Po bolestném rozvodu a letech na mateřské jsem si našla skvělou práci na privátní klinice, kde jsem se okamžitě zamilovala do přitažlivého zástupce primáře. Touha po jeho přízni mě přiměla shodit neuvěřitelných 35 kilo a zcela změnit vizáž. Až nečekané noční překvapení mi ale otevřelo oči a ukázalo, jakou nehoráznou roli jsem v jeho životě vlastně hrdě hrála.
Touha po lásce a boj s nadváhou
Po bolestném rozvodu a šest let dlouhé mateřské dovolené jsem před dvěma lety nastoupila opět do práce. V té době jsem děkovala bohu, že jsem si během mateřské vždy našla chvilku, abych si udržovala přehled ve svém oboru a občas chodila vypomáhat, když měli v porodnici krizi. Jsem vystudovaná porodní asistentka, svou profesi mám moc ráda, ale nyní ji bohužel dělat nemůžu. Práci na směny bych si jako rozvedená máma se dvěma dětmi nemohla dovolit. Nicméně ve zdravotnictví jsem zůstala, slušně placené zaměstnání jsem díky přehledu v oboru a praxi našla během jediného týdne! A během dalšího jsem se také naprosto bláznivě, naivně a beznadějně zamilovala. Jenže to mělo háček…
Zatímco on byl úspěšný a přitažlivý lékař, zástupce šéfa soukromé kliniky, na kterou mě přijímal, já byla neatraktivní, rozvedená mamina s pětatřiceti kilogramy sádla na rozdávání. O vosím pasu a ženských oblinách, které jsem mívala, se mi mohlo jen zdát. Ostatně můj bývalý muž byl také lékař a sbalil mě jako osmnáctiletou „žákyňku“ v nemocnici, kde jsem byla na praxi – ale to už je dávno.
Nová práce i nová láska pro mě byly ohromným impulzem k tomu, abych konečně shodila kila, která jsem nabrala při dětech. Asi si umíte představit, jak vypadá sto šedesát pět centimetrů vysoká ženská vážící devadesát pět kilo. Koneckonců mi to velmi taktně naznačila i vrchní sestra, má přímá nadřízená. Pracuju v privátním zařízení, které navštěvují převážně movití klienti, a velmi se u nás dbá nejen na kvalitu služeb, ale i na vystupování a vzhled.
„Sašo, mám tu na vás samé skvělé reference, ani nevíte, jak jsem šťastná, že mi sem šéf vzal zkušenou ženskou, a ne holčinu po škole. Jen… ehm… Sašenko, nepřemýšlela jste nad tím, že byste si střihla nějakou rozumnou dietku? Vím, že je to hodně osobní, ale tady se na vzhled hodně dá. Pojďte, ukážu vám pár jmen, kdo k nám všechno chodí, a pochopíte,“ řekla mi trochu ostýchavě vrchní. V tu chvíli mi bylo jasné, že se do toho opřu. Už taky mockrát jsem se odhodlávala, ale nikdy jsem neměla dostatečnou motivaci, abych vydržela. Teď ji mám!
Milenecká past a noční odhalení
Nebudu zastírat, že mi v hubnutí pomáhal nejen profesionálem sestavený jídelníček a pohyb, ale také prášky, které mi předepsala jedna lékařka z kliniky. Trvalo mi přesně jedenáct měsíců, než jsem svých pětatřicet kilogramů špeků shodila. V poslední třetině mého horečného hubnutí se mi podařilo nemožné. Zbyšek, moje tajná láska, si mě nenápadně odvezl z firemního večírku domů. Po noci u něj jsem se ocitla mimo realitu, byla jsem, jak se říká, opilá láskou. Zpětně vím, že jsem se vůči Zbyškovi chovala jako ovečka. Nechávala jsem se vodit na provázku, kam on chtěl. Například si nepřál, aby se o našem mileneckém vztahu dověděli v práci, chápala jsem to a akceptovala. Nechtěl také, aby o nás věděla jeho nebo má rodina, a dokonce ani přátelé, odmítal si se mnou kamkoli vyrazit. Když jsem šla k němu, musela jsem se plížit jako duch a dodržovat jistá „bezpečnostní“ pravidla. Tehdy jsem bohužel nechápala, že mě Zbyšek jen obratně využívá. A tak jsem ztratila nejen kila, ale také lidskou důstojnost.
Uplynulo několik měsíců a já jsem své lásce poskytovala nejen sex, ale také kompletní služby hospodyně. Když si na to vzpomenu, nechápu, jak jsem mohla být tak neuvěřitelně hloupá! V polední pauze jsem letěla do jeho bytu, bydlel pět minut od práce. Uvařila jsem mu večeři, naplnila pračku, poskládala prádlo a podobně. Někdy přišel také a stihli jsme i „rychlovku“, on po milování odešel s kolegy na oběd a já dožehlila košile. Podobně probíhaly i víkendy, kdy měl děti můj exmanžel nebo je hlídala babička. Nikdy se nekonalo žádné kino, divadlo, restaurace nebo kavárna. Měla jsem dvě domácnosti, práci na plný úvazek, málo času na děti a pomalu mi začalo docházet, že náš vztah rozhodně nejde nazvat partnerský.
