Dcera se zamilovala do trenéra. Poznala jsem v něm jejího otce

Šokující odhalení u kávy

Jsem spoustu let rozvedená, celkem spokojená žena. Mám dvě dospělé dcery, Josefínu a Karolínu. Obě holky už mají své domácnosti – Kája žije s přítelem a Fína je sama s dítětem. Manželství se jí sice nevydařilo, ale vnouček, který z něj vzešel, se povedl náramně! Pepíno je úžasný kluk a Josefínka je skvělá máma, moc bych jí přála, aby brzy našla toho pravého.

A právě Fínce jsem nedávno velmi zkomplikovala život. Mě a bohužel i mé nejbližší totiž dohnal můj velký hřích z mládí – poklesek, který jsem zbaběle a hloupě zametla pod koberec. Jenže můj životní karambol byl tak velký, že se pod koberec nakonec nevešel. Je mi moc líto, že jsem svou hloupostí toliko ublížila své milované holčičce a zamotala jí život i hlavu! Má omluva nebude nikdy dostatečná, i když se v posledních týdnech zdá, že je vše na dobré cestě.

Fínka to neměla lehké. Na krachu jejího manželství má podíl i to, že se vdávala po čtyřměsíční známosti, během níž neplánovaně otěhotněla. Bohužel si i přes mé naléhání, aby zbytečně nepospíchala, otce svého děťátka vzala. Vztah s mužem jí vydržel čtyři roky. Nyní žije dcera již třetím rokem jen s malým Pepínem. Pepča chodí do druhé třídy a je moc šikovný. Školu zvládá levou zadní, chodí na klavír a kreslení a nedávno začal hrát tenis. Na co sáhne, to mu jde samo, ale sport ho pochopitelně baví nejvíc. Pepíno je asi po svém dědečkovi, protože ani dcera, ani bývalý zeť nejsou žádní sportovci či hudebníci.

S Pepínem Fínce hodně pomáhám; vodím ho na kroužky a také ho třikrát týdně vyzvedávám z družiny. Dcera Pepču doprovází jen na tenis – no a právě tam se zakoukala do jeho trenéra. Nejdřív jsme s druhou dcerou dlouhé týdny slýchaly, jak je „ten chlap“ úžasný, jak to s dětmi umí, jak jsou z něj všechny maminky paf a jak perfektně vypadá na svůj věk. Přiznám se, měly jsme z toho s Kájou trochu legraci. Jenže jen do té doby, než Josefínka přišla s tím, že se do trenéra asi zamilovala a že si myslí, že i on do ní.

„Mami, já vím, že je stejně starý jako ty, ale nebyla bych první ani poslední, kdo se zamiloval do muže staršího o generaci. Navíc ho má rád i Pepča a víš, jak by potřeboval tátu!“ vyprávěla mi u kávy dcera.

To, že vnuk potřebuje mužský vzor, vím. Můj exmanžel zemřel před šesti lety a Pepínův táta je nespolehlivý větroplach. Občas si syna vezme a Pepča ho má rád, ale vídají se maximálně tak jednou za dva měsíce. Jenže ani víc než padesátiletý trenér by pro vnuka nebyl tátou, ale spíš dědou.

Nechtěla jsem dceři ublížit, a tak jsem ji nechala, ať se vypovídá. Jenže najendou mě probralo, jak říká: „No a představ si, že se také jmenuje Josef a je z Hradce jako ty!“

V tu chvíli mě zamrazilo až do morku kostí! Mráz mi projel páteří a mám pocit, že se mi snad zježily chlupy na celém těle. Bože můj! Vždyť to může být Josef, pravý otec Fínky! I on byl trenér tenisu a svého času aktivní hráč. A co vím, před lety se přestěhoval do Prahy. To by byl neuvěřitelný průšvih, pomyslela jsem si.

„Fíno, jak se vlastně jmenuje ten trenér, nemáš nějakou fotku? Třeba ho znám…,“ vykoktala jsem.

Dcera vytáhla mobil a ukázala mi pár fotek, na nichž byl muž, kterého jsem kdysi důvěrně znala. Když mi pak řekla, jak se trenér jmenuje celým jménem, měla jsem co dělat, abych nezkolabovala.

„Mami, je ti něco?“ zeptala se má všímavá holčička. Okamžitě jsem se vzpamatovala a vymluvila se na začínající virózu. S hranými ohledy na vnoučka jsem odjela domů.

