Chtěly jí jen udělat radost. Dárek v podobě hodinového manžela jí obrátil život naruby

Manžel k narozeninám

Kamarádky se rozhodly dát mi hodně netradiční, ale zato praktický dárek. Jenže se to trochu zvrtlo.

„Holky, nezlobte se. Vím, že jsem vám slibovala oslavu v trochu jiném duchu, ale nesehnala jsem hlídání,“ posté jsem se omlouvala, když jsem v obýváku skládala na konferenční stolek talíře s jednohubkami a misky naplněné mixem oříšků a chipsy. Místo dortu kamarádky skočily pro zákusky, místo koktejlů jsme pily víno a různé nealko.

„Bar to není, tady to bohužel moc nerozjedeme,“ špitala jsem, protože mi za zdí v pokojíčku spala malá dcerka. „To přece nevadí. Aspoň ušetříme a ráno nás nebude bolet hlava,“ usmála se Vanda chlácholivě. Přikývla jsem. „Zvlášť to první umím ocenit.“ Jako každá máma samoživitelka jsem měla hluboko do kapsy.

Holky se po sobě koukly a zaculily se. „Což nás přivádí k dárku, který jsme ti pořídily k narozeninám,“ nechala se slyšet Monika, a když jsem protestovala, že neměly utrácet za blbosti, vzala mi vítr z plachet prohlášením: „Tohle není žádná blbost, ale praktická věc!“

„Vlastně služba,“ opravila Moniku Vanda. Nato mi podaly vizitku se jménem a telefonním číslem. „Jindřich Bednář, hodinový manžel,“ četla jsem s očima navrch hlavy a potichu jsem se zasmála. „Věnovaly jste mi chlapa? Co vás to napadlo? Doufám, že nejde o nějakou sprosťárnu.“

„Neboj, tu si necháme až na Vánoce,“ kontrovala Vanda. „Tenhle člověk má zlaté ručičky, vyměňoval mi doma vodovodní baterie a ventilátor v koupelně, původním povoláním je elektrikář. A jsou na něj samé dobré reference.“

„Napadlo nás, že by se ti tady mohl hodit,“ Monika obkroužila prstem obývák, kde mi nedávno upadla polička ze zdi a málem s sebou vzala i televizi. „Předplatily jsme ti ho, stačí mu zavolat a domluvit se. Opraví ti, co nejvíc hoří.“

Hlavou se mi prohnala zásuvka v předsíni, u které by „hoření“ v dohledné době mohlo doopravdy nastat. A pak by se také hodilo konečně přivrtat knihovnu ke zdi – držela vzpřímeně na dobré slovo, bála jsem se vedle ní i kýchnout.

Holky za mě vydaly poměrně vysokou částku, skoro jsem se vděkem rozbrečela. Mohla jsem z fleku sepsat panu Jindřichovi celý seznam malých oprav, které bylo třeba doma udělat. Akutních ale bylo šest bodů, od nebezpečné zástrčky přes kontrolu poliček až po dvířka od myčky, která držela buď jen úplně otevřená, nebo úplně zavřená.

Úplný opak mého ex-manžela

Domluvili jsme se na páteční dopoledne. Dcerka byla ve školce a já jsem si v práci zařídila volno. Hodinový manžel přišel na minutu přesně, už to se mi líbilo. A když jsem otevřela dveře, zjistila jsem, že se mi líbí nejen jeho dochvilnost. Upravený, od pohledu silný chlap a bedna s nářadím, to je dechberoucí kombinace. Červenala jsem se studem jako rajče, když jsem ho provázela po bytě. Kdovíproč mi záleželo na tom, aby si o mně nemyslel nic špatného – a zanedbané opravy na mě zrovna dobré světlo nevrhaly.

„Jsem tři roky rozvedená a z exmanžela musím páčit i to málo, co má nařízeno soudem,“ sypala jsem ze sebe soukromé informace, snad na svoji obranu. „Jsem ráda, že s dcerou nějak vyžijeme. A co se týče mužských prací, na ty jsem asi málo emancipovaná, zvládnu maximálně zašroubovat žárovku,“ zkoušela jsem zavtipkovat.

Jindřich mi to oplácel, bavili jsme se nenuceně, dokonce jsme i maličko flirtovali. Dal si kafe, ale pivo odmítl. „Jsem tu autem, a navíc v práci nepiju,“ podotkl, což byla příjemná změna. S manželem, který pracoval jako řidič z povolání, jsme se rozvedli i kvůli alkoholu za volantem. Přišel o řidičák, o zaměstnání – a brzy i o moji důvěru, že se dokáže postarat o rodinu.

Zásuvka byla opravená rychlostí blesku, knihovna přišroubovaná, nad oknem v ložnici přibyla garnýž, takže jsem si konečně mohla pověsit záclonu, dveře do komory šly zase dovírat, aniž by skřípaly, a dvířka myčky držela i pootevřená.

„Teď už jen ten poslední bod na seznamu,“ podrbal se Jindřich na zátylku, zatímco se koukal do mobilu, aby si připomněl moji esemesku. „Než se do toho pustím، radši se ještě zeptám، jestli doopravdy můžu…“ „Proč byste nemohl?“ nechápala jsem، co je na kontrole poliček tak choulostivého.

„Dobrá، ale ne že od vás dostanu facku!“ řekl، a než jsem stačila zareagovat، popadl mě a vlepil mi pusu. Ztratila jsem dech، zatímco Jindřich s pohledem upřeným do mých očí zahlásil: „Za mě to vypadá، že polibek je víc než v pořádku.“

Překlep způsobil vše, co následovalo

Zůstala jsem na něj němě zírat a on se rozesmál. „Já se ptal، jestli mi to dovolíte! Psala jste mi přece، že mám zkontrolovat ‚polibek‘!“ Ukázalo se، že jsem v esemesce udělala chybu. Překlepla jsem se ve slově „poliček“ a místo Č napsala B. Nevím، jak se to mohlo stát، možná zaúřadovala automatická oprava، které jsem si nevšimla، a zprávu takhle odeslala.

„Samozřejmě ale zkontroluju i ty poličky. Pusa byla v ceně…,“ zaculil se Jindřich، když jsme si to vyjasnili، nato se však rychle uklidnil a už s mnohem menší kuráží dodal: „Totiž, vlastně byla k nezaplacení, naprosto fantastická.“

Ten den jsme si líbání nezopakovali، ale během roku, který od té doby uplynul, jsme ho dovedli k naprosté dokonalosti. Doma mi teď už všechno funguje – odpady, světla a taky vztah s nejlepším chlapem na světě.

Tak co mi kamarádky vymyslí letos?

*„Takhle jsme to zrovna nemyslely, když jsme ti k narozeninám dávaly manžela,“ smějí se kamarádky a já ve stejném duchu odpovídám، že s Jindřichem zatím nejsme manželé. Avšak co není, může brzy být. Oba jsme od prvního okamžiku cítili, že nás to k sobě táhne.

Ostatně jenom díky tomuhle vzájemnému pnutí se Jindřich tenkrát odvážil a nad mým překlepem nemávnul rukou, ale přetavil ho v akci, která mi vyrazila dech. Od té doby naše láska jenom roste a vřelý vztah si přítel vybudoval i s mojí dcerkou, takže nám nic nestojí v cestě, abychom se posunuli dál a utvořili pravou rodinu.

Navíc se opět blíží moje narozeniny, tentokrát budou půlkulaté, a jak se zdá, dostanu k nim něco obrovského. „Bože, co jste si na mě vymyslely letos, vy divošky?“ ptala jsem se kamarádek، když mě na to dechberoucí překvapení chtěly připravit. „My? Proč my?“ mrkaly na sebe. *„My jsme v tom nevinně,“ hihňaly se, zatímco si Vanda snad podvědomě sahala na levý prsteníček.

A tak předpokládám, že se holky spřáhly s Jindřichem i tentokrát, ovšem ne proto, aby mi zaplatily jeho služby domácího kutila. Pokud mám ale špatný odhad a nebude v tom zásnubní prstýnek, s jehož výběrem mu poradily, zklamaná určitě nebudu. Z vlastní zkušenosti vím, že ať už na mě tahle parta vyrukuje s čímkoli, bude to jenom dobrá věc.

Mám totiž ty nejlepší kamarádky pod sluncem – a taky toho nejskvělejšího „kontrolora polibků“, který v krátké chvíli opravil nejen můj starý byt, ale i moje rozvodem zlomené srdce.