V plné síle mi to došlo ve chvíli, kdy mi pár dní před Vánocemi zavolal do ordinace a řekl: „Kočko, stav se přes oběd u mě, v lednici je panenka, tak ji prosím nalož a poklid mi obývák. A když stihneš umýt i koupelnu, budeš zlatíčko! Večer se staví máti a já bohužel nestíhám.“
Zbyšek v té chvíli dobře věděl, že dobírám antibiotika, děti jsou nemocné a hlídá je mamka, která je měsíc po operaci kolene. Já naštvaná, vždyť mu dělám jen hospodyni a matraci, došlo mi najednou a rozbrečela jsem se.
„Sašo, co se stalo? Něco s dětma nebo s maminkou?“ ozvalo se mi za zády. Otočila jsem se a za mnou stála naše akurátní vrchní… Nevím, co mě to napadlo, ale já se té přísné dámě se vším svěřila.
„A víte, Sašo, že jsem si to myslela? Bohužel vám musím říct, že nejste první a asi nebudete ani poslední. Pan doktor je skvělý profesionál, ale mizerný člověk. Víc vám vyprávět nebudu, nerada se pletu lidem do životů. Vy jste rozumná ženská, udělejte dobré rozhodnutí,“ řekla, poplácala mě po rameni a podala papírové kapesníky.
Nové sebevědomí a sladká odplata
Ke Zbyškovi jsem stejně nakonec zašla, poklidila jsem, připravila jídlo na večer a doma pak přemýšlela. Když děti usnuly, začal mě hryzat divný pocit a na jeho základě jsem udělala něco, co mi nebylo vlastní. Poprosila jsem sousedku, aby pohlídala spící děti, popadla kus čerstvé bábovky jako „překvapení“ a rozjela se ke Zbyškovi. Překvapení to rozhodně bylo; pro mě, pro Zbyška i pro Klaudii, naši novou recepční. Ta na mě zírala, zabalená do osušky, kterou jsem odpoledne vyžehlila. Sice jsem zazvonila, ale záhy si otevřela vlastními klíči.
Zmohla jsem se jen na: „Zbyšku?“ Dvacetileté Klaudii byla celá situace velmi trapná, rychle se oblékla a beze slova vyklouzla z bytu. Zbyšek dlouho mlčel a koukal do prázdna, nereagoval ani na mé otázky, evidentně přemýšlel, co říct, aby ho situace co nejméně poškodila.
„Tohle se ti nepovedlo, Sašo. Asi tě to přiblblé hubnutí připravilo nejen o špeky, ale i o šedou kůru mozkovou. Myslíš, že je vhodné chodit v podstatě k cizímu člověku bez pozvání?“ řekl a já jsem kupodivu zachovala chladnou hlavu.
„Fajn, nech si tedy své klíče, už je nebudu potřebovat, a já si nechám svou prázdnou hlavu. A vlastně díky, jako hubená a blbá si za tě najdu náhradu během pár týdnů – prý takové holky u chlapů frčí,“ vyštěkla jsem první hloupost, která mi přišla na jazyk, mrskla klíči i bábovkou a zabouchla dveře.
Cestou domů jsem bulela jak želva. Ale dobře mi tak, řekla jsem si a po víkendu požádala o přeložení do nově otevřené kliniky o pár stanic metrem dál. Vrchní jsem nemusela nic vysvětlovat, jen se usmála: „Sašo, udělala jste dobře. Doufám, že si to ten holomek za rámeček nedal. Někdy paradoxně bývají špatné zkušenosti ty nejcennější! Jste teď úplně jiná ženská, než když jste nastupovala – teď už o vás nemám vůbec strach!“
V nové pobočce jsem byla jen tři měsíce a pak jsem se vrátila zpět. Zbyšek z kliniky totiž odešel. Ve svém novém objevu, dvacetileté Klaudince, se hodně spletl. Slečna byla z úplně jiného těsta než já. V práci mu udělala několik hysterických scén, takže před ní nakonec doslova utekl. I já nyní tak trochu utíkám, ale velmi příjemně. Od doby, kdy jsem shodila poporodní kila, začala oblékat uniformu velikosti třicet osm a narovnala si pokroucené sebevědomí, nemám nouzi o zájemce k seznámení. Po svých zkušenostech si ale teď budu mnohem lépe vybírat, komu dám své srdce.
Saša, 37 let
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