Konfrontace s minulostí

Tu noc jsem nespala. Nebylo pochyb – má dcera se zamilovala do svého skutečného otce! Budu muset s pravdou ven, a to hodně rychle. Hned jsem Josefa vyhledala na Facebooku a vše mu napsala. Věděl, že má druhá dcera je jeho, ale dohodli jsme se, že se k ní nebude hlásit. Byl totiž ženatý a svou ženu měl rád. Náš vztah byl krátký a vášnivý; rychle začal a ještě rychleji skončil. Měla jsem výčitky vůči jeho paní, byla vážně nemocná a Josef se o ni i o jejich syna hezky staral. Kvůli svému muži jsem výčitky neměla, byla jsem mu vždy věrná, první a poslední nevěra proběhla až s Josefem, a to v době, kdy mě můj bývalý už poněkolikáté podvedl. S manželem jsem tehdy už intimně nežila. Rozvedli jsme se několik měsíců po porodu. Já jsem se přestěhovala k rodičům do Prahy a on odešel zpět na Slovensko. Tam měl nejen rodiče, ale také dlouholetý vztah – ale to jsem se dozvěděla až později.

O Káju, svou dceru, se nezajímal. I přes nelehkou situaci jsem nikdy nezapřemýšlela o potratu. Věděla jsem, že vše bude hodně nesnadné, ale i tak jsem se na druhé mrně moc těšila. Fína tedy vyrůstala v tom, že od nás táta odešel a nestojí o nás, což byla pravda, i když jen zčásti. Holky jsem vychovala s vydatnou pomocí mých rodičů, bez nich bych to nikdy nezvládla.

Druhý den po bezesné noci jsem si vzala volno. Byla jsem rozhodnutá si stůj co stůj promluvit s Josefem. Co kdyby si zprávu nepřečetl? Chtěla jsem, aby se vše nejprve dověděl on a až pak dcera. Věděl jsem, kam vnuk chodí na tenis, a na internetu jsem si na Josefa našla číslo, jenže po telefonu ani mailu jsem tak vážné věci vyřizovat nechtěla. Doufala jsem, že Josef odpoví a kývne na osobní schůzku.

Měla jsem štěstí! Ráno na mě čekala odpověď. Už z ní jsem se dozvěděla, že ho k Fínce cosi táhlo, ale stále si říkal, že je pro něj příliš mladá. Také jsem si přečetla, že je už několik let vdovec – jeho žena podlehla neléčitelné nemoci před osmi lety. Podruhé už se neoženil, i když jako světec prý rozhodně nežil. Přes zprávy jsme se pak domluvili na schůzce v kavárně. Bože, snad nikdy jsem nebyla tak nervózní, vystresovaná a napjatá!

Poznala jsem ho okamžitě. Ten chlap snad nestárne, pomyslela jsem si. I přes všechny své životní starosti vypadal dobře o deset let mladší než já. Přesto mě také hned poznal a šel mi naproti s otevřenou náručí a upřímným úsměvem. V kavárně jsme strávili několik hodin a odcházeli jsme jako dobří přátelé. Ne však ruku v ruce! Opravdu jen jako přátelé, vzájemné jiskření se léty vytratilo.

Pravda bolí, ale přináší odpuštění

Teď mě ale čekalo to nejhorší – povědět všechno dceři, vlastně oběma dcerám. Pozvala jsem je na večeři s tím, že s nimi potřebuji neodkladně mluvit. Chuděry, toliko jsem je vyděsila! Obě čekaly nějakou „jobovku“ ohledně mého zdraví, a zatím přišel naprostý šok z úplně jiného ranku.

„Holky moje, musím vám něco říct! Spáchala jsem v mládí jeden velký hřích, který jsem vám měla už dávno přiznat,“ začala jsem své vyprávění, které skončilo tím, že Fína práskla dveřmi a měsíc jsme se neviděly.

Nebrala mi telefony, neodpovídala na zprávy. Kája i Josef mě uklidňovali, že musím trpělivě vyčkat, že si všechno sedne, že to Josefina musí jednoduše zpracovat.

Fína ode mě tehdy odjela rovnou za Josefem a vše si vyříkali. Později jsem se dozvěděla, že to bylo nejdojemnější a nejemotivnější shledání, které kdy oba zažili. Fínka sice ztratila lásku, ale našla tátu a ze dne na den získala i staršího bratra. A malý Pepíno dědu a strýčka! Týden nato se všichni sešli na večeři! Mě nepozvali, Fína se na mě stále zlobila a nechtěla o setkání se mnou slyšet. Chápala jsem ji, žila ve lži, v domnění, že ji vlastní otec opustil, když byla miminko.

Mám díkybohu velké štěstí, že je Josefína úžasná ženská a nakonec mi odpustila. Zhruba po měsíci mi zavolala: „Ahoj mamčo, mám tě moc ráda, promiň, že jsem se tak dlouho neozvala. Jen jsem to musela všechno rozdýchat. Byla jsem na tebe strašně naštvaná! No, možná ještě trochu jsem, ale nechci tě ztratit. Byla by hloupost najít tátu a ztratit mámu. Jen mi teď budeš muset sehnat nějakého chlapa! Jak jistě chápeš, z mé nedávné známosti milenecký vztah už nebude!“

Zlata, 54 let

Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »