Nechala se dva roky vydržovat a užívala si luxus, jenže po rozchodu skončila bez koruny na dlažbě. Z lítosti jsem ji vzala k sobě do garsonky, čímž mi začalo naprosté peklo plné nepořádku, drze vynucované péče a hledání nového sponzora.
Slzy, kufry plné luxusu a útek do garsonky
Zvedla jsem telefon a uslyšela vzlyky tak silné, že kdybych na displeji neviděla, kdo volá, sotva bych ji poznala. Ivana brečela, že se právě rozešla se svým přítelem a neví, co bude dál. Naléhala, abych za ní přišla. Ivana byla jen známá, nepatřila mezi okruh mých dobrých kamarádek, ale nakonec jsem svolila.
Otevřela mi s krabicí papírových kapesníčků a sklenicí vína. „Nechal mě, umíš si to představit?“ plakala. Z bytu měla zmizet dřív, než se Robert vrátí ze Švýcarska. S mámou nemluvila, sestra žila v Kanadě a otec se na ni vykašlal.
Když jsem jí naznačila, aby poprosila o azyl kamarádky, tvrdila, že na ně neměla štěstí. „Ivano! Na mě zapomeň! Já se mačkám v garsonce, která je tak malá, že i kocour vypadá nespokojeně,“ bránila jsem se.
Dva roky se nechala chlapem vydržovat, cestovala a nakupovala v nejdražších buticích. Nakonec se rozbrečela a já povolila: „Tak dobře. Jedeme ke mně. Ale budeš si muset rychle něco najít.“ „Děkuju, jsi zlatíčko! Jasně, něco si najdu, jen ať už jsme odtud pryč,“ řekla, hodila na podlahu posmrkaný kapesník a naschvál vylila na koberec zbytek vína.
Z nevěřící pohledu jsem koukala na hromadu bot a kabelek: „Tady tuhle kabelku mi přivezl Robert z Milána a tady tu až z Miami!“ „Prosím, nechci tady strávit celou noc! Sbal si jen něco a zbytek vyzvedneme zítra,“ skočila jsem jí do řeči.
Neplacený hotel a nový lov
Spát jsme šly až po druhé ráno. Ona do mé postele, já na rozkládací gauč. Chrápala hlasitěji než kterýkoli chlap. Druhý den strávila v mé posteli s lahví mého vína a pytlíkem chipsů.
„Robert mi dneska poslal hnusnou esemesku,“ vzlykala. „Ptal se, jestli už jsem vypadla z bytu, protože chce objednat uklízečku. Vyhazuje mě jako nějaké smetí!“ Když jsem se zeptala, co pro něj udělala ona, vyhrkla: „Stála jsem při něm! Byla jsem mu věrná, i když příležitostí jsem měla dost!“
Když jsem poznamenala, že jejich vztah byl spíš dohoda, hystericky vykřikla: „Co to plácáš?! Hrozně moc jsme se milovali, dokud mezi nás nevstoupila ta fiflena!“
Večer v hospodě s mými kolegyněmi, kam se sama pozvala, nikoho nepustila ke slovu. Druhý den si Ivana brousila nehty pilníkem, dřez byl plný špinavého nádobí a moje garsonka vypadala jako skladiště.
„Jen mi neříkej, že jsi zase celý den strávila v pyžamu,“ řekla jsem. „A co bych jako měla dělat?“ odvětila. Byla bez koruny, takže jsem ji musela ještě živit. Po mém nátlaku se vystrojila a vyrazila „na lov“.
Za tři dny před domem zastavil teréňák se stárnoucím frajerem. „Potkala jsem fantastického chlapa!“ vykřikla. „Hugo je majitelem dvou hotelů! Za chvíli mi bude zobat z ruky!“
Za tři týdny se k němu odstěhovala. Po pár měsících jsem ji potkala na parkovišti u hypermarketu, kde se hlasitě hádala s jiným chlapem, který jí nadával do hus. Ivana dělala, že mě nezná. Bylo mi jí líto – je jí sedmadvacet, ale co s ní bude, až její krása vyprchá?
Klára, 29 let
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
