- od 01.12.2020 - do 31.12.2020
- Sdílet
Píšete rádi? Vyprávějte nám svůj příběh v deníčku a zapojte se do soutěže. Nejzajímavější historky odměníme.
František, nebo Františka? Pošleme vám obě
postavičky.Na jaké výhry se můžete těšit?
- 1. týden soutěžíme o stavebnici z barevných kostiček.
- 2. týden si zahrajeme o dvojici našich kostiček pro nejmenší se zvířátky.
- 3. týden pošleme výherci knihu severského autora Jo Nesbo – Lovci hlav.
- 4. týden můžete získat Františka a Františku – sadu na modelování.
Krásné kostičky potěší vaše
děti.Soutěž je uzavřena a výherci budou kontaktováni pořadatelem.
Jak soutěžit?
V době od 1.12. 2020 do 31. 12. 2020 do 23:59 napište zajímavý deníček o tom, co momentálně prožíváte, nebo jste prožili. Váš deníček může být humorný, ale pokud chcete, vyprávějte i něco vážnějšího. Témata jsme rozdělili do 4 týdnů, každé je trochu jiné a v každém týdnu vybereme jednoho výherce.
1. - 7. prosince: Naše (první) Vánoce s dětmi
Rozepište se o tom, jak jste strávili nebo jak se chystáte na první Vánoce s dětmi. Vánoce s dětmi jsou vždycky jiné a celá rodina se těší na rozzářená dětská očička.
8. - 15. prosince: Můj porod (nejen v zimě)
Deníčky o porodech jsou u nás oblíbené, píšete a čtete je celý rok. Podělte se o svůj příběh.
Naše sada kostiček pro nejmenší s obrázky
domácích a lesních zvířátek.16. - 23. prosince: Rodinné historky
Každá rodina má nějaké oblíbené historky, co přijdou na přetřes vždycky, když se o svátcích potkáte. Jaká je ta vaše? Podělte se o ni.
24. - 31. prosince: Překvapení pod stromečkem
Dali, nebo dostali jste někdy neobvyklý vánoční dárek? Napište o tom deníček.
Nezapomeňte se také do soutěže přihlásit v komentáři pod touto soutěží.
Máte rádi severské knížky? Tenhle
bestseller vás určitě zaujme.Po ukončení soutěže vybereme jednoho výherce za každý týden a prostřednictvím soukromé zprávy ho zkontaktujeme. Do 14 dnů od obdržení jména a adresy pošleme výhru.
Podrobné informace najdete v pravidlech soutěže.
Soutěž probíhá od 01.12.2020 do 31.12.2020
prostě vanoce kam se u nás podíváte 
Mikulášek totiž vykouknul poprvé na svět
až 26.12. v 19:38. Tyto Vánoce pro nás byly opravdu jedinečné a letos? Co
na to říct.. Všechno zakázané, všechno zavřené.. Vypadá to jako moje
odplata.. 
Minulá noc byla peříčko, tahle noc přinesla
opravdové peklo! Spát prostě nešlo, ale únavu bych mohla krájet, hlad jsem
měla jako kráva, ale jíst jsem nemohla, prý budu rodit, ale teď mám zkusit
spát. „Jako cože? Děláte si ze mě p*del?“ 
„Takže! Ona si přijede o dost déle než
já a teď mi jí jako vezete na pokoj, že už to má za sebou?“ Nesnáším
celý svět! Dostávám 1. vyvolávačku, žádná změna.. dostávám
2. vyvolávačku-ha něco se pohnulo, kromě bolestí už se konečně moje
tělo začíná připravovat na příchod nového života, hurá! No, to
„hurá“ jsem si brzo rozmyslela, ležela jsem tam celou věčnost, stále
kontrolována přístrojem, kontrakce nabývají na bolesti, přidávají na
rychlosti a kolem mě začíná být pěkný rozruch a velký počet lidí,
když říkám velký, myslím tím opravdu velký.. Porod běží, malý
postupuje dál a dál, jen tělo spolupracuje pomaleji, takže dostávám
vyvolávačku číslo 3! Vraťme se tedy k tomu osazenstvu kolem mě..zprava
jedna sestřička, vedle ní druhá, z rozkroku na mě kouká zkušená
lékářka, která úkoluje mladého doktůrka, co je třeba udělat, jak to
vidí, a ták.. Vedla nich zleva už čekají dvě sestřičky z vedlejšího
oddělení, oddělení na které bude ihned po porodu umístěn můj drobeček
do inkubátoru.. Pokud si myslíte, že už je to všechno, chyba! Vedle se
ještě mačká pátá a poslední sestřička, no a na konec vedle ní tatínek
miminka.. Porod je v plném proudu, neustále na mě někdo mluví, radí,
snaží se povzbuzovat, ale nezlobte se na mě! Už je to sakra dlouho, co mi
praskla voda a začaly bolesti, nemluvě o té době, kdy jsem naposledy jedla
a spala. Začínám už mít přímo pekelnou žízeň, protože už to fakt
trvá dlouho a delší dobu už mám zákaz pití, dostává se mi pouze
vlhkého hadru na rty. Jsem vyřízená, docházejí mi nervy a hlavně síla,
načež se po mně teď chce nejvíc. Už nemůžu, jsem hotová. Dostávám
kyslík, který vzápětí v nervech zahazuju, protože už teď sotva dýchám
a tahle kyslíková maska mě dusí, během pár vteřin už ji mám opět
plesklou na hubě, dozvěděla jsem se totiž, že to není kyslík pro mě,
nýbrž pro mimi.. Protože už porod trvá vážně dlouho. Nedá se nic
dělat, jedna ze sester přijde blíž a začne mi šílenou silou pomocí loktu
„skákat“ po břiše. Až to někdy vážně zabolelo a v hlavě mi
proběhla otázka, zda mám stále všechna žebra vcelku a bez újmy. Nicméně
konečně vykukuje hlavička, doktor okamžitě kmitá kousek vedle, kde bere
jakýsi kufřík, který posléze hází na stůl, slyším jen hrozný rachot a
vidím doktora, jak se rychle přibližuje s klestema v ruce, nejde to jinak..
Chytá malého a pomocí kleští vytahuje ven. Můj maličký vykoukl poprvé
na svět 26.12. v 19:38. Ukazují mi ho, jediné co v té rychlosti
registruji, je jeho obří boule na hlavě, která vypadá jako Mikulášská
čepice, v tuto chvíli se na jisto utvrzuji, že volba jména je na místě.
Bude to Mikuláš! 
