidly pro děti, ale chováním dospělých,“ připomíná Káninská Repková. Podceňovaným rizikem může být i to, co o dětech zveřejňují samotní rodiče. Fotografie před školou, název sportovního klubu na dresu, informace o pravidelném kroužku, narozeniny, dovolená nebo snímky z domova vypadají jednotlivě nevinně. Dohromady ale mohou vytvářet překvapivě podrobnou digitální stopu dítěte, které ještě ani nemůže samo rozhodnout, co o sobě chce veřejně sdílet. Rodiče přitom nemusí znát každou novou aplikaci, kterou si jejich děti stáhnou, ani dokonale rozumět všem technologiím, které používají. Ty se ostatně mění tak rychle, že je prakticky nemožné držet s nimi neustále krok. Mnohem důležitější je, aby dítě vědělo, že když se mu na internetu stane něco nepříjemného, za co se stydí nebo čeho se bojí, může přijít za rodiči. A že první věta, kterou uslyší, nebude: „Já ti to říkal.“ Gabriela Káninská Repková (Provozní ředitelka), JA Czech Gabriela Káninská Repková je odbornice na digitální vzdělávání a provozní ředitelka nestátní organizace Junior Achievement (JA Czech). JA Czech je obecně prospěšná vzdělávací organizace založená v roce 1992 z iniciativy Tomáše Bati. Na českých školách realizuje dlouhodobou a provázanou koncepci vzdělávání v oblasti podnikatelského myšlení, finanční gramotnosti a přípravy na zaměstnání. Programy JA Czech, které vycházejí z mezinárodně osvědčeného konceptu, prošlo během školního roku 2025/26 přes 100 tisíc žáků, využívá je přes 1900 učitelů a nabízí spolupráci 800 mentorů z praxe. Gabrielu Káninskou Repkovou najdete také na stránkách: JA Czech více Martin Smrž (Výkonný ředitel), JA Czech Martin Smrž je od roku 2017 ředitel vzdělávací organizace Junior Achievement Česká republika (JA Czech). Na konci května 2026 obdržel Cenu guvernéra ČNB za přínos k rozvoji finanční a ekonomické gramotnosti Pod jeho vedením se mezinárodně uznávané praktické programy pro žáky a studenty v Česku rozšířily do 7 % základních, 43 % středních a 31 % vysokých škol. Martina Smrže najdete také na stránkách: JA Czech více

FOMO už mají i děti: Jak rodiče marně stíhají trendy v dětských hračkách

Wed, 26 Aug 2026 11:15:00 +0200

Někdy na jaře jsem při vyzvedávání dcery ze školy poprvé zaznamenala, že se dětem na taškách houpají noví plyšáci. Během pár týdnů je snad měla polovina třídy. Když jsem se jednou podívala blíž, byla jsem mile překvapena: „Jé, mončičák, toho jsem jako malá měla taky.“ Okamžitě se na mě otočily dvě děti s výrazem naprostého opovržení. „To je Labubu,“ řekla jedna z děvčátek a já pochopila, že jsem totálně out of touch – trendově nepolíbená. Situace měla pak rychlý spád. Dcera chtěla plyšáka s lehce děsivým výrazem v obličeji taky. Blížily se její narozeniny, a tak jsem svolila. Plyšáků jsme sice měli doma celý pytel, ale byla jsem ráda, že mám dárek vyřešený. Plyšák za tisíce a zájem zmizel dřív, než se stihl vyhodit obal „Chcete originál nebo napodobeninu?“ zeptala se mě paní v hračkářství. Nechápala jsem do chvíle, než mi sdělila cenu. Za originální hrající verzi chtěli skoro patnáct tisíc. Vzala jsem tedy mini verzi. I tak jsem v obchodě nechala dvanáct set. K mému překvapení to ale nebyl poslední šok. Dcera novou hračku po narozeninách odložila doslova po týdnu. Proč? Protože už nebyla trendy. Trendy ze sociálních sítí, které se mezi dětmi šíří i ústně, jsou jako ranní rohlíky. Sotva je přinesete domů, už jsou okoralé. Kde je tedy zakopaný pes a jak našim dětem pomoci? Protože já sama si občas připadám jako rodič, který se snaží držet krok s trendy, ale než zjistím, co je právě in, už jsem zase zastaralá a mimo. Labubu bylo oblíbenou trendy hračkou od společnosti Pop Mart, dostupnou i v oblíbených blind boxech podporující dětskou zvědavost. Zdroj: eMimino Plníme dětem jejich přání, nebo už jen hasíme jejich FOMO? Harvard T.H. Chan School of Public Health ve své příručce pro rodiče upozorňuje, že sociální sítě jsou navržené tak, aby upoutaly naši pozornost a pracovaly s emocemi. A přesně tady podle mě začíná problém. Není to v tom, že děti chtějí další a další hračky. Spíš v tom, že jsme vytvořili prostředí, ve kterém je jim neustále připomínáno, co dalšího jim ještě chybí. Hračka už pro ně není jen hračka, ale něco, co dítěti přidává „aura points“ mezi vrstevníky. Těmito pomyslnými body za cool chování se pak cítí být hodnoceni a škatulkováni. Nekonečný proud brainrotů, doslova absurdního internetového obsahu, pak tenhle tlak ještě zesiluje. Dítě pořád vidí, co mají ostatní nového a co jemu údajně schází. A přichází FOMO (Fear of Missing Out). Nezbývá nic jiného, než s dětmi mluvit. Neříct dítěti jen, že je to trend, který brzy zmizí a že to nepotřebuje, ale vyslechnout ho. Nechat ho mluvit o tom, proč zrovna danou hračku chce, a zjistit, zda je to opravdu jeho přání, nebo jen strach, že nebude zapadat do kolektivu. Když takhle s dcerou mluvím, většinou pak společně dojdeme k řešení, které vyhovuje oběma. Zajímá vás, jaké trendy panují v dětském slovníku? Co třeba six seven? Dočtete se v článku redaktorky Petry. Některé mačkací hračky mohou obsahovat rizikové látky. Výrazný chemický zápach může být varováním. Zdroj: eMimino Rychle se měnící trendy s sebou nesou i zdravotní rizika A nakonec je tu ještě jeden úhel pohledu, který bych jako matka ráda vyzdvihla. U některých hraček totiž není tím největším rizikem jejich konzumerismus, ale hlavně neskutečná rychlost, jakou se dostávají na trh bez dostatečného prověření. Belgický deník Het Laatste Nieuws upozornil například na kauzu s oblíbenými mačkacími hračkami ve tvaru asijských knedlíčků, které obsahovaly nebezpečné chemické látky. Proto jsem začala každou virální hračku více zkoumat a několik jich z domácnosti také vyhodila. Označení CE už mi dnes nestačí Toto označení totiž neznamená, že konkrétní hračku testovala Česká obchodní inspekce. CE jen označuje, že výrobce deklaruje shodu výrobku s evropskými požadavky. Prohlížím proto občas i evropskou databázi Safety Gate, kde si můžu zkontrolovat, zda konkrétní hračka náhodou už nefiguruje mezi nebezpečnými. Nechci z toho dělat další rodičovské strašení. Děti budou chtít trendy hračky stejně, jako jsme po nich kdysi toužili my. Naším úkolem není každý trend zakázat, ale spíš prověřit a zeptat se: „Chceš to opravdu ty, nebo máš jen pocit, že to musíš mít, protože to mají všichni ostatní?“ A možná bychom totéž měli dělat i my, než klikneme na „objednat“. Protože zatímco dítě může za týden zjistit, že už hračka není trendy, účtenka tenhle trend přežije. A víte co? Six seven. Nebo už to taky není trendy?

Dělala jsem rodině služku. Až drsná léčba šokem mi vrátila hrdost

Wed, 26 Aug 2026 11:00:00 +0200

Slepá láska k umělci Zamilovala jsem se tenkrát na první pohled. S kamarádkou jsme šly do divadla, kde Vojta hrál jednu z vedlejších rolí. Když jsme se potkali u východu, nesměle jsem ho oslovila. Ještě ten večer jsme šli na víno. Byla to láska jako trám. Moje máma mě před ním ale varovala: „Umělci, to jsou rozevláté duše. Nebudeš to s ním mít snadné.“ Já ale byla slepá a nedala jsem si nic vymluvit. Po roce vztahu jsem nečekaně otěhotněla a museli jsme se vzít. Tehdy se začala naplňovat její slova. Zatímco já trávila dny péčí o malou Terezku, pro Vojtu se nic nezměnilo. Jezdil se svým souborem po republice, když zrovna nehráli, chodil večer s kamarády do hospody, a když byl náhodou doma, stejně nepřiložil ruku k dílu. Nákupy, péče o dítě a celou domácnost, to všechno bylo jen na mně. Po Terezce přišel ještě Pavlík. Mně přibylo ještě víc práce, ale na straně Vojty pořád žádná změna. Potřeboval klid na učení textů, a tak jsem hodně času trávila u mojí mámy, která už naštěstí odešla do důchodu a mohla mi s dětmi pomáhat. „Tohle by sis neměla nechat líbit,“ říkala mi. „Není možné, abys celou domácnost táhla jenom ty a on nic. Vždyť neumí ani pořádně přitlouct hřebík,“ zlobila se. Tenkrát jsem Vojtu ještě bránila: „Mami, ty ničemu nerozumíš. Vojta je umělec. Potřebuje teď klid, bude vystupovat v další hře,“ vysvětlovala jsem jí. Máma ale jen nechápavě kroutila hlavou. O tom, co jsem jí říkala, jsem byla sama přesvědčená. Tak moc jsem Vojtu milovala. Vždy když jsme šli v neděli na procházku, všímala jsem si, jak po něm ženy lačně pokukují. A já se nadýmala pýchou. Léta plynula, děti nastoupily do školek a pak do škol. Já jsem začala pracovat jako účetní v jedné velké firmě. Ani nevím, jak se mi povedlo všechno skloubit s celkem úspěšnou kariérou. Začala jsem jako řadová účetní, díky pečlivosti jsem se vypracovala na zástupkyni vedoucí, a když odešla do důchodu, dostala jsem celé oddělení na povel. Po práci mě každý den čekala doma ještě druhá směna – připravit teplé jídlo, které Vojta vyžadoval, opravit dětem úkoly, dohlédnout na jejich přípravu na další den. Vojta navíc trval na tom, že jsou obě děti po něm, a proto jsme je přihlásili do různých uměleckých kroužků. Pavlík chodil na zpěv a housle, Terezka na keramiku a flétnu. Většinu rodinného rozpočtu, a to včetně dovolených a kroužků, jsem z mého platu táhla já. „Jednou prorazím a budeme se mít líp,“ sliboval mi kolikrát Vojta. Byl přesvědčený, že ho v divadle zatím nedokázali ocenit, a proto hraje jen menší role. Musím přiznat, že když měl čas a dobrou náladu, byl okouzlující. Děti ho velmi milovaly a vážily si každé chvilky, kterou mohly strávit s ním. Doslova čekaly na jeho pochvalu nebo vlídné slovo. A Vojta to s nimi uměl. „Pavlík je celý já. Má talent, to já poznám,“ řekl mi mnohokrát. To právě kvůli němu obě děti cvičily na nástroje. Předpovídal jim budoucnost prozářenou sluncem. A se mnou to uměl taky. Kolaps, vyhazov z práce a sobecká reakce rodiny I když to pro mě nebylo nikdy snadné, dokázala jsem léta jet na víc než sto procent. Jenže neustálá únava z náročné práce a pak kolotoč doma si vybraly svou daň. Postupně se mi začaly kupit zdravotní problémy. Špatně jsem spala, měla jsem zažívací potíže. Kvůli zdravotní indispozici jsem začala dělat chyby. A v práci si toho všimli. Navíc se na mou pozici draly mladší ženy bez závazků, ochotné pracovat dvanáct hodin denně. Poté, co jsem jednou přehlédla velkou chybu, mi ředitel dal výpověď: „Není to vaše první chyba. Je jich víc. Ostatní mají navíc pocit, že na vás musí pracovat. Chápejte, nemůžu vás udržet na vedoucí pozici, když na vás není spoleh.“ V tu chvíli se mi zhroutil svět. Moje práce byla taková kotva a opěrný bod v životě. Všechny potíže, které jsem dříve přehlížela, se najednou ozvaly. Úplně jsem se sesypala. Byla jsem vysílená jak psychicky, tak i fyzicky. Jenže doma pro to nikdo neměl moc pochopení. Všichni požadovali stejný servis, na jaký byli zvyklí. Oporou mi nebyl nikdo. Nejvíc mě zarazilo, jak na moje propuštění zareagoval Vojta: „Tak to si teď hodně rychle musíš najít něco jiného. Já na takové starosti nemám čas. Zkoušíme novou hru. A budu tam mít větší roli.“ Když jsem se mu snažila svěřit se svým strachem, že nenajdu novou práci, jen mě odmávl: „Potřebuju se soustředit. Však ty to nějak zvládneš.“ „A co když ne?“ rozplakala jsem se. „Jak potom budeme platit hypotéku?!“ „Nevím. Běž na úřad práce, koukni na inzeráty do novin. Já už musím jít,“ řekl mi. I děti se na mě tvářily jako bubáci. Hlavně čtrnáctiletý Pavel, když jsem mu řekla, že se budeme muset uskromnit a že mu načas nebudu moct platit housle. „Mami, to nemyslíš vážně! Ty housle jsou moje budoucnost. Táta říká, že jednou prorazím ve světě. Na ty hodiny chodit musím,“ skoro křičel. Když jsem se pokusila namítnout, že to jinak nejde, protože z tátova platu prostě nevyžijeme, obořil se na mě: „Táta je umělec. Jen on mě chápe. Tomu ty nemůžeš rozumět!“ A ani s Terezkou to nebylo jiné… Až tehdy mi hořce došla maminčina slova. Měla pravdu. Všechno jsem dělala pro rodinu, ale na úkor sebe. Platila jsem účty, nakupovala, vařila, prala, vymýšlela výlety i dovolené. Nikdo mi nikdy nepomohl, Vojta mi nebyl takovou oporou, jakou by měl normální chlap být. A ke všemu obalamutil naše děti, kterým napovídal, že je jednou díky umění čeká sláva. Zatímco já se dřela, oni „tvořili umění“, které jsem podle nich nedokázala pochopit. Konec poslušné služky Naprosto všechno, v co jsem věřila a čemu jsem tolik obětovala, mě zradilo. Ještěže mám dobrou kamarádku, která mě podržela a nechala vyplakat se na svém rameni. „Abych byla upřímná, tak jsem si říkala, že takové tempo nemůžeš dlouho vydržet,“ řekla mi Sylva. „Měla bys myslet víc na sebe a na své zdraví. A je nechat, aby se chvíli zkusili starat o domácnost a všechno kolem sami. Všichni potřebujete léčbu šokem,“ dodala a pak mi nabídla, že na pár týdnů můžu jet na její chalupu v Krušných horách. „Budeš mít čas si všechno rozmyslet. A oni si alespoň vyzkouší, jaké to je, když na všechno zůstanou sami.“ Byla jsem tak zklamaná, že jsem na to kývla. Doma jsem to překvapenému manželovi a dětem oznámila jako hotovou věc. Nechápavě na mě koukali. „A neměla by sis spíš hledat novou práci?“ zeptal se mě Vojta. „Nejdřív si potřebuju odpočinout. Už jsem se o vás všechny starala dost dlouho. Teď jsem na řadě já,“ oznámila jsem rodině. Tři týdny na chalupě v horách utekly jako voda. Děti mi tam párkrát volaly a tlačily na mě, abych se vrátila, ale já jsem je vždy rázně odmítla. Měla jsem dost času přemýšlet a konečně si po letech uvědomila, že i já mám své místo na slunci. Když jsem se vrátila, doma mě čekalo hotové boží dopuštění. Všude byl nepořádek, neumyté nádobí, nevyprané prádlo. „Ještěže jsi zpátky,“ řekl Vojta a významně ukázal na ten binec. „Tak to tedy ani omylem!“ vykřikla jsem. „Máte dvě hodiny na úklid, jinak se vracím zase zpátky do hor!“ Běžela jsem k Sylvě, která mě za můj přístup moc pochválila. Když jsem pak přišla domů, zastihla jsem svou rodinu v plné práci. Pračka běžela, děti utíraly prach, Vojta luxoval. Konečně jsem jim dala lekci a ukázala, že nemůžou myslet jen na sebe. Ještě ten večer jsem nastavila nekompromisně pravidla chodu domácnosti tak, aby se všichni zapojili. Sice občas brblají, ale už vědí, že jim dokážu i „ukázat záda“. A já mám konečně pocit, že už nejsem pouze tažný kůň naší domácnosti. Dana, 40 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Tchyně mi řekla, že moje dítě není „jejich krev“. Tahle věta mi ublížila

Wed, 26 Aug 2026 06:00:00 +0200

Když jsem poznala svého manžela, bylo synovi dva a půl roku. Nebyl to žádný lehký začátek. Já jsem byla po rozchodu, unavená, opatrná a dost nedůvěřivá. Nechtěla jsem do našeho života pouštět nikoho, kdo by synovi jen na chvíli zamotal hlavu a pak zmizel. Manžel to věděl. Nikdy na mě netlačil. Nehrál si hned na tatínka, nenosil přehnaně velké dárky, nesnažil se mě přes syna získat. Prostě byl přítomný. Pomohl mi s nákupem, opravil poličku, přišel na kafe, vzal nás na výlet. Když syn něco chtěl, neodpovídal za mě. Když se vztekal, nedělal chytrého. Čekal. Možná právě proto si k němu syn našel cestu. Dnes je synovi osm. Manžel mu neříká „nevlastní syn“. Říká mu prostě náš kluk. Od pěti let mu syn sám začal říkat tati. Ne proto, že bychom ho k tomu vedli. Jeho biologický otec se objevuje nepravidelně, spíš podle nálady. Někdy pošle dárek, někdy slíbí víkend a pak ho zruší. Nechci o něm psát zle, ale stabilní táta pro syna nikdy nebyl. Manžel ano. Chodí s ním na fotbal. Učí ho jezdit na kole. Sedí s ním nad úkoly, i když u toho oba občas ztrácejí nervy. Když měl syn vysoké horečky, spal na matraci vedle jeho postele. Když se ve škole popral s klukem, neřval na něj, ale rozebral s ním, co se stalo. Když se mu narodila mladší sestřička, manžel ho vzal stranou a řekl mu, že se tím pro něj nic nemění. Že je pořád jeho kluk. Věřila jsem tomu. A hlavně jsem věřila, že tomu věří i jeho rodina. Ze začátku byli všichni milí. Tchyně mi říkala, že syn je šikovný, že má krásné oči, že je vidět, jak je vychovaný. Tchán ho brával do dílny a nechával ho šroubovat staré prkno. Švagrová mu kupovala malé dárky k Vánocům. Nikdy jsem neměla pocit, že by ho otevřeně odmítali. Ano, občas se objevily drobnosti. Když jsme byli na rodinné oslavě, tchyně představila syna jedné vzdálené tetě slovy: „To je od Petry chlapeček z dřívějška.“ Zamrzelo mě to, ale říkala jsem si, že nechtěla nic špatného. Když se narodila dcera, tchán řekl: „Tak teď už máš vlastní.“ Manžel ho tehdy okřikl a tchán mávl rukou, že to tak nemyslel. Když tchyně posílala fotky do rodinné skupiny, dcera byla vždycky „naše princezna“ a syn většinou „Petřin Matýsek“. Bylo mi to nepříjemné, ale snažila jsem se nebýt přecitlivělá. Pak přišly Vánoce. Dcera měla skoro dva roky, syn sedm. Byli jsme u manželových rodičů na Štěpána, jako každý rok. Děti se těšily na dárky, já jsem měla radost, že jsme zvládli svátky celkem v klidu. Syn pomáhal tchánovi nosit dřevo, dcera se motala u tchyně v kuchyni a já jsem si říkala, že možná jen moc analyzuju věci, které ostatní neřeší. Po obědě jsme rozdávali dárky. Dcera dostala velkou panenku, kočárek, oblečení, knížky. Syn dostal stavebnici a mikinu. Nebylo to málo. Nechci, aby to vyznělo, že počítám hodnotu dárků. Jenže rozdíl byl vidět. Dcera měla pod stromkem hromadu balíčků, syn dva. Viděla jsem, že si toho všiml. Neřekl nic. Poděkoval, stavebnici si začal skládat a tvářil se v pohodě. Ale já znám jeho výraz, když se snaží nebýt zklamaný. Večer, když děti koukaly na pohádku, šla jsem do kuchyně pro skleničku. Tchyně tam byla se švagrovou. Nevěděly, že stojím za pootevřenými dveřmi. Švagrová říkala: „Mami, nebylo to blbé, že malá měla tolik dárků a Matýsek skoro nic?“ A tchyně odpověděla: „Prosím tě, nepřeháněj. Matýsek není úplně naše krev. Já ho mám ráda, ale vlastní vnouče je vlastní vnouče.“ Stála jsem tam a nemohla se pohnout. Pak dodala: „Petra musí chápat, že malá je prostě první opravdové vnouče. Matýska jsme tak nějak dostali s ní.“ Dostali s ní. Jako přílohu. Jako tašku navíc. Jako něco, co se přibalilo k hlavní věci. Nevím, jak dlouho jsem tam stála. Nakonec jsem se otočila a šla na chodbu. Nechtěla jsem udělat scénu před dětmi. Nechtěla jsem se rozbrečet uprostřed kuchyně. Nechtěla jsem slyšet další větu. Doma jsem to řekla manželovi. Čekala jsem, že bude zuřit. Že okamžitě zavolá mámě. Že jí řekne, že takhle o našem synovi mluvit nebude. Jenže on ztichl. Dlouho mlčel a pak řekl: „To je hrozný. Ale víš, jak to máma myslí.“ A já jsem měla pocit, že mě někdo bodl podruhé. Zeptala jsem se ho, jak to tedy myslí. Jestli opravdu existuje nějaký hezčí výklad věty, že můj syn není jejich krev a dostali ho se mnou. Manžel řekl, že to neobhajuje. Že ho to mrzí. Ale že jeho máma prostě biologii vnímá jinak. Že starší generace to tak má. Že to neznamená, že syna nemá ráda. Já vím, že ho nemá ráda stejně. A možná jsem si to dlouho jen nechtěla přiznat. Protože když se podívám zpátky, všechno tam bylo. Dcera může u tchyně spát kdykoli, syna si bere jen „když to vyjde“. Dcera má u nich vlastní pyžamo, hrníček, kartáček. Syn má jednu starou mikinu ve skříni. Dcera je „naše holčička“, syn je „Matýsek“. Když dcera něco rozbije, je malá a roztomilá. Když syn zapomene zavřít dveře, je „nevychovaný po tátovi“. Po jeho biologickém tátovi. To tchyně řekla jednou. Taky prý jen tak. Nejhorší je, že syn to začíná vnímat. Před pár dny se mě zeptal, jestli babička a děda mají radši Emu než jeho. Zastavila jsem se uprostřed věšení prádla a snažila se tvářit normálně. Zeptala jsem se, proč ho to napadlo. Pokrčil rameny. „Protože ona je jejich.“ Tahle věta mě rozbila. Neříkala jsem mu, co jsem slyšela. Nikdy bych ho do toho netahala. Ale děti nejsou hloupé. Vidí, kdo dostane víc pozornosti. Vidí, koho si babička bere na klín. Vidí, komu se odpustí, co se druhému vyčte. Vidí, když je jeden víc doma a druhý na návštěvě. Objala jsem ho a řekla jsem, že je náš. Že táta si ho vybral a miluje ho. Že Ema je jeho sestra a my jsme jedna rodina. Ale uvnitř jsem cítila vztek. Protože moje dítě by se vůbec nemělo ptát, jestli je dost „jejich“. Od té doby mám problém k tchyni jezdit. Když ji vidím, jak se rozplývá nad dcerou, je mi úzko. Když synovi řekne něco milého, nevěřím jí to. Když mu podá buchtu, slyším v hlavě: „Není naše krev.“ Když se na mě usměje, mám chuť se jí zeptat, jestli ví, že mluvila o dítěti, které ji má rádo. Manžel říká, že bychom si s ní měli promluvit. Ale zároveň nechce, aby to bylo „moc vyhrocené“. Prý jí máme vysvětlit, že Matýš je pro nás stejně důležitý. Jenže já nechci vysvětlovat dospělé ženě, že dítě slyší rozdíly a že krev není omluvenka pro menší lásku. Tchyně zatím neví, že jsem to slyšela. Nebo to možná tuší, protože jsem od Vánoc chladnější. Nedávno mi řekla, že jsem nějaká odtažitá. Že doufá, že nejsem naštvaná kvůli dárkům. Že děti si stejně nemají zvykat na příliš mnoho věcí. Málem jsem se zasmála. Dcera se zjevně zvykat může. Nejhorší je, že nechci nikomu přikazovat, koho má jak moc milovat. Chápu, že biologické vnouče může probudit jiné emoce. Chápu, že vztah se buduje. Chápu, že syn přišel do rodiny později. Nejsem naivní. Nečekám, že tchyně přes noc zapomene, že jsem si do vztahu přivedla dítě. Ale čekám, že to dítě nebude zraňovat. Čekám, že když už ho nedokáže milovat stejně, nebude mu to dávat najevo. Že nebude před ostatními mluvit o krvi. Že nebude rozdávat lásku podle rodného listu. Že nebude dítě, které už jednou zažilo nejistého tátu, stavět do další nejistoty. Včera manžel navrhl, že bychom o víkendu zajeli k jeho rodičům. Prý aby se vztahy zase narovnaly. Syn se zeptal, jestli tam musí. Řekl to potichu, ale jasně. A já jsem poprvé řekla, že nemusí. Manžel se na mě podíval překvapeně. Tchyně bude určitě říkat, že ho proti nim štvu. Možná bude tvrdit, že jsem přecitlivělá. Že jedno dítě z předchozího vztahu se přece nedá nutit do role vlastního vnoučete. Možná mi celá rodina naznačí, že bych měla být ráda, že ho vůbec přijali. Jenže já už nechci být vděčná za poloviční přijetí. Můj syn není přívažek. Není dítě „z dřívějška“. Není zkušební verze vnoučete, než se narodilo to pravé. Je to dítě, které si zaslouží být v rodině bezpečně, nebo tam nebýt vůbec. Nevím, jestli to půjde napravit. Možná ano, pokud tchyně pochopí, jak moc to bolí. Možná ne, pokud bude dál věřit, že krev rozhoduje víc než každodenní láska. Ale jedno vím jistě. Jestli si mám vybrat mezi klidem v manželově rodině a pocitem mého syna, že je druhá kategorie, nebudu váhat ani minutu.

V naší rodině houby nikdo nejí. Přesto každý rok řešíme, jestli už rostou

Wed, 26 Aug 2026 05:30:00 +0200

Nejvíc posedlý je můj manžel. Stačí, aby pár dní pršelo, a manžel zbystří. „Letos už určitě porostou.“ Říká to s takovou jistotou, jako by měl v lese vlastní meteorologickou stanici a každou houbu osobně telefonicky informoval o tom, že má konečně vyrazit. Já protočím oči. „A co s nimi budeme dělat?“ Na tuhle otázku většinou nepřijde žádná odpověď. Protože houby u nás nikdo nejí. Pak se tak nějak všichni shodneme na tom, že je jako vždycky odvezeme babičce a dědovi. Děda je velký milovník hub, jenže nohy už mu neslouží a nemůže je chodit sbírat. Vlastně už sám říká, že by je ani neviděl. Když mu pak dovezeme několik košíků, tchyně se rovnou děsí toho, že ji zase čeká spousta práce. Jenže když se nabídneme, že je očistíme, odmítne. Prý si tohle musí udělat sami, poctivě. Když někomu řeknu, jaký máme jako rodina koníček, většinou se na mě podívá trochu nechápavě. A já se vlastně nedivím. Protože naše houbaření nedává žádný smysl. Nikdo z nás houby nepotřebuje. Nikdo se na ně netěší k obědu. Přesto každý rok sledujeme počasí, řešíme, jestli už zapršelo, a manžel vyráží do lesa s výrazem člověka, který má před sebou důležitý úkol. A letos to nebude jiné. Stačí pár deštivých dnů a zase přijde: „Tak co, pojedeme?“ „A rostou?“ „Určitě.“ „Jak to víš?“ „Pršelo.“ To je zřejmě dostatečný důkaz. Tak jedeme. A možná je právě v tom celé kouzlo. Nejde o houby. Jde o ten pocit, že léto ještě úplně nekončí, že se dá vzít košík, vyrazit do lesa a na chvíli zapomenout na všechno ostatní. A když pak nějaké houby najdeme, máme radost jako děti. Přivezeme je domů, chvíli na ně koukáme a pak řešíme, komu je odvezeme. Protože u nás doma se totiž houby nehledají proto, aby se jedly. Hledají se proto, aby se našly. A proto se příští rok zase budeme dohadovat, jestli už rostou.

Myslela jsem si, že nevěru u manžela poznám okamžitě. Teď si tím nejsem jistá

Wed, 26 Aug 2026 05:00:00 +0200

„Já bych nevěru svého manžela poznala,“ prohlásila kamarádka. „Já taky,“ přidala se druhá. A já samozřejmě kývala. Miloše přece znám. Vím, jak se tváří, když něco tají. Vím, kdy je nervózní. Vím, kdy se snaží z něčeho vykroutit. Po tolika letech spolu přece člověk pozná, když se něco děje. Jenže pak se jedna z kamarádek zeptala: „A jak přesně bys to poznala?“ Zamyslela jsem se. A najednou jsem zjistila, že vlastně nevím. Žádný spolehlivý seznam příznaků neexistuje. Nemusí začít chodit domů později. Nemusí si najednou kupovat nové oblečení. Nemusí schovávat telefon. Nemusí být protivný ani odtažitý. Protože já jsem celou dobu předpokládala, že nevěra musí být vidět. Že člověk začne být jiný. Že si toho prostě všimnu. Od té doby jsem začala být paranoidní. Miloš přijde domů později. „Kde jsi byl?“ „V práci.“ Dřív bych nad tím ani nepřemýšlela. Teď už ano. Položí telefon displejem dolů. Dřív normální věc. Teď se přistihnu, že přemýšlím proč. Napíše někomu a usměje se. A moje hlava okamžitě vyrobí příběh, o který jsem vůbec nestála. Je to strašné. Ještě před pár týdny jsem byla žena, která by se za svého muže klidně zaručila. Dnes si uvědomuju, že vlastně nemůžu s jistotou vědět vůbec nic. Nevím, co mě to popadlo, ale občas si představuju, že mě podvedl už dřív. Příležitostí k tomu bylo dost. Byla jsem měsíc v lázních, pak dva týdny na služební cestě, on také občas odjede z domova. Vůbec nevím, jak se mám těch myšlenek zbavit. Možná mě k tomu ještě přivedlo to, že moji sestru manžel nedávno podvedl. A to tak, že je našla přímo v jejich posteli. Od té doby mi dochází, jak strašně snadné je být přesvědčená, že právě mně by se to stát nemohlo. Že bych přece něco poznala. Že bych svého muže znala natolik dobře, že by přede mnou nic neutajil. Jenže teď sedím vedle něj, dívám se, jak si čte zprávu v telefonu, a najednou mě napadne: Co když bych opravdu nic nepoznala? A možná je právě tohle na celé nevěře nejděsivější. Ne to, že by mě mohl někdy podvést. Ale že bych mohla celé roky věřit, že ho znám, a přitom vůbec netušit, co se mu odehrává v hlavě.

Manžel si s kolegyní rozebírá naše manželství. Prý o nic nejde

Wed, 26 Aug 2026 04:30:00 +0200

Nikdy jsem nebyla typ, který partnerovi kontroluje telefon. Možná to zní jako klišé, ale opravdu jsem manželovi věřila. Jsme spolu deset let, máme dvě děti, dům na hypotéku a život, který je někdy nudný, někdy krásný a často strašně únavný. Nečekala jsem velké romantické gesto každý týden. Ale čekala jsem loajalitu. A teď nevím, jestli ji ještě máme. Začalo to úplně obyčejně. Manžel poslední dobou hodně koukal do telefonu. Ne že by předtím nekoukal, to děláme oba. Ale bylo na něm něco jiného. Když mu přišla zpráva, rychle se podíval. Občas se pousmál. Když jsem vešla do místnosti, telefon položil displejem dolů. Když jsem se zeptala, kdo píše, řekl: „Z práce.“ Nejdřív jsem si připadala trapně, že mě to vůbec napadá. Má náročnou práci, tým, kolegy, projekty. Psát si s lidmi z práce je normální. Navíc jsme doma měli období, kdy jsme spolu moc nemluvili. Děti byly nemocné, já byla unavená, on podrážděný. Každý večer jsme jen přežili. Jenže ten pocit ve mně rostl. Jednou večer usnul na gauči. Telefon mu spadl na zem a rozsvítil se. Nechtěla jsem ho prohledávat. Opravdu ne. Jen jsem ho chtěla zvednout. Na displeji svítila zpráva od nějaké Lucie. „To, co popisuješ, není normální vztah. Zasloužíš si být doma taky viděný.“ Stála jsem nad telefonem a měla jsem pocit, že se mi odkrvily ruce. Neodemkla jsem ho hned. Položila jsem telefon na stůl a šla do kuchyně. Napila jsem se vody. Říkala jsem si, že jsem viděla jednu větu bez kontextu. Že to může být pracovní kamarádka, které se svěřil s něčím obecným. Že nemám právo lézt mu do soukromí. Pak jsem se vrátila a telefon byl pořád odemčený otiskem, protože ho předtím používal. Vím, že to nebylo správné. Vím, že jsem překročila hranici. Ale udělala jsem to. Otevřela jsem konverzaci. Nebyla tam nahota. Nebylo tam „miluju tě“. Nebylo tam domlouvání hotelu ani žádná zjevná fyzická nevěra. Možná by si někdo řekl, že se vlastně nic nestalo. Jenže mně se při čtení těch zpráv rozpadal svět úplně stejně. Manžel jí psal o nás. O mně. Psal jí, že jsem pořád unavená a podrážděná. Že mám energii na děti, ale ne na něj. Že když se mě dotkne, mám pocit, že po mně něco chce. Že doma už není partner, ale spolubydlící a otec na směny. Že někdy sedí v autě před domem a nechce se mu jít dovnitř, protože ví, že ho čeká jen seznam úkolů. Psal jí, že mu chybí blízkost. Že se vedle mě necítí jako muž. Že se bojí, že takhle bude žít dalších dvacet let. A ona mu odpovídala. Ne vulgárně, ne okatě svůdně. Právě to na tom bylo možná horší. Byla chápavá. Psala mu, že si zaslouží víc. Že je citlivý chlap. Že je škoda, když si ho doma nevážím. Že kdyby měla doma muže, který se snaží jako on, nepřehlížela by ho. V jednu chvíli mu napsala: „Někdy mám pocit, že tě znám víc než člověk, se kterým žiješ.“ A on odpověděl: „Možná jo.“ Seděla jsem na zemi v obýváku a brečela tak potichu, abych ho nevzbudila. Nevím, jak dlouho jsem četla. Byly tam týdny zpráv. Začalo to prý po nějaké pracovní poradě, kdy spolu šli na kafe. Pak psaní o práci, vtipy, meme, stížnosti na šéfa. A postupně čím dál osobnější věci. Naše hádky. Moje únava. Náš intimní život. To, že jsem po porodu dlouho neměla chuť na sex. To, že jsem mu jednou řekla, ať mě nechá být, když jsem kojila a on mě zezadu objal. Všechno, co jsem považovala za naše, měl někdo cizí v telefonu. Druhý den jsem to nevydržela. Zeptala jsem se ho, kdo je Lucie. Ztuhl. To stačilo. Řekl, že kolegyně. Zeptala jsem se, jestli si s ní píše o nás. Nejdřív řekl, že občas. Pak jsem mu řekla, že jsem viděla zprávy. Rozčílil se. Nejdřív na mě. Že jsem mu vlezla do telefonu. Že je to narušení soukromí. Že jestli chceme mluvit o důvěře, tak jsem ji porušila já. A měl v něčem pravdu. Jenže já jsem v tu chvíli nedokázala cítit vinu. Jen ponížení. Řekla jsem mu, že soukromí není totéž co tajný vztah, ve kterém rozebírá naše manželství s jinou ženou. On tvrdil, že to není vztah. Že se mezi nimi nic nestalo. Že Lucie je kamarádka. Že se prostě potřeboval někomu svěřit, protože doma se mnou se mluvit nedá. Že kdykoli začne něco o nás, jsem unavená, podrážděná nebo to otočím proti němu. Že nechtěl zatěžovat kamarády, protože ti by ho odbyli. Ona ho prý jen poslouchala. Jen poslouchala. A on jí jen psal věci, které mi nikdy neřekl takhle otevřeně. Zeptala jsem se, proč to neřekl mně. Řekl, že zkoušel. Že když mi řekl, že mu chybí blízkost, odpověděla jsem, že mám celý den děti na sobě a nechci další ruce. Když řekl, že by chtěl večer strávit spolu, řekla jsem, že jsem unavená. Když se pokusil mluvit o sexu, cítila jsem se pod tlakem. Prý časem rezignoval. Tohle bolelo jinak. Protože vím, že v tom není úplně nevinný. Ale nejsem nevinná ani já. Ano, byla jsem unavená. Ano, naše děti byly malé. Ano, moje tělo po porodu nebylo připravené fungovat jako dřív. Ale možná jsem ho opravdu odstrkovala tak dlouho, až šel pro pochopení jinam. Jenže pořád si myslím, že mezi „jsme v krizi“ a „píšu kolegyni o tom, jak moje žena selhává“ je obrovský rozdíl. Nejhorší pro mě nejsou ani ty věty o sexu. Nejhorší jsou ty drobnosti, které z nás dělaly před Lucií karikaturu. Když jí psal, že doma řeším jen děti. Že jsem na něj protivná kvůli ponožkám. Že ho kontroluju, jestli koupil správný jogurt. Jako bych byla nějaká unavená fúrie, která mu bere život. Nikde nepsal, že jsem v noci vstávala k dětem já, když on ráno vstával do práce. Že jsem kojila přes zánět a horečku. Že jsem mu balila obědy, když měl těžké období. Že jsem držela domácnost, když mu umřel táta a on se sesypal. Že i já jsem se ztratila. Lucie znala jen jeho bolest. Moje se do té konverzace nevešla. Po hádce jsme tři dny fungovali jako cizí lidé. Dětem jsme dělali snídani, večer četli pohádky, v noci leželi vedle sebe a nemluvili. Já jsem se pořád vracela k těm zprávám. K větě „zasloužíš si víc“. K tomu, že ona ví věci, které by měly být jen naše. K tomu, že když se teď manžel dívá do telefonu, mám chuť mu ho vyrvat z ruky. On mi řekl, že s Lucií komunikaci omezí. Ne že přestane úplně. Pracují spolu. Prý nemůže dělat drama v práci. Řekl, že jí napíše, že to přerostlo hranice a že osobní věci už řešit nebudou. Já jsem chtěla, aby s ní přestal být v kontaktu úplně. On řekl, že to není reálné. A možná není. Jenže jak mám žít s tím, že ji bude dál vídat každý den? Že ona ví, kdy jsme se pohádali. Ví, čeho se bojí. Ví, co mu chybí. Možná ví o mém manželství víc než moje nejlepší kamarádka. Začali jsme mluvit o poradně. Nejdřív odmítal, že nejsme „tak daleko“. Pak jsem mu řekla, že pro mě tak daleko jsme. Že možná nedošlo na fyzickou nevěru, ale důvěra se stejně rozbila. Že potřebuju slyšet nejen to, že „se nic nestalo“, ale že chápe, co se stalo mně. Včera večer se poprvé omluvil tak, že jsem mu trochu věřila. Řekl, že si namlouval, že je to jen ventil. Že se cítil osamělý a bylo příjemné mít někoho, kdo ho neodmítá. Že si dlouho říkal, že dokud tam není flirt nebo sex, je to v pořádku. Ale že když si představil, že bych já takhle psala kolegovi o něm, pochopil, že by ho to zničilo. To bylo poprvé, kdy jsem neměla pocit, že se jen brání. Nevím, jestli nám to stačí. Část mě chce bojovat. Máme děti, historii, společný život. Pořád ho miluju, i když jsem teď naštvaná a zraněná. A vím, že jsme se opravdu vzdálili. Nechci dělat, že za všechno může jedna kolegyně. Lucie nevytvořila prasklinu. Jen si do ní sedla. Ale jiná část mě se ptá, jestli dokážu znovu věřit člověku, který z našeho manželství udělal cizí ženě večerní čtení. Jestli dokážu být zranitelná před někým, kdo moje slabosti popsal někomu jinému. Jestli se při každém jeho pracovním večírku nezblázním strachem. A taky nevím, co je vlastně nevěra. Je to až polibek? Až postel? Nebo už chvíle, kdy své nejintimnější pocity nosíte někomu jinému a doma necháváte jen podrážděné zbytky? Manžel říká, že mě nepodvedl. Možná má technicky pravdu. Ale já se stejně cítím podvedená.

Přítel mě přesvědčil, ať prodám svůj byt. Za 3 měsíce byl s jinou a já na ulici

Wed, 26 Aug 2026 04:00:00 +0200

Můj byt jsem koupila ještě předtím, než jsme se poznali. Nebyl obrovský, ale byl můj. Měla jsem na něj hypotéku a pravidelně ji splácela. Když jsme se dali dohromady, přítel se ke mně postupně nastěhoval a nějakou dobu jsme byli spokojení. Po několika letech vztahu začal mluvit o společném bydlení. „Přece nechceš celý život bydlet tady,“ říkával. „Když už jsme spolu, měli bychom mít něco většího.“ Mně se můj byt líbil. Byl jsem v něm zvyklá žít a hlavně jsem věděla, že kdyby se cokoliv stalo, mám střechu nad hlavou. On ale mluvil o budoucnosti. O větším bytě. O dětském pokoji. O zahradě. O tom, že jednou budeme mít rodinu a potřebujeme prostor. Znělo to tak samozřejmě, že jsem postupně začala pochybovat sama o sobě. „K čemu ti ten byt bude, když budeme mít společný domov?“ ptal se. A já mu uvěřila. Začali jsme řešit, co bychom mohli koupit. Brzy nám došlo, že pokud chci přispět větší částkou, musela bych svůj byt prodat. Peníze z prodeje měly být základ pro naše nové bydlení. Pamatuju si, jak jsme spolu seděli nad nabídkami nemovitostí a plánovali, jak bude náš budoucí byt vypadat. Přemýšleli jsme, kam dáme sedačku, jakou uděláme kuchyň a jestli budeme mít balkon. Byla jsem přesvědčená, že stavíme společný život. Byt jsem nakonec prodala. Peníze mi přišly na účet a já začala hledat něco, co bychom koupili spolu. Přítel byl spokojený. Říkal, že jsme konečně udělali důležitý krok. Jenže asi tři měsíce po prodeji mého bytu jsem začala mít pocit, že je něco jinak. Chodil pozdě domů. Často měl telefon otočený displejem dolů. Byl podrážděný a najednou mu vadily i věci, které mu dřív nevadily. Když jsem se ptala, jestli se něco děje, říkal, že je jen unavený. A pak jednoho večera přišel domů a řekl mi, že se zamiloval do jiné ženy. Nejdřív jsem si myslela, že špatně slyším. „Cože?“ Zopakoval to. Prý to neplánoval. Prostě se to stalo. Já se ho zeptala, jak dlouho ji zná. Na tuhle otázku mi neodpověděl. A mně začalo docházet, jak absurdní je celá situace. Před třemi měsíci mě přesvědčil, abych prodala svůj byt. Teď mi oznamoval, že má jinou. Řekla jsem mu, že se samozřejmě můžeme rozejít, ale že potřebuju čas najít si bydlení. Jeho odpověď mě šokovala. „Tady už ale bydlet nemůžeš.“ Byt, ve kterém jsme tehdy žili, byl jeho. Já jsem prodala svůj, abychom mohli koupit společný. Jenže ke koupi nakonec nikdy nedošlo. Peníze z prodeje mého bytu jsem měla pořád na účtu, ale najednou mi byly skoro k ničemu. Potřebovala jsem okamžitě řešit, kde budu spát. Začala jsem obvolávat známé. Nechtěla jsem k rodičům, protože bydlí daleko a nebylo by jednoduché tam fungovat. Nakonec mi pomohla kamarádka, která mi řekla, že můžu na nějakou dobu bydlet u ní. Tak jsem si sbalila věci do několika tašek. Nejhorší bylo, že jsem tam ještě před pár dny měla pocit domova. Najednou jsem si připadala jako někdo, kdo se musí z vlastního života vystěhovat. Kamarádka mi samozřejmě pomohla a nikdy jí za to nepřestanu být vděčná. U ní jsem měla střechu nad hlavou, mohla jsem se vyspat a hlavně jsem nebyla sama. Ale bylo strašně ponižující ve třiceti a něco letech přijít ke kamarádce s taškami a říct: „Potřebuju u tebe nějakou dobu být.“ Přitom jsem měla na účtu peníze z prodeje svého bytu. Jenže vlastní bydlení se nedá koupit ze dne na den. Musela jsem začít hledat nájem, řešit kauci a vybavení. Zároveň jsem se snažila zpracovat rozchod a pochopit, co se vlastně stalo. Přítel mezitím začal žít svůj nový život. Podle něj jsem to měla brát jako dospělý člověk. Dokonce mi jednou řekl, že přece není moje vina, že jsme nestihli koupit společný byt. To byla pravda. Ale stejně jsem nemohla přestat přemýšlet nad tím, že kdyby mě tehdy nepřesvědčoval k prodeji, měla bych kam jít. Měla bych svoje dveře, svůj klíč, svoji postel. Nemusela bych prosit kamarádku, jestli můžu pár týdnů bydlet u ní. Dnes už vím, že jsem udělala chybu. Ne nutně tím, že jsem byt prodala. Ale tím, že jsem udělala tak zásadní rozhodnutí jen na základě toho, že jsem věřila vztahu. Nechci tvrdit, že mě přítel plánovaně připravil o bydlení. To nevím a nechci mu něco takového podsouvat. Ale vím, že následky jeho rozhodnutí nesl každý z nás jinak. On zůstal ve svém bytě. Já skončila u kamarádky. Peníze z mého bytu mám pořád. A tentokrát je použiju jinak. Nechci už žádný majetek prodávat jen proto, že mi někdo slíbí společnou budoucnost. Pokud jednou budu s někým kupovat společné bydlení, všechno si dobře promyslím. Kdo kolik vloží, komu bude co patřit a co se stane, když se naše cesty rozejdou. Možná to zní málo romanticky. Jenže romantika mi střechu nad hlavou nevrátila. Kamarádka ano. A právě jí jsem za to dodnes nejvíc vděčná.

Dnes slaví svátek Luďka: Silná a upřímná žena, která si získá pozornost – co o tomto jménu možná nevíte?

Wed, 26 Aug 2026 00:02:00 +0200

Luďka je ženské křestní jméno slovanského původu a jeho význam se překládá jako slavná válečnice. V článku se dozvíte, co toto tradiční české jméno znamená, jaké má kořeny, jaké vlastnosti se k němu vážou a proč ho řadit mezi nejlepší jména pro děti. Zajímavostí je, že v roce 2016 žilo v Česku 384 nositelek jména Luďka. Tip: Význam, původ, numerologie - vše o jménu Luďka Jaké je jméno Luďka podle numerologie? Jméno Luďka má podle numerologie činné číslo 4. Čtyřka je spojena s mimořádným organizačním talentem, praktičností a chutí podávat výkony. Nositelky tohoto jména bývají známé svou spolehlivostí, vytrvalostí a schopností dosahovat cílů díky tvrdé práci a odhodlání. Lidé s činným číslem 4 jsou systematičtí, pečliví a dokážou úspěšně řídit projekty i udržovat pořádek. Překážky je neodradí – díky trpělivosti je hravě překonávají a své závazky vždy dotáhnou do konce. Jméno Luďka tak v sobě nese energii řádu, stability, vytrvalosti a inspirace pro okolí. Zjistěte více o numerologii jména Luďka Známé osobnosti se jménem Luďka Mezi známé osobnosti se jménem Luďka patří především Luďka Kuralová, česká zpěvačka, herečka a moderátorka. Tato všestranná umělkyně dokazuje, že nositelky jména Luďka mohou působit výrazně, talentovaně a úspěšně v kulturním světě. Její jméno je tak pozitivním příkladem spojení tradičního českého jména s moderním uměleckým životem. Proč dát dítěti jméno Luďka? 5 důvodů, které vás možná překvapí 5 důvodů, proč dát dceři jméno Luďka: 1. Slovanský původ a krásný význam slavná válečnice dávají dceři symbol síly, odvahy a vnitřní statečnosti. 2. Jméno je v Česku vzácné – v roce 2016 ho neslo jen 384 žen, takže bude originální a snadno zapamatovatelné. 3. Luďka bývá vnímána jako silná, energická a otevřená žena, která si umí získat pozornost svého okolí. 4. Numerologické číslo 4 přináší organizační talent, spolehlivost, vytrvalost a schopnost dotahovat věci do konce. 5. Tradiční český ráz jména propojuje rodinu s historií, a přitom působí mile a neokázale – ideální volba pro rodiče, kteří hledají nejlepší jména pro děti s hlubším významem. Tento týden slaví svátek: Bartoloměj (24. 8.) Natanael (24. 8.) Elvíra (25. 8.) Radim (25. 8.) Luděk (26. 8.) Luďka (26. 8.) Otakar (27. 8.) Otakara (27. 8.) Augustýn (28. 8.) Augustýna (28. 8.) Evelina (29. 8.) Miron (29. 8.) Kim (30. 8.) Vladěna (30. 8.) Příští týden oslaví svátek: Pavlína (31. 8.) Linda (1. 9.) Samuel (1. 9.) Adéla (2. 9.) Adelina (2. 9.) Bronislav (3. 9.) Bronislava (3. 9.) Jindřiška (4. 9.) Rozálie (4. 9.) Bojan (5. 9.) Boris (5. 9.) Boleslav (6. 9.) Boleslava (6. 9.) Chcete vědět, kdo kdy slaví svátek? Vybíráte jméno pro miminko? Kompletní seznam jmen na eMiminu Kdy slaví svátek (kalendář) Holčičí jména Klučičí jména Nejoblíbenější jména Neobvyklá jména

Dnes slaví svátek Luděk: charismatický bavič s odvahou v srdci, co o tomto jménu nevíte?

Wed, 26 Aug 2026 00:02:00 +0200

Svátek Luděk připomíná tradiční české jméno, které v sobě spojuje šarm, energii a výraznou osobnost. Historie jména Luděk je zajímavá hned ve dvou výkladech: podle slovanského původu může souviset se jmény Ludomír nebo Ludoslav a nést význam mírumilovný či oslavující mír, podle německé linie pak navazuje na jméno Ludvík ve významu slavný válečník nebo proslavený bojem. Právě tato dvojí symbolika dává jménu výjimečný náboj – jemnost i sílu, klid i tah na branku. Pokud hledáte tradiční česká jména se silným charakterem a zajímavým příběhem, svátek Luděk i význam tohoto jména vás mohou příjemně překvapit. Tip: Význam, původ, numerologie - vše o jménu Luděk Jaké je jméno Luděk podle numerologie? Jméno Luděk má podle numerologie činné číslo 8. To je číslo velké energie, pevné vůle a výrazné osobnosti. Nositelé tohoto čísla bývají dynamičtí, rozhodní a přirozeně zaměření na úspěch. Nečekají pasivně na příležitost – spíš si ji sami vytvoří. Numerologický význam jména Luděk naznačuje člověka s vůdčími schopnostmi, který umí rychle jednat a často dokáže strhnout ostatní svou energií. Je to typ osobnosti, který nerad stojí stranou. Číslo 8 je spojováno s mocí, odpovědností a schopností dosahovat výjimečných výsledků i tam, kde jiní váhají. S Luďkem se pojí také vytrvalost a loajalita. Když si něco vezme do hlavy, jde si za tím naplno. Zároveň bývá spravedlivý a věrný lidem, na kterých mu záleží. Vedle silných stránek ale toto číslo upozorňuje i na potřebu hlídat zbrklost a impulzivní rozhodování. Právě když nositel své síly využije moudře, může být inspirativním člověkem s velkým vlivem na své okolí. Zjistěte více o numerologii jména Luděk Známé osobnosti se jménem Luděk Luděk Munzar – výrazný český herec, režisér a spisovatel, jehož charisma i talent zanechaly stopu v divadle, filmu i televizi. Luděk Sobota – oblíbený český herec, komik a bavič známý svým jedinečným humorem; patří k osobnostem české kultury, které rozdávaly radost několika generacím diváků. Luděk Bukač – respektovaný český hokejový trenér spojený s velkými úspěchy domácího hokeje; proslul odborností, autoritou i schopností vést tým k vítězství. Proč dát dítěti jméno Luděk? 5 důvodů, které vás možná překvapí 1. Má silný a mnohovrstevnatý význam. Jméno Luděk může znamenat jak mírumilovného muže spojeného s harmonií, tak slavného bojovníka – spojuje tedy citlivost i sílu. 2. Patří mezi tradiční česká jména. Zní povědomě, důstojně a přitom není tuctové jako některá nejběžnější mužská křestní jména. 3. Má charismatický zvuk i image. Luděk působí sympaticky, mužně a lehce hravě; dobře se hodí pro dítě i dospělého muže. 4. Numerologie mu přeje úspěch. Činné číslo 8 je spojeno s energií, vůdcovstvím, vytrvalostí a schopností prosadit se v životě. 5. Nese kulturní stopu známých osobností. Historie jména Luděk je obohacena o herce, baviče i sportovní autority, díky nimž má toto jméno pozitivní asociace. Tento týden slaví svátek: Bartoloměj (24. 8.) Natanael (24. 8.) Elvíra (25. 8.) Radim (25. 8.) Luděk (26. 8.) Luďka (26. 8.) Otakar (27. 8.) Otakara (27. 8.) Augustýn (28. 8.) Augustýna (28. 8.) Evelina (29. 8.) Miron (29. 8.) Kim (30. 8.) Vladěna (30. 8.) Příští týden oslaví svátek: Pavlína (31. 8.) Linda (1. 9.) Samuel (1. 9.) Adéla (2. 9.) Adelina (2. 9.) Bronislav (3. 9.) Bronislava (3. 9.) Jindřiška (4. 9.) Rozálie (4. 9.) Bojan (5. 9.) Boris (5. 9.) Boleslav (6. 9.) Boleslava (6. 9.) Chcete vědět, kdo kdy slaví svátek? Vybíráte jméno pro miminko? Kompletní seznam jmen na eMiminu Kdy slaví svátek (kalendář) Holčičí jména Klučičí jména Nejoblíbenější jména Neobvyklá jména

Manžel mě obvinil, že ho chci zabít bábovkou. Nechala jsem ho napospas osudu

Tue, 25 Aug 2026 17:00:00 +0200

Proměna v morouse a skandál před vnoučaty Postihl ho infarkt a od té doby se všechno změnilo. Aleš se začal pečlivě hlídat, koupil si tlakoměr i chytré hodinky, co počítají kroky, a také výrazně změnil jídelníček. A jak to tak bývá, zatímco dřív po mně chtěl vařit jen svíčkovou nebo guláš s knedlíky, najednou otočil. „Co bude zítra k obědu?“ zeptal se mě večer, tak jako každý den. „Koupil sis krůtí. Tak ti udělám krůtí guláš s rýží,“ odpověděla jsem mu. „Už zase? Vždyť jsme ho měli nedávno,“ reagoval naštvaně. „Jak nedávno? Možná před několika týdny,“ řekla jsem mu na to. „Ty umíš jen guláš a karbanátky. Ty se mě snad chceš zbavit. Jako by nestačilo, že jsem už jeden infarkt měl,“ vyjel po mně. Nestačila jsem se divit. „Dřív ti moje jídlo chutnalo,“ řekla jsem překvapeně. „Jenže teď už mi nechutná,“ řekl otráveně. Ani jsem neměla náladu odpovídat. Samozřejmě že jsem po jeho infarktu změnila jídelníček. Už žádné tlusté maso nebo knedlíky. Začala jsem víc kupovat drůbeží maso a zeleninu. Snažila jsem se vařit chutně a zdravě. Jenže Alešovi nic nejelo. Buď to nebylo dost chutné, nebo podle jeho nových měřítek dost zdravé. Byl věčně nespokojený a neustále mě peskoval. „Ty už vážně ani nevíš, co chceš,“ řekla jsem mu jednou. „Zelenina ti nechutná, ale chceš jíst zdravě. To bych radši opravdu vařila u bláznů,“ dodala jsem. Ani jsem se nemusela namáhat a spustila jsem další hádku. Aleš vystartoval, že mě už vařit asi nebaví, že mi vadí, že je nemocný. Dokonce to vypadalo, že za jeho infarkt můžu se svým vařením já, protože dřív jedl nezdravě. To se mě dotklo a zase jsme byli v sobě. S problémy jsem se svěřila našemu jedinému synovi Tomášovi. Ten se jen usmál. „Vy tedy máte starosti,“ řekl mi na to. „Ty se směješ. Ale mně do smíchu není. Neustále se do mě naváží, nic se mu nelíbí. Stal se z něj pěkný protiva.“ Syn jen pokrčil rameny, ale slíbil, že si s tátou promluví. Společně se svou ženou a dvěma vnoučátky za námi přijel na chalupu. Aleš se samozřejmě neudržel a hned začal nadávat na to, co ho postihlo. Vše se navíc vyhrotilo, když jsem přinesla bábovku, kterou jsem upekla pro vnoučata. „No vidíš to?! Ona se mnou chce fakt skoncovat. Schválně mi nechce vařit zdravě, aby se mě zbavila,“ prohlásil před celou rodinou. „To přeháníš, ne?“ zlobila jsem se. „Na mou duši, asi mě chce zabít. Tu bábovku přece nemůžu, je tam samý cukr a tuk,“ dodal zkroušeně. Chtěla jsem mu říct něco ostřejšího, ale před mladými to nešlo. Snacha se na mě nechápavě dívala, zatímco vnoučata se vyděsila a bála se, že přijdou o dědečka. „Snad tu nejsi sám. Bábovka je pro mladý. Pekla jsem pro děti, ne pro tebe,“ odpověděla jsem popravdě. Bylo to jediné, na co jsem se zmohla. Jenže vnoučátka nic nechápala a bábovky se raději ani nedotkla. Byla jsem na manžela naštvaná. Dala jsem si se vším práci a on takhle zbytečně vyplašil děti. Malý Tadeáš začal dokonce pobrekávat. Z návštěvy, na kterou jsem se dlouho těšila, nebylo nic. Útěk na chalupu Hned jsem se pustila do Aleše. „Máš rozum? Co to do tebe vjelo?“ „Řekl jsem pravdu. Schválně upečeš bábovku a postavíš ji rovnou přede mě. Chceš ode mě mít pokoj, aby ses nemusela starat. Však mi to došlo,“ odpověděl naštvaně. „Ty ses úplně zbláznil. Myslíš si, že svět se točí jen kolem tebe? Jsi sobec!“ křikla jsem. „Jen neříkej. Strčíš mi to rovnou pod nos a čekáš, co budu dělat. Je to jako návnada.“ Tomáš se nás snažil uklidnit, ale nedařilo se mu to. Byla jsem už tak vzteklá, že jsem Alešovi pěkně od plic řekla, co si o něm a jeho dietě myslím. „Už toho mám dost! Ty si jen čteš o dietách a přemýšlíš, co sníst. To já vařím, chodím na nákupy a myju nádobí. A tobě to ještě není dost a takhle hrubě mě obviňuješ z hloupostí,“ vpálila jsem mu. Jenže Aleš se jen tak nedal a zase spustil tu svoji litanii. Měla jsem všeho po krk. A nejvíc mě naštval tím, že mi zkazil víkend s vnoučaty. „Tak víš co? Klidně si můžeš hospodařit sám. Já zůstávám tady na chalupě, ty si jeď domů beze mě,“ rozhodla jsem. „Já se od tebe peskovat nenechám!“ „To si piš. Klidně si tu zůstaň. Konečně budu mít klid,“ řekl mi na to. A jak jsem řekla, tak se i stalo. Po dlouhé době jsem si konečně užívala zaslouženého klidu. Nikdo mi nestál za zády a neříkal, co a jak mám dělat a co vařit. Bylo to jako balzám na duši. Celé dny jsem si četla, luštila křížovky nebo chodila na procházky či si jen tak poklábosit se sousedkou. Dřívější život mi ani trochu nechyběl. Jen mi bylo líto, že se Aleš tolik změnil. Dřív s ním byla legrace, teď se z něj stal paličatý, nerudný chlap. Jen občas jsem zavolala synovi, abych se poptala, jak na tom manžel je. „No, doma to vypadá jako po božím dopuštění. Zkouší si sám vařit, ale jak je nešikovný, tak mu to moc nejde. Kolikrát musí jídlo vyhodit, protože ho spálí nebo přesolí. Neumí si ani pořádně vyžehlit. Možná bys už měla přestat trucovat, mami,“ snažil se mě přemluvit syn. „Tak to tedy ne. Já si s ním vytrpěla dost. Snad jsi sám slyšel, jak mě obviňuje z toho, že ho chci dostat do hrobu. Dokud se neomluví, tak nikam nejedu,“ řekla jsem. Syn jen zaklel a pak slíbil, že to tátovi řekne. Opařená ruka a velké procitnutí Asi týden se nic nedělo. Pak mi zničeho nic Aleš zavolal. Chvíli se jen tak vyptával a mně bylo jasné, že jenom chodí kolem horké kaše. „No a jak to tam sám zvládáš?“ zeptala jsem se ho na rovinu. „Všechno je v pořádku,“ zalhal mi. „Tobě se ale prý stýská,“ řekl. „Prosím tě, kdo ti tohle napovídal? Kdepak, jsem tady spokojená. Měj se pěkně. Ahoj,“ rozloučila jsem se. Za pár dnů mi volal syn. „Vás ještě ty žabomyší války nepřešly? Myslel jsem, že už budete zase spolu,“ řekl mi s údivem. „Kdepak. Prý je u táty všechno v pořádku, takže mou pomoc asi vůbec nepotřebuje.“ „To přece není pravda, a ty to víš. Je úplně bezradný,“ řekl mi na to syn. „To je sice možné, ale dokud se neomluví, tak nikam nejedu. Musí si uvědomit, jak se choval. Já o něj pečovala a on mi jen nadával, a ještě mě osočoval. Na to už nemám nervy,“ dodala jsem. Syn nakonec řekl, že se tedy tátu pokusí přesvědčit. A za pár dnů se skutečně dostavil výsledek. Aleš za mnou dokonce přijel a přivezl mi bonboniéru. To byla ale voda na můj mlýn. „No ne, čokoláda. To se divím, žes mi ji přivezl, když ji sám nesmíš jíst,“ neodpustila jsem si poznámku. Aleš se jen hořce usmál. „To jsi celá ty, nenecháš si ujít žádnou příležitost,“ dodal. V tu chvíli jsem si všimla, že má ovázanou ruku. „Co se ti stalo?“ „Opařil jsem se, když jsem si dělal vývar. Nějak se mi to nepovedlo,“ dodal smutně. A pak zničeho nic spustil: „Byl za mnou Tomáš s dětma. Dlouho jsme mluvili. Chtěl jsem jim připravit nějaké pohoštění, ale všechno jsem zkazil. Vnoučata se po tobě hned ptala a já musím uznat, že mi taky chybíš. Bez tebe je byt prázdný a já nemám s kým si popovídat. Abych byl upřímný, jsem bez tebe naprosto nemožný. Až teď mi došlo, co všechno pro mě děláš, Miluško,“ řekl mi zjihle. A já mu uvěřila, že to myslí upřímně. Konečně se mu otevřely oči a došlo mu, že starat se o něj nebyl žádný med. A konečně mi taky slíbil, že se do starostí o domácnost, a hlavně vaření zapojí taky. „Objevil jsem pár receptů, které bych chtěl vyzkoušet. Můžeme to zkusit spolu, co ty na to?“ zeptal se mě potom. Jen jsem se na něj usmála a kývla na souhlas. Abych pravdu řekla, až v tu chvíli jsem si uvědomila, že ačkoli je manžel někdy pěkný bručoun, bez něj je to vlastně nuda. Jen doufám, že teď už dostal rozum a bude sekat dobrotu. Miluška, 67 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Už tři roky bydlím s bezdomovcem: Rodina mě málem zavrhla, teď ho všichni milují

Tue, 25 Aug 2026 15:15:00 +0200

Neočekávaná láska a tragédie na zahradě Josef je má neočekávaná životní láska. Za celý svůj život jsem tak vyrovnaný a šťastný partnerský vztah nepoznala! Jakéhokoli partnera jsem přestala vyhlížet okolo padesátky. Ve vztazích, které jsem měla po rozvodu, jsem našla jen zklamání. Zvykla jsem si na samotu a chlapům už příliš nevěřila. Všichni důležití muži v mém životě bohužel patřili ke „složitým osobnostem“. Můj otec i děda byli despotičtí násilníci, kteří by neměli mít rodinu ani děti. Jenže oba byli hezcí a ženy se na ně jen lepily. Maminka i babička si s nimi vytrpěly své. Můj bývalý manžel nebyl despotický ani násilnický, ale ani hezký. Byl pasivní a depresivní. A také alkoholik. Narodil se jako nemanželské dítě, a když mu matka v jeho čtrnácti letech zemřela na rakovinu, strávil dospívání v dětském domově. Silně nábožensky zaměřená rodina jeho matky se ho zřekla. Smutný osud se s ním vlekl celý život a splíny řešil alkoholem. Rok po rozvodu podlehl stejné nemoci jako jeho maminka. V nemocnici jsem ho nakonec navštěvovala spolu s dcerami. Bylo mi ho líto. Nějaký čas jsem se poohlížela po partnerovi, ale po třech nevydařených vztazích jsem to vzdala. „Mami, nech to plavat, konečně máš opravdu čas na všechno, co jsi celý život kvůli tátovi i nám odkládala. Užij si, plň si sny, a jestli je někde spřízněná duše, se kterou se máš potkat, tak se určitě potkáte,“ řekla mi jednou starší dcera, aniž by tušila, jak velkou pravdu má. A tak jsem začala žít své sny. Přestěhovala jsem se do malého domku po babičce, blíž k mé máti. Vzala jsem si pejska z útulku, pořídila kozičku a dvě ovečky, vrhla se na pěstování kytek a zeleniny. Často mě navštěvovaly dcery s vnoučaty. Domek i zahrada stojí na rozhraní vilkové čtvrti, lesa a zahrádkářské kolonie, která má už nejlepší léta za sebou. A právě v této kolonii se na jedné pustnoucí zahradě zabydlel bezdomovec. V rozpadající se chatce žil sám. Nedělal nepořádek, nebyl nikomu na obtíž, a tak byl obyvateli vilek i zahrádkáři tiše tolerován. Jelikož jsem se s mým sousedem, který vlastnil přilehlou zahradu, dohodla, že mi část pronajme, aby se na ní pásly mé „chundelaté sekačky“, ocitla jsem se v přímém sousedství poustevníka a občas ze zvědavosti pozorovala, jak žije. Pán byl příkladem soběstačnosti. Mohl by klidně pořádat přednášky pro „eko-bio“ nadšence. Přitom neměl kolem své boudy nepořádek, nikdy nechodil špinavý či neupravený. Časem jsme se začali opatrně zdravit a někdy i prohodili slovo. Opravdu poprvé jsme spolu mluvili, až když mi někdo otrávil psa. Rita strašně naříkala, zvracela krev, vůbec jsem nevěděla, co dělat. Nemám řidičák, ale u domu jsem měla zaparkované druhé auto dcery, která ho po čas dovolených nechává u mě. A tak jsem dostala šílený nápad a zavolala jsem přes plot: „Prosím vás, pane, neumíte řídit? Potřebuju rychle odvézt na veterinu.“ Pán na mě chvíli hleděl, jako bych byla z jiného světa, ale nakonec odpověděl: „Řídit umím, ale řidičák mám propadlý. Jestli to chcete risknout, tak to odřídím.“ Bolestivá minulost muže z chátrající chatky A odřídil! Rita bohužel otravu nepřežila, byla v okolí už několikátou obětí jakéhosi sadisty. Nicméně její smrt do mého života přinesla nové přátelství a časem i velkou lásku. Z Josefa, jak se mi ten muž představil, se vyklubal milý a neuvěřitelně příjemný společník. Jako výraz vděku jsem mu upekla kachnu a koupila lahev vína. Oběd si s díky vzal, víno ale nechtěl. „Nenajedla byste se se mnou? Už roky jsem s nikým nejedl, vlastně ani nemluvil. Nemusíme sedět vevnitř, jestli se bojíte…“ A tak jsme si dali stůl na zahradu, jedli a povídali si. Bylo to zvláštní; měla jsem v sobě obrovský smutek z toho, co se stalo Ritušce, a zároveň mi bylo moc příjemně s Josefem. Vlastně jsem si nepamatovala, kdy jsem si tak pěkně popovídala s nějakým mužem. Pochopitelně jsem se zeptala na Josefovu minulost, proč bydlí sám v rozpadající se boudě. Příběh, který mi vyprávěl, byl tak smutný, že jsem pochybovala, zda se vůbec stal. Postupem času, když už jsem s Josefem měla víc než přátelský vztah a pomáhala mu při vyřizování nových dokladů a zdravotního pojištění, jsem se přesvědčila, že je jeho příběh skutečně pravdivý. Josefovi a jeho ženě se narodil postižený syn Teodor. Když bylo chlapci deset let, Josefova žena se odstěhovala. Teodorek i Josef to nesli těžce. Chlapec se nakonec dožil pouhých patnácti roků. Josef se celou tu dobu o něj staral sám. Po Teodorkově smrti podala manželka žádost o rozvod, a jelikož byl byt, ve kterém bydleli, napsaný na ženina otce, stal se z Josefa bezdomovec. Byl fyzicky i psychicky vyčerpaný a zlomený synovou smrtí a po pěti letech takřka celodenní péče vykolejený z normálního života. Po vystěhování začal přespávat v práci, což ho nakonec stálo místo. Rodiče ani jiné příbuzné už neměl, a tak strávil léto pod stanem v kempu, kde vypomáhal s úklidem v místním kiosku. Jenže přišel podzim a kemp se zavíral. Vánoční zázrak a usmíření rodiny Tak si Josef vzpomněl na zahrádkářskou kolonii, kde měli jeho rodiče léta pronajatou zahrádku, a vydal se tam. Byl to bláznivý nápad, nicméně po dlouhé době se na něj usmálo neuvěřitelné štěstí – chatka byla opuštěná! Navíc schovaná v zarostlé zahradě, evidentně tam nikdo po smrti rodičů nejezdil a vlastník pozemku se o svůj majetek nezajímal. V této chatce strávil Josef sedm let a pak se přestěhoval ke mně do domku, což pochopitelně způsobilo poprask v rodině i u sousedů. Zatímco sousedé vzali náš vztah brzy na milost, rodina se mnou pět měsíců nekomunikovala. Bylo to pro mě hodně bolestné. Nikoho jsem ale z ničeho nevyčítala, chápala jsem jejich strach, odmítala jsem však přistoupit na výhrůžky typu: „Buď on, nebo my!“ Chtěla jsem, aby dali Josefovi šanci. Ledy se prolomily na Vánoce. Pozvala jsem celou rodinu k nám a doufala. Nepřijela jen má máti. Zatímco já obletovala vnoučata, Josef vařil a pekl. Dcery kulily oči a zeťáčkové na sebe pomrkávali. Po večeři vytáhl Josef housle a hrál. Obě holky se rozplakaly a já s nimi, strašně jsme si chyběly. Manžel starší dcery se najednou zvedl a prohlásil: „Držte mi palce, jedu pro babi, ať jsme kompletní.“ Když pak při jeho návratu klaply dveře, všichni jsme ztichli. I vnoučata napjatě čekala. Babička mlčky dosedla ke stolu, poručila si štamprli a prohlásila: „No tak hrajte, Josefe, ať z toho něco mám!“ Víc než šedesát let jsem čekala na tento okamžik – na lásku a šťastnou rodinu. Tamara, 64 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Nemám problém být před svými dětmi nahá. Úzkostně ale hlídám, aby ony byly před cizími lidmi oblečené

Tue, 25 Aug 2026 14:30:00 +0200

Nahota doma jako pohodlí Odjakživa jsem vyrůstala v prostředí, kde jsme nahotu nevnímali jako téma, prostě jsme se doma nazí běžně pohybovali. My děti i táta jsme to neřešili vůbec. Máma se sice zakrývala o něco více, ale všichni jsme věděli, jak vypadá. Nikomu to nepřišlo divné, prostě jsme tak žili. Když si můj současný manžel během jedné konverzace uvědomil, že u nás doma nahotu nikdo neřeší, byl z toho – mírně řečeno – dost vedle. Z domova na to nebyl vůbec zvyklý. V tu chvíli to vypadalo, jako by si myslel, že nazí chodíme snad i na veřejnosti. Tak tomu ale samozřejmě nebylo, uvolněnost platila jen v rámci rodiny. I když před ním z mé rodiny nikdo nahý nechodil, ze začátku tuto informaci nesl poměrně těžce. Když jsme se k sobě nastěhovali a byli jsme sami dva, postupně si zvykl, že si v soukromí může udělat také pohodlí. Nedávalo by přece smysl se po intimních chvílích jakkoliv zakrývat. A když se nám narodily děti, tenhle návyk zůstal. Je jim zatím dost málo, takže uvidíme, jak se situace promění, až budou větší. Vnímám to tak, že doma jsme v bezpečí, mezi těmi, kteří nás mohou znát celé. Že se ale na tomto přístupu všichni neshodnou, dokazuje i nedávná diskuze na našem Facebooku. Někteří diskutující považují nahotu v rodině téměř za úchylku, většina to ale naštěstí vidí podobně jako já. Na veřejných koupalištích bych nenechala nahé ani malé dítě. Zdroj: Canva Nahota na veřejných koupalištích Moje uvolněnost v domácím prostředí se však rozhodně nepřenáší do veřejného prostoru. Nahé děti na veřejných místech, kde je spousta cizích lidí, už za vhodné nepovažuji. Dnes je až příliš snadné pro někoho, kdo to nemá v hlavě v pořádku, vytáhnout telefon a nahé dítě si tajně vyfotit. Nikdy nevíte, kdo vedle vás na koupališti leží. Chápu z našich diskuzí, že někteří rodiče mají pravidla nastavená ještě přísněji a nenechali by nahé dítě ani na vlastní zahradě, kde by ho mohly přeletět cizí pohledy. Tak striktní nejsme, ale u rybníka či na bazénu to opravdu hlídám a kluci nosí plavky. Je to pravděpodobně i dnešní dobou a internetem. Osobně mám z dětství spoustu fotek, kde běhám u moře nahá, ale dnes už nahé děti u vody (až na úplná miminka) i z preventivních důvodů prakticky nevídám. Nahota je věc přirozená, ale já se svlékám jen tam, kde se cítím v bezpečí – a to stejné učím i své syny. Jak to máte vy?

Chůvička v kočárku odhalila špinavé tajemství. Švagrová mě chtěla zničit

Tue, 25 Aug 2026 12:30:00 +0200

Zákeřná slova a ledová sprcha „Tak se do toho kočárku pořádně podívej. Ha, už je ti to jasné, Káčo? To rozhodně není Jakubovo dítě! Už jsem se postarala, aby o tom chudák bráška věděl. Ta Aneta je mrcha proradná! Tváří se jako anděl, ale nasadila nám do rodiny kukaččí mládě,“ ozývalo se z chůvičky, kterou jsem měla u sebe. Druhá dětská vysílačka byla umístěna v kočárku, kde v jednom z mála klidných míst rozlehlé zahrady spinkal můj syn. Já posedávala v závěsné houpačce a ve vzácné chvilce klidu ucucávala kávu a uzobávala výborné svatební koláčky. Ženil se totiž nejstarší bratr mého muže a oslava probíhala v domě jeho rodičů a také na jejich nádherné zahradě. Můj muž je z velké rodiny, stateční tchánovci vychovali nejen své čtyři syny, ale i Ingrid, dceru tchánovy sestry, ta bohužel stejně jako její muž propadla démonu alkoholu. Ingrid byla zvláštní, s nikým nevycházela moc dobře, ale vždy si ve správné chvíli uměla naklonit prakticky kohokoli na svou stranu. Náklonnost jí ale obvykle nevydržela dlouho, vždy jen po dobu, kdy od onoho člověka něco potřebovala. Můj postřeh mi potvrdila dokonce i tchyně Elenka, a to přestože jsem nikdy nic negativního o Ingrid ani nenaznačila! Ve slabé chvilce si na Ingrid postěžovala, avšak po emotivní stížnosti hned dodala: „To ale, Anetko, neznamená, že bychom někdy Ingrid zavrhli. Neměla to jako dítě vůbec lehké, dokonce byla nějakou dobu, než jsme ji získali do péče, i v dětském domově. Myslím, že všechno, co zažila jako malé děvčátko, se na ní prostě podepsalo. Každý jsme holt nějaký, holku jsme vychovali a já ji mám svým způsobem ráda. Buď ale opatrná, co jí říkáš a s čím se jí svěříš,“ zakončila svůj monolog tchyně. Jenže já asi opatrná nebyla… Jelikož jsem jedináček a už mám jen maminku, která je také jedináček, bylo pochopitelné, že se budu snažit do mé nové rodiny co nejlépe zapadnout – jinou rodinu jsem prostě neměla. Manželova velká rodina mě fascinovala svou srdečností, hlučností, veselostí i jistou přímostí a prudkostí. Myslím, že s mužem jsme se skvěle doplňovali, tedy až do doby, než jsme koupili byt a oznámili všem, že čekáme vytoužené miminko, první vnouče v široké rodině. Někdy v té době se pomaličku začal vztah mého muže ke mně měnit. Jakub je bodrý, přátelský a hlučný. To sice pokračovalo i nadále, jen vše bylo víc a víc neosobní a chladné. Vůbec jsem tomu nerozuměla, dokonce jsem si v těhotenství začala myslet, že má muž milenku, a bohužel jsem se s tím svěřila právě Ingrid! Ta mi naoko laskavě a jemně řekla: „Víš, Aneto, možná se časem budeš muset smířit s tím, že si Kuba sem tam odskočí vedle. On tak sice nepůsobí, ale vždy měl holek víc než prstů na rukou a nohou dohromady…“ Sice mi to k manželovi nesedělo, co jsem věděla, měl přede mnou jen jednu dlouholetou lásku, ale i tak jsem neměla důvod Jakubově „sestře“ nedůvěřovat. Vůbec mě nenapadlo, že by mi cíleně lhala. Když se pak narodil Kryštůfek a Jakub odmítl, aby se jmenoval po něm – prý mu přijde dětinské pojmenovávat syny po otcích, i když v jejich rodině to byla mimochodem tradice –, byla jsem hodně v rozpacích. Vůbec jsem nechápala, co se v manželovi děje. I z jeho chování k synkovi jsem měla občas pocit, jako by se bránil malého milovat. Moje maminka i kamarádka mě uklidňovaly, že se mi to zdá, že prostě jenom neví, co dělat s maličkým miminkem, přece jen je to chlap jak hora, co má přes sto kilo a skoro dva metry. „Počkej, až Kryštůfkovi budou tři roky a trefí se nohou do míče, začne vyjmenovávat značky aut a zamiluje se do traktoru. To bude najednou tatínkův parťák!“ Pochopitelně jsem chtěla uklidňování mé maminky věřit, ale někde vzadu jsem měla podivný pocit, že se něco děje, že je něco jinak. Když jsem se o tom s Kubou pokoušela několikrát mluvit, jen utíkal od tématu a snažil se zmizet. Začínala jsem být víc a víc nešťastná. Malému byly čtyři měsíce, když jsem si onen rozhovor vyslechla a mnoho drobností a situací se propojilo a zapadlo dohromady. Tehdy mi díkybohu „bouchly saze“, kdybych byla opět slušná a vyčkávala, jak se vše vyvrbí, možná bych už byla rozvedená! Konfrontace i šokující přiznání Jakmile Ingrid domluvila, popadla jsem chůvičku a šla najít tchyni. Elence jsem řekla, že potřebuju, aby šla se mnou a pomohla mi vyřešit něco velmi důležitého s její adoptivní dcerou. Mužova maminka se na nic neptala a šla, když prý tehdy viděla můj výraz a slyšela tón řeči, bylo jí jasné, že se děje něco vážného. V půlce cesty k malému jsem se zastavila a řekla tchyni: „Před pár minutami jsem si vyslechla v chůvičce Ingrid, jak říká Kateřině, že Kryštof není Jakuba. Zeptám se na rovinu, řekla i vám, že Kryštůfek není Kuby?“ Tchyně jen přikývla a tiše řekla, že Ingrid odvětila, že jí nevěří a že má s takovými řečmi okamžitě přestat. Potom mě Elenka chytla za ruku, pevně ji stiskla a šly jsme. „Ingrid, můžeš mi vysvětlit, co jsi to teď vykládala o mně a mém synovi Kateřině? Zbláznila ses, uvědomuješ si, co můžeš způsobit? Vůbec nechápu, co tím sleduješ,“ syčela jsem tiše, abych neprobudila malého a nezkazila svatbu. Ingrid na mě nechápavě koukala. Sáhla jsem opatrně, abych nevzbudila syna, pod deku do kočárku, vyndala chůvičku a strčila ji příbuzné před obličej. Ingrid zbledla. „Jak dlouho už Jakubovi našeptáváš ty lži?“ řekla jsem velmi rázně a maminka mého muže mi stiskla ruku ještě silněji. Ingrid zaútočila, cedila mezi zuby cosi o tom, jak jsem se vetřela do rodiny, že mi jde jen o peníze, že Jakuba stejně nemiluju, a pak vyhrkla tu větu… „Nikdy nebudeš Kubu milovat tak jako já, ty náno!“ Pak si ale uvědomila, co řekla, a zmlkla. Kolem kočárku se rozhostilo hrobové ticho. Malý naštěstí stále pospával. Po chvíli zasáhla manželova máti, která se zatím posadila na židli. „Ingrid, to už by stačilo. Není to poprvé, co sis takhle vymýšlela a někomu uškodila. Vůbec tě neomlouvá, že si myslíš, že Jakuba miluješ. Tohle totiž není láska. Teď půjdeš za Jakubem, v tichosti mu vše vysvětlíš, omluvíš se tady Anetě a odejdeš ze svatby. O všem si promluvíme zítra, a to celá rodina,“ pronesla manželova maminka tichým hlasem a přitom mi hladila ruku. Nový začátek Ingrid řekla velmi neslušné slovo, a to jak směrem ke tchyni, tak ke mně, a odešla. Manželovi vše vysvětlila tchyně. Jakub se úplně sesypal, nestačily jsme se divit, co všechno mu Ingrid navyprávěla. Bylo hrozné vidět tu obrovskou postavu, jak se doslova scvrkla do sebe. Zatímco se svatebčané radovali, jedli a pili, můj muž plakal a omlouval se mi. Nakonec jsem plakala i já. Ingrid mu skutečně řekla, že mě viděla několikrát s jiným mužem, a ne jedním! Takovými nesmysly ho „krmila“ od začátku mého těhotenství, tedy skoro rok! Ingrid vše dělala postupně, jemně, vždy něco utrousila a pak se tvářila, jako by litovala, že to řekla. Manželovi prý i několikrát plakala na rameni, jak byla z informací, které mu podávala, zdrcená. Nyní můžu děkovat bohu, že jsem tehdy vše vyslechla. Bez toho bych nečekala další děťátko a neprožívala jedno z nejkrásnějších období života. Ingrid se mezitím odstěhovala na druhý konec republiky, s nikým nekomunikuje. Přesto je manželova rodina už dávno připravená jí odpustit, a já koneckonců také. Je mi jí vlastně svým způsobem líto, ztrátou rodiny se vytrestala víc, než může tušit. Aneta, 32 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Žila jsem v luxusu se škrťákem. Doma mi dělal vyúčtování za každou korunu

Tue, 25 Aug 2026 11:15:00 +0200

Krásný byt, předmanželská smlouva a účetní pondělky Navenek všechno působilo skvěle. Měli jsme krásný byt, auto, chatu, jezdili jsme na dovolené. Ve skutečnosti jsem na tom ale byla hůř než mizerně placená pomocná síla v nemocnici. Ani podprsenku, která by předtím neprošla manželovým schválením, jsem si nedovolila koupit. S Vladimírem pocházíme oba z Ostravy. Paradoxně moje rodina na tom byla finančně lépe než ta jeho. Vladimír absolutně popírá představy lidí, že když někdo vzejde z chudých poměrů, zůstane normální. Naopak jeho strach, aby už nikdy nezažil to, co v dětství, nastartoval chorobný strach z chudoby. Seznámili jsme se v partě společných známých ze střední školy. Vladimír byl bratranec jedné mojí kamarádky a jel s námi na výlet. V té době už bydlel v Praze. Že je opatrný na peníze, bylo vidět už tehdy. V hospodě nenechal ani korunu navíc. Vůbec se mu nelíbilo, že platíme dohromady a každý dá tolik, kolik si může dovolit. Nedal ani o pětník víc, než spotřeboval on sám, a to byl na tom z nás všech nejlépe. Už tehdy si z něj ostatní dělali legraci, že je strýček Skrblík… Jinak ale byl příjemný, milý a hezký a já jsem ho obdivovala, jak se vypracoval. Přestěhovala jsem se za ním do Prahy, našla si práci a byla spokojená. Dokud jsem měla vlastní příjem, s tím jeho samozřejmě nesrovnatelný, ale mohla jsem si o něm rozhodovat sama, jeho šetrnost mi jenom připadala přitažená za vlasy. Jen občas jsem se styděla, když si v pekárně, kam šel pro koláč a prodavačce chyběla koruna na vrácení, byl schopný počkat i několik minut, než ji sehnala. Neuklidnilo ho ani štěstí, které ho potkalo. Po své bezdětné tetě zdědil krásný byt v secesním domě, který měla v osobním vlastnictví. Když měl takto zázračně vyřešené bydlení, požádal mě o ruku. Sice jsem už měla období vrcholné zamilovanosti za sebou, ale pořád jsem ho měla ráda. Před svatbou se vytasil s předmanželskou smlouvou. Vyplývalo z ní, že byt je jen jeho a já si nechávám trvalé bydliště u své ostravské babičky. Abychom o babiččin byt prý náhodou nepřišli. Stejně tak jsem přistoupila na to, že budeme mít jeden společný účet. Přece nebudeme krmit zlodějské banky dalšími poplatky. Moji rodiče to měli také tak, nenapadlo mě, že Vladimír bude mít i svůj vlastní, o kterém já nic vědět nebudu. Také jsme se dohodli a zanesli do smlouvy, že zůstanu s každým naším dítětem doma tři roky. A dítě chtěl hned. Prý nesnáší staré matky. Jako by mi ovšem moje tělo dávalo znamení: „Pozor, rozmysli si svoje připoutání k němu dobře.“ Trvalo totiž dva roky, než jsem otěhotněla, i když prohlídky signalizovaly, že jsme oba zdraví jako řípy. Pak se konečně narodil vytoužený syn Vladimír. Od té doby jsem každý týden v pondělí dostala určitý obnos na domácnost. Neříkám, že se s ním nedalo v pohodě vyjít. Ovšem každé další pondělí se konalo vyúčtování. Když nesedělo na korunu, bylo zle. „Ty nevíš, za co jsi dala tu dvacetikorunu?“ „No, nevím. Asi jsem si koupila nanuka.“ „Bez účtenky?“ zvedl oči v sloup. „Nejde o dvacetikorunu, ale o princip. Až se, Šárinko, naučíš hospodařit, nebudu ti do ničeho mluvit. Zatím se chováš jak malá.“ Brzy jsem na naše účetní pondělky začala být alergická. Na účet totiž chodila i moje mateřská podpora a ani s ní jsem si nemohla libovolně zacházet. „Na co, prosím tě, potřebuješ peníze? O co si řekneš, tobě i malýmu koupím!“ zlobil se, když jsem si vybrala z účtu něco jen tak. A tak jsem paradoxně měla v peněžence za pět tisíc jednu dvousetkorunu, kterou jsem si šetřila, kdybych si chtěla bez jeho vědomí skočit s kamarádkou na kafe. Jakýkoli pohyb na účtě ihned komentoval. A bylo to čím dál nesnesitelnější. Slzy kvůli žvýkačkám Přesně si pamatuju na okamžik, kdy pohár přetekl. Vrátily jsme se z dovolené za desetitisíce, kterou Vladimír vybral, a opět probíhalo týdenní vyúčtování výdajů. „Proč kupuješ balíček žvýkaček za šestnáct korun, když velké balení je mnohem výhodnější?“ remcal. „Protože mi prostě chutnají víc ty plátkové!“ vylítlo ze mě a rozbrečela jsem se. „Ty menstruuješ, že jsi tak emoční?“ utrousil pobaveně. Měla jsem co dělat, abych nepopadla na stole stojící vázu a nevzala ho s ní po hlavě. S brekem jsem utekla do koupelny a zamkla se. Až asi za půl hodiny jsem úplně vysílená vyšla ven. Vladimír se v obýváku nevzrušeně díval na naši obří plazmovou televizi a jen utrousil: „Tak už jsme se uklidnili?“ „Chci se rozvést,“ oznámila jsem mu. Řadu dní si myslel, že si dělám legraci. Střídavě mě ironicky shazoval, střídavě mi nosil kytky, střídavě vyhrožoval, že pokud to udělám, našeho syna už neuvidím. To, že jsem tu žádost nakonec podala, mé okolí vůbec nechápalo. Vždyť se mám tak dobře! „Tebe pálí dobré bydlo, co?“ opřela se do mě i máma. „Prober se, dokud je čas!“ Jenže já jsem se právě probrala. Dřív jsem si neuměla moc představit, co znamená, když se řekne, že je někdo chorobně na prachy. Teď už to vím! Rozvod nebyl příjemný, ale ani tak strašný, jak občas člověk kolem sebe vídá. Podepsala jsem první návrh na vyrovnání, který mi Vladimír předložil. Bylo mi jasné, že si všechno propočítal tak, aby to vyšlo co nejvýhodněji pro něj. Pro mě ale bylo podstatné, že neusiloval o střídavou péči. Zuřil, že mu unikám, ale touha po pomstě ho nezaslepila. Pragmaticky si totiž uvědomil, že by na našeho syna neměl při svém pracovním vytížení a potřebě koníčků, sportu a nové partnerky čas. Dohodli jsme se, že Vláďu může vidět, kdy chce, a stoprocentní kontrolu nad alimenty, které mu posílá, jsem mu ponechala jako za starých časů. Co mi nemusí dát do ruky, jako třeba platbu za obědy ve školní jídelně nebo za kroužky, posílá napřímo. Co musí, vyúčtuju mu do poslední koruny. Rozvedená jsem už pátým rokem. Nikoho nového nemám a zatím ani nehledám. Když jsem zase začala vydělávat vlastní peníze, ten pocit, že si můžu koupit třeba pitomý časopis jen tak, mě uváděl do euforie. Neutrácím za boty ani kabelky, těch mi zbylo ze starých, předrozvodových časů dost. Kupuju si v antikvariátech staré knížky, radost si dělám voňavými bylinkovými čaji. Miluju svůj současný pronajatý padesátimetrový byt, vybavený nejlevnějším nábytkem, ale podle mého! Je vyzdobený plakáty, fotkami a obrázky. Na okna jsem si ušila závěsy a na křesla polštáře. Ti, kdo za mnou chodili na návštěvu do původního bydliště, mi dneska říkají: „Byt, ve kterém jsi bděla předtím, měl úžasné prostory a byl luxusní. Ale tady je duše. Tady jsi prostě ty!“ Ale chápu, že lidé, kteří mají opravdu hluboko do kapsy, mé výměně luxusu za obyčejný průměr asi nikdy neporozumí. Malý Vladimír naštěstí škrťáckou povahu svého otce nezdědil. O penězích se bavíme, ale v rozumné míře. Šárka, 37 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Dovolená v Třeboni s dcerou (6) a mojí mámou mě stála hromadu peněz a nervů

Tue, 25 Aug 2026 06:00:00 +0200

Já jsem si letos zvolila ještě větší level. Vzala jsem do Třeboně maminku, které táhne na 70, a přestože chtěla jet na dovolenou s vnučkou, hned od prvního dne bylo jasné, že to nebude tak snadné. Mamka má totiž svůj režim, a hlavně miluje kavárničky, krátké procházky a klídeček. Moje šestiletá dcera Eliška zase potřebuje neustálou akci, program a ruch. Kavárny a cukrárny ji absolutně nezajímají. Zmrzlinu zvládne sníst v poklusu a vlastně ji k životu ani nepotřebuje. A zatímco maminka ráda nakupuje oblečení a chodí po krámech, dcera ráda nakupuje hračky a jakékoliv „blbinky“, které po krátké době zahodí a už o nich ani neví. Skloubit program pro obě bylo náročnější, než jsem si myslela. Sama jsem už starší matka, takže bych se klidně přidala ke své mamince. Jenže dcera to celé řídila, takže jsme byly vyřízené už po obědě, zatímco ona nemohla usnout ani po deváté večer. A samozřejmě ceny jsou nejen v Třeboni skutečně lidové. Jen za jídlo člověk utratí opravdu nemalé peníze. Když k tomu připočtete kávičky, zmrzliny a nějaký ten alkohol na nervy, tak se to pěkně sečte. A do toho vstupy na zámek, na vláček, do bludiště a předraženého Světa obrů, to už se opravdu řádně prodraží. A výsledek? Unavená já, unavená a otrávená mamka a neustále se nudící dcera, které je všechno málo. Takže suma sumárum se opravdu těším na prvního září. Protože práce je pro mě mnohem víc odpočinková než takováto dovolená.

Do Chorvatska jsem odjela nakonec sama a zažila něco, na co nikdy nezapomenu

Tue, 25 Aug 2026 05:30:00 +0200

Všichni kolem mě mi radili, ať nikam nejezdím. Prý bych se tam jen trápila a každý večer vzpomínala na to, s kým jsem tam měla být. Já jsem ale nechtěla přijít o peníze ani o dovolenou. A hlavně jsem si říkala, že když už mám být sama, tak alespoň někde, kde je moře. První den jsem byla přesně taková, jakou jsem se bála být. Seděla jsem sama u vody, popíjela kávu a pozorovala dvojice kolem sebe. Připadala jsem si trochu jako vetřelec v cizí romantické pohlednici. Pak mi u večeře spadla vidlička pod stůl. Když jsem se pro ni ohýbala, někdo mi ji podal. „Myslím, že tohle je vaše,“ ozval se muž od vedlejšího stolu. Poděkovala jsem a tím by to normálně skončilo. Jenže on se po chvíli zeptal, jestli jsem na dovolené sama. Čekala jsem nějakou trapnou seznamovací hlášku. Místo toho řekl: „Já taky.“ A začali jsme si povídat. Nešlo o žádnou filmovou scénu. Žádná láska na první pohled, žádná hudba v pozadí ani okamžité jiskření. Prostě dva lidé, kteří se ocitli sami v cizí zemi a bylo jim spolu dobře. Druhý den jsme se náhodou potkali u moře. Třetí den už jsme se nehledali náhodou. Začali jsme spolu chodit na večeře, půjčili si skútr a jeden večer jsme seděli dlouho po půlnoci na pláži a povídali si o vztazích, dětech, práci i o tom, proč jsme vlastně oba přijeli sami. A právě tehdy mi došlo něco zvláštního. Kdybych se nerozešla, nikdy bych ho nepotkala. Kdybych poslechla kamarádky a dovolenou zrušila, nikdy bych ho nepotkala. A kdybych se první den rozhodla zůstat na pokoji a litovat se, nikdy bych se nedozvěděla, že někdy může být konec jednoho vztahu začátkem úplně jiného příběhu. Tahle dovolená byla ta nejlepší, jakou jsem kdy zažila. Kromě dlouhých procházek a večerů u vína jsem zažila i nejlepší sex svého života. Pokud ale čekáte happy end, ten se nekoná. Náš románek skončil s odjezdem z dovolené. Vlastně jsem s tím tak trochu počítala. Neptala jsem se ho na rodinu a děti a on mě také ne. Oba jsme byli z nějakého důvodu sami a oba jsme se potřebovali odreagovat. Bydlí na druhé straně republiky, i když autem by se tam dalo dojet snadno. Navíc mám jeho telefonní číslo, on má moje. Ale zatím to nechávám být. Sama nevím, jestli bych chtěla pokračovat. Takhle mám krásné vzpomínky na jeden prázdninový románek.

Po dětech jsem nikdy netoužila. Každý muž, se kterým si něco začnu, je chce

Tue, 25 Aug 2026 05:00:00 +0200

Jenže poslední dobou si říkám, jestli jsem si tím vlastně nezkomplikovala seznamování. Muži, které potkávám, totiž děti většinou chtějí. Ne vždy hned. Někdy říkají, že až za pár let. Jindy tvrdí, že na děti zatím není správný čas. Ale když se vztah začne stávat vážnějším, téma rodiny nakonec přijde. A já pokaždé zjišťuji, že zatímco já si představuji společný život ve dvou, on do něj počítá ještě někoho třetího. A najednou nevím, co s tím. Někdy si říkám, že je vlastně chápu. Chtějí potomka, pokračovatele rodu. Vždycky jsem si myslela, že je to přirozenější spíš u žen, ale poslední dobou to víc vnímám právě u chlapů. Moje představa mateřství rozhodně není růžová. Nevidím v něm roztomilé miminko a první krůčky. Vidím také těhotenství, porod, probdělé noci, nemocné dítě, školku, školu, kroužky, doktory a všechny ty každodenní starosti, které s rodičovstvím přicházejí. A taky ztrátu veškerého volného času, neustálé rozčilování a omezování. Ano, jsem sobec. Mám ráda svůj klid. Když vidím některé rodiče s řvoucími dětmi, spíš je lituji. Problém ale je, že nemůžu najít toho pravého. Tedy takového muže, který by měl stejný názor. Kamarádka mi doporučila najít si někoho, kdo už děti má. To jsem zkusila, ale stejně to nešlo. On sice děti nechtěl, ale pořád jsme měli ty jeho. A to bylo snad ještě horší. Když jsem se seznámila s Martinem, kterému je přes 50 a děti má dospělé, zdálo se to jako výhra. Jenže tam byl zase problém ve velkém věkovém rozdílu. Prostě potřebuji mladšího muže, který bude stejně akční jako já. Miluju sport, adrenalin, cestování a neustálou akci.

Další vlna veder je pro mě jako noční můra. Kdy tohle peklo konečně skončí?

Tue, 25 Aug 2026 04:30:00 +0200

Když jsme se v červnu smažili ve vlastní šťávě, říkala jsem si, že to určitě bude poprvé a naposledy. Většinou to tak v létě bývá. Jedna horší vlna veder a pak už přijde přijatelné počasí. Vloni bylo dokonce celé léto tak nějak „normálně“. Jenže letos se počasí snad zbláznilo. A já mám pocit, že léto jen přežívám. Sleduji předpověď počasí a děsím se toho, že teploty zase překročí třicítku. Když je totiž delší dobu takové vedro, mám pocit, že moje tělo tak nějak vypíná. Letos se mi asi dvakrát stalo, že jsem omdlela. Naštěstí mi vždycky nějaká dobrá duše pomohla. Děti už mám větší, což je moje záchrana. Neumím si představit, co bych s nimi v těch vedrech dělala. Problémy jsem měla i v práci. Nemám tolik dovolené a přece nepůjdu na neschopenku proto, že je venku horko a mně se dělá zle. Ale přežila jsem to jen tak tak. A tak už letos netoužím po dalším krásném letním dni. Toužím po obyčejném ránu, kdy otevřu okno a nebude mě okamžitě dusit horký vzduch. Po dni, kdy se nebudu několikrát denně dívat na teploměr a počítat, kolik hodin ještě zbývá do večera. Možná to zní nevděčně. Vždyť léto má být přece krásné. Slunce, dovolené, koupání, dlouhé večery venku. Jenže když se z příjemného tepla stane něco, co člověku bere energii a komplikuje obyčejné fungování, začne se na léto dívat trochu jinak. A letos už si opravdu přeji jediné. Ať už se ta vedra nevrací!

Zákaz Máši a medvěda na Ukrajině? Moje děti na tom vyrostly!

Tue, 25 Aug 2026 04:00:00 +0200

Obě moje malé dcery na téhle ruské pohádce prakticky vyrostly. Malá neposedná holčička v šátečku a hodný, dobrácký medvěd, co se o ni trpělivě stará – byla to jedna z mála pohádek v televizním vysílání, u které se holky upřímně a nahlas smály a já si mohla v klidu vypít teplou kávu a na chvíli si vydechnout. U snídaně jsem se ale dočetla, že podle ukrajinských úřadů tento populární seriál propaguje ruské narativy a slouží jako nástroj měkké síly i propagandy. Mnozí kritici dokonce poukazují na epizody, kde má Máša na hlavě čepici pohraničníka nebo symboly připomínající historické uniformy. „Mami, a to už si nebudeme moct nikdy pustit tu pohádku s medvědem na tabletu? On už je zlej?“ ptala se mě dneska se smutnýma očima pětiletá Anička. „Ne, to není u nás,“ odpověděla jsem jí a pohádku zapnula. Přesto jsem začala přemýšlet nad tím, kde končí pohádka a začíná propaganda. My jsme také vyrostli na Jen počkej, zajíci, který v sobě nese určitou míru morálky propagované v tehdejším sovětském svazu. Já samozřejmě rozumím tomu, že v dnešním rozděleném světě existuje koncept hybridní války, kulturního vlivu a že dospělí lidé vnímá symboliku velice citlivě. Chápu i historické souvislosti. Ale z pohledu obyčejné mámy z běžné domácnosti je mi prostě neskutečně smutno z toho, že politika a válečný konflikt dokážou prorůst až do dětských pokojíčků. Zákaz distribuce, blokace práv a uvalování sankcí na animované postavičky mi přijde jako smutný symbol dnešní doby. Děti nevidí geopolitiku, nevidí propagandu ani státní hranice – vidí jen malé děvčátko, které vyvádí hlouposti, a medvěda, který ji zachraňuje. Dětský svět byl dříve čistým místem bez dospělácké nenávisti a je obrovská škoda, že už ani tam nemají naše děti úplný klid.

Dnes slaví svátek Radim: laskavý muž, který drží rodinu pohromadě – co o tomto jménu možná nevíte

Tue, 25 Aug 2026 00:02:00 +0200

Svátek Radim připomíná jedno z nejhezčích tradičních českých jmen, které v sobě nese radost, péči i blízkost k lidem. Jméno Radim má slovanský původ a bývá vykládáno jako ten, kdo se stará o shromáždění, miluje svět nebo pečuje o mír. Právě proto působí mile, klidně a srdečně. V historii jmen patří mezi stálice, jejichž obliba nekolísá ani po desetiletích. Pokud vás zajímá historie jména Radim, význam jména Radim nebo svátek Radim, čeká vás příběh jména s hlubokými kořeny i silným lidským poselstvím. Tip: Význam, původ, numerologie - vše o jménu Radim Jaké je jméno Radim podle numerologie? Numerologie přiřazuje jménu Radim činné číslo 9. To je číslo silných citů, oddanosti a velkého srdce. Lidé spjatí s devítkou bývají empatičtí, chápaví a velmi upřímní ve vztazích. Umějí naslouchat druhým a často jsou těmi, za kterými okolí chodí pro radu i podporu. Jméno Radim podle čísel naznačuje osobnost zaměřenou na dobro, spravedlnost a pomoc ostatním. Devítka je spojena s altruismem a nezištnou láskou, takže nositel tohoto jména může mít přirozenou potřebu chránit slabší nebo vytvářet harmonii tam, kde panuje napětí. Ve vztazích bývá věrný a hluboce oddaný. Vedle citlivosti dává číslo 9 také odolnost a odvahu čelit životním výzvám. Radim tak nemusí být navenek hlučný či okázalý typ, ale uvnitř často skrývá pevnou vůli a schopnost ustát těžké chvíle. Numerologický význam jména Radim proto mluví o člověku laskavém, statečném a morálně pevném – o někom, kdo dokáže pozitivně ovlivňovat svět kolem sebe. Zjistěte více o numerologii jména Radim Známé osobnosti se jménem Radim Radim Uzel – český lékař a sexuolog známý svou popularizační činností; dlouhodobě otevíral důležitá společenská témata srozumitelným způsobem široké veřejnosti. Radim Hladík – výrazný český hudebník a kytarista; patří k nejrespektovanějším osobnostem domácí hudební scény a jeho tvorba ovlivnila několik generací posluchačů i muzikantů. Radim Vrbata – úspěšný hokejista; prosadil se nejen v českém sportu, ale i na mezinárodní scéně díky výkonům na vrcholové úrovni. Radim Špaček – filmový režisér; výrazná osobnost české kultury spojená s kvalitní audiovizuální tvorbou a citlivým vyprávěním silných příběhů. Proč dát dítěti jméno Radim? 5 důvodů, které vás možná překvapí 1. Má krásný význam. Význam jména Radim je spojený s péčí, mírem i vztahem ke světu kolem nás – to z něj dělá mimořádně pozitivní volbu. 2. Patří mezi tradiční česká jména. Pokud hledáte nejlepší jména pro děti s domácím původem a dlouhou historií, Radim je jistota bez módních výstřelků. 3. Zní mužně i jemně zároveň. Jméno působí pevně, ale ne tvrdě; je sympatické, dobře zapamatovatelné a příjemné v každodenním používání. 4. Je spojováno s věrností a rodinným založením. Podle tradovaných charakteristik bývá Rad im skromný, slušný , oblíben ý ve společnosti и oddan ý partner i táta. 5. Má nadčasový charakter. Obliba tohoto jm éna přetrvává po desetilet í, takže dítě dostane jm éno, které nezestárne, nepůsob í extravagantně, ale přesto si zachová originalitu. Tento týden slaví svátek: Bartoloměj (24. 8.) Natanael (24. 8.) Elvíra (25. 8.) Radim (25. 8.) Luděk (26. 8.) Luďka (26. 8.) Otakar (27. 8.) Otakara (27. 8.) Augustýn (28. 8.) Augustýna (28. 8.) Evelina (29. 8.) Miron (29. 8.) Kim (30. 8.) Vladěna (30. 8.) Příští týden oslaví svátek: Pavlína (31. 8.) Linda (1. 9.) Samuel (1. 9.) Adéla (2. 9.) Adelina (2. 9.) Bronislav (3. 9.) Bronislava (3. 9.) Jindřiška (4. 9.) Rozálie (4. 9.) Bojan (5. 9.) Boris (5. 9.) Boleslav (6. 9.) Boleslava (6. 9.) Chcete vědět, kdo kdy slaví svátek? Vybíráte jméno pro miminko? Kompletní seznam jmen na eMiminu Kdy slaví svátek (kalendář) Holčičí jména Klučičí jména Nejoblíbenější jména Neobvyklá jména

Dnes slaví svátek Elvíra: Ochránkyně všech, která vás okouzlí upřímností a jemnou milosrdnou lží

Tue, 25 Aug 2026 00:02:00 +0200

Elvíra je ženské křestní jméno germánského původu, které se vykládá jako „ochránkyně všech“. Jeho historie sahá až ke gótskému jménu Alwara a může být také variantou arabsko-španělského jména Elmíra s významem „kněžna“. Nositelky tohoto jména bývají vnímány jako výrazné, otevřené a obětavé osobnosti. Přečtěte si, co o tomto výjimečném jménu možná nevíte a proč stojí za pozornost. Tip: Význam, původ, numerologie - vše o jménu Elvíra Jaké je jméno Elvíra podle numerologie? Jméno Elvíra má činné číslo 4. To je symbolem precizní organizace a zaměření na výkon. Nositelky tohoto čísla jsou známé svou praktičností, spolehlivostí a schopností dosahovat cílů díky tvrdé práci a odhodlání. Lidé s činným číslem 4 mají přirozený talent pro organizaci a plánování. Pečlivost a systematičnost jim umožňuje úspěšně řídit projekty a dosahovat stanovených cílů. Díky schopnosti udržet pořádek jsou neocenitelnými členy každého týmu i skupiny, ať už v pracovním, nebo soukromém životě. Číslo 4 v sobě skrývá silnou vytrvalost a odhodlání. Takoví lidé se nezaleknou překážek, které jim stojí v cestě, a díky trpělivosti je snadno překonají. Jsou velmi spolehliví a své úkoly a cíle vždy dotáhnou do zdárného konce. Jméno s činným číslem 4 tedy provází organizovanost, systematičnost a zaměření na výkon. Díky odhodlání a dosahování cílů čeká takové osoby mnoho úspěchu a jejich spolehlivost a trpělivost je inspirací pro všechny, kteří je znají. Zjistěte více o numerologii jména Elvíra Známé osobnosti se jménem Elvíra Mezi známé nositelky jména Elvíra patří: Elvíra Bavorská – bavorská princezna z rodu Wittelsbachů. Elvira de Hidalgo – španělská sopranistka. Elvíra Kastilská – sicilská královna. Tyto ženy se zapsaly do historie, kultury i šlechtických rodokmenů a ukazují, že jméno Elvíra provází silné a vlivné osobnosti. Proč dát dítěti jméno Elvíra? 5 důvodů, které vás možná překvapí 1. Význam jména: Elvíra znamená „ochránkyně všech“, což je krásné poselství pro dítě. 2. Historický původ: Germánské kořeny a spojení s gótským jménem Alwara dodávají jménu hloubku a tradici. 3. Mezinárodní použitelnost: Jméno má přirozené varianty v mnoha jazycích – od angličtiny po maďarštinu – a snadno se vyslovuje. 4. Numerologická síla: Činné číslo 4 přináší organizovanost, spolehlivost a schopnost dosahovat cílů. 5. Povahové rysy: Nositelky bývají otevřené, upřímné a obětavé, upřednostňují zájmy druhých a usilují o porozumění. Tento týden slaví svátek: Bartoloměj (24. 8.) Natanael (24. 8.) Elvíra (25. 8.) Radim (25. 8.) Luděk (26. 8.) Luďka (26. 8.) Otakar (27. 8.) Otakara (27. 8.) Augustýn (28. 8.) Augustýna (28. 8.) Evelina (29. 8.) Miron (29. 8.) Kim (30. 8.) Vladěna (30. 8.) Příští týden oslaví svátek: Pavlína (31. 8.) Linda (1. 9.) Samuel (1. 9.) Adéla (2. 9.) Adelina (2. 9.) Bronislav (3. 9.) Bronislava (3. 9.) Jindřiška (4. 9.) Rozálie (4. 9.) Bojan (5. 9.) Boris (5. 9.) Boleslav (6. 9.) Boleslava (6. 9.) Chcete vědět, kdo kdy slaví svátek? Vybíráte jméno pro miminko? Kompletní seznam jmen na eMiminu Kdy slaví svátek (kalendář) Holčičí jména Klučičí jména Nejoblíbenější jména Neobvyklá jména

Učitelka zmlátila mého astmatického syna. Místo stížnosti jsem jí koupila kytici

Mon, 24 Aug 2026 15:30:00 +0200

Bábovka na radiátoru a velká fantazie „Dobrý den, paní Staňková, prosím neděste se, že volám, ale udělala jsem hroznou věc vašemu synovi,“ vyhrkla do telefonu Dominikova třídní. Málem jsem v tu chvíli zkolabovala! Syn byl se třídou na škole v přírodě, kam byl přibrán „z milosti“ jeho úžasnou paní učitelkou. Syn je totiž hyperaktivní, také má lehčí poruchu chování i učení a někdy zkrátka není jednoduché ho zvládat. Jeho paní učitelka to s ním ale koulí skvěle a je ve škole takřka jediná, kdo to s ním tak umí. Navíc má Domík astma a musí během dne několikrát používat dýchátko, což pro naši báječnou třídní nepředstavuje žádný problém. Asi tedy chápete, jak ve mně na začátku telefonátu hrklo. A učitelka pokračovala: „Víte, paní Staňková, já jsem vašemu synovi nařezala. Opravdu nařezala! Bohužel nešlo o jednu výchovnou přes zadek, plácla jsem ho přes něj několikrát a vůbec ne jemně. Prosím, nezlobte se. Byla jsem v tu chvíli na pokraji zhroucení, Domík totiž vymyslel šílenou věc a uplatil bonbonama kluky z pokoje, aby ji provedli. Strašně jsem se bála, že budeme volat sanitku a možná i policii! A za všechno může ta zpropadená Arabela!“ vyprávěla jako o závod a trochu zmateně paní učitelka a já stále nenašla odvahu zeptat se, co to naše kvítko zase vymyslelo za šílenost. Domík je totiž nejen velmi živý, ale je také expert na vymýšlení a bohužel i realizování nejrůznějších ptákovin. Šílené je, že když se snažím dopátrat, proč to či ono zase vymyslel, přejde mě obvykle chuť na tresty, jeho vylomeniny totiž mívají takřka vždycky nějaký příběh, reálnou inspiraci a většinou dokonce i chvályhodný záměr. Například když chtěl náš vcelku přísně vedený jedináček upéct babičce k sedmdesátým narozeninám bábovku… Mělo to být pro všechny překvapení. Natěšený malý kuchař si sám zjistil na internetu recept, potají dal dohromady suroviny na těsto – jednoduše je ve chvílích, kdy jsem byla například na toaletě, ve sklepě nebo na zahradě, „uloupil“ v kuchyni a odnosil si je do pokojíku. Tam pak v malé plastové krabici od stavebnice umíchal těsto, a protože respektoval zákaz přiblížit se k troubě (už měl v tomto směru jistý vroubek), dumal, jak těsto upeče. Nakonec se vcelku logicky propracoval k myšlence, kterou se mi později pokusil vysvětlit následovně: „Mami, je to úplně jednoduché! Když dám bábovku na nějaké ty minuty do trouby, je za chvíli upečená, protože je trouba hrozně horká, ale když ji dám jen na topení, musí tam být o hodně déle, aby se upekla – to dá rozum, ne? Kdyby to Jožin nesežral a nerozházel, byla by bábovka druhý den upečená!“ tvrdil mi. Asi již tušíte, co náš malý kuchař provedl. Umíchané těsto nalil do formy a tu potom postavil na topení! To rozhicoval na pětku, aby bylo řádně horké a úžasný moučník se mu co nejdříve upekl. Bohužel v zápalu práce tak nějak zapomněl na to, že se nám doma potuluje nenažraná chlupatá obluda, která se jmenuje Jožin. Dle mého se Jožin o těstu velmi dobře věděl, už když se míchalo. Ve chvíli, kdy jsme se synkem odešli na návštěvu ke známým, začaly v Dominikově pokoji labradoří hody. Jožin shodil formu na zem, těsto rozhamtal všude kolem, co šlo, to slízal, co nešlo, zašlapal do koberce a pravděpodobně se v tom všem i slastně vyválel. „Po práci“ si šel pak dáchnout do naší postele – což má samozřejmě zakázané a chodí tam na tajňačku, když nejsme doma. Asi si dovedete představit, jak to doma vypadalo a jak jsem řádila. Nejdřív jsem totiž nechápala, co Jožin vyváděl. Syn, který psa miluje, ale okamžitě vyklopil, jak se to asi stalo. Vždyť chtěl jenom upéct bábovku pro babičku! A pak takovému dítěti vyhubujte… Létající kufr se málem stal pastí Naneštěstí jde pouze o jednu z mnoha příhod, jejichž soupis by vydal na dílo o několika svazcích. Příhoda ze školy v přírodě však patřila spíše mezi hororové historky. Poté, co jsem se během rozrušeného telefonátu zoufalé učitelky trochu uklidnila, jsem se konečně odvážila zeptat, co se vlastně stalo. „No, paní Staňková, to bylo tak… Pouštěli jsme si s dětmi po večeři seriál Arabela, ten úplně první – asi si ho z dětství pamatujete. Děti z něj byly úplně nadšené. Všichni znají Harryho Pottera, ale českou Arabelu neznal snad nikdo,“ vyprávěla už o něco klidněji paní učitelka. Líčila, jak byly děti nadšené z kouzelného prstenu, mizícího pláště i létajícího kufru. Zrovna ten létající kufr z bůhvíjakého důvodu fascinoval mého syna. Ten přemluvil pomocí úplatků kamarády, aby vyklidili jeho plastový, perfektně těsnící skořepinový kufr na kolečkách a Domíka do něj zavřeli. Prý to bude prima hra! Mělo jít o „mizící“ kufr, který vás transportuje, kam si zamanete, kluci ho pak pomocí koleček měli vyvézt na chodbu a poslat k holčičím pokojům, kde bude Domík nenápadně špiónit, co si holky povídají (to z něj ale vypadlo až mnohem později). Učitelka mi pak dál vyprávěla, že měla během poledního klidu takový zvláštní pocit, a tak nechala zaslouženou kávu kávou a šla projít dětské pokoje a zkontrolovat, zda všichni odpočívají a všechno je v pořádku. V poklidu prý obcházela pokoje, chválila děti za to, jak jsou hodné – tedy až do chvíle, než vešla do pokoje, kde stál na podlaze huhlající kufr a kolem něj postávali a cosi si špitali tři malí montéři. Během zavírání kufru se jim totiž nějak zasekl zámek a kufr nešel otevřít… Obyvatel perfektně těsnícího kufru byl zjevně ve svém novém útočišti značně nespokojený a kluci nevěděli, co s tím. Nenapadlo je, jak nebezpečnou věc provádějí, ten skořepinový kufr se totiž mohl vcelku jednoduše a rychle stát malou plastovou rakví! Učitelce vše rázem došlo, jenže zámeček prostě nešel otevřít. „Paní Staňková, bylo to hrozné, poslala jsem kluky pro kolegyně a zkoušela, co se dalo. Kolegyně zavolaly správci objektu a já se jen modlila, aby si se zámkem nějak poradil, a přemýšlela, jestli nemám zavolat rovnou i hasiče,“ líčila mi rozrušená pedagožka. Než prý však stačil tělnatý správce doběhnout do patra, cosi povolilo, kufr se otevřel a vykoukla z něj rudá, zpocená a trochu vyjukaná hlava našeho „andílka“. „No a já se v tu chvíli, paní Staňková, prostě neudržela. Byl to snad největší stres, který jsem v životě zažila, tak moc jsem se bála, že se Domík udusí! Ale jak se víko otevřelo a Dominik z kufru vyskočil, popadla jsem ho za tepláky, ohnula přes koleno a jednoduše mu naplácala na zadek!“ vyprávěla nebohá učitelka. V tu chvíli mi jí bylo strašně líto a okamžitě jsem jí nabídla, že pro toho našeho „anděla“ ihned přijedu, přeci jen by mohl mít ve svých sedmi letech více rozumu! Učitelka odmítla, údajně je to zbytečné a vše si s Dominikem a dětmi vyříkali. Dokonce mě požádala, abych syna už netrestala, protože dostal co proto – což řekla opět velmi omluvně. Ujistila jsem paní učitelku, že se na ni vůbec nezlobím, naopak jsem jí poděkovala, že mi zachránila syna, a ubezpečila ji, že ji chápu a také že jí důvěřuju. A nejen to, paní učitelka od nás dostala po návratu velkou kytici a bonboniéru, a to i přestože nejsem příznivcem tělesných trestů. Avšak existují situace, kdy musí i mrně pochopit, že jde o věc naprosto výjimečnou, zásadní a velice důležitou. Myslím, že to náš Dominik tentokrát opravdu pochopil. Šárka, 37 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Děsivý sen mi zachránil muže. Díky předtuše jsem věděla, proč nemůže dýchat

Mon, 24 Aug 2026 15:30:00 +0200

Noční můra s vůní jablek a podivným zásahem Vybavuji si to jako dneska: byl úplněk, nezvykle jasná noc a já ne a ne usnout. Když se mi konečně kolem půlnoci podařilo zabrat, byla jsem okolo třetí hodiny opět vzhůru. Vzbudil mě sen, strašný sen! Jela jsem v autě s mým mužem kamsi na návštěvu, vzpomínám si, že jsem vezla pekáč s koláčem, krabici miniřízečků a několik lahví jablečného moštu, který doma sami vyrábíme. Já řídila a manžel si zpíval s rádiem jakousi známou melodii z našeho mládí. Pak se to stalo! Vše se vlastně událo během několika vteřin, snad minut – prostě neuvěřitelně rychle. Dodávka, která nás předjížděla, dostala smyk, zavadila o naši oktávku a odmrštila ji na svodidla. Po dunivém nárazu a skřípění kovu nastalo překotné brždění. Pak se vše kolem mě zpomaluje, až konečně zastavíme a já hystericky volám na manžela: „Pavle, Pavlíčku, jsi v pořádku? Jsi v pořádku?!“ A sama zjišťuji, jak jsem na tom. Cítím, že mi teče krev z rozraženého čela, bolí mě hrudník od nárazu i zaříznutého bezpečnostního pásu, ale můžu hýbat rukama i nohama! Jednoduše v tu chvíli vím, že jsem relativně v pořádku, otáčím se na manžela, kolem jsou nějací lidé, kteří nám opatrně pomáhají z auta. Manžel je v bezvědomí, někdo volá, že nedýchá. Jsem strašně vyděšená! Pavel je úplně modrý a já vím, že je konec. Pak přijede záchranka… Jenže ze sanitky nevystoupí lékař, ale moje maminka, běží k Pavlovi, kterého mívala moc ráda, vrazí mu svoji maličkou, skoro dětskou ručku do pusy – pamatuji si, že mě zarazilo, jak hluboko tu drobnou ruku zastrčila – a vyndá Pavlovi z pusy zubní protézu. Pak se stane zázrak! Muž začne ztrácet namodralou barvu, ta přechází v bílou a postupně až v růžovou. Pavel se rozdýchává, otevře oči a v šoku se mě ptá, zda jsou koláč a mošty v pořádku. Usmívám se. I ve snu cítím vůni jablíček… Lidé kolem tleskají mé mamince, jenže ta najednou nikde není. Jen v dálce je slyšet houkání sanitky. A právě onen vytrvalý zvuk záchranářského vozu mě pravděpodobně z toho šíleného snu probudil. Po nepříjemném procitnutí mi už nešlo znovu usnout, do ložnice i přes závěsy svítilo bledé světlo měsíce a já nemohla z hlavy vypudit chmurné myšlenky. Hned ráno jsem volala dcerám, zda jsou v pořádku, a sen jsem také vyprávěla manželovi. Ten si jen zaklepal na hlavu a řekl: „Blani, snad by ses nebála snů! Včera jsi viděla něco ve zprávách a pak se ti to honilo celou noc v hlavě. Pusť to z makovičky, vždyť máme svých starostí dost, ještě se trápit tím, co se nám v noci zdá. Neblázni!“ Sen jsem z hlavy nakonec samozřejmě vypustila. Všední dny přivály dost jiných starostí. Vnučka měla angínu a začalo ji bolet ouško, dceřin manžel měnil práci, druhá dcerka šla na rizikové těhotenství, měli jsme prostě s Pavlem stále co řešit. Když se předtucha stala krutou realitou na D1 Jistě sami znáte, jak to chodí se sny, za chvíli se vám vytratí z hlavy, ani nevíte, že tam někdy byly, že se vám zdály. Jenže pak stačí nějaký obraz, pár slov a sen se najednou odkudsi vynoří, jako by byl uložen v nějakém šuplíčku ve vaší mysli. I můj sen se vynořil – díkybohu! Byl pátek dopoledne a my se s Pavlem vydali na návštěvu za Andrejkou, naší mladší dcerkou, nastávající maminkou. Vezli jsme jí plný kufr dobrot a moc se těšili, že ji asi po dvou dlouhých měsících zase uvidíme. Cesta ubíhala klidně, provoz na dálnici D1 byl nečekaně plynulý, já řídila, manžel ladil rádio a cosi si prozpěvoval. A pak to přišlo! Ozvala se obrovská rána, která nás neuvěřitelnou silou vymrštila dopředu, strhla jsem volant do strany a začala brzdit. Vše kolem nás se zpomalilo a znovu se ozval náraz, tentokrát do svodidel. Svět kolem na chvíli potemněl. Probrala jsem se, když na mě kdosi mluvil: „Paní, slyšíte mě? Bolí vás něco? Zahýbejte rukama a nohama!“ Okamžitě jsem to vyzkoušela a cítila, že je vše v pořádku, ruce i nohy, vlastně celé tělo mě poslouchalo. Kdosi mi otíral krev z čela a další hlas řekl: „Teď vám pomůžeme z auta, ano?“ Nade mnou se skláněli milý pán a paní a pomáhali mi ven. Jakmile jsem se pohnula, ucítila jsem tupou bolest na hrudi a také jako by vůni jablek. Vůbec nevím, kde se v autě v té chvíli vzala! A najednou to bylo tady! Hrůzný sen, který se mi před nějakou dobou zdál, mi běžel hlavou a já naprosto spontánně vyhrkla: „Kde je manžel, kde je manžel? Pavleee?!“ Vytrhla jsem se svým zachráncům. Chodit i hýbat se jsem mohla bez problémů, vnímala jsem, že jsem pouze pohmožděná. Pavel na tom byl hůř. Ležel na zemi, na jakési modré bundě či kabátu, a byl evidentně v bezvědomí, ze spánku mu tekla krev. Nad ním postávali dva mládenci, telefonovali s dispečinkem záchranné služby a pokoušeli se zjistit, zda manžel dýchá. Oba mladíci byli očividně vyděšení a zmatení. Muž se ženou, kteří mi pomáhali z auta, se mě snažili uklidňovat a dostat od manžela pryč. Vtom mi vše došlo! „Panebože, sáhněte mu do krku, zaskočila mu protéza! Honem, honem!“ Pokusila jsem se kleknout na kolena a natáhnout se k Pavlovi. Nohy mi ale – asi ze šoku a únavy – vypověděly službu a já se svalila na zem jako zralá hruška. Bylo to šílené! Ti čtyři okolo nás nevěděli, co mají dělat dřív, pomáhat manželovi, volat s dispečinkem, anebo sbírat ze země mou stokilovou maličkost? Ležela jsem absolutně bezmocně na zemi, cítila, jak mi z kolen teče krev, a věděla, že pokud ti kluci manželovi nesáhnou do pusy, je konec. „Sáhněte mu do pusy a vyndejte mu protézu, nebo umře!“ křičela jsem jako smyslů zbavená. Těm klukům, kteří možná sotva dostali řidičák, v tu chvíli nic jiného nezbylo. Ostatně já to váhání naprosto chápu, sáhnout úplně cizímu zakrvavenému chlapovi do pusy není žádný med! Kluci byli ale nesmírně stateční. Jeden z nich se odhodlal, nějak otevřel manželovu pusu a sáhl dovnitř, druhý na něj cosi volal a gestikuloval s telefonem v ruce. Myslím, že mu říkal, ať Pavlovi nezaklání hlavu, ale ať mu ji otočí lehce na stranu a až pak mu do pusy sáhne. To vše se seběhlo během několika neuvěřitelně dlouhých vteřin. „Mám to, on tam měl fakt zapadlé zuby!“ křičel ten hrdina, který se odhodlal Pavlovi pomoct, a cosi svíral v ruce. „A teď mu zakloň hlavu! Zkontroluj jazyk, možná že se rozdýchá spontánně sám!“ pokřikoval ten druhý s telefonem na uchu, a měl pravdu. Manžel skutečně začal dýchat sám a po chvíli dokonce otevřel oči. Zaslechla jsem ostré houkání sanitky a sevřelo se mi srdce. V plné síle mi došlo, co se vlastně stalo. Jen díky snu jsem věděla, co je nutné v té naprosto šílené situaci udělat! Když přijela sanitka, byl Pavel už v plném vědomí. Moc milá lékařka nás vyšetřovala a zároveň zpovídala všechny zúčastněné, pak nás oba naložili do vozu. „Pavle, vzpomínáš, jak jsem ti vyprávěla o tom snu… panebože, to snad není možné, to není náhoda! Komu mám být vděčná? Komu mám poděkovat?“ říkala jsem v sanitce manželovi, který byl stále trochu mimo sebe. V nemocnici jsme si oba poleželi přesně tři dny. Žádné vážné zranění jsme neutrpěli, ale udělali nám oběma řadu vyšetření, nějakou dobu jsme byli na pozorování, abychom se nakonec dověděli, že jsme až na povrchové šrámy, drobná šití, odřeniny a pohmožděniny zdraví jako řípy. Od těchto událostí už uplynul rok a já neustále cítím obrovskou vděčnost a dík za manželův život, za ten neuvěřitelný dar, který máme, který je tak křehký a silný zároveň, který občas visí doslova na vlásku, ale pak se ukáže, že vlásek byl spíš vlasec, jenž se jen tak nepřetrhne. S pokorou děkuji nebi i mé mamince. Blanka, 64 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Rozešla jsem se s mladším milencem. Šokující zpráva mi ale obrátila život naruby

Mon, 24 Aug 2026 12:30:00 +0200

Vášnivý románek a těžké pochybnosti Svého budoucího přítele Petra jsem potkala při mé první hodině lezení na umělé stěně. „Ahoj,“ pozdravil mě vysoký, hubený kluk s vypracovanými svaly. „Poprvé?“ „Ano,“ pípla jsem. „Tak jdeme na to!“ Kluk mi přišel nesmírně mladý, cítila jsem se jako jeho matka. Ale brzy jsem ostych ztratila. Petr byl totiž milý a vtipný, a když jsem se po hodině balancování na stěně vrátila zpátky na zem, pochválil mě: „Ještě je potřeba koupit si nějaké lepší lezecké vybavení a brzy tady budeš jedna z nejlepších.“ „To určitě říkáš každému, kdo je stejné dřevo jako já, viď?“ smála jsem se. „Abys ho neodradil.“ „Ne, to říkám jen těm, které se mi líbí,“ mrkl na mě Petr. Odcházela jsem s ještě většími rozpaky, než s jakými jsem přišla. „Rád bych tě vzal na skutečnou stěnu, co říkáš? Udělala jsi velké pokroky,“ nabídl mi po dvou měsících tréninků, na kterých se mi zcela zjevně dvořil. Souhlasila jsem. Odvezl mě na úžasné místo, kde se nad řekou tyčila skála. „Není to těžké, neboj,“ dodával mi Petr odvahu. Převzal odpovědnost a s jeho vydatnou pomocí jsem se skutečně dostala na vrcholek skály. Cesta dolů byla o něco horší, ale i tu jsem zvládla. „To by chtělo oslavit!“ objal mě pod skálou a k mému údivu mě začal vášnivě líbat. Ačkoli jsem si hned pomyslela, že to nebude vztah nadosmrti, jeho aktivitu jsem opětovala. Skončili jsme v nedaleké chatě, od které měl Petr klíče. Pochopila jsem, že si celou akci dobře naplánoval. Jistě jsem nebyla první… Ale proč ne, říkala jsem si. Aspoň někdo mě chce. Byla jsem už pět let rozvedená a na muže jsem v podstatě zanevřela. Teď jsem se ale celá naprogramovala na užívání si s milencem, který byl o čtrnáct let mladší. Petr byl stejně zamilovaný jako já. Po pár týdnech se mě zeptal, jestli mě může seznámit s mámou. „S maminkou?“ vydechla jsem překvapeně. „A je to nutné?“ „Ráda by tě poznala,“ řekl a já jsem v tu chvíli nevěděla, zda mám být šťastná, nebo se mít na pozoru. Pochopila jsem totiž, že Petr to se mnou myslí opravdu vážně. Maminka bydlela sama a zřejmě měla o syna starost. Povídala si se mnou dlouho, zmínila, jak by ráda, aby měl Petr konečně dobrý vztah se ženou, která mu dá dítě. „Vy máte děti?“ zeptala se mě opatrně. „Mám už dvacetiletou dceru,“ přiznala jsem. „Studuje v Praze na vysoké.“ „Aha…“ Paní uhnula očima a mně bylo jasné, že ten pravý adept na nevěstu jistě nejsem. Petr byl ale jiného názoru. V tu dobu jsme se vídali každý den, přespával buď on u mě, nebo já u něho. Rozhodla jsem se vše si ujasnit. „Petře, doufám, že si uvědomuješ, že já ve svém věku už dítě mít nebudu.“ „Dítě? Jaké dítě?“ „Petře… jestli o tom nevíš, tvoje máma si přeje vnouče. A ty si určitě jednou taky budeš přát svou rodinu.“ „Já si žádný dítě nepřeju.“ „Možná teď. Ale za pár let si to rozmyslíš. A co pak já? Najdeš si hezkou mladou ženu a já umřu žalem.“ „Co blbneš? Nikoho si nechci hledat.“ „To říkáš teď…“ Petr mě pevně objal a šeptal mi, že miluje jenom mě. Navždycky! Jenže já jsem si vzala do hlavy, že je to vztah určený k záhubě, a podle toho jsem se začala chovat. Radši se s Petrem rozejdu teď, než se k němu úplně připoutám a dostanu od něj kopačky, až budu stará a nepoužitelná, říkala jsem si. „Co se děje?“ ptal se Petr, když jsem odmítala schůzky a tvrdila, že nemám čas. „Myslím, že bude lepší to ukončit,“ řekla jsem mu jednou večer u vína. „Mám strašně špatný pocit z toho, že to mezi námi stejně jednou skončí…“ „Ty jsi šílená?“ zlobil se Petr. „Kdo tě, prosím tě, naočkoval?“ „Nech mě!“ odstrčila jsem ho a s pláčem vyběhla z bytu. Telefonát od tchyně a nečekané dvě čárky Utíkala jsem po ulici a brečela jako malá holka. Co jsem to udělala? Co jsem to proboha udělala? Zavolala jsem kamarádce a nemohla popadnout dech, když jsem jí vše líčila. „Jsi pitomá,“ konstatovala. „Mohla sis klidně pár let užívat.“ „Ne, to ne! To je jako čekání na smrt!“ Další dny jsem doma ležela jako lazar. Nebyla jsem pomalu schopná vstát a jít do práce. Uběhl měsíc. Schválně jsem vysadila antikoncepci, abych se utvrdila v tom, že se s Petrem opravdu chci rozejít. On mi ale stále volal a psal. Esemesky chodily i v noci, já jsem na ně ale neodpovídala. Asi za týden mě překvapil telefonát Petrovy maminky. „Poslechněte, mladá paní,“ začala opatrně, „myslím si, že jsem způsobila nějakou škodu. Že jsem svými řečmi zapříčinila jedno lidské trápení,“ dodala rozpačitě. „Nevím, co myslíte…“ „Myslím ty řeči o dítěti… Víte, Petr je nešťastný. Opravdu vás má rád. A dítě, to jsem si vzala do hlavy já. Mrzí mě, že jsem vám to vůbec říkala.“ „Ale… já jsem mnohem starší. Ten vztah by stejně nefungoval,“ rozbrečela jsem se. „A proč myslíte?“ ptala se tiše. „Protože čtrnáct let je prostě hrozně moc.“ „Víte, Petr byl odmalička jiný než ostatní chlapci. Děvčata jeho věku ho nikdy moc nezajímala. Možná byste měla svoje rozhodnutí zvážit…“ Do noci jsem přemýšlela a nakonec jsem Petrovi zavolala. Bylo půl třetí ráno, když jeho auto prudce zabrzdilo před mými okny. Petr vyběhl schody a padl mi do náruče. Milovali jsme se dlouho a vášnivě, jak snad nikdy. A tak jsem se znovu vrhla do vztahu, o kterém jsem stále nebyla přesvědčená, že je správný. To, že Petr jednoho dne bude litovat, že nemá potomka, mě ničilo. Ovšem jen do té chvíle, kdy jsem nedostala menstruaci. Vyděšená jsem po deseti dnech zašla na gynekologii. „Jste těhotná,“ oznámila mi lékařka. „Co mám dělat?“ seděla jsem před doktorkou jako šestnáctiletá studentka. „Možnosti jsou dvě, to vám přece nemusím dlouze vysvětlovat.“ Odcházela jsem s tím, že si mám celou situaci do několika dnů rozmyslet. Bože, já čekám dítě? Petrovo dítě! Dítě, které jsem mu chtěla upřít, ale ono si cestu na svět stejně našlo. Zavolala jsem své dceři: „Kájo, okamžitě přijeď, mám průšvih… Čekám dítě.“ „Dítě? Mami, počkej, ty někoho máš?“ „Jo… mám.“ „A proč jsi mi nic neřekla?“ „Kájo, nebudu se s tebou takhle bavit po telefonu. Přijeď, prosím tě!“ Dcera přijela ještě ten večer. Seděly jsme proti sobě v kuchyni a probíhal absurdní rozhovor. Sice mezi matkou a dcerou, ale s tím, že ta nezdárná nebyla proti všem pravidlům dcera, ale máma. „Já se tě vlastně chci zeptat, jestli bys neměla nic proti tomu, kdybych si dítě nechala,“ vyhrkla jsem. „Já? Copak já jsem rodič toho dítěte?“ „Jsi moje dcera. A protože dítě bude o dvacet let mladší než ty, nebude se jistě chovat jako stejně starý sourozenec…“ „Jestli tě ten člověk má rád, tak si ho nech!“ prohlásila. „A kdo to vůbec je?“ Kája ze mě vytáhla celý příběh a celkem logicky chtěla Petra vidět. Přijel a byl trochu vyjevený. Poprvé viděl mou dceru, která se mu očividně líbila, ale ve chvíli, kdy jsem mu oznámila, že budu mít dítě, vytřeštil oči. „Jaké dítě?“ „Tvoje dítě.“ Petr neměl slov. Sklonil hlavu a my s Kájou jsme dostaly stejný nápad, obě jsme vyskočily a objaly ho. Málem jsme ho srazily ze židle. Plakal… a já s Kájou taky. Kdo ale měl největší radost, byla Petrova maminka. Když se pak za devět měsíců narodil Péťa, celá naše rodina byla na větvi. Teď už je malému skoro rok a já si užívám mateřské dovolené. No a velký Petr už přemýšlí, jak synka naučí lézt po skalách. Kamila, 42 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Milovali jsme se pouze potmě. Pak jsem zjistil, co přede mnou skrývala

Mon, 24 Aug 2026 12:30:00 +0200

Dívka, kterou jsem znal jenom po hmatu Otevřel jsem tiše dveře a vstoupil za Ladou do koupelny. Bylo zhasnuto, svítila jenom malá bludička nad umyvadlem a pak taky svíčky, jimiž přítelkyně obložila vanu, ze které jako hora bílé šlehačky čněla voňavá pěna. Lada v ní byla ponořená až po bradu. Shodil jsem oblečení a vlezl za ní do horké lázně. Poslepu jsem nahmatal Ladino pružné tělo, a zatímco jsem se nad vodou vpil očima do těch jejích, pod vodou jsem se osmělil k žádostivým dotekům. Přítelkyně byla kouzelnice. Uměla navodit dokonalou atmosféru a já si tyhle její hry moc užíval. Nikdy by mě nenapadlo, že všechna ta pěna a přítmí jsou jen kulisa, ve které se přede mnou Lada schovává. „Pojď,“ zašeptal jsem jí do ucha a chtěl ji vzít do náruče, abych ji z vany přenesl někam, kde nám bude pohodlněji. Jenže Lada se v mých rukách napnula jako struna… a pak se na mě vrhla s takovou vášní, že jsme se přesunout do ložnice už nestihli. Poté mě přítelkyně něžně vyhnala z koupele, a když se objevila v obýváku, byla zachumlaná do županu. „Moc se mi to líbilo,“ políbila mě na nos a vůně jejích mokrých vlasů ve mně vzbudila další vlnu touhy. „Nechceš, abych tě celičkou namazal krémem?“ vzpomněl jsem si, co ženy po koupeli dělávají, a ta představa mě vzrušila ještě víc. Jenže Lada zamrkala a oznámila mi, že už použila tělové mléko, a co víc, je dost unavená a půjde si lehnout. Chápal jsem to, oba jsme brzy vstávali do práce, jenže přítelkyně mé návrhy odmítala častěji, než mi bylo milé. Na jednu stranu byla schopná připravit mi kouzelná, vzrušující překvapení, jenže na straně druhé před mými doteky uhýbala, když jsem ji zastihl „nepřipravenou“. „Tak jsem dneska zjistil, že Monika má těsně nad lemem kalhotek pihu ve tvaru srdíčka,“ zasmál se kamarád Karel, který si před pár týdny našel novou přítelkyni. „A ta její prsa! Růžovější bradavky jsem ještě neviděl,“ rozplýval se, jak už to mezi chlapy bývá, aniž by bral ohled na Moničino soukromí. Potom přivřel oči a spiklenecky na mě zamrkal: „A co vůbec ta tvoje? Má taky pihy na nezvyklých místech? Jste spolu už víc než čtvrt roku, ale ještě jsi mi ji nepopsal!“ zasmál se. Nadechl jsem se, abych přišel se svou troškou do mlýna, ale pak jsem se zarazil. Věděl jsem, že je Lada útlá a pružná, že má jemnou pokožku a malá, pevná prsa… jenže jestli má na těle nějaké znaménko nebo třeba jizvičku, to jsem neměl ani zdání. Došlo mi, že svou dívku znám jenom po hmatu. Nikdy jsem ji neviděl nahou! Chtěl jsem to ještě ten den změnit a večer se k Ladě přitulil. Vypadalo to, že se nechá svést, ale když zašátrala po lampičce, aby zhasla, a já ji chytil za ruku, zarazila se. „Dneska nech rozsvíceno, miláčku. Chci si tě prohlédnout,“ líbal jsem ji na krk, jenže ona se ode mě odtáhla jako píchnutá vosou. „Víš,“ začala potichu, „vlastně jsem nesahala po světlu, hledala jsem prášky… Myslela jsem, že jsem si je donesla do ložnice. Děsně mě bolí hlava, promiň,“ vykroutila se z mého sevření a odběhla do kuchyně, kde chvíli šmejdila v lékárničce. Když se vrátila, tvářila se jako boží umučení. A jakmile zhasla a dala mi pusu na dobrou noc, bylo jasné, že ten den mám s milováním utrum. Tenhle „boj“ jsem ale jenom tak vzdávat nehodlal. Jemně, ale přesto neústupně jsem na svoji lásku naléhal, aby se mnou strávila pár milostných chvilek v plném světle. A jak to dopadlo? Lada se mnou přestala spát úplně! Jedna výmluva střídala druhou a mně pomalu docházela trpělivost. Nechápal jsem, o co té holce jde. Co přede mnou skrývá? „Třeba má na zadku vytetované jméno svého ex,“ zasmál se Karel, kterému jsem se nakonec přece jen svěřil se svými potížemi. Mně to ale k smíchu nepřišlo. Bylo to docela možné! Přemýšlel jsem i o jiných možnostech, proč se mi Lada vyhýbá, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že se přede mnou jednoduše stydí. Do té doby jsem si myslel, že se ženy schovávají, jen když mají kila navíc. Ale ona byla jako tyčka! Pravda v koupelně plné pěny Nakonec jsem to už nevydržel a jeden večer zaklepal na koupelnu, kde se přítelkyně zase uvelebila ve vaně. „Můžu dál?“ zeptal jsem se a zaslechl pleskání bosých chodidel na dlaždičkách a cvaknutí vypínače. Když na mě Lada zavolala, ať vstoupím, v koupelně byla tma jako v hrobě. Svítit zůstala zas jen ta bludička u zrcadla. Moje dívka vězela potopená v pěně. Posadil jsem se na kraj vany. „Musíme si promluvit,“ začal jsem opatrně. „Teď?“ pípla a nesmělým pohybem nahnala pěnu nad místo, kde ležela. „Proč to děláš?“ zeptal jsem se a ukázal na její ruce. Přikrývala se tou bílou šlehačkou, stejně jako mi v ložnici mizela pod peřinou. „Je něco, co bych měl vědět?“ „Co… co tím myslíš?“ zakoktala se. „Už pár týdnů jsi mě nenechala, abych na tebe sáhnul. A předtím jsem se musel řídit hmatem jako slepec. Jsi moje dívka, a tak…,“ začal jsem, jenže Lada mi skočila do řeči. Zavzdychala. „No právě, dívka,“ zajíkla se, „akorát že vypadám jako kluk!“ Nechápavě jsem se na ni podíval. Ty velké oči, záplava blonďatých vlasů… vzrušovala mě, a to jsem z ní viděl jenom kousek! Rozhodně to byla žena se vším všudy. „Nemám prsa ani zadek! Jsem jen pytel kostí,“ zamávala rukou, jako by čekala, že jí o sebe začnou chrastit prsty. „Když kolem mě holky začaly nosit podprsenky, máma mě chlácholila, že se brzy přidám. Jenže přešla puberta a nic! Závodně jsem plavala a možná jsem to s tím sportem přepískla, já nevím,“ začala vyprávět. „Jsem jediná žena v rodině, která má postavu po tátovi!“ Kdybych neviděl, jak je Lada zoufalá, zasmál bych se. Vážně je v tom jenom tohle? Ale ona mluvila dál: „Chtěla jsem od kámošek poradit, jak na kluky. Prý musím zavlnit boky, říkaly mi. A pak se smály, že já vlastně boky nemám. Naštěstí jsem přišla na pár fíglů. Správná podprsenka, střih šatů,“ crčelo z ní jedno přiznání za druhým. „Myslíš, že jsi mě sbalila na podprsenku?“ chtěl jsem Ladě v tom lamentování zabránit. „Tvoje prsa znám, měl jsem je v rukou, pamatuješ?“ „Jenže při sexu je to jiné!“ vedla si přítelkyně svou. „Člověk je vzrušený a doteky jsou intenzivnější! Ale oči nelžou… Když se svlíknu, jsem někdo jiný. Nelíbila bych se ti,“ nabírala k pláči. A já začínal mít vztek. Co je to za hloupé řeči? „Myslíš, že tě miluju jen kvůli tomu, jak vypadáš?“ zvýšil jsem na Ladu hlas. Fungovalo to. Přítelkyně přestala plakat. „Ty… ty mě miluješ?“ zeptala se potichu. Uvědomil jsem si, že jsem jí ta slova řekl poprvé. A v tak hloupé situaci! „Miluju,“ vzal jsem ji za ruku, ostatně nic víc Ladě z vody nekoukalo. „A jestli máš problém se svým tělem, budu to akceptovat. Jen chci, abys věděla, že já žádný problém nemám. Jsi krásná. Tak to prosím nepopírej,“ políbil jsem ji na hřbet ruky a plný smíšených emocí vycouval z koupelny. Trvalo to, ale Lada se nakonec osmělila. Pohled na její nahé tělo mě utvrdil v citech, které jsem k ní choval, a tak jsem jí během milování šeptal o své lásce do ucha. Jenže včera se zase zavřela v koupelně, a když jsem přišel za ní, byla ukrytá pod tou hloupou pěnou. Pak ale jedním gestem pěnu rozhrnula. V průzračné vodě se objevilo její ploché bříško. Lada si ho pohladila. „Hádej, co před tebou schovávám?“ Tu hádanku jsem tentokrát rozlouskl hned napoprvé. „Vážně?“ projela mnou nepoznaná vlna horka. „Budu táta?!“ Lada kývla. „A já máma. Snad mi ta prsa teď aspoň na chvíli vyrostou,“ smála se a já k ní skočil do vany. Oblečený, ale šťastný! Dušan, 33 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Léto bez štípanců? Jako máma vím, že je to sci-fi. Pro některé ale i výnosný byznys

Mon, 24 Aug 2026 04:00:00 +0200

Nenávidím komáří pískání vedle ucha a nesnáším vyndávání klošů z vlasů mých dětí. Vosy zavírám do zavařovaček a klíště? Moje noční můra. Jakou mám pravděpodobnost, že moje děti se v létě vyhnou štípnutí hmyzem? Z mých zkušeností? Nulovou. Jednoduše se tomu v létě člověk nevyhne. Naše letní statistika zatím vypadá takto: Pes: 5× klíště, z toho 2 přisátá, přibližně 40 klošů jeleních Manžel: několik komářích štípanců a jeden ovád Já: jeden lesní nálet klošů a každovečerní skrývání před komáry pod kapucí Děti: 2 vosy, nespočet komárů a několik štípanců neznámého původu Podle naší statistiky jsou děti a psi náchylnější, a to mají všichni obojky nebo náramky na odpuzování hmyzu. Když se s tím smíříte, nestačí už řešit jen prevenci, ale i samotné bodnutí. „Chladit, chladit, chladit,“ píší maminky v diskuzích na eMiminu. Přiložení cibule nebo octa je hned v závěsu. Ze zkušenosti vím, že tyto „babské rady“ fungují jako první pomoc spolehlivě. Pro malé děti minimálně jako placebo, než zaberou antihistaminika nebo jiné přípravky tišící bolest a vyrážku. V tu chvíli by si na sebe moje děti nechali napatlat klidně zubní pastu. Nebo stejně jako v pohádce o Dařbujánovi bych je mohla vymáchat v těstě na lívance, a to dokonce bez řečí, že by je chtěly se skořicí a cukrem. Léto zcela estetické, je plné života, který nás může potrápit. Zdroj: Canva Na Instagramu hmyz neexistuje Po všech těch vosách, komárech a mravencích se ale musím pousmát nad každou další instagramovou fotkou mých kamarádek. Jejich rodinky na nich vypadají tak spokojeně. Děti běhají při západu slunce po louce a skoro to vypadá, že veškerý hmyz ohrožující jejich ratolesti odjel na dovolenou daleko za hranice naší existence. Jenže ve skutečnosti za dětmi pobíhají rodiče s repelentem, pinzetou a Fenistilem. Znám to moc dobře. Naše poslední fotka jako šťastná rodinka na kánoi nás stála velké přemáhání a skončila soubojem s ovádem, za který nakonec zaplatil štípancem můj muž. Léto prostě není zcela estetické, je plné života, se kterým je třeba počítat. A to i přesto, že dnešní děti běhají navoněné silnými repelenty, náramky na odpuzování komárů na každé končetině a rodiče sledují pohyb klíšťat v aplikaci. Stejně budou mít na nohách vždycky pár štípanců. Jak se na štípance od hmyzu dívá Cyril „Děckař“ Matějka? Přečtěte si jeho komentář pro eMimino.cz » I přesto, že naše děti chráníme všemi prostředky, stejně budou mít na nohách vždycky pár štípanců. Zdroj: Canva Hmyzí štípance jsou skvělý byznys Přivádí mě to ještě k jedné myšlence. Na rodičovském strachu z hmyzu dnes stojí celý malý průmysl. Čím více se jako rodiče bojíme, tím více produktů vzniká. Už jsem viděla elektrické ultrazvukové odpuzovače na kočárek, samolepky napuštěné repelenty v zářivých barvách a s oblíbenými motivy, po kterých dítě sáhne hlavně kvůli designu a přitom… stoprocentní ochrana neexistuje. Když se komár rozhodne, že si dnes vybere právě vaše dítě, žádný voňavý náramek ho nepřesvědčí. Jenže vedle všech babských rad a repelentů se rodiče dostávají ještě do jedné pasti. Každý pupínek začnou zkoumat pod lupou. Je to normální reakce nebo už alergie? Většina z nás je v mírném napětí i z malé vyrážky. Internet navíc ochotně nabídne ty nejhorší možné scénáře. Někdy cibule, jindy už lékař Přitom většina štípanců skončí stejně jako začala. Chvíli svědí, dítě si postěžuje, dostane studený obklad a za pár dní není po pupínku ani památky. O to důležitější je vědět, kdy už nejde o běžnou reakci. Když se objeví výrazný otok, potíže s dýcháním, horečka nebo se dítě po bodnutí chová nezvykle, není prostor na experimenty s cibulí ani zubní pastou. V tu chvíli patří telefon do ruky a je čas zavolat lékaři. Za mě proto není cílem vychovat děti, které nikdy neštípne komár. Mnohem důležitější je pro mě umět rozlišit obyčejný štípanec od situace, která už opravdu potřebuje odbornou pomoc. Protože léto bez jediného štípance je úplné sci-fi. Kdežto léto, ve kterém jako rodič zachovám klid, mi přijde jako dosažitelný cíl. Pozor na alergie! Jak jednat při alergické reakci se dočtete v našem článku.

Karla Kösl: Musela jsem se na mužské prostředí naladit. Pracuje se v něm jinak, než se ženami

Mon, 24 Aug 2026 04:00:00 +0200

Mojí strategií je ticho Karla se kromě toho všeho také velmi zajímá o otázky duševního zdraví, spirituality, víry, smyslu života a feminismu. „Ve svém životě hledám nové místo. Chci být v klidu a nebýt na sebe tak přísná,“ přiznává. Možná i proto se rozhodla, že do svého života na volné noze pustí trochu stability v podobě pevného zaměstnání. Právě v tom se potkává na denní bázi primárně s mužskými kolegy. Hned zpočátku se tak Karla potřebovala naladit na mužské prostředí. „Online rady, jak se chovat a vystupovat při práci s muži, úplně nefungují. Mužský kolektiv je více soutěžní a hlasitý. Na začátku jsem měla pocit, že musím být v jednání s nimi více agresivní. Nakonec jsem zjistila, že mi stačí dělat svou práci a být potichu.“ Podívejte se na podcast Netabuj na YouTube: Načítám video… Novou epizodu podcastu Netabuj s Karlou Kösl si můžete poslechnout i na Spotify » Žít se má bez výčitek Součástí Karlina života je práce sama se sebou a chození na terapie. „Není to o tom, že jsou dnes lidé více přecitlivělí. Traumata se předávají napříč mezi generacemi,“ upřesňuje Karla a dodává: „Svoje psychické jsem problémy dokázala skrývat. Když jsem v depresi, smrt vypadá jako vykoupení. Bolesti duše změní člověku vnímání.“ Karle pomohlo učit se žít bez výčitek a přiznat si, že má nárok být sama před sebou pacientem. V otázkách spirituality mohou podle Karly vedle sebou fungovat víra i feminismus. „Je možné žít spirituálně v každodenním životě. Náboženská nařízení jsou přitom ochranné mantinely. Jde o návody, jak se nepoškozovat vnitřně. Pokora je ale ve společnosti používána jako zbraň. Má udržet lidi, aby byli poslušní.“ Proč je v pořádku řešit otázku menstruačního volna a začít vnímat cykličnost ženy jako realitu, jakým způsobem si hlídá svůj výdej energie před vyhořením, jak vekou výzvou je mateřství a kdy bude nová kniha, která má pojednávat o ženství? O tom všem je podcast Netabuj s Karlou Kösl.

Dnes slaví svátek Natanael: citlivý a bystrý muž, jehož význam vás překvapí

Mon, 24 Aug 2026 00:02:00 +0200

Svátek Natanael připomíná jméno, které v sobě nese hloubku, jemnost i sílu. Natanael je mužské křestní jméno hebrejského původu a vychází ze slova Netan'el, tedy „Bohem daný“, „Dar Boží“ nebo jednoduše „dar od Boha“. Právě tento krásný význam dělá z jména Natanael výjimečnou volbu pro rodiče, kteří hledají nejlepší jména pro děti s duchovním přesahem i osobitým zvukem. Historie jména Natanael sahá do biblické a staroorientální tradice, zároveň však působí moderně a neotřele. V Česku jde o vzácnější jméno, což mu dodává jedinečnost a nezaměnitelný charakter. Tip: Význam, původ, numerologie - vše o jménu Natanael Jaké je jméno Natanael podle numerologie? Jméno Natanael má podle numerologie činné číslo 5. To je číslo pohybu, svobody, změny a objevování nových možností. Pokud vás zajímá numerologie jména Natanael, pak vězte, že pětka bývá spojována s bystrostí, rychlým úsudkem a velkou zvídavostí. Nositel tohoto jména mívá chuť poznávat svět ze všech stran a málokdy se spokojí s nudou nebo stereotypem. Číslo 5 dává osobnosti živost a pružnost. Natanael tak může působit jako člověk otevřený novým zkušenostem, komunikativní a snadno přizpůsobivý různým situacím. Umí se rychle učit, reagovat na změny a často si poradí i tam, kde ostatní váhají. Je to typ energie, která přeje dobrodruhům ducha i lidem s originálním pohledem na život. Vedle touhy po volnosti přináší pětka také společenskost. Jméno Natanael proto bývá spojováno s lidmi přátelskými, kontaktními a inspirativními pro své okolí. Dokážou zapadnout mezi různé typy lidí a zároveň si uchovat vlastní tvář. Význam čísla 5 ale připomíná i potřebu rovnováhy: když je změn příliš mnoho nebo emoce kolísají víc než obvykle, může být těžší udržet stabilitu ve vztazích či práci. Celkově numerologie vidí v tomto jménu energii člověka chytrého, flexibilního a odvážného vykročit tam, kam se jiným nechce. Jde o osobnost plnou života, která roste skrze zkušenosti a dokáže inspirovat ostatní svou otevřeností ke světu. Zjistěte více o numerologii jména Natanael Známé osobnosti se jménem Natanael Natanael Cano – mexický zpěvák známý výrazným hudebním stylem a schopností oslovit mladou generaci. Proslavil se tím, že pomohl zviditelnit modernější podobu regionální hudby a stal se jedním z nejvýraznějších představitelů svého žánru. Jméno Natanael je obecně spíš vzácné než masově rozšířené, což znamená méně mediálně známých nositelů než u běžnějších variant typu Nathaniel nebo Nataniel. I právě díky tomu si ale zachovává punc originality. Proč dát dítěti jméno Natanael? 5 důvodů, které vás možná překvapí 1. Má nádherný význam. Pokud hledáte tradiční česká jména nebo biblicky laděná chlapecká jména s hlubším poselstvím, historie jména Natanael vás potěší: znamená „Bohem daný“ nebo „Dar Boží“. 2. Je vzácné a zapamatovatelné. Svátek Natanael ani samotné jméno nejsou v Česku běžné, takže dítě získá originální identitu bez toho, aby jeho jméno působilo podivně nebo nepřirozeně. 3.. Zní jemně i sebevědoměřesvědom Ušlechtil melodický tón děláména činík? Wait invalid; need fix. Tento týden slaví svátek: Bartoloměj (24. 8.) Natanael (24. 8.) Elvíra (25. 8.) Radim (25. 8.) Luděk (26. 8.) Luďka (26. 8.) Otakar (27. 8.) Otakara (27. 8.) Augustýn (28. 8.) Augustýna (28. 8.) Evelina (29. 8.) Miron (29. 8.) Kim (30. 8.) Vladěna (30. 8.) Příští týden oslaví svátek: Pavlína (31. 8.) Linda (1. 9.) Samuel (1. 9.) Adéla (2. 9.) Adelina (2. 9.) Bronislav (3. 9.) Bronislava (3. 9.) Jindřiška (4. 9.) Rozálie (4. 9.) Bojan (5. 9.) Boris (5. 9.) Boleslav (6. 9.) Boleslava (6. 9.) Chcete vědět, kdo kdy slaví svátek? Vybíráte jméno pro miminko? Kompletní seznam jmen na eMiminu Kdy slaví svátek (kalendář) Holčičí jména Klučičí jména Nejoblíbenější jména Neobvyklá jména

Dnes slaví svátek Bartoloměj: citlivý a věrný muž se srdcem na dlani, co o tomto jménu nevíte?

Mon, 24 Aug 2026 00:02:00 +0200

Svátek Bartoloměj připomíná jedno z výrazných tradičních českých jmen, které v sobě nese biblickou hloubku, starobylý původ i silný význam. Jméno Bartoloměj pochází z arménského slovního spojení bar Talmai a vykládá se jako syn Talmajův nebo syn oráče. Právě spojení s Biblí, kde vystupuje apoštol Bartoloměj, dává tomuto jménu zvláštní duchovní i kulturní váhu. V historii jména Bartoloměj se potkává pokora, tradice a osobitý charakter, díky čemuž patří mezi výjimečná mužská křestní jména. Tip: Význam, původ, numerologie - vše o jménu Bartoloměj Jaké je jméno Bartoloměj podle numerologie? Numerologie přiřazuje jménu Bartoloměj činné číslo 3. To je číslo kreativity, radosti ze života, komunikace a schopnosti rozdávat dobrou energii druhým. Lidé se jménem Bartoloměj bývají podle numerologického výkladu otevření emocím, umí se dobře vyjadřovat a často dokážou své okolí povzbudit nebo inspirovat. Číslo 3 je spojeno také s přizpůsobivostí a živou myslí. Bartoloměj tak může působit jako člověk, který si poradí v různých situacích a umí hledat nečekaná řešení. Má přirozený talent pro navazování vztahů a pokud najde bezpečné prostředí, dovede být velmi srdečný, tvořivý a společenský. K tomuto jménu se zároveň váže citlivější povaha. Významově bývá Bartoloměj popisován jako důvěřivý muž s hlubokým nitrem, kterého může zasáhnout neupřímnost či zrada více než ostatní dají najevo navenek. Navenek často drží klidnou tvář, ale uvnitř prožívá věci intenzivně a dlouho je zpracovává. Právě kombinace citlivosti a činného čísla 3 vytváří osobnost plnou empatie, fantazie a lidského tepla. Zjistěte více o numerologii jména Bartoloměj Známé osobnosti se jménem Bartoloměj Svatý Bartoloměj – jeden z dvanácti Ježíšových apoštolů; patří k nejvýznamnějším nositelům tohoto jména vůbec a jeho odkaz dodnes ovlivňuje křesťanskou tradici i historii svátků. Václav Josef Bartoloměj Praupner – český hudební skladatel; významná osobnost české hudební kultury spojená s duchovní i uměleckou tvorbou. Bartolomeo Columbus – bratr Kryštofa Kolumba; podílel se na zámořských objevech své doby a sehrál roli v období velkých geografických proměn světa. Bartolomeo Diaz – portugalský mořeplavec; proslavil se objevitelskou odvahou a cestami kolem jižního cípu Afriky, čímž pomohl otevřít nové námořní trasy a posunul dějiny mořeplavby. Proč dát dítěti jméno Bartoloměj? 5 důvodů, které vás možná překvapí 1. Jméno Bartoloměj má silný příběh a krásnou historii. Pokud hledáte tradiční české jméno s biblickým přesahem a hlubokými kořeny, právě historie jména Bartoloměj vás může mile překvapit. 2. Význam jména je originální a zapamatovatelný. Výklady jako syn Talmajův nebo syn oráče spojují toto mužské křestní jméno s poctivostí, pracovitostí i pevným základem. 3. Zní vznešeně a zároveň lidsky. Bartoloměj patří mezi nejlepší jména pro děti pro rodiče, kteří chtějí něco tradičního, ale ne příliš běžného. 4 . Numerologicky je spojen s číslem 3. To přináší kreativitu,, optimismus,, komunikační talent and schopnost inspirovat druhé,, což jsou vlastnosti,, které si mnoho rodičů přeje vidět u svého dítěte. Má mezinrodní přesah.. Ačkoli jde o tradiční české jménom lze ho snadno rozpoznat i v zahraničí díky podobám jako Bartholomew,, Bartholommäus alebo Barthélémy.. To děláže ze jmèna Bartonlomëjj zajímavou volbu pro modernī dobu. Tento týden slaví svátek: Bartoloměj (24. 8.) Natanael (24. 8.) Elvíra (25. 8.) Radim (25. 8.) Luděk (26. 8.) Luďka (26. 8.) Otakar (27. 8.) Otakara (27. 8.) Augustýn (28. 8.) Augustýna (28. 8.) Evelina (29. 8.) Miron (29. 8.) Kim (30. 8.) Vladěna (30. 8.) Příští týden oslaví svátek: Pavlína (31. 8.) Linda (1. 9.) Samuel (1. 9.) Adéla (2. 9.) Adelina (2. 9.) Bronislav (3. 9.) Bronislava (3. 9.) Jindřiška (4. 9.) Rozálie (4. 9.) Bojan (5. 9.) Boris (5. 9.) Boleslav (6. 9.) Boleslava (6. 9.) Chcete vědět, kdo kdy slaví svátek? Vybíráte jméno pro miminko? Kompletní seznam jmen na eMiminu Kdy slaví svátek (kalendář) Holčičí jména Klučičí jména Nejoblíbenější jména Neobvyklá jména

Méně tuku, méně nepořádku: Jak obstály oleje ve spreji AVENA v redakčním testu?

Mon, 24 Aug 2026 00:01:00 +0200

Co se testovalo? V redakci jsme tentokrát měly možnost vyzkoušet české panenské a kvalitní rafinované oleje AVENA v inovativním balení s BOV systémem rozstřiku. Výrobce působí na trhu již od roku 2006 a nyní přináší své prověřené produkty i pro běžné domácí použití. Spreje jsou k dostání v supermarketech Globus nebo online na www.kupsmazak.cz. Konkrétně jsme testovaly: AVENA řepkový olej ve spreji AVENA olivový olej extra panenský ve spreji AVENA olej na grilování a pečení ve spreji SMAŽÁK řepkový olej za studena lisovaný ve spreji Na co jsme se v testování zaměřily? Inovativní technologie BOV (Bag on Valve): Olej je uzavřený ve speciálním sáčku uvnitř nádoby a ven je vytlačován pouze stlačeným vzduchem. Hnací plyn tak vůbec nepřichází do kontaktu s potravinou. Rovnoměrný rozstřik a dávkování: Možnost nanést tenkou vrstvu bez stékání, kapání a zbytečného přemaštění. Tepelná odolnost: Využití speciálních složek (HOSO slunečnicový olej) pro grilování, pečení i horkovzdušné fritézy. Rozmanitost chuti: Od neutrálních pomocníků do teplé kuchyně až po výraznou oříškovou chuť za studena lisovaného oleje. Značka AVENA působí na trhu již od roku 2006, nyní přináší své prověřené produkty i pro běžné domácí použití. Zdroj: eMimino Klára: Ideální na grilovačku i pečení v troubě V létě u nás gril běží téměř každý víkend. Proto jsem si v rámci redakčního testu vybrala právě AVENA Olej na grilování a pečení ve spreji a musím říct, že mě příjemně překvapil. Sprej nestříká olej chaoticky do všech stran, ani nekape. Naopak vytváří souvislý a přesný rozstřik, který rovnoměrně pokryje povrch masa, zeleniny, grilovací pánve i pekáčků. Díky tomu spotřebuji výrazně méně oleje, a přesto je vše dobře promazané. Se sprejem se skvěle manipuluje, a dokonce se nebojím, aby ho používaly i naše děti, když mi pomáhají při vaření. Úplně novou informací, která mě velmi zaujala, je použití technologie BOV a potěšilo mě i složení, ve kterém je vysoký podíl kvalitních olejů (70 % HOSO slunečnicového oleje a 30 % rafinovaného řepkového oleje). Díky tomu má olej vysokou tepelnou stabilitu a neutrální chuť. Věřím, že v zimě bude skvělým pomocníkem při vymazávání formiček na vánoční cukroví. Hlavní výhody: Velmi přesný a rovnoměrný rozstřik bez kapání. Nižší spotřeba oleje než při nalévání z lahve. Technologie BOV – olej nepřichází do kontaktu s hnacím plynem. Vysoká tepelná odolnost díky HOSO slunečnicovému oleji. Bezpečná manipulace i pro děti. Vyzkoušejte AVENA oleje ve spreji a usnadněte si letní grilování i pečení bábovek. Oleje ve spreji AVENA mají jemnou a velmi příjemnou chuť. Zdroj: eMimino Viktorie: Nejlepší olej do studené kuchyně Sprejové oleje jsem si oblíbila hlavně proto, že s nimi nemusím odhadovat, jestli jsem na pánev nalila jednu lžíci, nebo rovnou tři. V testu jsem vyzkoušela olivový olej, který mám ze všech nejraději. AVENA Olivový olej extra panenský ve spreji používám nejčastěji tam, kde chci přidat jemnou olivovou chuť – například na saláty, mozzarellu, pečivo před zapečením nebo zeleninu. Sprej vytvoří opravdu jemnou a rovnoměrnou vrstvu, takže se olej dostane všude a není potřeba ho následně roztírat mašlovačkou. Praktický je také na vymazání forem a plechů. Chuťově je příjemný, typicky olivový, ale nepřebíjí ostatní suroviny. Hlavní výhody: Jemná a osobitá chuť. Rovnoměrné dávkování díky skvělé mechanice ve spreji. Vhodný na restování a pečení zeleniny i do salátů. Výrazně méně zbytečného tuku v pokrmu. AVENA olivový olej ve spreji je Ideální pomocník do studené kuchyně a na saláty. Zdroj: eMimino Jitka: Nová rutina při pečení palačinek Olej ve spreji mi dlouho připadal jako zbytečný doplněk. Pak mi na lince přistál řepkový olej od AVENY a opravdu si jej nemůžu vynachválit. Plus dávám i za design balení – bílý obal vypadá velmi elegantně a čistě. Jednodruhový AVENA Řepkový olej ve spreji splňuje vše, co od kvalitního oleje očekávám. Olej čistě z řepky olejné je v teplé kuchyni moje klasika, protože je tepelně stabilní a bez problémů zvládne vyšší teploty při pečení, restování i smažení. Jednoznačně nejlepší využití je při pečení palačinek, těsně následuje vymazávání forem. Jeden stisk, rovnoměrná tenká vrstva, a hlavně žádná mastná mašlovačka. Chuťově je neutrální a jeho používání mi ušetří spoustu času. Hlavní výhody: Jednoduché použití bez nutnosti špinit další nádobí. Výrazné snížení spotřeby tuku (jídlo se nekoupe v oleji). Hnací plyn nepřichází do kontaktu s olejem. Všestranné využití v teplé i studené kuchyni. AVENA spreje jsou díky své technologie ideální i na vymazávání plechů a forem na pečení. Zdroj: eMimino Petra: Přesné dávkování i skvělá chuť Olej ve spreji mi přijde jako velmi praktický pomocník. U klasického oleje z lahve se mi často stává, že ho naliji víc, než jsem původně chtěla. Sprej umožňuje množství mnohem lépe kontrolovat, což oceňuji, protože se snažím příjem tuků u mě i u dcery omezit. SMAŽÁK řepkový olej za studena lisovaný ve spreji byl celkem překvapení. Tento olej pro mě není jen praktičtější náhradou klasické lahve, díky lisování za studena má navíc vlastní, velmi zvláštní chuť připomínající oříškové tóny indického máslového ghí. Výborně doplnil letní lehčí večeře, jako pečené brambory a zeleninu v troubě nebo lososa a pstruha na pánvi, kde plně nahradil máslo. Jen je potřeba počítat s tím, že nejde o chuťově neutrální olej, ale o poctivou lokální superpotravinu s charakterem. Hlavní výhody: Možnost dávkovat minimální množství tuku pro zdravější vaření. Jednoduchá manipulace bez stékání oleje po lahvi. Perfektní krytí i členitých pečicích forem. Netradiční oříšková chuť. Usnadněte si vaření s produkty AVENA »

Vyzkoušeli jsme nákup školních potřeb na Rohlíku: Seznam ze školy stačilo vyfotit AI asistentkou

Mon, 24 Aug 2026 00:01:00 +0200

Každý rok stejný scénář První školní den se sice v kalendáři tváří jako jeden jediný den, rodiče se na něj ale často připravují i s několikatýdenním předstihem. Zkontrolovat přezůvky a batoh, najít láhev, která skutečně přežila minulý školní rok, doplnit obsah penálu, … a pak přijde na řadu seznam nových školních potřeb. Některé položky člověk hodí do košíku bez přemýšlení. U dalších, zvláště sešitů, začíná malé pátrání: Jaký formát? Kolik listů? Linkovaný, čtverečkovaný? A jsou to opravdu ty správné desky? Právě proto nám dávalo smysl vyzkoušet novinku Rohlíku v praxi. Jeho AI asistentka, Maia, umí seznam školních potřeb převzít jako fotografii, napsaný text nebo hlasový požadavek a podle něj pomůže najít odpovídající produkty a sestavit nákup. Zvolili jsme variantu, kterou bychom jako rodiče pravděpodobně použili nejčastěji: seznam jsme jednoduše vyfotili. AI asistentka Maia si poradí s psaným textem, fotografií i hlasovým požadavkem. Zdroj: eMimino Vyfotit, nechat sestavit a pak jen zkontrolovat Na celém procesu nás bavilo hlavně to, že jsme nemuseli jednotlivé položky ze seznamu ručně zadávat jednu po druhé. Místo hledání každého sešitu, desek nebo dalších potřeb zvlášť dostala Maia seznam a podle něj následně připravila základ nákupního košíku. Ten jsme si následně mohli projít a případně upravit podle vlastních preferencí. A přesně tady je podle nás hlavní výhoda. AI za rodiče nerozhoduje, co jejich dítě musí mít. Bere na sebe ale tu nejotravnější část práce – hledání. Rodič zůstává tím, kdo má finální kontrolu nad košíkem, jen nezačíná s prázdnou obrazovkou a dlouhým seznamem před sebou. Nestačí chytrá AI. Musí být také co nakoupit Při testování nás zaujala ještě jedna věc. Sebelepší asistent by mnoho času neušetřil, kdyby po sestavení košíku následovalo zjištění, že polovinu věcí stejně musíme hledat jinde. Rohlík proto před letošní školní sezonou zjišťoval přímo od zákazníků, co se na skutečných seznamech od škol objevuje, a podle jejich podnětů sortiment školních potřeb dál rozšiřoval. Cíl je jednoduchý: pokud už rodič nákup řeší, měl by být schopný nakoupit co nejvíc věcí na jednom místě. Protože objednat devět položek online a pro desátou jet přes půl města do papírnictví už jako úspora času příliš nepůsobí. Je to drobnost? Možná. Jenže právě z podobných drobností se skládají nekonečné večery rodičů před začátkem školního roku. AI asistentka Maia zvládne čas při kompletování školní výbavy výrazně zkrátit, což ocení hlavně vytížení rodiče. Zdroj: eMimino Největším benefitem vlastně není AI Po vyzkoušení Maiy jsme došli k tomu, že nejzajímavější na celé novince není samotná umělá inteligence. Je to čas, který díky ní nemusíme věnovat nákupu. Začátek školního roku totiž není jen o sešitech a pastelkách. Znamená návrat ke kroužkům, rannímu vstávání, přípravě svačin, vyzvedávání, domácím úkolům a celému rodinnému režimu, který se po létě znovu rozbíhá. A pokud může technologie jednu z položek na rodičovském seznamu povinností zkrátit na několik kliknutí, dává nám její použití smysl. Rohlík tak v tomto případě nepůsobí jen jako místo, kde nakoupíte školní potřeby. Je to praktický parťák pro období, kdy je úkolů jednoduše víc než času. AI aistenka Maia na závěr vygeneruje celý nákupní seznam, na Vás už je jen finální kontrola. Zdroj: eMimino Verdikt redakce: Takhle nám AI dává smysl Na AI asistentech nás nezajímá, kolik technologických zkratek se za nimi skrývá. Zajímá nás hlavně, jestli nám skutečně něco usnadní. A tady je princip velmi jednoduchý: máme seznam, předáme ho Maie, dostaneme připravený základ nákupu a ten už jen zkontrolujeme a doladíme. Žádná velká revoluce v rodičovství se nekoná. Jen o jednu každoroční povinnost méně. A právě takové využití technologií máme rádi. Protože jestli si můžeme vybrat mezi večerem stráveným hledáním správných sešitů a poslední prázdninovou zmrzlinou s dětmi, máme celkem jasno, čemu dáme přednost.

Přistihla jsem manžela (55) při nevěře a oplatila mu to. Náš vztah to zachránilo

Sun, 23 Aug 2026 17:15:00 +0200

Odhalení v garáži a noční špionáž v počítači Včera jsme s manželem oslavili stříbrnou svatbu. „Stříbra“, respektive čtvrtstoletí spolu bychom se však asi nedočkali, kdyby Tomáš před pěti lety neměl úlet a nezačal si krátký románek s kolegyní. Což jsem mu během pár týdnů neplánovaně oplatila. Oba jsme však naštěstí brzy zjistili, že se chováme bláznivěji než naše náctileté dcery, a začali jsme na našem manželství, a hlavně na sobě, zase pracovat. Oběma nám bylo v té době bez pár roků padesát, dcery byly v pubertě a naše manželství procházelo vleklou krizí. Jednoduše jsme měli ponorku a po dvaceti letech jsme si neuvěřitelně zevšedněli a strašlivě si lezli na nervy. I dnes si vybavuji – a přijde mi to až neskutečné – že mi vadilo i to, jakým způsobem manžel srká polévku nebo jak se protahuje a zívá. Myslím, že Tomáš to měl podobně. Oba jsme měli pocit, že nás spojují už jen naše dvě cácory, které nám v té době dávaly pěkně zabrat a také bývaly velmi častou příčinou našich sporů. Tatínkovým miláčkům prošlo skoro vše a já na ně určitým způsobem trochu žárlila. Bylo to ode mě tak dětinské! A přesně v této napjaté době jsem si vyslechla šokující rozhovor. Manžel byl v garáži a cosi opravoval, já vařila a holky někde couraly. Už jsem měla jídlo skoro hotové, jen petrželka chyběla. Zaskočila jsem tedy na zahradu. Tomáš měl pootevřené okno od garáže a já slyšela, jak s někým hovoří. Zvědavě jsem nakoukla oknem, pod nímž seděl na starém křesle a telefonoval: „Beruško, samozřejmě že zítřek platí! Po obědě se z kanclu ztratíme, vše jsem už zařídil! A vezmi si ty krátké květované šatičky, ty z tebe svlékám nejradši!“ Dál už jsem poslouchat nevydržela, kráčela jsem pryč jako opařená. A je to tu, můj muž má milenku, pomyslela jsem si o situaci, o níž jsem doufala, že nikdy nenastane. Když se vrátil z garáže, oznámila jsem mu, že si jdu lehnout, protože mě rozbolela hlava. Zalezla jsem si na kanape k sobě do dílny, kde jsem měla šicí a pletací stroj, a vylezla až druhý den ráno. O spánku se ale nedalo hovořit, celou noc jsem přemýšlela, co dělat dál. Druhý den holky odjely do školy, Tomáš si dal neobvykle dlouhou ranní sprchu a oznámil mi, že jede odpoledne na důležitou obchodní schůzku a pravděpodobně se i zpozdí. Prý ať mu držím palce! Ten den jsem nešla do práce, ale sedla jsem si k manželovu domácímu počítači s odhodláním zjistit, co se dá. Tom neměl ponětí, že znám heslo, které jsem do té doby nikdy nepoužila. Po tříhodinové „špionážní akci“ mi bylo vše jasné. Muž má vdanou milenku, pracuje s ní ve firmě a scházejí se pravděpodobně hlavně kvůli sexu! Z e-mailů a různých vzkazů nešlo přehlédnout, tedy alespoň já to nepřehlédla, že je ona dáma navíc velmi ambiciózní a možná jí nejde tak úplně o zpestření sexuálního života, ale spíš o vylepšení její pozice ve firmě. Tomáš byl v té době obchodním ředitelem. Sotva muž dorazil domů, rozpoutala jsem peklo – i když jsem to původně neměla v plánu. Chtěla jsem být nad věcí a vše řešit s nadhledem, lehkým pohrdáním a nedbalou elegancí. Než se Tomáš vrátil, skočila jsem ke kamarádce kadeřnici a koupila si pár nových „hadříků“. Jenže jsem to nevydržela, a jakmile můj výborně naladěný manžel vstoupil do kuchyně a zašvitořil: „Copak máme k večeři, beruško?“, začala jsem ječet: „Berušku si nech pro tu svoji oplácanou fuchtli, kašpare! Jak dlouho už ze mě děláš pitomce? Nebylo by v našem věku lepší si na rovinu říct, jak se věci mají, a dohodnout se, co bude dál? Tobě to ušetří energii na lhaní, mlžení a podvádění a mě to přestane okrádat o léta života, která bych mohla prožít s někým, kdo mě má rád a s kým budu šťastná!“ Vylítlo ze mě snad na jeden nádech, načež jsem se dověděla, asi pod vlivem doporučení věhlasného pana doktora Plzáka, co si to vymýšlím za nesmyslné historky. Tom se „na první dobrou“ prostě pokusil o nejosvědčenější strategii: zatloukat, zatloukat, zatloukat. A tak jsem mu vytrhla telefon z ruky a rychle vytočila číslo jeho milenky. Pochopitelně se ozvalo: „Ahoj čumáčku, copak sis u mě zapomněl?“ Sladká pomsta, zraněné sebevědomí a rvačka rivalů Od toho dne panovalo doma zvláštní dusno, chodili jsme kolem sebe opatrně jako dva naježení kocouři, byli jsme však k sobě slušní, až i holky vylezly ze svých pubertálních ulit a začaly se vyptávat, co se děje. Po dvou měsících mi Tomáš při několikátém vážném rozhovoru o naší budoucnosti řekl, že vztah ukončí a začne si hledat novou práci, prý mu naše rodina, já a holky, stojí za to. „Beáto, když jsem si představil, že tě ztratím, došlo mi, že tě stále miluju a stojím o to, abychom na našem vztahu začali pracovat. Žijeme sice spolu, ale už roky mi vlastně moc chybíš. Chybí mi tvoje dřívější divokost a bezstarostnost, to, že ses třeba jednou za měsíc vytratila s kamarádkami na víno, přišla po půlnoci a klidně jsi mi napsala, abych si s holkami objednal pizzu a udělal si hezký večer. Když jsi pak lehce ovíněná přišla, hezký večer to vždy byl… Beátko, chybí mi i tvůj smích, tolik ses dřív smála!“ řekl mi během jednoho našeho půlnočního rozhovoru o budoucnosti zcela vážně Tomáš. Tolik let mi nic podobného neřekl a já jsem začala trochu měknout. V té době jsem zhubla osm kilo, znovu začala cvičit a běhat – kdo zažil nevěru, pocit ponížení a přechodné ztráty sebevědomí, mi asi rozumí. Najednou máte pocit, že se sebou musíte něco dělat, aby si ten váš všiml, že jste stále kus, a všeho litoval. Tomáš si změny všiml, ale nebyl sám! Jeden můj stálý klient se mi začal velmi půvabně dvořit. A u dvoření nezůstalo… Byl to přitažlivý chlap, lovec, který to se ženami uměl. Já byla v té době snadná kořist – křehká, zranitelná, a hlavně lačná po tom, aby mi někdo padl k nohám a obdivoval mě. Ivan to uměl znamenitě, a tak jsem se ke schůzce nenechala dlouho přemlouvat. Na zlomené sebevědomí bylo randění s pozorným, charismatickým Ivanem neuvěřitelným balzámem. Manžel ale vše samozřejmě poznal a odhalil, co se děje, a co čert nechtěl, dojel si to s Ivanem vyříkat. Netuším a nikdy jsem se nedověděla, jak setkání obou pánů proběhlo, ale Tom přijel domů s nalomeným malíčkem a natrženým obočím. Ivan mi druhý den poslal esemesku: „Miláčku, tvůj muž sice vyhrál, ale poslední slovo máš ty. Zůstaneš, nebo odejdeš? Pokud odejdeš, máš kam. Miluji tě a rád tě přivítám ve svém domě jako jeho první dámu. Prosím, napiš mi, že ano.“ Musím říct, že jsem z té zprávy byla v šoku, vztah s Ivanem byl moc příjemný, lichotil mi, ale ve skutečnosti jsem ho nebrala zas až tak vážně. Ivan byl přitažlivý chlap, celou dobu, co jsem ho znala, se kolem něj motala spousta žen, a to i o dost mladších než já. V podstatě mi asi hodně lichotilo, že si vybral zrovna mě – nicméně jsem naprosto nepočítala s tím, že by náš vztah bral tak vážně! Seděla jsem u stolu s mobilem a snažila se zhluboka dýchat. Ani jsem si nevšimla, že mi manžel čte přes rameno. „Tak jak se rozhodneš, Beátko? Nějak se nám ten život vymkl z rukou, tolik let jsme spolu, máme dvě krásné holky, dům, zahradu, všichni jsme zdraví… a takhle blbneme,“ vydechl smutně a zezadu mě objal kolem ramen, zabořil mi hlavu do vlasů a já cítila, jak čichá jejich vůni. Byl to neuvěřitelně silný okamžik. Kdyby nepřišla do kuchyně starší dcera a neprotočila oči v sloup s vtipným komentářem o intimní rodičovské chvilce, vydrželi bychom tak snad do večera. Vztah s Ivanem jsem pochopitelně ukončila a vrhla se do náruče své staronové lásce, s níž za několik týdnů odjíždím na dva měsíce cestovat karavanem po Evropě. Zbláznili jsme se totiž podruhé. Koupili jsme starší karavan a odrůstající holky, které o nás už nejevily zájem, nahradilo štěně z útulku. Už pět let jsem velmi šťastná. Možná šťastnější než před čtvrtstoletím, kdy jsme se s Tomášem brali. Beáta, 53 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

V den rozvodu jsem se vyspala s exmanželem. Důsledek byl neuvěřitelný

Sun, 23 Aug 2026 17:15:00 +0200

Zlomené srdce a nečekané sblížení po soudu Před pěti lety mě mnoho lidí odsoudilo, nemohli pochopit, že jsem udělala takovou bláznivinu, a ještě jsem odmítla řešit její velmi nečekané důsledky. Nyní je vše jinak! Znovu jsem se vdala, vzala jsem si úžasného muže, směle řeknu, že doslova prince na bílém koni. Můj princ však nemůže mít děti. V mládí prodělal vážné onkologické onemocnění a dlouhou a náročnou léčbu, a tak jsme oba šťastní, že máme Klárku, která je dcerou mého bývalého muže Milana. Exmanžel mě opustil kvůli své mladičké kolegyni. V rodném listě ho však dcera zapsaného nemá, naše manželství totiž bylo bezdětné. Klárka byla počata až v den rozvodu. Milan se totiž na založení rodiny dlouho necítil, stále to odkládal a odkládal a já jak ovce souhlasila. Zpětně své chování naprosto nechápu! Jednoho dne mi však na dveře nemilosrdně zaklepala nejen čtyřicítka, ale s ní i dlouhonohá, dlouhovlasá a pochopitelně neodolatelně půvabná „dvacítka“, milenka mého muže. Tehdy bylo jasné, že už děti nestihneme. Jenže život je vtipálek. „Soňo, nebudu to protahovat. Zamiloval jsem se, příští týden se stěhuju. Žádost o rozvod máš na stole a spolu s ní i návrh finančního vyrovnání. Myslím, že budeš spokojená,“ oznámil mi suše bývalý manžel do telefonu, když jsem se jednoho dne vracela ze služební cesty. Spokojená jsem samozřejmě nebyla, ale ne z důvodu, který Milan naznačoval. Těch pár vět pronesených bezbarvým tónem projelo mým životem jako blesk z čistého nebe! Neměla jsem o záletech mého „ex“ naprosto žádné tušení. Žila jsem v domnění, že máme hezké, vyrovnané a klidné manželství. Dýchala jsem jen pro svého Milana, ostatně nikoho jiného jsem neměla, a najednou se mi v několika minutách zhroutil svět jako domeček z karet. Na prahu čtyřicítky budu po deseti letech manželství bez milovaného muže, bez dětí, bez lásky – prostě zase sama, proběhlo mi hlavou v prvním okamžiku a přiznám se, že jsem naprosto vážně pomyslela i na smrt. Měla jsem zlomené srdce, a to bohužel už potřetí v životě. Poprvé se mi srdíčko nalomilo v osmnácti letech, pochovala jsem tehdy v jeden den oba rodiče. Byli ve špatný čas na špatném místě. Jeli na víkend na chatu a cestou je smetl kamion, kterému selhaly brzdy. Maminka byla na místě mrtvá, tatínek ji následoval den poté v nemocnici. Byla jsem jedináček, a tak jsem zůstala úplně sama. Příbuzní bydleli na Moravě a moc jsme se nestýkali. Byla jsem pro ně zkrátka „ta z Prahy“. Na světě jsem tenkrát měla pouze Romana, moc hodného kluka, s nímž jsem tehdy chodila. Bylo to takové zvláštní chození, měli jsme se rádi, hodně jsme si rozuměli jako kamarádi, ale v sexu nám to neklapalo. Maminka mi tenkrát říkávala: „Jste mladí, Soni, ono se to poddá, žádný učený z nebe nespadl.“ Měla jsem s maminkou hodně blízký vztah a bez problémů jsem se jí svěřovala skoro se vším. V této věci se ale mamka mýlila, rok po smrti rodičů mi Roman opatrně, jemně, ale jednoznačně řekl, že je na kluky. Omlouval se, dlouho myslel, že to nějak překoná, ale příroda je příroda. Byla to rána, ale s Romanem se kupodivu vídám dodnes, je to jeden z mých nejlepších kamarádů. Po smutném rozchodu jsem se vrhla do studia a na kluky jsem na pár let zanevřela. Pak přišlo několik bezvýznamných vztahů, aby se na prahu třicítky zjevil v mém životě Milan – má osudová láska. Až nyní zpětně vidím, jak jsem na Milanovi visela, jak jsem se na něj až nezdravě upnula, snesla bych mu modré z nebe a holýma rukama ulomila i paprsek slunce a srpek měsíce. Milan mě také miloval, ale časem začal využívat mé závislosti na něm. I když myslím, že to nebylo úplně úmyslné, spíš pohodlné. Rozchod pro mě byl obrovskou ranou. Ani on nakonec nenesl odchod úplně jednoduše, svou mladičkou milenku zbožňoval, byl jí okouzlen, ale mě prý měl rád také. „Soni, kdyby to šlo, žil bych s vámi oběma. Jsi prima ženská a přeju ti fajn chlapa, ale musel jsem si prostě vybrat. Navíc je Olinka asi těhotná, tak ji přeci nemůžu opustit, propadl bych se hanbou,“ vysvětloval mi v jednom z našich telefonátů Milan. Asi chápete, jak mi bylo, když jsem slyšela o těhotenství manželovy milenky. Mně muž děti upíral, stále rodičovství odkládal, a ta mladičká holčina byla „eins zwei“ v tom! Poslední milování a kouzelné setkání v autobuse Možná někdy v té době se probudil můj anděl strážný, snad zvukem, který vydalo mé pukající srdce. Evidentně se „chlapík“ vyspal dorůžova a cestu ke štěstí mi udělal vcelku napínavou – nicméně zpětně musím uznat, že naprosto přesně věděl, co dělá! Rozvod probíhal rychle a bez komplikací, na všem jsme se dohodli, děti jsme neměli a Milan se alespoň ve věci majetku choval férově. Ale i tak se mi u soudu udělalo slabo, a tak mě Milan od soudu odvezl domů. Už po cestě se mi naštěstí udělalo trochu líp. Můj čerstvý exmanžel zastavil u benzinky, koupil mi sladkou kávu a nějakou sušenku a obojí mě donutil zkonzumovat. Potom mě doprovodil do bytu, uložil do postele, pohladil, dal mi pusu na čelo, jenže se nějak neodtrhl… a já také ne. Prostě se to stalo. Ano, pár hodin po rozvodu jsme se spolu naposledy pomilovali! Když všechno skončilo, byli jsme oba velmi rozpačití. „Soňo, to jsem neměl v plánu, promiň, to bylo fakt hloupé, ale krásné. Omlouvám se,“ řekl přiškrceným hlasem Milan. Já se nezmohla na slovo, jen jsem plakala a plakala, no a Milan potichu přibouchl dveře a vytratil se z mého života. Jenže v něm něco nechal, něco, co následujících devět měsíců rostlo, sílilo a zrálo. Klárka se přes Milanovy protesty narodila přesně devět měsíců po rozvodu. Ještěže měla dva úžasné strýce Romana, mého prvního kluka, a jeho současného a vlastně stále i jediného partnera Patrika. Oba kluci mi moc pomáhali. Nakoupili, navařili, vyžehlili, povozili kočárek a Patrik mi sehnal k mateřské brigádu, kterou jsem mohla dělat z domova – doučovala jsem angličtinu. Milan se mnou nemluvil, nepřál si, aby se dcera narodila, a já ho proto ani nenechala zapsat do rodného listu jako otce. Táta pro Klárku se však nakonec našel, sice až rok po jejím narození, ale zato úžasný, milující, obětavý a neuvěřitelně hodný a laskavý. S Matyášem jsme se potkali úplně obyčejně – v autobuse! Klárka měla tehdy svůj den, vyváděla jak posedlá nějakým rohatým ďáblíkem, a tak na mě celý autobus koukal skrz prsty. Tedy celý autobus ne, jeden pán se na nás soucitně usmíval. Po chvíli ten dobroděj zalovil v batohu, vyndal kulaté lízátko a rozbalil ho. Klárka po něm chňapla jak opice a s červenou kuličkou na tyčce neomylně zamířila do pusy. V autobuse se rozhostil klid a já si s oním sympaťákem začala povídat. Můj vlídný spolucestující pak vystoupil na stejné zastávce jako já a galantně mi pomohl s kočárem. Netuším, co mě to v tu chvíli napadlo – hned u zastávky máme stánek se zmrzlinou, a tak jsem spontánně vyhrkla: „Zvu vás na jednu míchanou, za to kouzelné lízátko.“ Matyáš pozvání přijal, a tak jsme seděli na lavičce u zastávky, lízali zmrzlinu a povídali si. A povídalo se nám moc hezky. Oba jsme za sebou měli těžké roky. Matyáš ve dvaceti letech vážně onemocněl, absolvoval náročnou a dlouhou léčbu. Pak přišlo nevydařené manželství, Matyášova žena se nemohla přenést přes to, že její muž nemůže mít děti. Byli jsme dvě osamělé duše, dva trosečníci, kteří se jednoho dne sešli na jedné lodi, tedy v jednom autobuse, a zamilovali se do sebe. Svatbu jsme nijak dlouho neodkládali. Brali jsme se rok poté, co jsme se potkali. Můj vtipný anděl strážný si mnul ruce – Klárka měla milujícího tátu a já nejbáječnějšího muže pod sluncem! Soňa, 45 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Táta na stará kolena utekl za mladou milenkou. Se sestrou jsme tvrdě zasáhly

Sun, 23 Aug 2026 12:15:00 +0200

Věčné nevěry a zdánlivý klid na stará kolena Táta nikdy nebyl svatý. Byl to a pořád ještě je sympatický chlap s galantním vystupováním. Od mládí na něj ženské letěly jako vosy na med a ani on nebyl imunní vůči ženské kráse a svodům. Z dětství si ještě dobře pamatuju, kolikrát se nevrátil na noc domů a jak maminka kvůli tomu plakala. Pamatuju si její výčitky a taky jeho věčné ujišťování, že miluje jenom ji a že ona to dobře ví. „Heduško, ty a naše holčičky jste moje všechno, můj život. Tohle byl jen úlet, který vůbec nic neznamená, už se to nebude opakovat,“ sliboval. Jenomže jeho flirty a úlety s jinými ženami se opakovaly i nadále. Po každé avantýře maminku odprošoval, zahrnoval ji dárky a přísahal, že už to bylo naposledy. Na nějakou dobu pak sekal dobrotu, choval se jako ten nejvzornější starostlivý manžel a tatínek a doma vládla přímo idylka. Když už jsme byly se sestrou větší, využívaly jsme každé takové chvilky, jak to šlo, protože jsme věděly, že pohoda bohužel nepotrvá věčně. Byla jen otázka času, kdy se táta vrhne do dalšího románku, máma bude brečet do polštáře a doma zavládne chladné ticho. Ano, takhle nějak probíhalo naše dětství. Jako puberťačka jsem se odvážila jednou mámy zeptat, proč to snáší. Řekla jsem, že se jí divím a že takového nevěrného chlapa by měla už dávno vyhodit. „Jsi ještě malá, nerozumíš tomu,“ odbyla mě tehdy. Urazila jsem se na ni i na tátu, tedy na tátu mnohem víc. Už jsem se nedala „koupit“ ani za pár luxusních džín či halenek, prostě jsem se s ním přestala bavit. Vydrželo mi to až do maturity a poté jsem odjela studovat vysokou do jiného města. „Už tady nebudu bydlet, chci si žít svůj život, a hlavně se nechci dívat, jak se pořád hádáte,“ řekla jsem mámě na rozloučenou. Přestože jsem s tátou nekomunikovala, posílal mi každý měsíc peníze, díky čemuž jsem se nemusela bát, že nebudu mít na nájem, a mohla jsem se věnovat studiu. Po třech letech, když odmaturovala mladší sestra Elena a vzali ji na školu, přijela za mnou a bydlely jsme spolu. Domů jsme jezdily jen velice zřídka, snad jsme ani nechtěly vědět, jaká je u našich situace. Frekvence návštěv rodičů zůstala na minimu i poté, co jsme dostudovaly a začaly žít každá svůj život. A tak se stalo, že jsme si s mamkou na toto pro nás bolavé téma upřímně popovídaly, až když táta slavil šedesátiny. „Někteří chlapi holt vyzrávají později. Váš táta se musel vybouřit, ale to nejhorší je už za námi, teď už je klid. Jsme spolu spokojení a šťastní,“ usmála se na nás mamka. Taťka vypadal opravdu vyrovnaně. Popravdě bych řekla, že ztratil hodně ze svého dávného šarmu a stal se z něj docela normální, trochu nudný postarší pán. Pro naše děti, tedy jeho vnoučata, byl však skvělým, milujícím a milovaným dědečkem. Hlavně asi proto jsem mu odpustila chyby mládí a naše ne zrovna povedené dětství. Jako dospělá žena, která má manžela a dítě, jsem už dávno věděla, že život nevypadá vždycky tak, jak bychom chtěli… Zoufalý telefonát a mladá milenka z lázní Byla jsem moc ráda, že se vztahy mezi rodiči a taky mezi námi všemi konečně srovnaly. Proto mě jako blesk z čistého nebe překvapil mámin telefonát. „Přijeď, prosím tě! On se fakt zbláznil!“ vzlykala do sluchátka. Hned jsem sedla do auta a po cestě jsem nabrala i Elenu, když už, tak už, ať jsme v plném počtu. Maminka vypadala hrozně. Rozcuchaná, v obličeji opuchlá od pláče, vyhastrošená jako strašák do zelí, asi ani nevnímala, co na sebe obléká. „Táta ode mě odešel!“ stěžovala si mezi vzlyky. „Přede dvěma měsíci byl v lázních. Vrátil se celý šťastný, jen kvetl, jako by mu ubylo třicet let. Týden nato mi oznámil, že se hrozně zamiloval, sbalil si kufry a odešel k nějaké Ivetce!“ „K jaké Ivetce? Co je to zač?“ ptaly jsme se téměř jednohlasně. Iveta byla velmi přitažlivá, jak jsme na jedné fotce v tátově mobilu viděly. Dělilo ji od něj ale víc než pětatřicet let. „Nevím, co je to za couru, a ani mě to nezajímá!“ vykřikovala máti. „Co je mi po ní?! Za všechno může hlavně on! Ten starý kozel mě opustil! Tolik let jsem trpělivě snášela všechny jeho úlety v naději, že se umoudří a jednou spolu prožijeme klidné stáří. A co mám teď?! Odhodil mě jako kus hadru! Všechno mi sebere! Nezůstane mi nic!“ Znovu propukla v zoufalý pláč. Podívaly jsme se s Elenou na sebe a už jsme věděly, co uděláme. Sestra posadila mámu před počítač a podala jí kapesník. „Utři si oči, mami, a běž na vaše internetové bankovnictví,“ nakázala jí rezolutně. „Na nic se, prosím tě, neptej a věř mi!“ O chvilku později už společné konto rodičů zelo prázdnotou. Peníze byly převedeny na nově založený účet, kam se otec nemohl dostat. „To nejde, to není v pořádku. U nás nikdy nikdo peníze neschovával,“ protestovala slabě máti. „Jenomže teď je to třeba, věř nám. Víme, co děláme,“ uklidňovala jsem ji. Vyštrachala jsem v kabelce prášky na spaní a dala mámě dvě tabletky najednou, aby se pořádně vyspala. Psychická únava udělala svoje, za chvíli usnula. „A zítra pozveme vykutáleného tatíčka na kávičku,“ zamnula si Elena ruce. „Však mu pěkně zhořkne, až zjistí, co ho čeká.“ Právnická lekce a rychlý návrat s kytkou z parku Sestra je právnička, byla jsem si jistá, že si s tátou poradí, využije právní kličky, zamává paragrafy a bude hotovo. Otec se vyznal v lecčems, rodinné právo pro něj ale bylo španělská vesnice a toho hodlala sestra využít. Ráno jsem tátovi zavolala už v sedm. „Podívej se na účet v bance, tati, a pak přijeď za námi domů,“ řekla jsem mu sladce. Za necelou hodinu se přiřítil rudý vzteky, až jsem se bála, že ho klepne. „Kde jsou moje peníze?!“ sípal. „Jaké peníze?“ zajímala se starostlivě Elena, stavíc před něj šálek kávy. „Žádné peníze nemáš. A pokud se nevrátíš domů, tak nejspíš přijdeš i o dům, možná i o auto.“ „Taky o auto?“ koktal zmateně. „Máma přece nemá řidičák.“ „Tím víc peněz bude potřebovat, šofér něco stojí,“ utrousila Elena. „Podívej, my ti tu tvoji Ivetku nevymlouváme. Klidně se s ní bav, ale rozveď se a plať mámě alimenty. Kvůli vyrovnání nejspíš budeš muset prodat svoji půlku domu.“ Táta zbledl. „Jak půlku? Vždyť jsem na něj dělal skoro celý život.“ „A maminka snad ne?!“ ozvala jsem se pro změnu zase já. Sestra se ujala slova a dlouze vypočítávala, na co by tak otec v případě rozvodu měl nárok, respektive o co vše by nejspíš přišel. Mě samotnou mrazilo z pomyšlení, jak krutě by s ním osud mohl zamávat. „Hlavně se zeptej své milované Ivetky, jestli ještě bude mít zájem mít doma starého, oškubaného chudáka,“ dorazila jsem ho, když rozzuřeně s protaženou tváří odcházel. Než se maminka vzbudila, bylo skoro po všem. Náš plán byl dobře vymyšlený a na kladný výsledek, jak jsme předpokládaly, jsme nečekaly dlouho. Otec „přilezl ke křížku“ ještě týž den kvečeru. Vzhledem k tomu, že tentokrát neměl peníze na dárek na odpuštěnou, přinesl mamince aspoň kytici květů natrhaných někde v parku. Musím přiznat, že to mělo jistou atmosféru a nejspíš jsem pochopila, proč máti brala kajícího se otce pokaždé na milost. Teď však musíme s Elenou znovu promyslet, jak maminku pojistit pro případ další avantýrky, protože náš tatíček sice zešedivěl a zestárl, ale evidentně se dosud pořádně nevybouřil. Kdo ví, co ho může ještě napadnout? Tajně ale doufáme, že tahle lekce by ho mohla přece jen vyléčit už definitivně. Denisa, 38 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Průvodčí chtěl vyhodit psa z jedoucího vlaku. S vnučkou jsme ho zachránily

Sun, 23 Aug 2026 12:15:00 +0200

Dramatická záchrana v uličce vlaku Náš Štístko je ten nejvěrnější, nejhodnější a nejvděčnější pejsek, kterého jsme kdy v životě měli – a to se nám chlupáčů po zahradě i domě prohánělo za celý můj život snad deset. Pochopitelně ne najednou! Někdy jsme měli pesany dva, jindy jen jednoho. Ale nebyl rok, aby nám ve stavení čtyřnohý kamarád chyběl. Voříšek Štístko však všechny své předchůdce strčil do kapsy, a to ho chtěl průvodčí vyhodit za jízdy z vlaku! Seděly jsme s mou dospívající vnučkou Juditkou ve vlaku a povídaly si. Za sebou jsme měly báječný den, protože jsme si konečně po roce plánování udělaly krásný výlet do Prahy. Vlastně vše zorganizovala Juditka jako dárek k mým sedmdesátým narozeninám. Prošly jsme Pražský hrad, Zlatou uličku, Petřín, Vyšehrad i Václavské náměstí a plné zážitků jsme se těšily zpátky do klidu naší malé vesničky na jihu Čech, kde bydlím já i celá naše rodina. Z klidného hovoru a pomalu se vkrádající únavy nás vytrhl burácivý hlas velmi nepříjemného průvodčího: „Hajzlíku smradlavej, ty ale poletíš! Smrdět mi tu nebudeš, prašivče jeden toulavej!“ Načež se ozvalo srdceryvné kňučení. Juditka vyletěla ze sedadla jako střela, rozrazila pootevřené dveře kupé a okamžitě se rozkřičela. Já se pomalu zvedala za ní, nohy jsem měla z celodenního toulání po Praze unavené a trochu nateklé, tak to šlo o něco pomaleji. „No to snad nemyslíte vážně?! Přeci nemůžete živého psa vyhodit z okna! Jestli to uděláte, okamžitě volám policii!“ křičela Juditka a dveře dalších kupé se rychle otvíraly. To Štístka pravděpodobně zachránilo. Ten odporný a zlý chlap držel menšího a na první pohled zanedbaného čtyřnohého tuláčka za kůži za krkem a otvíral okno. „OK, vykopnu ho, až vlak zastaví, ale do té doby ho, slečinko, máte na krku! Tady ten smradlavej vořech běhat nebude!“ štěkl průvodčí, zatímco pejsek v jeho ruce jen odevzdaně kníkal a poulil neuvěřitelně vyděšené a smutné oči. Juditka si sundala mikinu, pejska do ní sebejistě čapla – se zvířaty to umí – a zabouchla dveře od našeho kupé. „Kluku chlupatá, ty máš štěstí, že tu s bábi jedeme!“ řekla Juditka pejskovi a podrbala ho za uchem. Malé ulepené klubíčko jí vděčně olízlo ruku a přimáčklo se jí na klín, jako by chtělo být co nejméně nápadné, co nejméně na obtíž. Když pak před další zastávkou průvodčí otevřel dveře kupé a důrazně nás vyzval, abychom černého pasažéra vysadily, obě jsme rázně odmítly. „Vystoupí až s námi, a zkuste na vnučku nebo na psa sáhnout, zažijete něco, co jste ještě nezažil!“ vrčela jsem výhružně, že se přikrčila i vnučka a tuláček Štístko se zavrtal ještě hlouběji do mikiny uložené na vnuččině klíně. Zubožený černý pasažér našel nový domov Vlastně jsme se na ničem s Juditkou ani předem nedomlouvaly, tak nějak nám bylo jasné, že zubožený, vyděšený a vyhublý pejsek jede s námi k nám domů. Prázdnou boudu i misku jsme měli, náš staroušek ovčák Rexík nám totiž odešel do psího nebe přede dvěma měsíci… Doma jsme tu vyhublou, chlupatou „žížalku“ s Juditkou umyly, nakrmily a odnesly ke známému veterináři. Dověděly jsme se, že jde o asi pět let starého voříška s jasnými známkami po týrání. Štístko měl poraněné oko, naštíplou kost na noze, na kterou napadal, a řezné, avšak naštěstí ne hluboké rány na břiše. Jako správný kříženeček měl ale neobyčejně tuhý kořínek a během několika měsíců z něj byl zdravý, hravý a neuvěřitelně hodný, chytrý a oddaný pejsek, který by za celou svou velkou smečku položil bez rozmýšlení život. Jak se tehdy dostal do vlaku, jsme nikdy nevypátrali. Nejspíš chtěl prostě stůj co stůj ujet svému osudu – a to se mu nakonec povedlo! Miroslava, 71 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Dnes slaví svátek Tekla: odhodlaná žena s jemnou duší, význam tohoto jména vás překvapí

Sun, 23 Aug 2026 00:02:00 +0200

Svátek Tekla patří mezi ty méně obvyklé, a právě proto dokáže zaujmout každého, kdo hledá výjimečné ženské jméno. Jméno Tekla má řecký původ a vychází ze starořeckého Theokleia, které v sobě nese význam „sláva Boží“. V historii jména Tekla se odráží síla víry, odvahy i vnitřní nezávislosti. Jde o jméno s duchovní i kulturní hloubkou, spojené se starokřesťanskou tradicí a příběhem světice Thekly. Pokud vás zajímá svátek Tekla, význam jména Tekla nebo tradiční česká jména s neobvyklým zvukem, právě tohle jméno rozhodně stojí za pozornost. Tip: Význam, původ, numerologie - vše o jménu Tekla Jaké je jméno Tekla podle numerologie? Jméno Tekla je v numerologii spojeno s činným číslem 4. To je číslo stability, řádu, pracovitosti a mimořádného organizačního talentu. Pokud vás zajímá numerologie jména Tekla, pak jde o energii člověka, který umí plánovat dopředu, držet směr a nevzdává se ani tehdy, když cesta není jednoduchá. Nositelkám tohoto čísla bývá přisuzována praktičnost, spolehlivost a schopnost dotahovat věci do konce. Jsou pečlivé, systematické a často na ně bývá spoleh ve chvílích, kdy ostatní tápou. Číslo 4 zároveň ukazuje na vytrvalost — Tekla si většinou jde za svým cílem klidně krok po kroku, ale o to jistěji. Se jménem Tekla jsou tradičně spojovány také ambice a touha po úspěchu. Taková žena může působit inteligentně, cílevědomě a výkonně. Když něco chce dokázat, vloží do toho mnoho energie i emocí. Právě citovost je však její silnou i slabší stránkou zároveň — může jí dodávat vášeň pro život i práci, ale někdy také komplikovat vztahy doma nebo na pracovišti. Numerologický význam tak ukazuje na osobnost pevnou navenek a citlivou uvnitř: ženu schopnou budovat velké věci, pokud nezapomene vedle výkonu pečovat i o rovnováhu ve svém nitru. Zjistěte více o numerologii jména Tekla Známé osobnosti se jménem Tekla Tekla Bądarzewska – polská hudební skladatelka známá především díky salonní klavírní tvorbě 19. století. Proslavila se zejména skladbou Modlitba panny (A Maiden’s Prayer), která si získala oblibu daleko za hranicemi Polska a patří k jejím nejznámějším dílům vůbec. Její hudba pomohla rozšířit ženskou autorskou stopu v evropské hudební kultuře své doby. Proč dát dítěti jméno Tekla? 5 důvodů, které vás možná překvapí 1. Jméno Tekla má nádherný význam „sláva Boží“, takže v sobě spojuje krásu zvuku i hlubší duchovní poselství. 2. Patří mezi velmi vzácná ženská jména v Česku، takže vaše dcera bude mít originální křestní jméno bez toho، aby působilo výstředně. 3. Historie jména Tekla je silná a inspirativní — odkazuje ke statečnosti، samostatnosti a věrnosti vlastním hodnotám. 4. Numerologie spojuje toto jméno s činným číslem 4، tedy s pracovitostí، spolehlivostí، vytrvalostí a schopností dosahovat cílů. 5। Pokud hledáte nejlepší jména pro děti s tradicí، příběhem i mezinárodními podobami jako Thekla či Tecla، je Tekla skvělou volbou. Tento týden slaví svátek: Petra (17. 8.) Petruše (17. 8.) Helena (18. 8.) Jelena (18. 8.) Ludvík (19. 8.) Ludvika (19. 8.) Bernard (20. 8.) Bernarda (20. 8.) Johana (21. 8.) Johanka (21. 8.) Bohuslav (22. 8.) Božislav (22. 8.) Sandra (23. 8.) Tekla (23. 8.) Příští týden oslaví svátek: Bartoloměj (24. 8.) Natanael (24. 8.) Elvíra (25. 8.) Radim (25. 8.) Luděk (26. 8.) Luďka (26. 8.) Otakar (27. 8.) Otakara (27. 8.) Augustýn (28. 8.) Augustýna (28. 8.) Evelina (29. 8.) Miron (29. 8.) Kim (30. 8.) Vladěna (30. 8.) Chcete vědět, kdo kdy slaví svátek? Vybíráte jméno pro miminko? Kompletní seznam jmen na eMiminu Kdy slaví svátek (kalendář) Holčičí jména Klučičí jména Nejoblíbenější jména Neobvyklá jména

Dnes slaví svátek Sandra: sebevědomá ochránkyně s jiskrou, význam tohoto jména vás překvapí

Sun, 23 Aug 2026 00:02:00 +0200

Svátěk jména Sandra připomíná ženské křestní jméno, které v sobě spojuje sílu, cit i výraznou osobnost. Jméno Sandra je původem italské a vychází ze jména Alessandra, které má kořeny ve starořeckém Alexandra. Jeho význam se obvykle vykládá jako ochránkyně mužů. Právě proto patří Sandra mezi jména, která znějí jemně, ale nesou v sobě odhodlání a vnitřní pevnost. V českém prostředí jde o známé a oblíbené ženské jméno, které si drží moderní zvuk i zajímavé historické souvislosti. Tip: Význam, původ, numerologie - vše o jménu Sandra Jaké je jméno Sandra podle numerologie? Numerologie přiřazuje jménu Sandra činné číslo 3. A to je číslo radosti ze života, tvořivosti a komunikace. Pokud vás zajímá numerologie jména Sandra, pak vězte, že trojka bývá spojována s lidmi inspirativními, pohotovými a přirozeně společenskými. Jméno Sandra podle čísel vyzařuje kreativní energii a schopnost rychle se přizpůsobit novým situacím. Nositelky tohoto jména mívají dar slova, umějí přesně vystihnout své myšlenky i pocity a dokážou svým projevem zaujmout okolí. Často působí optimisticky a jejich energie bývá nakažlivá. Číslo 3 zároveň naznačuje silný vztah k umění, vyjadřování a mezilidským kontaktům. Sandra může být ženou, která snadno inspiruje ostatní, umí dodat odvahu a přinést do každodennosti lehkost i nové nápady. Díky pružnosti a otevřenému myšlení zvládá změny lépe než mnozí jiní. Vedle komunikativnosti se u tohoto čísla objevuje i velká fantazie a schopnost hledat originální řešení. Numerologický význam jména Sandra tak ukazuje osobnost tvořivou, srdečnou a výraznou — ženu, která dovede zazářit bez toho, aby musela cokoliv předstírat. Zjistěte více o numerologii jména Sandra Známé osobnosti se jménem Sandra Sandra Bullock – americká herečka patřící mezi nejznámější filmové osobnosti své generace. Získala uznání za role v úspěšných filmech napříč různými žánry a dlouhodobě si drží pověst charismatické herečky s výrazným lidským rozměrem. Sandra Nováková – česká herečka známá z divadla i televizních obrazovek. Patří mezi oblíbené tváře české kultury a svou pracovitostí i talentem si získala široké publikum. Proč dát dítěti jméno Sandra? 5 důvodů, které vás možná překvapí 1. Jméno Sandra má krásný význam. Překlad ochránkyně mužů působí silně, vznešeně a dává tomuto ženskému jménu jedinečný charakter. 2. Zní moderně i nadčasově zároveň. Pokud hledáte nejlepší jména pro děti nebo elegantní ženské křestní jméno se světovým nádechem, Sandra je skvělá volba. 3.Flexibilita společně s kreativním myšlením jim pomhají nalzát inovativnáe řešenía zvl'dat různé výzvy.Jsou to jedinci kteří p řinášejíg pozitivni energii aradost dosvého okoli 4.Numerologie přeje tomuto jm énu.Trojka je symbolem kreativity komunikace optimismu aschopnosti inspirovat druhé což jsou vlastnosti které rodiče u svého dítěte rádi vidí. 5.Historie jm énaSandra spojuje italskou eleganci s řeckými kořeny.Dítě tak získ á jm é no,kter é má hloubku,p říběh ikulturn í přesah,a přitom stále působ í svěže. Tento týden slaví svátek: Petra (17. 8.) Petruše (17. 8.) Helena (18. 8.) Jelena (18. 8.) Ludvík (19. 8.) Ludvika (19. 8.) Bernard (20. 8.) Bernarda (20. 8.) Johana (21. 8.) Johanka (21. 8.) Bohuslav (22. 8.) Božislav (22. 8.) Sandra (23. 8.) Tekla (23. 8.) Příští týden oslaví svátek: Bartoloměj (24. 8.) Natanael (24. 8.) Elvíra (25. 8.) Radim (25. 8.) Luděk (26. 8.) Luďka (26. 8.) Otakar (27. 8.) Otakara (27. 8.) Augustýn (28. 8.) Augustýna (28. 8.) Evelina (29. 8.) Miron (29. 8.) Kim (30. 8.) Vladěna (30. 8.) Chcete vědět, kdo kdy slaví svátek? Vybíráte jméno pro miminko? Kompletní seznam jmen na eMiminu Kdy slaví svátek (kalendář) Holčičí jména Klučičí jména Nejoblíbenější jména Neobvyklá jména

Dcera (12) tvrdila, že má přítele. Když jsem ho uviděla, ztuhla mi krev v žilách

Sat, 22 Aug 2026 16:15:00 +0200

Zvláštní proměna a tajemství zaheslovaného počítače „Mamko, kdy mi narostou prsa, jako máš ty?“ Tato věta zazněla ve chvíli, kdy naše čtyřčlenná rodina zrovna zasedla k nedělnímu obědu. Naše dvanáctiletá Adélka mě překvapila svojí otázkou při nalévání nudlové polévky. Zastavila jsem ruku s naběračkou v polovině cesty mezi polévkovou mísou a talířem své zvědavé dcery. „Třeba ti žádný nenarostou, to bude švanda!“ odpověděl jí místo mě Hynek, její o tři roky starší bratr, a začal se smát. „Až ti narostou, tak ti narostou,“ řekla jsem jí a pokračovala v nalévání polévky. „Vždyť už ti něco raší pod trikem, vidím to docela dobře! Co myslíš, budou to prsa?“ smál se dál Hynek a manželova ruka vystřelila k pohlavku. „Co je to za blbou otázku?“ ozval se manžel a předběhl mě v myšlence. „No, některým holkám v naší třídě už rostou,“ odůvodňovala svoji nečekaně zvídavou otázku Adélka. „Neboj se, taky to přijde. Nemusíš se tím trápit. A zrovna teď!“ řekla jsem dceři. „Já už bych tolik chtěla být dospělá!“ prohlásila Adélka na konci oběda a výjimečně bez odmlouvání odnesla talíře do myčky. Potom jen tak mimochodem dodala: „Jo, a máte oba přijít do školy. Třídní mi to napsala do žákovské.“ Bylo mi divné, že si nás volá Adélčina třídní učitelka mimo dobu obvyklých schůzek. Začala jsem mít obavy, protože z Adélky nebylo možné nic dostat. Prý se vážně nic neděje, tvrdila nám. Ve škole jsme se ovšem nestačili divit. „Nemá Adélka nějaké problémy doma?“ ptala se třídní učitelka a ukazovala nám prověrky a písemné práce, které dcera napsala v posledním měsíci. „O žádných nevíme,“ odpověděla jsem s pokrčením ramen i za manžela a prohlížela si čtyřky a pětky, které na mě červeně svítily z bílých papírů. „Ani ústní zkoušení není dobré. Tam má také špatné známky. Z dříve průměrné žačky se stává kandidátka na opakování ročníku,“ vyděsila nás učitelka. „Doma se ale chová jako obvykle!“ „Jenom teď sedí pořád u notebooku, který dostala k narozeninám,“ dodal manžel. „Třeba je to ale jen přechodná záležitost, prostě na ni sedla puberta, telecí léta. Všichni jsme si tím museli projít,“ pokoušel se vše bagatelizovat. „Nezmínila se před vámi Adélka o nějakém svém příteli?“ udeřila hřebíček na hlavičku učitelka. „Cože?!“ vykřikli jsme oba současně. „Příteli? Vždyť jí je dvanáct!“ „Já sama jsem od ní nic neslyšela, ale řekla mi to kolegyně, která měla o přestávce dozor na chodbě. Adélka si povídala se spolužačkou a tvářila se přitom nesmírně důležitě, což moji kolegyni přivedlo až ke smíchu. Malá holka mluví se smrtelně vážnou tváří o svém příteli!“ „Školní lásky. Tím jsme si prošli všichni,“ mávl rukou manžel. „Jenže ona nemluví o kamarádovi, ale o příteli. A pokud vím, vaše dcera s nikým ze školy, jak se říká, nechodí. To se nedá přehlédnout, když se v naší škole holky s kluky do sebe zakoukají.“ Cestou domů jsme s mužem mlčeli. „Hned se jí zeptám na toho přítele a na tu studijní hrůzu, kterou nám učitelka předložila,“ řekla jsem, sotva jsme vystoupili před naším domem z auta. „Já bych to zatím nechal,“ řekl manžel. „Nechal?!“ vykřikla jsem. „Naše dcera skoro propadá z matematiky, angličtiny a fyziky! A ty to chceš nechat jen tak?“ „Zbytečně ji rozčílíš! Vzpomeň si na svoji pubertu. Ona to dožene,“ tvrdil manžel a já nepřestala vycházet z údivu. Kam se poděl ten starostlivý a zásadový muž? „Prostě ji dohnala puberta. Přítel… to zní skutečně docela legračně!“ „Já tedy důvod ke smíchu rozhodně nemám!“ řekla jsem, ale nad manželovými slovy jsem přeci jen popřemýšlela. Měl pravdu v tom, že když udeřím na dceru přímo, může se zatvrdit a my z ní nic nedostaneme. Rozhodla jsem se, že o příteli pomlčím, ale o špatných známkách rozhodně ne! Nebudu nečinně přihlížet, jak moje dítě propadá! „Jo, ty blbý pětky si opravím,“ řekla Adéla a mávla rukou, jako by od sebe odháněla nějaký dotěrný hmyz. Kam se podělo to slušné a bezproblémové dítě, ptala jsem se sama sebe. „Nedělej z komára velblouda,“ stačil mi ještě manžel v posteli sdělit svoji moudrost a za chvíli spokojeně pochrupával. „Ty sis vzala můj parfém?“ ptala jsem se po nějaké době, když mi do nosu zavoněl drahý dárek, který mi manžel přivezl nedávno ze služební cesty do Paříže. „Jo, zkusila jsem ho. Docela ujde,“ přišla mi Adélka sdělit. Zůstala jsem stát jako opařená. Dcera se nikdy dřív nijak nestrojila ani neparádila. Dokonce odmítala nosit náušnice, přestože měla dírky v uších. Teď ale vypadala jako antistresové omalovánky! „Adélko, cos to se sebou udělala?“ vyjekla jsem naprosto vyděšeně. „Tak jsem se jednou nalíčila, no a co?“ odsekla mi. „A kde jsi vzala peníze na ten účes a na ty baleríny?“ prohlížela jsem si ji dál. „Z mých úspor a kapesného, které mi mimochodem visíte už druhý měsíc!“ zdůraznila nahlas číslovku. „Pokud se nepletu, tak sis ty pětky ještě neopravila! Takže na kapesné platí stopka, na tom jsme se přece domluvili!“ „Mami, něco ti prozradím. Já se totiž teď musím líbit a dbát na to, jak vypadám,“ z ničeho nic se rozpovídala jindy tak na slovo skoupá dcera. „A co tak najednou?“ zajímalo mě. „Chci se stát modelkou!“ uzemnila mě. „Mně se spíš zdá, že vypadáš jako některá z těch z E55,“ smál se manžel, který se přidal k našemu rozhovoru. „Mně to k smíchu nepřipadá. Adélko, kam jsi dala rozum? Jsi to vůbec ty? Co se to s tebou proboha děje?“ „Má o mě zájem jedna módní agentura. Můj přítel je její majitel!“ A bylo to tady! PŘÍTEL! „Adélko, ty máš přítele?“ zeptala jsem se a marně zastírala úžas. „Mám!“ odpověděla naše dcera patřičně hrdě. „A kolik mu je?“ vylétla ze mě znepokojující otázka. A měla jsem jich v hlavě minimálně další tucet. „To já nevím. Ale je strašně fajn!“ ukončila moji zvědavost dcera. A víc už jsem z ní bohužel nevypáčila. Závod s časem u parku a odhalení predátora Tu noc jsem skoro nespala. Slovo přítel mi vrtalo hlavou jako nějaký zhoubný červ. Manžel vedle mě spal tvrdým spánkem. Opět nad tím jen mávl rukou. Napadlo mě, že prozkoumám dceřin počítač. Tam možná naleznu odpovědi na všechny své otázky. Jenomže Adéla ho měla zaheslovaný. Pomohl mi ale Hynek. „To já jsem jí počítač zahesloval. Ségra je totiž na tyhle věci úplný dřevo,“ ujal se ochotně pomoci. Když se do počítače dostal, pustil mě k němu sednout. Otevřela jsem nedočkavě dceřinu poštu. A nestačila jsem se divit. Při čtení mailů od Alberta, jak se jmenoval dceřin „přítel“, mi na čele vyrážel studený pot a po těle běhal mráz. Vyděsila jsem se, s jakou naivitou má dcera odpovídala na dotazy neznámého člověka, se kterým si začala dopisovat. Skoro bych sama uvěřila, že na „druhém konci“ sedí dobrosrdečný a velmi empatický člověk, který dobře chápe problémy dospívající dívky. Podporuje ji v přesvědčení, že rodiče jsou ti, kteří jí vůbec nerozumí a omezují ji v rozletu. V dalších dopisech „Albert“ opěvoval Adélčinu krásu. Musela mu tedy už poslat své fotografie. Ujišťoval ji, že je velmi hezké děvče, které si může vydělat hodně peněz jako modelka. Psal také o své módní agentuře, která je zcela nová a hledá dívky jejího věku. Musela jsem na chvíli vstát a chodit po bytě, abych se uklidnila. To přece není možné, říkala jsem si v duchu. Musela jsem si dát panáka alkoholu, abych našla odvahu sednout si znovu k počítači své dcery a číst dál. Z dopisů vyplynulo, že se „Albert“ chce s mojí nezletilou naivní dcerou sejít osobně! A Adélka souhlasila. Tentokrát jsem od počítače doslova vyletěla. Datum setkání souhlasilo s dnešním dnem! Bylo tam i místo setkání. „Albert“ navrhoval, že ji sveze do svého fotoateliéru, ve kterém udělá několik snímků na zkoušku, aby viděl, jak je fotogenická. Pohlédla jsem na hodiny. Do schůzky zbývala necelá půlhodina. Popadla jsem mobil a zavolala manželovi. Bohužel to nebral. Asi měl nějakou schůzi. Rozhodla jsem se jednat! Nasedla jsem do auta a jela k místu, kde se měla moje dcera setkat s neznámým člověkem, se kterým si už dlouho dopisovala. Zprvu neškodné dopisování se pomalu a jistě měnilo v podezřelé otázky, které byly stále dotěrnější. Neznámý „Albert“ se dozvídal o Adélce stále více informací. A přibývaly i otázky, které směřovaly na tělo mé dcery. Ptal se na její prsa, nohy, zajímal se o to, zda už má menstruaci… A moje holčička mu jako slepé telátko na všechny ty dotazy poctivě a pravdivě odpovídala. V autě se mi udělalo špatně. Nemohla jsem se Adélce dovolat! Bylo mi jasné, že nebere mobil schválně, protože jsme se ráno stačily pohádat kvůli tomu, jak se oblékla a nalíčila. Manžel raději odešel do práce bez snídaně, než aby se do nás pletl. Naštvaně jsem mrštila mobilem na sedadlo spolujezdce. Hlavou mi ještě problesklo, že bych měla zavolat na policii. Měli se setkat na lavičce před parkem. V tuto denní dobu zde bylo liduprázdno. Lepší místo k bližšímu seznámení si neznámý Albert nemohl vybrat. Svoji dceru jsem viděla už zdálky. Oblékala se v poslední době natolik výstředně, že jsem si ji nemohla s nikým jiným splést. Právě se chystala nastoupit do auta, jehož dveře před ní s galantním úklonem otevíral neznámý muž. Odhadla jsem jeho věk tak na čtyřicítku. Na obličeji mu seděly velké tmavé brýle. Rychle jsem dupla na brzdu a zastavila těsně vedle jeho auta. „Adélo!“ vykřikla jsem a rozběhla se k dceři. „Albert“ vmžiku zapomněl na svoji galantnost. Najednou se z něho stal vyděšený zajíček, který prudce strčil do mé dcery, aby v příští vteřině nasedl do auta a vyrazil jako o závod pryč. Přiskočila jsem k Adélce a objala ji. Pokoušela se vykroutit z toho nenadálého objetí. Nechápala, co se děje, a když se konečně dostala z mého sevření, začala plakat a zároveň se na mě rozčilovat. Nevnímala jsem její zlost a rychle se vrátila pro mobil, který zůstal ležet v mém autě. Naťukala jsem třesoucími se prsty číslo policie a nadiktovala jim číslo auta, které jsem si stačila v tom stresu zapamatovat. „Mami, ty jsi vážně ten nejpříšernější člověk, kterého znám!“ křičela na mě Adélka a slzami si rozmazávala své nalíčení. „Já vím,“ řekla jsem tiše, smířlivě a beze zloby či vzteku. „Já jsem někdy vážně pitomá a nic nechápající matka.“ Mluvila jsem klidně a dcera na mě zírala, jako kdybych se zbláznila. Znovu jsem ji objala. Kolem nás se vznášela vůně mého drahého francouzského parfému, kterým se navoněla. Ten den u našich dveří zvonila policie. Vyslýchali mě, manžela, a hlavně naši dceru. „Albert“ byl ve skutečnosti několikrát trestaný pedofil. Byl jako jedovatý pavouk, který roztáhl svoji internetovou pavučinu a lákal do ní stejně naivní nezletilé dívky, jako byla naše Adélka. Jenom náhodou se nestala jeho další kořistí! Poté, co jsem policii předala číslo jeho auta, začala rozsáhlá pátrací akce a… naštěstí ho brzy chytili! „Maminko, odpustíš mi?“ zeptala se mě Adélka po několika dnech, které uběhly od doby, kdy se celá záležitost pro muže uzavřela novým vězením. „To víš, že ti odpustím, holčičko moje,“ řekla jsem a dovolila své dceři, aby tentokrát objala ona mě. Helena, 40 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Nerudná klientka mě doháněla k šílenství. Pak jsem vymyslela odvážnou lest

Sat, 22 Aug 2026 16:15:00 +0200

Peklo v zatuchlém bytě a krize u nás doma Pracuju jako pečovatelka. Když jsem se po mateřské vrátila do zaměstnání, moje bývalé klienty si za dobu mé nepřítomnosti „rozebraly“ kolegyně, a tak jsem byla docela zvědavá, koho mi přidělí tentokrát. Natěšení mě ovšem málem přešlo, když jsem se poprvé setkala s paní Antonií. Byt mé nové klientky na mě dýchl těžkým, zatuchlým vzduchem. Venku bylo krásně, tak jsem hned otevřela okno, abych dovnitř pustila trochu čerstvého luftu. Starou paní to však hrozně rozčílilo. „Zbláznila jste se?! Chcete mě zabít?! Okamžitě to zavřete!“ Poslechla jsem a raději se v kuchyni pustila do hory zaschlého nádobí. „Nenechávejte téct tu vodu jen tak, platit za to budu já,“ rozhořčeně klepala hůlkou do podlahy moje klientka. Nechutnala jí ani polévka, ani hlavní chod. Maso prý bylo tvrdé jako podrážka, brambory nedovařené. Převlékala jsem jí a stlala postel, a zase to bylo špatně. Po dvou hodinách mě z jejích nářků rozbolela hlava a s úlevou jsem odešla na nákup. Přestože jsem se držela sepsaného lístku, stejně jsem nevyhověla. „Kde jste byla tak dlouho? Procházet se můžete jindy!“ přivítala mě zlostně. Podrobně zkoumala přinesený nákup. „To mají být brambory? A doufám, že pomeranče nebudou plesnivé. Prášek na praní neměli levnější? Vidím, že z vás budu mít víc škody než užitku,“ frflala nespokojeně. Spolkla jsem peprnou odpověď. Je to přece klientka a stará paní, musíš se udržet, přesvědčovala jsem se v duchu. Paní Antonii bylo pětasedmdesát, měla slabý zrak a trápila ji Parkinsonova choroba. Žila sama, odkázaná na pomoc druhých. To vše jí pochopitelně na náladě nepřidávalo, ale měla jsem i nemocnější klienty, kteří ani přesto neztráceli humor a přívětivost. Ovšem paní Antonii nic, ale opravdu vůbec nic nevyhovovalo. Pomalu jsem z ní začínala být na nervy. Abych toho neměla málo, přidružila se ještě starost o dcerku. Jolance se nelíbilo ve školce, odmítala tam chodit. Ráno dělala scény a večer taky brečela a prosila, ať ji tam neposíláme. Doma se mě držela jako klíště, a přitom jsem musela vařit a uklízet. Narůstala ve mně frustrace, a ač jsem nechtěla, odráželo se to v mém chování. „Nevylévej si zlost na mně! Já za nic nemůžu a nebaví mě dělat ti hromosvod,“ rozčiloval se manžel. „Musím, protože mi moc nepomáháš a já lítám jako hadr na holi doma i v práci. Mám toho už plné zuby!“ rozkřikla jsem se na něj. Ráno odešel Radek do práce bez snídaně a bez rozloučení. Poprvé v našem vztahu! Hned jak jsem vychladla, pohltily mě výčitky. Co se to děje? Takhle psychicky vyčerpaná jsem nikdy dřív nebyla. Ten den paní Antonii nebylo dobře, ani nevstala z postele. Tím víc ovšem brblala, navíc ještě při servírování oběda nechtíc vylila polévku do peřin. Zase jsem měla práci navíc. Na nákup jsem se proto dostala později než jindy. V potravinách jsem narazila na neskutečně pomalou prodavačku, trvalo jí snad věčnost, než navážila deset deka šunky, na všechno se ptala dvakrát, byla úplně mimo. Neudržela jsem se a trochu si ji podala. Pak mi bylo ovšem trapně a styděla jsem se. Jedinou radostí byla moje Jolanka. Když jsem ji vyzvedávala ze školky, nadšeně vyprávěla o tom, že za nimi přišel pán s takovým krásným pejskem, kterého si děti mohly pohladit a pomazlit se s ním. Zašly jsme s dcerou na chvíli do parku. Ona si tam hrála na dětském hřišti a já si sedla na lavičku. Konečně jsem si mohla malinko vydechnout. Večer jsem se Radkovi omluvila. „Kdybys věděl, jak mě ta klientka neskutečně sekýruje! Hezké slovíčko jsem od ní ještě neslyšela. Taky s ní nikdo nemůže vydržet, letos jsem už její čtvrtá pečovatelka. Vůbec se tomu nedivím. Přivádí člověka k šílenství,“ stěžovala jsem si. „Když je tak hrozná, tak taky požádej o výměnu.“ Radek byl hned se vším hotový. „Jenže ona potřebuje péči. Je sama, někdo se o ni musí postarat,“ povzdechla jsem si. Rozbitá váza a nečekaný nápad v útulku Nechtěla jsem to vzdát, ale moje pokusy získat si paní Antonii troskotaly na její zlostné nepřístupnosti. Jednou jsem jí koupila kytičku pro radost, a to jsem si dala! Hůlkou smetla vztekle vázu na zem. „Nedávám vám peníze na to, abyste je vyhazovala za voloviny!“ skřehotala. „Kytku jsem vám koupila ze svého,“ uklidňovala jsem ji. „Od nikoho nic nepotřebuju!“ křičela a holí šťouchala do květin pod nohama. „Nebuďte zlá! Co vám ty gerbery udělaly?!“ nevydržela jsem a taky zvýšila hlas. Stará paní neočekávaně propukla v pláč a sesunula se do křesla. Pomohla jsem jí do postele a podala léky. Uklidnila se a usnula. Ve spánku vypadala docela hezky. Bylo mi jí líto. Stáří není lehké, a když je člověk sám, je ještě těžší. Kdyby aspoň u sebe měla nějakou blízkou duši, přemítala jsem. Život však přináší všelijaká překvapení. Jednou u večeře začala dcerka s prosíkem. „Koupíte mi pejska? Prosím, prosím!“ Zkoušeli jsme jí psa vymluvit, že je ještě malá. Ale nedala se odbýt. První kapituloval Radek. „Co kdybychom se tedy v sobotu podívali do nějakého útulku?“ Také jsem rezignovala a souhlasila, ale jen s podmínkou, že se o chlupáče bude s Jolankou starat sám. Když jsme v útulku vybírali psa, zatoulala jsem se i ke kočičkám. Žalostné mňoukání jednoho koťátka mi znělo v uších ještě dlouho do večera. A najednou mě napadlo, že by to byl ideální „přítel“ pro paní Antonii. S kočkou se nemusí chodit na procházky a pro postižené osoby je vhodným společníkem. Jenomže jak to zaonačit? Kdybych jí kotě přinesla jen tak, vyhodila by mě. Přemýšlela jsem, jak to udělat, a nakonec jsem přišla na malou lest. Riskantní lest s Mourkem obměkčila zatvrzelé srdce „Co je to za košík?“ vyjela na mě stará paní, když jsem vešla do bytu. Podezřívavě na mě koukala a mračila se jako sto čertů. Usmála jsem se. „To je překvapení pro moji Jolanku.“ Opatrně jsem vytáhla kotě ven. „Že je hezké?“ „Určitě má blechy!“ prskla paní Antonie a tvář se jí zkřivila, jako by spolkla citron. „Kdepak! Jmenuje se Mourek. A je zdravý, možná akorát trošku hladový.“ Dala jsem mu do misky trochu kočičího mléka a šla do kuchyně připravit oběd. Po očku jsem ty dva pozorovala. Paní Antonie dělala, jako že ji kotě vůbec nezajímá, ale oči se jí po něm neustále stáčely. Mourek slízal mlíčko a začal se seznamovat s okolím. Nakonec se přiblížil k paní Antonii, chvíli se jí otíral o nohy a pak na koberečku vedle ní usnul. Myslím, že jen díky nové zábavě stará paní ten den zapomněla nadávat na oběd. Ale to nejtěžší na mě čekalo před odchodem. „Tak já už jdu. Nemohla bych si u vás to kotě nechat do zítra?“ „Zbláznila jste se? Co s ním budu dělat?“ „Nic nemusíte dělat. Má tu záchůdek a je čistotné. Položím mu tu misku s jídlem na večer a vodu. Dcera má narozeniny za tři dny, říkala jsem vám, že to bude překvapení.“ Zavřela jsem za sebou dveře bytu dřív, než stačila něco říct. V noci jsem ale nemohla usnout. Copak se tam asi děje? Jestlipak Mourka neprohnala tou svou holí, obávala jsem se nejhoršího. Druhý den jsem si raději pospíšila. Obrázek, který mě v bytě klientky přivítal, mě však úplně zaskočil. Paní Antonie ještě ležela v posteli a vedle ní na polštářku… dřímal Mourek! Nevěřila jsem svým očím. „Ten váš kocour je příšerný,“ pohoršovala se stará dáma, když jí při snídani Mourek vyskočil do klína. Neshodila ho však, naopak, pohladila ho třesoucí se rukou. Kocourek zavrněl a ona si vzdychla. „Měla jsem kdysi kočku, ale ta mi pošla.“ Zvedla ke mně vybledlé oči, ve kterých už nebyl žádný hněv. „Tak teď máte Mourka. Vidím, že si vás oblíbil!“ Přidřepla jsem si k ní a podrbala koťátko pod bradou. „Je to přece kocourek vaší dcerky!“ v jejím hlase znovu zaskřípala nepříjemná nota. „Ale ne, teď už je to váš kocourek. Tady s vámi mu bude nejlíp. Jolance seženu jiné kotě,“ usmála jsem se na ni. Nezvedla hlas, nemávala holí. Seděla potichu v křesle a hladila vrnícího kočičáka. Šla jsem nakoupit a za dveřmi na chodbě jsem se tiše rozesmála. Doufala jsem, že špatná nálada paní Antonie skončí jednou provždy. A nemýlila jsem se. Milý kocourek proměnil její okoralé srdce a potěšil duši… Dita, 41 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Adoptovali jsme dceru. Vlastní rodina i celá vesnice z nás udělaly vyvrhele

Sat, 22 Aug 2026 11:15:00 +0200

Místo gratulací přišel strach a odsouzení Pět let jsme se snažili o miminko. Vyzkoušeli jsme všechno, babské rady i doporučení lékařů, různá cvičení, dlouhé dovolené, pití nejrůznějších čajů. Nic nepomohlo. Doktoři nám nedokázali říct, co je vlastně špatně, proč zrovna my dva nemůžeme mít dítě. „Někdy se to stává. Nenajde se jasná příčina. Zkuste na to nemyslet a třeba se to povede,“ radila mi kamarádka doktorka. Ani to ale nefungovalo. Strávila jsem měsíce a roky čekáním, každé měsíčky jsem obrečela. David už se na to nemohl dívat. „Tak holt nebudeme mít vlastní. Už to takhle dál nejde, co kdybychom zkusili adopci?“ navrhl jednoho dne, když jsme potkali nějakou ženu s kočárkem a já se bezmocně rozplakala. „Ty bys do toho šel?“ zeptala jsem se překvapeně. Sama jsem o adopci už přemýšlela, ale bála jsem se ji navrhnout. Myslela jsem, že by to David nepřekousl. Je z dost konzervativní rodiny, kde každý muž má nejméně tři vlastní děti. „To je asi naše jediná šance. Už se nedokážu koukat na to, jak jsi nešťastná,“ řekl mi a láskyplně mě objal. Od té chvíle jsme začali obíhat úřady a připravovat se na adopci. Ne všichni z toho ale měli radost. Zatímco moji rodiče byli pro, ti Davidovi měli velké výhrady. „Dítě z děcáku? To nemyslíte vážně! Kdo ví, co z toho vyroste,“ vpálila nám tchyně. „Mami, prosím tě,“ krotil ji David. „No jenom počkej, uvidíš. Ještě vás jednou okrade, nebo něco horšího,“ dodal tchán. Oba měli strach, že bychom si mohli domů přinést budoucího kriminálníka nebo kriminálnici. Nehledě na jejich postoj jsme do adopce šli. Nebylo to ale lehké. Na vysněné děťátko jsme si museli pěkně dlouhou dobu počkat. Často jsem už ani nedoufala, že se adopce podaří, ale nakonec jsme měli štěstí a odnášeli jsme si domů Terezku. Byla jsem tolik moc šťastná. Konečně jsem se stala maminkou, jak jsem o tom léta snila. Když jsem si Terezku poprvé pochovala v náruči, hned mě zaplavila mateřská láska. Od té chvíle jsem věděla, že tuhle holčičku budu celý život chránit a milovat. I David byl v sedmém nebi. Po letech útrap a marné snahy o otěhotnění jsme konečně měli vlastní dítě a zase jsme byli šťastní. Jedovaté řeči a sousedé, kteří odtahovali své děti Jenže naše štěstí dlouho nevydrželo. Hned jak jsme poprvé vytáhli ven kočárek, přitáhli jsme nechtěné pohledy sousedů v naší vesnici. „Ty jsi byla těhotná? To jsem si vůbec nevšimla,“ řekla mi neomaleně jedna sousedka. „Ne, ale adoptovali jsme holčičku,“ odpověděla jsem jí zaraženě. „Adoptovali? A to se nebojíte?“ divila se. „A čeho bychom se měli bát?“ zeptala jsem se. „No kdo ví, čí to je! Třeba její matka brala drogy a ta vaše bude stejná,“ dodala a hned odcházela pryč. Myslela jsem, že to bude ojedinělý hlas, ale mýlila jsem se. S podobnými narážkami jsem se setkávala stále více. A stále více mě bodaly do srdce. Samozřejmě nás kritizovala i tchyně. Původně jsem doufala, že až Terezku uvidí, změkne. To se ale nestalo a tchyně se naopak zatvrdila. „Ta holka vypadá nějak divně. Já jsem vám říkala, že se máte na tu adopci vykašlat,“ uzemnila nás. David ji ale okřikl: „Co to říkáš? Vždyť je krásná a roztomilá!“ „Měl sis pořídit vlastní dítě. A ne nějakou kukačku,“ dodala s úšklebkem tchyně. „A jak asi? Však sama víte, jak dlouho to zkoušíme. A nic. Léta se nám nedaří. Holt se musíte smířit s tím, že vlastní miminko asi mít nebude. Udělali jsme pro to všechno,“ odpověděla jsem jí rázně. David mě hned podpořil: „Mami, teď je to naše dítě a já tě prosím, aby ses k ní podle toho chovala. Z Terezky máme oba velkou radost a už teď ji moc milujeme,“ dodal. Jeho máma ale jen nesouhlasně svraštila obočí. Z podobných slov se mi dělalo skoro špatně. Časem jsem ani radši moc nechodila ven. Neměla jsem chuť vidět ty soucitné pohledy nebo poslouchat varovné komentáře. Byl to paradox. Doma jsem prožívala nejšťastnější chvíle života, venku naopak ty nejhorší. Nakonec jsem se svěřila se svými pocity mamince. „Tolik jsem se na ni těšila, mami. Mám z ní takovou radost. Ale všichni mi to jenom kazí,“ plakala jsem. „Musíte se teď soustředit na sebe. Přece se nenecháš rozházet nějakými nepřejícími lidmi. Zrovna o tvé tchyni se ví, že před lety na několik týdnů utekla s milencem a vrátila se k rodině, až když ji opustil. A ona bude něco kázat?“ rozčílila se moje máma, kterou si Terezka okamžitě získala. „Jenže kdyby šlo jen o tchyni. Podobně jsou na tom i sousedi. Nenechají nás chvíli v klidu a furt nám předhazují, co z Terezky jednou vyroste,“ povídala jsem dál. „Musíš to chvíli vydržet. To víš, tak to holt funguje na vesnici. Lidi si ale brzy zvyknou a bude klid,“ radila mi máma. „Někteří lidé jsou hlavy dubové. Sami by si měli nejdřív zamést před vlastním prahem. A navíc, co je komu do toho, jestli máte nebo nemáte adoptované dítě? Hlavní je, že ho máte rádi vy. O ostatní bych se ani nezajímala,“ uzavřela máma diskusi. Jenže nic se nezměnilo ani později. Původně jsem doufala, že máma měla pravdu a vše se zlepší. Jenže opak byl pravdou. Jedna sousedka dokonce ani nechtěla, aby si Terezka hrála s jejím klučíkem. Prý aby se moc neskamarádili a ona ho někdy později nezkazila. Pohádala jsem se s ní a ona nakonec vzdorovitě synka odtáhla domů. Situace byla nesnesitelná. Vůbec jsem si nedovedla představit, že jednou bude Terezka chodit do místní školky. Bylo jasné, že místní děti by jí to spočítaly a hned by se stala otloukánkem. Ani tchyně s tchánem si nezvykli. Do Davida se neustále naváželi, že jsme Terezku adoptovali. „Radši žádné dítě než adoptované,“ říkali pořád dokola. „Jednou si na naše slova vzpomenete,“ varoval nás opět tchán a tchyně mu přizvukovala. Nový začátek daleko od všech pomluv Nemohla jsem ten tlak už déle snášet. I manžel byl ze všeho znechucený. „Davide, co kdybychom se odstěhovali?“ navrhla jsem mu. „Abych byl upřímný, taky na to už nějaký čas myslím. Už nemám sílu dokola cokoli vysvětlovat,“ řekl mi na to. O stěhování jsme si pak ještě několikrát povídali a nakonec se rozhodli. Měli jsme něco málo našetřeno, přibrali jsme si hypotéku a koupili starší rodinný domek na okraji blízkého městečka. Dvakrát jsme se na něj byli podívat a pak se domluvili, že ho bereme. David slíbil, že ho postupně sám opraví. Já se zase těšila, že si udělám pěknou zahrádku a malá bude častěji na čerstvém vzduchu. Je to už pět let, co jsme se přestěhovali. Novým sousedům, se kterými jsme se spřátelili, jsme časem vysvětlili, že malá je adoptovaná. Nikdo z nich s tím neměl žádný problém, naopak nám říkali, jak je dobře vychovaná. Z Terezky totiž roste malá princezna, která nám i paní učitelce v první třídě dělá jenom radost. Našeho rozhodnutí odstěhovat se jinam jsme s Davidem nikdy nelitovali. A nakonec si i tchán s tchyní tak trochu zvykli. K malé nemají tak blízký vztah jako k vnukům od jejich druhého syna, ale chovají se k ní přátelštěji než dříve. Získala si je svojí otevřenou a milou povahou. Ve skrytu duše doufám, že časem pro ně bude na stejném místě jako ostatní vnoučata. Terezka je s námi šťastná a já věřím, že bude i tehdy, až jí jednou řekneme, že nejsme její biologičtí rodiče. Lenka, 39 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Chtěla jsem ho dát do útulku. Pes po tetě pak zachránil mou dceru na vozíku

Sat, 22 Aug 2026 11:15:00 +0200

Nechtěné dědictví a tajné cesty za město Jsou to už dva roky, ale stále se trochu stydím tento příběh psát. Na vše se totiž již dívám z poněkud jiného úhlu pohledu a jsem osudu velmi vděčná, že jsem onen úhel mohla změnit. Jsme totiž celá rodina o mnoho bohatší – o mnoho lásky bohatší! Kdo má doma oddaného psího společníka, ten mi bude rozumět… Vzpomínám si na ten den, jako by to bylo dnes. Zavolali nám sousedé mojí pratety, že stará paní nebyla vůbec na zahradě a nemůžou se na ni dozvonit. Slípky byly celý den zavřené v kurníku a pes v domě, ačkoli ho teta vždy ráno pouštěla ven na zahradu, kde jí pak dělal společnost až do večera. Prateta Emilka totiž bydlela sama. Od třiceti let byla vdovou a tragickou smrt svého milovaného manžela nesla celý život velmi těžce, jiného muže si už nenašla, a tak byla ochuzená i o radost z dětí a vnoučat. Byla samotářka. Žila ve svém malém domku s kytičkami a zvířátky, kterých postupem času, jak tetě slábly síly, ubývalo, až zbyl nakonec jen labrador Ben a pět slepiček s kohoutkem. Za Emilkou jsme jezdívali jednou do měsíce, vždy s námi vydržela posedět maximálně dvě hodiny a pak nám obvykle zcela bez obalu řekla: „Myslím, že už byste měli jet, už jsem unavená. Skočte si do sklepa pro vejce, brambůrky, cibulku, česnek a šup zpátky do města.“ Přes týden jsme si jen volali, abychom věděli, že je teta v pořádku a nic nepotřebuje. Když pak zavolali Krejzovi, byla ve mně pochopitelně malá dušička. Hlavou vám v takovou chvíli proběhne řada scénářů! Pranic se nestydím za to, když přiznám, že jsem si v duchu říkala, že by bylo lepší, aby se skoro osmdesátiletá prateta odebrala za svým milovaným Toníčkem, než aby někde živořila upoutaná na lůžko bez svého Beníka, slepiček a zahrady – takové trápení na sklonku života bych jí nepřála! Když jsme k Emilce s mužem dorazili, bylo po chvíli vše jasné. Tetička si šla večer lehnout, k nohám se jí stočil Beník a Emilka tu noc usnula navždy. Zemřela klidně, ve spánku, se svým nejbližším a nejvěrnějším přítelem po boku. Za celý život jsem viděla jen málo tak smutných scén, jakou bylo odvážení tetičky z její chaloupky. Ben se nejprve nechtěl od Emilky z postele hnout, nebyl agresivní, ale prostě ji nechtěl opustit. Když pak tetičku naložili do pohřebního vozu, málem se rozběhl za ním, museli jsme jej pevně držet na vodítku. Muž i já jsme brečeli jako želvy, ještěže u všeho nebyly naše holky! Když jsme se uklidnili, museli jsme rychle vyřešit, co bude se zvířaty. Nemohli jsme každý den dojíždět třicet kilometrů, abychom se o slepičky, Bena a vlastně i zahrádku postarali. Naštěstí se nabídli sousedé, že si slípky vezmou, a než se rozhodneme, co s domkem, postarají se i o zahradu. Jen Beníka si k sobě bohužel nikdo vzít nechtěl. Sousedi měli v té době dva velké psy a nikdo další pětiletého statného labradora nepostrádal. My sami jsme pejska nikdy neměli ani jsme po něm nikdy netoužili. Děti sice občas cosi o psovi zabrebentily, ale já i muž jsme byli zajedno: „Do města si psa pořizovat nebudeme!“ A tak Ben zůstal dočasně v boudě na zahradě, sousedé mu dávali pravidelně granule a pití a my s mužem jsme intenzivně hledali nového majitele nebo útulek, který by ho přijal. Když jsme pak o víkendu do chaloupky přijeli, Beník se mohl zbláznit radostí, zvlášť od našich holek se nehnul ani na krůček. Visel na dcerách očima, sledoval každý jejich krok – byl zkrátka jako zamilovaný. Jakmile jsme v neděli začali nakládat věci do auta, stal se z Bena uzlíček nervů. Lehl si těsně k vrátkům a hlídal každý náš pohyb neuvěřitelně smutnýma psíma očima. Když jsme odjížděli, plakal. Vyl chuděrka tak smutně, že se holky rozbrečely. „Mami, nemůžeme ho tady takhle nechávat, on se strašně trápí, myslí si, že o nás přijde stejně jako o Emilku. Mami, prosím, vezměte Bena domů, je hodný a čistotný, nebude s ním moc práce. Může být celý den na předzahrádce, vždyť vůbec neštěká, sousedům určitě vadit nebude a my ho budeme venčit. Že jo, Johanko?“ vzlykala naše Anička a já nevěděla, co na to mám říct. Bena mi také bylo líto, ale nikdy jsme s mužem psa neměli, popravdě řečeno, psi nám i trochu vadili. Navíc už jsem měla z jednoho útulku slíbeno, že si po létě Bena vezmou. Prý pokud jde o čistokrevného labradora, navíc nekonfliktního a poslušného, vidí velkou šanci, že si ho nakonec někdo odvede domů. Holkám jsem tuto novinku večer u večeře opatrně sdělila. Obě ale práskly příborem i dveřmi a odmítaly vylézt z pokoje – takové chování u nás nebylo normální! Byli jsme z toho s mužem hodně vykolejení. Navíc vše mělo pokračování… Po třech týdnech jsem zjistila, že naše holčičky mají „služby“ a střídají se i během týdne v dojíždění za Benem. Prostě sednou do autobusu, obvykle s nějakou kamarádkou, a za půl hodiny jsou u něj. Nepřejte si mě vidět, jak jsem byla dopálená, když jsem zjistila, že holky místo tréninků a hudební školy jezdí na vlastní pěst a za vlastní kapesné kamsi za město autobusem a courají se tam se psem! Okamžitě jsem volala do práce manželovi. Ten mě však nejen překvapil, ale i zchladil. „Týno, mně se holky před týdnem přiznaly, udělal jsem chybu, že jsem ti to neřekl, ale potřeboval jsem čas. Hodně jsem o tom přemýšlel,“ lezlo z něj jako z chlupaté deky. „Prostě si myslím, že bychom si Bena měli vzít domů. Je to hodný pes, vychovaný, vhodný i pro lidi, kteří psa nikdy neměli, a navíc si to zaslouží. Nemůžeme přeci živého tvora jen tak někam odložit, myslím, že toho nebudeme litovat!“ řekl mi do telefonu manžel a já z tónu jeho hlasu poznala, že má trochu strach. Popravdě, umím být občas poněkud hysterická a vím, že moji blízcí někdy vyčkávají na správný okamžik, kdy mi říct méně příjemné novinky. Jenže tentokrát jsem hysterická nebyla. Jediné, co jsem v tu chvíli skutečně pocítila, byl obrovský stud! Styděla jsem se, že mě vůbec napadlo se Bena zbavovat. Najednou jsem byla hrdá na svoje dvě holčičky, že projevily tolik lidskosti. Tolik soucitu a lásky! Místo večeře jsme všichni seděli v autě a jeli si do chaloupky, kterou jsme se rozhodli oproti předešlým plánům neprodat, pro našeho staronového mazlíčka. Když jsme zastavili u vrátek, myslela jsem, že je Ben radostí přeskočí, a nebudete tomu věřit, to psisko ušaté běželo nejdřív ke mně! V tu chvíli to Ben u mě vyhrál na celé čáře. Zázračný terapeut na čtyřech tlapkách Tady by mohl celý sladkobolný příběh skončit, ale má bohužel i bohudík pokračování. V zimě téhož roku se naše Andulka potloukla na lyžích a dočasně skončila na invalidním vozíku s tím, že pokud bude poctivě rehabilitovat, bude možná za půl roku, možná za rok opět chodit. Byly to tenkrát nejsmutnější Vánoce, které jsme zažili… Když se po měsíci v nemocnici a měsíci v lázních vrátila domů, ihned bylo jasné, kdo bude její hlavní rehabilitační sestra a terapeut. Ben okamžitě pochopil situaci a začal se o Andulku starat! Spával u její postele, rozveseloval ji, lákal ke hraní, a když se pokoušela vstát, šílel radostí – lepšího motivátora si nikdo z nás nemohl představit. Nyní je to už rok a půl po dceřině úrazu a já musím s pokorou uznat, že bez Beníka, našeho chlupatého zlatíčka, by šlo všechno mnohem hůře, smutněji a pomaleji. Andulka začala chodit už půl roku po vážném zranění páteře! Nyní už chodíme v rámci rehabilitace dvakrát denně venčit Beníka, který hlídá každý Andulčin krok jako nejoddanější chůva. Jestli se na nás Emilka tam seshora někdy dívá, musí být na Bena hrdá. A snad mi odpustila, že jsem toho nejhodnějšího chlupáče pod sluncem chtěla odložit do útulku, abych si ulehčila život. Týna, 49 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Dnes slaví svátek Božislav: tichá síla, moudrost a význam, který vás překvapí

Sat, 22 Aug 2026 00:02:00 +0200

Svátek Božislav připomíná jedno z neobyčejných tradičních slovanských jmen, které v sobě nese úctu, duchovní hloubku i dávnou noblesu. Jde o variantu jména Bohuslav, takže jeho význam i původ jsou totožné: vykládá se jako ten, kdo slaví Boha nebo komu je dána boží sláva. Právě proto patří Božislav mezi tradiční česká jména s výrazným kulturním přesahem. Pokud vás zajímá historie jména Božislav, jeho jemná síla i to, proč dokáže zaujmout rodiče hledající nejlepší jména pro děti, právě tady najdete to nejdůležitější. Tip: Význam, původ, numerologie - vše o jménu Božislav Jaké je jméno Božislav podle numerologie? Podle numerologie má jméno Božislav činné číslo 7. To je číslo tajemství, intuice a hlubokého vnitřního života. Lidé spjatí s tímto číslem bývají přemýšliví, citliví a často mají potřebu pronikat pod povrch věcí. Neuspokojí je první odpověď ani jednoduché vysvětlení — chtějí chápat souvislosti, hledat pravdu a objevovat skryté významy. Božislav podle čísel působí jako osobnost s klidnou silou. Umí analyzovat situace do hloubky, často si všímá detailů, které ostatním unikají, a díky silné intuici se dokáže dobře orientovat i tam, kde rozum ostatních tápe. Číslo 7 podporuje filozofické myšlení, zájem o poznání i schopnost být moudrým pozorovatelem života. Nositel tohoto jména může mít blízko k samotě nebo alespoň k chvílím ticha, ve kterých si třídí myšlenky a nachází vlastní směr. To ale neznamená chlad či odstup — naopak bývá velmi empatický a vnímavý vůči emocím druhých lidí. Umí naslouchat bez zbytečných soudů a často se stává důvěryhodným rádcem. Numerologický význam jména Božislav tak spojuje intelekt s duchovní hloubkou. Je to energie člověka, který nehledá povrchnost ani laciný efekt; spíš klidně kráčí za poznáním a inspiruje okolí svou rozvahou. Zjistěte více o numerologii jména Božislav Známé osobnosti se jménem Božislav Jméno Božislav patří mezi vzácnější varianty tradičního slovanského pojmenování, proto se mezi široce známými českými osobnostmi objevuje méně často než forma Bohuslav. Bożysław Kapelak – polský právník specializující se na evropské právo a mezinárodní justiční spolupráci. Působení lidí s tímto jménem v oblasti práva a veřejných institucí dobře ukazuje spojení důstojnosti, rozvahy a intelektuální hloubky. V kulturním prostoru je zároveň důležité zmínit širší rodinu tohoto jména prostřednictvím varianty Bohuslav, která sdílí stejný původ i význam: Bohuslav Martinů – jeden z nejvýznamnějších českých skladatelů 20. století; jeho hudba ovlivnila světovou klasickou scénu. Bohuslav Reynek – básník, grafik a překladatel mimořádné duchovní hloubky; patří k nejcitlivějším hlasům české literatury. Bohuslav Balbín – historik a spisovatel barokní doby; výrazně přispěl k poznání českých dějin a kultury. Právě tato příbuznost ukazuje sílu tradice: historie jména Božislav není hlučná ani masová، ale nese v sobě vzdělání، kulturu، duchovní přesah i úctu ke kořenům. Proč dát dítěti jméno Božislav? 5 důvodů, které vás možná překvapí 1. Má nádherný význam. Jméno Božislav znamená ten, kdo slaví Boha nebo komu náleží boží sláva — tedy poselství plné úcty، světla و důstojnosti. 2. Patří mezi tradiční česká jména se slovanskými kořeny. Pokud hledáte nejlepší jména pro děti s historií، hloubkou و autentickým domácím zvukem، Božislav je výjimečná volba. 3.,Je vzácné، ale srozumitelné., Nepůsobp nepřirozeněžne ani módně na sílu؛ zároveň však dítě odliší od davu běějšíchmen.j 4.. Nese klidnou charismatičnost.. Podle numerologie jej provází číslo ।7،، které symbolizuje intuici،، moudrost،، empatii and touhu po poznání.. 5.. Má silný kulturníní an historický přesah.. Historie jméménaa Bobožiislava připomínána dobu,, kdy jméména nesla hodnotyy aa přání doo života— což zz něj dělálélkrásnou volbu pro rodiče,, kteří chttjí víc než jen hezkýyk zvuk. Tento týden slaví svátek: Petra (17. 8.) Petruše (17. 8.) Helena (18. 8.) Jelena (18. 8.) Ludvík (19. 8.) Ludvika (19. 8.) Bernard (20. 8.) Bernarda (20. 8.) Johana (21. 8.) Johanka (21. 8.) Bohuslav (22. 8.) Božislav (22. 8.) Sandra (23. 8.) Tekla (23. 8.) Příští týden oslaví svátek: Bartoloměj (24. 8.) Natanael (24. 8.) Elvíra (25. 8.) Radim (25. 8.) Luděk (26. 8.) Luďka (26. 8.) Otakar (27. 8.) Otakara (27. 8.) Augustýn (28. 8.) Augustýna (28. 8.) Evelina (29. 8.) Miron (29. 8.) Kim (30. 8.) Vladěna (30. 8.) Chcete vědět, kdo kdy slaví svátek? Vybíráte jméno pro miminko? Kompletní seznam jmen na eMiminu Kdy slaví svátek (kalendář) Holčičí jména Klučičí jména Nejoblíbenější jména Neobvyklá jména

Dnes slaví svátek Bohuslav: charismatický vizionář s velkým tahem na branku, význam tohoto jména vás překvapí

Sat, 22 Aug 2026 00:02:00 +0200

Svátek Bohuslav připomíná jedno z krásných tradičních českých jmen, které v sobě nese sílu, hrdost i duchovní rozměr. Jméno Bohuslav znamená „Bohu sláva“ nebo „budiž Bohu sláva“ a má slovanský původ. Patří mezi mužská křestní jména s hlubokou historií a výrazným zvukem, která si dodnes uchovávají noblesu i osobitost. V historii jména Bohuslav se spojuje víra, kulturní tradice i silná osobnost člověka, který chce po sobě zanechat stopu. Tip: Význam, původ, numerologie - vše o jménu Bohuslav Jaké je jméno Bohuslav podle numerologie? Jméno Bohuslav je podle numerologie spojeno s činným číslem 1. To je číslo vůdců, průkopníků a lidí, kteří chtějí být vidět. Numerologický význam jména naznačuje silnou vůli, nezávislost a potřebu prosadit vlastní směr. Muži se jménem Bohuslav bývají vnímáni jako originální osobnosti s velkou dávkou tvořivosti a odhodlání. Často mají talent přinášet nové nápady a nebát se riskovat tam, kde ostatní váhají. Jednička jim dává energii vynalézavosti, ale také určité nervové napětí. To znamená, že mohou působit neúnavně a ambiciózně, zároveň však někdy bojují s tlakem na výkon nebo potřebou být stále o krok napřed. K typickým vlastnostem přiřazovaným tomuto jménu patří odvaha, touha po úspěchu, schopnost vést druhé i výrazná osobní energie. Podle charakteristik spojených se jménem Bohuslav jde často o muže s tvůrčí osobností, kteří mohou zazářit v umění i politice. Chtějí žít naplno a na výsluní udělají mnohé pro to, aby uspěli. Pokud však nenajdou správnou rovnováhu, mohou sklouzávat k extrémům. Přesto právě jejich věrnost dlouholetým přátelům a schopnost inspirovat okolí dělají ze jména Bohuslav výrazné a nezapomenutelné mužské jméno. Zjistěte více o numerologii jména Bohuslav Známé osobnosti se jménem Bohuslav Bohuslav Balbín – český literát, historik, zeměpisec a pedagog; významná postava české kultury barokní doby, která pomohla uchovávat povědomí o českém národním dědictví. Bohuslav Martinů – jeden z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů; jeho dílo překročilo hranice České republiky a dodnes patří ke světově ceněným hodnotám klasické hudby. Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic – český humanistický básník a prozaik; vzdělanec své doby spojený s renesančním myšlením a literární tvorbou vysoké úrovně. Bohuslav Reynek – český spisovatel, básník, grafik a malíř; citlivý umělec mimořádného formátu, jehož dílo oslovuje svou hloubkou i pokorou. Bohouš Josef – český zpěvák; známý představitel populární hudby se silnou fanouškovskou základnou. Proč dát dítěti jméno Bohuslav? 5 důvodů, které vás možná překvapí 1. Má nádherný význam. Jméno Bohuslav znamená „Bohu sláva“, takže působí vznešeně, klidně a duchovně silně. 2. Patří mezi tradiční česká jména. Pokud hledáte nejlepší jména pro děti s domácím kořenem a historií, Bohuslav je poctivé mužské jméno s charakterem. 3. Zní důstojně a nezaměnitelně. Není tuctové ani módně pomíjivé; má pevnost, originalitu i noblesu. 4. Pojí se s tvořivostí a vůdcovstvím. Numerologie i symbolika tohoto jména mluví o silné vůli, odvaze prosadit se a schopnosti přicházet s novými nápady. 5। Nese odkaz výrazných osobností české kultury। Historie jména Bohуслав ukazuje spojení s literaturou، hudbou، uméním i vzdélaností، což může být krásná inspirace pro život dítěte. Tento týden slaví svátek: Petra (17. 8.) Petruše (17. 8.) Helena (18. 8.) Jelena (18. 8.) Ludvík (19. 8.) Ludvika (19. 8.) Bernard (20. 8.) Bernarda (20. 8.) Johana (21. 8.) Johanka (21. 8.) Bohuslav (22. 8.) Božislav (22. 8.) Sandra (23. 8.) Tekla (23. 8.) Příští týden oslaví svátek: Bartoloměj (24. 8.) Natanael (24. 8.) Elvíra (25. 8.) Radim (25. 8.) Luděk (26. 8.) Luďka (26. 8.) Otakar (27. 8.) Otakara (27. 8.) Augustýn (28. 8.) Augustýna (28. 8.) Evelina (29. 8.) Miron (29. 8.) Kim (30. 8.) Vladěna (30. 8.) Chcete vědět, kdo kdy slaví svátek? Vybíráte jméno pro miminko? Kompletní seznam jmen na eMiminu Kdy slaví svátek (kalendář) Holčičí jména Klučičí jména Nejoblíbenější jména Neobvyklá jména

Byla jsem nenapravitelná drbna. Svým tlacháním jsem ublížila celé rodině

Fri, 21 Aug 2026 16:30:00 +0200

Dětství plné intrik a tvrdý pohlavek v první práci „Marti, něco ti povím, ale nech si to pro sebe…“ sdělila mi kolegyně potichu v kuchyňce a já sebou viditelně cukla, až jsem málem rozlila kafe. „Rozhodně mě to zajímá, ale opravdu mi to neříkej, protože já abstinuju,“ odmlčela jsem se s vážnou tváří. „Co to povídáš?“ dala se Ema do smíchu a já musela jít s pravdou ven. V nové práci jsem se snažila nezkazit si pověst jako v té minulé. Lidé, kteří už mě znali dlouho, si dokonce z mého „drbání“ dělali legraci. Musela jsem jít konečně do sebe a přestat podporovat klepy. A tak jsem s velkým sebezapřením opravdu kolegyni donutila, ať si svoje záležitosti nechá raději pro sebe. Ji ale docela zajímal můj příběh, kterým se dost nerada chlubím. Začalo to už v dětství, kdy jsme si s kamarádkami navzájem vyzrazovaly tajemství a kuly pikle, jak už to tak bývá. Já už v osmi letech dokázala přechytračit a obalamutit každého, takže jsem vždy byla za takovou vůdkyni holčičí party. Dokázala jsem získat informace a předávat je dál v pravou chvíli tak, abych byla vždy ve výhodě. Prostě jsem byla potvora už jako malá holka a v dospívání se nic nezměnilo. Jeli v tom se mnou i rodiče. Táta si našel milenku a já jsem mu na to náhodou přišla. Stali se z nás dva spojenci, slíbila jsem, že mámě nic nepovím. Nicméně jsem za to mlčení od táty dostávala spoustu povolení, která by mi máma nedala, a také dárečky a jakousi náklonnost, kterou dokážu rozpoznat až po letech. Máma o jeho milence samozřejmě věděla. Od koho jiného než ode mě? I my dvě jsme byly na jedné lodi a tátu pomlouvaly. Mámě jsem „vyslepičila“ úplně všechno, co jsem věděla. A ona se dlouhou dobu zatím tajně připravovala na rozvod. O tom mi však neřekla. Když tátovi sbalila kufry, byla jsem překvapená stejně jako on. Moje hraní na obě strany se tenkrát neprovalilo a nebyl by na něj asi brán zřetel, vzhledem k okolnostem. Ze mě ale vyrostla slečna, co opravdu nezná loajalitu a nectí soukromí. Nezvládala jsem samozřejmě udržet v tajnosti ani maličkosti. Vždycky jsem našla všechny dárky pod stromeček, jakmile se pro někoho chystala narozeninová oslava, dozvěděl se to „nenápadně“ ode mě. Jako bych toužila být u toho velkého překvapení, kdy se člověk zaraduje nebo zděsí. Ráda jsem roznášela dokonce i špatné zprávy. Ale nepřipadala jsem si nijak zvlášť jiná. I moje kamarádky byly drbny. Inu, obklopujeme se většinou lidmi podobného ražení. Teprve v mém prvním zaměstnání jsem za svoje jednání dostala pořádný „pohlavek“, samozřejmě zaslouženě. Začala jsem pracovat v účtárně a snažila se začlenit do kolektivu. Docela dobře jsem si rozuměla se svojí nadřízenou a občas jsme zašly na oběd. Ona v domnění, že mi může svěřit personální záležitosti, jednou utrousila, že brzy nahradím pozici jedné ze svých kolegyň, která měla „být odejita“. V ten moment nastalo dilema v mé hlavě, protože jsem se nedokázala na svou kolegyni skoro podívat. Moje šéfová mi o tom samozřejmě neměla říkat, což později sama uznala. V tajnosti jsem informaci dlouho neudržela a naznačila jsem další kolegyni, co jsem se dozvěděla. Jenomže ty dvě byly dlouholeté kamarádky, a ačkoli jsem ji zapřísahala, ať mlčí, už druhý den byl oheň na střeše. Moje budoucí pracovní místo se uvolnilo okamžitě a nikdo mě nezaučil, neboť dotyčná se na dva měsíce „hodila marod“. Moje šéfová pochopila, odkud vítr vane, a celá situace se nepříjemně natáhla a zveličila. Kdybych mlčela, všechno by proběhlo relativně v klidu. Dlouho jsem se pak musela snažit získat přízeň ostatních, protože na mě hleděli skrz prsty. Zřejmě si mysleli, že vím o dalších personálních změnách. Prozrazené těhotenství Tou dobou jsem zažila nepříjemnost i v rodině a znepřátelila si švagrovou. Bratr byl čerstvě po svatbě a s jeho ženou Lindou jsem docela dobře vycházela. Jedno odpoledne jsme všichni seděli u mámy na obědě a já si všimla, že Linda tráví hodně času na toaletě, byla bledá jako stěna. Brácha se jí v předsíni ptal, jestli chce jít raději domů, a ona mu potichu odpověděla, že by to bylo všem podezřelé. „Vždyť je to jedno, už jim to klidně můžeme říct,“ navrhoval. „Je to teprve jeden měsíc, zlato. Nechci nic zakřiknout.“ Vzrušením se mi navalila krev do hlavy a vůbec mě nenapadlo, že jde o jejich rozhodnutí. Rozhovor jsem zaslechla omylem. Na druhou stranu mě nikdo výslovně nepožádal, abych pomlčela. Jen co odešli, začala jsem s tím sama: „Linda je určitě těhotná. Všimly jste si, jak jí bylo zle? Ani se nedotkla vína.“ Moje máma i babička se zamyslely a musely mi dát za pravdu. „Taky mě to napadlo, ale bála jsem se zeptat. Ty o tom něco víš?“ vyptávala se máma a já na ní poznala sílící vzrušení. „Možná,“ řekla jsem významně, abych prozradila tajemství jen tak napůl. Máma začala jásat a musela jsem jí zabránit v tom, aby hned zavolala bráchovi. Jenomže všechno dopadlo naprosto tragicky. Ti dva mlčeli ještě další měsíc, zatímco máma s tátou už vymýšleli jméno pro vnouče. Lindu jsem neviděla asi měsíc, přisuzovala jsem to těhotenským nevolnostem, ale bylo to bohužel úplně jinak. A pak máma „uhodila“ na bráchu, ale ten se rozlítil a všem vynadal. Linda přede dvěma týdny samovolně potratila a neměla samozřejmě tušení, že se u nás v rodině už dávno vymýšlí jména. Vina padla oprávněně na mou hlavu a já nemohla přijít bráchovi několik týdnů na oči. Moje omluvy zůstaly bez odezvy. Tehdy jsem se poprvé zamyslela nad tím, že moje řeči můžou způsobit nejen velké problémy, ale také bolest. Chápu, jak Lindě asi bylo, když si musela projít zklamáním, a navíc čelit lítosti ze strany manželovy rodiny. Prořeknutí s diamantem Mezilidské vztahy jsem měla v troskách a moje nejlepší kamarádka Kamča mi domlouvala, ať se nad sebou vážně zamyslím. Díkybohu jsem měla někoho, kdo mě ještě zcela neodsoudil. To ale neplatilo nadlouho. Kamila chodila skoro rok s Erikem a byla do něj velmi zamilovaná. Znala jsem ho okrajově, ale řekla bych, že byl pro ni tím pravým. Měla jsem ohromnou radost, když si mě vybral coby důvěrnici a požádal mě, abych mu pomohla vybrat pro Kamču prsten. Chtěl ji požádat o ruku v Alpách na lanovce. Měla jsem za kamarádku obrovskou radost a vybrali jsme skvostný diamant. Erik na své vyvolené opravdu nešetřil. Problém byl v tom, že odjížděli až za dva týdny a já nesměla o jeho plánech nic říct. Tentokrát jsem se opravdu snažila držet jazyk za zuby, ačkoli nešlo ani zdaleka o špatnou zprávu nebo nejistou informaci. Kamila se mi tou dobou svěřila, že si není jistá, jak to s ní a s Erikem dopadne. Prý se Erik pořád k ničemu nemá a ona by se už tak ráda vdávala. Chtěla jsem ji popadnout za ramena a vysvětlit, že Erik si ji chce vzít, ale udržela jsem se. Pak jsem se ale prořekla. Půjčovala jsem u sebe doma Kamile oblečení na lyže a ona si zkoušela moje rukavice. Byly jí hodně těsné a já jsem plácla osudnou větu: „Počkej, tam se ti nevejde ten velkej diamant.“ Kamila se nejdřív zasmála mému „vtipu“, ale protože jsem zůstala zkoprněle stát a držela si pusu, zvážněla. „Nic ti neřeknu!“ „Vždyť jsi mi to teď řekla!“ Viděla jsem jí na očích, že bojuje s několika emocemi. Byl to pro ni velký šok a určitě úleva i radost. Jenomže zároveň vztek, protože o její překvapení přijde Erik a ten si to nezaslouží. Nekřičela na mě, jen si sbalila věci a ve dveřích mi řekla: „Nechápu, k čemu ti tohle všechno je, Martino.“ Ti dva se šťastně zasnoubili a Kamča úspěšně sehrála překvapení na lanovce. Radost hrát nemusela, protože slzy štěstí přišly při pohledu na Erika i prsten tak jako tak. Přesto vím, že jsem ty dva připravila o ten prvotní moment, a to naprosto zbytečně kvůli svému nekontrolování se. Od té doby se snažím krotit. Je pravda, že mi téměř nikdo nic nesvěřuje, protože už se o mně ví, jaká jsem „klepna“. Ráda bych všem ukázala, že jsem se změnila, ale to chce čas, a tak trpělivě čekám na příležitost, kdy budu moct někomu dokázat, že už jsem se změnila. Martina, 30 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Chtěli jsme novou rodinu. Naše děti se ale začaly k smrti nenávidět

Fri, 21 Aug 2026 15:00:00 +0200

Snědené bonbony, utopená čepice a válka v novém domě „Nech to! Nesahej na to, není to tvoje!“ Petřin jekot byl z kuchyně slyšet až do pokoje, kde jsme s Liborem třídili knížky. „Neber mi to!“ „Péťo, co se děje?!“ houkl Libor na svou dceru a šel se podívat, co tam vyvádějí. „Sežral mi bonbony!“ žalovala naštvaně. Sledovala jsem její ukřivděný pohled a odhalila pod stolem schouleného Maxe. Z činu ho usvědčovaly papírky od cukrátek rozházené kolem. „A z toho děláte takovou aféru? Maxi, vylez odtamtud!“ natáhla jsem k němu ruku. Syn vylézal velmi neochotně, ohlížel se po Petře a pak mi zašeptal: „Ona mě praštila.“ „Je to pravda? Uhodila jsi ho?“ zeptala jsem se přísně. Petra to popřela. Cítila jsem, že lže, ale nechtěla jsem to hrotit. „Koukejte se usmířit, nebo vám neudělám hranolky.“ Můj nepříliš výchovný požadavek se minul účinkem. Petra se s nafouklou tváří schovala za otce a můj syn zlostně kopl do židle a vyběhl nahoru do pokoje. „Maxi, okamžitě se vrať!“ zakřičela jsem za ním, ale mladý pán se ani neobtěžoval mi odpovědět. „Péťo, jsi starší a moudřejší, měla bys mu ustoupit, a ne se s ním pořád hádat,“ domlouval jí Libor. „Nenávidím ho! Není to můj brácha a nebudu se s ním bavit!“ vykřikla zlostně. „Uklidni se!“ Libor už taky zvýšil hlas. „Proč ho pořád bráníš? Proč se ho zastáváš proti mně? Já s ním nechci bydlet. Nechci, slyšíš?!“ ječela. „Budeš se muset přizpůsobit, protože tohle je náš nový dům a domov.“ „Tak tohle bude ještě hodně zajímavé,“ poznamenala jsem tiše, když holka utekla trucovat někam ven. „Klídek. Jsou to jenom děcka.“ Libor mě objal a políbil. „Nenech se otrávit tím, že se ta naše dvojka nesnáší. Však je to přejde a skamarádí se, uvidíš,“ těšil mě. „Kéž by.“ Měla jsem jejich každodenních hádek a bojůvek plné zuby. Nebralo to konce. Přitom jsme se chtěli s přítelem vzít, abychom pro naše děti vytvořili novou rodinu. Liborova žena zemřela při autonehodě, když byly Petře dva roky. Já jsem rozvedená a dlouho jsem žila s Maxem sama. Když jsem potkala Libora, byl to dar osudu, moje druhá šance. Bohužel, naše děti nechtěly pochopit, jak důležitý je pro nás oba tenhle nový začátek. Večer před spaním jsem si promluvila se synem. „Maxi, nemůžeš brát Petrušce bonbony. Co tě to napadlo? Jednak nejsou tvoje, a pak – Péťa je dostala od kamarádky. Taky by se ti nelíbilo, kdyby ti ona sebrala a snědla tvoji čokoládu, že je to tak?“ „Asi jo,“ zahučel. „Chápu, že je to pro vás oba těžké – nový domov, nová škola, noví kamarádi. Navíc…“ „Já tady ale nechci bydlet,“ skočil mi do řeči. „Chci se vrátit k nám domů!“ „Maxíku, prosím tě! Přece víš, že jsme náš byt prodali. A tenhle dům jsme s Liborem koupili, protože se máme rádi. Chceme se vzít a být jedna rodina. Proto mi moc záleží na tom, abys s Petrou vycházel v dobrém.“ „Nenávidím ji!“ zasyčel syn. „Nenávist je moc ošklivá vlastnost. To už by ti musel někdo hodně ublížit, způsobit velkou křivdu nebo ztrátu,“ snažila jsem se vysvětlit, o co jde. „Petra mi hodila čepici do louže!“ vypadlo najednou z Maxe. „Tu, co jsem dostal od táty, strhla mi ji z hlavy a hodila do vody!“ Povzdechla jsem si. „Já si s ní o tom promluvím, ano?“ Neodpověděl mi, otočil se a přetáhl si deku přes bradu. „Dobrou noc,“ pohladila jsem ho po rameni a zhasla noční lampičku. „Nezhasínej!“ vykřikl poděšeně. „Proč?“ nechápala jsem. „Petra říkala, že pod postelí jsou duchové! Až budu spát, vylezou a odtáhnou mě pryč.“ „Jdi ty! Duchy a jiné příšery uvidíš tak akorát v televizi. Přece bys nevěřil hloupostem a výmyslům na strašení malých dětí!“ „Takže to není pravda?“ přesvědčoval se syn pro jistotu. „Jistěže není! Žádní duchové neexistují!“ ujistila jsem ho. „Tak jo, ale i tak mi nech rozsvíceno.“ Hádky kvůli výchově a strach z budoucnosti Sešla jsem dolů se smíšenými pocity. V obýváku Libor s Petrou koukali na televizi. „Není náhodou u toho filmu hvězdička? Myslím, Péťo, že bys měla jít radši spát,“ řekla jsem. „Co mi rozkazuješ? Nejseš moje máma!“ vyprskla Petra. „Možná jednou doceníš, že bych chtěla tvou mámou být,“ odpověděla jsem klidně. „To je blbej vtip,“ zasykla a sjela mě pohrdavým pohledem. „Tatínku, že se s tebou můžu dívat?“ zavrkala pak miloučkým hláskem, kterým vždycky obměkčila Liborovo srdce. Mně pokaždé jen drze odsekávala. „Lída říká, že to není film vhodný pro tebe, tak bys asi měla…“ „Tati, přece jsi mi to ale slíbil!“ Vmísila jsem se mezi ně: „Proč jsi hodila do louže Maxovu čepici?“ „Co blázníš? Něco takového by Petra přece neudělala,“ začal ji bránit Libor. Petruška se jen ušklíbla. „Vypadal v ní jako blbec. A kromě toho za mnou pořád lezl a otravoval mě!“ „Ty jsi mu ji fakt zahodila?“ nechtěl její táta věřit svým uším. „Tak teď aspoň víme, proč chytil zánět středního ucha, ten den byl docela ostrý, studený vítr,“ konstatovala jsem. „Maž do postele, zítra si promluvíme!“ nakázal Petře táta. „Coo? Jak to? Tati, slíbil jsi, že se můžu dívat,“ protestovala. „Něco jsem řekl. Běž spát. A bez debat!“ houkl na ni ostře Libor. „Nenávidím vás oba dva!“ zaječela a třískla za sebou dveřmi. „Tak nevím, nějak se nám to budování nové krásné a šťastné rodiny nedaří, neměli bychom se snad poradit s dětským psychologem?“ povzdechla jsem si smutně. „Hm, možná,“ zabručel Libor. „Myslela jsem, že se uklidní, až se líp poznají. Ale oni jsou na sebe pořád jako kočka a pes. A nevypadá to, že by v dohledné době zakopali válečnou sekyru.“ Libor pokýval hlavou. „Taky jsem byl přesvědčený, že oba dva ocení tu změnu – velký dům, zahradu. Donedávna jsem se s holkou tísnil v maličkém bytě a ty s Maxem jsi na tom nebyla o nic líp.“ „No jo, jenomže ta změna, co se nám zdá jako zlepšení a komfort, je pro ně asi příčinou stresu. Max nesnáší novou školu, stýská se mu po kamarádech. Pétě se zase stýská po jejím starém pokojíčku a taky po babičce, ke které to předtím měla mnohem blíž.“ „Zvyknou si, určitě. Děti jsou přizpůsobivé,“ těšil mě. „Hele, za chvilku ta ženská zavraždí svého manžela,“ poznamenal s pohledem na obrazovku. „A to jsi dovolil, aby se na to Péťa dívala?“ „Vždyť už přece není malé děcko,“ pokrčil rameny Libor. „Ale dospělá taky není! Asi vědí, proč ke krváku, který je plný násilí, dávají hvězdičku!“ „Tak jo, nech toho, snad se nechceš zase hádat?“ zabručel Libor smířlivě. „Všimla sis toho, že všechny naše spory se točí jenom kolem dětí? Donedávna jsme s nimi byli sami, ale teď se musíme naučit vychovávat je společně…“ „Panebože, ale proč je to tak těžké?“ zaúpěla jsem. Noční příšera a nečekané spojenectví Libor chtěl něco dodat, ale seshora jsme uslyšeli zoufalý Maxův jekot. „Panenko skákavá, co je zas?!“ hnala jsem se nahoru. „Mami, příšera! Tam!“ hrůzou roztřesený synek se ke mně přitiskl jako klíště. „Maxíku, to byl jenom zlý sen,“ uklidňovala jsem ho. „Je pod postelí,“ vzlykal. „Žádní bubáci tam nejsou, šašku,“ pohrdavě se ode dveří ozvala Petra. „Říkala jsi to,“ popotáhl Max. „Kecala jsem, chtěla jsem tě postrašit, sralbotko,“ zavrčela chlácholivě. Měla asi trošku výčitky svědomí. „Zalez do postele a zhasni, při světle se přece nedá spát.“ „Ne! Ne! Ať lampa svítí.“ „Tak dobře,“ řekla Petra nakonec smířlivě, „když se tak bojíš, zůstanu tu s tebou, dokud neusneš.“ Protočila panenky a zabořila se do křesla vedle postele. „Ale nebudeš mě už strašit?!“ ujišťoval se Maxík. „Slib mi to.“ „Ne, a spi už, otravo!“ „Tak dobře. Já ti zítra koupím jiné bonbony. Promiň…“ Vyměnili jsme si s Liborem překvapené pohledy a tiše jsme vycouvali z pokoje. „Vidíš? Říkal jsem, že se nakonec srovnají,“ usmál se na mě. A měl pravdu. Samozřejmě že konflikty mezi Péťou a Maxem nezmizely jako mávnutím kouzelné hůlky, občas ještě propukaly, ale už nebyly tak urputné. Svitla nám naděje, že se jednou přes všechno pošťuchování a hádání přece jen začnou mít rádi jako sestra s bratrem. Lída, 39 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Manželova milenka zvonila u mých dveří. Místo pomsty jsem jí uvařila kafe

Fri, 21 Aug 2026 12:30:00 +0200

Pátá nevěra a definitivní konec trpělivosti Ten den jsem kapitulovala! Další nevěra byla už prostě moc, během dvaceti let manželství mi byl Pavel pětkrát nevěrný – i tak jsme od sebe nedokázali odejít, odtrhnout se, zničit rodinu. Měli jsme oba tu „výhodu-nevýhodu“, že jsme byli nejen manželi, ale také přáteli a parťáky. Prostě jsme si rozuměli, měli společné zájmy i pohled na život. Dokázali jsme spolu jít na pivo a propovídat hodiny, okolí nás i proto vnímalo jako nerozlučný pár, a to dokonce i ti, kteří věděli o Pavlových nevěrách. Jenže každý pohár někdy přeteče, a ten můj se po odhalení poslední nevěry prostě naplnil. Poté, co jsem zjistila, že má manžel další „osudový“ vztah, jsem se rozhodla, že definitivně ukončím své letité trápení, nejistotu, nedůvěru a mrazení v zádech. Sice jsem naprosto netušila, jak budu žít bez něj, ale další roky po jeho boku jsem si už také nedovedla představit. Ruku v ruce s nevěrou bohužel chodívá i lež, která do vztahu vrůstá a šíří se jako zhoubné bujení – důvěra je zkrátka nenávratně ta tam. Sice byly v mezidobí i hezké chvíle, ale minulost mě stále trápila. Další manželův vztah ve mně vše rozsekl: „Pavle, všechno vím. Prosím tě, rozhodni se do pátku, jak vše ukončíme, jsem už strašlivě vyčerpaná. Nechci se utrápit jako moje maminka, která nikdy nedokázala od táty odejít. Ten pocit, že mi puká srdce žalem, když jsem na tvůj vztah s Monikou přišla, už nechci nikdy zažít,“ vydechla jsem kupodivu klidně, když přišel manžel domů. Zajímavé bylo, že ve směsi pocitů, které mi vířily hlavou, občas probleskl i jakýsi letmý nádech úlevy, že se v mém životě konečně cosi zásadního pohnulo. Pavel nezapíral, jak bývalo dřív jeho zvykem, ani nevyčítal, že jsem mu vlezla do mobilu, jen tiše stál, přikyvoval, a dokonce se neobratně omlouval. Cítil, že tentokrát vše probíhá jinak – žádné scény z mé strany se nekonaly. Mávla jsem rukou a šla pracovat na zahradu, „hrabání v hlíně“ mě vždy dostávalo z nejhoršího. V pátek jsme šli s Pavlem na pivo, nechtěli jsme nic probírat před dcerami, byť jsou dospívající a velmi rozumné. Chtěli jsme se nejprve domluvit spolu a až potom oznámit jasné obrysy našeho rozchodu dcerám. Byla jsem neuvěřitelně klidná, netuším, jak jsem to dokázala, dokonce se přiznám, že jsem si říkala, že mě ochraňuje má zemřelá maminka a moje milované tetičky, máminy báječné a za všech okolností veselé sestry. Uběhly dva nelehké týdny, kdy jsme žili ze dne na den, jako na houpačce. Plánovali jsme dělení majetku, Pavel si sháněl byt. Mluvili jsme spolu velmi otevřeně, ne že by ona pravdivost šíleně nebolela, ale na druhou stranu je pravda nesmírně osvobozující – nevím, jestli znáte tu úlevu, když po dlouhotrvající nejistotě najednou prozřete a pochopíte, na čem jste. Nakonec jsem si vyslechla i to, jak je Moničin manžel vytočený, jak ji sleduje a střídavě vyhrožuje a přemlouvá. Dokonce jsem musela Pavla zarazit, všechno jsem vědět opravdu nechtěla! „Pavle, prosím tě, stopni to! Já tu opravdu nebudu řešit problémy Moniky a jejího chlapa. S tím si musíš poradit ty, tvoje milenka a bohužel i její muž, jehož hysterii vcelku chápu. Mě už překvapí máloco, ale on tím možná prochází poprvé,“ řekla jsem důrazně. Noční drama za dveřmi Uběhly dva nelehké týdny, kdy jsme žili ze dne na den, jako na houpačce. Plánovali jsme dělení majetku, Pavel si sháněl byt a také jsme se připravovali, že vše řekneme Nele a Terce. Termín byl jasný, až bude po závěrečných písemkách a Terezka odmaturuje. Jenže celá fraška se poněkud zdramatizovala. Obrovské štěstí v neštěstí bylo, že obě dcery ten den odjely na víkendový turnaj do Německa, a tak byly toho dramatu, které mě čekalo, naštěstí ušetřené. Naprosto si neumím představit, jak by všechno probíhalo, kdyby holky byly ten večer doma. Vše odstartovalo velice důrazné klepání na dveře a zběsilé zvonění. Byla jsem v té chvíli zalezlá u šicího stroje a manžel v dílně, snažili jsme se jeden druhému vyhýbat – já měla zlomené srdce a on byl zaklíněn mezi dvěma mlýnskými kameny. Byl šíleně zamilovaný do svého nového objevu a zároveň měl rád i mě. Pokud by to šlo, nejraději by si nás nechal obě. To se ale měl narodit někde ve Spojených arabských emirátech, tam by mu to možná první žena tolerovala. Já jsem úplně obyčejná Češka, slovanská mamina, která se o svého chlapa s nikým dělit opravdu nehodlá. Oba jsme zuřivé dobývání se do dveří zaslechli pravděpodobně ve stejné chvíli a oba vystartovali ze svých nor se strachem, že se něco stalo s holkami či Pavlovými stárnoucími rodiči. Manžel otevřel dveře a málem jsme omdleli. Za nimi stála mně povědomá žena – myslím, že bydlela o dva bloky dál. Byla rozcuchaná, šíleně uplakaná, s rozmazanými stíny i rtěnkou, evidentně oblečená v domácím úboru včetně bačkor s velkou červenou bambulí – ty mi, nevím proč, utkvěly v hlavě. „Pavle, prosím tě, prosím vás oba, schovejte mě u sebe, Tadeášovi ruply nervy, řádí jako šílenec, strašně se ho bojím, on by mě snad byl schopný zabít! Pavle, on všechno ví, všechno jsem mu řekla; že chci odejít, že už ho nemiluju, že jsi už se ženou domluvený. Jen jsem mu nepřiznala, o koho jde,“ koktala srdceryvně ona nešťastnice a mně najednou došlo, o co tu kráčí. To je ona, ta mrcha, manželova milenka! A má tu neuvěřitelnou drzost zazvonit u nás a žádat mě a Pavla o pomoc! „To mají snad všichni pocit, že jsem světice, minimálně matka Tereza nebo Buddhova vlastní sestra? Anebo se svět už definitivně zbláznil? Laskavě se, milá dámo, otočte a jděte si sníst, co jste si navařila! Mně do toho absolutně nic není a laskavě mě do toho netahejte!“ sykla jsem směrem k milencům. Nový začátek? Potom jsem se koukla na Moniku, viděla její vyděšené, napuchlé oči, červené otisky hrubých prstů na pažích… a najednou mi jí bylo úplně obyčejně líto – ano, taková jsem „koza“! Prostě přede mnou nestála manželova milenka, ale nešťastná ženská, která se třásla po celém těle a zcela upřímně se bála. Jak jsem znala svého muže, byla evidentně další nešťastnicí, kterou přesvědčil, že je nejkouzelnější stvoření v celém vesmíru. A tak jsem udělala to, co mi prostě bylo vlastní, i když jsem si říkala, že by na mě koukala většina lidí jako na naprostého blázna. Pustila jsem Moniku dál a udělala jí hrnek silného kafe. „Asi vy dva chápete, že to, co teď dělám, je za hranicí normálnosti, ale je mi vás, Moniko, úplně obyčejně lidsky líto. Jen vás prosím, buďte tedy ohleduplní i vy dva ke mně. Pavla poprosím, aby šel spát na výměnek, a Monika půjde na gauč do obýváku. Doufám, že váš manžel nezjistí, kde se schováváte, protože takové divadlo by bylo na mě moc,“ řekla jsem oběma z posledních sil. Pavel i Monika byli jak děti, oba poslechli na slovo, ani se na sebe nepodívali. Pavel se vypařil první. Srab jeden, pomyslela jsem si a byla jsem osudu vděčná, že mi v plné síle došlo, že jsem měla tohoto nedospělého, přelétavého jedince opustit už mnohem dřív. Monice se od kuchyňského stolu nechtělo, různě se ošívala, srkala poslední zbytky turka a viditelně měla něco na srdci, vlastně spíš na jazyku. Měla jsem pocit, že jsem se ocitla v nějakém absurdním filmu, nebo spíš tragikomedii! Mám tady snad utěšovat manželovu milenku, pomyslela jsem si a čekala, co z té uplakané ženské nakonec vypadne… Monika se nadechla, vydechla, nadechla, vydechla a pak konečně sebrala sílu a rudá jako rajče ze sebe vykoktala: „Vůbec nevím, jak vám mám poděkovat, omluvit se a zase poděkovat. Cítím se tak trapně, že mě naprosto opustila jakákoli láska. Cítím jen trapno a trapno. Vando, prosím vás, odpusťte mi, strašně jsem vám ublížila. Vy jste naprosto skvělá ženská a vůbec si nezasloužíte tímhle procházet! A teď se ještě chovám tak bláznivě, že s vámi sedím u stolu. Já jsem jen prostě nevěděla, kam jít. Mámu nemám, táta by mi dal v mých pětatřiceti letech pár facek a vyhodil by mě a nejlepší kamarádka je teď na chemoterapii… Prostě jsem měla jen vašeho muže. Víte, můj manžel nejde pro ránu daleko, ne že by mě tloukl jako žito, ale prostě mi čas od času vlepí facku. Říká tomu jedna výchovná. Ale druhý den se šíleně omlouvá, asi si neumí pomoct, je cholerik a pruďas a já se ho někdy bojím. On hrával hokej, je to chlap jak hora, i malá facka je v jeho podání rána jako z děla,“ vyprávěla Monika a já byla jako ve snách. Tohle snad nemůže být pravda, říkala jsem si a nakonec té ubrečené holčině v pantoflích s bambulemi řekla, jak se sama cítím. Monika pokývala hlavou, že chápe, načež jsme se rozešly každá do své postele. Ona ani já jsme nespaly, zato manželovo chrápání bylo slyšet přes otevřená okna celou noc, což mě utvrdilo v tom, že dozrál čas k rozchodu! Ráno jsme s Pavlem našli v kuchyni vzkaz. Monika se mi ještě jednou omlouvala a Pavlovi napsala, že je se vším konec. Nicméně nám oběma poděkovala, že jsme jí otevřeli oči a ona se odhodlala se svým tyranským manželem rozejít. Nebudete mi věřit, ale já se o ni v tu chvíli vlastně docela bála. Nedovedla jsem si představit, jak přijde domů, co bude říkat, jak se bude bránit, kam půjde. Pavel opět jen stál a zíral a nahlas přemýšlel, co má dělat, jak má Monice pomoct a zároveň přitom neublížit mně – nejspíš čekal, že mu nějak poradím. „Pavle, asi je ti jasné, že i s námi je konec, už se nehodlám vracet do stejné řeky, možná bych se v ní ještě nějakou dobu brodila, než bych se v ní nakonec definitivně utopila. S ostatním si musíš poradit sám!“ řekla jsem, a jak jsem řekla, tak jsem i udělala. Ode dne, co jsem „zachraňovala“ manželovu milenku před jejím vlastním mužem, už uběhl nějaký ten čas. Bydlím sice sama s dcerami, ale velmi spokojeně a poklidně, díkybohu v našem domě! S mužem jsme se dohodli na roční odluce, kdy si každý pečlivě rozmyslíme, jak budeme v životě pokračovat dál. Monika se mi několikrát ozvala. Se svým Tadeášem se nakonec dali opět dohromady a čekají první vytoužené miminko – nu, každý je svého štěstí strůjce! No a já jen doufám, že během dalších měsíců pochopím, zda se mají naše cesty s Pavlem definitivně rozejít, ale zatím si myslím, že ano. Samotnou mě překvapilo, jak lehce se mi najednou dýchá, s jakým klidem a rozhodností kráčím nyní životem, jako by někdo odemkl zámek, který mi poutal těžkou olověnou kouli k noze! Jak říká moje kamarádka: „Všechno je dobře!“ A v tomto případě byla oním „dobře“ milenka Monika, bez ní bych se k odchodu nikdy neodhodlala. Vanda, 43 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Prvomájová pusa skončila rozchodem. Pohádali jsme se kvůli obyčejnému brhlíkovi

Fri, 21 Aug 2026 11:00:00 +0200

Prvomájová pusa, brhlík a urážky maminek Tehdy jsme s Jindrou spolu chodili asi půl roku. On studoval architekturu, kráčeje hrdě ve šlépějích svého otce a dědečka. Já jsem studovala francouzštinu a angličtinu. Bydlela jsem na koleji, zatímco Jindra s rodiči v rodinné vilce. Občas jsem tam v Jindrově pokoji přespávala, ale tajně, neboť Jindrova matka byla dáma puritánská a kromě toho ve mně neviděla ideální nevěstu. Vysokoškolačka – to bylo v pořádku – ale ta rodina! Táta soustružník a máma kuchařka ve školní jídelně. K tomu dva starší bratři, kteří díru do světa taky neudělali: grafik na volné noze (hluboko do kapsy) a kuchař. Sice v mezinárodním hotelu, ale prostě kuchař. I přes můj „plebejský“ původ mě Jindra miloval a já jeho také, navzdory jeho matce. Už tomu bude pětadvacet let. Internet byl tehdy u nás v plenkách a vědomosti se vyhledávaly v knihách a encyklopediích. Na ten den, kdy naše idylka málem skončila, do smrti nezapomeneme. Byl první máj, já dostala pusu pod rozkvetlou třešní. „Jé, podívej, tamhle na stromě šplhá brzlík,“ oznámil mi rozjásaně Jindra. Kouknu se a vidím – šplhá tam krásně zbarvený brhlík lesní. „To není brzlík, miláčku. To je brhlík. Brzlík je žláza. Je důležitá hlavně v pubertě, mimo jiné pro vývoj pohlavních orgánů.“ Jindra na mě nedůvěřivě pohlédl. „Jaký brhlík?! Brhlík je žláza, pták je brzlík! Tohle vím jistě, protože k nám na zahradu pravidelně přilétá a vždy ho s mámou obdivujeme!“ „Tak to bych chtěla vidět na vlastní oči,“ pravila jsem nakvašeně. „Jak si žláza leze po stromě! Nekuká náhodou? Nepleteš si to s kukačkou? To je takový větší pták, který klade vajíčka do cizích hnízd…“ „Ty jsi zase chodící knihovna!“ odvětil Jindra uraženě. „Máma se náhodou v ptactvu dobře vyzná, od dětství mě učila rozeznávat různé druhy…“ „No jo, tvoje máma!“ vyjela jsem na něj. „Ta nepozná kosa od pěnkavy ani holuba od vrány! Zrovna posledně, když jsem byla u vás, mi ukazovala strakapouda a tvrdila mi, že je to žluna! Nechtěla jsem dělat chytrou, tak jsem to přešla. Ale s takovouhle výukou… pak máš poznat brhlíka!“ „Co máš proti mojí mámě?! Má za sebou dva semestry na přírodovědecké fakultě. Pak otěhotněla se mnou a musela studia nechat.“ „Jaká to škoda!“ pravila jsem posměšně. „Mohla z ní být světoznámá ornitoložka, autorka pojednání na téma vývoj ptactva od brzlíku k brhlíku.“ Jindřich se zlobil, že jsem ironická, že si dělám legraci z jeho maminky, která obětovala nadějná studia výchově svého jediného syna. „No samozřejmě,“ přisadila jsem si. „Obětovala studia a provdala se za vlivného a zazobaného pana architekta, i když byl o patnáct let starší.“ Jindra na mě upřel zrak plný zloby. „Proč se do ní navážíš?! Zametej si před vlastním prahem! Tvoje máma měla tvého nejstaršího bratra za svobodna, teprve pak si ji tvůj táta vzal. A kam to dotáhla ona? Kuchařka ve školní jídelně, to je mi kariéra! Vařit dětem to hnusné UHO!“ Zpackaný rozchod a slzy na koleji Tak tohle neměl Jindřich říkat! „No a co?! Táta odjížděl na měsíce na montáže, když máma s bráchou otěhotněla, to dobře víš! Co to sem vůbec taháš? Moje máma by mohla klidně vařit v interhotelu! To brácha od ní tenhle talent pochytil a taky v interhotelu vaří! Ale vám je to málo, co? Pane budoucí architekte! Víš co? Trhni si nohou! U tebe ten brzlík asi předčasně zakrněl! On má totiž taky vliv na povahové vlastnosti. Když zakrní, je z člověka sebestředný náfuka! O pohlavním vývoji ani nemluvě!“ zaimprovizovala jsem. „Tak tobě to nestačilo? Urážíš ještě mě! Jsi necitlivá a zlá! A to jsem s tebou chtěl žít! Teď ses ale vybarvila! Ne, já končím!“ „Tak si jdi, ty brzlíku!“ zaječela jsem už skoro hystericky. A Jindřich šel. Rozbrečela jsem se. Do háje! Ale vždyť jsem měla pravdu, brhlík je pták a brzlík žláza… Proč se ta naše debata tak hloupě zvrtla? Seděla jsem v pokojíčku na koleji a do hlavy se mi vkrádaly výčitky. Nemusela jsem do debaty zatahovat Jindrovu matku. Ale když on mě k tomu vlastně donutil! To bylo pořád maminka sem, maminka tam… Kdyby aspoň nechal na pokoji moji mámu! Ale to ne, kuchařka je mu málo, milostpánovi! Celý týden jsem čekala, zda Jindra zavolá na náš kolejní telefon. Nebo se nečekaně zjeví s kytkou a řekne, že je mu to líto. Jenže nic. Encyklopedie, psací stroj a velký návrat Uplynul druhý týden a mně došlo, jak moc mám toho pitomce ráda. Hrozně mi chyběl. A tak jsem si zašla do univerzitní knihovny a vyhledala informace o opeřenci jménem brhlík. Potom jsem na koleji vytáhla svůj psací stroj a napsala Jindrovi dopis: „Milý Jindřichu, i když jsi mi řekl, že se mnou končíš, možná bys měl vědět že: Brhlík lesní je pták velký přibližně jako vrabec, dorůstá délky 13–14,5 cm, v rozpětí křídel měří 23–27 cm a váží kolem 23 g. Má zavalité tělo, krátké končetiny, velkou hlavu a šídlovitý zobák. Vrch hlavy a těla je šedomodrý, letky jsou tmavé. Černý pruh, který se táhne od kořene zobáku přes oko až k týlu, bývá u samic poněkud užší. Líce a hrdlo jsou bělavé, spodina žlutooranžová (u severních a východoevropských populací bílá), boky a spodní krovky ocasní narudlé, u samce velmi tmavé, oči černé a končetiny žlutooranžové. Brhlík lesní je poměrně známý opeřenec, hlavně díky tomu, že po kmenech stromů šplhá i hlavou dolů. Současně je velice nápadný tím, že se vyskytuje i v zahradách a parcích, tedy v blízkosti člověka. Mám ze všeho hlavu dolů jako ten brhlík. Tvoje Ivana.“ Uplynul týden a já jsem dostala od Jindřicha dopis: „Milá Ivano, brzlík je hlavním orgánem pro diferenciaci a funkční dozrávání T-lymfocytů. Stejně jako kostní dřeň nebo bursa Fabricii u ptáků je jedním z primárních lymfatických orgánů společně s červenou kostní dření. V lidské anatomii se thymus nachází v horním anterioru hrudní dutiny za sternem (hrudní kost). Měla jsi pravdu. Brzlík mám ale v pořádku a brhlíka jsem pozdravoval (měl bělavé líce a byl hlavou dolů). Mám tě rád. Tvůj Jindřich.“ Tentokrát jsem se rozbrečela samou radostí. Druhý den večer mi volala kolejní vrátná, že mám dole návštěvu. Schody jsem brala po dvou. Stál tam můj Jindra a v ruce třímal kytici. Skočila jsem mu do náruče, kytice spadla na zem a my se líbali jako o život a tiskli se k sobě jako před koncem světa. A pak jsme se začali smát. Smáli jsme se, až nám tekly slzy a já se smíchy málem počurala. Krátce nato jsme se vzali, dostudovali, našli si bydlení a narodila se nám dvojčata. Ivanka bude učitelkou přírodopisu a Jindra ornitologem. No není to náhoda? Ivana, 46 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Dnes slaví svátek Johanka: něžná duše s velkým srdcem, význam tohoto jména vás překvapí

Fri, 21 Aug 2026 00:02:00 +0200

Svátek Johanka připomíná jedno z nejmilejších ženských jmen, které v sobě spojuje jemnost, tradici i hluboký význam. Jméno Johanka je variantou jména Johana a jeho původ i význam jsou stejné. Vychází z hebrejského základu a tradičně se vykládá jako „Bůh je milostivý“. Právě proto patří mezi tradiční česká jména, která si uchovávají citovou sílu i kulturní hloubku. Pokud vás zajímá historie jména Johanka, jeho původ nebo proč je svátek Johanka tak oblíbený, čeká vás příběh plný laskavosti, ženské síly a krásné tradice. Tip: Význam, původ, numerologie - vše o jménu Johanka Jaké je jméno Johanka podle numerologie? Jméno Johanka má podle numerologie činné číslo 6. To je číslo něhy, harmonie a rovnováhy. Pokud vás zajímá numerologie jména Johanka, pak vězte, že právě šestka bývá spojována s láskou ke kráse, klidu a pevným mezilidským vztahům. Nositelky tohoto čísla bývají laskavé, empatické a velmi citlivé k potřebám druhých. Umějí naslouchat, podporovat své blízké a vytvářet kolem sebe prostředí plné bezpečí a porozumění. Často působí jako tiché opory rodiny i přátel — ne okázale, ale s opravdovou hloubkou. Číslo 6 zároveň ukazuje na silný smysl pro odpovědnost. Johanky mohou působit jemně a nenápadně, ale uvnitř mají velkou stabilitu. Ve složitých chvílích si dokážou zachovat rozvahu a jejich přítomnost bývá uklidňující pro celé okolí. Význam činného čísla 6 naznačuje také estetické cítění a touhu po harmonickém životě. Lidé spjatí s tímto číslem mívají blízko ke kráse, pořádku i vyrovnaným vztahům. Jméno Johanka je tak podle čísel spojeno s osobností plnou citu, elegance a vnitřního míru. Zjistěte více o numerologii jména Johanka Známé osobnosti se jménem Johanka Johanka z Arku – jedna z nejslavnějších nositelek tohoto jména v evropských dějinách. Stala se symbolem odvahy, víry a nezdolnosti. Její příběh dodnes inspiruje lidi po celém světě. Johanka Orleánská – české označení pro Janu z Arku připomínané v literatuře i kultuře jako výjimečná žena dějin. Johanka Hanychová – známější osobnost současného českého mediálního prostoru mladší generace; její jméno pomohlo udržet tuto podobu živou i mezi dnešními rodiči. V širším kulturním kontextu je navíc třeba zmínit i slavné nositelky příbuzného základu Jana/Johana/Jeanne/Joan napříč Evropou. Právě odtud pramení síla tohoto jmenného rodu: spojuje statečnost, ženskost i historickou váhu. Proč dát dítěti jméno Johanka? 5 důvodů, které vás možná překvapí 1. Krásný význam: Jméno Johanka vychází ze stejného základu jako Johana a znamená „Bůh je milostivý“. Nese tedy poselství dobra, ochrany a laskavosti. 2. Tradiční české jméno s jemným zvukem: Pokud hledáte tradiční česká jména pro holčičky، která nezní tvrdě ani obyčejně، Johanka nabízí nádhernou rovnováhu mezi klasikou a něhou. 3. Silné historické kořeny: Historie jména Johanka sahá až k dávným biblickým základům، takže jde o volbu se skutečnou hloubkou، ne jen o líbivý trend. 4. Působí mile i důstojně zároveň: Jako dětské jménom zní roztomile، ale obstojí i v dospělosti। Je srdečné، zapamatovatelné a elegantní. 5. Numerologická harmonie: Činné číslo 6 spojuje toto jménom s láskou، empatií، krásou и rovnováhou। Pro rodiče hledající nejlepší jmèna pro děti s pozitivní energií je to velmi lákavá volba. Tento týden slaví svátek: Petra (17. 8.) Petruše (17. 8.) Helena (18. 8.) Jelena (18. 8.) Ludvík (19. 8.) Ludvika (19. 8.) Bernard (20. 8.) Bernarda (20. 8.) Johana (21. 8.) Johanka (21. 8.) Bohuslav (22. 8.) Božislav (22. 8.) Sandra (23. 8.) Tekla (23. 8.) Příští týden oslaví svátek: Bartoloměj (24. 8.) Natanael (24. 8.) Elvíra (25. 8.) Radim (25. 8.) Luděk (26. 8.) Luďka (26. 8.) Otakar (27. 8.) Otakara (27. 8.) Augustýn (28. 8.) Augustýna (28. 8.) Evelina (29. 8.) Miron (29. 8.) Kim (30. 8.) Vladěna (30. 8.) Chcete vědět, kdo kdy slaví svátek? Vybíráte jméno pro miminko? Kompletní seznam jmen na eMiminu Kdy slaví svátek (kalendář) Holčičí jména Klučičí jména Nejoblíbenější jména Neobvyklá jména

Dnes slaví svátek Johana: silná a nezkrotná duše, jejíž význam vás překvapí

Fri, 21 Aug 2026 00:02:00 +0200

Svátek Johana připomíná jedno z krásných tradičních českých jmen, které v sobě nese sílu, něhu i hluboký duchovní odkaz. Jméno Johana má hebrejský původ a vyvinulo se ze jména Jochanán, jehož význam se překládá jako Bůh je milostivý nebo dar boží. Do češtiny se dostalo přes němčinu jako varianta jména Jana. Právě spojení starobylé historie, jemného zvuku a výrazné osobnosti dělá ze jména Johana výjimečnou volbu pro rodiče, kteří hledají nejlepší jména pro děti i zajímavou historii jména Johana. Tip: Význam, původ, numerologie - vše o jménu Johana Jaké je jméno Johana podle numerologie? Jméno Johana podle numerologie nese činné číslo 22, které patří mezi nejsilnější numerologická čísla vůbec. Toto číslo je spojováno s velkými vizemi, mimořádnou inspirací a schopností proměňovat sny ve skutečnost. Numerologie jména Johana tak ukazuje na osobnost, která není stvořená pro obyčejný průměr, ale pro výrazné životní kroky a silný vliv na své okolí. Nositelka tohoto jména bývá ctižádostivá, houževnatá a odvážná. Nezalekne se překážek a často ji pohání silná představa o tom, čeho chce dosáhnout. Má přirozený talent vést druhé lidi, motivovat je a strhnout svým nasazením. Dokáže myslet ve velkém a vidět dál než ostatní. Číslo 22 ale přináší i důležitou lekci: obrovská energie potřebuje správný směr. Pokud se Johana naučí pracovat s vlastním tlakem na výkon a udrží své emoce pod kontrolou, může dosahovat neobyčejných výsledků. Význam čísel u tohoto jména tedy mluví jasně: síla, charisma, vytrvalost a potenciál k opravdu velkým činům. Zjistěte více o numerologii jména Johana Známé osobnosti se jménem Johana Johanka z Arku – francouzská světice a jedna z nejslavnějších žen evropských dějin; stala se symbolem odvahy, víry a neústupnosti v boji za svou zemi. Johana z Rožmitálu – česká královna a manželka Jiřího z Poděbrad; byla významnou postavou českých dějin a reprezentovala důstojnost i politický vliv královského dvora. Johana Švarcová – česká herečka spojená s divadlem i televizní tvorbou; její práce oslovila široké publikum citlivostí i profesionalitou. Johana Gazdíková – česká herečka známá svou energií na jevišti i před kamerou; patří k současným nositelkám tohoto krásného jména v kulturním prostoru. Johana Šílená – královna Kastilie; historicky výrazná panovnice evropských dějin, jejíž život dodnes fascinuje historiky i veřejnost svou dramatičností. Proč dát dítěti jméno Johana? 5 důvodů, které vás možná překvapí 1. Jméno Johana má nádherný význam. Překlad Bůh je milostivý nebo dar boží dává tomuto jménu hluboký duchovní rozměr i jemnou symboliku. 2. Patří mezi tradiční česká jména s historií. Pokud hledáte nejlepší jména pro děti s kořeny, příběhem a kulturním přesahem, historie jména Johana rozhodně stojí za pozornost. 3. Zní elegantně i silně zároveň. Johana spojuje ženskost s odvahou a působí něžně i sebevědomě v každém věku. 4.Hodí se k výrazné osobnosti.Nositelkám bývá připisována energie,b ojovnost,v ytrvalostaschopnostjítzasvým.Totoj ménojep ro dívky,kterémají zářit anebátsevýzev. 5.Jej mezin árodněsrozumitelné.V různýchjaz ycíchmákrásnépodobyajednodušese vyslovujei zapamatuje.Toocenírodiče,k teříchtějítradiciisvětovýpřesah. Tento týden slaví svátek: Petra (17. 8.) Petruše (17. 8.) Helena (18. 8.) Jelena (18. 8.) Ludvík (19. 8.) Ludvika (19. 8.) Bernard (20. 8.) Bernarda (20. 8.) Johana (21. 8.) Johanka (21. 8.) Bohuslav (22. 8.) Božislav (22. 8.) Sandra (23. 8.) Tekla (23. 8.) Příští týden oslaví svátek: Bartoloměj (24. 8.) Natanael (24. 8.) Elvíra (25. 8.) Radim (25. 8.) Luděk (26. 8.) Luďka (26. 8.) Otakar (27. 8.) Otakara (27. 8.) Augustýn (28. 8.) Augustýna (28. 8.) Evelina (29. 8.) Miron (29. 8.) Kim (30. 8.) Vladěna (30. 8.) Chcete vědět, kdo kdy slaví svátek? Vybíráte jméno pro miminko? Kompletní seznam jmen na eMiminu Kdy slaví svátek (kalendář) Holčičí jména Klučičí jména Nejoblíbenější jména Neobvyklá jména

Přivedl mě představit rodičům. Když jsem spatřila tchyni, málem mě kleplo

Thu, 20 Aug 2026 17:00:00 +0200

Těžké začátky, dospívající syn a první lásky Malé děti jsou oblíbeným tématem hovorů dávno předtím, než se vůbec narodí. A poté se rozjede kolotoč. Slova rodičů, prarodičů, tetiček či strýčků se týkají většinou roztomilosti a pokroků mrňouse. Jeho rošťárnám se všichni smějí. Pozoruhodné je, že s věkem jako by život dítěte nabýval nádechu tajemna. Když se zeptáte rodičů na dítě, které vplulo do pubertálního věku, moc se toho nedozvíte. Většinou protočí oči, zalomí rukama, ti nejsdílnější utrousí: „Škoda mluvit, je na zabití!“ Já jsem syna Filipa vychovávala od začátku sama. Jeho otec zemřel, když jsem byla v šestém měsíci těhotenství. Byla to těžká doba, ale pomáhali mi moji rodiče i rodiče zesnulého skoromanžela. Byli vděční, že když přišli o syna, zůstal jim alespoň vnuk. Zatím jsem nepřemýšlela o tom, že bych si měla najít nového partnera, ale jak čas utíkal, začali mě všichni nutit, že bych to měla udělat, dokud jsem ještě mladá a Filípek je malý. Říkala jsem si, že láska už pro mě není, že už mám vyčerpáno a že žádný muž by nemohl mít Filípka rád tak, jak by ho měl rád jeho vlastní otec. V dalších letech jsem sice potkala pár mužů a prožila s nimi krátké románky, ale nikdy to k trvalému vztahu nevedlo. Když bylo Filipovi patnáct, začal náš do té doby kamarádský vztah skřípat. Byl hubatý, klackovitý, odmlouval, když jsem ho zavolala k jídlu, tvářil se, jako by mi dělal milost, že sní, co jsem uvařila. Doufala jsem, že až se Filípek poprvé zamiluje, třeba tu pubertu přežijeme lépe. Jednou večer se mě zeptal, zda by mi nevadilo, kdyby k nám v sobotu přijela jeho kamarádka. Řekla jsem, že ne, jeho kamarádi k nám chodili běžně. Když však dodal, že mi ještě zavolá máma Julie, zpozorněla jsem. „Proč by mi měla volat?“ Synek jen ledabyle opáčil, že Juliina máma je hrozně úzkostlivá. Druhý den mi skutečně zazvonil mobil a ozvala se v něm maminka kamarádky, která měla přijet. Řekla mi, že když „naši mladí“ v sobě našli zalíbení, měly bychom jim určit pravidla, aby nedošlo k něčemu nepatřičnému. Že na prvním místě by „děti“ měly dokončit školu. S tím nezbývalo než souhlasit a Julinčina maminka spokojeně konstatovala, že je dobře, že mám na věc tentýž názor. Ještě mi oznámila, že k nám Julii přiveze a zase si pro ni přijede. Jakmile jsem položila telefon, utíkala jsem za Filipem s dotazem, zda s Julií opravdu chodí, nebo je to jen kamarádka, jak říkal. Dozvěděla jsem se, že to je přece jasné. Moc moudrá jsem z toho nebyla, spíš jsem byla rozpačitá, že synovo zamilování přišlo tak brzy a že první návštěva jeho dívky bude tak oficiální. Přichystala jsem pohoštění a nervózně čekala, zatímco Filip mi doporučil, ať se „hodím do klidu“. Juliina maminka byla žena příjemná, nicméně kapánek ráznější. Sdělila mi, že s manželem mají s holkou velké plány na studia, protože na ni dlouho čekali. Myslela jsem, že je Julie jedináček, ale vzápětí mi bylo sděleno, že má bratra, který je ale o dost starší. Než Julinčina máma vypila kávu, měla jsem už slušný přehled o jejich příbuzenstvu a sama jsem musela odpovídat na všetečné otázky, jaké je mé zaměstnání, co bude po gymnáziu studovat Filip a zda je dům, ve kterém bydlíme, náš. Upřímně jsem si oddechla, když se máma Julie zvedla se slovy, že pojede nakoupit a něco si zařídit a poté se pro ni vrátí. Chtělo se mi smát. Měla jsem z návštěvy dojem, jako by se „ti naši mladí“ měli snad za měsíc brát. Nicméně Julinka byla děvče slušné a sympatické a můj syn na ní mohl oči nechat. Problém byl v tom, že jsem věděla, že můj Filip u ničeho nikdy dlouho nevydrží, a měla jsem podezření, že tady to nebude jinak. Nechala jsem si ho ale pro sebe a jen syna upozornila, ať se chová slušně, že bych se nerada dostala s mámou Julinky do konfliktu, a vypočítala mu pravidla, která bych ráda, aby dodržoval. Zmínila jsem pro jistotu i problematiku nechtěného těhotenství, načež můj synek protočil panenky v sloup, přednáška mu zjevně byla proti srsti. Ohradil se slovy: „No co si o mně, mami, myslíš? Nejsem blbej.“ Mladší kolega v bance a nečekané vzplanutí Přednášku jsem si ale opravdu mohla odpustit, protože neuplynul ani měsíc a Filip pustil Julii k vodě. Dozvěděla jsem se to z nepříjemného telefonátu Juliiny matky, která mi vyčinila, že je můj synek přelétavý. Vyslechla jsem si její stížnosti, ale nijak hlouběji jsem se tím nezabývala. Tentokrát jsem totiž už měla jiné starosti. A netýkaly se Filipa, ale mého nového spolupracovníka Radima, milého, sympatického muže, který nastoupil k nám do banky a já jsem ho dostala „na starost“. Zatímco jsem ho pečlivě zasvěcovala do náplně práce, měla jsem dojem, že se mnou občas flirtuje. Tu nahodil dvojsmyslnou poznámku, tu prohodil, že dnes mi to obzvlášť sluší. Nebudu vám lhát. Líbil se mi, a dokonce moc. Jenže byl o dost mladší a to já jsem nikdy nechtěla. Když mě pak pozval na večeři, odmítla jsem se slovy, že bych mu mohla pomalu dělat mámu. Ohradil se, že to by rozhodně nešlo, protože jsem starší o pouhopouhých osm let. Pro mě to ale byla nekonečná propast. Je pravda, že Radim působil mužně, tudíž na první pohled nebyl ten rozdíl mezi námi tak patrný. Odolávala jsem dlouho, ale on byl velmi vytrvalý. A tak jsme spolu po pár týdnech začali chodit. Dokonce jsem Radima po nějakém čase seznámila s Filipem a ti dva si kupodivu padli do noty. Když jsem se na ně jednou pozorně zadívala, měla jsem dojem, že jsem Radima už dříve musela někde vidět. Někoho mi hrozně připomínal, ale koho, na to jsem nepřišla. Radim žil zatím u rodičů, protože se před nástupem do naší banky vrátil ze zahraničí, kde delší dobu pobýval. Byt měl už vybraný, jen čekal, až ho developer dostaví. Netrvalo dlouho a požádal mě o ruku. Bylo to na dovolené u moře, kam mě a Filipa pozval… Neuvěřitelné odhalení Když jsme byli zasnoubeni, byl nejvyšší čas na to, aby mě Radim představil rodičům. A tak jsme v neděli nasedli do auta a vyrazili do restaurace, kterou Radim rezervoval. Filip příliš nadšený nebyl, ale chápal, že se mnou jet musí. Když jsme brzdili před restaurací, byla jsem hrozně nervózní. Radim mě uklidňoval: „Neboj, naši nekoušou a já si tě vezmu, ať se jim budeš líbit, nebo ne. Jo, ségru jsem pozval taky, ať si má Filip s kým povídat,“ dodal. Filip protočil panenky a šli jsme. Radimův otec vyskočil od stolu a podával mi ruku, abychom se představili. Vzápětí jsem ale ztuhla, když se postavila jeho matka a pronesla: „My už se ale známe, že?“ „Neříkej, mami, a odkud?“ podivil se Radim. „To by mě teda ve snu nenapadlo!“ žasl, když jsem mu vysvětlila, že jeho malá sestra přednedávnem chodila s mým Filipem. Bylo to skutečně tak. Proti mně stála matka Julie, kterou tehdy náš Filip pustil k vodě. Mladí to však zjevně neřešili, protože byli v družném hovoru a cosi si důležitě ukazovali na svých telefonech. Do toho Julka pokřikovala: „To je super, brácha, budeme tady s Filipem příbuzní!“ Atmosféra se uvolnila. Byl to moc hezký den a to, že jsem starší než Radim, rozhodně nikdo neřešil. Když jsem na to upozornila, Radimova matka jen pronesla: „Hlavně když je náš kluk spokojený!“ Do měsíce jsme se stěhovali do nového, za další dva byla svatba, no a za půl roku jsme Filipovi oznamovali, že bude mít sourozence, a Julii, že bude teta. Dnes už je s námi doma malá Deniska a já jsem šťastná, že mám konečně úplnou rodinu. Osud je nevyzpytatelný a svět malý. Z Julie s Filipem sice pár nikdy nebude, ale zato jsou z nich dobří kamarádi. Osud určil sám, co je pro koho nejlepší. Beáta, 38 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Mateřské mléko: Složení a nutriční hodnoty

Thu, 20 Aug 2026 16:57:23 +0200

Mateřské mléko je tedy z kvantitativního, tak z kvalitativního hlediska složení potravy naprosto dokonalé. Další výhodou je skutečnost, že mateřské mléko představuje pro člověka jako savce přirozenou potravu – je tedy na její příjem a zpracování adaptován. Jednoduše řečeno – malé dítě mateřské mléko velmi snadno stráví. To samé platí o vstřebávání jednotlivých živin, jejichž biologická dostupnost je nejvyšší právě při příjmu z mateřského mléka. Změny složení mateřského mléka Složení mateřského mléka se mění v čase – jednak v průběhu doby, po kterou matka kojí (kolostrum, přechodné a zralé mateřské mléko), tak i v průběhu jednotlivého kojení: na začátku každého kojení dostává dítě vodnaté mléko, které obsahuje málo živin, ale které je schopno miminko dostatečně hydratovat - dodat vodu, tedy uhasit žízeň. Poté dítě přijímá tzv. zadní mléko – mnohem hustší a na živiny bohatší část mateřského mléka. Kolostrum neboli mlezivo je smetanově žlutá tekutina, která je produkována prsní žlázou v průběhu prvních hodin po porodu. Hlavními složkami kolostra jsou protilátky, makrofágy, a obsahuje více bílkovin, vitamínů, ale méně tuků ve srovnání s mateřským mlékem. Kolostrum přesně vyhovuje nárokům právě narozeného novorozence – neobsahuje mnoho vody, kterou by stejně ledviny dítěte nebyly schopny zpracovat, množství vitamínů A a E chrání dětský organizmus před oxidačním stresem, vitamín K chrání před krvácením atd. Po 40-ti hodinách od porodu se začíná tvořit mateřské mléko. Nutriční hodnoty 100 ml mateřského mléka obsahuje asi 7 gramů sacharidů (cukrů), 1,2 gramu bílkovin a 3,5 gramů tuku. Energetický příjem ze 100 ml mateřského mléka je okolo 300 kJ. Matka, která své dítě kojí často, mu dodává méně vydatné (co se týče živin) mléko než matka, která kojí své dítě méněkrát denně – o to výživnější mléko kojenec dostává – jedná se o zajímavý mechanizmus přírody, který zajišťuje, že každé miminko dostane za den přesně tolik živin a energie, kolik opravdu potřebuje. Je nutné také zmínit skutečnost, že složení mateřského mléka ovlivňuje také matka - a to především svou výživou. Pokud kojící žena přijímá nadměrné množství sladkostí, i mateřské mléko se stává sladším. Podobných příkladů bychom mohli najít celou řadu. Do mateřského mléka přechází celá řada léků a drog – včetně nikotinu a THC z marihuany. Žena během těhotenství a kojení by rozhodně neměla kouřit – škodí jednak sobě, ale hlavně svému dítěti. Situace u alkoholu a drog je obdobná. Těhotenství je dobrým důvodem tyto zlozvyky či závislosti ukončit. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma!

Laktační krize: Jak zachránit laktaci?

Thu, 20 Aug 2026 16:56:22 +0200

Co je laktační krize Laktační krizí je označováno období, kdy je miminko stále hladové a dožaduje se častého kojení, třeba i každou hodinu, je hladové a plačtivé. Maminky proto často znejistí, zda mají dostatek mateřského mléka. Často se do souvislosti s laktační krizí dává růstový spurt miminka, který neznamená nic jiného, než to, že miminko vyroste rychleji do délky během krátké doby a na váze se neukáže očekávaný váhový přírůstek. Ale je to naprosto běžná záležitost. Netřeba se znepokojovat. Příští měsíc bude vše v pořádku. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! K frustraci často přispívá i pocit prázdnějších prsou, která už nejsou tak plná. Po prvních týdnech kojení prsa přirozeně změknou a uvolní se, ačkoli tvoří stejné množství mléka. Počáteční stav a vzhled prsů po porodu je způsoben hormony, které toto maximálně ovlivňují. Tvorba mléka se později jen ustálí podle potřeb miminka. Je nutné podotknout, že převážné množství mateřského mléka se tvoří ve chvíli, kdy miminko saje a stimuluje tak vyplavování hormonu pro tvorbu mateřského mléka. „Nejlepší řešení je miminku prostě vyhovět a podřídit se jeho požadavkům a chuti. Maminka tak přikládá častěji a miminko přechodně na jednotlivou dávku vypije menší množství, ale celkový objem mateřského mléka nakojeného za 24 hodin je pak optimální,“ doplňuje laktační poradkyně Miluše Plecerová. Maminky na eMiminu se podělily o zkušenosti s laktační krizí v diskuzi. Kdy přichází laktační krize Během prvního roku života miminka dochází k několika fázím zrychleného růstu, kterým se říká růstový spurt. A laktační krize se může objevit právě v těchto obdobích. Některé děti bývají během růstového spurtu neklidné až rozčilené, u jiných dětí se naopak žádné změny nedají ani postřehnout. Produkce mléka se těmto růstovým obdobím přizpůsobí zpravidla za dva dny. Čím častěji se miminko kojí, tím více se produkce mléka zvyšuje. Růstové spurty se objevují: kolem 7. až 10. dne, ve 2. až 3. týdnu, 4. až 6. týdnu, 3. měsíci, 4. měsíci, 6. měsíci, 9. měsíci. „V devátém měsíci už převážnou část výživy miminka netvoří pouze mateřské mléko, ale i jiné produkty. Laktační krizi, pokud by přišla, toto miminko ani nepocítí,“ uklidňuje laktační poradkyně. Každé miminko je však jiné, a proto se neděste, když u vás přijde růstový spurt dříve, nebo naopak později. Každý růstový spurt obvykle trvá od 2 do 7 dnů. Jak zvládnout laktační krizi? Zdroj: Canva Jak zvládnout laktační krizi Je důležité pamatovat, že laktační krize je pouze přechodná záležitost. Tím, že s ní umíme pracovat a nepřipustíme si stres, máme vyhráno. Nejčastěji do dvou dnů se prsa potřebám miminka přizpůsobí. „Jakmile se laktační krize objeví, dopřejte si pár dní čas, klidnou mysl, pestrou stravu, tekutiny, odpočinek a pospávání i přes den, aby se produkce mléka mohla přirozeně navýšit,“ vyjmenovává odbornice. Okamžité dokrmování umělou výživou se nedoporučuje. „Každá dávka UM je oddálení přiložení k prsu a tudíž nepodpora kojení a nedostatečná stimulace hormonů,“ varuje poradkyně. Během laktační krize se zkuste řídit následujícími pokyny: Miminko kojte, kdykoli si řekne, klidně každou hodinu. Nevynechávejte noční kojení. Kojte vždy tak, abyste bez ohledu na čas respektovala potřeby miminka. Nejste to vy, kdo má ukončit přiložení k prsu a kojení. Počkejte si na dobrovolné odpojení miminka od prsu. V případě potřeby po kojení či mezi jednotlivými kojeními mléko odsávejte. Pokud maminka vyzkouší všechny možnosti a miminku mléko stále nestačí a neprospívá, je dobré poradit se s pediatrem nebo i laktační poradkyní. Mateřské mléko je sice pro miminko to nejlepší, ale ještě důležitější je pro matku a dítě psychická pohoda. O podobnou zkušenost se podělila naše uživatelka v diskuzi Nezvládla jsem laktační krizi. Jak poznáte, že máte málo mléka? Zdroj: Canva Jak poznám, že mám málo mléka Pokud má žena přece jen obavy z klesajícího množství mléka, měla by si promluvit se svým lékařem nebo laktační poradkyní. Pomohou ženě zjistit, zda má nedostatek mléka, co může být příčinou problému a co s tím může dělat. Časté příznaky nedostatku mléka jsou: Miminko nepřibírá, nebo dokonce hubne. Miminko je i po kojení nespokojené, pláče, hledá ručičky a dává si je k pusince. Při kojení a na jeho konci neusíná a samo se neodpojí od prsu. Miminko při kojení nepolyká, přestože saje. To znamená, že laktace vymizela. Dítě má příznaky dehydratace – potřebuje méně plen, moč je tmavší než obvykle, kůže na bříšku se po uchopení prsty nevrací, je méně elastická. Miminko je letargické. „To už je extrémní situace a znamená to, že problém nebyl rozpoznán a řešen včas,“ říká Miluše Plecerová. Jak podpořit laktaci? Zdroj: Canva 5 tipů, jak podpořit laktaci Zkuste dodržovat následující doporučení, jak zvýšit tvorbu mléka a prodloužit období kojení: 1. Časté kojení: Tvorba mléka vyžaduje intenzivní kojení (každé 2 až 3 hodiny) nebo odsávání mléka. Časté přikládání miminka k prsu povzbuzuje laktaci, nejlépe „kůže na kůži". Noční kojení je také důležité, protože stimuluje sekreci prolaktinu, který podporuje laktaci. Tělo tak dostává impulz k vyšší tvorbě mléka. Před kojením je dobré prsa jemně masírovat, mléko pak lépe poteče. 2. Odpočinek a dostatek spánku: Odpočinek je velice důležitý nejen pro vaše fyzické zdraví, ale i to psychické. Zkuste odpočívat častěji, kdykoli budete mít prostor. 3. Pitný režim dle signálů a potřeb těla a pestrá strava: Je důležité dodržovat pitný režim (uhasit včas pocit žízně, neoddalovat pití), pít bylinné čaje na podporu laktace a jíst pestrou stravu bohatou na energii. 4. Duševní pohoda: Zkuste se vyvarovat stresu, nepouštějte se do zbytečných aktivit, které vám berou čas na odpočinek, zapojte příbuzné. V případě tzv. poporodního blues či vážnější poporodní deprese neváhejte požádat o pomoc odborníky. 5. Konzultace s laktační poradkyní: Laktační poradkyně pomůže hledat řešení problémů spojených s kojením (špatné přisátí, nízká produkce mléka). Seznam laktačních poradkyň je uveden na webu Laktační ligy. Více tipů najdete ve článku Jak podpořit tvorbu mateřského mléka. Laktační krize. Jaké zkušenosti mají uživatelky eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz

Diskuze: Laktační krize, jak dlouho? Souhlasím s tím, co řekly holky. Hodně pít, vydatně jíst, zahuštěné polévky, silný vývar, caro, melta, kojící čajíky. Ještě bych přidala, že když chceš navýšit laktaci, tak je dobré kojit z obou prsou. Mě malý nepřibíral, už nám hrozilo UM a jak jsem začala kojit z obou prsou, tak se vše zlepšilo. Jen to kojení z obou prsou nám zůstalo, malému to tak víc vyhovuje, víc toho vypije a je klidnější.

[Autor: Adaneli , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Blíží se laktační krize? Ona se sama tvorba mléka časem upraví a přizpůsobí potřebě děťátka… Taky mě zarazilo, že mi prsa po třech měsících už netvrdla a na „omak“ už jsem ani nepoznala, které prso jsem použila jako poslední … Takže myslím, buď v klidu, mlíčka je dost, jen se už nevytváří nadbytek…

[Autor: Terez85 , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Laktační krize? Nejsem zrovna znalec, ale myslím si, že se ti množství upraví, podle pořeby malého..ale bude to chvilku trvat. My to měly teď ve třech měsících.. Pak se malá zase uklidnila a papkala normálně, ale já měla kozy jako balóny a musela jsem odsávat. Kojení je věda

[Autor: Jiiriinka1 , Přejít na diskusi ]

Zeptejte se odborníka on-line Na eMimino.cz odpovídá např. gynekolog, laktační poradkyně, dermatolog, právník, psychoterapeutka nebo lékaři z centra asistované reprodukce a mnoho dalších Prozkoumejte seznam odborníků

Bolest prsou při kojení: Co ji způsobuje?

Thu, 20 Aug 2026 16:55:35 +0200

Jak ulevit od bolesti prsou při kojení Bolest prsou obvykle způsobuje v prvních dnech po porodu překrvení prsou – otok, způsobený hormonální reakcí. Později je bolestivá mléčná žláza, která se plní mlékem při plném rozvoji laktace. Prs je ve velkém napětí. Bolest prsou při kojení může způsobovat také špatné přiložení dítěte k prsu. Máte bolestivé a citlivé bradavky? Na začátku kojení je to poměrně běžná situace, která ale většinou po čase sama odezní, protože si bradavky na pravidelné kojení zvyknou. Dbejte na vhodnou techniku kojení, kdy děťátko uchopí ústy s bradavkou i velkou část dvorce a bradavka tak není namáhaná, protože je umístěna uprostřed pusinky dítěte. Prsům není třeba věnovat speciální mimořádnou péči, běžně se sprchujte a po nakojení potřete bradavky a dvorce pár kapkami vašeho mateřského mléka. „Preventivně lze použít i krém, slučitelný s kojením, který zamezí vysušení kůže a jejímu eventuálnímu popraskání. Pokud ale bolest přetrvává delší dobu, promluvte si se svým lékařem nebo s laktačním specialistou,“ radí laktační poradkyně Miluše Plecerová. Prsy, pokud možno, udržujte co nejvíce v suchu a teple. Měňte často absorpční vložky v podprsence. Dále vyzkoušejte: Před krmením: Při velkém napětí a tuhém dvorci před kojením odsajte trochu mléka. „Před tím si na prsa položte teplé obklady nebo vyzkoušejte teplou sprchu a poté prsy masírujte plochou obou dlaní. To by mělo nepříjemné pocity zmírnit a lépe mléko z prsu uvolnit a pak odsát nebo kojit,“ vysvětluje laktační poradkyně. Během krmení: Kojte miminko na požádání a při kojení střídejte různé polohy. Pozor, aby miminko nesálo pouze z bradavky, ale pusinkou objalo celý prsní dvorec. Křehkou tkáň bradavky může děťátko při nevhodném přisátí poranit a vzniklé poranění – ragáda – je vstupní bránou infekce. Častou komplikací bývá zánět. Po kojení: Na prsa si přiložte tentokrát studené obklady, ale nikdy ne na dvorec a bradavku. Na zmírnění otoků pomohou i obklady z tvarohu. Mléko zbytečně mezi kojením neodsávejte, aby tělo nezačalo tvořit mléka ještě více. Nejčastěji za bolest prsu může špatná technika přikládání miminka. Přečtěte si článek 7 tipů na osvědčené polohy při kojení Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Jak poznat zánět prsu? Zdroj: Canva Jak poznat zánět prsu Zánět prsu při kojení mívá tři jasné příznaky. Je to bolest uvnitř prsu se stoupající tendencí, zarudnutí kůže v určité oblasti prsu, které se postupně ohraničuje, a zvýšená teplota těla, která dosahuje více než 38,5 °C. Prs je na pohled i pohmat objemnější s výraznou žilní kresbou. Je tuhý na dotek. Při kojení většina maminek cítí úlevu. Pokud je přítomen některý z těchto příznaků, je důležité chladit, masírovat, kojit a odsávat. Vyprazdňovat důsledně prs. Pokud příznaky neustupují, nejdéle do 24 hodin navštivte lékaře. Další příčiny bolesti prsou při kojení: Nadměrná produkce mateřského mléka, slepené mlékovody v prvních dnech kojení při nedostatečné laktaci, hormonální reakce – otok prsou v prvních dnech po narození dítěte, spouštěcí reflex – před kojením můžete cítit mravenčení či brnění v prsou, nesprávné přisátí miminka, sání pouze bradavky nebo pevné stisknutí dásněmi miminka, ucpání mlékovodů, retence kouskem tuku nebo zaschlého mléka, praskliny – ragády v bradavkách, špatně padnoucí kojicí podprsenka. Jak vyléčit zánět prsu, když kojíte? Co způsobuje bolest prsou u kojení? Zdroj: Canva 5 nejčastějších důvodů, proč prsa bolí při kojení a jejich účinná léčba 1. Popraskané a bolestivé bradavky Jedním z nejčastějších důvodů, proč mohou prsa bolet během kojení, jsou popraskané a bolestivé bradavky. „Tento problém často vzniká špatným přikládáním miminka k prsu, kdy se dítě přisává ve špatné poloze a do pusinky nedává celý dvorec, ale jen bradavku,“ doplňuje Miluše Plecerová. Navštivte laktační poradkyni, která vám ukáže vhodné polohy a správné přisátí dítěte při kojení. Mohou pomoci i speciální sběrače mléka, kdy je bradavka uložena v prostoru a neotírá se o prádlo. Také existují speciální krémy, které podpoří hojení a zmírní bolest. V domácím prostředí je vhodné prsy nechat volně na vzduchu, bez oblečení. 2. Kvasinkové infekce na prsu (moučnivka) Kvasinkové infekce mohou způsobit nepříjemnou řezavou bolest na prsou jak u matky, tak i u dítěte, tzv. moučnivku, kdy si vzájemně candidu předávají. Určitě neváhejte navštívit lékaře, aby vám diagnózu potvrdil a předepsal vhodnou léčbu. „Obvykle se infekce léčí antifungálními krémy nebo mastmi pro matku a speciálními kapkami či krémem pro dítě. Důležitá je léčba obou najednou,“ dodává laktační poradkyně. Co pomáhá na bolest prsou při kojení? Zdroj: Canva 3. Zánět prsu Zánět prsu je dalším častým důvodem bolesti prsou. Může být způsoben bakteriální infekcí. Je důležité nepodceňovat tento problém a co nejdříve vyhledat lékařskou pomoc. Lékař obvykle předepíše antibiotika k léčbě bakteriální infekce. Pomoci mohou i studené obklady. 4. Ucpaný mlékovod (retence mléka) Pokud dítě nedostatečně saje nebo jsou mlékovody ucpané, může dojít k retenci mléka, což způsobuje bolest a nepohodlí. „Pokud to jde, pravidelně mléko odstříkávejte, ale před tím masírujte prso směrem od hrudní kosti v průběhu ucpaného mlékovodu, aby se uvolnil nepříjemný tlak,“ radí Miluše Plecerová. Uvolnit mlékovody mohou pomoci teplé obklady, aby se postižená část prsu prohřála, prokrvila a mlékovod se rozšířil a uvolnil. 5. Syndrom bělavé bradavky (stažení cév) Syndrom bělavé bradavky, známý také jako Raynaudův syndrom, může být další příčinou bolesti prsou. Cévy se v bradavkách stahují natolik, že způsobují bolest, která může být velmi intenzivní a pronikavá. Nejčastěji vzniká kvůli intenzivnímu podtlaku při sání miminka. Bradavky se tak nedostatečně prokrvují a bolí. Doporučuje se při kojení dbát na správné přisátí miminka (nenamáhat bradavku) a eventuálně prsy při kojení vyměnit, používat podpůrné podprsenky a pokud problém přetrvává i mimo kojení, konzultovat potíže s lékařem. Jak pečovat o prsa během kojení? Zdroj: Canva Jak pečovat o prsa během kojení Hygiena: Dbejte na běžnou hygienu. Před každým krmením si umyjte ruce, abyste minimalizovala riziko infekce. „Prsy není třeba speciálně hygienicky ošetřovat. Je důležité, aby se miminko osidlovalo přirozenými bakteriemi své maminky. Proto prsy jen sprchujte, nemydlete,“ vysvětluje odbornice. Nejčastější komplikací mimořádné hygieny pak bývá candida na bradavce, která má velice ráda čisťounkou kůži. Léčení pak bývá zdlouhavé. Po kojení nechte prsa přirozeně proschnout nebo je jemně osušte čistým ručníkem. Masáže: Masáže prsou mohou být užitečné pro uvolnění svalů a podporu uvolnění mléka. Pokud máte pocit, že máte ucpané mlékovody, masírujte prsa výraznými tahy v průběhu mlékovodu od hrudní kosti pohyby směrem ke bradavkám. To může pomoci uvolnit případné zablokování a usnadnit odstříkávání. Obklady: Pro zmírnění bolesti nebo otoků můžete použít teplé nebo studené obklady na postižené prso. Teplý obklad může uvolnit svaly a prokrví prs, zatímco studený obklad může pomoci zmírnit otoky a záněty. Vhodně zvolené prádlo: Správně zvolené kojicí podprsenky jsou klíčové pro pohodlí během kojení. Vyberte si podprsenku s dobrým držením, která nedráždí bradavky a je dostatečně pohodlná pro každodenní nošení. Pokud máte problémy s popraskanými bradavkami, zvažte podprsenku doma nenosit nebo použít sběrače, kde je pak bradavka zející a není namáhaná a odíraná. Možno použít i podprsenku s vloženými polštářky nebo speciálními vycpávkami, které mohou zmírnit tření. Laktační poradkyně: Pokud trpíte bolestivými prsy nebo máte nějaké obavy týkající se kojení, neváhejte se obrátit na laktační poradkyni. Zkušená laktační poradkyně vám pomůže i s technikami správného přikládání, poradí s léčbou různých problémů a v neposlední řadě poskytne i psychologickou podporu. Bolest prsou při kojení. Jaké zkušenosti mají uživatelky eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz Mě boleli vždycky jen v určitou chvíli, kdy se začlo spouštět mlíko. To jsem měla pocit, že mi snad prsa explodují nebo upadnou. Stejná bolest proběhla i ve chvíli, kdy si tělo vzpomnělo, že je čas kojení. A jak dlouho to trvalo? Asi po celou dobu kojení (takže rok a půl), ale pak už to nebylo tak intenzivní a hlavně jsem nekojila tak často. A asi jsem si na to i zvykla Taky mě první 2 měsíce kojení šíleně bolelo. Vždy jen tak na začátku po přisátí(kolikrát jsem se až rozbrečela bolestí), pak to po pár minutách povolilo. Paní na kojeni.net mi napsala, že se u mě zřejmě jedná o syndrom bělavé bradavky všechny příznaky tomu nasvědčovaly Bohužel s tím se nedá nic udělat, jen vydržet, trvá to přibližně ty 2 měsíce. Mně se to pak vrátilo kolem 8-9m ale už to nebylo tak šílené. Mě se tedy při každém přisátí kroutily palce u nohou, technika správná, taky jsem měla požehnání LP Trvalo to cca tři měsíce, nikdy žádný zánět ani kvasinky Ahoj, taky mě strašně bolela prsa při kojení … a pak jsem měla úplně „malinově rudé“ bradavky a malá moučnivku Takže nějaký kvasinky, či co to bylo. Taky jsme měli bílou vodu z lékárny. Ale jsou prý fajn hydrogely, ale to jsme nezkoušeli, to mám jen z doslechu. Tak ať to brzy přejde Průvodce prvním rokem dítěte Co by mělo vaše miminko umět? Podívejte se na orientační přehled toho, jak vaše děťátko poroste a jaké dovednosti bude zvládat. Sledovat vývoj miminka Průvodce prvním rokem dítěte Co by mělo vaše miminko umět? Podívejte se na orientační přehled toho, jak vaše děťátko poroste a jaké dovednosti bude zvládat. Sledovat vývoj miminka

Jak kojit s vpáčenými bradavkami?

Thu, 20 Aug 2026 16:54:52 +0200

Jak vypadají vpáčené bradavky Vpáčené (nebo také vtažené) bradavky má zhruba 10 % žen. Bradavka směřuje dovnitř prsu nebo leží naplocho, místo aby směřovala ven. Může se vyskytnout u obou prsů, ale i jen u jednoho. Jde většinou o záležitost vrozenou, která se ale může projevit až v dospívání. Existují různé typy vpáčených bradavek – bradavky mohou vypadat a na podněty reagovat různě. Není potřeba se děsit, pomoc může být vcelku jednoduchá. Při mírném tlaku na dvorec bradavka sama vystoupí, při uvolnění tak na moment zůstane, načež se opět vrátí do původní pozice. Bradavka se sama vysune při stimulaci chladem nebo při masírování okolí dvorce. Bradavka se dá se snadno vytáhnout odsávačkou, během kojení nebo pomocí manuálního odsávání rukou. Po uchopení se bradavka vysune až při silnějším tlaku. Jakmile přestaneme vyvíjet tlak, bradavka se ihned vnoří zpět do dvorce. Bradavka nereaguje na vytvořený tlak ani stimulaci a je velmi obtížné ji vytáhnout. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Jak vypadají vpáčené bradavky? Zdroj: eMimino Vpáčené bradavky a kojení Je kojení se zapadlými (vpáčenými) nebo plochými bradavkami možné? Ve většině případů kojení možné je, vyžaduje ovšem cvik, trpělivost, radu laktační poradkyně nebo speciální pomůcky. „U vpáčených bradavek může být ale i dvorec nestandardní, zvrásněný a ztluštělý. Vždy se přimlouvám za to dát miminku nějaký čas s maminkou tzv. kůži na kůži, kdy si děťátko prs očichá nebo i olízne, zkusí se k prsu přisát. Dítě tak získá pocit bezpečí a jistoty, že je u své maminky. Tento proces také upevňuje vazbu matky a dítěte a podporuje i laktaci. Až v případě, že běžné kojení opravdu z nějakého důvodu možné není, využijeme pomůcky, například kojicí kloboučky nebo odsávačky,“ dodává zkušená laktační poradkyně Miluše Plecerová. Jak správně kojit, aby miminko prospívalo? Jak vytvarovat bradavky? Pomoct vám můžou kloboučky na kojení. Zdroj: Shutterstock 4 tipy, jak vytvarovat bradavky Ideálním řešením je bradavky před kojením stimulovat pomocí prstů, pokud se nejedná o velmi vpáčenou bradavku, většinou po stimulaci sama vystoupne. V ostatních případech jsou vám k ruce tyto metody: 1. Niplette od Avent Philips. Tato kojicí pomůcka spočívá v přisávání malého kloboučku na bradavky těsně před kojením. Vlivem podtlaku se bradavka vysune a umožní tak přisátí a kojení dítěte. 2. Formovač bradavek. Druhé z možných řešení, která jsou na trhu dostupná, je použití formovače bradavek, například značky Medela. Formovač vyvíjí jemný tlak na okolí bradavky, a tím ji pomáhá formovat. 3. Tejpování. Mezi další možná řešení formování bradavek můžeme zařadit i tejpování. 4. Silikonové kloboučky na kojení. Hodně žen začne řešit vpáčené nebo ploché bradavky až ve chvíli, kdy kojí a hledají tu správnou techniku. Pokud máte zapadlé bradavky a s kojením máte problémy, sáhněte po kloboučcích na kojení – pomohou vám bradavky vytvarovat. Kloboučky nasadíte na bradavku a miminko saje mléko přes ně. Odborníci kojicí kloboučky doporučují až jako poslední možnost, protože jakmile začnete kojit s nimi, pravděpodobně se jich budete těžko zbavovat. 5. Laktační poradkyně. S důvěrou se můžete obrátit na laktační poradkyně, které mají s kojením s vpáčenými bradavkami bohaté zkušenosti. Pozor! Vzhledem k tomu, že by výše uvedené metody mohly vyvolat porod, nedoporučuje se s nimi začínat dříve než po 36. týdnu těhotenství. V každém případě sledujte, zda během stimulace bradavek nepociťujete kontrakce. Pokud by k tomu došlo, je potřeba ihned přestat. Vyzkoušejte všechny zmíněné metody a kojení kvůli vpáčeným bradavkám nevzdávejte. Vpáčené bradavky. Jaké zkušenosti mají maminky z eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz Já sice nemám vpáčené bradavky, ale ploché. V těhu jsem používala formovač od Aventu a teď kojím normálně. V porodnici mi sice sestřičky daly kloboučky, ale doma jsem je během týdne odbourala a teď už dávno kojím bez nich. Ať se ti laktační poradkyně nebo porodní asistentka na ty bradavky podívá, ukáže ti, jak budeš prso nabízet miminku a hned uvidíš, jestli to půjde. Pokud ti doporučí formovače, tak je určitě používej, myslím, že pomáhají, mně teda určitě. Stojí to za to. Ale jak říká jedna moje známá porodní asistentka, raději kojit s kloboučky než vůbec, takže i tak to jde. Ahoj, mám stejný problém a staršího syna jsem kojila jen asi 14 dnů, zkoušela jsem přes klobouček, který byl na něj ale asi moc velký, chytil vždycky jen špičku a sál špatně, měla jsem bradavky samou krev až to skončilo třemi záněty a s atb i konec mléka. obrečela jsem to a za každou cenu se tomu u druhého dítěte chtěla vyhnout. Taky jsem nosila formovače od medely, zkusila jsem v porodnici i ten klobouček, ale dopadalo to stejně jako prve. Od kamarádky tady z emimča jsem věděla, že při trošce snahy by se mohlo zadařit kojit s plochýma bradavkami bez kloboučku, tak jsem to prostě zkoušela a malá se chytla. Byly sice i situace, kdy jsem jí přikládala i 3/4 hodiny, než se jí povedlo přisát, brečely jsme u toho obě, ona hlady, já zoufalstvím, ale vyplatilo se mi vydržet, do půl roku byla jen kojená, dnes je jí rok a večer a v noci kojím stále. Držím palce, aby se to u vás taky povedlo. Já jsem kojila 13 měsíců. V těhotenství jsem používala formovače od Medely. Začátky kojení byly bolestivější než si bradavka zvykla, ale pak už to bylov pohodě. Hodně ale záleží na velikosti a „dravosti“ mimča. Jenda měl 3,8 a tak si ji v pohodě vytáhnul. Průvodce prvním rokem dítěte Co by mělo vaše miminko umět? Podívejte se na orientační přehled toho, jak vaše děťátko poroste a jaké dovednosti bude zvládat. Sledovat vývoj miminka

5 tipů, jak uvolnit ucpaný mlékovod

Thu, 20 Aug 2026 16:54:14 +0200

Jak poznat ucpaný mlékovod Prsy obsahují síť mlékovodů (mléčných žláz), které připomínají tenké trubičky. Tyto mlékovody přenášejí mléko z prsní tkáně k bradavkám. Pokud se v mlékovodu nahromadí mléko, například kvůli zánětu nebo otoku okolních tkání a krevních cév, může dojít k jeho ucpání. To může vést k zatvrdlinám, bolesti a otoku. Mezi nejčastější příznaky retence mléka patří: Zatvrdliny v prsu: Hlavním příznakem ucpaného mlékovodu je tvrdá bulka v prsu, která je bolestivá nebo citlivá na dotek. Bulka může být zarudlá nebo tak velká, že je viditelná při pohledu do zrcadla. Bolest prsu: Bolest se obvykle projevuje v jednom prsu a může být ostrá nebo pulzující. Otok a zarudnutí: Kůže nad ucpaným mlékovodem je červenější a oteklá. Citlivost prsu: Postižené prso může být teplejší na dotek a celkově více bolavé. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! V některých případech se na bradavce objeví také tzv. mléčný puchýřek (anglicky milk bleb nebo milk blister). Vypadá jako bílá tečka na bradavce, která vzniká v důsledku zánětlivých změn v mlékovodech. „V první řadě je nutné pohlídat techniku sání novorozence a také dobrou životosprávu kojící ženy. Nepravidelné přikládání, dokrm podávaný z láhve a případně dudlík, který má miminko neustále v pusince, mohou také vést k ucpávání mlékovodů. Dalším faktorem je zdravotní stav maminky, její imunita, vyčerpání a stres, které mohou zapříčinit retenci mléka a následné problémy s kojením,“ vysvětluje laktační poradkyně Barbora Mašindová Zahrádková. Ucpaný mlékovod způsobuje pouze lokální příznaky, tedy bolest jednoho prsu. Pokud máte horečku nebo se bolest rychle zhoršuje, může jít o mastitidu, která vyžaduje okamžitou léčbu. Při ucpaném mlékovodu nejvíce pomůže pokračovat v kojení či odsávání mléka. Zdroj: Canva 5 tipů, jak uvolnit zatvrdlé mléko Řešení ucpaného mlékovodu je často úspěšné při použití jednoduchých domácích metod. Klíčem je podpořit uvolnění mléka a zmírnit nepříjemné příznaky. Co můžete vyzkoušet doma? 1. Kojení nebo odsávání mléka Pokud se potýkáte s ucpaným mlékovodem, snažte se kojit na požádání dítěte, i když to může bolet. Kojení je totiž nejlepší způsob, jak mlékovod uvolnit. Dítě saje nejintenzivněji na začátku kojení, začínejte tedy vždy u postiženého prsu. Pokud kojení není možné, pravidelně mléko odsávejte, aby se prso zcela vyprázdnilo. Dejte však pozor a s odsáváním to nepřehánějte. Při nadměrném odsávání mléka může dojít k pohmoždění a ještě většímu otoku, který může příznaky zhoršit. 2. Změna polohy při kojení Pokud se při běžném kojení nedaří mlékovod uvolnit, zkuste sebe i dítě situovat tak, aby dětská brada směřovala k zatvrdlině v prsu. Můžete zkusit držet dítě podél boku, hlavičkou směrem k prsu, nebo vyzkoušet tzv. kojení na čtyřech, kdy matka klečí nad dítětem. V jaké poloze kojit? 7 tipů na osvědčené polohy při kojení Pomoci může i prs nahřát, nejlépe ve sprše nebo vaně. Zdroj: Canva 3. Nahřívání prsu před kojením Přiložte na prso teplý ručník nebo si dejte delší teplou sprchu. Teplo pomáhá rozšířit mléčné žlázy v prsu a usnadňuje tok mléka. Mezi kojením prs naopak chlaďte, aby se zmírnil otok. 4. Masáže prsu Jak rozmasírovat zatvrdlinu v prsu? Postižené místo masírujte jemnými krouživými pohyby. Poté masírujte tahem směrem k bradavce. Nepoužívejte přílišný tlak, abyste nezpůsobili další podráždění. Masáž je účinnější, pokud předtím prs nahřejete. 5. Vhodná podprsenka Při ucpaném mlékovodu je důležité nechat prs „volný“. To znamená vyhnout se příliš těsnému oblečení a volit spíše podprsenky bez kostic. Těmito způsoby lze obvykle ucpaný mlékovod uvolnit bez nutnosti další léčby. To, že došlo k uvolnění mlékovodu, poznáte okamžitě – dostaví se citelná úleva a zatvrdila z prsu zmizí. Pokud se bolest prsu zhoršuje a trvá déle než dva dny, vyhledejte lékaře. Zdroj: Canva Jak dlouho trvá retence mléka Pokud je retence mléka rozpoznána a řešena včas, obvykle se problém vyřeší během 24 až 48 hodin. Důležitá je správná péče o prsa a pravidelné vyprazdňování mléka (kojením nebo odsáváním). Bohužel, mlékovody se mohou ucpávat opakovaně. Někdy se dokonce bulka zmenší a příznaky ustoupí, ale o pár hodin později se znovu vrátí. I když tento stav může být mnohdy velmi frustrující, vždy ho řešte včas, případně se poraďte se svým lékařem. Z ucpaného mlékovodu může vzniknout zánět prsu (mastitida), a pokud se zanedbá, může vést až k abscesu, tedy hnisavému ložisku v prsu. „Ucpaný mlékovod je nejlepší ošetřit ihned po kojení doma. Pokud by se stav nezlepšoval a přidaly by se vysoké horečky, je nutné vyhledat lékaře. Ten s největší pravděpodobností předepíše antibiotika na vzniklý zánět,“ dodává laktační poradkyně. Kdy zajít k lékaři Ucpaný mlékovod obvykle není nebezpečný a lze ho účinně řešit doma. Pokud však příznaky přetrvávají nebo se zhoršují, mohou nastat vážnější komplikace, jako například zánětu prsu (mastitidě) nebo vzniku abscesu. Lékaře kontaktujte vždy, pokud se objeví: horečka a zimnice, intenzivní bolest a rozsáhlé zarudnutí prsu, hnisavý výtok z bradavky, opakované ucpávání mlékovodu. Pamatujte, že včasná léčba komplikací je klíčová nejen pro vaše zdraví, ale i pro pokračování kojení. Sledováním příznaků a rychlou reakcí tak můžete předejít vážnějším problémům. Mastitida: Jak vyléčit zánět prsu, když kojíte K ucpávání mlékovodu přispívá nesprávná technika kojení, ale také stres a únava. Zdroj: Canva Proč se mlékovod ucpává Hlavním důvodem ucpaného mlékovodu je zánět tkáně a krevních cév v okolí mléčných žláz v prsu. K tomu může dojít z různých příčin. Mezi ty nejčastější ale běžně patří například: Nesprávná technika kojení: Pokud dítě nesaje efektivně, mléko se nevyprazdňuje správně. Dlouhé intervaly mezi kojením: Příliš dlouhé pauzy mezi krmením mohou způsobit přetlak v prsou. Tlak na prsa: Těsné oblečení, špatně padnoucí podprsenka nebo spaní na břiše mohou stlačit mlékovody. Stres a únava: Kojící maminky jsou často vyčerpané, což může ovlivnit produkci a tok mléka. Zranění nebo infekce prsu: Tyto faktory mohou způsobit zánět nebo zhoršit průtok mléka. Ucpané mlékovody postihují až jednu z pěti kojících žen a nejčastěji se vyskytují v prvních 6–8 týdnech po porodu. Mohou se však objevit kdykoliv během období kojení. Nejlepší prevencí proti retenci mléka je prsy vždy zcela vyprázdnit. Zdroj: Canva Jak se vyhnout ucpaným mlékovodům V případě, že vás často trápí zatvrdlé mléko v prsu či se takovému stavu chcete zcela vyhnout, zkuste se zaměřit na několik opatření, které vám mohou pomoci. „Ucpávání mlékovodů není problémem jen u čerstvých maminek, které s kojením začínají. Za nejúčinnější metodu považuji dodržovat především dobrou životosprávu, odpočívat kdykoliv je to možné, aby mělo tělo sílu bojovat proti případnému ucpávání a následnému zánětu v mlékovodech – to je na prvním místě,” vysvětluje odbornice. Podle ní je dále důležité hlídat přisátí miminka a dostatečně často přikládat, aby miminko pravidelně „odpíjelo“ mléko, které by se jinak mohlo hromadit a způsobovat zatvrdnutí a ucpávání mlékovodů. Nejdůležitější je, aby prsa byla po každém kojení nebo odsávání důkladně vyprázdněna. Známky, že jsou prsa vyprázdněná, zahrnují: Neslyšíte, že dítě polyká. Cítíte, že jsou prsa lehčí a prázdná. Už nemůžete odsát žádné mléko. Pamatujte i na další rady: Nevynechávejte kojení. Pokud jste pryč od dítěte, mléko odsávejte. Preferujte kojení před odsáváním. Při odstavení nebo změně režimu krmení odsávejte nebo ručně odstraňujte mléko jen tolik, aby se vám ulevilo. Tím naučíte tělo produkovat méně mléka a předejdete nalití prsou nebo ucpaným mlékovodům. Noste dobře padnoucí kojicí podprsenku. Vyhněte se podprsenkám s kosticemi nebo těsným ramínkům a popruhům, které mohou tlačit na prsa. Užívání doplňků stravy s lecitinem může snížit „lepivost“ mléka, a tím zabránit ucpaní mlékovodů. Výzkumy ukazují, že probiotika s obsahem Lactobacillus fermentum a Lactobacillus salivarius mohou pomoci předcházet mastitidě a snižovat její výskyt. Probiotika jsou bezpečná i během kojení. Při potížích s kojením se obraťte na laktační poradkyni. Odbornice vám může poradit s technikou kojení a předejít tak problémům. Ucpaný mlékovod. Jaké zkušenosti mají uživatelky eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz

Diskuze: ucpaný mlékovod Ahoj Madelen, mela jsem nedavno to same - tzn. ztvrdlinku kolmo pod dvorcem, bolelo to jako modrina. Ukazalo se, ze to je klasicky ucpany mlekovod, cerveny flek se tam udelal az druhy den. Nejvice pomohla (jak uz asi ostatni psali) masaz pod horkou sprchou pred kojenim. Jinak jsem mela i ten bily flicek na bradavce, moje gyn. mi to propichla a dala mi na to framykoinovou mast.

[Autor: Jandulka , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Dlouhodobě ucpaný mlékovod Mě se to vždy uvolnilo po rozmasírování v horké sprše a následném kojení, a nebo jsem skoro vždy našla a vymáčkla tu bílou tečku na bradavce. Ale měla jsem to vždy maximálně pár dní. ale zase dost často.

[Autor: spiritt , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Dlouhodobě ucpaný mlékovod Já mam zatvrdliny pravidelně a jediné, co vážně pomáhá, je nahřát, masírovat to prso vibrátorem a odstrikat. Jak masiruju, tak to i odstrikavam A za mě úplně super. Ruční masáž mi prostě vůbec nepomůže. Ale ty vibrace to krásné rozeženou. Do druhyho, max třetího dne mám klid.

[Autor: Tonka83 , Přejít na diskusi ]

9 tipů, jak řešit suché bradavky

Thu, 20 Aug 2026 16:53:21 +0200

Jak vypadají suché bradavky Standardně poznáme suché bradavky tak, že se na nich objevuje šupinatá kůže, která se loupe. Na omak může být také kůže na bradavce drsnější. Pokud jsou bradavky vysušeny hodně a stav nijak neřešíme, mohou se objevit další nepříjemné projevy. Mezi takové potíže patří: popraskané bradavky, zčervenání, citlivé bradavky, svědění, pálení bradavek, bolest bradavek, krvácení, objevující se stroupky. Kvůli těmto nepříjemným projevům a bolesti mají někdy ženy strach z kojení a odsávání mléka. To vede k městnání mléka v prsou (pocit tvrdých a zduřelých prsou, prsa jsou horká, bolavá) nebo dokonce mastitidě (zánětu prsu). Z toho důvodu je třeba suché a popraskané bradavky vždy co nejdříve řešit. Nemusíte se obávat, tyto stavy jsou dočasné a dají se spolehlivě léčit, případně jim zcela předcházet. „Pokud bychom chtěli využít sílu samoléčení a přírody, pak by nám mělo stačit přímo mateřské mléko, kterým pomažeme suché a popraskané bradavky. Obsahuje tuky a také antibakteriální složky, které nám pomohou v přirozené formě,“ upřesňuje laktační poradkyně Barbora Mašindová Zahrádková. Trápí vás popraskané bradavky? Nahlédněte do článku Popraskané bradavky: Co vám zaručeně pomůže Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Co dělat, když vás trápí suché bradavky? Zdroj: Canva 9 tipů, jak se starat o suché bradavky Péči o suché bradavky nepodceňujte. Dodržováním správných postupů můžete potíže velmi dobře zmírnit. Důležitá je pečlivá hygiena a následná péče po kojení. 1. Oddělte jemně miminko od prsu: Pokud je miminko přisáté k prsu i po dokončení krmení, je třeba vložit do koutku úst miminka malíček. Tím se přeruší sání a lze miminko oddělit od prsu bez bolesti. 2. Očistěte bradavky: V případě, kdy má žena prasklou nebo krvácející bradavku, je nutné po kojení bradavku opláchnout teplou vodou, osušit ji ručníkem jemným přiložením nebo poklepáním a dosušit na vzduchu. Nikdy nepoužívejte antibakteriální mýdla a produkty péče o pleť s obsahem vonných látek nebo alkoholu. Takové produkty pleť dráždí a ještě více ji vysušují. 3. Pečlivě si myjte ruce: Aby se do popraskaných bradavek nedostala infekce, je nutné si pečlivě mýt ruce, a to před kojením, odsáváním mléka, aplikací krémů nebo hydrogelových polštářků na prsa. 4. Používejte teplé obklady: Žínka namočená v teplé vodě a vyždímaná má na pálení bradavek a bolest uklidňující účinek. Teplé obklady se přikládají na několik minut, pak je třeba prsa jemně osušit. Lanolin urychluje hojení suchých a popraskaných bradavek. Zdroj: Canva 5. Aplikujte lanolin: Lanolin je látka, vylučovaná mazovými žlázami ovcí a používá se jako krém právě na bradavky, které jsou bolavé a popraskané. Množství velikosti hrášku se aplikuje pomocí prstů na poraněné místo po každém kojení nebo mytí. Není vhodný u žen alergických na vlnu a u žen s kvasinkovou infekcí na prsou, protože lanolin zachycuje vlhkost, a tím by růst kvasinek podporoval. Lanolinové produkty vyrobené pro kojící ženy jsou naprosto bezpečné, není nutné je před kojením odstraňovat. Lanolin je hypoalergenní, má hydratační a regenerační účinky. 6. Používejte hydrogelové polštářky na prsa: Hydrogel obsažený v polštářcích pomáhá rychleji hojit bolestivé popraskané bradavky. Zároveň je udržuje hydratované, aniž by byly vlhké. Před kojením sejměte polštářek, položte ho na čistý povrch a prsa omyjte teplou vodou. Po kojení stačí polštářek znovu přiložit na suchá prsa. Pro příjemný chladivý účinek uchovávejte polštářky v lednici. Nedopořučuje se používat polštářky s jinými kosmetickými produkty, ani v případě kvasinkové infekce. 7. Noste prsní mušle: Silikonové prsní mušle zachycují mléko odtékající z prsu a zároveň chrání citlivé bradavky před odíráním o oděv a tlakem podprsenky. Brání také u krvácejících bradavek, aby se přilepil strup na podprsenku. V případě nalitých prsou nejsou příliš vhodné, jelikož by prsní mušle mohla bránit toku mléka. 8. Noste vhodnou kojicí podprsenku: Kojicí podprsenka musí být pohodlná, bez kostic, nejlépe z přírodních tkanin. Švy nesmí nikde tlačit a dřít. Na kojicí podprsenky používejte prací prostředky bez vůně a pak je důkladně vymáchejte. 9. Často měňte vložky do podprsenky: Vlhké prsní vložky by mohly zhoršit infekci, proto je důležité je pravidelně měnit. Vhodné jsou prsní vložky ze 100% bavlny. Abyste předešly potížím s bradavkami, je třeba vybírat šetrné odsávačky mléka. Zdroj: Canva Proč mám suché bradavky Existuje mnoho důvodů a okolností, které mohou suché či popraskané bradavky způsobit. Příčin bolavých popraskaných bradavek může být i několik najednou. Špatné přisátí miminka Pokud miminko nemá bradavku a část prsního dvorce dost daleko v ústech, dochází k podráždění, což způsobuje bolest bradavky, praskání a krvácení. Pokud po přisátí miminka prso bolí, je třeba hned změnit pozici při kojení. Základem je, aby dítě mělo v puse celou bradavku a část prsního dvorce. „Technika kojení je jedním z důvodů, který může způsobit popraskání v oblasti bradavek, což může přejít až do velmi bolestivých ragád. Infekce nebo kvasinky (Candida) mohou také nepříjemně ovlivnit stav bradavek, a tím i příjemný průběh kojení,“ vysvětluje laktační poradkyně. Odsávačky mateřského mléka Na trhu je velké množství kvalitních odsávaček mateřského mléka. Důležité je vybrat tu s jemnou a ohebnou silikonovou vložkou, která se přizpůsobí tvaru a velikosti bradavky a nedráždí ji. Také je důležité nenastavovat příliš vysoké sání, které může bradavku zranit a způsobit prasklinu. 4 základní rady pro správné odsávání mateřského mléka Suché a popraskané bradavky mohou také způsobovat přemnožené kvasinky v ústech vašeho miminka. Zdroj: Canva Kandidóza Kandidóza je kvasinková infekce, která se vyvíjí v krku a ústech. Nazývá se také drozd. Vyskytuje se u některých novorozenců v podobě bílých skvrn na jazyku, dásních, mandlích a krku. Může způsobit bolest při polykání. Nemoc způsobují přemnožené kvasinky rodu Candida. Kandidóza je způsobená nezralým imunitním systémem miminka a může mamince způsobit onemocnění bradavek. Bradavky svědí, jsou červené, lesklé a popraskané. Do prsou může vystřelovat ostrá bolest. Léčeni musí být oba, dítě i matka. Pro diagnostiku a léčbu je nezbytné navštívit lékaře. Ekzém Podrážděné a suché bradavky může způsobovat také ekzém. Bradavky s ekzémem na sobě mají šupinaté skvrny, které svědí, mohou praskat a krvácet. Diagnostiku a léčbu opět určuje lékař. Hormonální změny Změny v hormonech, například během menstruace, těhotenství nebo kojení, mohou ovlivnit stav pokožky na celém těle, tedy i na bradavkách. Jedním ze způsobů, jak při kojení bradavky chránit, je používání kojicích kloboučků. Zdroj: Shutterstock Jak chránit bradavky při kojení Kojení může být se suchými, popraskanými a bolavými bradavkami náročné a velmi nepříjemné. „Doporučuji prsy větrat a nenosit pevné podprsenky s vložkami, ve kterých se drží vlhkost. Denně bradavky nemýt mýdlem, pouze opláchnout čistou vodou. Pokud začíná být kojení bolestivé, nezdráhejte se obrátit na školenou laktační poradkyni,“ dodává Barbora Mašindová Zahrádková. Poukazuje na to, že právě laktační poradkyně vám může pomoci nastavit správnou techniku kojení a případně projde všechny kroky osobně, abyste předešly nesnesitelné bolesti, která často vede až k předčasnému odstavení miminka. Jak v takovém případě kojení zvládnout? Zkontrolujte správné přisátí miminka: V ústech miminka by měla být vždy celá bradavka a část prsního dvorce. Pamatujte, že miminko si maminka přikládá k prsu, ne prso k ústům miminka. Každá maminka si musí najít nejvhodnější polohu při kojení, kdy se miminku daří nejlepší sání. Používejte klouboučky na kojení: Jedná se o pomůcku, která chrání bolavé a popraskané bradavky při kojení. Lze je také používat, pokud máte ploché či vpáčené bradavky. Kojte často: Kojení každé 2 až 3 hodiny předchází nalitým prsům. K nalitým prsům se miminko hůře přisává, a to znamená další podráždění a praskání bradavek. Pomůže také použití odsávačky mateřského mléka minutu nebo dvě před kojením, která také připraví bradavku pro lepší přisátí. Šetrnější je ruční odsávačka. Začněte kojit u prsa, které není popraskané: U druhého prsa už děti nejsou tak hladové a nesají tak urputně. Přiložte studený obklad: Krátce před kojením pomůže studený zábal k znecitlivění poraněné bradavky, chlad zmírňuje bolest při počátečním přisátí. Odsávejte mléko z poraněné bradavky: Pokud žena cítí, že odsávání mléka je méně bolestivé, měla by kojit ze zdravého ňadra a odsáté mléko dávat miminku z lahvičky, dokud se popraskaná bradavka neuzdraví. Omezte dobu kojení: Pokud miminko u prsa usíná a pořádně nesaje a nepolyká, je lepší ho od prsu jemně oddělit a zbytečně tak nedráždit popraskané bradavky. Více informací se dočtete v našem dalším článku Péče o prsa při kojení Pokud vám potíže s bradavkami výrazně narušují kojení, je třeba se poradit s lékařem. Zdroj: Canva Kdy zajít k lékaři Popraskané bolavé bradavky při kojení mohou mít za následek předčasné odstavení miminka a poporodní depresi matky. Krvácející bradavky mohou někdy také vést k vážné infekci. Kdy navštívit lékaře? Popraskaná nebo krvácející bradavka narušuje kojení. Bolest bradavek vystřeluje do prsou. Bolest bradavek doprovází horečka, zánět, mokvání, hnis nebo se na bradavce objeví puchýř. Z bradavky vychází krvavý výtok. V případě otevřené rány je nutná konzultace s lékařem, který předepíše konkrétní léky nebo krém na bradavky. Některé antibakteriální krémy se nemusí před kojením smývat, záleží na chuti a vůni, zda nebudou miminku překážet. Bolest prsou při kojení: Co ji způsobuje? Pomoci může i laktační poradna Pokud především prvorodičky tápou, zda kojení probíhá tak jak má, mohou se obrátit na laktační poradkyně. Laktační poradkyně pomůže se správnou technikou kojení, s plačtivým a spavým miminkem nebo se zdravotními komplikacemi (bolestivé bradavky, zatvrdliny a zánět v prsu). Za svým jménem mají titul IBCLC, což je mezinárodně uznávaná certifikace v laktačním poradenství. V ČR se maminky mohou obrátit na Laktační ligu, která laktační poradkyně sdružuje. Suché bradavky. Jaké zkušenosti mají uživatelky eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz

Diskuze: Suché bradaky Jsou to hormonální změny- mě u druhého dítěte taky rychle narostla prsa a byly citlivé- časems e to upravilo. Pokud chcete pomoct, tak bych konzultovala s lékařem (gynekolog, praktický, nebo můžete zkusit i nějakou laktační poradkyni) Za mě pokud nekojíte, tak bych klidně mazala tělovým mlékem, olejíčky vysušují- tak to aspon říkala pediatrička když jsme s ní konzultovali čím mazat dítka.

[Autor: smudlinky , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Suchá bradavka, nekojím ani nejsem těhotná Já to měla taky , přesně jak píšeš po vysazení antikoncepce, tak jsem to mazala bephantenem na radu kamarádky, a za pár dní to bylo pryč a už se to nevrátilo.

[Autor: Sandy1506 , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Suché a popraskané bradavky - bolavá prsa? Já mívám taky suché bradavky, ale mám celkově suchou kůži a trpím na ekzémy.Pomáhá mi na to bepanthen nebo z DM mastička. Pokud tě to bolí a měla bys to dlouho asi bych si zašla k Dr.Může to být i nějaký druh plísně nebo tak, třeba ze zapocení,zapaření nebo co já vím

[Autor: zichisek , Přejít na diskusi ]

Popraskané bradavky: Co vám zaručeně pomůže?

Thu, 20 Aug 2026 16:52:35 +0200

Co pomáhá na bolest bradavek Nejčastějším důvodem, proč popraskají bradavky během kojení, je špatné přisátí miminka. Správně se novorozenec přisaje tak, že pusinkou chytne nejen bradavku, ale i celý dvorec. Pokud tedy cítíte jakoukoli intenzivní bolest při kojení, zaměřte se na techniku přisátí dítěte. Někdy stačí pouhá změna polohy nebo způsobu kojení k tomu, abyste předešly vzniku prasklin a trhlinek na bradavkách. „Jedná-li se o mechanické podráždění bradavek, je bolest většinou pouze povrchová a zjevné oděrky jsou vidět pouhým okem. Prs je bez výtoku,“ vysvětluje laktační poradkyně Barbora Mašindová Zahrádková. „Jde-li o kvasinkovou infekci, pak se na bradavkách začínají tvořit prasklinky v podobě hlubších ragád a celé je to doprovázené také žlutými stroupky kolem bradavek. Prs je bolestivý nejen na povrchu, ale bolest prostupuje často skrze mlékovody až do hloubky prsů,“ dodává. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Jak ještě bojovat proti rozpraskaným bradavkám: 1. Různé polohy při kojení. Každé miminko je jiné, jako i každá máma je jiná. Vyzkoušejte polohy ke kojení, abyste společně s miminkem našly tu, která vám oběma bude vyhovovat a při které bude technika kojení správná. I to pomůže vyhnout se poraněným bradavkám. 2. Chlaďte prsa. Pokud máte bradavky už poraněné nebo citlivé, přiložte studený obklad pro znecitlivění chvíli před přiložením miminka. Chlad zmírňuje bolest. 3. Časté kojení. Příliš nalitá prsa, která mohou být příčinou bolesti při kojení, nebudou problémem, pokud budete kojit často. Každé dvě tři hodiny miminko přiložte. Případně použijte odsávačku, když miminko zrovna pít nechce. 4. Odstříkávání před kojením. Pokud jsou prsa skutečně velmi plná a miminko má kvůli tomu problém prs správně uchopit, použijte před kojením odsávačku. 5. Kojení ze zdravého prsu. Pokud máte poraněnou pouze jednu bradavku, začínejte s kojením na druhém prsu. Jakmile se dítě nasytí, není tak lačné a jeho sání je pak jemnější a méně bolestivé. Zkuste před kojením použít odsávačku. Zdroj: Canva 6. Zvažte odsávání na poraněné straně a kojení na druhé. Pokud je odsávání pohodlnější než kojení, pak kojte miminko jen ze zdravého prsa. Po ukončení kojení na jedné straně můžete dát svému kojenému dítěti lahvičku s odsátým mlékem. 7. Antibakteriální krém. Poptejte se v lékárně, případně poproste lékaře. Antibiotické mastičky jsou v současnosti na předpis, pomoci mohou ale velmi rychle a efektivně. 8. Zkuste lanolin. Mnoho žen používá lanolin na bolavé a popraskané bradavky. Je to tuk vyrobený z ovčí vlny, takže jej nepoužívejte, pokud jste na vlnu citlivé. Pozor ale! V případě kvasinkové infekce není lanolin vhodný. 9. Aplikujte na bradavky odsáté mléko. Mateřské mléko má hojivé vlastnosti, které mohou zmírnit podráždění. Tento „léčivý přípravek“ má navíc jednu podstatnou výhodu. Po použití ho nemusíte před kojením omývat. 10. Zvolte vhodnou kojicí podprsenku. Samozřejmostí by měl být přírodní materiál. Neměla by vás nikde tlačit nebo tahat. Prádlo co nejčastěji perte, přičemž použijte prací prostředek vhodný pro miminka, který je šetrný. 11. Hygiena půl zdraví. Používejte převážně čistou vodu. Pokud použijete mycí prostředek, je vhodné užít prostředek bez mýdla, parfemace a zbytečných chemických složek. Hojení není jednoduché, protože miminko bradavku stále potřebuje. Ta je tak namáhána a drážděna stále dokola. Jaké jsou příčiny suchých a popraskaných bradavek? Zdroj: Canva Proč mám suché bradavky Popraskané nebo krvácející bradavky jsou častým problémem kojících žen. Zdravotníci se s ním setkávají opravdu poměrně často. Udává se, že až 90 % žen, které kojí, se to někdy stane. Popraskaná bradavka je červená, pokožka kolem ní suchá, odřená a velmi bolestivá. Jde o nikoliv závažný, ale velmi nepříjemný stav. Podle odbornice hraje velkou roli správné přisátí miminka. Chyby, které maminky často dělají, pramení z nervozity. „Nejčastější příčinou poranění je stres a spěch. V momentě, kdy miminko zapláče, začne osahávat prsy a bradavky ručkama. Maminka by ale neměla zneklidnět a určitě by neměla prs násilím tlačit do pusinky,“ radí poradkyně. Nejčastější příčina suchých a popraskaných bradavek: Špatná technika kojení. Předpokladem úspěchu je, že miminko dostane bradavku i dvorec dostatečně daleko do úst. Pokud se tak nestane, může svou pusinkou bradavku podráždit, poranit nebo odřít. A to je prvním krokem k prasknutí kůže na bradavce. Bradavka bolestivě popraská, kůže je citlivá a kojení se stává velmi nepříjemným až nemožným. Často se tak děje na začátku kojení v době, kdy se miminko teprve učí sát z prsu. Prsa nebo bradavky. Ploché nebo vpáčené bradavky, případně příliš plná prsa, mohou miminku ztížit správné přisátí. A problém je na světě. Miminko se špatně přisaje, maminku to bolí. O tvaru bradavek vzhledem ke kojení si promluvte s laktační poradkyní. Pokud cítíte, že máte prsa příliš plná, odsajte trochu mléka předtím, než přiložíte miminko. I odsávačka mateřského mléka může vašim bradavkám dát pořádně zabrat. Zdroj: Canva Odsávačky mateřského mléka. Nezdá se to, ale i taková odsávačka mateřského mléka může vašim bradavkám dát pořádně zabrat. Stačí například zvolit příliš vysoký stupeň sání a prasklina na sebe nenechá dlouho čekat. Důležitá je také správná velikost prsního nástavce. Pokud si nejste jista, zda odsávačku používáte správně, není nic jednoduššího, než se poradit s laktační poradkyní. Moučnivka, kvasinková infekce. To bolí a je to dost nepříjemné. Kromě toho také právě infekce může způsobit poškození bradavek. Jak se moučnivka projevuje? Bradavky svědí, jsou červené, lesklé, citlivé… a samozřejmě i bolestivé. A příznaky se nemusí projevit pouze při kojení, ale i po něm. Kožní problémy. Bradavky mohou praskat, krvácet a bolet také kvůli vysušené kůži. V místě bradavky se může také objevit ekzém. Ten se na citlivých místech prsou projeví tak, že se objeví červené skvrny, šupinky, kopřivka. Svědí to, bolí. Ekzém v oblasti prsou se u některých žen projeví poprvé už v těhotenství. Kůže prsou pak není připravena na období kojení, když miminko přichází na svět. „Kojení je reflexivní záležitost a vyžaduje velkou dávku klidu a trpělivosti, aby miminko mohlo přirozeně začít sát. Polohy, které podporují takzvané gravitační přisátí, jsou například poloha na savce, neboli biologická. Díky takové poloze miminko přirozeně obejme zeširoka dvorec a nedojde k tomu, že by vcucnulo pouze povrchovou část bradavky, což ji mechanicky poškozuje,“ dodává laktační poradkyně. Zajímavý pro někoho může být i fakt, že prasklinami bradavek trpí někdy také sportovci: zejména běžci, surfaři, cyklisté. Obraťte se na laktační poradkyni. Zdroj: Canva Kdy zajít k lékaři První, na koho je dobré se obrátit pro radu je pediatr miminka nebo ideálně laktační poradkyně. Ta umí poradit rovnou i se špatnou technikou kojení, která může za prasklinkami bradavek stát. Nebojte se obrátit také na porodní asistentku nebo dulu. Jsou ale situace, kdy je vhodné vyhledat obvodního lékaře. Zejména v případech, kdy jste si doma skutečně nedokázala pomoci. „Pokud se objeví hluboké ragády, žluté stroupky, silná bolest vystřelující do prsu nebo podezření na infekci, je vhodné poradit se s laktační poradkyní nebo lékařem,“ radí odbornice. Kdy vyhledat lékaře Pokud bolest neustupuje. Pokud krvavý výtok trvá 24 hodin a déle. Máte teplotu. Pozorujete na bradavce známky infektu – mokvá, objevuje se hnis. Bolest se rozšiřuje na jiná místa, než je bradavka. Je nemožné kojit vaše miminko. Jaké může uzdička způsobit potíže při kojení? Zdroj: Canva Podjazyková uzdička a kojení Někdy se miminko neumí správně přisát proto, že mu v tom brání fyziologická překážka v ústech. Hovoříme o podjazykové uzdičce. To je tuhý kus vaziva, který spojuje dolní patro se spodní stranou jazyka uprostřed. Vidět ho vůbec nemusíte. Potíže způsobuje pouze někdy. Pokud ale problémy, zejména při kojení, způsobuje, je možné ji ustřihnout. Jaké může uzdička způsobit potíže při kojení? Problémy může dělat při přisátí. To vůbec neproběhne, nebo je špatné, nedostatečné a kojení se nedaří. Snižuje se pak produkce mléka a může vést právě i k popraskaným bradavkám. Jednoduchým lékařským zákrokem tento problém dokáží zdravotníci vyřešit. Pokud máte podezření, že právě toto se týká vašeho miminka, poraďte se s laktační poradkyní, případně pediatrem vašeho děťátka. Mohu kojit z popraskaných bradavek? Ano, vašemu miminku to neublíží. Nebojte se. Pokud odsáváte, vidíte, že mléko je narůžovělé od krve, ani to není důvod k ukončení krmení mateřským mlékem. Miminku to skutečně nemůže ublížit. Pokud už dojde k popraskání, pomáhá zejména přirozená péče. „Nejpřirozenější je kojit i přes bolest, nechat prsy dostatečně větrat na vzduchu a také je zakápnout mateřským mlékem,“ doporučuje Barbora Mašindová Zahrádková. Mateřské mléko má totiž hojivé a antibakteriální účinky. Pro jistotu dodáváme, že jsou infekční choroby, kterými pokud trpíte a krvácíte z bradavek, kojit byste rozhodně neměla! Jde o žloutenku typu C, toxoplazmózu, tedy choroby, které se mohou šířit krví. Popraskané bradavky a kojení. Jaké zkušenosti mají uživatelky eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz Po CS jsem kojila zezačátku jen vleže, sestry absolutně k ničemu, neporadily s technikou, nic. Nakonec jsem musela odsávat, malá pila mlíko i s mojí krví Okamžitě si sežeň kontakt na laktační poradkyni (www. kojeni. cz) a domluv si návštěvu. Upraví ti techniku kojení. Taky jsem měla a pomohlo mi mazání bepanthenem na střídačku s MM a hodně větrat.. spala jsem asi dvě noci jen tak a hodně to pomohlo.. já teda neodsávala, kojila jsem pořád a naštěstí se to stihlo zahojit. Ja nevim jak ostatni, ale me prave pomohlo az to, ze jsem bud cely den odstrikavala a pak davala mlicko z lahve, nebo jsem se snazila kojit treba jeden den jen z jednoho prsa a z duheho odstrikavat a zas opacne. U me tenhle problem trval nejak mesic a timhle zpusobem jsem o zadne mleko neprisla.Pak kdyz se bradavky uplne zhojily, tak uz vse bylo bez problemu!

Kloboučky na kojení

Thu, 20 Aug 2026 16:51:58 +0200

Na co jsou kloboučky na kojení Kloboučky na kojení jsou pomůcka, která chrání bolavé a popraskané bradavky. Kloboučky se používají také v případě plochých nebo vpáčených bradavek. Tedy v případě, že bradavka není dostatečně hluboko v ústech miminka, tudíž nedráždí horní patro a nespouští se sací reflex miminka. Kojicí kloboučky v obou případech ulehčují kojení. Kojicí kloboučky jsou jen krátkodobým řešením. Po čase si bradavky na kojení zvyknou, zvětší se, změní tvar a lze kojit bez kloboučku. Stejně tak bolavé bradavky díky kloboučkům získají čas se zahojit. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! S kojicími kloboučky je vhodné počkat minimálně do pátého dne po porodu, dokud se nevytvoří dostatečné množství mléka. „V některých porodnicích dávají maminkám kloboučky velice často při prvních nezdarech o přisátí. Vyplatí se ale trpělivost, čas, rada od dětské sestry, porodní asistentky či laktační poradkyně a kloboučky mít v záloze. Nepoužívat je jako první pomoc. Odnaučovat miminko od kloboučků totiž není snadné,“ doplňuje porodní asistentka Kateřina Meeganová, DiS. Před použitím kojicích kloboučků je dobré poradit se s pediatričkou, dětskou zdravotní sestrou, laktační poradkyní nebo porodní asistentkou. Jak vybrat kloboučky na kojení? Zdroj: Shutterstock Jak vybrat kloboučky na kojení Kloboučky na kojení se vyrábí v různých tvarech a velikostech. Mají tvar bradavky s otvory ve špičce, kudy protéká mléko. Kontaktní kojicí kloboučky mají vyříznuté oblasti pro nos a bradu miminka, tento anatomický tvar umožňuje kontakt s kůží matky. Kojicí kloboučky se prodávají v malé, střední a velké velikosti a je třeba najít takovou velikost, která bude sedět právě vám. S – Small – 16 mm M – Medium – 20 mm L – Large – 24 mm Často se stává, že bradavka je na každém prsu jinak velká. Proto je nutné koupit na každý prs odpovídající velikost kojicího kloboučku. Po určité době kojení se bradavky zvětšují, mění tvar, pak je třeba zakoupit větší velikost kloboučků. Bradavka se umístí do středu savičky kloboučku na kojení. Bradavka by se měla v savičce kloboučku volně pohybovat, nesmí se odírat o stěny savičky. Stejně tak by savička kloboučku neměla být příliš volná, aby se při sání nevtahovala do savičky příliš velká část prsního dvorce. V případě, že miminko po jednom až dvou týdnech nepřibírá na váze nebo má méně než 5 až 6 mokrých plen za 24 hodin, může mít miminko nedostatek mléka. V takovém případě se vždy obraťte na pediatra nebo laktační poradkyni. Jak používat kloboučky? Zdroj: eMimino 9 kroků, jak kloboučky použít Mateřské mléko může přes kojicí klobouček proudit o něco pomaleji než bez něj, kojení tak trvá déle. Pokud se po ukončení kojení shromáždí ve špičce kloboučku mléko, znamená to, že mateřské mléko prochází přes klobouček bez problémů. Jak správně kojicí kloboučky nasadit? 1. Stimulovat bradavku jemnou masáží. 2. Roztáhnout kojicí klobouček, obrátit křídla kloboučku směrem ven k savičce. Pro lepší přilnutí navlhčit vnitřní křídla kloboučku mateřským mlékem nebo vodou. 3. Nasadit kojicí klobouček na bradavku. 4. Uvolnit roztažení kloboučku. Uhladit křídla kloboučku na prso. Mezi špičkou kloboučku a bradavkou je malá mezera. 5. Pokud má kojicí klobouček výřezy pro nos a bradu miminka, umístit kojicí kloboučky podle držení miminka při kojení. 6. Přidržovat okraj kloboučku na kojení prsty. 7. Povzbudit dítě k otevření úst dokořán špičkou kojicího kloboučku šimráním na nose a ústech. Při sání by měla špička kloboučku dráždit horní patro miminka. 8. Po přisátí by dítě mělo mít v puse nejen špičku kloboučku, ale i část dvorce kloboučku, ústa miminka jsou široce otevřená. 9. Vytlačené mléko ve špičce kloboučku povzbudí miminko k přisátí ke kloboučku. Pozor na silnější přitlačení kojicího kloboučku k prsu, mohly by se zablokovat mlékovody. Jak často měnit kojicí kloboučky? Zdroj: Shutterstock Jak často měnit kojicí kloboučky Kloboučky na kojení se prodávají minimálně po dvou kusech a dají se používat opakovaně. Je důležité o ně správně pečovat. Během dne je omývat horkou vodou a každý den je sterilizovat ve vařící vodě alespoň 5 minut nebo parní sterilizací. Pak nechat oschnout na vzduchu nebo je vysušit papírovou utěrkou. Suché kloboučky na kojení je třeba uchovávat v čisté uzavřené nádobě. Při manipulaci s kloboučkem je nutné mít umyté ruce, aby se do podrážděných, popřípadě popraskaných bradavek nedostala infekce. Kojicí kloboučky nemají omezenou životnost, ale musí se vyměnit, jestliže jsou na kloboučku známky opotřebení. Jak kojit bez kloboučku? Zdroj: Canva Jak kojit bez kloboučku Kojení přes kloboučky by se mělo omezit jen na nezbytně nutnou dobu, jedná se pouze o dočasné řešení. Kloboučky chrání bolavé nebo popraskané bradavky, jakmile se bradavky zahojí, měla by žena kloboučky přestat používat. V případě plochých či vpáčených bradavek se po určité době kojení s kloboučky změní tvar a velikost bradavek a pak by měla žena zkusit kojit bez kloboučků. Pokud by nešlo odnaučování miminka na kojicí klobouček podle představ, je třeba obrátit se na pediatričku nebo laktační poradkyni. Miminko si totiž zvyklo na silikonový klobouček, který má ideální tvar bradavky. Přesto je snaha odstranit klobouček na kojení důležitá, kvůli negativům, které jsou s kojicími kloboučky spojené. Nevýhody kojení s kloboučkem Klobouček tvoří bariéru mezi matkou a miminkem, prsa a bradavky nejsou dostatečně stimulovány, to může vést ke snížení laktace. Děti, které jsou kojené přes klobouček, bývají kojeny kratší dobu. Při kojení přes kloboučky nedochází k úplnému vyprázdnění prsů, což může vést k městnání mléka v prsou nebo až k zánětu mléčné žlázy, mastitidě. Kojení s kloboučky není příliš pohodlné – je potřeba je mít všude s sebou, starat se o ně, sterilizovat je. Jak odbourat kojení s kloboučky? Zdroj: Canva Jak odbourat kojení s kloboučky? Jestliže žena používala klobouček na kojení pouze na jednom prsu, tak kojení bez kloboučku nepředstavuje pro miminko a maminku žádný problém. Pokud žena kojila pouze s kojicími kloboučky, může být odnaučování složitější. Tipy na odnaučování kojení s kloboučkem 1. Začít kojit s kloboučkem a v průběhu kojení klobouček odstranit. 2. Nabídnout miminku krmení po probuzení, v rozespalém stavu si miminko nemusí všimnout, že chybí klobouček na kojení. 3. Před kojením nakapat několik kapek mateřského mléka na bradavku. 4. Během kojení mít vždy s miminkem kontakt kůže na kůži. 5. Určitě by žena neměla experimentovat s úpravou kojicího kloboučku stříháním nebo ořezáním špičky kloboučku, takto „upravený“ klobouček by mohl miminko poranit. Odbourání kojení přes kloboučky zpravidla nevyjde napoprvé, přechod na bradavku může stát několik pokusů. Není dobré to zkoušet až do rozčílení miminka. Pokud se dítě na bradavku nepřisaje, je lepší klobouček nasadit a kojit miminko s ním. Při dalším kojení opět zkusit nabídnout bradavku. „Neexistuje špatný tvar nebo velikost bradavky. Díky radám kvalifikované specialistky se miminko vždy přisaje a dobře kojí. Stejně tak bolesti bradavek se dá předcházet správnou polohou při přisávání,“ zakončuje porodní asistentka Kateřina Meeganová, DiS. Kojení s kloboučky. Jaké zkušenosti mají maminky z eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz Ahoj, ja kojim od zacatku pres kloboucek, malemu to evidentne nevadi a lepsi kojit pres kloboucek, kdyz to jinak nejde, nez nekojit vubec! Ja mam dva druhy - jeden Bocek a potom jsem si koupila kloboucek od Aventu. Vic nam vyhovuje ten Bocek… Stejne si myslim, ze bys nejdriv mela vyzkouset kojit bez, mozna nebudes mit zadne problemy a maly se dobre prisaje Tak já kojila přes klobouček celých 13 měsíců. A jak píše Alinka, radši přes klobouček než vůbec. Značku nevím, je to nějaká neznámá. Doporučili mi ji v porodnici. Malá mi hned první den rozkousala bradavky až do krve, ještě ke všemu měla těžkou žloutenku, takže nechtěla jíst a špatně se přisávala. S klouboučkama to bylo v pohodě a vydržely nám až do konce kojení. On je totiž problém pak to dítě odnaučit. Občas jsem to zkoušela, ale potom, co jí začaly růst zuby a kousala mě, tak pak jsem byla za klobouček vděčná. Ahoj. Taky doporučuju nic nekupovat dopředu a spíš si před porodem nechat zhodnotit bradavky laktační poradkyní. Kdyby se ukázalo, že jsou ploché, nic není ztraceno - dají se používat formovače. Je fakt, že lepší kojit s kloboučkem než nekojit vůbec, ale většinou se problém „takových nijakých bradavek“ dá řešit pomocí jiných poloh pro přisávání miminka, které Tě naučí laktační poradkyně. Seznam porodnic a jejich recenze Kde přivedete na svět své miminko? Přečtěte si hodnocení všech českých porodnic a vyberte tu, kde mají skvělou lékařskou péči a příjemné sestřičky. Mapa a hodnocení

Zánět prsu při kojení: Jak ho vyléčit?

Thu, 20 Aug 2026 16:50:52 +0200

Zánět prsu se objevuje u kojících žen nejčastěji třetí týden po porodu. Není to ale pravidlem, protože mastitida se může rozvinout prakticky kdykoliv během šestinedělí. Je velmi důležité tento problém nepodcenit. Jak se projevuje zánět v prsu Zánět prsu patří mezi nezávažnější problémy při kojení. Prvotní příznaky bývají podobné jako u retence mlékovodu, který se objevuje v šestinedělí častěji. Pro obě onemocnění je typické bolestivé zduření v prsu. Je velmi důležité tyto dva problémy od sebe odlišit, protože zánět prsu je nutné většinou léčit antibiotiky. Pokud se jedná o ucpaný mlékovod, obvykle postačí pouze konzervativní léčba. Mastitidu poznáte podle toho, že se v prsu vytvoří tvrdá hrudka. Prs je bolestivý, bolest má stoupající tendenci a je provázena horečkou nad 38,5 °C a v místě zánětu se vytvoří zarudnutí kůže s ohraničením ve tvaru mapy. Zánět se obvykle objevuje jen v části mléčné žlázy. Dalšími typickými příznaky zánětu prsu jsou: horečka (může být až zimnice, třasavka), únava, bolest hlavy, svalů a kloubů, nateklé mízní uzliny. Některé ženy trápí také nevolnost a zvracení. V některých případech může dojít ke změně tvaru bradavky. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Zánět prsu muže způsobit nesprávná technika kojení. Zdroj: Canva Co způsobuje zánět prsu Toto zánětlivé onemocnění vyvolávají bakterie ze skupiny streptokoků a stafylokoků. Ty proniknou do žlázy skrz drobné ranky nebo trhlinky, které právě při kojení mohou na bradavkách vzniknout kvůli nesprávné technice kojení a přikládání miminka k prsu. Mastitida postihuje častěji prvorodičky, které se obvykle potýkají s úskalím správné techniky kojení a sání dítěte. Tím vznikají drobné bolestivé ranky nebo trhlinky, kterými se bakterie dostanou snadno dovnitř. „Je to běžná bakteriální flóra, kterou je kůže maminky přirozeně osídlena, ale uvnitř prsu může způsobit problém,“ říká laktační poradkyně Miluše Plecerová. Informace o reklamě Rozkousané nebo bolestivé bradavky? Použijte prsní kloboučky Spouštěčem zánětu prsu jsou bolestivé a rozkousané bradavky. Ovšem už v počáteční fázi, kdy cítíte, že vaše bradavky jsou citlivé, není potřeba se trápit. Existuje řešení - prsní kloboučky. Ty od značky MAM jsou jemné a mají unikátní tvar, který umožňuje miminku cítit maminčinu pokožku a nebrání proudění vzduchu. Kojení je díky nim zase v pohodě! Chci lépe kojit » Problémy při kojení? Hlavně se nestresujte » 11 tipů, jak se zbavit zánětu v prsu 1. Základem léčby je zlepšit vyprazdňování prsu. Doporučuje se častěji kojit (nebo odstříkávat), střídat polohy při kojení a dbát na správnou techniku kojení. 2. Pokud dítě prs nevyprázdní, mléko odstříkejte ručně nebo pomocí odsávačky. 3. K uvolnění mléka v prsu mohou pomoci také teplé obklady, které pomohou lepšímu prokrvení a snadnějšímu uvolnění mléka. Dále masáže prsu pomocí dlaní před kojením, způsobem, který připomíná hnětení těsta. Urychlí tak odsátí mléka. 4. Od bolesti naopak uleví studené obklady (mezi kojením). 5. Proti bolesti a na snížení teploty je možné užívat paralen nebo ibuprofen v doporučeném dávkování. Kdy vyhledat pomoc odborníka? Zdroj: Canva 6. Vyhledejte lékaře (nejlépe gynekologa nebo ambulanci v porodnici), který vás vyšetří a s velkou pravděpodobností předepíše vhodná antibiotika na bázi penicilinu. 7. Při užívání antibiotik je vhodné nasadit také probiotika. 8. Včasná léčba snižuje vznik abcesu a také opakování mastitidy. Ve většině případů zánět do několika dnů odezní a žena může v kojení dál pokračovat. 9. Kromě léků je potřeba dostatečně pít a odpočívat. 10. V kojení může žena pokračovat po domluvě s lékařem s ohledem na to, jaká antibiotika byla nasazena. Pokud by se léčba neslučovala s kojením, je nutné mléko odstříkávat a nějakou dobu vylévat. „Lékaři kojícím matkám nasazují léky, které jsou slučitelné s kojením. Většina antibiotik není překážkou kojení. Benefit mateřského mléka pro dítě mnohonásobně převyšuje význam antibiotik v mléce, které se přenesou ve stopovém množství,“ vysvětluje laktační poradkyně. 11. Jestliže se jedná u úporný zánět nebo se mastitida vrací stále dokola, je možné, že vám lékař doporučí laktaci zcela zastavit. Při neléčeném zánětu prsu hrozí vznik abscesu prsu, což je velmi nepříjemný stav. V prsu se vytvoří uzavřené ložisko – ohraničený zánět. V takovém případě pomůže chirurgický zákrok. V případě abscesu prsu se objevuje horečka a silná a nepřetržitá bolest v prsou. Ta jsou na dotek tvrdá a horká. Masáž prsou může ulevit od bolesti. Zdroj: Canva Jak vytáhnout horkost z těla Aby zánět rychleji ustoupil, můžete vyzkoušet některé babské rady: Oblíbené jsou zábaly – například z tvarohu. Vychlazený tvaroh natřete na kus látky a přiložte na bolavý prs po nakojení dítěte. Překryjte igelitem a nechte působit tak dlouho, dokud nevyschne. Zábal můžete opakovat pro pocit úlevy, ale problém se nevyřeší. Úlevu od bolesti může přinést také masáž prsou ve sprše a následné odsátí mléka do vyprázdnění mléčné žlázy. Můžu kojit, když mám zánět prsu? Pokud dojde k zánětu, kojení bývá velmi bolestivou záležitostí. Maminky také často řeší, jestli dítě dál kojit, aby se bakterie nedostaly k miminku. Pokud lékař nerozhodne jinak, s kojením nepřestávejte. Kojení je pro dítě zcela bezpečné, protože do mateřského mléka přecházejí při zánětu protilátky ve vyšším množství. Miminko je tak chráněné před bakteriemi, které způsobily zánět prsu při kojení. Při kojení se snažte, aby bradička dítěte směřovala k postiženému místu. Jestliže dítě nevyprázdní prs, po kojení ještě odstříkejte mléko do úlevy. 4 základní rady pro správné odsávání mateřského mléka » Odsáváním mléka může předejít zánětu prsa. Zdroj: MAM 7 tipů, jak se vyhnout zánětu Mastitida se může objevit u každé novopečené maminky. Pokud chcete riziko bolestivého onemocnění prsu snížit, zkuste se držet těchto rad: Nechte si zkontrolovat typ bradavek ještě v těhotenství. V případě plochých nebo vpáčených bradavek je na místě konzultovat s gynekologem možnost vyzkoušet takzvaný formovač bradavek (od 36. gestačního týdne). Pozor na vyvolání kontrakcí. Zánětu prsu můžete předejít také správnou technikou kojení a sání dítěte. S tím vám nejlépe poradí laktační poradkyně. Dbejte na hygienu a ošetření prsou při kojení, aby nedocházelo k poranění bradavek. V lékárně nebo v drogerii zakoupíte vhodné krémy, kterými lze prs preventivně ošetřit i při kojení dítěte. Můžete tak zvláčněním kůže zabránit vzniku trhlinek, kterými se bakterie dostanou do prsu. Pravidelně měňte prsní vložky. Pořiďte si několik kojicích podprsenek, které vám budou dostatečně pohodlné, a ty pravidelně střídejte (podprsenka by neměla být příliš těsná). Pokud miminko prs dostatečně nevyprázdní, mléko odstříkejte do úlevy. Zánět prsní žlázy u mužů Zánět prsu navíc není vždy spojený pouze s těhotenstvím. Ve výjimečných případech se může rozvinout i u nekojících žen, dívek a dokonce i mužů. Příčinou zánětu bývají drobné trhlinky a oděrky v oblasti bradavek způsobené například úrazem nebo škrábnutím. Zánět mohou způsobit také plísně, paraziti nebo ucpání a následné zablokování vývodů žlázy. Jaké zkušenosti mají maminky z eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz Měla jsem to před 2 lety během kojení. K tomu 39 horečky a zimnicu. Vzala jsem si paralen, manžel mi udělal zábal na prso. Namočemá plínka, igelit a ručníky. Vyčkat půl hoďky a pak mi to teatree olejíčkem rozmasíroval a já pak běžela do horké sprchy a odstříkávala. Celé jsme to opakovali asi dvakrát. Do rána to bylo celkem OK. Teplota okolo 37,5, menší jednodenní laktační krize a jelo se dál. Mě naštěstí zánět při kojení nikdy nepotkal, ale kamarádku ano a ta to řešila způsobem, který jí poradila její babička. Na prso si přikládala lupeny syrového zelí chlazeného v lednici. Prý ta vláha a chlad vytáhly všechnu horkost. Ahoj Jani,já měla zánět prsu v srpnu.Zrovna jsem byla na pár dní u rodičů.V noci 39 teploty a hrozný vedro.Tak jsem se sprchovala skoro studenou vodou a teplotu to srazilo.Na prso tvaroh,studený zábaly a taky potírat slivovicí.Ráno mě vezla příbuzná k doktorovi,ten mě dal antibiotika a paralen.Ještě říkal co nejvíc z toho kojit nebo při teplotě nad 38°C odstříkávat.Druhý den už mě bylo o moc lépe. Zeptejte se odborníka on-line Na eMimino.cz odpovídá např. gynekolog, laktační poradkyně, dermatolog, právník, psychoterapeutka nebo lékaři z centra asistované reprodukce a mnoho dalších Prozkoumejte seznam odborníků

Jak přestat kojit? Základem je odstavovat postupně

Thu, 20 Aug 2026 16:48:42 +0200

Kdy přestat kojit O tom, kdy přestat s kojením, rozhodujete vy s ohledem na to, co je nejlepší pro vás a vaše dítě. Podle světové zdravotnické organizace (WHO) je nejvhodnější, aby dítě bylo výhradně kojeno do 6. měsíce. Poté je možné postupně zavádět pevnou stravu. Do 1. roku by však mělo být mateřské mléko stále hlavním zdrojem výživy. Ať jde o psychickou nepohodu, bolestivé kojení, návrat do práce nebo další těhotenství, důvodů k ukončení kojení dříve může být více. Pokud při kojení zažíváte bolest, máte napnutá prsa nebo se miminko nechce přisát, nebojte se obrátit na laktační poradkyni, která vám s kojením nebo odstavením pomůže. Pokud je vaše miminko již starší a vy víte, že byste měla s kojením pomalu přestat, začněte se na tuto změnu psychicky připravovat. Obecně platí, že ukončení kojení probíhá postupně a vyžaduje značnou trpělivost. Celý proces může trvat několik týdnů až měsíců, jelikož některá miminka nenesou změnu dobře. V tomto období může docházet k větší plačtivosti, jelikož kojení představuje kromě výživy také perfektní způsob, jak dítě upokojit. 5 pravidel, kdy a jak přestat kojit » Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Okolo 6. měsíce můžete do jídelníčku dítěte zavádět první příkrmy. Zdroj: Canva Odstavení kojence Ideálním prvním krokem v odstavení je snížit počet kojení během dne. Pokud je vaše dítě mladší 6 měsíců, budete muset každé vynechané kojení nahradit láhví s kojeneckým mlékem. Právě okolo 6. měsíce života kojence totiž přichází období, kdy se dítě začíná zajímat také o jinou potracu. To je okamžik, kdy můžete kojence postupně odstavovat od mateřského mléka a do jídelníčku zařazovat první příkrmy. Pokud je vaše dítě starší než 1 rok a vy chcete začít kojení postupně během dne odbourávat, můžete miminko začít zvykat na rozmanitější stravu. Většina maminek si ponechává kojení k večeru, jelikož je to ideální způsob, jak miminko uspat. Během dne ale můžete začít mléko nahrazovat příkrmem – například kojeneckou kaší nebo přesnídávkou. Jestli nemáte zdravotní obtíže, zkuste nejdříve nahradit jedno kojení právě příkrmem. Jakmile si dítě zvykne na absenci kojení v tomto vybraném čase (adaptace může trvat i týden a déle), pak můžete vynechat další kojení. Při odstavování kojení se vyplatí trpělivost. Velmi často se stává, že má miminko své vzestupy a pády, které souvisí s růstovým a psychickým vývojem. Některé dny může miminko zvládnout bez vašeho mléka nebo náhradního kojeneckého mléka a po pár dnech se může mléka zase dožadovat. Ať se jedná o růstový spurt, růst zoubků nebo jiné období, kojení je pro miminko také způsob, jak se utišit a jak získat velmi výživnou a vyváženou stravu. Neberte proto tato období jako selhání. 5 tipů, jak na odstavení kojení » Jak zastavit laktaci? Nejúčinnější je postupně přestávat kojit a zavádět jinou kojeneckou stravu. Zdroj: Canva Jak zastavit laktaci Nejpřirozenějším způsobem, jak zastavit laktaci, je postupné odstavování tedy snižování frekvence kojení a podle věku dítěte zařazování jiné stravy. Čím méně bude miminko z vašeho prsu sát, tím méně se bude tvořit mléka. Pokud vás prsa bolí a cítíte nepříjemné napětí, můžete trochu mléka odsát. Stačí však pouze malé množství, aby se nenavyšovala tvorba mateřského mléka a laktace měla šanci slábnout. Obecně lze říci, že proces postupného snižování produkce mléka a ukončení laktace může trvat několik týdnů. Záleží, zda přestáváte kojit úplně nebo kojíte pouze v určitý čas během dne. Zastavení laktace můžete podpořit také bylinkami. Mezi oblíbené bylinky patří máta, šalvěj nebo třezalka. Pořídit si můžete také čajové směsi určené právě k zastavení laktace. 7 tipů, jak zastavit laktaci bez komplikací » Jak přestat kojit. Jaké zkušenosti mají uživatelky eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz

Diskuze: Jak co nejrychleji zastavit laktaci? Léky jsou zbytečné. Jsou to hormony. Chceš to strašně moc rychle. Kojíš 16 měsíců a najednou chceš přestat a čekáš, že během 24 hod. budeš bez mlíka. Takže odstříkej při nalití, do úlevy. Postupně prodlužuj intervaly a nebuď tak vydivočená. Chce to trpělivost.

[Autor: Cassi , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Jak co nejrychleji zastavit laktaci? Já jsem přestala kojit protože syn už mlíčko odmítal. Byla sem u své gynekoložky pro zmíněné prášky ale ona mi řekla že tyto prášky mají spoustu nežádoucích učinků že by je doporučovala jen v krajním případě že nejlepší prý je když to přejde přizozeně. Radila mi odstříkávat při nalití a hlavně méně tekutin čím víc piješ tím více mlíčka se tvoří.. Když už to trochu ustoupí tak odstříkávat jeden den pak třeba 1-2 dny ne a až tě prsa přestanou bolet už neudstříkávej vůbec aby se netvořilo další… Za chvíli sem byla bez mlíka ale určitě to nepřejde ze dne na den. Ani s těmi prášky to tak rychle nejde.

[Autor: saaarinka , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Jak co nejrychleji zastavit laktaci? Mně se osvědčilo odstavit postupně… třeba ze dvou kojení po týdnu na jedno kojení a po týdnu žádné. Pak jsem po dvou dnech cítila, že mám prsa moc nalitá, tak jsem zas nakojila. A pak už to bylo v pohodě Bála jsem se toho, mám nějaký záněty za sebou… ale bylo to překvapivě v pohodě.

[Autor: Elik , Přejít na diskusi ]

Mateřské mléko a jeho výhody

Thu, 20 Aug 2026 16:48:11 +0200

Mateřské mléko poskytuje dítěti dokonalou výživu ( vědecky mnohokrát ověřeno). Mateřské mléko obsahuje ve srovnání s umělou výživou obranné látky a buňky imunitního systému, které děťátko chrání před infekcemi, imunitní systém dítěte je totiž velmi nezralý. Mateřské mléko má vždy optimální teplotu, správný poměr živin. Mateřské mléko je lépe stravitelné, využitelnost všech látek včetně vitamínů a minerálů je nejvyšší právě z mateřského mléka. Kojené děti mají lepší stav chrupu, méně zubního kazu, menší výskyt infekcí respiračního, trávicího a močového traktu, méně navštěvují lékaře a méně jsou hospitalizovany v nemocnici, u kojených dětí je menší riziko vzniku leukemie, syndromu náhlého úmrtí dítěte atd. Mateřské mléko nic nestojí, není třeba žádných pomůcek, je šetřeno životní prostředí. V průběhu kojení dochází k silnému emocionálnímu poutu mezi matkou a jejím dítětem. Kojení je prospěšné i pro ženu: umožní snadnější zavinutí dělohy po porodu, a tím omezí krevní ztráty, je u nich nižší riziko vzniku osteoporózy, rakoviny prsu, vaječníku a děložního čípku. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma!

Problémy při kojení: Vhodná poloha je základ

Thu, 20 Aug 2026 16:47:34 +0200

Načítám video… Co dělat, když kojení nejde Na počátku může mít problémy s kojením hodně žen. V tu chvíli většinou přichází na řadu sestřičky na šestinedělí nebo laktační poradkyně, které vám s prvními krůčky při kojení mohou pomoci. Tipy, které start kojení usnadní: Vhodná poloha pro kojení je základ. Nejde jen o vaši polohu, která by vám rozhodně měla být příjemná. Jde i o to, v jaké poloze držíte miminko, protože i ono se musí cítit dobře. Poradí vám dobrá a zkušená laktační poradkyně. Kojte v příjemném prostředí. Znáte ty ušáky, co vás přímo volají k sednutí? Nebo třeba kojicí polštáře, do kterých zaplujete i s miminkem? Udělejte si to příjemné. Koutek na kojení se může stát součástí obýváku nebo dětského pokojíčku. Prsa pravidelně vyprazdňujte. Miminko byste měla kojit na požádání, ono dobře ví, kdy je bříško prázdné a je třeba ho naplnit (a tím pádem vaše prsa vyprázdnit). Prsa střídejte. Pokud máte mimo kojení dojem, že jsou prsa příliš plná, použijte odsávačku a odsajte do úlevy. Přebytek pak můžete zamrazit až na 6 měsíců – později ho lze použít například i na výrobu kašičky. Informace o reklamě Péče, která provází maminky od prvních dnů Začátky kojení mohou být náročné – bolest, citlivé bradavky nebo nejistota dokážou rychle vyčerpat. Lansinoh nabízí kvalitní pomůcky, jako je HPA lanolin na bradavky, teplý a chladivý obklad na prsa či silikonová odsávačka mléka – kolektor. Jsou navrženy tak, aby ulevily, chránily a podpořily úspěšné kojení. Chci vědět víc » Dostatek tekutin? Pravda, ale… Tohle je do jisté míry mýtus, rozhodně není třeba se od rána do večera nalévat vodou. Co pít? Ideální je pramenitá čistá voda. Naše „báby a prabáby“ říkávaly, že na mléko jde černé pivo (pozor na alkohol, nepřehánějte to!), kávovinové nápoje jako jsou melta, caro i karo. Jak s úsměvem říká laktační poradkyně Miluše Plecerová: „Tohle je spíš mýtus. Proč by měla některá tekutina podpořit tvorbu mléka víc než jiná? Ale říká se to. Placebo je silné a rozhodně vlastně užitečné. Takže proč ne?“ a dodává: „Hlavně pijte, kdykoliv máte pocit žízně. Neodkládejte to.“ O prsa pečujte. Kvalitní, prodyšná a ideálně bavlněná podprsenka je samozřejmostí. Po hygieně je namažte správným krémem, který zahojí popraskané nebo citlivé bradavky. Pryč se stresem. No jo, to se někdy lehce poradí, ale hůře udělá. Ale platí to. Odpočívejte, meditujte, dostatečně spěte… Relaxujte klidně pohybem. Užívejte si mateřství. Kojení je první volbou krmení novorozence a batolete. Mateřské mléko má mnoho nesporných výhod a je rozhodně tím nejlepším, co můžete miminku dát. Ne vždy to ale jde. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Příčinou bolavých prsou může byt nepravidelné kojení. Zdroj: Canva Problémy s kojením a jak je řešit Maminky se mohou potýkat s větším množstvím problémů, které mohou kojení znepříjemňovat nebo komplikovat. Potíže se mohou objevit na straně maminky, například s prsy, ale i samotného miminka. Pamatujte ale, že většinou se dají všechny problémy vyřešit. Které to jsou? A jak s nimi zatočit? 1. Nepříjemně plná prsa To se může stát hlavně na začátku kojení. Na vině je hormonální bouře, kdy se mléko tvoří překotně a velmi rychle. Stačí odsát nebo přiložit miminko. Tvorba mléka se časem ustálí podle potřeby miminka. Pocit velmi plných prsou může žena pocítit také například ráno po probuzení, v případě, že se miminko během noci o kojení nepřihlásilo. Důvodem jsou opět hormony – nejvíce prolaktinu, díky kterému se v prsou tvoří mléko, je produkováno v noci. Jak problém řešit? Využijte odsávačku a odsajte do úlevy. Případně k prsu přiložte miminko. Jaké jsou zásady správného kojení? Zdroj: Canva 2. Poškozené bolavé bradavky Popraskané nebo krvácející bradavky mohou být extrémně bolestivé. Malé prasklinky na bradavkách způsobuje nesprávná technika kojení. Miminko totiž často nemá v pusince celý prsní dvorec, ale pouze bradavku. Jak problém řešit? Je důležité dodržovat zásady správného kojení. Při kojení by tedy mělo mít miminko v ústech kromě bradavky i prsní dvorec. Pokud už bradavky popraskané máte, měla byste nosit co nejvolnější podprsenku, která vám je příjemná a prsa více nedráždí. Miluše Plecerová k tomu dodává: „Pokud jste doma, choďte bez podprsenky.“ Laktační poradkyně ještě přidává tip na ošetření popraskaných bradavek: „Bradavku klidně potřete mateřským mlékem a nechte oschnout. To opakujte… Mléko totiž obsahuje hojivé látky. Skočit můžete také do lékárny a poradit se s lékárníkem, co pořídit na ošetření bradavek. V nabídce jsou různé hydrogelové náplasti a hojivé krémy. Používejte také preventivně speciální ošetřující krémy.“ Prsy sprchujte běžným způsobem, nevěnujte jim zvýšenou pozornost, co se týče hygieny. Miluše Plecerová upozorňuje: „Pokud hygienu přeženete, odstraníte i užitečné přirozené bakterie a naopak tím kvasinkám připravíte ideální prostředí.“ Při mastitidě zbytek mléka po kojení odsajte. Zdroj: Canva 3. Ucpání mlékovodu Mlékovod je vývod z mléčné žlázy, kterým mléko odtéká z prsu ven na vrchol bradavky. Pokud kojíte z jednoho prsu méně nebo děláte delší pauzy mezi jednotlivými krmeními, vývod se může ucpat. Mateřské mléko se pak ve žláze hromadí a malá zatvrdlina uvázne ve mlékovodu. V krajním případě způsobí retenci, což je je úplné ucpání mlékovodu. Jak se projevuje? Především velkou bolestí v prsu. Jak problém řešit? Prs pořádně promasírujte, jde o to nahromaděné mléko „poslat dál“, aby více neucpávalo mlékovod. „Prs masírujte směrem od hrudní kosti k bradavce, po směru postiženého mlékovodu,“ radí Miluše Plecerová. Použít můžete i teplé obklady – pozor ale v případě zvýšené teploty, která by mohla ukazovat na mastitidu. Tehdy teplo vynechte. „Teplo totiž může naopak zánět podpořit. A to nechceme,“ říká Miluše Plecerová. Při retenci nepřestávejte kojit nebo odsávat. Odtok mléka může také podpořit poloha v kleče, kdy je žena na všech čtyřech a prsy jí visí dolů. Tím na ně více působí gravitace a mléko snáze odtéká. 4. Mastitida Poměrně závažný, velmi bolestivý stav. Projevuje se velmi podobně jako ucpaný mlékovod – nicméně v případě mastitidy se přidávají i příznaky podobné chřipce, včetně často velmi vysoké teploty. Mastitida je, na rozdíl od ucpaného mlékovodu, způsobena bakterií, která je do tkáně prsu zanesena nejčastěji skrze poškozenou bradavku. Bakterie se rozmnoží a způsobí zánětlivé ložisko. „Při mastitidě se také často objevuje ohraničené zarudnutí kůže prsu ve tvaru mapy,“ dodává Miluše Plecerová. První pomoc při mastitidě: Paracetamol nebo ibuprofen uleví od bolesti. Dávkujte dle pokynů na obalu nebo lékárníka. Prs i nadále vyprazdňujte, i když to může velmi bolet. Nejdříve nabídněte dítěti postižený prs pro dokonalé vysátí. Nejde-li kojit, použijte odsávačku. „Velmi pomáhá, když mezi kojením nebo odsáváním postižený prs chladíte. Použít můžete například gelové chladicí polštářky,“ radí laktační poradkyně Miluše Plecerová. Odpočívejte. Dostatečně pijte, jezte kvalitněji než jindy. Tady rozhodně lékaře potřebujete. Na místě jsou eventuálně i antibiotika. Na nic nečekejte. Na zastavení vypuzovacího reflexu pomáhá masáž prsou. Zdroj: Canva 5. Samo spuštěné mléko Tohle je možná trápení a může přinést i trapnou chvilku, když máte na oblečení mokré fleky, ale nebolí to. A to se počítá! Mléko se spouští v případě, že jsou prsa příliš plná nebo za to může reflex. Jak problém řešit? Neřešte. Buďte ráda, že mléko máte. Pomoci by vám mohly třeba absorpční vložky do podprsenky - vyhnete se tak možnému trapasu. 6. Hyperlaktace Také nepříjemné, ale ani toto nebolí. Miminko to ale může dost štvát – protože když se snaží pít, je přehlceno přívalem mléka. Jak problém řešit? Pomoci by mohlo chvilkové odsátí mléka před přiložením miminka. Pozor ale! Nesmíte to s odsávačkou přehnat, to by problém mohlo prohloubit. Nepomůže-li tato rada, vyhledejte laktační poradkyni. V české republice fungují banky mateřského mléka. Máte-li ho nadbytek, je dobré jej darovat. Pomůžete tak miminku, které nemá mléko od vlastní mámy. Buďte trpělivé. Problémy s produkcí mléka obvykle po několika týdnech vymizí. Důležité je přiložení miminka co nejdříve po porodu. Zdroj: Canva 7. Odkládané přiložení miminka Přiložení co nejdříve porodu se počítá. Pozdní přiložení také, ale v negativním smyslu. Vždy to ale samozřejmě nejde, přiložit miminko hned, jak přijde na svět – ideálně ještě před dotepáním pupečníku. Třeba zdravotní stav váš nebo miminka zapříčiní, že není možné přiložit ihned po porodu. Jak problém řešit? Nevadí! Nic není ztraceno. Kojení rozhodně ne. Pokud se s kojením trápíte, oslovte laktační poradkyni, dulu nebo porodní asistentku. Poradí vám, jak laktaci správně podpořit. 8. Umělé mléko dříve než mateřské Než ochutná miminko mléko své maminky, dostane umělé. A to může být problém. „Existují závažné a medicínsky odůvodněné případy, kdy miminko v porodnici dostává umělé mléko dříve než maminčino. Jde o souhru náhod, kdy jde o zdraví, potažmo přímo o život novorozence – hrozí mu například hypoglykémie, žena ještě nemá spuštěnou laktaci nebo leží na JIP ve vážnějším stavu,“ vysvětluje Miluše Plecerová a pokračuje: „Ideální by v tomto případě bylo podat novorozenci mléko od dárkyně. Ne vždy je to ale možné – darovaného mléka nemusí být dostatek a tehdy zdravotníci přistupují k podání mléka umělého." Ženy, kterým se toto stane ale uklidňuje: „Ani v těchto případech není kojení ztraceno.“ Jak problém řešit? Nejde-li vám kojit, ať již v prvních dnech života vašeho miminka nebo později, nesahejte po umělém mléku jako po prvním řešením. Zapamatujte si, že umělé mléko je naopak až to poslední řešení vašeho problému. Správná laktační poradkyně vám pomůže zachránit kojení. Kojení může zkomplikovat i dudlík. Zdroj: Canva 9. Dudlík a lahvička Tohle mohou být špatné návyky, které mohou v krajním případě kojení velmi zkomplikovat. Mějte to na paměti. Miminko bude preferovat lahvičku, jakmile ji jednou zkusí. To následně přinese prohloubení problémů s kojením. Jak problém řešit? Pokud nemusíte, s lahvičkou a savičkou dítko raději vůbec neseznamujte. 10. Moučnivka Bílé skvrny v ústech dítěte jsou nejen nehezké, ale miminko se dost trápí. Svědí a bolí. Jde o kvasinkovou infekci, kterou možná sama znáte a během života jste ji zažila, takže víte, že to není nic příjemného. Jak problém řešit? Raději navštivte lékaře. Poradí vám, jak postupovat, abyste se moučnivky zbavili. 11. Preference jednoho prsa Tohle se stává. A není to nic až tak neobvyklého. Jaký je důvod? Miminko nám to neřekne a tak se můžeme pouze domnívat. Každý prs je jiný a z každého to může jinak téct, člověk je prostě tvor asymetrický. Roli může hrát eventuálně i drobná rozdílnost bradavek… Kdo ví, proč to miminko tak má? Každopádně jde o poměrně častý problém. „Tohle ale může být způsobeno i mámou. Z jednoho prsa mu dává častěji, je jí to pohodlnější, přirozenější, lépe se jí u kojení sedí. A miminko si tento návyk zafixuje a těžko se mu od něj pak ustupuje,“ říká Miluše Plecerová. Jak problém řešit? Nic s tím neuděláte. Ale určitě nabízejte prsa obě. Triky pro případ, že dítě preferuje jedno prso Nabízejte nejprve ten méně oblíbený prs. Na neoblíbené prso používejte odsávačku. Myslete na riziko mastitidy a rozhodně používejte obě prsa. A pozor! Možná by vás to nenapadlo, ale náhlá preference jednoho prsa může být zapříčiněna nemocí dítěte (například infekce v oušku se může takto projevit). Proč miminka náhle odmítají kojení? Zdroj: Canva 12. Náhlé odmítání kojení Může se to stát a pravděpodobně se to i stane. Ani vy nemáte chuť k jídlu vždy. Vzpomeňte, stačí, aby vás bolela hlava a chuť na jídlo slábne. A miminka to mají stejně. Mrzutá mohou být z prořezávání zoubků nebo ucpaného nosu při rýmě. Někdy třeba stačí narušená denní rutina. Jak problém řešit? Zkuste to za chvíli. Případně odstraňte příčinu, proč by miminko mohlo být bez chuti. 13. Odloučení ženy od miminka Jde o situaci, kdy je miminko jinde než jeho maminka. Může se tak stát v případě závažnějších zdravotních komplikací u ženy nebo dítěte, která si vyžádá okamžitý zásah lékařů na speciálním oddělení. Samozřejmé je odloučení novorozence od matky v případech, kdy musí být miminko v inkubátoru. Jak problém řešit? Pro spuštění a udržení laktace je v tomto případě potřeba odsávačka. Ideálně elektrická a rozhodně dvoufázová, pokud možno duální. 14. Vážné zdravotní důvody Děti předčasně narozené, děti s nízkou porodní hmotností a miminka nemocná mají kojení ztížené. Stejně tak miminko s vývojovou vadou v podobě například rozštěpu patra je při kojení handikepováno. Vadí i těsná uzdička jazyka nebo například vysoká, či naopak nízká hladina glukózy v krvi. Možná vás to na první dobrou nenapadne, ale za problémy s kojením může stát i obyčejné nadýmání. Tohle všechno jsou případy, kdy samozřejmě nemůžeme očekávat, že se miminko přisaje, během pár minut se nakrmí, odříhne si a spokojeně usne. Šálek kávy denně není důvod k ukončení kojení. Zdroj: Canva Kdy se kojení nedoporučuje Ve velmi výjimečných případech se může stát, že kojení lékaři nedoporučí. Stává se tak většinou v případě, kdy vážně nemocná žena užívá léky, které by mohly ohrozit miminko. Choroba může kojení zabránit také v případě, že se týká miminka – kojení se ukončuje v případě diagnostikování některých vrozených metabolických vad jako jsou galaktosemie, fenylketonurie nebo nemoc javorového sirupu. Pro pořádek zmíníme i to, že kojení by měly zvážit i ženy, které kouří, pijí příliš alkoholu nebo dokonce užívají návykové látky. A to právě proto, že látky se mohou uvolňovat do mléka a ohrozit zdraví miminka. Později během kojení se může vyskytnout nějaký projev alergie u miminka. Pak žena z jídelníčku vyřazuje alergeny, které mohou zhoršovat kožní alergické reakce u dítěte nebo zapříčiní problémy s trávením (například krvavé žilky ve stolici miminka ukazují na alergii na bílkovinu kravského mléka – žena tedy přestává požívat mléko, stejně jako potraviny, které ho obsahují). Je-li situace opravdu vážná, nezlepší se ani po vysazení alergenů – nebo se dokonce zhoršuje, je na místě přemýšlet o ukončení kojení. Co když nebudu kojit? V případě, že kojení skutečně není možné, ať už z jakéhokoliv důvodu, svět se nezboří. Miminko hlady neumře. Vy si nemusíte vyčítat, že jste špatná máma. Jste jen máma, která nekojila. Vaše miminko vyroste i tak… ve zdraví, veselé a šťastné. Rozhodně není třeba si myslet, že na ne/kojení stojí a padá celý svět! Zkuste si tohle – jak se říká – zapsat za uši. Jaké zkušenosti s kojením mají maminky z eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz Syna jsem přiložila až 8 hodin po porodu, mléko jsem měla už za 24 hodin na rozdávání. Dceru jsem přiložila cca po patnácti minutách a je od začátku na UM, mléka bylo málo a malá neměla sílu si ho vysát. Obě děti narozené císařským řezem. Z mé zkušenosti nevěřím, že to na tvorbu mléka má vliv. Spíše ta psychika, která to doprovází. Já používala dudlík už v porodnici u obou dětí a kojila jsem úplně v pohodě Mám zkušenost a s flaškama Avent natural a synovi to do půl roku bylo jedno jestli dostal mléko z flašky nebo z prsu. Po půl roce začal být vyčůraný a začal prso bojkotovat. Teď už pije jedině z flašky. Myslím si, že každé dítě to má jinak U prvního syna mi na začátku praskla bradavka (obě děti mají malinkou pusinku) a trvalo snad 4 týdny, než se zahojila. Mazala jsem genciánkou, pak bepanthenem a nakonec mi pomohly hydrogelové náplasti medela. Stříhala jsem si je na malinké pásky, které jsem lepila přímo na ránu a po týdnu to zabrala. Zeptejte se odborníka on-line Na eMimino.cz odpovídá např. gynekolog, laktační poradkyně, dermatolog, právník, psychoterapeutka nebo lékaři z centra asistované reprodukce a mnoho dalších Prozkoumejte seznam odborníků

Kojení a léky: Jsou pro miminko nebezpečné?

Thu, 20 Aug 2026 16:45:29 +0200

Pokud kojíte, některé volně prodejné léky i léky na předpis bohužel brát nemůžete. Látky z nich byste totiž prostřednictvím mateřského mléka předala miminku a to by mu mohlo uškodit. Které léky můžete brát během kojení? analgetika a léky proti bolesti na bázi paracetamolu (Paralen) nesteroidní antirevmatika (Ibalgin) penicilinová antibiotika (V-Penicilin) inzulin léky pro léčbu zvýšené krevní srážlivosti (Heparin, Warfarin) Často také existuje šetrnější varianta léku určená kojícím matkám. Vždy si ale důkladně pročtěte příbalový leták. Které léky jsou při kojení nebezpečné pro dítě? některá antibiotika některá psychofarmaka lithium antiepileptika Pozor si dejte také Acylpirin a Aspirin a při léčbě teploty, bolesti či zánětu radši využijte alternativu. O užívání léků během kojení se vždy poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem. Jak užívat léky během kojení? Lék si vezměte bezprostředně po kojení a nejlépe na noc, kdy je doba mezi jednotlivými kojeními nejdelší. Pokud dopředu víte, že budete krátkodobě užívat léky, které pro miminko nejsou vhodné, můžete kojení na čas přerušit, dokrmovat umělým mlékem a laktaci zachovat odstříkáním. Léky neužívejte nadbytečně, a pokud to jde, snažte se najít alternativu, např. v podobě bylinek nebo homeopatik. V Laktační poradně na eMiminu se ptáte třeba na tyto dotazy související s kojením a léky: Antikoncepce při kojení Vliv antikoncepce na tvorbu mléka Odbourání antidepresiv z mateřského mléka Užívání Carnitinu a kojení Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma!

Jak správně kojit, aby to nebolelo?

Thu, 20 Aug 2026 16:44:47 +0200

8 tipů, jak správně kojit Správná technika kojení má vliv na množství produkovaného mléka, zdraví bradavek, a tím i pohody vás a dítěte. Jak začít s kojením? 1. Kojení je chvilka pro matku a miminko, proto by kojení nemělo nic rušit. Udělejte si soukromí a najděte si pohodlné místo (postel, gauč). 2. Před kojením je dobré se připravit – kojicí polštář nebo velký polštář a sklenici vody nebo hrnek čaje. 3. Vždy se přikládá miminko k prsu, nikoli prs k miminku. 4. Při podpírání prsu rukou se matka nedotýká prsního dvorce. 5. Mezi matkou a miminkem nesmí být žádná překážka, pro laktaci je nejvhodnější kontakt „kůže na kůži“. 6. Miminko by při kojení nemělo být zkroucené, tzn. hlava, záda, zadeček jsou v jedné linii a směřují k matce. 7. Maminka hlavičku pouze podpírá, netlačí na ni, to by vedlo k tomu, že se miminko začne od prsu odtahovat. 8. Matka se nedotýká tváře miminka, aby nedošlo k matení sacího reflexu. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Správné přisátí miminka je zásadní pro spokojené miminko. Zdroj: Canva Jak na správné přisátí Správné přisátí miminka je zásadní pro spokojené miminko, zdravé bradavky a vyprázdněná prsa po kojení. Nejprve je třeba stimulovat bradavkou rty miminka, dokud nebudou do široka rozevřené (miminko používá hledací reflex). Miminko se pak přiloží k prsu, jemně se mu zatlačí na ramínka, miminko trochu zakloní hlavu a bradou se zatlačí do prsu, ústa má miminko stále široce otevřená. Miminko vyplazuje jazyk přes spodní ret a jazykem vtahuje bradavku s částí dvorce do pusinky. Bradavka je hluboko v puse miminka. Rty miminka musí překrýt nejen celou bradavku, ale i velkou část prsního dvorce. Čelist vykonává sací pohyby (brada miminka je v pohybu), je slyšet polykání. Miminko volně dýchá, nesrká. Pokud by v ústech miminka byla jen bradavka, vedlo by to k jejímu poranění. Když se miminko dostatečně napije, sání miminka zpomalí. Prsa jsou měkčí a méně plná. Pokud miminko u prsu usíná a spontánně se odpojí, kojení lze ukončit. Intervaly i čas strávený u prsu si určuje miminko, nikoli matka! Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Jak často kojit Miminko je třeba kojit na vyžádání! Čím častěji se miminko kojí, tím více mléka se ženě tvoří. Nároky miminka na kojení jsou individuální, může to být 8krát až 12krát během 24 hodin. Postupem času se mohou intervaly mezi kojeními prodlužovat. Zpočátku se miminko přikládá při kojení vždy k oběma prsům (z důvodu rozvoje laktace), později se prsa při kojení střídají. Jak často kojit různě staré miminko? Pozice při kojení musí být pohodlná pro matku i miminko. Zdroj: Canva V jaké poloze kojit Při správné poloze při kojení maminku nebolí ruce, ramena ani záda. Pozice musí být pohodlná pro matku i miminko. Poloha vsedě neboli poloha kolébka Maminka sedí rovně, má opřená záda. Miminko leží na boku, bříškem k mamince, na kojicím polštáři nebo na předloktí matky, která má ruku podepřenou polštářem. Jednou rukou podává matka prs a druhou rukou miminku přidržuje záda. Druhou rukou může matka podpírat prs. Ruka podpírá prs ve tvaru písmene C. Palec je vysoko nad prsním dvorcem, ostatní prsty jsou pod prsem. Hlava, záda a zadeček miminka jsou v jedné linii. Spodní ruka miminka je kolem pasu matky. Pokud maminka sedí na židli, tak její chodidla podpírá stolička (uvolňuje napětí v páteři). Fotbalové boční držení Při kojení z pravého prsu leží dítě na pravém předloktí matky, které podpírá polštář. Předloktí matky podpírá záda a ramínka dítěte. Prsty pravé ruky podpírají hlavičku dítěte. Hlava a záda miminka jsou v jedné rovině. Nohy miminka jsou v podpaždí, podél matčina boku. Chodidla dítěte se nesmí o nic opírat. Tato poloha umožňuje krmení dvojčat současně. Vyzkoušejte polohu vleže na boku. Zdroj: Canva Poloha vleže na boku Maminka leží na boku. Hlavu, ramena a záda ji podpírá polštář. Miminko leží na boku naproti mamince v ohbí její spodní paže a vrchní ruka přidržuje miminko za záda. Miminko leží rovně v jedné linii, má pokrčené nohy. Maminka se neopírá o loket. Je vhodné na noční kojení nebo krátce po porodu, kdy se ženě ještě špatně sedí. V pololeže na zádech Maminka leží na zádech, hlavu a ramena má podepřené polštářem. Nohy má ohnuté, mohou být pod koleny podložené polštářem. Miminko leží příčně na břiše matky s hlavou nad prsem. Maminka podává jednou rukou prs a druhou podpírá miminku zadeček. Tato poloha je vhodná, pokud mléko vytéká moc rychle a miminko je jím zahlceno a nestíhá koordinovat sání, polykání a dýchání a hrozí mu v tu chvíli vdechnutí (aspirace) mateřského mléka. 7 tipů na osvědčené polohy při kojení » Jak poznat špatnou techniku kojení? Zdroj: Canva Kdy zajít k lékaři Maminky by neměly váhat obrátit se na odborníky v případě jakýchkoli dotazů či komplikací. Bolavé, popraskané bradavky, nespokojené miminko při kojení, problémy s přibýváním na váze miminka, to vše kojení velmi znepříjemňuje. Nemocnice a zdravotnická zařízení nabízejí kojícím ženám poradenské služby. Tipy a pomoc pro úspěšné kojení poskytne nejen lékařka nebo porodní asistentka, ale také laktační poradkyně. Díky pomoci kvalifikovaných odborníků se miminko vždy správně přisaje nehledě na velikost prsou a velikost a tvar bradavek. Laktační poradkyně a kdy ji kontaktovat » Jak správně kojit? Jaké zkušenosti mají maminky z eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz Je to hodně, co si můžeš přečíst na netu, takže to vypisovat nebudu, protože holky Ti tady daly odkazy na ty správné stránky. Za mě: 1/ Buď trpělivá - nevzdávej to, i když budeš mít pocit, že to nejde 2/ Neboj se říci si o pomoc - v porodnici, laktační poradkyni, kamarádce se zkušenostmi 3/ Nevzdávej to a počítej s bolestí - ze začátku to bude bolet než si bradavky zvyknou. Pravidlem je, že kojení nesmí bolet. Ano to je pravda, ale ať nikdo netvrdí, že první dny to nebolelo…bolelo to . 4/ Kup si panthenol - je úžasný na rozbolavělé bradavky ze začátku. Mazej a uleví jim. 5/ Kojení je o nabídce a poptávce - přikládej miminko co nejčastěji, aby se Ti pěkně rozjela laktace. Kde je poptávka, je i nabídka a dostatek mlíčka. Postupně se tvorba mléka stabilizuje podle potřeb miminka. 6/ Hodně pij - je jedno jestli si nakoupíš kojící čaje nebo budeš pít jen vodu, hlavní je dostatek tekutin během dne. Já jsem si vařila čaj i na noc a během šestinedělí ho pila i v noci, když jsem nakojila malého. 7/ Pokud Ti kojení nepůjde nebo nebudeš mít dostatek mléka, nezoufej . Nebudeš ani první ani poslední a nic si nevyčítej. Za sebe doporučuju nebát se zavolat si laktační poradkyni při problémech. Za mnou přijela domů hned po propuštění z nemocnice, kde tvrdili, že mít popraskaný bradavky je normální a že to ze začátku bolí každýho. Hned mi poradila jak problém nejrychleji vyřešit a překontrolovala techniku kojení. Navíc za to nic nechtějí… Přečíst materiály z více zdrojů, být psychicky v klidu a věřit si, zjistit si, co jsou růstové spurty a že kolem 3.měsíce se fyziologicky přestávají nalévat prsa a neznamená to úbytek MM. Pak že miminko nemusí pořád přibírat, ale musí mít každý den 6-8pomočených plen. V případě potíží zavolat co nejdřív laktační poradkyni. A vědět, že ne každý pediatr má správné informace o kojení. Mnohdy se víc řídí pozornostmi od výrobců UM, než doporučením pro pediatry v ČR a potřebami miminka a kojící mámy. Máte pochybnosti, jak kojit? Kontaktujte porodní asistenku nebo dulu .

Správná technika kojení: Jak na přisátí miminka

Thu, 20 Aug 2026 16:43:55 +0200

Jak kojit, aby to nebolelo – přisátí miminka Kojení je dovednost, kterou se učí matka i miminko společně. Zejména v prvních dnech po porodu může chvíli trvat, než si oba najdete rytmus a polohu, která vám bude vyhovovat. Pamatujte, že kojení by nemělo být bolestivé. Pokud tomu tak je, ve většině případů to signalizuje nesprávné přisátí miminka k prsu. Jak správně přikládat miminko k prsu Před kojením si najděte si pohodlnou polohu. Je vhodné se dobře usadit a případně si pomoci polštáři nebo kojicím polštářem. Nepohodlná poloha často vede k nechtěnému hrbení a zhoršení přisátí. Držte miminko blízko svého těla tak, aby hlava, ramena a trup byly v jedné rovině. Nos miminka by měl být přibližně v úrovni vaší bradavky. Umožněte miminku lehce zaklonit hlavičku, aby se horní ret mohl dotknout bradavky. Tento kontakt obvykle podnítí miminko k tomu, aby otevřelo ústa dokořán. V tuto chvíli miminko přitáhněte k prsu (nikoli prso k miminku). Hlavička zůstává mírně zakloněná, aby jazyk dosáhl na co největší část bradavky. Pocit při kojení by měl být tlak nebo tah, nikoli ostrá bolest. Krátké nepohodlí na začátku kojení může být běžné, ale bolest, která přetrvává, je signálem, že přiložení není správné. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Správné sání miminka má rytmický průběh, brada se opírá o prs a nos zůstává volný. Zdroj: Canva Známky správného přisátí k prsu Jak poznat, že je miminko správně přisáté a kojení je tak efektivní? Všímejte si několika důležitých znaků: Při přisátí je vidět více tmavší části dvorce nad horním rtem než pod spodním rtem. Rty jsou vytočené ven. Brada se dotýká prsu, nos zůstává volný. Sání má klidný, rytmický průběh. Miminko saje několika tahy, následuje krátká pauza a polknutí. Není slyšet mlaskání, cvakání ani hlasité polykání vzduchu. Tváře miminka při kojení působí plně a zakulaceně. Po dostatečném nakojení se miminko často samo pustí prsu, uvolní ruce i tělo a může i usnout. Po ukončení kojení by měla bradavka vypadat přirozeně, bez změny tvaru. Neměla by být zploštělá, špičatá nebo zbělená. Prso bývá po kojení měkčí, což značí, že došlo k jeho vyprázdnění. Pozor na kojení miminka v šátku nebo nosítku. Pokud je potřeba miminko nakrmit, je vhodné jej ze šátku vyjmout a kojit v plně kontrolované poloze. Savčí poloha, při které maminka leží na zádech. Dítě se v této poloze často přisaje samo, bez aktivního přikládání. Zdroj: Redakce Polohy při kojení Neexistuje jedna univerzální kojící poloha, která by vyhovovala všem. Správná poloha při kojení je taková, ve které je matka uvolněná, miminko dobře přisáté a kojení nebolí. Polohy lze samozřejmě střídat podle věku dítěte, velikosti prsou, zdravotního stavu matky nebo situace, ve které se kojení odehrává. Základní pravidla by však měla platit pro všechny polohy: Miminko je otočené celým tělem k matce, hlava, krk a trup jsou v jedné rovině, miminko je přitažené k prsu, nikoli prso k miminku. Klasická poloha (kolébka) Jedná se o nejčastěji používanou polohu při kojení. Miminko leží na boku, hlavička je uložená v lokti matky, tělo spočívá podél jejího břicha. Druhou rukou může matka prso lehce přidržovat. Poloha křížem (cross-cradle) Podobná klasické kolébce, ale s tím rozdílem, že hlavička miminka je podpírána opačnou rukou, než je kojený prs. Ruka drží miminko za krk a ramena, nikoli za hlavu. Savčí poloha Savčí poloha při kojení vychází z přirozených instinktů miminka. Matka je v pololeže nebo vleže na zádech, miminko leží na jejím těle bříškem dolů. Miminko si v této poloze často samo najde prs a přisaje se bez aktivního přikládání. Fotbalová poloha Miminko je drženo podél boku matky, nožičkami směrem dozadu. Hlavička je podepřena rukou, tělo miminka je často položené na polštáři. Tato poloha se často doporučuje maminkám s velkými prsy nebo pokud jsou po císařském řezu. Více se dozvíte ve článku V jaké poloze kojit? 7 tipů na osvědčené polohy při kojení Kojení v leže je ideální poloha při nočním kojení nebo při kojení v šestinedělí. Zdroj: Canva Jak kojit vleže Kojení vleže je praktická poloha, která se často využívá při nočním kojení, v šestinedělí nebo ve chvílích, kdy je matka zkrátka unavená. Základem je poloha na boku. Matka leží uvolněně, hlava je podepřená polštářem tak, aby krční páteř zůstala v přirozené poloze. Miminko leží také na boku, je otočené celým tělem k matce, bříškem k bříšku. Hlavička miminka by měla být v prodloužení trupu, nikoli zakloněná nebo přitlačená k prsu. Nos miminka je přibližně v úrovni bradavky, brada se při přisátí dotýká prsu. Miminko je přitažené k tělu matky, ne naopak. Při přikládání platí stejná pravidla jako v jiných polohách. Miminko se přikládá ve chvíli, kdy má ústa široce otevřená, a přisává se k větší části dvorce. Pokud je přisátí bolestivé, je vhodné miminko jemně odtáhnout a znovu přiložit. Při kojení vleže je důležité dbát na bezpečí miminka. Matka musí být bdělá a mít miminko celou dobu pod kontrolou. Prostor kolem miminka by měl být volný, bez polštářů nebo peřin v blízkosti obličeje. U starších miminek může kojení trvat klidně jen do 15 minut. Vždy sledujte, jestli je kojení efektivní. Zdroj: Canva Jak dlouho kojit Neexistuje přesně stanovený počet minut, po které by mělo kojení trvat. Délka kojení se vždy odvíjí od věku dítěte, jeho sací síle, množství mléka i na aktuální potřebě. U kojení je důležitější sledovat chování miminka a efektivitu sání, nikoli čas. Zatímco novorozenec často potřebuje 20–40 minut na jedno kojení, starší miminko může být plně nakojené už za 5–15 minut. Kratší doba kojení sama o sobě neznamená, že by dítě dostávalo méně mléka. Krátké kojení není problém, pokud: miminko aktivně saje a polyká, po kojení působí spokojeně, přibývá na váze. Zpozorněte, pokud kojení trvá extrémně dlouho, miminko je neklidné nebo u prsu často usíná bez viditelného polykání. V takových případech může jít o slabé sání, špatné přisátí nebo nízký přenos mléka. Přečtěte si také náš článek Jak často kojit různě staré miminko? Špatné přisání často způsobuje bolest prsou či popraskané bradavky. Zdroj: Canva Špatná technika kojení Problémy při kojení se většinou odvíjejí od špatného počátečního přiložení. Pamatujte, že i krátkodobé nesprávné přikládání může způsobit neplechu, proto je důležité vědět, čeho se vyvarovat a jak případně situaci řešit. Mezi časté příčiny špatného přisátí patří: Nesprávné držení miminka – hlava a trup nejsou v jedné linii. Přikládání prsu k miminku místo přivedení dítěte k prsu. Příliš častá nebo naopak příliš dlouhá kojení bez sledování signálů miminka. Nepohodlná poloha matky, která brání miminku v přirozeném přisátí. Špatné přisání většinou spolehlivě poznáte, jelikož se s ním pojí řada nepříjemných komplikací. Mezi nejčastější patří například: Bolest nebo pálení při kojení: Ostrá nebo přetrvávající bolest signalizuje, že bradavka je stlačována mezi dásněmi, místo aby byla zasunuta do větší části dvorce. Praskliny a ragády na bradavkách: Mohou být doprovázeny zarudnutím nebo krvácením. Mlaskání a hlasité polykání vzduchu: Ukazuje na mělké přisátí, při kterém miminko nedokáže efektivně nasát mléko a polyká pouze vzduch. Neefektivní vyprazdňování prsu: Prso zůstává tvrdé, může se objevit ucpaný mlékovod nebo zánět prsu. Miminko je neklidné: Dítě se snaží přizpůsobit špatnému přisátí, což vede k odmítání prsu. Pokud zjistíte, že kojení zřejmě neprobíhá zcela správně, nepanikařte. Miminko odtáhněte a zkuste správně přiložit znovu. Můžete také vyzkoušet jinou kojicí polohu, která vám bude vyhovovat více. V případě přetrvávajících problémů se nebojte obrátit na odbornou pomoc v podobě laktační poradkyně nebo pediatra. Nahlédněte do zajímavé diskuze na téma Jak opravit techniku kojení? Při bojkotu kojení miminko odmítá prs, jelikož mu při kojení není pohodlně. Zdroj: Canva Bojkot kojení Bojkot kojení znamená, že miminko opakovaně odmítá prs, i když je hladové. Tento problém se často objevuje u dětí, které zažily bolestivé nebo neefektivní kojení. Bojkot je tedy signálem, že kojení není pro dítě příjemné. Jak bojkot řešit Zkontrolujte techniku přisátí. Miminko by mělo být přiloženo tak, aby brada byla pevně u prsu a nos volný, ústa široce otevřená. Změňte polohu při kojení. Vyzkoušejte různé kojicí polohy, které budou pro miminko přijatelnější. Doporučuje se savčí poloha, fotbalová poloha nebo kojení v leže. Na kojení se připravte. Kojte v klidné místnosti, bez hluku a s minimem rušivých podnětů. Dítě se tak může lépe soustředit na sání. Buďte trpělivé. Některé děti potřebují čas, aby se znovu naučily prs přijímat. Krátká, klidná kojení několikrát denně pomáhají obnovit pozitivní zkušenost. Obraťte se na odborníka. Pokud bojkot přetrvává, je vhodné vyhledat laktační poradkyni nebo pediatra. Ti zkontrolují přisátí, polohu a případné zdravotní komplikace. Správná technika kojení. Jaké zkušenosti mají uživatelky eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz

Diskuze: Špatná technika kojení - následky? Díky spatne technice se asi nebudou dobře stimulovat prsa a mléko bude postupně mizet a nebo se můžou utvořit zatvrdliny. Ty kloboučky a dudlík to opravdu kazi.. Dudlík určitě můžeš vyhodit a ty kloboučky bych zkusila taky odlozit a snažit se kojit bez. Ale pokud dítě přibývá a kloboučky nevadí, mlíka je dost, tak bych to neřešila. Já měla taky kloboučky, zánět a rozkousane bradavky, bez nich to nešlo. Když se prsa zahojila, už jsem kojila bez. Uvidíš, pozoruj to a hlavně se nestresuj

[Autor: lucynka25 , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Nedokonalá technika a přesto kojení v pohodě? Syn mel spatnou techniku, dohnalo nas to ve 4 mesicich totalnim bojkotem. Mesic jsem tvrde bojovala o zachranu kojeni, vsichni nade mnou kroutili hlavou, proc nedam UM. Ale podarilo se, kojeni se zachranilo a i v roce kojim tak 3× pres den a 3× za noc.

[Autor: Ernais , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Kojení a přisátí Zkus změnit polohu při kojení a před kojením se napít něčeho teplého nebo si prsa trochu nahřát teplou vodou např. ve sprše, mléko pak líp teče. Neboj, ještě se spolu s miminkem sžíváte, všechno se upraví, chce to čas! Hlavně se nestresuj, zalez si s miminkem do peřin, nech si od patrnera nosit jídlo a hlavně pití a nech miminko sát jak potřebuje, možná se po desíti minutách unaví a potřebuje si odpočinout, nebo ho trápí bříško. Láhev bych nedávala, když už dokrm tak stříkačkou a lžičkou, ale myslím, že to nebude třeba.

[Autor: aiko24 , Přejít na diskusi ]

Co jíst při kojení a čemu se vyhnout?

Thu, 20 Aug 2026 16:43:09 +0200

Co jíst při kojení Lze se setkat s některými názory, že by se ze stravování během kojení neměla dělat věda. Navzdory těmto tvrzením odborníci nepochybují o tom, že by se stravování maminky během doby, kdy kojí, mělo lišit od běžného jídelníčku. V čem má být jiné, je však složitější otázka. Každopádně už je překonané tradiční úsloví, že „musíte jíst za dva“. Nejlepším barometrem je vaše tělo – řiďte se svou chutí k jídlu. Pravděpodobně se v období kojení zvýší, takže jezte, jakmile dostanete hlad. Možná se však ptáte, co konkrétně jíst? I tady najdete spoustu různých, často protichůdných doporučení. „Podobná doporučení často začínají dlouhým seznamem potravin, kterým se při kojení musíte vyhnout. Zapomeňte na ně. První krok je zajistit matce kvalitní stravu. Nároky na živiny při plném kojení se od nekojící matky liší o cca 400-500 kcal, což je stejné množství jako ve 3. trimestru těhotenství,“ uvádí nutriční terapeutka Mgr. Bc. Lucie Guilleminot. „Důležité je si pohlídat dostatečný příjem nejen kalorií. Ten se navyšuje v průběhu kojení o cca 650 kcal, ale změnu vyžaduje i složení stravy. Matka by se měla zaměřit na pestrý, vyvážený, komplexní jídelníček,“ doplňuje ji výživová koučka a trenérka Ing. Veronika Jandová. Využijte služby s nákupem jídla. Zdroj: Canva 3 tipy, jak se stravovat při kojení Na to, jak se bude** stravovat během období kojení, by měla maminka myslet už během těhotenství a připravit se na to. Zvlášť v **šestinedělí (ale kolikrát i v prvních třech měsících, než si vše „sedne“), kdy bude nevyspalá a unavená z permanentní péče, nebude mít kapacitu ani vařit, natož aby vymýšlela jídelníček. Ideální je, když si zařídí, aby jí jídlo někdo připravoval (zde lze využít volnějších kapacit třeba i širší rodiny, např. babiček, tatínka atd., nebo obětavé kamarádky), nebo si zajistí donášku jídla (pokud jí to umožňuje finanční situace). Další možností je, že si navaří jídlo dopředu ještě během těhotenství a zakonzervuje či zamrazí. Pokud do vašeho bydliště zaváží některá služba s nákupem potravin, vytvořte si předem seznam svých oblíbených surovin – zjednodušíte si a urychlíte objednávání. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Tipy nutriční terapeutky Lucie Guilleminot, jak vyřešit stravování během kojení: 1. Uvařit si jídlo do zásoby (do mrazáku nebo zavařit) na první dny a týdny ještě před porodem, 2. nechat si donést domácí (vařené) jídlo rodinou nebo přáteli, 3. zajistit si kvalitní donášku hotového jídla např. formou krabiček. „Řada žen se kvůli péči o dítě bohužel v jídle odbývá a svůj hlad či chutě zahánějí sladkostmi a dalšími nekvalitními produkty,“ podotýká Lucie Guilleminot. Jaké potraviny si můžete s klidem dopřát a čemu se raději vyhnout? Přečtěte si články Co jíst během kojení a Co nejíst při kojení. Kolik kcal jíst při kojení? Zdroj: Canva Kolik kcal jíst při kojení Různé zdroje a různí odborníci se liší v uvedení toho, o kolik kalorií by se měl zvýšit příjem matky v období kojení. Není to u každé ženy stejné, protože roli hraje několik faktorů: hmotnost ženy před těhotenstvím, kolik žena přibrala během těhotenství, jak je žena aktivní. Je pozoruhodné, jak mnoho těhotných žen velmi dbá na příjem vitaminů a dalších látek ve stravě, ale i ve formě výživových doplňků stravy. Jakmile však porodí, natolik je pohltí nová role, že na sebe přestanou brát ohledy. Přitom právě tělo vyčerpané těhotenstvím, porodem a následně i kojením potřebuje ještě víc doplňovat potřebné látky. Dbejte proto více než na příjem kalorií, na příjem pestré palety zeleniny, ovoce, ale také vhodných multivitaminů pro kojící matky (poslouží i zbylé multivitaminy pro těhotné). „Mnohem více než dítě je ale nedostatkem živin ohrožena matka. Při péči o dítě ženy velmi často zapomínají na sebe. Nejčastějším deficitem (vedle vitamínu D a železa) bývá vápník. Přitom zrovna u něj je referenční hodnota stejná jako u nekojících žen (1000 mg). Během těhotenství a kojení se vápník efektivněji vstřebává do organismu. Stále jej ale potřebujeme přijímat stravou a řada kojících nemá dostatečný příjem zdrojů vápníku. Ten je důležitý především do budoucna kvůli riziku osteoporózy,“ upozorňuje Lucie Guilleminot, aby maminky nezapomínaly ani uprostřed starostí s miminkem na sebe. Přečtěte si článek: 10 tipů, jak podpořit tvorbu mateřského mléka » Jak by měl vypadat vzorový jídelníček při kojení? Zdroj: Canva Vzorový jídelníček při kojení Vyvážený jídelníček kojící maminky bez zdravotních či jiných dietetických omezení by měl zahrnovat: škrobové potraviny, jako je chléb, brambory, těstoviny a rýže – nejlépe celozrnné druhy škrobových potravin na bázi obilovin bohatých na živiny a vlákninu, mléčné výrobky, např. jogurt nebo mléko, bílkoviny, jako je libové maso, luštěniny, ryby nebo vejce, dostatek ovoce a zeleniny. „Ideálním jídelníčkem kojící ženy bez zdravotních potíží je racionální strava. Není nutné ‚jíst zdravě‘ ve 100 % případů, ideální poměr je 80:20, tedy občas si dát něco na první pohled nezdravého. Je třeba zajistit si dostatečný příjem bílkovin (minimálně 0,8 g bílkovin na 1 kg ideální tělesné hmotnosti + 20 gramů navíc kvůli kojení). V racionálním jídelníčku se nevyhýbáme kvalitním tukům ani komplexním sacharidům. Konkrétní čísla se odvíjejí od potřebného denního energetického příjmu. Nezapomínáme na dostatečný příjem vlákniny, nepřeháníme to se solí ani s jednoduchými cukry,“ dodává Lucie Guilleminot. Do jídelníčku zařaďte luštěninovou polévku s celozrnným pečivem. Zdroj: Canva Příklad jídel pro kojící matky: domácí sendvič s vysokoprocentní šunkou či kvalitním sýrem, ideálně se salátem či jinou zeleninou mrkev, okurka nebo tyčinky s hummusem čerstvé nebo sušené ovoce a nesolené ořechy luštěninová polévka s celozrnným pečivem vejce nebo fazole na toastu kelímek jogurtu či tvarohu s ovocem cottage se zeleninou Co se nesmí při kojení Během kojení byste si ale na pár věcí měly dát pozor a nejlépe je v té době vyřadit z jídelníčku. Později, jak bude dítě růst, dozrávat a pomalu přecházet i na nemléčnou stravu, je lze pomalu zase zařazovat. Vždy je ale dobré sledovat případné příznaky nepohody či obtíží u dítěte, a pokud ještě kojíte, raději je v takovém případě znovu z jídelníčku na nějakou dobu odstranit. Při kojení se vyhněte alkoholu. Zdroj: Canva Alkohol Co rozhodně nemá místo v jídelníčku kojící ženy, je alkohol. Alkohol přechází s mateřským mlékem do organismu dítěte, jehož játra jsou ještě nezralá. Pokud pijete více než dvě jednotky alkoholu častěji než jednou nebo dvakrát týdně, může to vaše dítě poškodit. Vždy je lepší být opatrný, takže je vhodné alkohol během kojení úplně vynechat, zvláště v prvních třech měsících života dítěte. „Setkávám se s tím, že některé laktační poradkyně kvůli zachování kojení hledí na alkohol v mírném množství u kojících matek shovívavě. Svým kojícím klientkám rozhodně doporučuji se vzdát alkoholu alespoň po dobu, než dítě začne konzumovat i jinou stravu než mateřské mléko. Není to tak dlouhá doba, aby se nedala v zájmu dítěte a jeho zdraví vydržet,“ konstatuje nutriční terapeutka Lucie Guilleminot. Kofein Druhou věcí, kterou se obvykle doporučuje vynechat, je kofein a kofeinové nápoje. Kofein může přejít do mléka a způsobit dítěti problémy se spánkem a neklid. Například američtí odborníci obvykle doporučují udržovat příjem kofeinu pod 200 mg denně. Je těžké odhadnout, kolik kofeinu je v cappuccinu nebo latte, takže pokud se bez nich nemůžete obejít, je bezpečnější, když zůstanete u bezkofeinové varianty. „Podle EFSA je pro kojící maminku i její dítě ‚v pohodě‘ i 400 g (z toho 200 mg v jedné dávce) a podle CDC 300 mg kofeinu za den. Při takovém limitu je v pořádku dát si 2 slabé kávy doma nebo jedno capuccino či latté v kavárně,“ připouští Lucie Guilleminot. Proč dítě nepřibývá na váze? Zdroj: Canva Když dítě neprospívá Mnohé maminky zajímá, jak poznají, když dítě neprospívá. Prvním hlediskem je přibírání na váze. Některá miminka jsou už ze svého genetického základu přirozeně útlejší a menší, ale hledisko, které bere v potaz pediatr, je růstová křivka. Druhým hlediskem je také psychomotorický vývoj a nezanedbatelná je také fyzická a psychická pohoda dítěte. To vše hodnotí dětský lékař jako celkový obraz vývoje dítěte. „Pro hodnocení prospívání dítěte používáme růstové grafy. Najdete je v zadní části zdravotního průkazu dítěte (‚očkovák‘). Hodnotí se tělesná délka/výška, hmotnost a poměr těchto hodnot a obvod hlavy. Průměrné děti následují růstovou křivku 50. percentilu. Jako neprospívání hodnotíme buď hodnoty pod 3. percentilem nebo propad v růstovém grafu o 2 a více kategorií,“ vysvětluje Lucie Guilleminot. Důvody, proč dítě nepřibývá na váze: nedostatečná výživa zdravotní potíže či onemocnění, které s kojením nesouvisejí genetický základ (rodiče jsou také menší a štíhlejší) Váha miminka: Přibírá vaše miminko podle tabulek? » Miminko skrz mateřské mléko dostává vše, co potřebuje. Zdroj: Canva Kvalita živin v mateřském mléce: Dávám svému dítěti, co potřebuje? Pro dítě je důležité nejen, kolik toho vypije, ale také kvalita jeho stravy. Pokud jí maminka zdravě, vytváří její tělo mateřské mléko dítěti přesně na míru pokaždé, když ho kojí. Lidově řečeno, „dítě si bere od matky vše, co potřebuje“. Případné neprospívání však často nebývá problémem toho, že by matka jedla špatně, moc či málo, ale spíš problémy s technikou kojení (dítě se špatně přisává, matka je kojí v nevhodné poloze apod.). „*Obsah živin v mateřském mléce kolísá na základě potřeb dítěte. Dítě nelze ‚vykrmit‘ tím, že by např. matka jedla tučnější stravu. Při neprospívání kojenců je nutné především zkontrolovat kvalitu kojení (techniku přisávání, vhodnost polohy atd.) a frekvenci (přežitek jsou kojící intervaly, dítě by mělo být kojeno podle potřeby a velmi spavé děti by měly být při neprospívání buzeny na častější krmení),“ vysvětluje Lucie Guilleminot. A dodává: „Obsah některých živin v mateřském mléce není závislý na příjmu matky. Jedná se především o vitamíny rozpustné v tucích. Obsah jódu, selenu, vitamínů rozpustných ve vodě (vitamín C a vitamíny skupiny B) a mastných kyselin kolísá podle příjmu matky. Dítě nemá z mateřského mléka dostatečný příjem železa, ale mívá vytvořené dostatečné zásoby na prvních 6 měsíců života z prenatálního věku. Nejlépe na tom se zásobami bývají děti matek, které měly v těhotenství dostatečný příjem železa, a dále je ideální nechat dotepat pupečník, pokud je to z hlediska průběhu porodu možné.“ potvrzuje odbornice. Co jíst při kojení? Jaké zkušenosti mají maminky z eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz Já nejím hlavně květák, zelí, luštěniny a to, co prostě nadýmá mě. Vyhýbám se hodně kořeněným, ostrým jídlům. Kluci trpí na prdíky více než holčičky. Ale často i přes veškerou péči se u miminek v prvních třech měsících vyskytuje kojenecká kolika často a může to být jen z mlíčka, které ve střevech tvoří pěnu. No do teď jsem si myslela,že brambory jsou to jediný co můžu sníst v klidu,aniž by po tom malá nějak trpěla.Včera jsem jich teda snědla hodně a malá chudák tlačila celou noc jak divá vím, že se nedoporučuje hroznové víno…cibuli a česnek jsem vyloučila ze stravy první 4 měsíce…a vypozorovala jsem, že u nás nebyly dobré i oříšky a houby.. Ja jsem to delala tak ze jsem si ze zacatku psala co jim a pokud byla nejaka reakce v rozmezi 12 hodin vysadila jsem to. Skoncila jsem na 2 dny starych rohlikach a vareni zasadne bez cibule, malo koreni, zadne knedliky. Nic co jen trosku nadyma.

7 tipů na osvědčené polohy při kojení

Thu, 20 Aug 2026 16:42:30 +0200

Pro začátek je potřeba říct, že neexistuje jedna správná a špatná poloha při kojení. Sama dobře víte, která je pohodlná právě pro vás i miminko. Jak poprvé kojit 1. Při jakékoliv poloze by miminko nemělo být nijak zkroucené. Ujistěte se, že mu podpíráte hlavičku, miminko je ve stabilní a příjemné poloze a dobře přisáté. 2. Myslete i na sebe. Netlačí vás nic? Můžete se v dané poloze uvolnit? Před kojením se řádně vypodložte polštáři, dekami nebo třeba smotanými ručníky. Nejen miminko, ale i vy byste se měla cítit jako v bavlnce. 3. Pokud prs dítěti přidržujete, nedotýkejte se prsního dvorce. Naopak prs miminku nabízejte celý i s dvorcem, sání tak pro něj bude nejpohodlnější. Prs by také neměl vypadávat, protože tím opět zatěžujete bradavku a dvorec kolem ní. 4. Miminko vždy přikládejte k prsu, ne naopak. 5. Vše potřebné mějte na dosah (volné) ruky. Telefon, dálkový ovladač, knihu, plínku, kapesníky. Nezapomeňte si předtím dojít na záchod nebo vypnout plotnu, ať nemusíte proces kojení ničím přerušovat. 6. „Doporučila bych ženám střídat občas kojící polohy během dne jako prevenci zánětu prsu. Odsaje se tím mléko z různých kvadrantů prsu,“ doplňuje porodní asistentka Kateřina Meeganová. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! 1. Savčí poloha Polohy při kojení: 1. kojící poloha, savčí poloha. Zdroj: Redakce Po narození miminka vám jej pravděpodobně položí bříškem na váš hrudník. V této savčí poloze se chce dítě instinktivně přisát a hledá bradavku. Ke spuštění jeho reflexů pomáhá dotyk kůže na kůži. Polohu můžete použít nejen u novorozenců, ale u dítě jakéhokoliv věku. Nejpohodlnější pro vás oba bude pololežet, tedy když si vypodložíte záda polštářem a budete v zakloněné pozici. 2. Kolébka Polohy při kojení: 2. kojící poloha, kolébka. Zdroj: Redakce Klasická poloha, která se nám v souvislosti s kojením nejspíš vybaví. Sedíte vzpřímeně, miminko chováte na předloktí a jeho hlavičku máte položenou v loketní jamce. Může se pohodlně přisát a pít. Dbejte na to, abyste si příliš nenamáhala ramena a záda, miminko se při kojení pronese. Pro větší stabilitu a pohodlí si na klín dejte polštář a ruku, na které leží miminko, si na ni položte. Na polštář či deku můžete položit i miminko a obejmout ho společně s podložkou. 3. Zkřížená kolébka 3. kojící poloha: Zkřížená kolébka Zdroj: Redakce Je podobná klasické poloze, jen miminko na předloktí leží obráceně, tedy že máte jeho hlavičku v dlani a nožky směřují do loketní jamky. Rukou tak můžete hlavičku a krk miminka lépe podepřít a prsty a palcem ruky mu navést ústa k bradavce, aby se miminko pohodlně přisálo. Druhou rukou si můžete upravit prs, miminko přidržovat nebo ho hladit. 4. Fotbalová poloha Fotbalová poloha Zdroj: Redakce Ne, nemusíte u kojení ještě střílet branky. Fotbalová poloha je taková, kdy miminko máte položené pod paží ze strany svého a hlavičku mu držíte u prsu. Tato poloha bude nejpohodlnější, budete-li sedět nebo polosedět a miminko si položíte na polštář, deku či peřinu, aby bylo dobře vypodložené a stabilní. Poloha je také velmi praktická při kojení dvojčat, po císařském řezu nebo máte-li větší prsa. A proč se jí říká fotbalová? Dítě prý pod paží držíte podobně jako fotbalový míč. 5. Na boku vleže Polohy při kojení: 5. kojící poloha, na boku vleže Zdroj: Redakce Velmi oblíbená poloha večer před usnutím nebo při nočním kojení. Oceníte ji také po císařském řezu. Lehněte si na bok a miminko si před sebe položte také na bok bříškem na vaše břicho. Rukou ho přidržujte na zádech a za hlavou, aby se pohodlně přisálo. Měla byste ležet rovně a k miminku se neohýbat. Mezi kolena si tak můžete dát polštář, abyste měla boky a záda v přímce. 6. Koala Polohy při kojení: 6. kojící poloha, koala Zdroj: Redakce V této poloze dítě sedí vzpřímeně obkročmo na vaší noze s páteří a hlavou ve svislé pozici. Nejlépe tak nakrmíte starší dítě, ale můžete tuto polohu vyzkoušet i u novorozence, pokud jej dostatečně podepřete. Používáte-li nosítko nebo šátek, můžete zkusit kojit právě v této poloze. Dítě takto může pít i samo, ale vždy jej kontrolujte a ujistěte se, že nemá bradu přitisknutou k hrudníku. Bývá pohodlná pro děti, které mají problém s trávením, potýkají se s ušními záněty, mají přirostlý jazýček nebo nízké svalové napětí. 7. Vleže po císařském řezu Polohy při kojení: 7. kojící poloha, vleže po císařském řezu Zdroj: Redakce Lehněte si na záda a dítě si položte přes rameno nebo paži. Prso by v této poloze mělo tvořit kruh a být dobře přístupné ze všech stran. Uchráníte tak své stehy a jizvy od přílišného tlaku. Zkušenosti čtenářek eMimino.cz Mám 21 měsíční dceru, stále kojíme (a to dost často). V porodnici nás učili kojit jen vleže, praktikovala jsem to i doma - hodně dlouho. Snad až po několika měsících jsem začala dceru kojit v sedě… a teď už je paleta kojících poloh nepřeberná Kojím buď v leže nebo v sedě s kojo polštářem(ten je naprosto super).Prsa se snažím"spravedlivě" střídat,aby se tvořilo stejně mlíčka v obou prsech. Kojila jsem zezačátku jen vsedě, protože vleže mě to prostě nešlo. Vsedě jsem zkoušela ještě to boční držení, protože jsem měla bolavé bradavky, tak aby malá namáhala zase jinou část prsa. Cca po 2 měsících jsem začala i vleže. Ale doteď je nejčastější poloha vsedě. Máte pochybnosti, jak kojit? Kontaktujte porodní asistenku nebo dulu . Zeptejte se odborníka on-line Na eMimino.cz odpovídá např. gynekolog, laktační poradkyně, dermatolog, právník, psychoterapeutka nebo lékaři z centra asistované reprodukce a mnoho dalších Prozkoumejte seznam odborníků

Péče o prsa při kojení: Jde to i bez bolestí?

Thu, 20 Aug 2026 16:41:50 +0200

5 tipů, jak se starat o prsa Pokud se o bradavky po kojení nebudete starat, může také dojít k jejich podráždění nebo bolestivosti. „Kojení by nemělo bolet. Prsa jsou určená ke kojení a děti se rodí na svět se schopností se kojit. I přes toto všechno ale některé ženy zpočátku kojení bolí,“ říká laktační poradkyně Veronika Třísková. Proč může kojení bolet: Někdo prožívá tzv. poporodní přecitlivělost bradavek, která je dána hormonálně a většinou vymizí do třech týdnů. Určitě je vhodné nepodcenit a od začátku vědět, jak vypadá správné přisátí miminka a jak sobě i jemu přizpůsobit kojení, aby nám bylo pohodlně. Mějte na paměti, že s novým miminkem přichází i nová osobnost, parťák, se kterým se prostě musíme trochu sehrát, což nějaký čas trvá. „Na začátku je dobré podívat se, jestli má dítě v puse nejen celou bradavku, ale i co největší část dvorce. Ohrnuté rtíky, volný nos. V tomto nám může pomoci savčí poloha, která umí být pro ženu pohodlná a nejméně bolestivá a zároveň je v ní dítě ve stabilní poloze a nejvíc otevírá pusinku. Vnímat, jestli dítě saje, jestli je po kojení spokojené, a ze začátku může orientačně pomoci pocit vyprázdněného prsu,” vysvětluje Veronika Třísková. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Bolest bradavek po kojení může pomoci zmírnit mastička nebo chladivé polštářky. Zdroj: Canva Jak se tedy starat o bradavky během kojení? 1. V první řadě je důležité správné přisátí. Pokud správně kojíte, tak tím minimalizujete podráždění bradavek. Dítě by mělo být v takové poloze, při které může správně sát, mít dobře otevřená ústa a být stabilní, nikde nepřepadávat, nerozhazovat ručičkami, být svým bříškem opřené o břicho své maminky. 2. Po kojení nechte bradavky uschnout na vzduchu. Dokud bradavka nevyschne, nepřikládejte prsní vložku a neuzavírejte prsa do podprsenky. Tedy pokud je to možné a nekojíte zrovna v časové tísni nebo třeba na ulici. 3. Jestliže došlo k podráždění nebo poškození bradavek, použijte mastičku na bradavky nebo hydrogelové polštářky. Nejčastěji ženy používají mast Bepanthen. „Je na místě se podívat, jak žena kojí, jak se kojí její děťátko a co je dobré změnit či zlepšit. A jako první pomoc je možné po kojení bradavku umýt, potřít mateřským mlékem a nechat zaschnout. Následně nechat prsa co nejvíce na vzduchu. Pomoci může též obyčejný kokosový či olivový olej, buď samotný, či smíchaný s několika kapičkami levandule,” vysvětluje. 4. Mezi péči o bradavky řadíme i nošení správně padnoucí kojicí podprsenky. Ideální je podprsenka bez kostic, kterou lehce sundáte. Noste také vložky do podprsenky a po každém kojení je vyměňte. Pokud vaše bradavky špatně reagují na jednorázové vložky, zkuste vložky z bavlny, vlny nebo hedvábí. 5. Dodržujte pitný režim, který zajišťuje pružnost kůže. V jaké poloze kojit? 7 tipů na osvědčené polohy při kojení » V případě podrážděných bradavek odsávejte mateřské mléko. Zdroj: Canva Prevence poranění prsu Jak jsme již zmínili, kojení může být hlavně zpočátku nepříjemné nebo bolestivé. Bradavky si zkrátka na kojení musí zvyknout. Pokud je bolest urputná nebo trvá po celou dobu kojení, pak došlo pravděpodobně k poškození bradavek. Za poškození nemůže délka kojení, ale nesprávná technika kojení. Jak poškození předejít? Hlavní prevencí poranění prsu je správné přisátí. Pokud dítě bude ve správné poloze a bude správně sát, tak máte skoro vyhráno. Poranění prsou můžete předejít i díky kojení na požádání, kdy jeho frekvenci necháte čistě v režii miminka. V případě podrážděných bradavek odsávejte mateřské mléko. Mléko můžete odsávat buď manuálně nebo pomocí elektrické odsávačky. Pokud máte bradavky v počátečním stádiu podrážděnosti, tak spěte v noci nahá a přes den choďte bez podprsenky. Vzduch pomůže regeneraci prsou. Jestliže máte vpáčené bradavky, používejte formovače bradavek a kojte. Vpáčené bradavky nemusí automaticky znamenat potíže při kojení, protože ve většině případů si miminko bradavku „vytáhne” a přizpůsobí. Kdy si koupit kojicí podprsenku? Co s prsy po odstavení? Zdroj: Canva Co s prsy po odstavení Pokud zvažujete odstavení, poraďte se o své situaci nejprve s odborníky, laktační poradkyní, pediatrem nebo gynekologem. Naprostá většina situací má řešení, a to nemusí být vůbec složité. Jestliže vnímáte odstavení jako vaši cestu, pak je vhodné kojení ukončovat ideálně postupně. Při nalití prsou odstříkat do úlevy, nenosit těsné oblečení, kojení omezovat, ale zároveň dopřávat sobě i dítěti dostatek společného kontaktu. „Při odstavování, ideálně odstříkávejte tzv. do úlevy a pijte bylinkové čaje na podporu zastavení laktace – vhodná je např. šalvěj a máta. Doba pro úplné zastavení laktace se liší v závislosti na každé ženě. Všechny jsme originál,” říká laktační poradkyně. Po odstavení může dojít k několika změnám. Mléčné žlázy se zmenší a sníží se jejich průměr a objem. Nelekejte se, pokud se vaše prsa budou ještě několik měsíců měnit. Je to přirozené. Doporučujeme postupné odstavení dítěte, aby nedošlo k velkým změnám. Nezapomínejte, že každá žena má jiné predispozice. Některé se mohou prsa vrátit do původní velikosti, jiná je může mít méně pevná. Podle odbornice některým ženám mléko vymizí v rámci dnů, některým v rámci týdnů až měsíců. Při jakékoliv pochybnosti či nejistotě je vhodné váš stav konzultovat s lékařem či laktační poradkyní. Je důležité vědět, že ač je velmi důležitá každá kapka mateřského mléka, tak mateřská láska se neměří na nakojené mililitry. Už dnes jsi tou nejlepší maminkou pro svoje děťátko. Péče o prsa při kojení. Jaké zkušenosti mají uživatelky eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz Jeste jsou takove gelove naplasti, ktere se nalepi pres bradavku a ta se mezi kojenima regeneruje, ty mi kojeni zachranily… ja si ty zacatky protrpea jak pes mliko nechat zaschnout a pak prelepit (mokre hojeni) Mě zachránil Bepanthen - mazala jsem jím malé zadek a sobě bradavky. Jinak bych umřela (popraskané, krvácely atd.) - malé Bepanthen nevadil, pohoda jazz Já měla mast na bradavky z DM. Není drahá. Po každém kojení jsem prsa umyla, namazala a nechala větrat a pak do podprdy s vložkou. Před kojením to není třeba omývat. A zahojilo se. Bazar pro děti a mámy Nekupujte nové, když z toho hned vyrostou! V Bazaru pořídíte kočárky, oblečení a výbavička z druhé ruky. A až jim věci zas nebudou, prodejte je dál. Víc peněz a víc místa ve skříních. Nejnovější inzeráty

Noční kojení, jak ho zvládnout a kdy ho omezit

Thu, 20 Aug 2026 16:41:13 +0200

Přinesete si domů z porodnice miminko a nastává rychlý kolotoč: kojení, spánek, kojení, spánek… a tak pořád dokola. V prvních týdnech navíc bez jakékoliv pravidelnosti. Spánek a krmení se často překrývají a miminko plynule přechází z krmení do spánku a naopak. Vám se nejspíš nestane, že uprostřed oběda po druhém knedlíku usnete, ale u těch nejmenších miminek je to běžné. Během kojení se prostě propapají do říše snů. Proč kojit v noci Noční kojení je velmi důležité hlavně v šestinedělí. Pomáhá totiž plně nastartovat laktaci. Právě v noci se produkuje nejvíce hormonu prolaktinu, který ovlivňuje tvorbu mléka. Laktace se ustaluje během prvních tří měsíců po porodu. To je také doba, během které je běžné, že se miminko na kojení budí častěji. Laktační poradkyně Miluše Plecerová to vidí jednoznačně: „Kojit se má na požádání miminka, přičemž maminka respektuje intervaly, dobu kojení i množství, které miminko vyžaduje.“ Později se doba mezi jednotlivým krmením prodlužuje. Miminko by mělo mléko dostávat asi dvakrát za noc. Jak ale říká laktační poradkyně Miluše Plecerová: „Některé děti si dělají noční pauzu i delší a pak objem nakojeného mléka dohání přes den v kratších intervalech. A také hezky prospívají. Nejsou žádné doporučené intervaly.“ Mnoho maminek zjistí, že noční kojení a společné usínání během kojení jsou příjemné chvilky té největší blízkosti. Chcete vědět více o spánku svého novorozence? Přečtěte si článek Spánek novorozence: Průvodce pro nevyspalé rodiče Budit, nebo nebudit na krmení? To je, oč tu běží! Zdroj: Canva Budit dítě v noci na kojení? Ideální je krmit dítě tehdy, má-li hlad a o jídlo se samo hlásí. Kojení na požádání praktikuje mnoho maminek. I bez neustálého hlídání hodinek maminky často zjistí, že se miminko skutečně o jídlo hlásí v doporučených intervalech. Ty totiž nejsou nastaveny jen tak – dítěti zhruba za tu dobu vytráví. Pozor ale! Úplně čerstvé miminko – novorozenec – které pravidelně spí v kuse i 4 hodiny, je potřeba dobře sledovat. Musíte si být jisti, že skutečně přibírá na váze tak, jak by mělo. Když nepřibírá dostatečně, může se stát, že vás pediatr požádá o pravidelné kojení/krmení. Milueše Plecerová k tomu říká: „Pediatr miminko sleduje a dle váhových přírůstků eventuálně stanoví jiný režim než kojení na požádání.“ Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Případy, kde je nutné miminko na krmení budit: Je-li vaše miminko předčasně narozené. Narodilo-li se vaše dítě s nízkou porodní hmotností. Je-li vaše miminko bráno jako nemocný novorozenec. Systém kojení na požádání je vhodný, pakliže je vaše dítě zdravé, dobře prospívá a správně roste. Krmit spící dítě? Je to možné a často se to praktikuje. Zdroj: Canva Jak často přebalovat v noci Během nočního kojení se běžně nedoporučuje miminko přebalovat. Čím méně rušivých elementů bude vaše miminko prožívat, tím lépe zase usne. To samé si myslí také uživatelka suik: „V noci se má spát, kvalitní spánek potřebuješ jak ty, tak dítko. Já si říkám, že na plnou plínu ještě nikdo neumřel, ale na nevyspání jo. Dítě je nevrlé, když ho vytrhneš ze spaní tím, že ho přebaluješ a ono pak nemůže zabrat.“ S miminkem během noci moc nekomunikujte. Zkuste se udržet v „módu klidu a noci“. Nejhorší totiž je, když se miminko zcela vzbudí. Pak se mu hůře usíná. Další tipy pro snadné noční kojení: Během nočního kojení udržujte spíše temno a rozhodně ticho. Proč? Neprobudíte se zcela a snáze potom opět usnete. Kojíte-li své dítě v posteli, lehněte si do polohy písmenka C. Ležíte na boku čelem k dítěti, tělo kolem něj stočené. Miminko je tak v bezpečí. Zjistíte-li, že ačkoliv jste o tom předem neuvažovali, spíte s dítětem v jedné posteli právě kvůli kojení, vězte, že nejste sami, kdo je takto překvapen. Nikdy nedopusťte, abyste usnuli během kojení dítěte vsedě na křesle nebo v polosedě na gauči. Jde totiž o dvě potenciálně nejnebezpečnější místa, kde můžete s dítětem spát. Co by se mohlo stát je lepší si nepředstavovat. Jak se zbavit nočního kojení Jak miminko roste, potřeba krmení se zmenšuje a není tak častá. Už nemusíte vstávat desetkrát za noc. Svým způsobem jistě pocítíte úlevu. Pozor ale! Dost možná nic takového nenastává a vy si lámete hlavu proč tomu tak je. Je to jednoduché… Miminko si zřejmě zvyklo používat kojení jako uspávání. Tady může nastat problém. Možná jste ho nevědomky naučila, že vaše prso je jakýsi dudlík, který ho ukolébá ke spánku. A může být velmi nelehké ho toto odnaučit. Rady, jak nenechat únavu vyhrávat Když slyšíte, že se v noci miminko začíná budit, zkuste nejprve chvíli počkat a neutíkejte hned k postýlce. Dítě se totiž může, stejně jako někteří dospělí lidé, na chvíli probudit, vrtět se a pak zase usnout. Neznamená to, že musí mít nutně hlad. Pokud ale pláče delší dobu, nakrmte ho. Spánková deprivace je velmi nepříjemná. Každá máma potřebuje dohnat noční probouzení se s miminkem a nedostatek odpočinku. Na druhou stranu, je to prostě tak, že s příchodem miminka začíná období menšího množství spánku. Střídejte se v noční péči s partnerem, pokud to alespoň trochu jde. Co může dělat? Dát miminku odstříkané mléko z lahvičky – pakliže je miminko už větší a víte, že to nenaruší vaše kojení. Nechat miminko odříhnout. Přebalit a následně uklidnit a do spánku ukolébat miminko. Spěte přes den, když miminko spí. Využijte každou chvilku, kdy můžete odpočívat. Dítě může spát v posteli mezi rodiči, jakmile trochu povyroste. Zdroj: Canva Kde má novorozenec spinkat Do půl roku by miminko mělo bezpodmínečně spát ve stejné místnosti, kde spí rodiče. Kromě toho, že je to bezpečné pro miminko, se to rozhodně bude hodit i vám. Snáze tak zvládnete noční buzení, kterému se prostě nevyhnete. Asi až do půl roku se miminko potřebuje nakrmit zhruba třikrát za noc. Ale neplatí to bez výjimky. Ty samozřejmě existují a potvrzují i zde pravidlo. Na začátku, po příchodu domů z porodnice, je třeba udělat vše pro to, aby toto noční vstávání bylo bezpečné, snadné a pohodlné. Od věci není instalovat postýlku miminka hned vedle vaší postele. Existují i takové postýlky, které přesně pasují k posteli, nemají jednu bočnici a tak tvoří vlastně jakési prodloužení vaší matrace. Je to jen na vás, jak si ložnici uzpůsobíte a jaký najdete systém během prvních měsíců života vašeho miminka. V každém případě mějte postýlku v těsné blízkosti. Jak vybavit postýlku pro miminko? Přečtěte si článek Aby se těm nejmenším dobře spalo: na co nezapomínat? Dítě spící celou noc: Chvíli trvá, než se to stane skutečností. Zdroj: Sleepee Spát s miminkem v posteli? Některé maminky preferují společné spaní s miminkem právě kvůli možnosti plynulého přechodu ze spánku do kojení a naopak. Je to, s trochou nadsázky, jakási samoobsluha dítěte. To se přisaje k prsu dříve, než se zcela probudí a začne plakat. Může to tedy být velmi pohodlné. Společné spaní s dítětem mu dává možnost krmit se kdykoliv chce, aniž by vás příliš vyrušilo. To má obvykle za následek častější kojení, a díky tomu se, mimochodem, zvyšuje množství mateřského mléka. Nikdy neuléhejte do postele s miminkem, pokud: je jeden z rodičů obézní, je jeden z rodičů pod vlivem alkoholu, je jeden z rodičů pod vlivem nejen drog, omamných látek, ale i v případě, že požil léky ovlivňující spánek a vědomí, někteří odborníci pak doporučují vyhnout se spánku s dítětem v případě, že se cítíte extra unaveni. 7 tipů pro spánek s miminkem 1. Miminko dávejte na maminčinu stranu postele. Ne mezi rodiče! 2. Pozor na polštáře! Neobkládejte sebe a miminko ve společné posteli polštáři. 3. Zařiďte dostatek čerstvého vzduchu v místnosti 4. Se společným spaním by měli souhlasit oba rodiče. 5. Pokud spí v posteli i starší sourozenec, neměl by do 1. narozenin miminka spát vedle něj. 6. Má-li jeden z rodičů dlouhé vlasy, je třeba je stáhnout do pevného culíku! 7. Nevoňte se a nepoužívejte silně aromatizovanou kosmetiku před ulehnutím do postele. Nezapomínejte na SIDS. Syndrom náhlého úmrtí kojence je sice poměrně vzácný jev, ale existuje. Společné spaní s rodičem může podle zdravotníků zvýšit jeho riziko. Delegujte povinnosti. Kojit táta sice nemůže. Ale uspávat určitě ano! Zdroj: Canva Spí dítě krmené umělým mlékem lépe než kojené? Obecně se nedá říci, že nekojené děti spí lépe a déle. Ukazuje se ale – na základě odborných výzkumů – že skutečně určitý rozdíl mezi spánkem dětí kojených a krmených umělým mlékem existuje. Kojené děti se mohou častěji budit, a dokonce by podle výsledků studií měly mít méně hluboký spánek. Na druhou stranu, melatonin, což je „hormon spánku“ - obsažený v mateřském mléce, jim pomáhá rychleji a snadněji opět usnout. Z toho tedy vyplývá, že je to jako se vším: obě strany mají výhody i nevýhody. Přesto se na první pohled zdá, že nabídnout prso bude prostě vždy snazší, než připravit umělé mléko. Vstát, připravit si lahev, rozsvítit si na to (to hraje roli při vzbuzení se)… To vše vás probudí a můžete po krmení mít větší problém usnout. Některé maminky praktikují tzv. „krmení snů“, tedy kojení spícího miminka, aby prodloužily dobu jedné fáze spánku. Než jdou spát, opatrně nakrmí své miminko, aniž by ho vzbudily. Praktikovat to takto jde i při krmení umělým mlékem. Jak si s kojením poradily ostatní maminky? Zdroj: Canva Zkušenosti maminek z eMimino.cz Mám osmitýdenní holčičku. Budí se pravidelně kolem půl třetí ráno. Kojíme tak deset minut až čtvrt hodiny. Legrace je, že bývá v tuto dobu nejkomunikativnější. Napapá se, pustí prs a začne se culit. Já se občas těžko udržím, abych na to nereagovala nějakým tím: „Ťu Ťu, ty se ale klásně usmíváš..“ Ona se totiž snadno „rozpumrlíkuje“ a pak to trvá třeba půl hodiny, než začne usínat. Když opravdu nechce spát, osvědčil se nám babyvak. V noci (a často i ve dne) v něm rychle usíná. Přeju sladký spánek. Znám skoro tříleté děti co vždy byly na umělém mléku a budí se co dvě hodiny. Pořád. A ječí o flašku. Ono si asi nevybereš. Pak jsou i děti, které spí celou noc skoro od porodnice. Doktorka mi říkala, že přibývá hodně, skoro až překvapivě moc na kojené dítě, a že je to pouze rozmazlenost, že v žádném případě nemá hlad. Nicméně se nám to nedaří odbourat ani snížit počet, kojíme několikrát v noci a malej se tváří šííííleně hladově. Tak nevím, možná bych měla přitvrdit. Možnost je taky jít spát na pár dní jinam. My na to přišli omylem, spala jsem vedle kvůli nemoci a malý se prostě nevzbudil, prevítek jeden malý – věděl že v ložnici nejsem, že z táty nepoteče a tak prostě spal. Přitom dohoda byla, že mě muž přijde vzbudit jen na kojení a já pak budu hned zase spát. Pokud máte v plánu odnaučit miminko usínání při kojení, nikdy tak nečiňte před dovršením tří měsíců. Příběhy ze života Přečtěte si vtipné rodičovské zážitky, příběhy seznámení, průběh těhotenství, narození miminka nebo bolestná loučení. Napište i vy svůj příběh. Nejnovější příběhy

Laktační poradkyně a kdy ji kontaktovat

Thu, 20 Aug 2026 16:40:30 +0200

Kdo je laktační poradkyně Laktační poradkyně je zdravotnice nebo vyškolená odbornice, která se věnuje podpoře a poradenství v oblasti kojení. Jejím cílem je pomoci a ukázat maminkám, jak správně kojit, vyřešit případné potíže a podpořit je v tom, aby se při kojení cítily jistě a pohodlně. „Maminka by měla zpozornět vždy, když se objeví pocit nejistoty, bolest při kojení, špatné přisátí dítěte, pokles příjmu mléka nebo jiné komplikace, které se nelepší ani po drobných úpravách polohy či režimu,” vysvětluje laktační poradkyně Barbora Mašindová Zahrádková. Nejistota je zcela běžná, zejména u prvorodiček, a často je to jen přirozená fáze učení se kojení. Rozdíl mezi dočasným zmatek a situací, kdy je vhodné poradit se s odbornicí, bývá v intenzitě a trvání obtíží. Laktační poradkyně dokáže zkontrolovat techniku, poradit s přisátím i frekvencí kojení a pomoci předejít problémům, které by se postupně mohly zhoršit. Poradkyně má teoretické znalosti i praktické zkušenosti – rozumí fyziologii kojení, výživě miminek i psychické stránce celého procesu. Pracuje s maminkou i dítětem zároveň, sleduje jejich vzájemnou interakci, přisátí, techniku sání i celkovou pohodu při kojení. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Kdy může pomoci? Pokud kojení bolí, miminko se nechce přisát nebo usíná u prsu, máte podezření na slabé přisátí nebo nedostatečný příjem mléka, máte problémy s tvorbou mléka (moc nebo málo), potřebujete poradit s odsáváním, dokrmováním nebo přechodem na kojení po lahvi, chcete se na kojení připravit už v těhotenství. V České republice působí jak soukromé certifikované laktační poradkyně (např. z Laktační ligy), tak poradkyně v rámci porodnic a novorozeneckých oddělení. Vždy si ověřte, zda má vaše laktační poradkyně příslušnou certifikaci. Zdroj: Canva Jak probíhá návštěva laktační poradkyně Laktační poradkyni nejčastěji navštívíte v laktační poradně, v porodnici, ale výjimkou není ani návštěva v pohodlí vašeho domova. Konzultace trvá zhruba 60–90 minut a jejím cílem je pomoci vám vyřešit konkrétní potíže s kojením a dodat jistotu, že to zvládnete. Na co se připravit Poradkyně se vás zeptá, jak kojení zatím probíhá, s čím potřebujete pomoci a co byste chtěla během setkání probrat. Podívá se, jak dítě přikládáte, ukáže vám různé polohy při kojení a vysvětlí, jak poznat správné přisátí i dostatek mléka. Podle potřeby zkontroluje stav bradavek, prsou nebo ústní dutiny dítěte a poradí, jak odstranit překážky, které kojení ztěžují. Můžete se ptát na cokoliv – od chování miminka při kojení až po praktické rady, jak zvládat náročné chvíle. Na závěr vám poradkyně** navrhne konkrétní postupy pro zlepšení kojení** a domluvíte se, zda se uvidíte znovu, abyste spolu mohly zhodnotit pokroky a doladit, co bude potřeba. Přečtěte si zkušenosti čtenářek eMimina v diskuzi Jak vypadá návštěva laktační poradkyně. Laktační poradkyně vám dokáže poradit se správnou technikou i nejlepšími polohami pro kojení. Zdroj: Canva Jak poznat kvalifikovanou laktační poradkyni V České republice může mít označení „laktační poradkyně“ různý význam – proto je dobré si ověřit, že oslovujete skutečně odborně vyškolenou osobu. Kvalifikovaná laktační poradkyně by měla mít nejen teoretické znalosti o kojení, ale i praktické zkušenosti a certifikaci od uznávané organizace, jako je Laktační liga. Pamatujte, že profesionální laktační poradkyně se bude chovat citlivě, s respektem k vám i dítěti. Naslouchá, nevytváří tlak a nabízí řešení, která vycházejí z vaší konkrétní situace. Zároveň vám předem sdělí cenu služby, délku konzultace, možnosti opakovaných návštěv a způsob, jak vás bude dále podporovat (např. online konzultace nebo kontrolní návštěvy). „Pokud maminka rozhodne, že bude kojit i po období, které se běžně považuje za standardní, může se setkat s novými otázkami – například ohledně stravování dítěte, nočního kojení nebo postupného odstavování,” vysvětluje Mašindová Zahrádková. Dobrý poradce či laktační poradkyně je připravena provést maminku tímto obdobím s jistotou a klidem. Poradenství se s věkem dítěte mění spíše v detailech – řeší se kombinace kojení s pevnou stravou, psychologické aspekty a udržení komfortu pro matku i dítě. Princip zůstává stejný: individuální podpora, posouzení techniky a udržení pohody celé rodiny. Oficiální seznamy certifikovaných poradkyň najdete na webu www.kojeni.cz (Laktační liga) Většina českých pojišťoven přispívá na služby laktační poradkyně. Zdroj: Canva Jsou služby laktační poradkyně hrazené pojišťovnou Většina zdravotních pojišťoven v Česku dnes nabízí příspěvky na služby laktační poradkyně, a to obvykle v rámci programů pro těhotné ženy a čerstvé maminky. Výše i podmínky čerpání se ale liší podle pojišťovny, proto se vždy vyplatí ověřit si aktuální informace přímo na jejím webu. Příspěvek se pohybuje obvykle v rozmezí 2 000–5 000 Kč a lze ho čerpat na základě doložení účtenky nebo potvrzení o zaplacení služby. Proto si doklad vždy uschovejte. Pokud nejsou konzultace kryty ze zdravotního pojištění, obvyklá sazba za hodinu se pohybuje v rozmezí 700–1200 Kč. Cena se vždy odvíjí od lokality a míře zkušeností, které daná poradkyně má. Vyškolené poradkyně Laktační ligou nesmí vybírat poplatky za telefonický pohovor ani za online poradenství. Laktační poradnu můžete vyhledat kdykoli máte jakékoli problémy či otázky týkající se kojení. Zdroj: Canva Kdy zvážit návštěvu laktační poradkyně Na laktační poradkyni se můžete obrátit kdykoli, když si s kojením nejste jistá. Často se vyplatí poradnu vyhledat již během těhotenství, zvláště pokud chcete být zkrátka připravená a chcete mít jistotu, že budete vědět, co dělat (obzvláště, jedná-li se o vaše první dítě). Po porodu je vhodné vyhledat laktační poradkyni, pokud: kojení bolí nebo máte poraněné bradavky, miminko se nechce přisát nebo u prsu usíná, máte pocit, že máte málo mléka nebo dítě nepřibírá, odstříkáváte mléko a chcete zjistit, jak to dělat efektivněji, potřebujete pomoci s dokrmováním a zároveň si přejete kojení zachovat, přecházíte z lahve zpět na prso, nejste si jistá polohami nebo technikou kojení, chcete uklidnění a podporu, protože máte pochybnosti, že to zvládnete. Po porodu se také můžete obrátit na porodnici, ve které jste rodila. Většina porodnic má povinnost maminkám v prvních dnech po propuštění poskytovat laktační poradenství. K dispozici je také online poradna Laktační ligy, kam můžete psát své dotazy. Podle laktační poradkyně je důležitá podpora celé rodiny, ale v rámci určitých mezí. „Podpora je klíčová, ale je potřeba najít rovnováhu. Tatínci a ostatní členové rodiny mohou pomoci tím, že se postarají o domácnost, o sourozence miminka, připravují jídlo či zajišťují klidné prostředí pro kojení,” říká. Paradoxně přílišná iniciativa nebo snaha „vše řídit“ může u prvorodiček vyvolat pocit zmatení a nedůvěry ve vlastní schopnosti. Ideální je být průvodcem, nikoli instruktorem – pomoci mamince rozhodnout se, zda a kdy kontaktovat laktační poradkyni, a být oporou při případných návštěvách, bez toho, aby převzal kontrolu nad kojením samotným. Nebo se můžete obrátit na odbornou laktační poradnu eMimina. Laktační poradkyně. Jaké jsou zkušenosti čtenářek eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz

Diskuze: Jak vypadá návštěva laktační poradkyně Byla jsem v nemocnici na konzultaci. Mimčo muselo být asi čtyři hodiny nenapité. Dr mi nejprve povídala pak koukala jak kojim ukazovala další možnosti… Byla jsem tam asi dvě hodiny. Něco užitečného jsem se dozvěděla, ale stejně jsem měla málo mléka a musela dávat i UM.

[Autor: PufinkaS , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Laktační poradkyně - je tohle možné ? Ano, staci absolvovat kurs (zakonceny zkouskou a vypracovanim prace na urcite tema) a pravidelne se ucastnit navazujicich vzdelavacich akci. Kurz akreditovaný Laktační ligou, z. s. je určený pro lékaře, nelékařské zdravotnické pracovníky a nezdravotníky. Detaily viz kojeni.cz a treba ji dokonce dokazes najit i v seznamu LP.

[Autor: Stará známá , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Živí se tu někdo jako laktační poradkyně? Hmm já bych takovou poradkyni uvítala, jen jsem na žádnou nenarazila ani jsem neslyšela, že by se tím někdo živil na HPP

[Autor: ka2ka , Přejít na diskusi ]

Laktační liga: Propagace kojení v ČR

Thu, 20 Aug 2026 16:39:31 +0200

Co je to Laktační liga Laktační liga je nezávislá a nevýdělečná organizace, která vzdělává veřejnost v tématu kojení. Nastávající a čerstvé maminky se mohou na laktační ligu obrátit v případě problémů s kojením. Liga sdružuje laktační poradce, kteří jsou ochotní poradit. Laktační liga a její činnost Propagace kojení v ČR, výuka zdravotnických pracovníků v managementu, kojení, tzv. laktačních specialistů, konzultační a poradenská činnost pro kojící ženy a zdravotníky, školení laktačních poradců z řad zdravotníků a matek, provoz Laktačního centra a Národní linky kojení, vytváření speciálních laktačních center v regionech ČR, školicí akce zaměřené na výživu a péči o novorozence a kojence, vydávaní letáků, brožur a jiných zdravotně výchovných příruček, propagace Světového týdne kojení, ve spolupráci s UNICEF podpora Baby Friendly Hospital Iniciative (BFHI) v ČR, což jsou nemocnice dodržující 10 kroků k úspěšnému kojení, dodržování mezinárodního kodexu marketingu náhrad mateřského mléka ve spolupráci s ANIMA, pražská skupina IBFAN, vydávání časopisu MAMITA (časopis pro rodiče a zdravotníky), provozování webových stránek www.kojeni.cz a www.mamita.cz, činnost dokumentačního centra na podporu kojení. Přečtěte si také článek Noční kojení, jak ho zvládnout a je nezbytné miminko budit? Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Laktační poradkyně vámpomohou zvolit tu správnou polohu na kojení. Zdroj: Canva Jak se stát laktační poradkyní Ministerstvo zdravotnictví udělilo organizaci 30. července 2020 akreditaci k uskutečnění certifikovaného kurzu „Laktační poradce“ v souladu s ustanovením § 45 odst. 1 písm. c) zákon č. 96/2004 Sb. Platnost do roku 2025 (Č.j. MZDR 18991/2020-10/ONP). Máte-li zájem se stát laktačním poradcem a předávat matkám poznatky o kojení, je možné se na kurz, který vychází z doporučení WHO-UNICEF a je konaný v Praze, přihlásit. Zajímat by vás mohla také informace, že kurz je určen nejen zdravotníkům. Podmínky pro žádost o kandidaturu Ochota vzdělávat se v dané oblasti, kladný vztah ke kojení, dostatečné znalosti na zvládnutí akreditačního programu a plnění povinností, vstřícnost, komunikační dovednosti. Po absolvování kurzu respektuje laktační poradkyně Úmluvu o právech dítěte a dodržuje Mezinárodní kodex marketingu náhrad mateřského mléka a následné rezoluce WHO. Právě pro to nesmějí laktační poradkyně být tváří žádné firmy vyrábějící umělou kojeneckou výživu a vykonávat laktační poradenství, jež by mohlo být v rozporu s tímto Kodexem. 5 rad pro správné odsávání mateřského mléka » Laktační poradkyně poradí i s odsáváním mateřského mléka. Zdroj: Canva Banky mateřského mléka Liga je zakladatelem Bank mateřského mléka. Do nich mohou dárkyně nosit odstříkané mléko. To poté, po náležité úpravě, putuje k miminkům, jejichž matky je nemohou kojit svým mlékem. Národní linka kojení Na telefonním čísle 261 082 424 jsou vám ve všední dny od 8 do 13 hodin k dispozici odbornice na kojení, které vám poradí ve všem, co se týká kojení. Fyzicky sídlí ve FTN Krč na Praze 4. Protože jde o službu, která je hrazena zdravotní pojišťovnou, je třeba si připravit rodné číslo. Myslete na to, budete-li se na linku kojení obracet. Protože Národní linka kojení bývá poměrně přetížená, může být složité se dovolat. V takovém případě lze kontaktovat paní Klimentovou e-mailem na adrese: lenka.klimentova@ftn.cz. Případně se můžete obrátit na některého z certifikovaných laktačních poradců. K dispozici je také online poradna Laktační ligy, kam můžete psát své dotazy. Kontakt na laktačního poradce, který se nachází nejblíže vašeho bydliště je možné získat na webových stránkách Laktační ligy nebo na jejím telefonním čísle. Financování laktační ligy Členové, kterými může být kdokoliv z laické i zdravotnické veřejnosti, laktační ligy platí roční příspěvek ve výši 500 Kč. Finanční prostředky získává liga zejména z grantů, darů a také z vlastní činnosti. Jaké jsou zkušenosti maminek z eMimino.cz? Zdroj: Canva Zkušenosti maminek z eMimino Laktační poradkyně, které mají certifikát a jsou z oboru, například zdravotní sestry, mají určitě více zkušeností. Co se týká přístupu, myslím, že to je individuální. Nejlepší je doporučení od někoho, kdo byl spokojený. Já například využila laktační poradkyni - zdravotní sestru. Mně tedy osobně pomohla. V porodnici vůbec neporadili a pro malého mi raději donesli Sunar. Až laktační poradkyně (je pravda, že paní měla určitě něco přes 50 let) mi poradila, že mléko mám, jen malý blbě pije a neumí se dobře přičichnout. Kojila jsem 15 měsíců, i když s kloboučkem, ale kojila. Díky ní. Ano, pomohla. Byla to asi 45ti letá paní. Přinesla jsem si nedonošence, byla ze všeho vyplašená. V nemocnici bylo kojení na jedničku, jak jsem dojela domů, tak to najednou nešlo. Ukázala mi polohy, odstříkávání, dokrmování přes stříkačku, přes prst atd.. Uklidnila mě. Řekla mi, že je pro malého lepší pravidelnost, dokonce zapisovat váhu. Dost mě to uklidňovalo, vážila jsem ještě několik týdnů. Rozhodně to nebyly vyhozené peníze. Stačila jednorázová návštěva. Ale věřím, že je to poradkyně od poradkyně, některá jistě není kvalitní, nebo nemusí sednout. Využila jsem služeb dvou laktačních poradkyň a bohužel, nakonec jsme skončili u umělého mléka, stačilo málo a nejspíš bych skončila v blázinci a to i díky tlaku okolí a hlavně jiných žen, které vás kvůli tomu odsoudí a pomalu vám dají najevo, že jste vlastně špatná matka a určitě jste se málo snažila, protože nekojíte. Já zkusila všechno a opakovala to do zblbnutí a jediný výsledek byl, že získal malý averzi na kojení a jen hubnul, on brečel, potom už jsem zoufalostí brečela i já. Teď jsme spokojení, zdraví a hezky napapaní… Příběhy ze života Přečtěte si vtipné rodičovské zážitky, příběhy seznámení, průběh těhotenství, narození miminka nebo bolestná loučení. Napište i vy svůj příběh. Nejnovější příběhy

Laktační čaje pro podporu kojení

Thu, 20 Aug 2026 16:39:04 +0200

Čaje pro kojicí matky jsou obvykle komerčně vyráběné směsi bylin, které pomáhají tvořit mateřské mléko. Jejich složení je různé a liší se podle příměsi bylinek. Čaje pro podporu kojení pak můžou mít i další prospěšné účinky. Třeba fenykl a kmín pomáhají na zaražené prdíky miminka, meduňka zase uklidňuje a dobře se po ní spí. Čaje pro kojicí matky seženete v lékárně, drogerii, prodejně se zdravou výživou i běžném supermarketu. Nejedná se o lék, ale i tak obsahuje poměrně dost účinných látek. Proto ho vždy užívejte podle návodu. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma!

Kdy si koupit kojicí podprsenku?

Thu, 20 Aug 2026 16:38:31 +0200

5 důvodů, proč koupit kojicí podprsenku Některé maminky možná napadne, zda se nejedná o zbytečnou investici. Věřte ale, že nakonec budete ráda, že kojicí podprsenku máte. Důvody, proč si kojicí podprsenku koupit: 1. Prsa se v průběhu těhotenství a po porodu zvětšují, mění se i jejich tvar. 2. Kojicí podprsenky jsou navrženy tak, aby dopřály vašim ztěžklým prsům potřebnou oporu, nikde neřezaly a netlačily. 3. Po porodu budete za kojicí podprsenku ráda ještě více, protože zpočátku budete miminko přikládat k prsu velice často. U kojicí podprsenky jednoduše rozepnete košíček a můžete miminko přiložit. Je to rychlé a snadné. 4. Kojicí podprsenky jsou vyrobeny z kvalitního materiálu, který nedráždí už tak citlivé bradavky. 5. Můžete si vybrat z mnoha různých druhů. Dávno neplatí, že kojicí podprsenka není sexy. Dnes si můžete vybrat klidně i krajkovou kojicí podprsenku. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Kojicí podprsenku si pořiďte v osmém měsíci těhotenství. Zdroj: Canva Kdy si koupit kojicí podprsenku Možná si říkáte, že s kojicí podprsenkou není třeba spěchat. Některé maminky by si ji naopak rády pořídily už v prvním trimestru těhotenství. Kdy je vlastně ta správná doba na koupi kojicí podprsenky? Podle odborníků je ideální doba v posledním trimestru těhotenství, nejlépe v osmém měsíci těhotenství. Prsa se totiž neustále mění a právě pár týdnů před porodem už ňadra příliš nerostou, takže se snadněji trefíte do správné velikosti. Nejvíce ji pak oceníte po porodu, proto je vhodné si jednu nebo dvě přibalit do tašky do porodnice. Rozhodujte se, kdy kupovat kojicí podprsenku? Je lepší před nebo po porodu? Odpověď zní jednoznačně před porodem. Po narození děťátka budete mít zcela jiné starosti, než se zabývat výběrem kojicí podprsenky. A navíc v porodnici za ni budete opravdu ráda. Stejně jako za kojicí noční košilku. S tím ale nesouhlasí všichni odborníci. „Pečlivější výběr kojicí podprsenky je vhodné odložit na období po porodu, kdy už se kojení ustálí a velikost prsů se nějakou dobu zásadně měnit nebude,“ doplňuje gynekoložka MUDr. Alena Mikovcová. Pokud nechcete ještě před porodem investovat do více kojicích podprsenek, pořiďte si alespoň jednu. Další pak můžete dokoupit po porodu. Jak vybrat kojicí podprsenku? Zdroj: Canva Jak vybrat kojicí podprsenku Jste rozhodnutí si kojicí podprsenku koupit, ale přemýšlíte, jak by měla vypadat a na co se zaměřit? Zkuste si promyslet, v čem byste se cítila nejlépe. Při výběru se zkuste zaměřit nejen na estetické vlastnosti, ale především na pohodlí a jednoduchou manipulaci. „Budete-li kojit plně a v kojení pokračovat nejméně rok, určitě bude nutné si pořídit postupně kojících podprsenek několik podle toho, co zrovna budete preferovat. První týdny po porodu je žena s dítětem nejčastěji doma a ocení pohodlí jednoduché podprsenky bez krajek a kostic,“ doporučuje gynekoložka. Zaměřte se na: 1. Příjemný materiál – Kojicí podprsenka by měla být ušita z materiálu, který bude maximálně pohodlný. Ideální kombinaci představuje bavlna a elastan. Výhodou je tvarová stálost i dostatečná prodyšnost. 2. Pohodlný střih – Kojicí podprsenka by měla perfektně sedět. Nejlepší je taková, o které prakticky vůbec nevíte, že ji máte. Komfort zajistí nejen správně zvolená velikost – před koupí je vhodné si ji pořádně vyzkoušet – ale také dostatečně široká ramínka a absence švů. 3. Opora pro vaše ňadra – Myslete na to, že než se ustálí laktace, vaše prsa mohou být citlivá a bolavá. Proto vybírejte takovou podprsenku, která jim poskytne dostatečnou oporu. Měla by být tedy pevná, ale zase ne moc, aby nikde netlačila. 4. Správná velikost – Možná se vám bude zdát těžké vybrat vhodnou velikost ještě před porodem, když se prsa mohou ještě zvětšit. Proto se zkuste držet jednoduchého pravidla. Kupte si kojicí podprsenku o číslo větší – košíček i obvod – než které máte před porodem. Nejlepší je si zpočátku pořídit jednoduchou a levnější podprsenku, která vám bude v porodnici stačit. A až po porodu se zaměřte na té správné. 5. Snadná manipulace je velmi důležitá – Podprsenka by měla být především funkční. Aby měla co nejsnazší přístup děťátka k mlíčku. Ujistěte se, že se košíček rozepíná a zapíná snadno, nejlépe jednou rukou. Pokud dáte přednost elastické lambádě, tedy jednoduchému sportovnímu střihu, kdy podprsenku budete pouze vyhrnovat, pak vyzkoušejte, zda je dostatečně pružná. 6. S kosticemi, nebo raději bez – To je otázka, na kterou není snadné odpovědět. Kostice zajistí vašemu poprsí oporu a pevnost. Na druhou stranu vám nemusí být úplně příjemné. Proto je lepší alespoň první týdny po porodu zvolit variantu bez kostic a kojicí podprsenku s kosticemi si pořídit až později, kdy už bude kojení ustálené a prsa nebudou tak citlivá. Vyztužená kojicí podprsenka je více na parádu. Existuje nepřeberné množství druhů, barev i velikostí. Je dobré nechat si při výběru poradit od zkušených prodavaček. Jak vybrat správnou velikost kojicí podprsenky? Zdroj: Canva Jak vybrat správnou velikost Je velmi důležité, aby kojicí podprsenka dobře seděla. Pokud by byla příliš těsná, utlačovala by prsní tkáň, což by mohlo vést k poklesu produkce mléka nebo ucpávání mlékovodů. Volná kojicí podprsenka by zase ňadrům neposkytla dostatečnou oporu. Proto je potřeba, aby perfektně seděla. Nejprve si zjistěte své míry: Měření obvodu přes prsa. S pomocí krejčovského metru si změřte obvod přes lopatky, podpaží a bradavky. Dále si změřte obvod těsně pod prsy. A nakonec ještě obvod boků v té nejširší části boků. Pokud kupujete kojicí podprsenku ještě v těhotenství, přidejte si jedno číslo obvodu i košíčku navíc. Jestliže ji pořizujete po porodu, pak už není třeba přidávat číslo, a kupte si takovou, která vám bude sedět přesně na míru. Jak roste těhotenské bříško? U každé maminky je to jiné » Jaké zkušenosti s kojicí podprsenkou mají maminky z eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz Prsa po porodu se Ti pravděpodobně nalijou, takže vem o číslo větší košíčky. Obvod nech jakej máš teď. I kdyby podprda byla větší, nesmíš zapomenout na to, že možná budeš muset používat vložky do podprsenky a ty přebytečné místo vyplní Ale doporučuju koupit jednu a s dalším nákup počkat až po šestinedělí, až se velikost prsou ustálí. Fakt je lepší jí kupovat až po porodu nebo ještě líp po šestinedělí, nikdo ti neřekne, jak se ti prsa zvětší, mě třeba skoro nevyrostly, ale jsou jakoby plnější (pevnější) jen, ale velikost sem zvyšovat nemusela… Nicméně klasickou kojící už nenosím, nakoupila jsem si tři sportovní a ty točím - jak jí nosím 24 hodin denně, tak i ta nejpohodlnější kojící mě štvala, háčky a ramínka mi prostě po několikadenním nošení hrozně lezly na nervy. Teď jsem spokojená jak želva, nikde nic netlačí a zároveň to prsa myslím docela dostatečně podporuje. A další nemalou výhodou je to, že ta sportovka je dost elastická, aby se prsa při nalívání neutlačovala… No to asi nikdo nebude vědět, jak moc se ti nalijí prsa. Určitě bych si pořídila asi nějakou levnější o velikost větší, než máš teď, ale zbytek až podle situace. Bazar pro děti a mámy Nekupujte nové, když z toho hned vyrostou! V Bazaru pořídíte kočárky, oblečení a výbavička z druhé ruky. A až jim věci zas nebudou, prodejte je dál. Víc peněz a víc místa ve skříních. Nejnovější inzeráty

10 tipů, jak podpořit laktaci

Thu, 20 Aug 2026 16:37:49 +0200

1. Časté kojení Při tvorbě mateřského mléka platí jednoduché pravidlo, čím vyšší je poptávka, tím vyšší je nabídka. Proto laktační poradkyně doporučují novopečeným maminkám, aby kojily co nejčastěji. Po kojení v prsu zůstává 30 % mateřského mléka, které je připraveno na další kojení. V případě, že miminko není schopné z nějakého důvodu vypít všechno mléko, je důležité jej odsát. K tomuto účelu perfektně slouží odsávačky, které mohou zachránit laktaci například u maminek, jež porodily předčasně a miminko není dostatečně silné sát samo. Laktační poradkyně Miluše Plecerová z VFN v Praze k tomu říká zajímavou věc: „Udává se, že po kojení v prsu zůstane zhruba 30 % mateřského mléka. To je ale vlastně velmi nevypovídající informace, protože kapacita mléčné žlázy je u každé ženy rozdílná. Je dána strukturou žlázy, tj. počtem pohárků, které mléko tvoří. To tedy znamená, že u jedné je 30 % mléka třeba 20 ml a u jiné teoreticky klidně několik deci mléka…“ a s úsměvem dodává: „Je to prostě příroda.“ Kojte v poloze, která vám nejvíc vyhovuje. Zdroj: Canva Jak často na začátku miminko kojit? Každé miminko je jiné, ideální je kojit dítě osmkrát až dvanáctkrát denně. Kdykoliv je miminko vzhůru a otevírá pusinku, nabídněte mu prs. Miluše Plecerová říká: „Pozorujte své miminko. Otvírá pusinku? Vyplazuje jazyk a dává si ručičky k ústům? Nemá hlad…?“ Režim kojení se postupně upraví. Jakmile dítě vypije větší množství, nebude pravděpodobně vyžadovat prs tak často. Někteří novorozenci jsou velmi spaví a na kojení se sami nevzbudí. Proto je důležité je pravidelně po čtyřech hodinách budit a prs nabízet. Laktační poradkyně ale důrazně upozorňuje: „Existují vážné zdravotní důvody, např. nezralost nebo třeba žloutenka, kdy je třeba krmit častěji. Při frekvenci kojení šestkrát denně totiž miminko nebude prospívat. Nedokážete mu dostatek potřebných kalorií.“ Dalším problémem, se kterým se novopečené maminky často setkávají, jsou bolavé a rozpraskané bradavky. Proto je důležité o ně dobře pečovat. Po kojení je nechte několik minut oschnout. Můžete rozetřít pár kapek mateřského mléka po dvorci a bradavce a nechat zaschnout. Mateřské mléko má totiž skvělé hojivé účinky. Vyzkoušet můžete také krém s hojivým účinkem, který zakoupíte nejlépe v lékárně. Tyto speciální krémy nijak neškodí miminku a urychlují hojení. Problémy při kojení? Hlavně se nestresujte. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Důležitá je také správná technika přisátí miminka. Zdroj: MAM 2. Správná technika a poloha kojení Mnoho maminek, zejména prvorodiček, neví, jaká poloha je při krmení nejvhodnější a také často chybují v technice kojení. Obecně platí, že pokud si nejste čímkoliv jisté, požádejte o pomoc už v porodnici. Laktační poradkyně vám vysvětlí, jaké polohy při jsou vhodné a které by mohly nejvíce vyhovovat vám a vašemu miminku. Některým maminkám vyhovuje více kojení vleže, jiným zase vsedě. Velmi důležité je také správné držení prsu. I s tím vám laktační poradkyně pomůže. Prsty ruky, kterými podepíráte prs, by se neměly dotýkat dvorce. Dítěti nabízíme co největší část dvorce, nikoliv pouze bradavku. Významnou roli hraje také technika přisátí a sání – bradavka musí být v úrovni pusinky miminka. Jakmile dráždíte ústa dítěte bradavkou, vyvoláte tím u něho sací reflex. Správnou technikou docílíte nejen zvýšené tvorby mléka, ale především spokojenosti miminka i vaší. Informace o reklamě MAM 2v1 je praktická odsávačka k použití doma i na cestách Vybíráte odsávačku na komfortní, snadné a důkladné odsátí mateřského mléka? Odsavačka MAM 2v1 vyniká rychlým a účinným provozem a snadným čištěním. Můžete si sama zvolit, zda vám více vyhovuje manuální nebo elektrický chod, a během vteřinky si odsávačku uzpůsobit svým potřebám. Doba provozu baterie je 5 hodin, takže můžete výhod elektrického odsávání využívat i na cestách mimo domov. Chci vědět víc » 3. Odsávání mléka V některých případech je potřeba sáhnout po odsávačce mléka. Nabídka odsávaček je velká. V zásadě můžete zvolit buď ruční, nebo elektrickou. Elektrických odsávaček je několik druhů a liší se podle výkonu a samozřejmě i ceny. Elektrickou odsávačku oceníte, pokud potřebujete odsávat často a pravidelně. Jejich obsluha je pohodlnější, protože motor vše vyřeší za vás. Manuální odsávačky jsou levnější, tiché a hodí se pro příležitostné odsávaní. Odstříkávání je vhodné, pokud je mléka málo, ale i hodně. Jestliže se laktace rozjíždí pomaleji nebo dítě málo saje, používání odsávačky vám může pomoci. Skvělou službu poskytne také v případě, že máte mléka nadbytek. Někdy se může stát, že dítě prsy dostatečně nevyprázdní, prsa jsou příliš nalitá a bolestivá a může vzniknout zánět. Odstříkané mléko lze také zamrazit ve speciálních sáčcích. Jak často je potřeba odsávat, když chcete podpořit laktaci? Ideálně tak často, jako byste kojila (nebo kojíte) své dítě. Tedy osm až deset odsávaní denně nejlépe hned po kojení (nikdy ne před kojením). V prvních dvou týdnech se doporučuje odsávat 15 minut z každého prsu. „Pozor na přetížení a poranění bradavek! 20 minut odsávání celkem stačí, s tím, že prsy opakovaně vystřídáme,“ říká Miluše Plecerová. Těsný kontakt s miminkem podpoří laktaci. Zdroj: Canva 4. Těsný kontakt maminky s děťátkem Tvorbu laktace můžete ovlivnit i něčím tak příjemným, jako je mazlení se svým miminkem. Ideální je těsný kontakt takzvaně kůži na kůži, kdy je maminka svlečená do půl těla a miminko třeba jen v plence. Novorozenec se takto aktivněji přisává a má lepší sací reflex. Zvyšuje se jeho potřeba sání a vyplavuje se hormon oxytocin. Jednou z nejjednodušších metod, jak podpořit tvorbu mléka během kojení je přitulit se k miminku. Spokojenost bude na obou stranách. Jak společný spánek ovlivňuje kojení? Zdroj: Canva 5. Spěte s miminkem v jedné posteli Někteří odborníci doporučují v rámci podpory laktace vzít si miminko do postele. Společné spaní totiž výrazně zjednodušuje kojení. Miminko má prs neustále u sebe a může se nakojit kdykoliv má potřebu třeba v polospánku. I maminka se lépe vyspí, když nemusí vstávat. Dalšími výhodami společného spaní je, že se prohlubuje vztah mezi dítětem a matkou a miminko se navíc cítí v bezpečí. Není společné spaní nebezpečné? Někteří pediatři zdvihají varovný prst, že dítě by mělo spát ve své postýlce a ideálně s využitím monitoru dechu v prvních měsících života. Pokud se ale rozhodnete mít miminko v noci u sebe, položte ho na záda a ne příliš blízko k sobě. Důležitá je také kvalitní matrace a dobře zajištěná postel (dítě by nemělo spát na kraji, aby nespadlo). Místnost, ve které budete s dítětem spát větrejte a udržujte v ní příjemnou teplotu. Může masáž prsu podpořit kojení? Zdroj: Canva 6. Masáž prsu Další možností, jak podpořit kojení, je masáž prsu. Touto masáží podpoříte uvolňování hormonů, které podporují tvorbu mateřského mléka. Tuto masáž můžete provádět před každým kojením nebo odstříkáváním. S masáží prsou se doporučuje začít již v době těhotenství, nejlépe čtyři týdny před porodem. Jak na to? K masáži budete potřebovat dva prsty – nejlépe palec a ukazováček. Krouživými pohyby jemně masírujte nejprve jeden a poté druhý prs. Poté jemně promasírujte každou bradavku. Nakonec se předkloňte dopředu a jemně s prsy zatřeste, aby došlo k uvolnění mléka gravitací. Dostatek tekutin je pro tvorbu mléka důležitý. Zdroj: Canva 7. Dodržujte pitný režim Tvorbu mléka ovlivňuje také dostatek tekutin. Je důležité nejen hodně pít, ale také dbát na to, co pijete. Základem je čistá voda. Některé zdroje udávají, že kojící žena by měla vypít denně alespoň 2–3 litry tekutin. Miluše Plecerová ale upřesňuje, co doporučují odborníci v poslední době: „Důležité je vyhovět včas pocitu žízně, mít tekutiny vždy k dispozici i při kojení nebo odsávání. Nezapomínejte ale, že se počítají všechny tekutiny, včetně polévek. Dnes se již ví, že stačí 1,5 litru tekutin k vytvoření dostatečného množství mateřského mléka.“ Kromě vody je vhodné sáhnout po neslazených ovocných šťávách a ovocných čajích. Doporučení vyhnout se černé kávě, černému a bylinkovému čaji, které kromě kofeinu navíc odvodňují, jsou již překonána. To potvrzuje i Miluše Plecerová: „Není třeba se striktně vyhýbat kávě, ale všeho s mírou, samozřejmě. Některé maminky strádají při zákazu kávy. Proč jim ten malinký společenský i chuťový zážitek nedopřát…? To samé čaj… nebo třeba i bylinky, které odvodňují? Mám-li na ně chuť, dopřeji si je a pak se s chutí napiji vody a tekutinu doplním.“ Existují nápoje, které jsou přímo určené na podporu laktace a představují skvělou náhražku kávě a bylinkovým čajům, kterým je potřeba se při kojení vyhýbat. Co pít na podporu laktace? Bílou kávu – vyzkoušejte meltu nebo Caro. Skvělou službu vám poskytnou kojicí čaje, které jsou i chuťově dobré. Každý výrobce nabízí trochu jiné složení. Je třeba vyzkoušet, který vám bude nejvíce vyhovovat. Gravimilk je nápoj v prášku, který byl vyvinutý speciálně pro těhotné ženy. Kromě toho, že skvěle chutná, obsahuje také cenné vitamíny a minerální látky. Miluše Plecerová od pražského Apolináře uzavírá: „Potvrdilo se ze studií, že heřmánek provokuje tvorbu prolaktinu, hormonu, který stojí za tvorbou mateřského mléka. Tak doporučuji pár šálků odvaru z květu heřmánku.“ Homeopatika můžete vyzkoušet i ve formě sirupu. Zdroj: Canva 8. Vyzkoušejte homeopatika S laktací vám mohou pomoci také homeopatika. Homeopatie je účinná a šetrná metoda, kterou lze využít i v období kojení. O tom, jaká homeopatika užívat, je dobré se poradit s odborníky, například s laktační poradkyní, případně v lékárně. Mnoho maminek užívá homeopatika s názvem Ricinus communis o síle 5 CH. Tento přírodní lék je ve formě granulí, které se jednoduše rozpouští v ústech a je vhodné jej užívat po celou dobu, než laktace plně „naběhne“. Mezi další často užívaná homeopatika patří Lac caninum 5 CH a Agnus castus 5 CH. Homeopatika mohou být podávána i v jiné konzistenci, než jsou granule, například v podobě sirupu, tablet nebo v alkoholovém roztoku. Nevyhovují vám homeopatika? Pak sáhněte po doplňcích stravy. Laktační poradkyně nebo váš gynekolog vám poradí, jaké doplňky stravy jsou pro kojící maminky vhodné. Na podporu laktace je vhodný čaj z kopřivky. Zdroj: Canva 9. Bylinky Pokud nemáte dostatek mléka a nemůžete se rozkojit, sáhněte po bylinkách. Existují takové, které mají velmi pozitivní vliv právě na tvorbu mléka. Mezi ty nejznámější patří pískavice řecké seno nebo benedikt lékařský. Skvělou kombinaci představuje anýz, fenykl a kmín. Kromě podpory tvorby mateřského mléka pomáhají proti nadýmání a prdíkům u novorozenců. Vyzkoušet můžete také čaj z kopřivy, která podporuje laktaci a pomáhá při padání vlasů. Dopřejte si dostatek odpočinku. Zdroj: Canva 10. Psychická pohoda Může to znít jako klišé, ale právě psychika hraje při kojení obrovskou roli. Maminky jsou po porodu často unavené a plačtivé. Není se čemu divit, porod představuje hormonální bouři a nedostatek spánku udělá své. Jak se udržet v dobré psychické kondici? Vyzkoušejte některé relaxační techniky – pomoci může i hluboké dýchání, poslech relaxační hudby a dostatek odpočinku, jak jen to miminko dovolí. Novorozenci mezi krmením většinu času prospí, požádejte o pomoc své blízké. A jakmile to půjde, choďte s miminkem alespoň na krátké procházky. I ty přispívají k lepší náladě. Někdy může psychika po porodu zlobit víc, než dokáže novopečená maminka sama zvládnout. Může se rozvinout poporodní deprese nebo dokonce poporodní psychóza. V takovém případě je už nutná pomoc odborníka. Častěji se ale objevuje poporodní blues, které je způsobeno hormonální nerovnováhou a do pár týdnů většinou samo vymizí. Jak podpořit laktaci hned po porodu Klid před a po porodu, přiložení dítěte hned v první hodině po porodu, úzký tělesný kontakt matky a miminka, „rooming in“ – matka a dítě bydlí a spí spolu v jedné místnosti, nepřikrmovat, pokud to není nutné, řídit se vlastním instinktem, včas se o kojení informovat. Jaké zkušenosti s kojením mají maminky z eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz Jedla jsem hodně polévky - vývary, hlavně hovězí, až tam stála lžička. Hodně zeleniny, masa, nudlí, popř. knedliček. Omáčky. Jedla jsem tak, jak vyžadovalo tělo. Vyhýbala jsem se jen pokrmům, co nadýmaly miminka. Pila jsem čaje pro kojící matky, hodně vody. Často jsem přikládala miminko k prsu. Čím víc saje, tím více mlíka se tvoří. Nestresovat se vážením a měřením, kolik jsem odsála, úplně zbytečné. A pozor na mýdlo v žádném případě nepatří na prsa, miminko to může odmítat, že mu smrdí a můžou ti praskat z toho bradavky Pít čaj pro kojící matky Klid, žádný stres Dítě často přikládat Sušené fíky, datle, ovesné vločky, a hodně spánku! já ještě pila meltu se smetanou a mlíka bylo habaděj. Asi dvakrát semi stalo to samé, najednou začlo ubývat, ale do týdne se to zase vrátilo k normálu. Hlavně žádný stres Zeptejte se odborníka on-line Na eMimino.cz odpovídá např. gynekolog, laktační poradkyně, dermatolog, právník, psychoterapeutka nebo lékaři z centra asistované reprodukce a mnoho dalších Prozkoumejte seznam odborníků

Jak dlouho kojit své miminko?

Thu, 20 Aug 2026 16:36:54 +0200

Jak dlouho je normální kojit O skutečnosti, jak dlouho kojit miminko, si matka rozhoduje sama podle vlastního uvážení. Říká se, že děti kojené v prvních 6 měsících života trpí méně často alergiemi a nejsou tolik nemocné. Ale i ve druhém půl roce je mateřské mléko pro miminko důležité. Světová zdravotnická organizace (WHO), ale také třeba česká Laktační liga doporučuje plné kojení dítěte do jeho 6 měsíců, následně pak pokračovat v kojení při postupném zavádění (především nemléčných) příkrmů alespoň do věku 2 let. Jiné organizace neomezují plné ani částečné kojení žádnou věkovou hranicí dítěte. Vždy se má na mysli situace, kdy kojení umožňuje zdravotní stav maminky i dítěte. „Je na rozhodnutí každé maminky, jak dlouho bude kojit, zda a kdy kojení přeruší, případně zda jeho ukončení ponechá plně na svém dítěti. Je důležité, aby maminka věděla, jaké jsou přínosy kojení pro ni a pro její dítě a jak řešit případné potíže, aby pro ni bylo kojení příjemné a představovalo nejen ten nejlepší způsob výživy, ale také společně strávený čas a podporu emocionálního a psychického vývoje jejího dítěte. Své klientky se snažím maximálně podpořit a poskytnout jim informace tak, aby mohly kojit tak dlouho, jak to bude jim a jejich dětem nejlépe vyhovovat,“ říká Viola Jedličková, certifikovaná dula a laktační poradkyně. Celosvětový věkový průměr odstavení dítěte se uvádí 4,2 roku. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Pamatujte, žemateřské mléko je ro vaše miminko to nejlepší. Zdroj: Canva Dlouhodobé kojení a jeho výhody Mateřské mléko je pro vaše miminko to nejlepší. V prvních 4–6 měsících života mu dodává všechny důležité látky, díky kterým se může správně vyvíjet. Pokud přemýšlíte, jak dlouho kojit novorozence, nezapomínejte na výhody, které mu kojení přináší. Hlavní výhody kojení pro dítě jsou: Chrání před průjmy a zácpou. Kojené děti mívají vyšší ochranu proti infekci dýchacích cest či zánětu středouší. Kojení snižuje riziko cukrovky, alergie, obezity, anémie, zhoubného onemocnění. První čtyři měsíce (respektive během celého období plného kojení) nepotřebuje dítě žádné další tekutiny, v horkých dnech stačí zvýšit častost kojení. Kojené děti mívají silnější kosti v dospělosti a ve stáří. Výhody kojení pro matku jsou: Děloha se po porodu rychleji vrací do původního stavu. Poporodní ztráty krve jsou menší. Kojící ženy trpí méně chudokrevností. Kojení chrání ženu před rakovinou prsu, vaječníků a osteoporózou. Kojení umožňuje rychlejší návrat postavy ke stavu před těhotenstvím. Pleny kojeného miminka nepáchnou. Kojení je levnější než umělá výživa. Při kojení je jídlo pro dítě hned k dispozici, bez přípravy. Mateřské mléko má optimální teplotu, složení a je dobře stravitelné. Kojení nejen zajišťuje výživu, ale také pomáhá vytvářet hlubší emocionální propojení mezi matkou a dítětem. Dlouhodobé kojení může přispět k pocitu bezpečí a pohodlí dítěte. Přečtěte si zkušenosti uživatelek eMimina v diskuzi Jak dlouho je rozumné kojit? Kojení dětí ve školkovém věku s sebou může přinášet řadu nepříjemností. Zdroj: Canva Kdy dlouhodobé kojení škodí Postupné odstavování začíná zařazením prvního příkrmu místo kojení. Nicméně některé maminky kojí své děti déle než doporučované 2 roky. Jsou trendy, jež to podporují, jiné ne. Například Laktační liga ve svých vyjádřeních říká: „Všechny děti se dříve či později odstaví – až na to budou zralé. Některé děti vyžadují být kojeny kratší, jiné delší dobu.“ Problémy však mohou nastat, pokud kojení přesáhne do období „školkového“ věku. Dítě se může setkat s posměšky a nepochopením ze strany vrstevníků. Předcházet se tomu dá tak, že kojení bude probíhat v soukromí. Je také potřeba si uvědomit, zda se za kojením neskrývá podvědomá touha matky mít dítě na sebe stále vázané nebo být nezastupitelná. Hrozí pak, že si dítě na matce vybuduje nezdravou závislost. Při ukončování kojení dítěti nabízejte zajímavé a chutné potraviny. Zdroj: Canva Kdy a jak přestat kojit Kojení by mělo být vzájemně příjemné. Pokud se jedna ze stran necítí komfortně, může být čas na přehodnocení, zda pokračovat, nebo začít proces odstavení kojení. Při odstavení je důležité, aby situace vyhovovala oběma stranám, jak matce, tak dítěti. Všímejte si signálů dítěte, které by mohly znamenat, že je správný čas na ukončení kojení: Postupná ztráta zájmu o kojení, delší intervaly mezi kojením, zvýšená nezávislost. Délka kojení je otázkou jednak zvyklostí v rodině, jednak také schopnosti se starším dítětem vyjednávat. Jde o to, aby pokud možno nedošlo k odstavení náhle, bez přípravy dítěte – to v něm může vyvolat velké negativní emoce (vztek, trucování), u některých dětí i regresi (začne se chovat jako dítě mladšího věku, ztratí předchozí již zažité návyky) nebo trauma z odmítnutí. Někdy se však náhlému odstavení nejde nijak vyhnout, ať už důvodu zdravotních potíží (např. hospitalizace či léčby matky, která není slučitelná s kojením), nebo dítěte (alergie na mateřské mléko či vysoké nároky na dietu matky z důvodu jiné alergie dítěte). Pokud vám zdravotní personál doporučí dítě odstavit, ale vy si přejete kojit své dítě dál, konzultujte situaci s laktační poradkyní a snažte se najít nejvhodnější řešení. Zásady ukončování kojení Buďte trpělivá a vymezte si na odstavování dostatek času. Kojenec se prsu nevzdá, pokud mu nenabídnete jinou, stejně přitažlivou variantu. Zdvojnásobte denní mazlení a kontakt s miminkem. Vyhýbejte se situacím, které dítěti připomínají kojení. Místo kojení nabízejte dostatek zajímavých potravin a jídlo, které má dítě nejraději. "Přečtěte si článek 5 pravidel, kdy a jak přestat kojit Jak dlouho kojit. Jaké jsou zkušenosti čtenářek eMimino? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz

Diskuze: Jak dlouho je rozumné kojit? Já teda nevím, co je rozumné, já jsem kojila tak, jak to vyplynulo ze situace a to bylo 22 měsíců. Nic jsem násilně neukončovala, prostě to takto vyplynulo a postupně jsme kojení ukončili. Teď čekám druhé dítko, kojit chci zase, tak doufám, že se to podaří.

[Autor: kačenka13 , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Jak dlouho je rozumné kojit? Podle mě záleží na každé mámě, takže je to hrozně individuální. Má dr. UM nikdy nenutila (ani při problémech s přibýváním u dítěte), nikdy mi neřekla, že je kojení zbytečné (kojila jsem skoro 2 roky). Kdyby mi pediatra řekla, že mám přestat, dát UM, tak si to stejně zhodnotím podle sebe.

[Autor: Hadumi , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Jak dlouho je rozumné kojit? Kojila jsem dokud jsem měla mléko něco málo přes půl roku…doktorka mi na to nic špatného neřekla…můj názor je takový, ze ti nikdo nemůže říct přesnou dobu - jak dlouho…záleží hlavně na dítěti a tobě…;-) mého bratranka kojili do 3let a prej to bylo pak něco ho odstavit…

[Autor: PajinkaT , Přejít na diskusi ]

Jak často kojit různě staré miminko?

Thu, 20 Aug 2026 16:36:07 +0200

Jak často kojit v šestinedělí U novorozených miminek je důležité si uvědomit, že jejich malý žaludek se sice rychle zaplní, nicméně se i rychle vyprázdní. Je proto běžné, že po porodu bude vaše dítě vyžadovat kojení v krátkých intervalech, klidně po 1 až 2 hodinách, maximálně po 3 hodinách během dne. Kojit tak budete pravděpodobně 8–12× denně. V šestinedělí je vhodné krmit miminko vždy, když si řekne. U miminek s větší porodní váhou je možné, že zvládnou pojmout naráz větší dávku mléka a zasycené vydrží i déle spát. V prvních týdnech je ale dobré nabízet dítěti pití pravidelně i ve chvílích, kdy si samo neřekne. Důvodem je jednak dostatečné přibírání miminka, jednak i stimulace tvorby mléka, což se děje právě častým přikládáním. Jak často kojit v noci? Zdroj: Canva Jak se počítá doba mezi kojením Již v porodnici vás pravděpodobně budou učit budit miminko na krmení i v noci zhruba po 4 hodinách, pokud se samo nevzbudí dříve. Po příchodu domů je vhodné v pravidelném nočním vstávání pokračovat, a to i po šestinedělí alespoň v 5hodinových intervalech. V noci vaše tělo produkuje více prolaktinu, což je hormon, díky kterému se mléko tvoří. Miminko navíc správně přibírá i díky pravidelnému nočnímu krmení. Pokud byste si nebyla jistá, zda vstáváte dostatečně, poraďte se na pravidelných kontrolách u dětského lékaře. Během šestinedělí je u kojení důležitá zejména vaše trpělivost. Je zbytečné tlačit na to, aby byl hned od začátku zavedený jasný režim. Přeci jen jde o období, kdy si na sebe navzájem zvykáte. Na zavádění pravidelných intervalů kojení bude dost času i později. Uvidíte, že se režim v průběhu příštích týdnů až měsíců přirozeně ustálí sám. Ze začátku se bude režim měnit každý týden v závislosti na růstu dítěte. Některá miminka mívají hlad pár minut po porodu, některá chtějí pár hodin odpočívat. Pokud ale budete dítě do kojení předčasně nutit, může reagovat podrážděně a nebude chtít pít vůbec. Počkejte, až bude miminko opravdu hladové a bude vaše prso samo hledat. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Jak často kojit 3měsíční miminko? Zdroj: Canva Jak kojit podle věku Mnoho maminek má po porodu pocit, že miminko nedostává dost mléka a trpí hladem. Nemusíte se ale bát. Dokud má dítě mokré plínky a měkkou stolici, je dostatečně napité a syté. Hlasové projevy miminka neznamenají vždycky hlad, ale spíše zvykání si na nové prostředí. „V prvních šesti týdnech není nutné snažit se kojit v přesně daném intervalu, ale spíše kojit po 3 hodinách, neřekne-li si dítě dříve. Snažit se dodržovat přesnější režim kojení má smysl až kolem 3 měsíců věku, který se ale v období růstového spurtu může zase změnit,“ vysvětluje gynekoložka MUDr. Alena Mikovcová. Jak často kojit 3měsíční miminko Čím je dítě starší, tím intenzivněji dokáže sát a lépe si zaplní bříško. Během dne se vám tak intervaly prodlouží až na 3 hodiny, což denně vychází na 6–8 kojení. Možná už začínáte pociťovat pravidelnější režim. Neváhejte ho podpořit. Během života nás pravidelný režim provází všude, v předškolním a školním věku i v práci. Není brzy začít s ním již od malička, naopak pravidelnost při kojení prospěje nejen miminku, ale i vám. Také už není nutné budit miminko v noci. Kvalitní nepřerušovaný spánek prospěje vám oběma. To samozřejmě za předpokladu, že vám děťátko přibírá na váze. Pokud nemáte domácí váhu a nejste si jistá, poraďte se s pediatrem. V 6. měsíci můžete začít zavádět první příkrmy. Zdroj: Canva Jak často kojit 6měsíční miminko Velká změna přichází v půlroce věku. Miminka na mateřském mléce je vhodné plně kojit do 6. měsíce a poté do jídelníčku kojence zařadit i jinou stravu v podobě příkrmů. Pro začátek to nebude až tak velký rozdíl. Začíná se vždy pár lžičkami příkrmu a oběd se zakončuje opět mateřským mlékem, proto vám v prvních dnech zůstane vzorec 5×–7× samostatné kojení plus 1× příkrm a kojení. Postupně by měl však objem snězeného příkrmu růst, až nakonec po něm nebude nutné dokrmovat mlékem. Většinou v tomto období již může být zavedený pravidelný režim, kdy čas na krmení nastává přes den 6×, a to v podobě snídaně, svačiny, obědu, svačiny, večeře a druhé večeře. Většina dětí se však stále budí i přes noc, alespoň k jednomu či dvěma kojením, proto v tomto věku může v ideálním případě ke kojení docházet 5–7× za 24 hodin. I ve chvíli, kdy postupně do 8. měsíce zavedete až 3 příkrmy denně, zůstává mateřské mléko důležitým zdrojem živin. Jak často kojit roční dítě U ročního dítěte již bude převažovat pevná strava nad mateřským mlékem. Přesto je mléko důležitou součástí jídelníčku dítěte až do 3 let a vhodnější než plnotučné kravské mléko je v tomto období stále to mateřské. Světová zdravotnická organizace (WHO) proto doporučuje kojit děti i do dvou let a déle. Pokud se tedy v kojení rozhodnete pokračovat, bude se jednat o příjemný rituál 1–2× denně. I takto staré děti ještě neprospí celou noc v kuse, není na tom nic zvláštního. Kojení dítěti neuspokojuje jen potřebu hladu, ale i touhu po vaší blízkosti. Pokud tedy již v noci kojit nechcete, můžete dítěti nabídnout hrneček s jinou tekutinou a vaši náruč. Pravidelné vážení vám dává jistotu, že miminko dostatečně pije. V průměru dítě přibývá 150 g za týden. WHO doporučuje kojit děti i do dvou let a déle. Zdroj: Canva Jak často kojit v noci Je přirozené, že se vám dítě v noci budí. Ač kojení v čase, kdy jste rozespalá a unavená nemusí být zrovna příjemné, lze na to nahlížet i tak, že právě tato společná chvilka dokáže vaše děťátko ukolébat zpátky ke spánku. U novorozence a miminka do tří měsíců je navíc noční kojení důležité pro správné přibírání na váze, a proto je vhodné jej po 4 až 5 hodinách probudit. V pozdějších měsících, za předpokladu že dítě dobře přibývá, ho již můžete nechat, aby se samo o krmení přihlásilo, a vyspíte se třeba i 6 hodin v kuse. Od jednoho roku již dítě v noci nemusí mít vysloveně hlad, může toužit po vaší blízkosti nebo může mít žízeň, kojení už tedy bude záviset na vašem pocitu. Jak dlouho se má kojit Odpověď na otázku délky kojení se bude lišit s věkem. Novorozenci ještě neznají správnou techniku, také mohou během kojení usínat nebo si dávat krátké přestávky, proto jim může trvat déle zasytit se, a proto může kojení trvat i 30 nebo 40 minut (průměr bude okolo 20 minut). Pokud dítě podřimuje, můžete ho pohladit pod bradičkou, za oušky nebo mu masírovat chodidla, což podporuje aktivní sání. Jak dítě roste, intenzivněji se věnuje krmení, proto mu k nasycení stačí kratší čas. Za tři, čtyři měsíce se již může jednat o dobu okolo 10 minut. Pozorujte své miminko a sama si všimnete, kdy už je plné a zajímá se o okolí a kdy ještě potřebuje chvíli. Jak často kojit novorozence? Zdroj: Canva Kojení v létě Možná vás ještě napadá, jak často kojit v létě. V horkých dnech v jakémkoliv věku jsou tekutiny velmi důležité. Zvlášť, když se miminko potí, potřebuje zvýšit jejich příjem. Dítě má mít okolo 6 mokrých plen denně, proto v případě, že rozbalujete suché plenky, zvyšte mu hned příjem tekutin. V případě, že by se ani tak nic nezměnilo, kontaktujte lékaře. Problémy při kojení Podle Aleny Mikovcové se maminky po porodu nejčastěji setkávají s problémy ohledně kojení, co se týče techniky a frekvence kojení, které v porodnici pomáhá řešit školený personál. „Často se po několika prvních kojení objevují i dosti nepříjemné ragády bradavek, které každé další přisátí činí bolestivým. Při vhodné lokální péči pomocí k tomu určených krémů se ale tyto trhlinky brzy zahojí. Dalším problémem, který se objevuje především během prvních měsíců kojení bývají záněty prsu. Bolestivé zduření prsu se začervenáním, případně i zvýšenou teplotou bývá častým důvodem k návštěvě gynekologa v poporodním období,“ říká gynekoložka. Alena Mikovcová radí i s odstavením. Podle ní to může být někdy o dost náročnější než období začátku kojení. „Obojí ale vyžaduje velkou dávku trpělivosti a žádoucí je i pomoc od nejbližšího okolí, především partnera. Důležité je místo kojení nabídnout dítěti nějakou alternativu – nejčastěji mléko či vodu z hrnečku, ale u starších dětí možná i písnička, nebo nějaký jiný uklidňující rituál,“ říká. Růstový spurt Ve třetím a šestém týdnu života a třetím a šestém měsíci života bude vyžadovat miminko častější kojení. Tomuto se říká růstový spurt. Růstový spurt je období náhlého rychlejšího růstu a dostavuje se i v pozdějších letech života dítěte (batolecí věk, předškolní období, puberta). Jedná se o přirozenou součást fyziologického vývoje dítěte a výsledkem je, že miminko vyroste za relativně krátkou dobu i o 1–2 velikosti oblečení. Trucuje vaše miminko, nebo má právě růstový spurt? Jaké zkušenosti s kojením mají uživatelky eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz Dorka jedla taky tak, ze začátku po třech-čtyřech hodinách, v noci měla pauzy i delší.Co vím, neměla by být pauza víc jak šest hodin (kvůli dostatečné tvorbě mléka), jinak je vše O.K.Řešila bych to jedině pokud by malá vysloveně neprospívala, ale to evidentně nenastalo.Buď ráda, že je malá hodná. Postupně jak Dorka rostla, tak jsem pak kojila přes den i po hoďce a půl, ale hodná je dodnes. Taky myslím, že je to v pořádku. Moje dcera přesně tak přes den spala třeba 4 hodiny a kdyby nezastavil kočárek, tak by prochrněla celý den. V noci jedla častěji. Ahoj,jak už tady holky psaly,tak pokud přibývá,tak bych nebudila.Já tedy osobně kojila i po 1,5 hodině,i když v porodnici radily jinak,ale nám to takhle vyhovovalo a časem se to upravilo na 2 hodiny a po 6tinedělí po 3 hodinách.Ale každá máme svůj systém,což je dobře. Ahojky, tak já jsem kojila skoro po hodině, když měla růstový spurt. Ale jinak jsme museli od začátku kojit po 2 hod. protože málo přibírala, teď kojím tak po 3 hod, a přibírá až moc v noci vydrží dýl. Řekla bych, že musíš vydržet, časem se to upraví Zeptejte se odborníka on-line Na eMimino.cz odpovídá např. gynekolog, laktační poradkyně, dermatolog, právník, psychoterapeutka nebo lékaři z centra asistované reprodukce a mnoho dalších Prozkoumejte seznam odborníků

Co nejíst při kojení? Pozor na nadýmavé potraviny

Thu, 20 Aug 2026 16:35:29 +0200

Co nejíst při kojení novorozence? Tradice předávaná z babiček na matky a dcery uvádí celé seznamy potravin, například: luštěniny, cibule, čerstvé kynuté pečivo apod., kterým by se měla matka vyhnout, aby to jejímu děťátku nezpůsobilo nadýmání nebo břišní koliku. Pravdou ale je, že každé dítě je jiné a může mu obtíže způsobit různý typ potravin. „Některé děti nadýmá čerstvé pečivo (snědené matkou), jiné luštěniny, zelenina a další, je to ale velmi individuální. Je možné pokusit se eliminační dietou zjistit, co konkrétně dítěti vadí,“ uvažuje nad problematikou nutriční terapeutka Lucie Guilleminot. Když dítě například neutišitelně pláče nebo mu po těle vyrazí červené suché fleky, může být (ale také nemusí) na vině strava matky. Během kojení se vyhněte nadměrné konzumaci alkoholu. Zdroj: Canva Seznam nevhodných potravin Co nejíst při kojení? Rozhodně omezte konzumaci alkoholu a kofeinových nápojů (káva, colové nápoje apod.). Alkohol totiž z krve přejde do mateřského mléka, a tím zatíží zažívací ústrojí miminka. Kofein zase může způsobit problémy se spaním a celkový neklid dítěte. Pozor si dejte také na konzumaci těchto potravin: brokolice kapusta kedluben ředkvičky cibule česnek pažitka pórek čerstvé pečivo citrusy hodně kořeněná jídla luštěniny perlivé nápoje Pokud si luštěniny dopřejete, dejte si pozor na přípravu. Před konzumací nechte luštěniny naklíčit, případně při jejich zpracování použijte koření, které zmírňuje nadýmavé účinky (majoránka, saturejka, yzop). U miminek se může objevit alergická reakce na kravské mléko Zdroj: Canva Alergická reakce U miminek se může objevit alergická reakce na kravské mléko, ale i na jinou potravinu, kterou matka snědla a jejíž dráždivé látky pronikly do mateřského mléka. Některá miminka reagují na kravské mléko při přecházení na nemléčnou/pevnou stravu nebo v umělé výživě. Může se stát, že dítě bude reagovat na stopy kravského mléka v mateřském mléce. Existují dva hlavní typy alergie na kravské mléko. První se nazývá okamžitá alergie na kravské mléko a způsobuje příznaky během několika minut. Druhá se nazývá opožděná alergie na kravské mléko. V tomto případě může trvat mnoho hodin nebo dní, než se příznaky projeví. „Co se týká alergií, nejčastější alergií u kojenců je alergie na bílkoviny kravského mléka, což je vzhledem k tomu, že prvních 4-6 měsíců je mateřské nebo umělé mléko jedinou potravou dítěte, dost velký problém. Alergeny totiž prostupují i do mateřského mléka, takže v takovém případě je u kojící matky nutná opět přísná eliminační dieta,“ shrnuje problematiku Lucie Guilleminot. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Možné příznaky alergie na kravské mléko: kožní reakce, jako je kopřivka, červená svědivá vyrážka nebo otok obličeje, rtů nebo očí, zažívací potíže, jako je zácpa, průjem, zvracení, reflux nebo kolika, příznaky podobné senné rýmě, ekzém, který se léčbou nezlepšuje, dítě špatně pije a nepřibírá na váze. Co nejíst při kojení? Jaké zkušenosti mají uživatelky eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz Ahoj, není tu nějaká maminka co řešila, co může jíst při abkm u dítěte, které kojí? U nás to právě na tuto alergii vypadá a já vůbec nevím, co s ní pestře jíst . Navíc mám strach i o vápník pro nás obě. Co jsem prohledávala internet, tak jsem nic moc nenašla. Velkým problémem jsou ale v tomto případě má vlastní výživová opatření. Já nesmím jíst žádné ořechy (samozřejmě včetně kokosu a mandlí), buráky, mák a soju + semínka jen v menších množstvích, tzn. že u nás mimo jiné nepřipadá v úvahu většina rostlinných mlék, smetan, jogurtů apod. Zatím kvůli malé nemůžu ani luštěniny, a dále také květák, česnek, syrová rajčata (možná i papriku), brokolici, okurky, hrušky, citrusy, syrovou cibuli. Zatím nemám zkoušet ani mléko a výrobky kozí. Poradí někdo? Aktuálně jíme jen polévky, maso, ryby, mrkev, petržel, ovoce, klasické přílohy a vejce Ono se neboj, že nebude co jíst, máslo si kup Perlu TIP, v salámech dávej pozor na složení, napiš si do pekáren, od jakých kupuješ pečivo o složení. V DM prodávají třeba rýžové mlíko, dá se s ním vystačit jako s náhradou. Čti si všude složení, zvykneš si. K mlíku může být přidružená alergie i na vajíčka a sóju, ryby, ořechy. Hlavně si kup tablety s vápníkem. tak ja kasu robim z NAC(nutrilon alergy care) a kasu sypem Nutrilon Allergy-v tomto prevedeni mu to neva, inak mi Um nevypije..tym jak Ti toleruje jogurt, by vsm mozno stacilo HA mlieko, ale to je skorej otazka na doktorku.. A uprimne si myslim, ze he jedno, ci mu kasu spravis z vody alebo rastlinneho mlieka..ja osobne ale preferujem mandlove mleko a smetany, pride mi najchutnejsie..sisene nepouzivam, len tekute.

Co jíst při kojení: Hlídejte svůj jídelníček

Thu, 20 Aug 2026 16:34:31 +0200

Jaké potraviny jsou vhodné pro kojící maminku? Pokud můžete své děťátko kojit, děláte pro něj i pro sebe to nejlepší. Nezapomínejte však dbát na svůj jídelníček **, který by měl být **pestrý a zároveň zdravý. Vždyť to, co vy sníte a vypijete, se v určité formě dostane k vašemu miminku. „Pestrý a vyvážený jídelníček vám zaručí nejen dostatečný příjem důležitých vitamínů. Darování sperma pro zdraví vašeho miminka, ale také vaše zdraví, a to nejen fyzické, ale také psychické,“ říká laktační poradkyně Barbora Mašindová Zahrádková. Stejně jako v průběhu těhotenství je tedy potřeba zahrnout do svého jídelníčku stravu plnou vitamínů a minerálů. Díky tomu bude vaše mléko obsahovat veškeré živiny, které vaše miminko potřebuje. V tomto případě platí jednoduchá poučka – těhotná a kojící žena je jako propojená nádoba se svým děťátkem a pokud se dobře stravuje maminka, je dobře živeno i miminko. V jídelníčku se tedy zaměřte především na tyto látky: Bílkoviny jsou nezbytné pro správný růst a vývoj dítěte. Abyste jich měly dostatek, konzumujte maso, mléko, luštěniny, vejce a ryby. Nejsou tuky jako tuky. V určitém množství jsou velmi důležité, protože obsahují zdraví prospěšné enzymy a minerály. Dejte však přednost těm rostlinným – olivový a řepkový olej můžete doplnit například rýžovým, dýňovým nebo lněným. Omega-3 a 6 nenasycené mastné kyseliny jsou naprosto klíčové pro správný vývoj zraku, nervové soustavy a mozku kojence. Abyste jich měly pro svá miminka dostatek, konzumujte více ryby, vlašské ořechy, avokádo a lněný či řepkový olej. Sacharidy jsou také velmi důležité, i když samozřejmě v omezeném množství. Dejte přednost těm, které se nachází v čerstvém ovoci, ovocných šťávách a cereáliích. Jaké minerály a vitamíny potřebujete při kojení? Zdroj: Canva Jaké vitamíny a minerály doplnit při kojení: „Celou škálu vitamínů naleznete v mnoha dobře dostupných surovinách v každém obchodě, ale ne vždy obsahují tolik množství vitamínů, které by naše tělo potřebovalo, proto je velmi vhodné vitamíny dodávat tělu, alespoň prvních týdnů po porodu, také formou doplňků stravy,“ vysvětluje laktační poradkyně. Železo je nezbytné pro tvorbu červených krvinek. Nachází se především v mase, ale také v mléčných výrobcích a vejcích. Výborným a vyváženým zdrojem je silný kostní vývar. Kyselina listová je velmi důležitá nejen po celé těhotenství, ale také při kojení. Jedná se o vitamín ze skupiny B-komplexu, který se nachází převážně v listové zelenině. Jód je nezbytný pro správnou funkci štítné žlázy. Je také nezbytný pro normální vývoj mozku, zlepšuje mentální a intelektuální funkce. Jód mimo jiné obsahuje makrela. Vitamín D patří mezi další nezbytné vitamíny, které by mělo mateřské mléko obsahovat. Přispívá ke vstřebávání vápníku a podporuje imunitní systém. Déčko se nachází v rybách, ale také jej získáváme ze slunečního záření. Protože je ho ale v našich podmínkách málo, je důležité dětem podávat déčko samostatně (Vigantol). „Pokud ani vy sama nemáte příležitost trávit čas na slunci pro lepší získání tohoto vitamínu, pak je též dostupný jako potravinový doplněk,“ dodává laktační poradkyně. Vápník během kojení mají ženy zvýšenou potřebu vápníku (zhruba 200 mg vápníku denně dostanou ze svého těla do mateřského mléka). Vápník je ideální užívat v kombinaci s vitamínem D3, který podporuje jeho vstřebávání. Vynikajícím zdrojem vápníku je mák, sezamové semínko, rukola, špenát, řeřicha, mandle, kvalitní kakao, sója a mléčné výrobky. Zinek nejenže zajišťuje krásnější vlasy, pleť a nehty, ale také slouží ke správnému růstu. Nachází se ve tmavém masu, mléku a vaječných žloutcích. Hořčík je důležitý pro správné fungování svalů a nervové soustavy. Pro kojící maminky je důležitý, protože pomáhá odbourávat také únavu. Abyste ho měly dostatek, zařaďte do svého denního jídelníčku dýňová semínka, slunečnicová semínka, ryby a drůbež. Vitamínu C byste při kojení měly konzumovat asi o polovinu více než v těhotenství. Největší množství je obsaženo v černém rybízu, rakytníku, jahodách, červeném a zeleném pepři nebo například v kiwi. Tento vitamín je důležitý pro růst tkání a vývoj mozku dítěte. Inspirujte se tipy na rychlé recepty pro kojící matky Kterým potravinám a nápojům se při kojení vyhnout? Zdroj: Canva Co by neměla jíst kojící žena Vašemu miminku neprospívají stejné potraviny jako vám. Proto to tedy jednoduše vypusťte jídla, která obecně nejsou ničím přínosná. Kojící ženy by zejména v prvních měsících měly omezit nadýmavé potraviny – patří sem zelí, košťálová zelenina, luštěniny, paprika, brambory nebo kynuté čerstvé pečivo. Je vhodné také omezit česnek, cibuli a výrazné koření. Tyto potraviny ale můžete zařazovat do stravy postupně, u dětí straších půl roku už by vadit neměly vůbec. Omezte také potraviny, které patří mezi časté alergeny. To opět platí v prvním půlroce života dítěte – tedy exotické ovoce, čokoláda, arašídy a další. Omezte smažené pokrmy. Samozřejmě v tomto případě platí, že všeho s mírou. Zároveň smažené snadno nahradíte grilovaným. Vyhněte se sladkému. Žena, která kojí potřebuje hodně vápníku, které se nachází v mléce miminka. Při zpracování cukru spotřebovává tělo vápník, proto se nedoporučuje konzumace sladkého. Nedostatku vápníku se může projevit zhoršením kvality vlasů a pleti, kazivostí zubů a také únavou. Z nápojů je vhodné maximálně omezit (nejlépe vynechat) alkohol, kávu a sladké limonády. Pokud si ale občas dopřejete deci vína nebo malé pivo, snažte se dodržet co nejdelší odstup od kojení a mějte vždy po ruce obyčejnou vodu. Solte s mírou. Při kojení je zcela nevhodné kouření. Vyřaďte ze svého jídelníčku konzervované a instantní pokrmy. Náš tip: Svému děťátku jednoduše naslouchejte a postupně sama zjistíte, co mu dělá a nedělá dobře. Co by měl obsahovat jídelníček kojících maminek? Zdroj: Canva Co nedělat při kojení Nepřejídejte se. Nezapomínejte jíst raději častěji a menší porce (ideálně pět a šest jídel denně). Je vhodné jíst v pravidelných intervalech a nechávat si mezi jídly určitý časový odstup. Denně si dopřejte 5 až 6 porcí potravin, které obsahují sacharidy. Může se jednat o obiloviny (jáhly a pohanka), těstoviny, pečivo nebo rýži. „Vyzkoušejte zda vás brambory nenadýmají a poté je možné je zařadit do běžného jídelníčku,“ radí Barbora Mašindová Zahrádková. Jedna až tři porce bílkovin – zeleninové nebo masné/kostní vývary, maso, ryby, drůbež, vejce nebo luštěniny. Tři až čtyři porce mléčných výrobků (mléko, jogurty, sýry). „Zařaďte je postupně a jen v případě, že vy nebo miminko netrpí intolerancí na kravskou laktózu,“ upozorňuje odbornice. Tři až pět porcí čerstvé nebo dušené zeleniny denně. Dvě až čtyři porce libovolného ovoce denně. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Kolik tekutin pít při kojení Součástí jídelníčku by měl být také pitný režim, který je potřeba u kojících maminek ještě zvýšit. Při kojení je vhodné denně vypít 2,5 až 3 litry tekutin. Samozřejmě ideálně neslazené a nesycené nápoje. Doporučuje se čistá voda, případně pak bylinné čaje – můžete vyzkoušet i ty kojící, které jsou ideální. „Doporučuji mít vždy u sebe džbán s vodou, abyste měla přehled o doplněném množství tekutin a také vždy po ruce zdroj vody,“ radí odbornice. Jak uzpůsobit stravu při kojení a hubnutí po porodu? Zdroj: Canva Kolik energie stojí kojení Při kojení není vhodné řešit váhu tím, že budete jíst méně a vybírat nízkotučné potraviny. Naopak je důležité jíst více kvalitních potravin. Váš energetický příjem by měl být vyšší oproti období před otěhotněním alespoň o 500 kcal (což odpovídá zhruba jednomu hlavnímu chodu). Celkový příjem kalorií by v období kojení neměl klesnout pod 1800 kcal denně. Kojení je totiž energeticky velmi náročné, a to hlavně v prvních čtyřech měsících po porodu. Není proto vhodné příliš tlačit na pilu a snažit se přebytečná kila po porodu shodit co nejrychleji. Právě díky kojení půjde váha sama dolů, ale je potřeba energii doplňovat, aby tělo mělo z čeho brát. Jak hubnout po porodu a při kojení? Zdroj: Canva Jak hubnout po porodu Pokud už jste pár měsíců po porodu a vaše váha není zcela ideální, zkuste se zaměřit na tyto aspekty: Jezte dostatek bílkovin. Vybírejte komplexní sacharidy a omezte ty jednoduché, které se nachází v bílém pečivu nebo sladkostech. Kupujte si celozrnné pečivo. Hodně pijte čistou vodu nebo neslazené čaje. Nezapomínejte na dostatek ovoce a zeleniny. I přesto, že váha možná nepůjde dolů tak snadno, rozhodně nedržte žádné drastické diety. Pokud si nebudete vědět rady, kontaktujte nutriční poradkyni, která vám s jídelníčkem pomůže. Kolik se zhubne po porodu Naprosto ideální je postupný pokles hmotnosti o 1 až 2 kilogramy za měsíc. Kojení, nedostatek spánku, péče o miminko a procházky s kočárkem si s nadbytečnými kily poradí lépe, než si myslíte. Neomezujte se proto v jídle a spíše myslete na to, jaké potraviny konzumujete, aby byly vašemu tělu i vašemu děťátku prospěšné. Pokud se chcete co nejdříve dostat na svou původní váhu, pak se spíše zaměřte na kvalitní stravování. Tedy jezte častěji po menších dávkách, vyhýbejte se takzvaným prázdným kaloriím a jakmile vám to tělo i miminko dovolí, postupně přidávejte zlehka pohybovou aktivitu. Počítejte s tím, že zpočátku půjdou kila dolů snadněji a postupně se váha zastaví. Co jíst při kojení? Jaké zkušenosti mají uživatelky eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz á nejím hlavně květák, zelí, luštěniny a to, co prostě nadýmá mě. Vyhýbám se hodně kořeněným, ostrým jídlům. Kluci trpí na prdíky více než holčičky. Ale často i přes veškerou péči se u miminek v prvních třech měsících vyskytuje kojenecká kolika často a může to být jen z mlíčka, které ve střevech tvoří pěnu. Takže pak už jen zbývá miminku pomoct cvičením na bříško, aby se mu prdíky uvolnily. Nám se situace zlepšila po příkrmu UM Nutrilon Omneo (musela jsem dokrmovat, protože mimi nepřibíralo), ale taky s věkem. Čím je mimi starší, tím lépe prdíky snáší. mě bylo mimo jiné o zelenině řečeno, že i okurky a papriky nadýmají, takže ne že by se jíst nesměly, ale opatrně s nimi. Netuším, proč ne petrželovou nať, já si jí dávám třeba na chleba s tvarohem a nenapadlo by mě jí nejíst… vždyť jsou v ní vitamíny… čokoláda, kakao, oříšky a hlavně exotické ovoce se nemá jíst kvůli možné alergii. Pečivo jíst až odleželé-druhý den. Samozřejmě se vyhnout kynutým jídlům. A také je tabu česnek a cibule, protože negativně ovlivňují chuť mléka. Když mi po odchodu z nemocnice sestra diktovala ten šílený seznam nedoporučovaných věcí a jídel, měla jsem dva dny depku, že vlastně nemůžu jíst skoro vůbec nic ale postupem času jím prostě tyto věci s mírou. Já jsem nepila bublinkové minerálky, nejedla čerstvé pečivo, banány, všechno s čokoládou, hrášek, kedlubny, květák, fazole, další nadýmavou zeleninu,…Bylo toho stašně moc Pak jsem zase nejedla kvůli možným alergiím citrusy, jahody a apod… Tak já nemůžu brambory a houby už vůbec ne. Ale třeba to vašemu vadit nebude… zkus malou porci a uvidíš… Výška dítěte v dospělosti Kalkulačka spočítá, kolik bude dítě měřit v dospělosti. Stačí zadat výšku rodičů nebo současnou výšku s věkem dítěte. Spočítat odhad výšky

Stříbrné kloboučky pomohou od bolesti bradavek

Thu, 20 Aug 2026 16:32:08 +0200

Na co jsou stříbrné kloboučky Stříbrné kloboučky slouží nejen k prevenci bolavých bradavek při kojení, ale díky obsaženému stříbru podporují také přirozené hojení, pokud trpíte popraskanými bradavkami. Kloboučky jsou schválené jako zdravotnický prostředek. „Stříbrné kloboučky mně samotné hodně pomohly v době kojení dvojčat. Měla jsem velmi poškozenou bradavku od probíhající kvasinky (Candida), ragáda bolela neskutečně moc při každém přisátí. Vkládala jsem si stříbrné kloboučky do kojicí podprsenky,“ říká laktační poradkyně Barbora Mašindová Zahrádková. Kdy použít stříbrné kloboučky: 1. Prsa si zvykají na novou roli. Když žena začíná kojit a chce bradavky preventivně ochránit. 2. Při kojení pociťujete bolest bradavek. 3. Kojením došlo až k poranění bradavky, máte popraskané bradavky Úleva od bolesti by při používání stříbrných kloboučků měla přijít nejdéle do 48 hodin. Pamatujte, že každá jsme jiná, a proto každé z nás uleví od bolesti u kojení něco jiného. Při velkých obtížích při kojení se můžete obrátit pro radu či pomoc na laktační poradkyně či na svého gynekologa. Existují také silikonové kloboučky, které se používají přímo během kojení jako chránič bradavek. Více se dozvíte ve článku Kloboučky na kojení: Jak je správně používat? Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Jak používat stříbrné kloboučky? Zdroj: Shutterstock Jak používat stříbrné kloboučky Stříbrné kloboučky se nepoužívají přímo během kojení, ale mají sloužit jako chránič bradavek v mezičase. Nosí se tedy v podprsence, kde plní svoji funkci hojení, a zajišťují komfort, protože zabraňují látce podprsenky odírat během dne již tak citlivé bradavky. Díky složení čistého stříbra, které má léčivé účinky, pak blahodárně ovlivňují a urychlují jakékoliv rány, které při kojení a nebo právě zmíněné Candidě vznikají. „Neodstraní bolest v počátečním zvykání bradavek na přisátí vašeho miminka, ale mohou vám příjemně padnout v podprsence, kde zabrání dalšímu odírání. Na bolest při kojení, jde-li jen o přecitlivělé bradavky, které zatím nejsou zvyklé na přisátí pomáhá jen čas a trpělivost na kterou se dobré se předem připravit,“ pokračuje odbornice. Zadní strana kloboučků je příjemně měkká, přední strana je řešena plochým vzhledem, takže pod oblečením působí přirozeně. Kloboučky můžete nosit až do dalšího kojení nebo jen v takové míře, jaká je konkrétně pro vás dostačující. Je však důležité zmínit, že se nedoporučuje kloboučky nosit nepřerušovaně celý den. Kůže potřebuje větrat a hojit se mimo vlhké prostředí. Po každém kojení je dobré nakapat pár kapek mateřského mléka do kloboučků a takto je přiložit na bradavky. Před kojením pak bradavky i kloboučky omyjte. Nošení stříbrných kloboučků nenarušuje komfort. Zdroj: Canva 6 tipů, jak fungují stříbrné kloboučky Stříbrné kloboučky jsou účinné díky antibakteriálním vlastnostem stříbra, které pomáhá hojit rány. Stříbro je totiž známé jako přírodní antibiotikum. Jejich účinnost je posílena tím, že stříbro, z nějž jsou vyrobeny, neobsahuje příměsi. „Každá zkušená laktační poradkyně by měla mít k dispozici tyto stříbrné kloboučky k zapůjčení, dají se dobře vydezinfikovat (jedlá soda a vařící voda) a tedy i půjčit v případě potřeby dál. Jejich pořizovací cena není nízká a není nutné je používat po celou dobu kojení, proto není nutné pořizovat do výbavičky,“ uzavírá průvodkyně láskyplným mateřstvím. Výhody stříbrných kloboučků 1. Stříbro usnadňuje hojení ran. 2. Kloboučky se snadno nasazují. 3. Jejich nošení nenarušuje komfort. 4. Snadno se udržují čisté. 5. Při jejich nošení není nutné používat krémy. 6. Kloboučky mají design, který pod oblečením vypadá přirozeně. Kloboučky bohužel nemohou používat maminky, které jsou alergické na stříbro. Maminky na eMiminu sdílí své zkušenosti se Stříbrnými kloboučky při kojení Jaké jsou výhody stříbrných kloboučků na bradavky? Zdroj: Shutterstock Jak vyčistit stříbrné kloboučky Před prvním použitím je důležité kloboučky omýt. K tomu se snadno vytvoří pasta smícháním vody s jedlou sodou. Ta se rozetře po kloboučcích, pak se z nich opláchne a kloboučky se nechají vysušit. Při dalším používání je stačí pouze opláchnout vodou. Samozřejmě vše záleží na vašem pocitu a dle potřeby můžete proces s pastou po čase zopakovat. Dezinfekční prostředky se na kloboučky nepoužívají. Stříbrné kloboučky ulevují od bolesti bradavek. Jaké jsou zkušenosti uživatelek eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz

Diskuze: Stříbrné kloboučky - zkušenosti Me zachranili kojeni, nejvic se mi osvecilo je kombinovst s bepanthen krem plus (musi to byt to plus) a jeden den jsem mela odstrikano a davala jsem pres den z lahve a mela kloboucky cely den a ohromna zmena. Ale pozor, ony jsou antisepticky a pomuzou pri podrazdeni a popraskani, pri zanetech a treba te moucnivce uz ne. Kdyz jsem je prestala potrebovat, prodala jsem je.. normalni kloboucky mi problem zhorsily a naplasti nepomohly..a cenove jsou ty stribrne drazsi, ale kdyz si vezmu, kolik stoji treba ty naplasti a vydrzi chvilku

[Autor: Melodie91 , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Stříbrné kloboučky - zkušenosti Stribrne mi pujcili v porodnici po porodu, mela jsem hodne poranene a bolave bradavky - pri kojeni jsem brecela. Tyto kloboucky mi nijak zvlast nepomohly, spis bych rekla vubec. Naopak co pomohlo, tak hydrogelove naplasti od medely. Ale s kvasinkami zkusenost nemam.

[Autor: Anna85 , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Stříbrné klouboučky - hojení bradavek při kojení, zkušenosti Já právě na Silverette naopak nedám dopustit, mne zachránily. Zkusila jsem se jako poslední možnost, než kojení kvůli šíleným bolestem zabalím úplně (LP nepomohla), no a zabraly „zázračně“ od prvního dne. Jizvy se bleskurychle zatáhly, během cca 14 dnů všechno zahojené, používala jsem je pak preventivně ještě pár týdnů. Ono se řekne technika kojení, ale když máte doma hravou piraňu, která si nadevše ráda dumlá, tak je to prostě záhul technika netechnika

[Autor: Daniam , Přejít na diskusi ]

Jak začít kojit

Thu, 20 Aug 2026 16:30:58 +0200

Laktace po porodu a mlezivo Tvorba mateřského mléka, tedy laktace, začíná už během těhotenství. V prsou se v tomto období vytváří mlezivo (kolostrum), hustá, nažloutlá tekutina plná protilátek, bílkovin a důležitých živin. Jde o přirozený jev, který naznačuje, že se tělo na kojení připravuje. Po porodu se laktace naplno rozbíhá díky hormonům prolaktinu a oxytocinu. Obvykle trvá 2–5 dní, než se „spustí mléko“, tedy přejde z fáze mleziva do zralého mateřského mléka. Pamatujte však, že u každé ženy je začátek laktace jiný. Jak poznat, že má miminko dostatek mléka? „Během kojení je vidět a slyšet rytmické polykání a po kojení jsou prsa maminky pocitově „prázdná“. Miminko bývá po krmení klidné a spokojené,“ popisuje laktační poradkyně Mgr. Štěpánka Štrougalová. Důležitým ukazatelem je také počet mokrých plen – obvykle jich má být šest až osm za 24 hodin – a pravidelné vylučování. V prvních týdnech života by měla být stolice jednou až dvakrát denně a mít žlutou barvu. Dobré je sledovat i váhové přírůstky, které se u zdravého miminka pohybují kolem 200–250 gramů týdně, což vždy kontroluje pediatrička. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Důležitým ukazatelem správného kojení je také počet mokrých plen – obvykle jich má být šest až osm za 24 hodin – a pravidelné vylučování. Zdroj: Canva Dřívější spuštění laktace mohou ovlivnit: častý kontakt kůže na kůži s miminkem, časné přiložení k prsu už na porodním sále, dostatek tekutin a odpočinku, a v případě potřeby i podpora laktace – např. pomocí laktační poradkyně. Na laktační poradkyni je dobré se obrátit vždy, pokud budete mít o průběhu kojení jakékoli pochybnosti. Pomůže vám s technikou přikládání, doporučí bylinky nebo potraviny pro podporu laktace a poradí i pokud máte ploché nebo vpáčené bradavky. Nemusíte panikařit, pokud po porodu budete mít jen pár kapek mleziva. Je velmi koncentrované a výživné, takže miminku i malé množství bude bohatě stačit. Při kojení buďte v pohodlné poloze s oporou zad a rukou. Zdroj: Canva Správné přiložení a polohy pro kojení Správné přiložení miminka k prsu je naprostý základ úspěšného kojení. Pokud dítě dobře saje, bradavky nebolí, mléko se tvoří dostatečně a kojení probíhá bez stresu. Při kojení by maminka měla být v pohodlné poloze, s oporou zad a rukou, a dítě by mělo být vždy bříškem k bříšku – tedy otočené celým tělem k mamince, nikoli jen hlavou. „Je důležité ohlídat, aby maminka nepřikládala k prsu již plačící miminko. Můžete vyzkoušet kojit okamžitě po probuzení nebo klidně i v době, kdy se miminko teprve probouzí. Úspěch kojení vám zajistí, když budete miminko přikládat dříve, než spustí velký pláč,” vysvětluje laktační poradkyně Štěpánka Štrougalová. Jak poznat správné přiložení: Miminko má otevřená ústa doširoka a přisává se nejen na bradavku, ale i na většinu dvorce. Brada se dotýká prsu, nos zůstává volný. Sání je pomalé a rytmické, občas se ozve slyšitelné polknutí. Bradavka po kojení není zploštělá ani poraněná. Společně s laktační poradkyní se obvykle zaměřujete na správnou techniku kojení, vytvoření pohodlí pro miminko i maminku, nabízení méně bolavého prsu jako prvního, hledání polohy, která vyhovuje oběma, a také na to, jak kojení správně ukončit – zasunutím prstu do koutku úst, aby se dítě šetrně pustilo a netahalo bradavku. Pokud kojení bolí, bradavky praskají nebo se tvoří ragády, může jít právě o známku špatného přiložení. V takovém případě je vhodné nechat si ukázat správnou techniku od laktační poradkyně. „Po kojení je vhodné ponechat na bradavce pár kapek mléka a co nejčastěji je nechat volně na vzduchu. Pokud je potřeba bradavky opravdu léčit, pomůže Bepanthen mast,” doporučuje odbornice. Fotbalová poloha je ideální pro maminky s většími prsy nebo po císařském řezu. Zdroj: Redakce Nejoblíbenější polohy při kojení Klasická poloha v náručí: Miminko leží na předloktí, jeho hlavička je v ohbí lokte. Tato poloha je vhodná hlavně po šestinedělí. Fotbalová poloha při kojení: Dítě je podél těla maminky, položené pod paží, hlavičku maminka přidržuje u prsu. Nožičky směřují dozadu. Skvělá volba po císařském řezu nebo při větších prsou. Savčí poloha: Maminka leží pololežmo, miminko leží na jejím hrudníku. Přirozená a velmi uvolněná pozice, ideální pro novorozence. Kojení vleže: Vhodné v noci nebo po porodu – maminka leží na boku, dítě leží bříškem k ní. Každá matka i dítě si najdou vlastní rytmus a oblíbenou polohu. Neexistuje univerzální nejlepší poloha, ale platí, že čím pohodlnější a uvolněnější jste, tím lépe se bude mléko tvořit. Dalším osvědčeným nápadem je kojení „tělo na tělo“. Miminko svlékněte jen do plenky, přikryjte se dekou a užívejte si intimní chvilky. Více o kojících polohách se dočtete ve článku: V jaké poloze kojit? 7 tipů na osvědčené polohy při kojení V prvních týdnech je důležité miminko krmit, kdykoli o kojení projeví zájem. Zdroj: Canva Jak často kojit Každé miminko má jiný rytmus a není tak potřeba se řídit přesnými hodinami. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se doporučuje kojit na požádání, tedy kdykoli dítě o kojení projeví zájem. Kojení v prvních týdnech Novorozenec obvykle pije 8–12× denně, přičemž intervaly mohou být velmi nepravidelné – od 1 hodiny až po 3–4. Miminka mají malé žaludky, proto potřebují pít často, ale po menších dávkách. Důležité je u miminka sledovat signály hladu: zvedání hlavičky a otevírání úst, cucání prstů, otáčení hlavy směrem k prsu, neklid nebo pláč. Kojení by mělo trvat tak dlouho, jak dítě samo potřebuje. Někdy stačí 10 minut, jindy 30 – záleží na efektivitě sání i momentální potřebě. Pokud miminko pije jen krátce, ale často, jde stále o normální vzorec, který podporuje tvorbu mléka. „Před samotným kojením pomáhá část mléka odstříkat – prs bude připravený a dítě bude mít přisátí mnohem jednodušší,“ radí poradkyně a dodává: „Může pomoci i stlačování prsa přímo při kojení, kdy se tak mléko dostane k dítěti rychleji a nezkouší jeho trpělivost.“ Noční kojení Noční krmení je přirozené a má zásadní význam pro udržení laktace. V noci se totiž významně zvyšuje hladina hormonu prolaktinu, který stimuluje tvorbu mléka. Kojení v noci navíc pomáhá miminku lépe spát a stabilizuje hladinu krevního cukru. Při bolesti bradavek mohou pomoci kojící kloboučky. Zdroj: Shutterstock Péče o bradavky – co když kojení bolí? Bolest při kojení není normální a většinou signalizuje, že něco není v pořádku. Nejčastěji jde o nesprávné přiložení miminka nebo poranění bradavky (ragádu). První dny kojení jsou často citlivé, dlouhodobá bolest, pálení či krvácení z bradavek by se však nikdy neměly přehlížet. Nejdůležitější je podle laktační poradkyně prevence a snaha udělat maximum pro to, aby k bolestivým bradavkám vůbec nedošlo. Pokud má maminka sebemenší signály nepohody, měla by situaci okamžitě řešit, ideálně v konzultaci s laktační poradkyní. „Kojení je intimní a přirozená záležitost a bolest k němu nepatří – objevuje se hlavně při nesprávné technice, špatném přiložení nebo neefektivním sání. Laktační poradkyně s vámi vše srozumitelně projde a ukáže,” vysvětluje Štěpánka Štrougalová. Nejčastější příčiny bolesti při kojení Špatná technika přiložení: Miminko saje jen bradavku místo dvorce. Ragády (prasklinky): Drobná poranění vznikající třením nebo vlhkostí. Plísňová infekce: Projevuje se pálením, zarudnutím, lesklou pokožkou a bolestí při každém sání. Syndrom bílé bradavky: Po kojení bradavka zbělá, je citlivá až pálivá. Jde o poruchu prokrvení. Vpáčené nebo ploché bradavky: Mohou ztížit přisátí miminka a zvyšovat riziko poranění. Jak o bradavky pečovat Správná péče o bradavky je stejně tak důležitá, jako například výběr správné polohy při kojení. Bradavky nechte dýchat. Po kojení bradavky nechte volně oschnout – vzduch podporuje hojení. Pokud používáte prsní kojící vložky, měňte je často, ať bradavky nejsou ve vlhku. Po kojení na ně naneste kapku mateřského mléka. Obsahuje antibakteriální látky a urychluje regeneraci. Vyhněte se mýdlům a parfémovaným přípravkům. K čištění bradavek stačí voda. Stříbrné kloboučky na bradavky nebo kloboučky na kojení mohou chránit pokožku před třením a podpořit hojení drobných poranění. Při silnější bolesti pomáhá měnit polohu při kojení – tlak na bradavku se tak rozloží. Zkuste například savčí nebo fotbalovou polohu, které často uleví. Přečtěte si diskuzi našich uživatelek na téma Jak dlouho kojení bolí? Během kojení jezte pestrou a vyváženou stravu, bohatou na bílkoviny, vlákninu a zdravé tuky. Zdroj: Canva Co jíst při kojení Strava při kojení má velký vliv na pohodu maminky i dítěte. Jídelníček maminky totiž přímo ovlivňuje složení mateřského mléka. Není nutné držet přísnou dietu, hlavní je jíst pestrou, vyváženou a pravidelnou stravu, bohatou na bílkoviny, celozrnné obiloviny, ovoce, zeleninu a zdravé tuky. Kojící žena by také měla denně přijmout o cca 500 kcal více, pít dostatek vody a omezit průmyslově zpracované potraviny. Co zařadit do jídelníčku Bílkoviny: libové maso, vejce, luštěniny, ryby (s nízkým obsahem rtuti – např. losos, treska, sardinky). Zdravé tuky: ořechy, semínka, avokádo, olivový olej. Celozrnné obiloviny: ovesné vločky, hnědá rýže, celozrnný chléb. Mléčné výrobky: v přiměřeném množství – zdroj vápníku, vitamínu D a bílkovin. Ovoce a zelenina: ideálně čerstvé, lokální, sezónní. Některé potraviny mohou působit nadýmavě (např. luštěniny nebo cibule), ale není nutné je preventivně vyřazovat. Pokud dítě reaguje dobře, není důvod k omezení. Pozor na kávu, při kojení by příjem kofeinu neměl přesáhnout 300 mg denně. Zdroj: Canva Co omezit nebo vynechat Alkohol a kouření (včetně IQOS): Nikotin i alkohol přecházejí do mateřského mléka a mohou ovlivnit spánek i vývoj dítěte. Kofein: Maximálně 200–300 mg denně (cca 2 šálky kávy). Nadměrné množství může způsobit neklid u dítěte. Colové nápoje: Díky obsahu kofeinu a cukru snižte jejich konzumaci na minimum. Sýry s bílou plísní (např. hermelín): Pokud nejsou tepelně upravené, mohou být rizikové kvůli listerióze. Ryby s vysokým obsahem rtuti: Například žralok nebo mečoun. Čokoláda při kojení: Obsahuje kofein i teobromin, které mohou ovlivnit chování miminka, proto ji konzumujte s mírou. Mák při kojení: Obsahuje vápník a minerály, není třeba se mu vyhýbat. Rizikem je jen nadměrná konzumace nezpracovaného máku z neznámého zdroje. Antibiotika či další léky na předpis: Užívání léků během kojení vždy konzultujte s lékařem. Při konzumaci kravského mléka buďte zvláště obezřetné. Bílkovina v kravském mléce je častý alergen, u miminek se tak mohou projevit příznaky alergie, jako kožní reakce, zažívací potíže či ucpaný nos. Pokud příznaky zpozorujete, zkuste mléko na několik dní vynechat a situaci konzultujte s pediatrem. Paralen při kojení: Na co si dát pozor? Kojení má řadu benefitů, jak pro miminko, tak pro matku. Zdroj: Canva Výhody a benefity kojení Kojení je pro miminko i maminku přirozený a nenahraditelný způsob výživy. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje výlučné kojení po dobu prvních šesti měsíců života dítěte a následné pokračování spolu s příkrmy alespoň do dvou let věku. Kojení přináší celou řadu zdravotních, psychických a praktických přínosů: Nejlepší výživa pro miminko: Mateřské mléko obsahuje všechny živiny, které dítě v prvních měsících potřebuje – a to ve správném poměru a v podobě snadno stravitelné. Je bohaté na protilátky, které posilují imunitní systém a chrání před infekcemi dýchacích cest, záněty středního ucha i průjmy. Psychologický význam kojení pro miminko: Sání uklidňuje a navozuje blízkost s matkou. Kojené děti mají lepší spánkové cykly, snazší adaptaci na nové podněty a nižší riziko syndromu náhlého úmrtí kojence. Napomáhá regeneraci těla po porodu: Hormon oxytocin, který se při kojení uvolňuje, pomáhá rychlejšímu zavinování dělohy po porodu a snižuje riziko poporodního krvácení. Přispívá k lepšímu psychickému zdraví: Kojení napomáhá uvolňování hormonů prolaktinu a oxytocinu, které přispívají k lepší náladě, pocitu klidu a silnějšímu citovému poutu mezi matkou a dítětem. Nejdostupnější způsob výživy: Mateřské mléko je vždy čerstvé, sterilní a má ideální teplotu. Není potřeba připravovat lahve, sterilizovat vybavení ani ohřívat umělou výživu. Kojení tak šetří čas, peníze i energii – a zároveň je ekologicky nejšetrnějším způsobem výživy. Začátky kojení. Jaké jsou zkušenosti uživatelek eMmina? Zdroj: Canva Zkušenosti uživatelek eMimina

Diskuze: Rady pro začátky kojení Kojit podle toho, jak mimino chce - jestli vážíš (což chápu, že jo), tak spíš aby za celý den v součtu vypil dost. Než řešit každé jednotlivé kojení… Bradavky mazat, větrat… A ta bolest po přicucnutí je normální, bolí to hrozně. Ale za měsíc už to bude OK Nesmí to ale bolet celou dobu kojení!

[Autor: Pipet , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Jak dlouho kojení bolí? nevim jak dlouho to bolelo (snad jen sestinedeli uz nevim presne) ale neprijemny to bylo cely pul rok kojeni…byla jsem rada ze jsem to utla…myslim ze to ma kazdej uplne jinak.

[Autor: mikitaa , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Kojení intervaly Přesně, koj jak budeš mít pocit, že je to správně. My jsme na začátku kojili i co hodinu a půl, malá byla prostě jedlík

[Autor: AV , Přejít na diskusi ]

Délka kojení: Jak dlouho má trvat jedno kojení

Thu, 20 Aug 2026 16:30:17 +0200

Kolik minut kojit miminko Novorozenci se od sebe liší jak porodní hmotností, tak i zralostí. To určuje i to, jak dlouho při kojení sají, kolik vypijí atd. Není tedy přesně dáno, jak dlouho má dítě pít. Obvykle bývá dítě nasyceno po 10 minutách sání. U novorozenců a nedonošených dětí to ale trvá i mnohem déle (klidně 20–40 minut), neboť nejsou ještě schopni kontinuálního sání a potřebují si během kojení odpočinout. „Dítě má být kojeno podle jeho potřeby. Potřeby dětí se různí. Dříve doporučované časové úseky např. co 3 hodiny neprospívají ani dítěti, ani samotnému kojení (tvorba mléka reaguje na poptávku),“ říká nutriční terapeutka Mgr. Bc. Lucie Guilleminot. Pokud se však ptáte, jak dlouho nechat miminko u prsu, hraniční délka se pohybuje okolo 45 minut. Důležité je sledovat správné sání, tedy správná technika kojení. Poznáte ji tak, že dítě polkne po každém pohybu čelistí, využívá spodní čelist, nikoli rty a při sání se mu hýbou ušní boltce a svaly před ušima. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Pokud se miminko nakrmí jen z jednoho prsu, při dalším kojení nabídněte prs druhý. Zdroj: Canva Jak dlouho kojit z jednoho prsu Délka kojení z jednoho prsu závisí jednak na miminku a také na skutečnosti, kolik mateřského mléka v prsu máte. Pokud při kojení dojde k vyprázdnění prsu, nabídněte druhý. Pokud se miminko nakojí pouze z jednoho prsu, při dalším kojení začněte tím druhým. „Stejně tak není daná konkrétní délka samotného kojení – ani 10 minut z každého prsa, ale 20 minut a další podobné rady nejsou relevantní. To, že se to tak dříve dělalo (v době, kdy současné maminky byly kojenci), jak často slýcháme od rodiny, není argument. V té době byla silná preference umělé mléčné výživy, dnes už víme o prospěšnosti kojení mnohem více,“ shrnuje základní doporučení nutriční terapeutka. Přečtěte si zkušenosti a rady uživatelek eMimina v diskuzi Kolik minut kojit? Hlídejte si dobu kojení. Pokud je extrémně dlouhá nebo krátká, miminko může mít problémy se sáním. Zdroj: Canva Jak poznat, že miminko málo pije Některé děti mohou mít při kojení obtíže – špatně a slabě sají, a tudíž nedostávají tolik výživy, kolik by měly. Zpozornět byste měla v případech, pokud většina kojení trvá extrémně krátkou nebo naopak velmi dlouho dobu. Dítě pije krátce a málo Je potřeba pohlídat, aby se dítě dostatečně nakrmilo. Při nesprávné technice kojení se můžeme setkat se slabě pijícími dětmi, které ale brzy ztrácejí na váze nebo přibírají málo. Občasné krátké kojení však nevadí, miminko mohlo mít pravděpodobně jen žízeň. Slabě pijící dítě poznáme tak, že: pouští prs, nebudí se v noci na krmení, málo stimuluje pro opakované vyvolání vypuzovacího reflexu, aktivně saje méně než 8× za 24 hodin a pije pouze 5 minut – zde opravdu pozor! Při delším kojení je třeba si pohlídat, zda miminko správně saje. Zdroj: Canva Dítě pije dlouho Když během jednoho kojení dítě saje opravdu dlouho (45–60 minut), je potřeba zjistit, zda opravdu celou dobu pije. Některé děti, které trpí refluxem, potřebují opravdu pít tak dlouho, jiné ale u prsu pospávají a nesají. Také nedonošené děti se slabou sací silou potřebují zvlášť zpočátku hodně času, aby z prsu dostaly dostatečné množství mléka. Líně pijící dítě poznáme tak, že zůstává u prsu, pije se zavřenýma očima, málo a krátkou dobu polyká, v noci se nebudí na krmení, stimulace vypuzovacího reflexu není dostatečná, dásně nestlačují mléčné sinusy, bradavka s dvorcem není dostatečně v ústech dítěte. Laktační liga radí: Jak řešit situaci se slabě pijícím dítětem? Když dítě pije slabě, kojení nevzdávejte! Zkuste techniku „přehazování“: vyměňte prs během jednoho kojení, jakmile začne u dítěte klesat frekvence polykání. Dítě oddalte od prsu, nakloňte dopředu, jemně ho probuďte a přiložte k druhému prsu. Takto vyměňte dítěti prs několikrát během 20-30 minut (v rámci jednoho kojení). U některých dětí bude potřeba zpočátku provést výměnu každých 30–60 vteřin. To vyvolá opakované spouštění let down reflexu. Kojte každé 2 hodiny přes den a každé 4 hodiny v noci, aby mělo dítě dost výživy. Ze začátku je dobré miminko kojit pokaždé, kdy si řekne. Zdroj: Canva Jak často kojit novorozence Existovalo a existuje mnoho přístupů od striktního kojení 10 minut každé 3 hodiny, přes kojení 6× denně (v modelu: snídaně – svačina – oběd – svačina – večeře – před spaním) a 2× za noc až po úplně opačný u alternativních modelů kontaktního rodičovství, kdy má dítě prso k dispozici neustále a pije, kdy, kolik a jak dlouho potřebuje. Každý z těchto přístupů má své klady a zápory a vždy záleží na každé mamince a jejím dítěti, který přístup pro ně oba bude nejlepší. Zvláště po porodu, než se produkce mléka ustálí, se doporučuje kojit dítě nikoli podle intervalu a přesně danou dobu, ale na vyžádání, a tak dlouho, dokud dítě chce. Maminka by se v té době měla naučit rozpoznávat signály miminka, kterými dává najevo chuť se nakrmit, a nabídnout dítěti prs ještě dříve, než začne plakat. „Kojení by nemělo být omezováno ani délkou, ani frekvencí a miminko by mělo být kojeno podle svého zájmu kdykoliv. Je důležité si uvědomit, že kojení neplní pouze účel nakrmení miminka, ale představuje důležitý kontakt matky a dítěte i z psychologického hlediska,“ vysvětluje souvislosti dula a laktační poradkyně Viola Jedličková. Když má miminko hlad, je neklidné, plačtivé, olizuje si rty či napodobuje sání pusinkou. Zdroj: Canva Signály miminka, že se chce nakrmit: Neklid miminka, otevírání očí, sání pěstičky, pohyby ústy, jako by miminko již sálo, olizování rtů, otáčení hlavy za podnětem, vyluzování různých zvuků. „Při kojení miminko uspokojuje mnohem více než jen hlad. Uspokojení potřeby blízkého kontaktu s matkou, ideálně skin-to-skin, a její plné pozornosti je neméně přínosné. Navíc blízký kontakt matky a dítěte zpětně ovlivňuje laktaci, úroveň produkce mléka a také jeho kvalitu a složení,“ dodává dula. Přečtěte si článek Jak dlouho kojit své miminko? Délka kojení se může lišit. Například je-li miminko unavené, kojení může trvat déle než obvykle. Zdroj: Canva Kdy se mění délka kojení Jak miminko roste, mění se mu potřeba množství mléka, což ovlivní jak častost, tak i délku kojení. Změny v délce kojení mohou ovlivňovat: Věk miminka: Na začátku může kojení trvat déle, protože novorozenci se musí naučit efektivně sát. Může to trvat 20–45 minut, protože mají slabší sání a často si dělají pauzy. Jak miminko roste a získává zkušenosti, jeho sání se stává silnějším a efektivnějším. Může mu pak stačit méně času (například 10–15 minut), aby se dostatečně najedlo. Růstové spurty: období, kdy miminka skokově rostou (cca 3. týden, 6. týden, 3. měsíc, 6. měsíc, 9. měsíc) a zvyšuje se jejich potřeba živin. Miminko bude chtít kojit častěji a delší dobu. Není potřeba dávat dítěti příkrm v podobě umělého mléka ani dítě odstavit, stačí trocha trpělivosti. Únava a ospalost: Unavené nebo ospalé miminko může sát pomaleji nebo dělat častější přestávky, což prodlouží celkovou dobu kojení. Naopak aktivní a hladové dítě bude sát rychleji a efektivněji, což může zkrátit dobu kojení. Produkce mléka: Při vysoké produkci mléka může kojení trvat kratší dobu, protože dítě dostane dostatek mléka rychleji. Při nižší produkci mléka může být potřeba delší doba kojení, aby dítě bylo nasycené. Horké dny: Dítě bude chtít pít častěji a krátce, protože tím hasí žízeň. Pokud to tak nedělá a panují vysoké teploty, přikládejte dítě k prsu častěji, abyste předešly jeho dehydrataci. Délka kojení. Jaké zkušenosti mají uživatelky eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz

Diskuze: Kolik minut kojit Podle potřeby… já klukovi musela stopovat 10 minut. Protože se jinak přepíjel a byl schopný se zároveň kojit a zvracet nadbytečný mlíko

[Autor: lucenka , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Kolik minut kojit Od začátku v porodnici jsem kojila 20minut (s kloboučky) jakmile měla dost, pustila se, nebo usnula. Po 6týdnech jsem odbourala kloboučky a hle pila jen 10minut. Po 2.5měsících to dala za 5minut (někdy i méně)a tak to držíme do teď. Dej na potřeby miminka. Některé je snaživější a stačí mu krátká doba, někdo se stím crcá a trvá mu to déle .

[Autor: macina25 , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Kolik minut kojíte? Mám dvouměsíční, kojím tak 3-4 minuty po dvou hodinách, ze začátku z bylo i deset. Někdy chce dudat, tak je to trochu dýl, ale obvykle prso vyplivne, jen co se nají. Ale rozumím, já z toho byla taky trochu nesvá. Všude se píše, jak je normální, že miminka se kojí půl hodiny i déle, zdravotníci někdy vedou kampaň, že kojit se má max. 20 minut, ale nikde jsem nenarazila na info, že krátké kojení je taky v pohodě.

[Autor: Kolicek95 , Přejít na diskusi ]

Homeopatika a kojení: Která pomohou?

Thu, 20 Aug 2026 16:26:50 +0200

Co je to homeopatie? Homeopatie je alternativní léčebná metoda. Zkoumá člověka a jeho příznaky nemocí jako celek. Nepoužívá klasické léky, ale vysoce ředěné látky, které stimulují obranný systém organismu. Homeopatika nezatěžují organismus a nehrozí u nich vedlejší účinky. Neslouží ale jako plná náhrada klasických léků. Homeopatika během kojení Pokud vás v kojení trápí laktační krize, nedostatek mléka, silná únava nebo jiné problémy s kojením, právě homeopatika vám mohou od potíží ulevit. Homeopatie pomáhá také v době, kdy přemýšlíte o ukončení kojení. I homeopatika jsou lék a je třeba na ně tak nazírat. V případě problémů s kojením řešte nejprve okolnosti s kojením přímo spjaté - správnou techniku kojení, dostatečný kontakt s miminkem atp.. Poradit se o těchto věcech je vhodné s certifikovanou laktační poradkyní. Kojíte a chcete se dozvědět více o homeopatikách? Zeptejte se v homeopatické poradně. Trvá-li laktační krize i nadále, poraďte se s homeopatem. Ten pro to, aby mohl zvolit správné homeopatikum nejprve bude zjišťovat, v čem tkví podstata vašeho problému s kojením. Podle toho následně určí vhodný homeopatický lék, který vám může pomoci. Homeopatik, která lze užít pro podporu kojení je totiž celá řada a je vždy třeba najít ten správný lék pro konkrétní ženu a konkrétní miminko. Homeopaté důrazně varují před kupováním homeopatik tzv. na vlastní triko a jejich užíváním podle obecných doporučení. Projděte si seznam homeopatů v České republice Pokud máte určitý zdravotní problém, čistě na homeopatika raději nespoléhejte. Může se totiž jednat o zdravotní komplikaci většího rázu, která by se s mateřským mlékem mohla přenést i na kojené miminko. Proto raději nejprve navštivte lékaře a o problému s ním pohovořte. Jaké mají maminky zkušenosti s homeopatiky během kojení? Markéta2208 užívala homeopatika na podporu kojení: Brala jsem ricinus communis 5CH 3× denně 5 kuliček, stačilo cca 4 dny, jak jsem cítila, že mám prsa nalitá, tak jsem přestala, ať si neuženu zase zánět…Pila jsem k tomu kojící čaj a Caro. Anonymní užívala homeopatika pro ukončení laktace: Lac caninum 30CH. Klidně brát jak je třeba. Tyhle homeopatika přestávají tvořit mléko. Já jsem brala tyto homeoatika po 2-3kuličkách každé 3-4hod. Samo přes den. Na noc jsem si dala spíš Lac caninum. Uživatelce kdochcekam homeopatika nepomohla: Mně homeopatika nepomohla. Ale pomohla mi trpělivost. Nahřívání prsou po kojení, hodně teplých tekutin, klid, opravdu všechno nechat stranou a být jenom ty a miminko, jestli je to možné. Při kojení maximální pohodlí pro oba. O užívání homeopatik na podporu kojení nebo naopak pro snížení, či zastavení laktace se na eMiminu hojně diskutuje. Přečtěte si také, jak je to s léky během kojení. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma!

Antikoncepce při kojení: Můžete otěhotnět?

Thu, 20 Aug 2026 16:26:03 +0200

V době kojení?, kdy své miminko kojíte plně a často, zpravidla nedochází k ovulaci. To způsobuje sání dítěte z prsu a dráždění bradavek. Proto tedy obvykle nemůžete znovu otěhotnět. Ve chvíli, kdy ale kojíte dítě s delšími časovými odstupy, nebo začínáte zavádět příkrmy (zhruba od 6 měsíců věku miminka), začíná se znovu objevovat menstruace a je proto možné opět otěhotnět. Pokud si další těhotenství nepřejete, měla byste si zvolit vhodnou antikoncepci. Těch je v dnešní době poměrně velké množství. Buď je to bariérová antikoncepce (mužské, ženské kondomy) nebo hormonální antikoncepce. O druhu hormonální antikoncepce rozhodne gynekolog, který vás poučí o skloubení antikoncepce s kojením. Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma!

Kojení: Vše, co potřebujete znát

Thu, 20 Aug 2026 16:25:04 +0200

Jak kojit novorozence Pokud jste prvorodička a budete kojit poprvé v životě, může vás zaskočit, jak často miminko vyžaduje mléko. Novorozence budete kojit zhruba po 2 až 3 hodinách. Také může trvat, než vychytáte správnou polohu miminka, aby se bezproblémově přisálo. Nebojte se obrátit na porodní asistentky nebo laktační poradkyně, které vám v prvních dnech s miminkem rády pomohou. „Kojení je samozřejmě intuitivní a přirozenou záležitostí, přesto je dobré informovat se o správné technice kojení, polohách, ve kterých lze miminko kojit, nebo co dělat v případě problémů,“ radí laktační poradkyně Barbora Mašindová Zahrádková. Při kojení je bezesporu nejdůležitější: maminky kladný přístup a důvěra v kojení, dostatek času, střídání miminka u prsu, poloha maminky i dítěte, technika přisátí, technika sání miminka. Stejně tak vás bude zajímat, jakou máte jíst stravu, abyste mlékem předala miminku to nejlepší. Nebo co dělat, pokud má miminko reflux, ublinkává nebo říhá. Veškeré rady najdete v článku Jak správně kojit, aby miminko prospívalo? Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma! Kojení a léky Může se stát, že během kojení onemocníte nebo vám není dobře. Většinu volně prodejných léků nebo léků na předpis během kojení bohužel brát nemůžete. Látky, které léky obsahují, by se dostaly do mateřského mléka a mohly by miminku uškodit. Kojící maminky tak nejčastěji sahají po alternativních způsobech léčby, jako jsou bylinky, čaje nebo homeopatika. Pozor si dejte na Acylpirin a Aspirin, ty se během kojení rozhodně nedoporučují. Výjimečně lze použít Ibalgin, například v případě, že by se jednalo o nastupující zánět mlékovodu. Které léky můžete brát během kojení? Přečtěte si článek Kojení a léky: Jsou pro miminko nebezpečné? Problémy při kojení Během kojení se může bohužel vyskytnout celá řada překážek. Nejčastěji sestřičky na oddělení šestinedělí řeší, že kojení zkrátka nejde. Jsou to právě ony, které by vám s prvními krůčky při kojení měly pomoci, případně už můžete mít předjednanou podporu své laktační poradkyně, která vás počátečními kroky provede. Můžete tak předejít problémům, které vám mohou narušit vaši důvěru v sebe a schopnost, že jste schopna dítě nakrmit vlastním mlékem. „Vaše intuice a reflexy vašeho novorozence vás dobře povedou, problém nastává však nejvíce v momentě, kdy nemáte vy nebo miminko dostatek času na přirozený proces, kterým kojení zcela jistě je. Neinformovanost například může vést k mylné představě, že se miminko přisaje a je vše vyřešeno. Ve chvíli, kdy začne miminko máchat ručkama po prsu nebo vydávat jakýkoliv zvuk, pak si chybně rodiče myslí, že je něco špatně,“ varuje laktační poradkyně. Důležitá je vhodná poloha během kojení. To, v jaké poloze držíte miminko, ovlivňuje, jestli se miminko cítí dobře a má šanci využít své přirozené reflexy, které mu pomáhají v přisátí k připravené bradavce. Bradavka by měla být v úrovni úst miminka. „Nikdy bradavku miminku nevnucujeme, ale necháme miminko bradavku zpracovat. Velmi vám v tomto ohledu může pomoci samotná gravitace,“ vysvětluje Barbora Mašindová Zahrádková. Oporou vám mohou být také kojicí polštáře. Jakmile jednou najdete správnou polohu, časem získáte dostatek sebevědomí a můžete s miminkem zkoušet například kojení vleže nebo na cestách. O dalších problémech se dočtete v článku Problémy při kojení? Vhodná poloha na kojení je základ » V mateřském mléce dostává kojenec všechny potřebné živiny. Zdroj: Canva Mateřské mléko Kojenec dostává v mateřském mléce všechny potřebné živiny. Jsou v optimálním poměru, snadno se tráví a vstřebávají. Zlepšují také imunitní systém dítěte ihned po narození. Přes mléko dítě získává protilátky proti infekcím. Vysoký obsah laktózy, nízký obsah fosfátů a látka laktoferin totiž braní v množení bakterií. Kromě toho má kojení pozitivní vliv i na zdravotní stav matky – jednak opožďuje možnost dalšího otěhotnění a snižuje riziko anémií, karcinomů vaječníků a prsu. Také silně posiluje pouto mezi matkou a dítětem. To vše se děje samo díky hormonům, které se při kontaktu matky s dítětem při kojení přirozeně spouští a hrají prim při přecitlivělosti, zotavování se atd. Snad jedinou nevýhodou kojení je neustálá přítomnost matky. Některé ženy dítě kojí do dvou let a musí tak dobře plánovat svůj rozvrh nebo mléko odsávat. Proč je mateřské mléko tak důležité se dočtete v článku Mateřské mléko a jeho výhody » Umělé mléko. Jak ho správně vybrat a připravit? Zdroj: Canva Umělé mléko Světová zdravotnická organizace WHO a UNICEF vypracovaly tzv. globální strategii pro výživu kojenců a malých dětí. V té doporučují výlučné kojení (tedy výživu pouze mateřským mlékem) dítěte do 6 měsíců věku. Poté můžete postupně přidávat k mateřskému mléku další doplňující výživu dle potřeby, včetně umělého mléka. Některé maminky z různých důvodů ovšem kojit nemohou a své děťátko krmí umělým mlékem dříve. Nejčastěji, když se po porodu z různých důvodu nenastartuje laktace nebo má maminka příliš málo mateřského mléka. Umělé mléko by měl vybrat ošetřující pediatr. Každé dítě totiž potřebuje trochu jiné množství nebo druh mléka. „Nutno podotknout, že žijeme v moderní době, a proto máme možnost si zvolit, zda kojit budeme, nebo nikoliv. Celých 96 % žen kojit může, neboť k tomu má dispozice. Zbylá procenta žen biologicky nemohou. Tedy značná převaha žen, zkrátka z jakýchkoliv pádných důvodů pro ni, kojit prostě nechce a většinou k tomu má své osobní psychické zábrany či jiné zdravotní důvody,“ doplňuje odbornice. Jak vybrat to pravé umělé mléko? Přečtěte si článek Umělé mléko: Jak ho správně vybrat a připravit » Jak přestat kojit? Prvním krokem je zavádění příkrmů. Zdroj: Canva Jak přestat kojit Miminko by mělo být kojené minimálně do 6 měsíců. Odstavení miminka od mateřského mléka je ale věc zcela individuální. Některé maminky stále částečně kojí ve třech letech dítěte, jiné dítě od mateřského mléka odstaví ve dvou letech a jsou i maminky, které kojí zhruba do jednoho roku. „V době odstavu jste už na své dítě tak dobře napojené, že většinou dochází k ukončení kojení vzájemně. Jsou výjimky, které potvrzují pravidlo, ale i tady platí, že vás povede dobře vaše intuice a vnitřní přesvědčení,“ upřesňuje poradkyně. Prvním krokem v odstavení od mateřského mléka je zavádění příkrmů. Ty můžete začít zavádět, když je dítěti zhruba půl roku. Začnete nejdříve se zeleninou a lokálním ovocem, později přidávejte bílé maso. Ideální je miminko krmit v době, kdy jí celá rodina. Bude se učit nápodobou a pravděpodobně si dá svá první sousta přesnídávky, kašičky a později tuhé stravy. Také můžete vyzkoušet čím dál oblíbenější podobu příkrmů BLW neboli jídlo do ručky. Velkou výhodou je, že dítě ochutnává, trénuje jemnou motoriku a vy se můžete v klidu najíst spolu s dalšími členy rodiny. Dítě se malými kousky nezadusí, pokud není v polosedě bez možnosti předklonit se. Dávivý reflex vždy dobře a včas zasáhne a v případě zaskočení většího sousta dítěti okamžitě pomůže. Příkrmy dávejte dítěti v době, kdy je miminko v největší pohodě – například ve chvíli, kdy se dobře vyspalo a odpočinulo si. Z krmení by mělo mít potěšení a nemělo by ho stresovat, například dlouhými prodlevami mezi sousty. V noci pak můžete dále děťátko krmit mateřským mlékem z prsu nebo z láhve. Jak zastavit laktaci a zavádět první příkrmy? Přečtěte si článek Jak přestat kojit: Odstavujte pozvolna » Jaké zkušenosti s kojením mají maminky z eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz Mám ploché bradavky, takže kojíme jedině s kloboučkem. Dudlík malá skoro vůbec nechce. Jó to už je výjmečně, když ho vezme, ale vždy je to jen na chviličku než zjistí, že z něj nic neteče a letí . A kojící čaje jsem pila donedávna, Leros, Teekane, Babylove a ještě nějakej. Ale neměla jsem pocit že by to bylo k něčemu. Často teď i vaříme vývarové polévky které jsou na to prý dobré. Ahoj, já bych určitě volala poradkyni. Já měla to samý. Kojila jsem ze začátku s kloboučkama a přesně jak píšeš…fakt celý den. Naštestí chlapa s prvním synem jsem vyslala na chatu na týden, tak jsem nemusela vařit a starat se ještě o ně. Ráno od 8 do večera do 22 jsem seděla s dítětem u prsu, na záchod jsem chodila tím stylem, že jsem ho položila do kolébky a celou dobu slyšela jeho řev Myslela jsem, že je to nedostatek mléka a chtěla koupit váhu, ale doktorka i laktační poradkyně mě od toho odradily, to tě bude akorát stresovat. Na převážení po 14 dnech u doktorky malej přibíral, takže to bylo v pohodě. Měli jsme špatnou techniku , takže mu dlouho trvalo než vytáhl svoji dávku, navíc měl ještě málo síly, tak to taky dělalo svoje. Teď ho spíš musím k prsu nutit, najednou je u prsu jen 5-10 minut a už nechce , až je mi to u něj podezřelý. Takže bych určitě kontaktovala poradkyni, mně osobně pomohla dost, držím palce, ať to u vás dopadne ke spokojenosti obou Ahojky, měla jsem podobný problém jako ty, už od začátku malá nechtěla k prsu, sestřičky my pomahaly jak mohly, zkoušela jsem kloboučky a nic. Tak po dvou měsích jsem se rozhodla to ani už nezkoušet, už od 2 dne po porodu jsem odstříkavala mléko, nejdřív jsem ho dávala stříkačkou a pak naučila na lahev. Tím ale jak malá nemohlá sát tak jsem postupně ztácela mléko a to jsem zkoušela často odstříkavat a i pít čaje pro těhotné a nic. Mléko jsem mněla tak do 4 až 5 měsíce a jelikož jsem ho mněla málo tak jsem musela dávat nutrilon. Mléko jsem pak přestala dávat a jsme jen na nutrilonu a ted i presnidavkach a normální výživě, dceru mám zdravou a jsem ráda že jsem jí aspon neco svého dala i kdyz malo, byla jsem jako ty vycerpana a unavena. Průvodce prvním rokem dítěte Co by mělo vaše miminko umět? Podívejte se na orientační přehled toho, jak vaše děťátko poroste a jaké dovednosti bude zvládat. Sledovat vývoj miminka

Těhotenství týden po týdnu: Kompletní průvodce

Thu, 20 Aug 2026 16:17:31 +0200

První trimestr Pokud se menstruace nedostavila v pravidelném termínu, udělejte si těhotenský test. Nejlepší je ho provést ráno, kdy je hladina hormonu hCG nejvíce koncentrovaná. Pokud na něm objevíte dvě čárky, můžete se těšit na 9 měsíců plných změn. Jak se počítá začátek těhotenství Možná už máte za sebou každý měsíc se opakující nekonečné chvilky testování, možná se vám podařilo otěhotnět napoprvé. Těhotenský test je ale nyní pozitivní a vy se začínáte těšit na své miminko. Doba těhotenství se nepočítá od ovulace ani od data, kdy jste měli pohlavní styk. Přesné datum, kdy došlo k oplodnění vajíčka nejde zjistit, a proto se těhotenství počítá od prvního dne vaší poslední menstruace. Tento den je určující pro vašeho gynekologa, aby stanovil termín porodu, proto si veďte pravidelně menstruační nebo ovulační kalendář. První a druhý týden těhotenství tedy nejste fakticky vůbec těhotná. Vaše tělo se tou dobou na možné těhotenství jen připravuje. K oplodnění vajíčka dochází až ve třetím týdnu těhotenství a první známky na sobě můžete pozorovat až po čtvrtém týdnu těhotenství. Spočítejte si datum poslední menstruace a ovulace. Máte nepravidelný cyklus? Tím spíše si zapisujte menstruační dny. Zdroj: Canva Jak se počítají týdny a měsíce v těhotenství Těhotenství trvá 9 měsíců, přičemž každý měsíc má délku 31 dní. Celkem pak 9 měsíců po 31 dnech představuje 279 dní těhotenství od data poslední menstruace. To je celkem 40 týdnů po cca 7 dnech, které dělíme ještě do tří trimestrů: První trimestr, 3 až 13 týden, Druhý trimestr, 14. až 27. týden, Třetí trimestr, 28. týden až do porodu ANIMACE: 1. trimestr těhotenství týden po týdnu I. Co se děje s maminkou První trimestr je pro některé maminky jako na houpačce, jiné zase netuší, že jsou již v několikátém týdnu těhotenství. Nezapomínejte, že u každého probíhá těhotenství lehce jinak a co trápilo vaši kamarádku nemusí potkat vás. První příznaky těhotenství Může se stát, že na úplném počátku těhotenství nebudete pozorovat velké změny. Dokonce na sobě nemusíte pozorovat žádné příznaky, ale mezi ty nejčastější pak patří: ranní nevolnosti bolest prsou nechutenství časté močení změny nálad Někdy vás může vystrašit i mírné krvácení nebo špinění v těhotenství, které většinou nic špatného neznamená, ale určitě je dobré konzultovat jakékoli potíže se svým gynekologem. Někdy kvůli takovým problémům nastoupíte na rizikové těhotenství. Přečtěte si také článek Jsem v tom? První příznaky, které naznačí možné těhotenství » Únava je jedním s typických signálů těhotenství. Zdroj: Canva Co dělat v prvních týdnech těhotenství Vaše tělo se postupně přizpůsobuje novému stavu, vy se seznamujete s tím, co smíte a nesmíte jíst a dělat a navíc vás ještě mohou trápit nepříjemné příznaky. Jakmile zjistíte, že máte pozitivní těhotenský test určitě škrtněte alkohol, nekuřte a snažte se nastavit si pestrý jídelníček. Dávejte pozor na některé bylinky a nepijte moc silnou kávu. Všechny látky, které přijímáte, se dostanou k miminku prostřednictvím placenty v děloze. Miminku ani sobě neuškodíte, když budete nadále sportovat. Pokud jste zdravá a nejde o fyzicky náročný sport, je cvičení v těhotenství naprosto v pořádku. Vhodné je například plavání v těhotenství nebo těhotenská jóga. Výběr porodnice také nenechte na poslední chvíli. V některých městech je důležité se do porodnice registrovat, proto se zeptejte svého gynekologa, jak postupovat. A jakou porodnici vybrat? Mrkněte na recenze porodnic jiných maminek nebo se na porodnici rovnou zeptejte, ať máte aktuální informace. 6. týdnu těhotenství děťátko měří pouhých 6 mm. I. Jak se vyvíjí miminko V prvních dvou týdne, kdy ještě nemluvíme o těhotenství, dochází k oplození vajíčka spermií a vzniká tzv. zygota. Je to buňka, ze které se začíná vyvíjet nový život. Zpočátku se embryo vznáší v děloze, ale v průběhu 3. týdne těhotenství se uhnízdí na děložní sliznici. Je drobné jako zrnko písku a postupně se napojuje na váš krevní oběh. Už takhle brzy se začíná vytvářet jednoduché srdíčko a oběhový systém, postupně se přidává vývoj končetin a základy všech orgánů. Ke konci prvního trimestru vás čeká u gynekologa prvotrimestrální screening – jde o vyšetření, které dokáže prostřednictvím odběru krve a speciálního ultrazvukového vyšetření odhalit riziko Downova syndromu a dalších postižení. První týdny jsou pro vývoj miminka nejdůležitější, protože se tvoří všechny orgány těla. Je potřeba odpočívat, jíst zdravě, vyhnout se cigaretám a alkoholu. Na konci prvního trimestru pak plod měří asi 10 cm a váží kolem 25 g. Vývoj miminka v 1. trimestru týden po týdnu 3.týden těhotenství 7.týden těhotenství 11.týden těhotenství 4.týden těhotenství 8.týden těhotenství 12.týden těhotenství 5.týden těhotenství 9.týden těhotenství 13.týden těhotenství 6.týden těhotenství 10.týden těhotenství Druhý trimestr, na jeho konci už bříško neschováte. Zdroj: Canva Druhý trimestr Druhý trimestr těhotenství je prý pro mnoho maminek tím nejklidnějším obdobím. Na druhou stranu vás čeká řada vyšetření a návštěv u lékaře, aby bylo jisté, že se miminko vyvíjí jak má. Na co se tedy připravit? Jaká vás čekají vyšetření Druhotrimestrální screening je velký ultrazvuk, při kterém lékař měří ručičky, nožičky i orgány plodu a kontroluje jeho vývoj. Zaměřuje se na správný růst a funkčnost orgánů, ale také na množství plodové vody. I tento screening je důležitý pro odhalení abnormalit ve vývoji. Těhotenská cukrovka může ohrozit zdraví maminky i plodu. Orální glukózový toleranční test (OGTT), tedy test na těhotenskou cukrovku, se provádí mezi 24. – 28. týdnem těhotenství. Samotný test probíhá formou tří odběrů krve v průběhu jednoho dne. První odběr je nalačno, a pokud je hodnota glykemie v normě, vypijete sladký roztok glukózy. Potom následují dva odběry, po hodině a po dvou hodinách. I lehce zvýšené hodnoty glykemie jsou výsledkem pozitivního testu na těhotenskou cukrovku. Není to nutné, ale pokud chcete památku, právě ve druhém trimestru je ideální doba na 3D nebo 4D ultrazvuk, kde můžete pozorovat přibližnou podobu svého miminka. Z tohoto vyšetření si odnesete fotografii nebo videozáznam svého miminka. 3D a 4D ultrazvuk doporučujeme mezi 24. - 30. týdnem těhotenství, protože později už by plod bylo příliš veliký. ANIMACE: 2. trimestr těhotenství týden po týdnu II. Co se děje s maminkou V tuto chvíli můžete oznámit těhotenství rodině i zaměstnavateli. Bříško se pomalu začíná objevovat, ale ještě vám nebrání v pohybu ani vás neobtěžuje během spánku. Většinou ustávají i ranní nevolnosti a zvykáte si na nové pocity. Pleť bývá krásně vyhlazená, vlasy se lesknout a houstnou. 20. týden těhotenství, miminko už měří asi 25 cm. II. Jak se vyvíjí miminko Na počátku druhého trimestru začíná miminku růst jemné ochlupení, objevují se nehtíky, oči už umí mrkat a postupně se prodlužují horní i dolní končetiny. Už od konce 15. týdne plod v děloze slyší a vnímá zvuky z vnějšího prostředí. Můžete mu zpívat nebo spolu s ním poslouchat hudbu. Od 16. týdne se začíná více pohybovat a brzy také přichází doba, kdy první pohyby miminka také ucítíte. Ultrazvuk už vašemu gynekologovi možná ukáže pohlaví. Vývoj miminka ve 2. trimestru týden po týdnu 14.týden těhotenství 19.týden těhotenství 24.týden těhotenství 15.týden těhotenství 20.týden těhotenství 25.týden těhotenství 16.týden těhotenství 21.týden těhotenství 26.týden těhotenství 17.týden těhotenství 22.týden těhotenství 18.týden těhotenství 23.týden těhotenství 28. týden., tedy začátek třetího a posledního trimestru. Zdroj: Canva Třetí trimestr Nyní se blížíte do finále, tedy k porodu, po kterém vás čeká nejkrásnější odměna v podobě miminka. Jak se připravit na porod Můžete se přihlásit do předporodních kurzů a pod vedením porodních asistentek se naučit správně prodýchávat kontrakce a tlačit. Mnoho žen také pije maliníkový čaj nebo jí lněné semínko. Zkuste také balónky Aniball či Epino. Díky cvičení s těmito balónky snížíte riziko natržení hráze. Několik týdnů před porodem můžete cítit častější tvrdnutí břicha a dostavují se také nepravé a nepravidelné kontrakce, které se nazývají poslíčci. Už máte vybrané jméno pro miminko? Pokud stále váháte, podívejte se do našeho rozsáhlého seznamu, kde najdete největší výběr českých i cizích jmen s mnoha informacemi. ANIMACE: 3. trimestr těhotenství týden po týdnu III. Co se děje s maminkou Ve třetím trimestru plod roste velmi rychle. Zpomalte, zklidněte a odpočívejte. Přibírání v těhotenství v tomto období zrychluje, často se objevuje zadržování vody, a tím vznik otoků, a také můžete mít problémy se spánkem. Kolem 35. týdne si připravte tašku do porodnice. 38. týden těhotenství, miminko měří už 40 cm. III. Jak se vyvíjí miminko Okolo 30. týdne těhotenství váží asi 1,3 kilogramu a měří 40 cm. Do porodu se jeho váha ještě zdvojnásobí. Plod už spí a bdí v pravidelných intervalech, což poznáte podle jeho pohybů, cucá si palec, pohybuje ústy, čímž se připravuje na sání mateřského mléka. Někdy můžete cítit dokonce i škytavku. Vývoj miminka ve 3. trimestru týden po týdnu 27.týden těhotenství 32.týden těhotenství 37.týden těhotenství 28.týden těhotenství 33.týden těhotenství 38.týden těhotenství 29.týden těhotenství 34.týden těhotenství 39.týden těhotenství 30.týden těhotenství 35.týden těhotenství 40.týden těhotenství 31.týden těhotenství 36.týden těhotenství 41.týden těhotenství Už jste skoro u konce a miminko za chvíli bude na světě. Zdroj: Canva Těsně před porodem Kdy jet do porodnice Do porodnice vyrazte, pokud jsou vaše kontrakce pravidelné a jejich interval je kolem 5 minut. Svůj porod pak můžete sdílet formou deníčku nebo napište recenzi na svou porodnici. Pomůžete tak dalším nastávajícím maminkám. Miminko se může narodit od 38. týdne, do maximálně 42. týdne těhotenství. Ve 40. týdnu měří zhruba 51 cm a váží kolo 3200 g. Jak vypočítat termín porodu Termín porodu se počítá podle data poslední menstruace. Stačí jen zalistovat kalendářem. Například pokud jste měla poslední měsíčky 1. května, termín porodu budete mít určený o 40 týdnů později. Najděte maminku se stejným termínem porodu Na eMimino.cz potkáte řadu žen, které rodí ve stejný měsíc jako vy. Prožijte společně s nimi těhotenství, šestinedělí i péči o miminko. Skupiny podle termínu porodu » - Poznejte více maminek se stejným TP a povídejte si v soukromí. Vyhledávání kamarádek » - Vyhledávač vám najde diskuze a uživatelky-maminky se stejným termínem. Stačí zadat měsíc a rok, kdy rodíte. ANIMACE: těhotenství týden po týdnu –⁠ jak se miminko vyvíjelo od třetího týdne až do doby porodu. Načítám video… VIDEO: 9 měsíců v jednom záběru Načítám video… VIDEO: 3D animace 9 měsíců vývoje dítěte v děloze Těhotenství týden po týdnu Kolik teď měří a váží? Co zažene nevolnosti? A kdy zařídit rodičák? Zmapovali jsme každý týden, než se miminko narodí. Těhotenský průvodce je plný praktických tipů pro mámu, ale i pro tátu. Prozkoumat týdny těhotenství Seznam porodnic a jejich recenze Kde přivedete na svět své miminko? Přečtěte si hodnocení všech českých porodnic a vyberte tu, kde mají skvělou lékařskou péči a příjemné sestřičky. Mapa a hodnocení Výběr jména pro miminko Kompletní seznam pro holku i kluka vám pomůže vybrat, jak se bude jmenovat. Zjistěte význam jmen, vytvořte seznam svých oblíbených a porovnejte je mezi sebou. Nejoblíbenější jména Neobvyklá jména Klučičí jména Holčičí jména Neobvyklá jména pro kluka Neobvyklá jména pro holku Hledat Těhotenská kalkulačka Spočítejte si svůj termín porodu, výši mateřské a rodičovské nebo výšku dítěte v dospělosti. Výpočet termínu porodu Výpočet termínu ovulace Kalkulačky Kalkulačka nástupu na mateřskou Vypočítejte přesné datum, kdy vám začne mateřská dovolená. Spočítat nástup na mateřskou Bazar pro děti a mámy Nekupujte nové, když z toho hned vyrostou! V Bazaru pořídíte kočárky, oblečení a výbavička z druhé ruky. A až jim věci zas nebudou, prodejte je dál. Víc peněz a víc místa ve skříních. Nejnovější inzeráty Kurz kojení eMimino.cz V kurzu kojení od eMimino.cz najdete praktické rady, návody, tipy a užitečné informace, které potřebujete znát. Všechny pohromadě bez hledání na jednom místě. Díky našemu kurzu zvládnete kojení s větší jistotou a klidem. Vyzkoušejte zdarma!

Vši u dětí: Jak se jich rychle zbavit

Thu, 20 Aug 2026 15:22:54 +0200

Jak poznat, že má dítě vši Mezi možné projevy patří: svědění pokožky hlavy, pocit pohybu nebo lechtání ve vlasech, zarudnutí pokožky, zejména za ušima a na zátylku, drobné oděrky a stroupky způsobené škrábáním, horší usínání nebo neklid kvůli svědění, nález živých vší nebo hnid přichycených k vlasům. Svědění nemusí začít ihned a některé děti nemají výrazné obtíže. Proto je při výskytu vší v kolektivu nejdůležitější pravidelná prohlídka vlasů. Jak rozeznat hnidy od lupů Váháte, zda jde o lupy, nebo o vajíčka vší? Zkuste do vlasů jemně fouknout. Lupy jakožto suché šupinky kůže ihned odletí. Hnida naopak drží na vlasu jako přilepená a musíte ji stáhnout silou pomocí nehtů nebo hustého hřebenu. Dospělá veš je velká asi jako zrnko kmínu, hnidy vypadají přibližně jako zrnka sezamu nebo hrubé mouky. Jak se rychle zbavit vší? Důležitá je pečlivost, kvalitní přípravek a hřebínek, tzv. všiváček. Zdroj: Canva 10 rad, jak postupovat při výskytu vší Zbavit se vší není v dnešní době vůbec složité. Důležitá je důslednost a správné přípravky. Na tzv. babské rady, jako je například chlorovaná voda, fén, žehlička na vlasy, stříhání, petrolej a ocet, klidně zapomeňte a rozhodně se nepouštějte do experimentů s přípravky určenými pro zvířata. 1. Pečlivě prohlédněte vlasy dítěte Vlasy kontrolujte pramen po prameni, zejména u pokožky, za ušima, na spáncích a v záhlaví. Nejspolehlivějším potvrzením zavšivení je nález živé lezoucí vši. Samotné hnidy mohou ve vlasech zůstat i po dřívějším zavšivení. 2. Zkontrolujte všechny členy domácnosti Pokud objevíte vši u dítěte, prohlédněte také vlasy sourozenců, rodičů a dalších osob, které s ním byly v těsném kontaktu. Ošetření potřebují především ti, u kterých byly nalezeny živé vši. 3. Vyberte přípravek odpovídající věku dítěte Na trhu existují přípravky s různým mechanismem působení a způsobem aplikace. Vždy si ověřte, od jakého věku je výrobek určen, zda se nanáší na suché nebo mokré vlasy, jak dlouho má působit a zda je nutné aplikaci zopakovat. Postup uvedený v návodu dodržujte přesně. Větší množství přípravku ani delší doba působení automaticky neznamenají lepší výsledek. Přípravku musíte mít dostatečné množství, aby pokryl celou plochu vlasů i vlasové pokožky. Zdroj: Canva 4. Zkontrolujte, zda máte dostatečné množství přípravku Při výběru přípravku zohledněte délku a hustotu vlasů. Na dlouhé nebo velmi husté vlasy může být potřeba výrazně větší množství než na krátký dětský sestřih. Pokud se vši objeví u více členů domácnosti, může být praktičtější a ekonomičtější větší rodinné balení. Před nákupem proto porovnejte nejen cenu balení, ale také jeho objem a počet kompletních ošetření, na která by měl vystačit. 5. Naneste přípravek důkladně po celé délce vlasů Přípravek aplikujte přesně podle návodu. Vlasy musí být ošetřeny rovnoměrně, zejména u kořínků a v místech, kde se vši a hnidy vyskytují nejčastěji. U dlouhých vlasů postupujte po jednotlivých pramenech. Nedostatečné množství nebo vynechání části vlasů může snížit úspěšnost celého ošetření. 6. Zabraňte stékání přípravku Některé přípravky je nutné nechat určitou dobu působit. Praktickou pomůckou je například ochranná čepice, která udrží vlasy zakryté a pomůže zabránit stékání roztoku do obličeje nebo na oblečení. U některých výrobků je čepice součástí balení, u jiných je potřeba připravit si ji samostatně. Hnidy (nakladená vajíčka) vypadají trochu jako zrnka sezamu. Zdroj: Canva 7. Vlasy pečlivě pročesejte Po ošetření rozdělte vlasy na malé prameny a pročesávejte je od kořínků ke konečkům hustým hřebenem určeným k vyčesávání vší a hnid, tzv. všiváčkem. Stejně jako u čepice platí, že hřeben může i nemusí být součástí balení. Hřeben po každém prameni otřete nebo opláchněte. Mechanické vyčesávání pomáhá odstranit uhynulé i živé vši, stejně tak uvolněné hnidy. 8. Vlasy důkladně umyjte Většina přípravků proti vším obsahuje mastné silikonové složky. Ty mohou na vlasech zanechat film, který se obyčejným šamponem obtížně vymývá a někdy vyžaduje několik opakovaných umytí. Praktickou volbou proto mohou být kompletní balení, která kromě přípravku proti vším obsahují také speciální odmašťovací šampon. Odpadá tak hledání dalšího vhodného výrobku a vlasy lze po ošetření snáze zbavit mastných zbytků. 9. Informujte školku, školu nebo kroužek O výskytu vší informujte zařízení, které dítě navštěvuje, a také rodiče dětí, s nimiž bylo v úzkém kontaktu. Ostatní rodiče tak mohou vlasy svých dětí včas prohlédnout a zabránit dalšímu šíření. Do zahájení správného ošetření omezte těsný kontakt hlav a nesdílejte hřebeny, kartáče, čepice, gumičky ani vlasové doplňky. 10. Kontrolu a případné ošetření zopakujte Některé přípravky působí na vši i hnidy, jiné vyžadují opakovanou aplikaci, aby zasáhly také nově vylíhlé jedince. Vždy se proto řiďte konkrétním návodem. Vlasy kontrolujte ještě nejméně 10 až 14 dní po prvním ošetření. Pokud naleznete živé vši, postup zopakujte podle návodu nebo se poraďte s lékárníkem. U některých přípravků je nutné ošetření zopakovat přibližně za 7 dní. Ne každý přípravek působí jak na vši, tak na hnidy. Před výběrem si vždy přečtěte instrukce na balení. Zdroj: Canva Jak vybrat vhodný přípravek na vši Jednotlivé přípravky se neliší pouze cenou. Při výběru si zkontrolujte zejména: zda je výrobek určen proti vším, nebo také proti hnidám, od jakého věku jej lze používat, dobu působení a zda se musí aplikace opakovat, množství potřebné pro jedno ošetření, zda balení vystačí na dlouhé a husté vlasy, zda je dostupné větší rodinné balení, zda je součástí hustý hřeben, ochranná čepice nebo šampon určený k odstranění mastných zbytků. Kompletní balení může být v praxi pohodlnější než samostatné pořizování přípravku, hřebenu a šamponu. U rodiny s více dětmi nebo při nákaze několika členů domácnosti může být větší objem zároveň ekonomičtější. Proč nestačí obyčejný šampon? Běžný kosmetický šampon není určen k likvidaci vší. Veš se pomocí drápků pevně drží vlasu a samotné umytí ji obvykle neodstraní. Přípravky proti vším mohou působit různými způsoby. Některé využívají fyzikální mechanismus, například obalení nebo narušení povrchu parazita, jiné obsahují látky s odlišným způsobem účinku. Proto nelze pro všechny výrobky použít jeden univerzální postup. Stejně důležité jako aplikace přípravku je pečlivé pročesání vlasů a následná kontrola. Úspěch ošetření často selže právě kvůli nedostatečnému množství, vynechanému prameni nebo nedodržení doporučeného opakování. Na vyčesávaní vší z vlasů vám pomůže všiváček. Zdroj: Canva Jak funguje všiváček Všiváček není jen doplňkem k přípravku proti vším. Hustý hřeben pomáhá odhalit živé vši a mechanicky odstranit parazity i hnidy přichycené k vlasům. Jednotlivé typy se však liší konstrukcí, účinností i komfortem při používání. Plastový všiváček bývá lehký, levný a při česání je poměrně šetrný. Jeho zuby však mohou být kratší a pružnější, takže se při průchodu hustými vlasy mohou mírně rozevírat. Drobné vši nebo pevně přichycené hnidy pak nemusí zachytit tak spolehlivě. Kovový všiváček se spirálovitě profilovanými zuby je pevnější a jeho husté zuby se při česání tolik nerozevírají. Jemné spirály nebo drážky zvětšují kontakt s vlasem, a mohou proto lépe zachytávat i hnidy. Kovový hřeben je odolný a dobře se hodí také pro husté nebo dlouhé vlasy. Nevýhodou může být větší tahání, pokud jsou vlasy zacuchané. Před použitím je proto vhodné vlasy nejprve rozčesat běžným hřebenem, rozdělit je na malé prameny a postupovat pomalu od kořínků ke konečkům. Mokré pročesávání lze usnadnit kondicionérem. Elektrický všiváček pracuje pomocí baterie a při kontaktu s živou vší vytváří slabý elektrický impulz. Používá se zpravidla pouze na suché, předem rozčesané vlasy. Jeho výhodou je použití bez nanášení dalšího přípravku, nedokáže však spolehlivě odstranit všechny pevně přichycené hnidy. Je také dražší, vyžaduje baterie a nezávislých klinických studií hodnotících jeho účinnost je zatím málo. Proto by neměl automaticky nahrazovat důkladné mechanické vyčesávání ani správně provedené ošetření. Povlečení, oblečení i čepice vyperte v pračce alespoň na 60 °C. Jak uklidit, když máte doma vši Rozsáhlá dezinfekce domácnosti opravdu není nutná. Vši mimo lidskou hlavu rychle ztrácejí schopnost přežít a nejčastěji se přenášejí právě přímým kontaktem vlasů. Vyperte povlečení, ručníky, čepice a oblečení, které nakažená osoba nedávno používala. Hřebeny a kartáče vyčistěte a nepůjčujte je ostatním členům rodiny. Není však potřeba vystříkávat celý byt insekticidními přípravky ani provádět několikadenní generální úklid. Domácí zvířata ošetřovat nemusíte. Veš dětská žije na člověku a psi ani kočky ji nepřenášejí. Delší vlasy vyčesejte nebo sepněte. Zamezíte tak přílišnému kontaktu vlasů s hlavou jiného dítěte. Zdroj: Canva Jak výskytu vší předcházet Stoprocentně spolehlivá prevence neexistuje. Můžete však zkusit dodržovat několik pravidel: Nejlepší ochranou je pravidelná kontrola vlasů, zejména pokud se vši objevily ve školce, škole nebo kroužku. Děti by si neměly půjčovat hřebeny, kartáče, čepice, helmy ani vlasové doplňky. Při delších vlasech může pomoci jejich sepnutí, které snižuje možnost těsného kontaktu vlasů s hlavou jiného dítěte. Na trhu jsou dostupné také repelentní přípravky určené k odpuzování vší. Ani ty však neposkytují stoprocentní ochranu a je nutné je používat pravidelně a podle návodu. Vši neodradí ani častější mytí vlasů, naopak. „Vším se v nemytých vlasech špatně pohybuje. Jakmile mohou, přelezou na umytou hlavu. Veš dětská a nedostatečná hygiena spolu nesouvisí. Je to mýtus,“ vysvětluje odbornice Kateřina Boušová. Na domácí oleje, bylinné směsi nebo jiné „zaručené“ recepty nespoléhejte. Jejich účinnost nemusí být ověřena a některé látky mohou podráždit dětskou pokožku. Pokud si nejste jisti, zda se jedná o vši, nebo pokud se objeví u velmi malého dítěte, nebojte se navštívit pediatra. Zdroj: Canva Kdy jít k lékaři Odbornou radu vyhledejte zejména tehdy, když: si nejste jistí, zda se skutečně jedná o vši, se vši opakovaně vracejí i po správně provedeném ošetření, má dítě podrážděnou, poraněnou nebo infikovanou pokožku, je dítě mladší než dovoluje návod vybraného přípravku, se má přípravek použít v těhotenství nebo při kojení, se po použití objeví výrazná kožní nebo alergická reakce. Vši jsou nepříjemné, ale při správném a důsledném postupu se jich lze zbavit. Základem je dostatečné množství vhodného přípravku, přesné dodržení návodu, důkladné vyčesání a následná kontrola celé rodiny. Jaké zkušenosti mají maminky z eMimina? Zdroj: Canva Zkušenosti čtenářek eMimino.cz

Diskuze: Vši a hnidy Kluka bych vzala strojkem. Ja u jedne dcery s tim taky bojuji, nosi je ze skoly hodne casto. Musi se ty hnidy vycesat, bez toho to nejde. Chytam i tu ves, abych mela jistotu. Dcera ma vlasy po zadek, je to vopruz.

[Autor: scentini , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Vši, co s tím? Jinak to škrábání může dělat teď i psychika, já byla taky jak šílená a pořád se škrabala a pak jsem zjistila, že mám na kůži už stroupky jak jsem si to rozdrbala..

[Autor: KáťaKašpi , Přejít na diskusi ]

Diskuze: Prevence vší Pořádně prohlédnout a pročesat vlasy všiváčkem. Každý den po návrat domů. Dá se za uši máznout tea tree oil, než jdou do školy, ale nakolik to funguje a nakolik je to placebo, těžko říct. A pak taková ta klasika, zaplést dlouhé vlasy, nepůjčovat si čepice…

[Autor: Jahru , Přejít na diskusi ]

Mateřské školy Máte doma předškoláka? Přidejte recenzi své školce a pomozte ostatním rodičům s výběrem. Přidat hodnocení školky

Před upovídaným manželem utíkám na zahradu. Pusu nezavřel ani u porodu

Thu, 20 Aug 2026 15:00:00 +0200

Přednáška na porodním sále Jsme s Ivem svoji už osm spokojených let. Manžel je spolehlivý a hodný chlap i fajn táta, jenže všechno má své ale… Ivovo „ale“ rozhodně není nijak stručné, nenápadné a tiché. Můj muž je totiž neuvěřitelně upovídaný a extrémně společenský, všude je ho plno, mnohde až přeplněno. Naprosto otevřeně se přiznám, že jsou dny, kdy se před ním tak trochu schovávám. Utíkám na zahradu přehazovat milionkrát přeházený kompost, posekat třícentimetrový trávník nebo vyvenčit psa, který na mě překvapeně kouká, protože byl před hodinou venku. Ještěže máme doma dvě holčičky, které si s tatínkem (zatím) stále rády popovídají. Ivo je nažhavený konverzovat kdykoli a o čemkoli. Ač je vyučený kuchař-číšník, stále něco čte, studuje, sleduje, poslouchá, o všem ví kousek, a co neví, tak si nějak domyslí. S chutí si popovídá nejen na jakékoli téma, ale také naprosto s kýmkoli – se sousedy, s jejich dětmi včetně batolat, s lidmi v autobuse, s prodavačkami, s bezdomovci. Ostatně mám jako důkaz desítky historek, z nichž některé bych ráda zapomněla, jiným jsem schopná se po čase i zasmát. „Panebože, tatínku, nechtěl byste raději omdlít? Jestli jste to nezaznamenal, tak tu vaše paní rodí a my se jí snažíme pomoci!“ vyštěkla na manžela kupříkladu porodní asistentka, když se muž během porodu první dcery Evy „trochu“ rozpovídal. Zdravotníci si vyslechli podrobný výčet výhod a nevýhod nástřihu hráze, přednášku o mateřském mléce i poutavý rozbor vývoje cen pohonných hmot. Matně si vybavuju, že se manžel po napomenutí na chvíli odmlčel, načež ho druhá asistentka požádala, zda by mi nedonesl mokrou žínku – zkrátka ho zaměstnala! Když odešel, lékařka se mě mezi kontrakcemi s lehkým úsměvem na tváři zeptala: „On takhle povídá, když je nervózní, anebo furt?“ Když jsem hekla, že furt, vykulila oči: „Drahá paní, vy jste anděl! A já už se nikdy nebudu rouhat a mít legraci z chlapů, kteří se tu sesunou k zemi. Co bych za to teď dala!“ Hvězda lázeňského baru a fiasko na rodičáku Dva roky nato mě Ivo přivezl do porodnice znovu. Na příjmu byla shodou okolností stejná lékařka. Bylo vidět, jak hlasitě si oddechla, že manžel u porodu tentokrát nebude. Dokonce si pamatovala naše příjmení a jméno první dcery! Asi si tedy dovedete představit, jak vypadají naše všední dny… Má rodina nezná jen tak zapnuté rádio či televizi, vše obstará tatínek. Po narození druhé dcerky mi ale svitla naděje, že se přeci jen manžel trochu „uklidní“. Ivo se z kuchyně restaurace přesunul do recepce a příležitostně i baru jednoho lázeňského zařízení. To byla práce pro něj! Mohl neustále s někým komunikovat, radit mu, vysvětlovat. Hosté, zvláště starší dámy, muže zbožňovaly. Zejména za barem byl ve svém živlu, nerozpakoval se vesele konverzovat i s posledním ochmelkou, který mu tam zůstal sedět po půlnoci. Manžel je zkrátka schopný bavit se úplně s kýmkoli a o čemkoli. S mými kamarádkami klidně rozebere jejich menstruaci, se staršími dámami z hotelu debatuje o kyčelních náhradách, s pány o vrtačkách či uprchlické krizi. Pravděpodobně si dovedete představit, jak jsem trnula, když šel poprvé Evě na třídní schůzku. Samozřejmě že se to neobešlo bez následků. Druhý den mi volala dceřina třídní. Okamžitě ve mně hrklo, že se něco Evě přihodilo. Učitelka mě nejprve uklidnila a pak spustila: „Paní Holá, nemohla byste příště přijít zase vy? Víte, jak bych vám to řekla… Nějak se mi včera nepodařilo vašeho muže ukočírovat a ze schůzek jsme odcházeli o hodinu později – nakonec mě a posledních pár rodičů, kteří ze slušnosti neodešli, vyhnala školnice. Váš manžel je úžasně milý a hodný člověk, ale asi bude hodně nevypovídaný.“ Kdyby jen paní učitelka věděla… Lenka, 41 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Vyměnila jsem tělo za luxus. Zlatá klec se ale proměnila v peklo

Thu, 20 Aug 2026 12:30:00 +0200

Život v přepychu i ponižující pravidla Odjakživa jsem se chlapům líbila. Říkali, že jsem „kus“, kočka, roštěnka, že jsem k nakousnutí… A já vždycky dokázala jejich zájem využít. „Chlapi jsou jako pejsci. Když jim dáš návnadu, udělají pro tebe všechno,“ prohlásila jednou moje zkušenější kamarádka Charlota. A měla pravdu. Tahle hubená tmavovláska si dokázala užívat života! Měla kolem sebe suitu ctitelů, kteří pro ni dělali první poslední. Ale když si měla vybrat manžela, vsadila na bohatého chorvatského majitele oděvní firmy. Ne, nebyla to žádná velká láska. Ale Charlota měla to, co chtěla. Luxus. Čas na sebe. Večeře v drahých restauracích, tuny značkového oblečení, dovolené u moře a na horách… „Zkrátka nesmíš být blbá a musíš si to dobře zařídit,“ mrkla na mě lišácky Charlota. A na důkaz spřízněnosti mi slíbila, že mi dohodí kamaráda svého muže, movitého podnikatele Denča. Upřímně, jako mladík musel být opravdu pěkný, i teď měl určité charisma, ale byl o více než třicet let starší než já! Hlavně byl ale bohatý a dokázal mi nabídnout to, co jsem chtěla… luxusní život. Jenže brzy jsem zjistila jednu „maličkost“, můj nový přítel byl už tak trochu ženatý. „Promiň, to jsem netušila. Muž mi to řekl až dneska ráno,“ omlouvala se Charlota a pak ledabyle mávla rukou: „Nelam si tím hlavu. I se ženáčem může být dobře. Jeho manželka žije v Chorvatsku, děti mají velký, takže vás tu nebudou otravovat. A Denčo je štědrý. Koupí ti, co budeš chtít. Ty mu prostě jen občas vyhovíš,“ shrnula scénář mého nového vztahu kamarádka. Ptáte se, jestli jsem se cítila jako lehká holka? Ani ne. Vztah je vždycky tak trochu výměnný obchod. Dáte partnerovi to, co potřebuje, a on zase udělá něco pro vás. Tak proč s tím dělat takové ciráty? Denčo byl formát. Bohatý, vlivný s vysokým společenským postavením. A bylo o něm známo, že si potrpí na velmi mladé přítelkyně. Moje předchůdkyně byla údajně ještě o pár let mladší než já, bylo jí necelých pětadvacet. Proč se rozešli? Nevím. Ale teď jsem byla Denčovou favoritkou já. Měla jsem v jeho vile vlastní luxusní pokoj, šatnu, saunu, vířivku… Veškeré domácí práce obstarávala hospodyně a já jsem si užívala volné dny, které jsem měla pro sebe. Chodila jsem po nákupech, stýkala se s kamarádkami. A pak jsem se přihlásila na soukromou školu módního designu. A co za to? Byla jsem Denčovou milenkou, společnicí a „zvířátkem“, které rád ukazoval svým kolegům a obchodním partnerům. Pokaždé když jsme šli někam na párty nebo obchodní večeři, chtěl, abych se načesala a oblékla si něco vyzývavého: „Vem si třeba ty červené šatičky bez ramínek,“ mlaskl labužnicky. A já poslechla. Starší chlapi ze mě byli samozřejmě paf. Celý večer mě okukovali a jeden přítelův obchodní partner, tuším, že to byl Korejec, mi dokonce pod stolem sáhl na stehno. Prase jedno! Když jsem to pak večer líčila Denčovi, jen se smál. „To víš, mlsní kocouři. Vidí krásnou holku a hned neví, co s rukama. Jenže ty jsi jenom moje. Jenom já mám právo na tvoje tělo,“ řekl spokojeně a položil mě na sofa. Náš milostný život byl proměnlivý jako počasí. Denčo dokázal být milý a něžný, ale daleko víc se mu zamlouval rychlý, živočišný sex, při kterém mohl dokazovat svou převahu. Ztráta důstojnosti Bohužel se přítelova záliba v netradičních erotických hrátkách stupňovala. Někdy se stávalo, že používal hrubější metody (třeba pouta) nebo do naší postele pozval zkušenou prostitutku. Když jsem se s tím svěřila Charlotě, na chvíli se zarazila, ale pak mi řekla, ať to přejdu. „Hele, chlapi jsou holt samci. Uvidíš, že se toho jednou nabaží a pak bude zase jako beránek.“ „Já ti nevím. Cítím se hrozně, tohle pro mě není,“ přiznala jsem. „To chápu, ale je to jen chvilka. Který normální kluk by ti zajistil takový luxus? Prostě to budeš muset vydržet,“ řekla Charlota. A tak jsem se snažila svému příteli v jeho erotických zálibách vyhovět. Ale uvnitř mě se něco zlomilo. Už jsem se necítila jako pěkná, atraktivní žena, která drží svůj život pevně v rukou. Naopak. Připadala jsem si jako jedna z těch placených společnic, které navštěvují naši ložnici. „Chtěla bych žít jako dřív,“ řekla jsem svému partnerovi. „Jak to myslíš?“ nechápal. „Chtěla bych miminko…,“ zašeptala jsem, co jsem si teď přála nejvíc. Denčo ale na nějaké rodičovské povinnosti neměl chuť. Ve svých dvaašedesáti letech si užíval a nemínil na svém způsobu života nic měnit. Jenže já jsem si čím dál víc uvědomovala, jak mě tenhle vztah ničí. Ano, žila jsem si jako princezna, která všechno dostane na zlatém podnose. Ale chybělo mi to normální, co mezi ženskou a chlapem bývá: láska, něha, sounáležitost. Vidina vlastní domácnosti. A tak se stalo, co jsem nečekala. Zamilovala jsem se. Ctirad byl můj fitness trenér – hezký, mladý, svalnatý chlap. A navíc milý a sympatický. Jiskřilo to mezi námi od začátku. Pokaždé když mi upravoval držení těla při cvičení, cítila jsem, jak se mu nervózně chvějí prsty. Bylo to tak legrační a nevinné! A jednoho dne se stalo, co se stát muselo – „zapomněli“ jsme se v šatně pro personál, kde jsme se pomilovali. Bylo to jiné než s Denčem. Něžné. Pomalé… Když jsem se vrátila domů k přítelovi, čekalo mě kruté vystřízlivění. Vyžadoval po mně poslušnost a naprostou poddajnost. Ale já už nechtěla být jen jeho loutkou a to ho možná trochu zarazilo. Začal se mě vyptávat, kde a s kým jsem ten den trávila čas. „Byla jsem cvičit,“ řekla jsem pravdu. Soukromé očko, facka a tvrdý pád Přítel to přešel mlčením. Myslela jsem, že tím je situace vyřešená. Ale Denčo byl daleko prozíravější. Najal si soukromého detektiva a nechal mě sledovat. Když jsem se jednou vrátila ze cvičení, čekal na mě jako bůh pomsty. „Kde jsi byla?!“ zuřil. „Cvičit,“ pípla jsem. „S tímhle?“ ukázal mi fotky, na kterých se objímám se Ctiradem. Nemělo smysl zapírat. „Jak jsi mohla? Chováš se jako děvka!“ řval na mě jako smyslů zbavený. „Jak jsem mohla? Vždyť ty si sem taky taháš ženský,“ vrátila jsem úder. „Co si to dovoluješ?“ rozčílil se Denčo a vlepil mi facku. „Já jsem chlap a ty jsi ženská, to je něco jinýho!“ Najednou jsem svého chlebodárce viděla jinak. Byl krutý, nesmlouvavý a pro ránu nešel daleko. „Vypadni z mého domu!“ řval na mě a já jsem dostala šílený strach. Utekla jsem pryč. Neměla jsem u sebe nic – doklady, telefon, ani vindru. Co mám dělat? Napadlo mě požádat o pomoc Charlotu. Vždyť to byla ona, kdo mě do téhle šlamastyky namočil! Zazvonila jsem u ní doma a všechno jí vylíčila. Dívala se na mě se strnulým výrazem kamenné sochy. „Tady být nemůžeš. Můj muž a Denčo jsou kamarádi. To by nedělalo dobrotu,“ prohlásila věcně. „A kam mám jít?“ brečela jsem. „Máš přeci toho milence, ne?“ prohlásila kamarádka škodolibě. „Když je to taková láska, určitě se o tebe postará.“ „Ale já za ním nemůžu, ne v tomhle stavu. Prosím tě, nech mě tu jen na pár dní,“ žadonila jsem o pomoc. Kamarádka ale nechtěla ohrozit samu sebe. Dala mi patnáct stovek na hostel a vypakovala mě ze své luxusní haciendy. Zkoušela jsem zajít za Ctiradem do fitness centra, ale nebyl tam. Jeho kolegové tvrdili, že zmizel a nikdo o něm nic neví. To bylo divné… Proč se mi neozval? Našla jsem si levnou ubytovnu a půjčila si mobil, abych mohla Ctiradovi zavolat sama. Nebral to. Nereagoval na esemesky. Později mi napsal, že leží v nemocnici. Prý ho zmlátili nějací chlapi. „Miláčku můj! To určitě udělal Denčo! Dozvěděl se o nás a strašně zuřil,“ líčila jsem mu zoufalou situaci. Ctiradova odpověď mě ale zklamala: „Je mi úplně jedno, kdo za tím je. Už s těmi mafiány nechci mít nic společnýho. A s tebou taky ne,“ napsal mi. Tak takhle vypadá opravdová láska? Musím říct, že zlomené srdce bolelo mnohem víc než rána, kterou jsem dostala od svého bývalého milence. Věděla jsem, že v městečku zůstat nemůžu. Denčo tam má spoustu vlivných známých a pochybuju, že bych si sehnala práci. A tak jsem si sbalila svých pár švestek a odjela do Prahy. Říká se, že je velká… Tak snad tu najdu štěstí. Jedno ale vím jistě, do zlaté klece se už zavřít nenechám. Ten luxus za to totiž nestojí. Cecílie, 29 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Tragédie mi vzala muže. Štěstí jsem našla u jeho nejlepšího přítele

Thu, 20 Aug 2026 11:00:00 +0200

Tragická zpráva a záchranné lano Před sedmi lety jsme se seznámili na narozeninové oslavě našich přátel a od té doby jsme byli nerozlučný pár. Když jsme oznámili, že se budeme brát, nikoho to nepřekvapilo. Za svědka šel Honzovi jeho nejlepší kamarád Luboš. S Honzou byli skoro jako dvojčata, znali se už od základní školy, spolu prošli i střední průmyslovkou. A já jsem si s Lubošem také docela rozuměla. Když jsem krátce po svatbě otěhotněla, byli jsme v sedmém nebi. Narodil se nám Toník a my prožívali obrovské štěstí. Tehdy jsem ještě netušila, že dny radosti budou mít velmi omezené trvání. Jen necelé tři roky. Na ten večer si vzpomínám, jako by to bylo včera. Uspávala jsem zrovna Toníka, když se ozval zvonek. Za dveřmi stál Luboš. „Ahoj, pojď dál. Honza tu není, přijde až k večeru,“ řekla jsem mu, ale tvářil se tak hrozně, že mi došlo, že se něco stalo. „Barunko, musíš teď být hodně silná…,“ řekl mi Luboš a zlomil se mu hlas. „Co… co se děje?“ vykoktala jsem. „Honza měl autonehodu. Naboural do něj kamion. Je mi to moc líto,“ hlesl a slzy mu tekly po tvářích. Nic víc si už nepamatuju. Omdlela jsem… Další týdny mám jako v mlze. Pohřeb, plačící Honzovi rodiče, moje máma, co se mi snažila se vším pomoct. Nejdřív jsem nedokázala zvládnout ani péči o Toníčka. „Baruško, já vím, jak je to hrozné, ale musíš se aspoň trochu vzchopit,“ říkala mi tehdy máma. Sama měla hodně starostí. Stále ještě chodila do práce a zároveň se musela starat o dědu s babičkou. Často se za námi stavoval Luboš. Vždy přinesl nákup, zeptal se, jestli něco nepotřebujeme, a pomáhal mi s drobnými opravami. Nakonec měla pravdu moje máma. Čas všechno aspoň trochu obrousil. Na stesky a smutek mi nezbývalo moc času. Ale Luboš se o nás staral dál. „Prosím tě, mohl bys ke mně zítra na chviličku zaskočit? Potřebuju si dojít k zubaři a máma nemá čas malého pohlídat,“ požádala jsem ho třeba. A on souhlasil: „Jasně, přijdu rád. To není problém,“ řekl mi hned. Takhle to bylo často. „Byl bys skvělý táta. Proč si nenajdeš nějakou slečnu?“ zeptala jsem se Luboše jednou. Jen se rozesmál. „To víš, s holkama to moc neumím,“ řekl trochu v rozpacích. Tonda si Luboše velmi oblíbil a byl moc rád, když si s ním mohl hrát. Pocit viny a útěk do samoty Jednou na podzim dostal Toníček silnou virózu. Byla už skoro půlnoc, když mu začal hrozný záchvat kašle. Měla jsem šílený strach. Nevěděla jsem, jak se rychle dostat k doktorovi, tak jsem zavolala Lubošovi. „Hned přijedu. Neboj se, to zvládneme,“ řekl. Za pár minut byl u mě a odvezl nás do nemocnice. Když mi lékař řekl, že si tam raději Toníka nechají na pozorování, podlomila se mi kolena. „Mám o něj hrozný strach,“ svěřila jsem se Lubošovi s pláčem. „Je to jen viróza. Bude v pořádku, uvidíš,“ chlácholil mě a jemně mě pohladil po vlasech. Byla jsem ráda, že ho mám vedle sebe a můžu se o něj opřít. Když Toníka po několika dnech pustili, zpátky domů nás odvezl zase Luboš. Malému koupil obrovského plyšového psa jako dárek. Toník se mu hned vrhl kolem krku a vlepil mu pusu. Čím více času jsem s Lubošem trávila, tím více jsem mu propadala. Líbil se mi jeho pozitivní přístup k životu i to, že dokáže vždy zachovat chladnou hlavu. Vždycky jsem se těšila na víkend, až u nás zase zazvoní a vezme nás někam na výlet. Na druhou stranu jsem ale měla pocit viny, že dělám něco, co bych neměla. „Já nevím, mami. Luboš je skvělej chlap. Mám ho moc ráda, možná i něco víc. Ale byl to Honzův nejlepší kamarád. Přece si s ním nemůžu začít,“ svěřila jsem se jednou mamce. „Baruško, máš přeci právo žít svůj život. Hlavně buď šťastná. Už sis vytrpěla dost. Dítě by mělo mít otce,“ odpověděla mi. Všechno se ve mně pralo. Věděla jsem, že pokud budu Luboše vídat častěji, tak se neubráním. Současně jsem ale měla neustále pocit, že zrazuju Honzu. Nakonec jsem se rozhodla, že zůstanu sama. Luboš si určitě najde někoho jiného a bude mít vlastní rodinu. Nemůže se neustále starat jen o nás… Když jsem potřebovala pohlídat Toníčka, obracela jsem se od té doby raději na své kamarádky nebo bývalé kolegyně z práce. Nebo jsem ho odvezla k mámě. Uběhly dva roky a Toník slavil páté narozeniny. Luboš mi často volal, já jsem ale vždy byla do telefonu strohá a odměřená. „Báro, děje se něco?“ ptal se mě jednou. „Ne, nic. Promiň, teď nemůžu, musím už jít,“ zalhala jsem mu a položila telefon. Luboš mé odmítnutí vycítil a volal čím dál tím méně. Ztráceli jsme kontakt. „Co jsi tomu Lubošovi udělala?“ zeptala se mě jednou naše společná známá Majda. „Chodí jako tělo bez duše.“ Když jsem jí vše vysvětlila, zeptala se mě: „Báro, a určitě ses rozhodla správně? Už je to všechno dávno, možná by ses neměla neustále uzavírat před světem a dát Lubošovi šanci. Je vidět, že mu na tobě a Toníkovi hodně záleží. Vypadá, že mu chybíte, hodně si na vás zvykl.“ Její slova se mi dlouho honila v hlavě. Tu noc jsem nemohla usnout a všechno si pořád v myšlenkách probírala. Zabrala jsem až nad ránem. Přesto jsem se nedokázala k ničemu rozhoupat. Druhá šance na štěstí Nakonec rozhodla až náhoda. V neděli jsme s Toníkem vycházeli z cukrárny a Luboš šel zrovna okolo. Toník se mu hned vrhl do náruče. „Můžu vás kousek doprovodit?“ zeptal se nesměle Luboš. Souhlasila jsem. Šli jsme nejdřív na náměstí a pak projít se do parku. Toníček chytil Luboše za ruku a nechtěl se ho pustit. „Jak to jde v práci? Zvykla sis?“ zeptal se mě Luboš. „Jo, je to dobrý. S holkama přijdu na jiné myšlenky,“ odpověděla jsem a rozpovídala se o naší účtárně. Brzy jsme si zase povídali, jako bychom se naposledy viděli včera. Toník kolem nás nadšeně poskakoval. Když jsme došli před náš dům, trval na tom, že Luboš si s ním musí přijít zase hrát. „Mohl bych tě někdy vidět?“ zeptal se. Kývla jsem hlavou na souhlas a usmála jsem se. Ten večer jsem Toníka nechala u mámy. S Lubošem jsme se sešli v jedné hospůdce na náměstí. Začali jsme si povídat. „Měl jsem pocit, že jsi mě najednou vyškrtla ze svého života. Překvapilo mě to,“ řekl Luboš. „Vím, že je to kvůli Honzovi. Byl tvůj manžel, ale taky můj nejlepší kamarád. A tebe jsem měl vždycky rád,“ vzal moji ruku do své dlaně a jemně mě hladil. Svěřil se mi, že čím více času se mnou trávil, tím více se do mě zamilovával. Ale ani pro něj to kvůli Honzovi nebylo snadné. „Myslím, že si oba zasloužíme ještě jednu šanci,“ řekl na závěr. „Asi máš pravdu. Moc jsi mi chyběl,“ svěřila jsem se mu. A tak za námi začal Luboš zase chodit, hrál si s Toníkem a pak jsme si všichni povídali. Když jednou Toník usnul, Luboš mě v obýváku jemně políbil. Úplně jsem se mu poddala a silně ho objala. Tu noc jsme se poprvé milovali. Od té chvíle jsme pár a nedávno se k nám Luboš i přistěhoval. Plánujeme svatbu a doufáme, že Toníček nezůstane jedináček. Barbora, 37 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Dnes slaví svátek Bernarda: citlivá a odvážná duše, význam tohoto jména vás překvapí

Thu, 20 Aug 2026 00:02:00 +0200

Svátek Bernarda připomíná ženské jméno s něžným, ale zároveň pevným vyzněním. Jde o variantu jména Bernadeta, takže jeho původ i význam jsou totožné. Historie jména Bernarda sahá ke starogermánským kořenům a tradičně se vykládá jako jméno spojené se silou, statečností a vnitřní odolností. Právě spojení jemnosti a odvahy dělá z tohoto jména něco výjimečného. Pokud hledáte tradiční česká jména s hlubším příběhem, historie jména Bernarda i svátek Bernarda nabízejí krásnou inspiraci. Tip: Význam, původ, numerologie - vše o jménu Bernarda Jaké je jméno Bernarda podle numerologie? Jméno Bernarda má podle numerologie činné číslo 9. To je symbolem hluboké citovosti, oddanosti a mimořádné schopnosti porozumět druhým lidem. Nositelky tohoto čísla bývají velmi empatické, soucitné a často cítí silnou potřebu pomáhat tam, kde je to potřeba. Devítka je číslem altruismu a laskavosti bez podmínek. U jména Bernarda proto numerologie naznačuje osobnost s otevřeným srdcem, která dokáže dávat bez očekávání odměny. Takové ženy bývají oporou rodiny i přátel a často na sebe přirozeně berou roli ochránkyně nebo tiché pomocnice. Lidé spojení s číslem 9 mívají také silné ideály a touhu zlepšovat svět kolem sebe. Nejde jen o snílky — jejich citlivost bývá doplněna odvahou a vytrvalostí. I když mohou působit jemně, uvnitř mají velkou sílu čelit překážkám statečně a důstojně. Numerologický význam jména Bernarda tak ukazuje na osobnost plnou lásky, velkorysosti a hlubokých emocí. Je to jméno pro ženu, která umí vytvářet smysluplné vztahy a zanechávat po sobě dobro. Zjistěte více o numerologii jména Bernarda Známé osobnosti se jménem Bernarda Bernarda Brunovicová – slovenská malířka známá svou výraznou výtvarnou tvorbou, která si získala pozornost doma i v zahraničí. Bernardica Juretić – chorvatská politička a veřejně činná osobnost známá svou prací v sociální oblasti a pomocí lidem na okraji společnosti. Bernarda Pera – profesionální tenistka chorvatsko-amerického původu, která se prosadila na mezinárodní sportovní scéně díky talentu, disciplíně a vytrvalosti. Bernarda Villegas – filipínská ekonomka známá odborným přínosem k ekonomickému myšlení a veřejné debatě o rozvoji společnosti. Jméno Bernarda není masově rozšířené mezi celebritami právě proto působí vzácněji; často ho nesou ženy spojené s kreativitou, službou druhým nebo cílevědomou profesní dráhou. Proč dát dítěti jméno Bernarda? 5 důvodů, které vás možná překvapí 1. Má silný význam – historie jména Bernarda je spojená se statečností, pevností a ochranitelskou energií. 2. Je originální – nejde o tuctové ženské jméno, takže dítě získá krásné a zapamatovatelné pojmenování. 3. Zní něžně i důstojně zároveň – Bernarda spojuje ženskost s charakterem, což z něj dělá nadčasovou volbu. 4. Nese hlubší příběh – pokud hledáte tradiční česká jména nebo evropská klasická jména s historií, Bernarda nabízí kulturní i jazykovou hloubku. 5. Numerologie mu přeje – činné číslo 9 spojuje toto jméno s empatií, oddaností, laskavostí a schopností pozitivně ovlivňovat svět. Tento týden slaví svátek: Petra (17. 8.) Petruše (17. 8.) Helena (18. 8.) Jelena (18. 8.) Ludvík (19. 8.) Ludvika (19. 8.) Bernard (20. 8.) Bernarda (20. 8.) Johana (21. 8.) Johanka (21. 8.) Bohuslav (22. 8.) Božislav (22. 8.) Sandra (23. 8.) Tekla (23. 8.) Příští týden oslaví svátek: Bartoloměj (24. 8.) Natanael (24. 8.) Elvíra (25. 8.) Radim (25. 8.) Luděk (26. 8.) Luďka (26. 8.) Otakar (27. 8.) Otakara (27. 8.) Augustýn (28. 8.) Augustýna (28. 8.) Evelina (29. 8.) Miron (29. 8.) Kim (30. 8.) Vladěna (30. 8.) Chcete vědět, kdo kdy slaví svátek? Vybíráte jméno pro miminko? Kompletní seznam jmen na eMiminu Kdy slaví svátek (kalendář) Holčičí jména Klučičí jména Nejoblíbenější jména Neobvyklá jména

Dnes slaví svátek Bernard: silný muž s velkým srdcem, význam tohoto jména vás překvapí

Thu, 20 Aug 2026 00:02:00 +0200

Svátek Bernard připomíná tradiční mužské jméno s výraznou historií i charismatem. Jméno Bernard má staroněmecký původ a jeho význam se vykládá jako silný jako medvěd, statný jako medvěd nebo drsný medvěd. Právě tato síla, pevnost a přirozená odolnost dělají z Bernarda jméno, které působí důstojně a nadčasově. V historii jména Bernard se spojuje starogermánská symbolika síly s obrazem muže, který bývá přátelský, vytrvalý a umí si v životě najít svou cestu. Pokud hledáte tradiční česká jména se zahraničním přesahem a zajímá vás svátek Bernard i význam jména Bernard, tohle je jméno, které rozhodně stojí za pozornost. Tip: Význam, původ, numerologie - vše o jménu Bernard Jaké je jméno Bernard podle numerologie? Jméno Bernard je podle numerologie spojeno s činným číslem 8. To je číslo síly, ambicí, výkonu a mimořádné vůle něco dokázat. Nositelé tohoto čísla bývají energičtí, cílevědomí a často mají přirozenou autoritu, která na okolí působí velmi přesvědčivě. Numerologie jména Bernard naznačuje osobnost člověka, který nerad zůstává stát na místě a chce mít ve svém životě jasný směr i výsledky. Číslo 8 dodává tomuto jménu výraznou dynamiku. Bernard může působit klidně a rozvážně, ale uvnitř mívá silné odhodlání překonat překážky a dojít až na vrchol. Často jde o muže schopného dlouhodobé práce v jedné profesi, kde postupně buduje jistotu, respekt i stabilitu. S tímto číslem se pojí také talent pro vedení lidí, rychlé rozhodování a schopnost nést odpovědnost. Vedle síly ale osmička přináší i loajalitu a smysl pro spravedlnost. Lidé se jménem Bernard tak mohou být pevnou oporou pro rodinu i blízké okolí. Někdy u nich může vystoupit umíněnost nebo větší vztah k materiálním hodnotám či pohodlí života, zároveň však mívají dar zvládnout problémy elegantněji než jiní. Pokud vás zajímá význam čísel u jmen dítěte nebo nejlepší jména pro děti podle numerologie, právě Bernard patří mezi ta výrazná a energická. Zjistěte více o numerologii jména Bernard Známé osobnosti se jménem Bernard George Bernard Shaw – slavný anglický dramatik a prozaik patřící k nejvýznamnějším literárním osobnostem moderních dějin. Proslul bystrým intelektem, společenskou kritikou i mimořádným jazykovým talentem. Bernard Bolzano – český matematik, filozof a myslitel evropského formátu. Výrazně ovlivnil rozvoj matematiky i logiky a dodnes je ceněn pro hloubku svého myšlení i morální přesah své práce. Bernard Cornwell – populární britský spisovatel známý zejména historickými romány. Jeho knihy si získaly čtenáře po celém světě díky živému stylu vyprávění a schopnosti poutavě oživit minulost. Proč dát dítěti jméno Bernard? 5 důvodů, které vás možná překvapí 1. Výjimečný význam jména: Bernard znamená silný jako medvěd či statný jako medvěd, takže už samotné jeho poselství vyjadřuje odvahu, stabilitu a odolnost. 2. Tradiční mužské jméno s historií: Pokud hledáte tradiční česká jména nebo klasická mužská křestní jména s hlubokým kořenem v evropské historii, Bernard je skvělou volbou. 3. Mezinárodní přesah: Jméno funguje nejen doma, ale i v zahraničí díky podobám jako Bernhard či Bernardo. Dítě tak ponese elegantní jmého dobře použitelné napříč kulturami. 4. Silná numerologie: Činné číslo 8 spojuje Bernarda s energií úspěchu, vůdcovstvím, vytrvalostía schopností prosadit se v život5. Osobitost bez výstřednosti:Bernard není tuctové jmého,ale zároveň zní důstojne,mužněa nadčasově. Tento týden slaví svátek: Petra (17. 8.) Petruše (17. 8.) Helena (18. 8.) Jelena (18. 8.) Ludvík (19. 8.) Ludvika (19. 8.) Bernard (20. 8.) Bernarda (20. 8.) Johana (21. 8.) Johanka (21. 8.) Bohuslav (22. 8.) Božislav (22. 8.) Sandra (23. 8.) Tekla (23. 8.) Příští týden oslaví svátek: Bartoloměj (24. 8.) Natanael (24. 8.) Elvíra (25. 8.) Radim (25. 8.) Luděk (26. 8.) Luďka (26. 8.) Otakar (27. 8.) Otakara (27. 8.) Augustýn (28. 8.) Augustýna (28. 8.) Evelina (29. 8.) Miron (29. 8.) Kim (30. 8.) Vladěna (30. 8.) Chcete vědět, kdo kdy slaví svátek? Vybíráte jméno pro miminko? Kompletní seznam jmen na eMiminu Kdy slaví svátek (kalendář) Holčičí jména Klučičí jména Nejoblíbenější jména Neobvyklá jména

Tchán začal ztrácet paměť. Když nás přestal poznávat, málem jsme to nezvládli

Wed, 19 Aug 2026 17:30:00 +0200

Noční přízrak z mlhy a nebezpečné zapomínání Poté, co můj tchán Pepa ovdověl, uvolnili jsme v našem bytě tři plus jedna jeden pokoj a přestěhovali ho k nám. Po tchynině smrti totiž Pepa propadl smutku a beznaději a doslova ztratil chuť k životu. Brzy však s námi a dvěma vnoučaty v pubertálním věku zase nabyl ztracenou energii, vrátila se mu chuť do života, a zejména humor. Vždycky s ním byla legrace. Vyprávěl našim dětem heroické historky z vojny, dobrodružné příběhy z dob, kdy pracoval jako řidič kamionu, veselé příhody z manželova dětství – s radostí vzpomínám na tyhle hezké chvíle s ním, protože už zůstaly pouze v mých vzpomínkách. Tchán totiž začal zapomínat. „Dědo, tuhle historku jsi nám vyprávěl už dvakrát,“ prohlásila jednoho večera třináctiletá dcera Aneta. „Vážně?“ podivil se dědeček. „To není možný, tuhle příhodu vám říkám poprvé!“ A tak to pokračovalo. Děda zapomínal nejen na to, co nám vyprávěl. Nemohl si vzpomenout, kam si dal klíče od bytu, kde nechal položené brýle, taky si párkrát spletl vchod do našeho domu. To mě zas tak moc neudivilo, vchody do našich sídlištních paneláků jsou jeden jako druhý a stalo se to i manželovi, když se jednou pozdě v noci vracel z nějaké bujné narozeninové oslavy. „Děda má sklerózu,“ vzdychl smutně náš patnáctiletý syn Roman. „Stárne. Jednou nás to potká všechny,“ dodal filozoficky. Jednoho podzimního večera jsme si s manželem a pár přáteli vyrazili do kina a pak do hospůdky na skleničku vína. Z jedné skleničky se však vyklubalo pět a zábava byla v plném proudu, když mi v kabelce zabzučel mobil. Volal náš syn. „Mami, děda šel odpoledne na nákup a ještě se nevrátil,“ hlásil znepokojeně. Koukla jsem se na hodiny. Panebože, už jsou dvě ráno! Okamžitě jsme vystřízlivěli, zaplatili útratu a vyrazili domů. „Začneme obvolávat nemocnice, třeba se mu něco stalo,“ prohlásil manžel a cestou na tramvaj už lovil z kapsy mobil. Spěchali jsme uličkami starého města, když tu se před námi vynořila z mlhy postava. V liduprázdných ulicích působila jako přízrak. Ale ta silueta, ten způsob chůze mi připadaly povědomé, a jakmile jsme se přiblížili, bylo mi všechno jasné. Vždyť je to náš děda! V ruce nesl velkou nákupní tašku, byla plná a musela být těžká, vykukoval z ní chleba a pytlík s moukou. „Tati, proboha, co tady děláš?“ vypravil ze sebe manžel. Ale děda na něj koukal jako na cizince. „Nevíte, kde bydlím?“ zeptal se. Připadalo mi to jako vtip. Jako jeden z dědových žertíků, na které si potrpěl a občas nás jimi pěkně vytáčel. Ale tentokrát to vtip nebyl. Děda nevěděl, kde je, nevěděl, kdo jsme! „Tati, pojď, půjdeme domů,“ řekl manžel a pokusil se vzít dědovi nákupní tašku. Ale ten se bránil. Vůbec ji nechtěl pustit z ruky. „Nechte mě být, já vás neznám! Jste určitě zloději a chcete mě okrást! Zavolám na vás policii!“ Málem jsem se rozbrečela. Manžela naštěstí napadlo, že dědovi připomene některou z historek ze svého dětství, kterou nám dědeček přinejmenším už stokrát vyprávěl. Dědovi se rozsvítila očka. „Že ty jsi Přemek? No jo, můj kluk, a já tě nepoznal! A teď mě prosím odveď domů za Anežkou, musím jí donést ten nákup.“ Zamrazilo mě. Anežka byla dědova zemřelá manželka, která už několik let odpočívala na Olšanech! Můj muž to nekomentoval. Vzal dědu pod paží, odebral mu tašku a pochodovali jsme na tramvaj. Děda se bez protestů nechal odvézt na naše sídliště, pokorně došel k nám domů, dovolil manželovi, aby ho svlékl a uložil do postele. Pak rázem usnul, ale my už spát nešli. „Přemku, děda má určitě Alzheimerovu chorobu, měli bychom ho odvést k doktorovi, co myslíš?“ A manžel na to, že uvidíme, mohla to být jen krátkodobá ztráta paměti, počkáme, jak se situace vyvine. Posedlost válkou, tajné zásoby a cizí lidé A situace se vyvíjela. To, že si děda spletl mobil s ovladačem na televizi, jsem ještě chápala, protože zase nevěděl, kde má brýle. Jenže ta jeho nakupovací vášeň! Vždycky rád nakupoval, už za života nebožky manželky, ale teď to přesahovalo všechny meze. Doma se nám kupily hromady rohlíků. Pecny chleba. Mouku už nebylo kam dávat. Všechny ty nadbytečné potraviny jsme vozili do charity, znali nás tam už jako ten pověstný falešný pětník. A děda si nedal říct a za zbytečné nákupy utrácel celý svůj důchod! „Co kdyby byla válka?!“ zdůvodňoval své frenetické nakupování. Uklidňovali jsme ho, že válka nebude, a taky jsme přemýšleli o tom, že bychom mu neměli nechávat celý důchod. Ale jak mu to říct, abychom ho neranili? „Vstávejte, vstávejte, je válka!“ probudil nás jednou v noci dědův křik. „Ježíšmarjá, tati, uklidni se,“ vykoktal manžel, ale děda pokračoval: „Teď jsem šel koupit rohlíky a všude tma a zavřeno!“ líčil vyděšeně. Manžel se podíval na hodinky. Půl třetí ráno. „Tati, je noc, obchody jsou zavřené. Pojď si lehnout.“ Děda se uklidnil, ale už v sedm ráno šel pro rohlíky a k tomu přinesl tři pytlíky soli. „Kdyby bouchla atomovka, je dobré naložit se do slané vody, učili nás to na vojně,“ prohlásil. Děda záhy odhalil náš fígl s odvážením potravin do charity, takže si vymyslel svůj. Začal ty potraviny schovávat do prádelníku, do skříní, dokonce i do botníku! „Však já na tu válku vyzraju, ještě mi budete děkovat,“ prohlašoval spokojeně. Děda byl válkou úplně posedlý. „Bude evakuace,“ pravil prorocky. „Měli bychom se zbavovat zbytečných krámů.“ A tak začal. Když jsem se vrátila z práce, málem mě ranila mrtvice. Ze zdi v obýváku zmizel starý obraz po mých rodičích! Rodinná památka, hotový skvost! „Zazvonil tu takový hodný pán, jestli prý nemáme nějaké věci, které nepotřebujeme, že prý je sbírá, tak jsem mu ten obraz dal,“ řekl děda, modrá očka nevinnost sama, protože to myslel dobře. Sedla jsem si na židli a rozbrečela se. „Proč pláčeš, Anežko?“ zeptal se děda a začal mě hladit po vlasech. „Neplač, holčičko, ublíží to miminku, které čekáme.“ Spletl si mě se svou nebožkou ženou! A ještě v době, kdy čekala Přemka! Plakala jsem a nebyla k utišení. Děda má Alzheimerovu chorobu, co budeme dělat? Manžel byl z toho všeho hrozně nešťastný. Tátu miloval, ale byl si vědom, že takhle to dál nepůjde. Rozhodli jsme se, že zaplatíme pečovatelku, která bude s dědou doma, dokud se nevrátíme z práce. Já si zkrátím úvazek. Manžel má naštěstí slušný příjem, takže to při troše skromnosti zvládneme. Bolestné rozhodnutí z čisté lásky Jenže děda se vzpíral. „Co je to za ženskou?“ lamentoval. „Najíst mi nedá! Jsem celý den o hladu! A křičí na mě!“ Začal být na tu hodnou ženu dokonce agresivní, takže jsme museli tuhle službu zrušit. Zvládat dědu bylo čím dál těžší. Nechávat ho doma samotného bylo riziko, dvakrát vytopil sousedy, protože si napouštěl vanu a zapomněl zavřít kohoutek. Několikrát se šel projít jen ve svetru, venku bylo pod nulou, a sousedům napovídal, že jsme mu zamkli skříň s oblečením. Naštěstí se dobře známe, takže jim bylo jasné, která bije. Mají od našeho bytu i rezervní klíče pro případ, kdyby se něco stalo. Dovedli dědu domů a hned nám volali do práce. V té době nás už děda nepoznával. Vracel se kamsi do minulosti, do dob, kdy byl na vojně, kdy poznal svou ženu Anežku. Nakonec se dostavila inkontinence a to už jsme opravdu nezvládali. Museli jsme najít zařízení, kde by se o dědu dobře postarali, kde by byl spokojený. Po delším pátrání jsme si jedno vybrali, není sice levné, ale nemáme to daleko, je tam zahrada a děda má svůj vlastní pokoj. Když jsme mu oznámili, že se bude stěhovat, zeptal se, zda tam bude taky Anežka. Přemek mu se slzami v očích řekl, že tam za ním určitě přijde. Děda už je v novém domově déle než měsíc a daří se mu vzhledem ke všem okolnostem dobře. „Kam jdeš?“ zeptala jsem se minulou neděli ráno manžela. „Jdu posnídat s tátou,“ odpověděl. „Ale vždyť tě už nepoznává. Nebude vědět, že jsi to ty. A návštěvy jsou odpoledne.“ „Možná ne, ale já pořád vím, že můj táta je on,“ řekl manžel, a tak nějak zvláštně smutně se usmál. Do očí mi vhrkly slzy. Jolana, 45 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Konec manželství mě málem zničil. Zachránil mě nález ve skříni

Wed, 19 Aug 2026 15:00:00 +0200

Horká večeře, nevěra a hořký konec Toho dne přišel Leoš jako obvykle z práce kolem šesté hodiny odpoledne. Zrovna jsem nám dělala večeři. Něco bylo špatně, ani se se mnou nepřivítal. Sedl si ztěžka na židli a dlouho se na mě beze slova díval. Tušila jsem, co přijde. Přesně to, čeho jsem se už nějakou dobu obávala. „Sylvie, já už nemám sílu dál takhle pokračovat,“ řekl vážně. Neotočila jsem se k němu. Beze slova jsem obrátila maso na pánvi. „Naše manželství je už jen formalita. Já takhle nechci žít,“ dodal. „Chceš to víc propečený, nebo míň?“ přerušila jsem ho. Nechtěla jsem, aby pokračoval. Doufala jsem, že sníme večeři a všechno bude jako dřív. „Nebudu jíst!“ vylítl. „Nevidíš sama, že mezi námi všechno vyhořelo? Někoho mám… už to trvá dva roky,“ přiznal. Ticho by se dalo krájet. Dívala jsem se na Leoše a cítila, jak se ve mně vaří krev a vzlínají tolik let potlačované emoce. „Máš mě za blběnu?“ vybuchla jsem. „Myslíš si, že o tom nevím?“ Sevřela jsem rukojeť pánve, až mi ruka zbělela. „Byt ti nechám,“ řekl a vstal od stolu. „A ta promarněná léta mi taky vrátíš?!“ zaječela jsem a práskla pánví o podlahu. Tuk se rozprskl po kuchyni, ohodil zdi, kredenc i moje nohavice. „Přeskočilo ti?!“ vykřikl Leoš. „Jo, přeskočilo mi tehdy, když jsem si tě vzala! Celý život jsi mi zničil!“ rozbrečela jsem se. „Kvůli tobě nemám ani dítě, ani kariéru!“ křičela jsem plná bolesti. „Sylvie, nech toho, prosím tě. Chci se rozvést na úrovni,“ poznamenal. Ovládal se, což mě přivádělo k ještě větší zuřivosti. „Ty nemáš žádnou úroveň! Víš ty co? Vypadni odtud! Táhni k té svojí Evičce!“ Odstrčila jsem ho, vrazila do ložnice a ze skříně začala vyhazovat jeho věci. „Vím úplně všechno! Ty vaše takzvané služební cesty, esemesky od nikoho,“ vyrážela jsem ze sebe zuřivě a házela mu na hlavu obleky a košile. Leoš jen stál a zachmuřeně zíral. „Přijdu si pro věci, až se uklidníš,“ řekl pak chladně a odešel pryč. Zůstala jsem sama. Sesunula jsem se na podlahu a brečela jako želva. Co teď budu dělat? Co mi zbylo z manželství? Rozlitý olej v kuchyni a zmuchlané košile? A já ho přece tolik milovala! Dělala jsem pro něj první poslední. Zatínala jsem zuby a tvářila se, že mě nepodvádí, že o tom nevím. Nenutila jsem ho do dětí, když tvrdil, že se na roli otce necítí. Kvůli němu jsem se nestala advokátkou, i když jsem po tom vždycky toužila, ale Leoš chtěl, abych dělala jen na půl úvazku a raději se starala o domácnost. Jak bude vypadat můj život, když manžel byl doteď celý můj svět? Dlouho jsem si utírala slzy do rukávů Leošových nažehlených košil. Ranní probuzení do reality Vyrušil mě mobil. Otupěle jsem zadoufala, že volá on, manžel… Byla to ale moje sestra. Neměla jsem chuť se s ní bavit. Vyzváněla ale vytrvale dál, až jsem to vzdala a přijala hovor. Hned poznala, že jsem brečela, a když zjistila proč, přihnala se ke mně jako velká voda. Rozhlédla se po bytě a potřásla hlavou. „Tady to ale vypadá! Jak ti je?“ Pokrčila jsem rameny a ztěžka jsem dopadla na pohovku. „A jsi si opravdu jistá, že tě Leoš podváděl?“ vyptávala se dál. „Sám mi to potvrdil,“ zachraptěla jsem. „Chce rozvod, ale já si nedovedu představit, že bych mohla být bez něj!“ Po tvářích mi znovu začaly kanout slzy. „Jak dlouho to trvalo? Neměla jsi žádné podezření?“ divila se sestra. „Aduš, já jsem o tom věděla od samého začátku,“ zaúpěla jsem. „Co jsem ale měla dělat?“ fňukala jsem ublíženě. „Bála jsem se, že mě nechá. Co se mnou teď bude?“ propadala jsem zoufalství. „Vzpamatuj se! A hlavně přestaň vyšilovat!“ houkla Adéla. „Máš chytrou hlavu, ruce i nohy, však si poradíš! A víš co? Dneska u tebe zůstanu, přespím tady. Zítra sbalíme jeho věci a skončíme tu frašku.“ V noci jsem nezamhouřila oči, i když jsem byla k smrti unavená. Zmocňoval se mě paralyzující strach z budoucnosti. Usnula jsem neklidně až k ránu. „Vstávej! Snad se nemíníš válet v posteli celý den?“ zdálky ke mně doléhal sestřin hlas. S námahou jsem otevřela oteklé oči, mátožně vstala a dopotácela se do kuchyně, kde mi sestra připravila snídani. Neměla jsem hlad ani chuť, jen jsem si lokla horké kávy. Z koupelny jsem pak vyšla opět se sevřeným hrdlem, věděla jsem, co mě čeká. Sestra, která už uklidila spoušť v kuchyni, vytáhla z komory kufry. „Jde se pakovat!“ přikázala mi rázně. „Čím dřív se ho zbavíš, tím rychleji se zase vzpamatuješ.“ „Přála bych si, aby to bylo tak jednoduché,“ zabručela jsem. Rozbitý hrnek štěstí a nový začátek Začala jsem z poliček vytahovat manželovy věci. Snažila jsem se nerozbrečet, ale každá jeho košile nebo tričko mi připomínaly nějakou společnou chvíli. Čas, který se zřejmě nikdy nevrátí. Můžu bez něj být ještě někdy šťastná? Lítost mi už zase rozechvívala bradu a vháněla slzy do očí. Rychle jsem polkla a strhla z ramínka Leošův plášť. Vtom odněkud z hlubin skříně cosi vypadlo a rozkřáplo se o podlahu. Mezi střepy se rozlétla taky spousta barevných papírových lístků. „Co to je?“ divila se Adéla. Mimovolně jsem se usmála. „To je můj hrneček štěstí. Úplně jsem na něj zapomněla!“ Sklonila jsem se a sbírala papírky. „Kdysi jsem si zapisovala všechny hezké okamžiky, které jsem prožila, a schovávala jsem si je sem do toho hrníčku,“ vysvětlila jsem rozpačitě. Adéla se zasmála: „Koukám, že jich bylo docela dost! Můžu se mrknout?“ „Proč ne?“ Sama jsem rozbalila jeden lístek. „První den tanečního kurzu,“ přečetla jsem a usmála se. „No jasně, tenkrát jsem se učila salsu. S Leošem jsme si už tak strašně dlouho nikam nevyšli,“ uvědomila jsem si. „Silvestr ve Špindlu,“ četla Aduš. „Jé, to si pamatuju, spolu jsme tam pořádně řádily,“ zachichotala se. „Koupání v moři při měsíčku,“ rozložila jsem další. „Hančiny narozeniny. Sexy šatičky ze sekáče za dvacku. Výhra mixéru za vyluštěnou křížovku. Uběhla jsem deset kilometrů. Vyjela jsem si na kole za město, krásně tam voněl les. Zachránila jsem kotě odhozené do popelnice…“ Jako v amoku jsem rozbalovala další a další lístečky a uvolňovala tak dávné vzpomínky, které zapomenuté ležely roky vzadu na polici. A najednou mi něco došlo. Vždyť většinu z těch pěkných okamžiků jsem prožila sama. Sama ještě bez manžela! Co se to se mnou stalo? Vdala jsem se a zapomněla, že ráda tancuju, cestuju, jezdím na výlety. Přestala jsem se scházet s kamarádkami, přestala jsem chodit ven. Za ty roky manželství se ze mě stala akorát tak domácí slepice bez vlastního názoru. „Sylvo, je všechno v pořádku?“ sestřin naléhavý hlas mě vytrhl ze zamyšlení. „Jo, jsem v pohodě. Jen jsem si díky tomuhle uvědomila, že jsem měla svůj život i před Leošem a budu ho mít zase. Nejvyšší čas vyjít mezi lidi a najít si jinou práci. A později se třeba i zapsat do tanečních pro dospělé nebo si jít zaběhat!“ prohlásila jsem rozhodně. „No to je řeč, já se nestačím divit! Konečně mluvíš jako člověk!“ objala mě nadšeně Adélka. Šla jsem do kuchyně a z kredence si přinesla největší sklenici. Do ní jsem pak mezi střepy vysbírala všechny vzpomínky. Na rub jednoho lístku jsem napsala: Manžel odešel a já začala nový život. Přihodila jsem ho k ostatním, zavřela sklenici a postavila ji v obýváku na viditelné místo. To abych už nikdy nezapomněla na to, co je na životě pěkného! Sylvie, 34 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Bála jsem se, koho si synové přivedou domů. Dnes mám ty nejlepší snachy

Wed, 19 Aug 2026 12:30:00 +0200

Dívčí invaze a otcovské ultimátum Dělala jsem si opravdu veliké starosti, s kým jednou synové zakotví v manželství. Důvod mi ale poskytli oni sami. Jakmile se jim začala zapalovat lýtka, točili se kolem děvčat jako zmámení. A popravdě, z některých, která si k nám přivedli, mi doslova vstávaly vlasy na hlavě. A že těch dívek bylo! Máme syny hned tři, vypadají celkem k světu a jdou po sobě po roce, takže nám ty Casanovovy kopie v trojím vydání v jednu dobu pořádně brnkaly na nervy. První signál, že se pouštějí do boje o přízeň něžného pohlaví, jsme zaznamenali v jejich zvýšené péči o zevnějšek a pánskou kosmetiku. Věčně obsazená koupelna byla ale to nejmenší, co nám rodičům mohlo vadit. „Aby člověk, i když si chce jen umýt ruce, stál ve frontě,“ komentoval to manžel s lehkou ironií. Tehdy jsme byli ještě shovívaví a prožívání prvních lásek našich kluků sledovali s pobavením. Úsměv mi ale pomalu uvadal, když se dobytá děvčata začala objevovat u nás doma. Mít sama dceru, snad bych na ně nepohlížela tak kriticky, jak mi občas vytkl manžel. „Tebe bych za tchyni nechtěl,“ pošťuchoval mě. Nemohla jsem si pomoct, ale stvoření s vlasy v pastelových barvách či s piercingem v nose se mi vedle mých synů opravdu nezamlouvala. A už vůbec ne slečny, které si počínaly, jako by v našem domě byly doma. A našly se i takové, co se neobtěžovaly ani pozdravit. Zvlášť jedna mě uměla vytáčet, to když si bez dovolení otevírala ledničku, nabírala na talíř, co jí padlo do oka, a beze slova s tím mizela v Martinově pokoji. „Taky děkuju,“ měla jsem pokaždé chuť zavolat za ní. „Čekala bych, že si najdete slušnější kamarádky,“ uhodila jsem na syny jednou, když už jsem toho měla dost, a vyjmenovala, co mi na jejich slečnách vadí. A když už jsem byla rozjetá, řekla jsem jim pěkně od plic, že se mi taky nelíbí, jak je střídají. Kluci zarytě mlčeli a já se tak mohla jen dohadovat, zda proto, že zpytují svědomí, či mi tak dávají najevo, že je to jejich věc. „Pamatujte na to, že až se jednou rozhodnete oženit, budete muset o schválení nevěsty nejdřív požádat maminku,“ ozval se ale manžel s poťouchlým úsměvem. A usmíval se, i když jsem mu později vytkla, že mi podrývá autoritu. Na rozdíl ode mě se dívčí invazí v našem bytě ještě pořád bavil. Všeho však do času. I jemu spadly koutky. Čím více byli kluci v kurzu u děvčat, tím horší to bylo se známkami. Studovali už na střední, když sešup jejich školního prospěchu nabral až povážlivě strmý směr. U všech tří. Potom i tatínek opustil postoj mužské solidarity a konečně bouchl do stolu. „Z toho, co jsem v posledních dnech slyšel, jsem usoudil, že pokud se nechcete učit, nemá cenu vás na škole vydržovat! Jděte si vydělávat!“ bouřil poté, co s příšerným studem, jak se mi přiznal, absolvoval rodičovskou schůzku i u posledního syna. Na studijní výkony našich ratolestí slyšel jen samou stížnost. Celé roky jsme přitom byli zvyklí na opak. A tak jim táta dal ještě jednu šanci. „Kdo si do příštího rodičáku prospěch nezlepší, sníží se mu kapesné a zpřísní režim domácí přípravy do školy. U koho nebude patrná změna k lepšímu ani na konci školního roku, ten se se školou bez milosti rozloučí!“ znělo manželovo ultimátum. Kluci seděli jako pěny. Dobře věděli, že tátova benevolence má své meze, zatímco jeho důslednost je bezmezná a neslevuje z ní za žádných okolností. „Nevím, jestli jsem to nepřehnal,“ překvapil mě proto muž, když jsme osaměli a on mi přiznal, že v tom rozčilení dostatečně nezvážil, jestli by syny skutečně dokázal vytrestat až tak, že je stáhne ze školy. Já si zase nebyla jistá, co by pro ně byla větší katastrofa – zda studia zanechat, nebo školu dokončit i třeba s odřenýma ušima. Ve hvězdách však byla především otázka, zda se kluci vrhnou do učení, nebo budou, nám navzdory, lajdačit ještě víc. Tu druhou, horší možnost jsem viděla bohužel jako reálnější. Někdy jsem totiž měla pocit, že ani u nejstaršího Martina puberta ne a ne odeznít. Navíc si moje maminka vzpomněla na vzdáleného bratrance Johana, který prý žil jen pro ženy, jednu sukni na pokoji nenechal, jako by to u něj byla nemoc. „Jestli jsou kluci po něm, žádné tresty nepomůžou,“ neodpustila si nasadit mým už tak velkým starostem korunu. Strach z rodinného prokletí i nečekané překvapení Otcovské varování naštěstí zaúčinkovalo. Kluci se zklidnili, i slečny k nám přestali vodit. To si zas vzali k srdci můj apel, že už žádné jejich přítelkyně v domě nestrpím. „Až si příště budete chtít nějakou přivést, tak jen tu, s níž to budete myslet vážně!“ přisadila jsem si už tehdy, kdy jim táta kladl své podmínky. Jedněch starostí mě synové sice zbavili, ale začaly mě zaměstnávat jiné. Tak jako každá máma dospívajících dětí jsem si přirozeně přála, aby si pro život našli dobré partnerky. Zkušenosti s jejich výběrem v minulosti však ve mně živily velké obavy, že šlápnou vedle. Oleje do ohně přilila opět i maminka, když mi přinesla ukázat zažloutlé svatební fotografie bratrance Johana. „Oženil se celkem čtyřikrát, ale žádná z jeho manželek nebyla ta správná ženská,“ konstatovala s hlubokým povzdechem. No a představa, že některý z mých tří kluků jednou dopadne jako on, mě od té doby strašila i ve snech. První budoucí snachu nám nepřišel představit nejstarší Martin, jak jsme očekávali, ale prostřední Petr. Byla napjatá víc než já. „Připrav se na to, že tě máma podrobí výslechu,“ vyděsil ji totiž předem. Tu radost jsem ale Petrovi neudělala a osobním otázkám se schválně vyhýbala. I tak byla chudák Veronika stále ve střehu, a i pak si vůči nám zachovávala odstup a zdrženlivost. „To není dobré znamení,“ říkala jsem v obavách manželovi. S každým dalším setkáním jsme se ale přece jen krůček po krůčku postupně sbližovaly. To Martinova Jana mezi nás naopak napoprvé vplula úplně bezprostředně. Jako by do rodiny patřila odjakživa. Jako dárek nám přinesla krabici bylinkových čajů a zasvěcovala nás horlivě, který a proč je pro naše zdraví dobré pít a jak čaje připravit, aby byly skutečně účinné. Projevovala o nás až dojemnou péči. A má ji stále. Její obor je výživový poradce, a tak i nám provětrala dosavadní jídelníček. A musím říct, že na mé i mužově kondici už je to vidět. Že se cítíme bezmála lépe než před dvaceti lety, na tom má však svůj podíl i Veronika coby fyzioterapeutka. Manželovi poradila cviky na bolavá záda a mně báječně namasírovala ztuhlé svaly krční páteře. „Nemohli si ti naši kluci vybrat líp,“ pochvaluje si dnes už naše snachy manžel a já s potěšením přikyvuji. Jsem spokojená nejen proto, že jsou s nimi šťastní moji synové, ale i proto, že mě holky berou spíš jako přítelkyni než tchyni. Mám s nimi i spoustu krásných zážitků. Zvlášť ten z mých posledních narozenin, kdy mě mé mladé snachy vzaly na čtyřdenní dámskou jízdu do špičkového wellness ráje. Jako v ráji jsme si to opravdu užily a plánujeme si to zopakovat. Snachy se mi opravdu povedly. Věřím, že i ta třetí, která nám zatím chybí, bude stejně prima. Jarmila, 64 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Co koupit prvňákovi do školy? Mámy z redakce radí, kde nešetřit a co nekupovat

Wed, 19 Aug 2026 11:01:00 +0200

Nástup do první třídy je z hlediska příprav podobný jako pořizování výbavičky pro miminko. Jdete prostě od nuly do plné polní. Nic jednoduchého, protože můžeme mít vše, na co pomyslíme. Když se člověk podívá na nabídku obchodů, snadno získá pocit, že bez dvaceti speciálních pomůcek dítě první školní týden nepřežije. Jenže potom přijde září, třídní schůzka a první zkušenosti. A vy přijdete na to, že to krásný pero, co jste koupili, zatím dítě vůbec nepotřebuje, část nakoupených sešitů má špatný formát a drahá láhev se ztratí někde mezi družinou a tělocvičnou. Naše redakční děti mají dohromady odchozeno pěknou řádku školních let, a tak jsme zkušenosti daly dohromady. A náš hlavní vzkaz: Vyplatí se investovat hlavně do věcí, které dítě každý den nosí na sobě nebo používá. U zbytku se s nákupem opravdu nemusí spěchat. Děti z redakce testovaly batohy Baagl. Jak prošly? Na jedničku s hvězdičkou! Zdroj: emimino 1. Aktovka nebo batoh do školy: Řešte záda, ne jen design Právě tady jsme se shodly nejvíc. Aktovka je nejdůležitější! Jana vybírala pro své drobné dcery především podle velikosti a hmotnosti, Jitce kvalitní aktovka vydržela prakticky celou základní školu a Martina vzpomíná, že synovi několik let bez problémů fungoval klasický školní batoh. V redakčních zkušenostech se objevují například značky Topgal, Step by Step nebo Baagl, který nabízí aktovky a batohy přímo pro menší školáky. Značka ale není to nejdůležitější. Podle jakých kritérií vybírat? Batoh do školy musí sedět konkrétnímu dítěti. Ideální je proto nekupovat ho jen podle fotografie na internetu, ale nechat dítě, aby si ho vyzkoušelo, osahalo, rozeplo všechny zipy a nakouklo do kapsiček a zákoutí aktovky. Důležitá je také hmotnost. Doporučení se pohybují přibližně kolem 10 až 15 % tělesné hmotnosti dítěte. U dvacetikilového prvňáčka jsou to pouhé dva až tři kilogramy včetně samotné aktovky! Nejde jen o pohodlí dítěte, skutečně jde i o zdraví dítěte, na což upozorňují i odborníci. „Když jsem zjistila, co všechno děti tahají v aktovkách, trochu jsem se zděsila. U mé mladší dcery pro mě byla zásadní hlavně velikost a váha, protože byla opravdu drobná,“ vzpomíná Jana z redakce. A ještě jeden detail: reflexní prvky. V září na ně člověk příliš nemyslí, ale za pár měsíců chodí děti do školy za šera. Pokud jich batoh nemá dost, dají se snadno doplnit odrazkou nebo blikačkou. Význam reflexních prvků u školních brašen zdůrazňuje i SZÚ. Státní zdravotní ústav doporučuje, aby školní brašna nebyla širší než ramena dítěte, nahoře nepřesahovala linii ramen a dole nesahala pod linii boků. Důležité je také správné nastavení obou popruhů a rozumné rozložení obsahu. Nejtěžší věci patří co nejblíže k zádům. Penál kupte. Ale s tím, co do něj dáte, raději počkejte na konkrétní pokyny paní učitelky. Zdroj: Canva 2. Penál. Nezásobujte dítě psacími potřebami na tři roky Penál na psací potřeby samozřejmě prvňák potřebovat bude. Překvapivě se ale názory zkušených matek z redakce rozcházejí v tom, jak velký by měl být. Jana nedá dopustit na třípatrový penál. Malé dítě podle ní přesně vidí, kde má tužku, pastelku nebo gumu, a mnohem snadněji si v pomůckách udržuje pořádek. Na druhou stranu bych já, sama za sebe upozornila, že se z třípatrového penálu velmi snadno stane půlkilová sbírka fixů, pastelek a dalších věcí, které prvňák vůbec nepotřebuje. Moje dcera dokázala do tří pater narvat opravdu roztodivné věci. A jestli zrovna hledáte penál do školy pro holku, zkuste při výběru na chvíli odhlédnout od jednorožců, kočiček a třpytek. A penál do školy pro kluka zas nemusí zářit zárodky testosteronových motivů, jako jsou traktory, fotbalové míče nebo kostičky z populární virtuální hry. Prvňáček by měl především bez problémů zvládnout zip, poutka by neměla být příliš těsná a vše by mělo být na první pohled vidět. Zkuste třeba penály od Baaglu. Každá škola, dokonce každá učitelka, má jiný seznam věcí, které budete pro prvňáčka pořizovat. Zdroj: Canva 3. S perem a sešity počkejte na učitelku Tohle je možná nejjednodušší způsob, jak před začátkem školy ušetřit několik stovek korun a opakované cesty do papírnictví. Nekupujte předem hromadu sešitů, bombičková pera ani speciální ergonomická pera. „Každý učitel má jinou preferenci. Rodičům na začátku roku řekne, co přesně mají pořídit. Navíc děti dnes často začínají psát tužkou a pero dostávají až ve chvíli, kdy mají ruku více vypsanou,“ radí Hanka. A stejnou zkušenost má Jana: „Vyplatilo se mi kupovat opravdu to, co chtěla učitelka. Bylo to pak mnohem klidnější.“ Až přijde čas na pero, můžete řešit konkrétní ergonomický úchop nebo variantu pro praváka či leváka. Jitce se například osvědčilo Stabilo EasyOriginal. Není ale důvod mít ho připravené už prvního září. Stejně postupujte u výtvarných potřeb. Některá škola chce voskovky, jiná olejové pastely, někde tempery, jinde vodovky. Počkejte na seznam. Svačinový box na dobroty na přestávku? Nutnost! Nejen v papírnictví budete nakupovat. Zdroj: Canva 4. Svačinový box a lahev vybírejte odolné U svačinových boxů panuje v redakci nečekaně velká shoda. Několika maminkám se dlouhodobě osvědčily větší dělené krabičky Sistema. Výhoda většího boxu je jednoduchá: vejde se do něj nejen dopolední svačina, ale například i něco malého na odpoledne do družiny. Oddělené přihrádky zase zabrání tomu, aby nakrájené ovoce skončilo nalepené na rohlíku. Hanka je používá už několik let: „Jsou levné, neničí se, neotevírají se a mají různé velikosti i rozdělovače. Do větších se dětem vejde jídlo i na odpolední svačinu do družiny.“ U lahve na pití do školy jsou zkušenosti pestřejší. Hance se osvědčily lehké titanové lahve, které nabízí mimo jiné také Baagl. Jana naopak po několika ztracených kusech rezignovala na drahé lahve úplně a k pořádné se její dcery vrátily až ve vyšších ročnících. Martina k tomu přidává další rodičovskou zkušenost: lahve kupovala rovnou po několika kusech, protože její syn je pravidelně ztrácel. Z toho nám vychází poměrně jednoduché pravidlo: prvňák nepotřebuje designovou láhev za každou cenu. Potřebuje takovou, kterou sám snadno otevře, dobře zavře, která neteče a jejíž případná ztráta nezpůsobí rodinnou tragédii. A jeden náhradní kus doma rozhodně není hysterie, ale naopak dost dobrý nápad. Pantofle nekupujte. Komu by se chtělo v pantoflích běhat? Zdroj: Canva 5. Pantofle do školy? U prvňáka bychom to rozhodně viděly na klasické bačkůrky Velkou část dne tráví dítě právě v přezůvkách. Přesto jejich výběru často věnujeme mnohem méně času než aktovce. Pro prvňáčka bychom daly přednost pevnějším a dobře padnoucím přezůvkám, ve kterých může bezpečně chodit po schodech, běžet na oběd nebo dovádět o přestávce. Jana proto otevřené pantofle do školy nechávala až na pozdější ročníky a Jitka vybírala dětem zdravotní přezůvky. Já říkám: Dcera má ještě ve 4. třídě raději pevné přezůvky. Pantofle za mě fakt nejsou něco, v čem vidím děti splašeně pobíhat po škole. I v přezůvkách je dnes velký výběr různých designů. Myslete vždy na správnou velikost a přezůvky raději kupujte osobně. I když já někdy čas šetřím tak, že koupím tři velikosti, vyzkouším doma a pak jednám. Buď vracím, nebo schovávám, až dcera doroste. Lenost, no… Nemusíte za každou cenu hledat výrobek označený jako „ortopedický“. Důležitější je, aby byla správná velikost, bota dítě nikde netlačila a hlavně držela na noze. Prvňák by si ji také měl zvládnout sám obout a zout. Těší se váš prvňáček do školy? Zdroj: Canva 6. Jmenovky jsou nenápadná věc, která vám může zachránit nervy Je to dost roztomilá záležitost, no fakt! Pokud bychom měly vybrat jednu levnou věc s překvapivě vysokou návratností, byly by to samolepky nebo razítko se jménem dítěte. Podepisujeme všechny mámy z redakce. „Děti jsou jelita a všechno ztrácejí. Alespoň ty moje,“ shrnuje Hanka zkušenost, kterou pravděpodobně potvrdí nejeden rodič. Podepsat se vyplatí lahev, svačinový box, sáček s tělocvikem, přezůvky i některé výtvarné potřeby. U oblečení jsou pak praktické nažehlovací nebo nalepovací jmenovky. Ne, dítě si nepodepisujte, i když… A jeden tip na závěr: Pokud má škola pro děti uzamykatelné skříňky, ověřte předem, jestli je potřeba vlastní zámek. Jana doporučuje jednoduchý zámek na klíček, který dítě bez problémů otevře, ideálně s několika náhradními klíči. Tušíte správně proč. Kornouty do školy? Je to na vás. Čím dál tím víc se ale tento zvyk rozšiřuje i v Čechách. Zdroj: ChatGPT 7. Kornout do školy: Krásná tradice, nebo importovaná zbytečnost? A nakonec věc, která dokáže rodiče budoucích prvňáků rozdělit skoro stejně spolehlivě jako otázka chytrých hodinek: kornout do školy. Proč se vlastně nosí? Tradice takzvané Schultüte pochází z německy mluvícího prostředí. Chtělo by se říci, že tím spíše bychom k tomu měli mít blízko. Dítě v německých zemích dostává při nástupu do školy velký papírový kornout naplněný sladkostmi, drobnými dárky nebo školními potřebami. Má zdůraznit výjimečnost prvního školního dne a zpříjemnit dítěti vstup do nové životní etapy. Pro každého spolužáka tak má drobný dárek a téma kamarádství se snadněji otevírá. V Česku rozhodně kornout není žádná povinnost a hodně záleží na zvyklostech konkrétní školy a rodiny. A také na vaší chuti do toho jít. „Já jsem dceři kornout raději dala. Bála jsem se, že by ho měly všechny děti a ona by pak prožila zklamání, že jí něco první školní den chybělo.“ Kolegyně Martina má jasno: „Za mě byl zbytečný určitě ten kornout do první třídy.“ Hanka je smířlivější. Podle ní se o kornoutech mezi rodiči každoročně vedou debaty, ale univerzální rada jednoduše neexistuje. Zjistěte si, jak to chodí zrovna ve vaší škole. A chytré volací hodinky? Hanka by je prvňákovi na začátku školy nekupovala vůbec. Ne každé šestileté dítě je umí samostatně používat a každá škola může mít navíc jiná pravidla pro elektroniku. Pokud je chcete pořídit, nejdřív bychom zjistily, zda je dítě skutečně využije a jak se k nim staví škola. Školní rok 2026/2027 přehledně Školní rok 2026/2027: Kdy začíná, jak je dlouhý a kdy budou mít děti volno? Hlasujte pro svou mateřskou školu ve volbě Školka roku 2026/2027 a vyhrajte imunitu pro celou rodinu od Preventanu »

Z vnuků vyrostli malí draci. Oči mi otevřel až můj bývalý muž

Wed, 19 Aug 2026 11:00:00 +0200

Rozvod v klidu a nová kapitola Luděk a já jsme se rozvedli po čtrnácti letech prakticky bezproblémového vztahu. Možná že za to mohla právě ta bezproblémovost, protože oba dva jsme měli tou dobou mimomanželský poměr a bylo jedno, kdo z nás s tím začal jako první. Měli jsme spolu dceru Valentýnu, které jsme se situaci snažili co nejvíc ulehčit. Nebylo to jednoduché. Nevídala nás doma, jak se hádáme, a nemohla pochopit, že spolu už zkrátka nechceme být. Když se dozvěděla o existenci Markéty, Luďkovy nové partnerky, byla na něj naštvaná. To ji ale přešlo, jakmile zjistila, že i já mám přítele. Týnka se ocitla na křižovatce a nevěděla, kdo je viníkem rozpadlého domova. Jestli táta, nebo máma. Navíc byla zmatená, protože ani jeden z nás si na druhého v nejmenším nestěžoval. Oba jsme jeden o druhém před ní mluvili vždycky hezky. Až po dlouhé době nastalou skutečnost přijala a našla si cestu jak k Luďkově nové partnerce, tak k mému Markovi, kterého jsem si po dvou letech vzala. Můj vztah s ním byl úplně jiný než ten předešlý. Zatímco Luděk byl totální kliďas a svízelné situace řešil s nadhledem, impulzivní Marek se nedokázal ovládnout a tryskaly z něj emoce na všechny strany. Jakýkoli problém pro něj představoval výzvu a s vervou se ho jal řešit, ačkoli já bych v mnoha situacích dala přednost klidné domluvě bez kulometné palby slov. S Týnkou mlátila puberta, a tak o třaskavé situace nebyla nouze. Věděla jsem, že Marek je hodný člověk a nikdy nehartusí zbytečně, ale zřejmě jsem přecenila svou touhu po akčnějším vztahu a mnohdy jsem z toho bývala na nervy. Říkala jsem si, že Marka už nezměním, a až Týnka vyroste, situace u nás se uklidní. Když se z výchovy stane nevýchova a pohár přeteče Záhy po ukončení studií dcera otěhotněla a vdala se. Jako by jí nestačilo v tak mladém věku jedno dítě, když byl vnoučkovi Jendovi rok a půl, narodil se jim Petřík. Obě děcka byla hodně živá a výchovné teorie, kterými se Týnka i její muž Patrik řídili, byly pro mě nepochopitelné. To nebyla výchova, ale nevýchova. Z kluků vyrůstali dva malí draci. Týnka na ně zamilovaně hleděla a dovolila jim téměř vše. Pokud už něco přesahovalo rámec toho, co byla schopná dětem tolerovat, začala s odpočítáváním: „Jendo, nedělej to. Nech toho. Tak slyšíš mě? Co jsem řekla! Mám ti to snad dát písemně? Tak rozumíš? Ne? Dostaneš na zadek. Počítám do tří: čtvrt, půl, tři čtvrtě, jedna, jedna a čtvrt, jedna a půl, jedna a tři čtvrtě… Pořád nic? Takže čtvrt, půl, tři čtvrtě…“ Já z toho málem vyletěla z kůže, ale nemám ráda konflikty, a tak jsem raději mlčela. Marek také, ale z jiného důvodu. Věděl, že jsem na Týnku háklivá a že kdyby zasáhl, bylo by mezi námi zle. Stačilo, když jednou Petřík vztekle mlátil hračkou do dlaždice na chodbě. Týnka ho okřikla, ale Petřík se jen ušklíbl a dál tloukl hračkou. „Péťo, to se nedělá. Nejsi doma, kde můžeš všechno, tady jsi na návštěvě u babičky a přece jí to tu nechceš zničit. Petře, slyšíš mě?“ Dítě samozřejmě slyšelo, ale mělo z mámy jen legraci. Pak se za mnou ozvaly kroky a koutkem oka jsem uviděla Marka. Stál a sledoval, co se před ním odehrává. „Takže to už nebudu opakovat, Péťo. A počítám do tří. Jestli toho nenecháš, jak řeknu tři, dostaneš na zadek. Čtvrt, půl, tři čtvrtě, jedna, jedna a čtvrt…“ Mámino počítání mělo na Petra vliv raketového pohonu. S každým slovem třískl do dlaždice ještě víc. „Jedna a půl, dvě…“ Do toho náhle zaburácel Markův zvučný hlas: „Tři!“ A plácl malého po zadku, až kluk nadskočil. Překvapeně se po dědovi podíval a napřažená ruka s hračkou se zastavila. Jakmile však zahlédl mámin naštvaný výraz, se kterým se otočila k Markovi, prudce se nadechl a začal z plna hrdla řvát. „Moje dítě bít nebudeš!“ vyjekla Týnka, popadla kluka za ruku a odtáhla ho ven. „Marku, tos nemusel. Je ještě malej,“ vyčetla jsem mu to. Věděla jsem, že zákrok byl namístě, ale cítila jsem to jen kdesi hluboko uvnitř sebe. Nad tím převažoval pocit, že Petr není Markův pokrevní vnuk, a jeho jednání se mě dotýkalo. „Malej? Nevychovanej spratek to je. Hele, vzal jsem si tě s holkou a bral ji jako svoji. Nevím, proč bych nemohl říct ve vlastním domě svůj názor a plácnout kluka po zadku. Když to neudělá Týna, musí pořádek zjednat někdo jinej. To jsi vážně tak slepá, že nevidíš, co z těch dětí roste? Rozmazlení pacholci! Můžeš děti bezmezně milovat, ale musíš jim dát mantinely, aby z nich vyrostli slušný lidi. Třeba to zdravení, to se ti zdá normální? Vždyť jsi to slyšela, když to Týna vypravovala, ne?“ Věděla jsem, o čem Marek mluví. Kluci odmítli pozdravit sousedku a řekli, že se jim pozdravit nechce, protože je bolí pusa, když ji otevřou. Týnka se tomu u nás ještě smála, co ty caparty prý nenapadne. Ano, bylo to špatně, ale měla jsem potřebu vnuky obhajovat. Po prvních pár slovech Marek mávl rukou a bez dalšího odešel. Měl samozřejmě pravdu, ale já jsem to za nic na světě nechtěla nahlas přiznat. Bylo to iracionální, ale pořád jsem vnímala to, že nejsou jeho. Přitom já sama, ač jsem kluky milovala, jsem jich mnohdy mívala až po krk. Neustále křičeli, prali se, každou chvíli něco rozbili a z dospělých si nic nedělali. A jak rostli, přibývalo rozmíšek a nakonec z nich byla na nervy už i Týnka. Její muž nic moc neřešil a to, že jim kluci začínají přerůstat přes hlavu, jako by neviděl. Zato Marek to viděl a docházela mu trpělivost. Setkání na poliklinice a nečekaná úleva Tolik jako tehdy jsme se nikdy nehádali. Naše manželství dostávalo trhliny, protože já jsem neústupně stála za svými vnoučaty. Dál jsme se jeden druhému odcizovali a já z toho byla smutná. I když mi bylo nad slunce jasné, že děti jsou prostě „moc“, nedokázala jsem přiznat, že Marek jim nekřivdí a má pravdu. Bylo to složité období. Začal mě zlobit žlučník a bylo mi bídně. Cítila jsem, jak si s Markem přestáváme rozumět. Byla jsem ve slepé uličce. Jednoho dne cestou od lékaře jsem na poliklinice potkala Luďka. Dlouho jsme se neviděli. O tom, jak žije, jsem měla zprávy jen od Týnky, která ho navštěvovala. „Co ty tady?“ usmál se na mě a dal mi přátelskou pusu na tvář. „Zlobí mě žlučník, ale kameny to nejsou, mám ho prý jen podrážděný. Prý to může být od nervů,“ vyklopila jsem mu. „A ty máš nervy? Něco tě trápí?“ podíval se na hodinky a pak na mě. „Hele, mám ještě hodinu čas, nechceš skočit do kavárny a chvíli si popovídat?“ Ráda jsem Luďka po tak dlouhé době viděla, a proto jsem souhlasila. Začali jsme si povídat a samozřejmě přišla na řadu Týnka a kluci. A já najednou z úst mého bývalého muže a Týnčina pravého táty slyšela jinými slovy to, co říkal Marek. O tom, jak jsou vnuci nevychovaní, jak se k nim měla Týnka postavit jinak hned na začátku. Věděl i o incidentu se zdravením a reagoval na to téměř stejně jako Marek. S úlevou jsem naslouchala slovům, která mi z úst mého současného manžela vadila. A najednou jako kdyby mi spadl kámen ze srdce. Konečně jsem si dokázala naplno přiznat, že Markovy rady byly dobře míněné a že rozhodně vnoučatům nekřivdí. Jen jsem zkrátka rady nedokázala přijmout od člověka, kterého jsem sice milovala a který se podílel na výchově mé dcery, ale nebyl jejím pravým otcem ani pravým dědečkem kluků. A tak díky Luďkovi už dokážu stát při Markovi, když občas zakročí proti neposlušným dětem, a třeba se i ze stejného důvodu nepohodnout s Týnkou. Už se to několikrát stalo a zjistila jsem, že svět se nezboří – dcera se třeba pár dní neozve, ale pak zavolá, jako kdyby se nechumelilo. Náš vztah s Markem se od doby, co jsem schopná mu dát za pravdu, dal do pořádku. A za to vděčím tomu, od koho bych to nejméně čekala. Svému bývalému manželovi. Mirka, 56 let Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »