S manželem jsme skoro čtyřicet let a vždy jsem mu jeho sportovní víkendy dopřávala. Až na oslavě mých narozenin vyšlo najevo, co s kamarády celé roky opravdu dělali.
Skoro čtyřicet let spolu
S manželem jsme spolu skoro čtyřicet let. Žijeme spokojeně, s dětmi vycházíme a nic podstatného nám nechybí. Život jsme sice neměli snadný, ale upřímně – kdo ho snadný má?
Přes deset let jsme stavěli dům a peněz nikdy nebylo nazbyt. Do toho jsme vychovávali tři syny. Prostřední Aleš je po vážné nehodě upoutaný na invalidní vozík, a tak jsme po jeho úrazu celý dům kompletně upravili, aby byl bezbariérový.
Paradoxně je dnes Aleš nejúspěšnější z celé rodiny. Jako jediný má dva vysokoškolské tituly a je velmi uznávaným odborníkem ve svém oboru. Celé roky jsem byla přesvědčená, že houževnatost, pracovitost a buldočí povahu zdědil po svém otci.
Nedávno jsem ale zjistila, že můj muž zase takový dříč není. Když má možnost, velmi rád si pořádně a dlouho zalenoší.
Na jeho obhajobu musím říct, že jsem jeho sportovní víkendy vždy respektovala. Karel byl od základní školy nadaný sportovec. Šlo mu prakticky všechno, na co sáhl, a nějakou dobu to dokonce vypadalo, že ho sport bude živit. Pak ale přišla rodina, děti a povinnosti.
Na kole jezdil celý život dokonce i do práce. Když se zadařilo, vyrazil v zimě na běžky. Třikrát, někdy i čtyřikrát do roka odjížděl na víkend s nejlepším kamarádem Láďou, občas se k nim přidali ještě další dva kamarádi. Já jsem mu takové povyražení dopřála. Někdy jsem sice trochu „brblala“, ale respektovala jsem, že sport je jeho koníček a životní láska.
Tajemství prasklo na narozeninách
Pravda vyšla najevo na oslavě mých narozenin. Láďa byl ve skvělé náladě a celý večer nás bavil nejrůznějšími historkami. Pak z něj najednou vypadlo:
„Květuško, to nevymyslíš, jak tenkrát probíhaly ty naše sportovní víkendy… Přijeli jsme do penzionu, kola jsme ani nesundali z auta, skočili jsme pod peřinu, zapnuli telku a celý víkend nevylezli z pokoje. Kdo ví, co si o nás majitelé mysleli.“
Okamžitě jsem si všimla, jak se na něj manžel divoce mračí a vrtí hlavou. Jenže už bylo všechno venku. Samozřejmě jsem chtěla vědět víc. Otevřela jsem další láhev vína, dolila prázdné sklenice a Karel jen rezignovaně mávl rukou.
Láďa pokračoval ve vyprávění a můj muž ho občas v něčem opravil. Brzy vyšlo najevo, co celé ty roky skutečně prováděli.
„To víte, holky, nesmíte se na nás zlobit. Oba jsme stavěli barák – ráno do práce, po práci na stavbu, pak zahrada, děti, tu se rozbilo auto, tu míchačka, tu byla potřeba napsat s mladým úkol. Potřebovali jsme holt občas oraz. No a těžko jsme mohli doma říct, že se jedeme na víkend povalovat na hotel…“
Když se ohlédnu zpátky, musím uznat, že jejich historky vlastně dávaly smysl. Po pracovním týdnu, stavbě domu, péči o zahradu a dětech byli oba unavení. Jenže já jsem celou dobu věřila, že manžel odjíždí sportovat.
Kola zůstávala v autě
Ve skutečnosti mu nedělal dobře sport, ale plná penze v penzionu a pohodlný gauč. Upracovaní „chlapci“ celý víkend prospali. Spánek přerušovaly pouze přestávky na jídlo a na sport – ovšem ne na aktivní.
Pánové se zkrátka celý den povalovali v posteli, sledovali sportovní přenosy, jedli a zapíjeli to pivem. Kola zůstávala v autě, běžky se zřejmě ani nedostaly z dosahu jejich rukou. Přesto se Karel pokaždé vracel spokojený a veselý. Teď už jsem konečně pochopila proč.
Láďa se naši situaci snažil odlehčit dalším přirovnáním:
„Vždyť vy holky také jezdíte na takové ty relaxační pobyty – jóga, plavání, masáže. A k tomu jíte lupení a povídáte si o chlapech. No a my si prostě představujeme relaxaci jinak. Navíc si myslím, že naše pobyty jsou levnější!“
Já jsem se ale nesmála. Na podobném pobytu jsem byla za celý život jen dvakrát. Pokaždé jsem před odjezdem ještě navařila jídlo do mrazáku a na sobotu zařídila dětem hlídání. Rozhodně jsem tedy neměla pocit, že bych si dopřávala víc odpočinku než můj muž.
Karel se mi omluvil a já mu odpustila. Máme se moc rádi a kvůli několika víkendům se přece nebudeme hádat. Jedno mu ale neodpustím – sport.
S Láďovou ženou jsme se proto domluvily, že pánové dostanou k Vánocům speciální dárek: nordic walking tréninky s osobní trenérkou. Tentokrát už snad kola z auta opravdu sundají.
Květa, 58 let
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
