Jsem táta na plný úvazek. Musel jsem dceru zachránit před matkou alkoholičkou

Rozvod se táhl zhruba rok a dceru jsme měli ve střídavé péči

Bylo jaro a my se vrátili z prodlouženého víkendu v Tatrách. V neděli večer mi ale moje manželka oznámila, že se chce se mnou rozvést. Byl jsem jako opařený, nechápal jsem proč, ale ona si trvala na svém. Abych pravdu řekl, důvod jsem se vlastně nikdy nedozvěděl. Mohl jsem se jen domnívat, že ve hře bude zřejmě jiný chlap.

Žena trvala na tom, abych návrh na rozvod podal já, což jsem taky udělal. Pochopil jsem, že nemá cenu ji k ničemu nutit nebo přemlouvat. Zároveň jsem ale podal i návrh na střídavou péči. Během soudních tahanic, kdy žena chtěla péči výlučnou a alimenty osm tisíc, vyšlo najevo, že se má dnes již bývalá zadlužila. Brala si půjčky, ale nikdy neřekla, za co peníze utratila. Odmítala to vysvětlit i soudkyni, jen zarytě mlčela.

Rozvod se táhl zhruba rok a první dva roky jsme měli dceru Ilonku ve střídavé péči. Žili jsme zatím v jednom bytě, což rozhodně nebylo – mírně řečeno – ideální, a tak jsem začal na konci města stavět domek, abych měl klid a Ilonka získala spokojené zázemí a svůj domov.

Žena „přičuchla“ alkoholu a přestala se o dceru starat

Když jsem se odstěhoval, moje exmanželka začala holdovat alkoholu a její domácností proběhlo hned několik chlapů. Jeden ale zůstal. Postupem času jsem se začal doslýchat, že je to poměrně známá hospodská figurka. Moje bývalá se s ním samozřejmě seznámila právě v putyce, která začala být místem, kde trávila pomalu víc času než doma.

Do té doby jsem jen tušil, že to s péčí o dcery a domácnost nebude zrovna růžové, ale k mému zděšení se mi začala Ilonka zmiňovat, že mívá hlad, že máma nevaří a ani nenakupuje. Zvažoval jsem, jaké kroky budu muset podniknout, když mi jednou večer kolem desáté zazvonil telefon. „Tati, jsem nemocná, ležím doma a nevím, kde je máma. Je pryč už od odpoledne a dneska jsem ještě pořádně nejedla.“ Sedl jsem do auta začal objíždět plzeňské putyky. V jedné z nich seděla moje bývalá žena i se svým chlapem. Neváhal jsem ani minutu, skočil jsem do auta a jel jsem na policii.

„Za všechno můžeš ty!“

Pak už měly události rychlý spád. Policisté dali ženě dýchnout a zavolali OSPOD – Orgán sociálně právní ochrany dětí. „Buďto si holčičku vezmete hned vy nebo ji odvezeme do Klokánku,“ sdělily mi sociální pracovnice. Nebylo samozřejmě o čem přemýšlet. Takže ještě ten večer byla Ilonka mojí bývalé manželce odebrána a na místě a ještě v pyžámku ji předali mně.

Snad nejhorší na celé téhle situaci byl fakt, že má bývalá manželka hodila vinu na dcerku. Napsala jí naprosto příšernou esemesku, že už ji nechce nikdy vidět, a to ani o víkendech. „Tohle jsem od tebe nečekala! Tys mně ublížila,“ napsala jí. První tři měsíce o ni skutečně neprojevila sebemenší zájem. Nezavolala jí, ani nenapsala.

Dodnes si říkám, co to musí udělat s duší osmiletého dítěte, když se k němu takhle zachová vlastní máma!

Advokát mi poradil dobře

Situace se začala trochu uklidňovat před Vánocemi. To si ji vzala poprvé. I když mi trochu skřípal písek mezi zuby, věděl jsem, že dítě potřebuje svoji mámu, a tak jsem dceři kontaktu s exmanželkou nikdy nebránil, a pokud bude vše v pořádku, ani bránit nebudu. Je důležité, aby měla oba rodiče.

V současné době k ní tedy chodí Ilonka jednou za čtrnáct dní. Jsem ale pořád ostražitý a snažím se dávat pozor na to, aby zase nedocházelo k excesům.

První muž mé bývalé si po mém vzoru zažádal taky o střídavou péči, ale od dubna má svoji dceru už v péči výlučné, protože ani ona už nechce být dál se svou matkou. Chodí k ní jen tehdy, když je u ní Ilonka. A já jsem tak klidnější, že díky starší nevlastní dceři je o tu moji malou u „bejvalky“ podstatně lépe postaráno.

Spousta lidí se mě ptá, co bych poradil tátům, kteří se ocitli v podobné situaci jako já, ale na to asi neexistuje univerzální odpověď. Každá ta situace je trochu jiná, člověk se do ní dostane většinou naprosto nepřipravený. I já byl zaskočený, většinou totiž nemáte na rozhodování moc času. Jednal jsem spíš instinktivně, řídil jsem se srdcem, láskou k dceři.

Vzpomínám si, že už mi kdysi říkal můj advokát: „Pravděpodobně to dopadne tak, že dceru budete mít nakonec u sebe.“ A měl pravdu. To, že táta má ve výlučné péči svoje dítě, už dávno není výjimkou. Díky svému příběhu znám další otce, kteří se o své dítko starají sami.

Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »