Našla jsem v jeho mobilu zprávu od kamarádky. Její drsnou hru jsem prokoukla

Podezřelý návrat ze školního srazu

Podívala jsem se na hodinky, bylo půl druhé v noci a manžel nikde. Neměl ve zvyku ponocovat, pokud nešlo o nějakou zvláštní příležitost. Ten večer se ale odebíral na sraz střední školy opravdu nerad a jen proto, že ho přemluvil jeho dobrý kamarád Mirek, se kterým tehdy seděl v lavici.

„Já tyhle srazy z duše nenávidím. K čemu nám je ukazovat si fotky dětí, prořídlé vlasy a narostlá břicha?“ zoufal si před odchodem.

„Jen jdi, zavzpomínáte si a pobavíš se,“ podávala jsem mu vesele šálu a sama se těšila na to, že si zařídím večer pro sebe, protože naše Eliška přespávala u sousedčiny stejně staré dcerky.

Ten moment, kdy jsem si uvědomila, že vedle mě Hynek neleží, mě ale v noci úplně probral ze spánku. Pohltila mě směsice strachu, že se mu mohlo něco stát, a vzteku, že mi nedal ani vědět. Třeba se dobře baví a ani ho nenapadne napsat zprávu manželce. Vzala jsem do ruky telefon, ale vlastní hrdost mě zarazila. Přeci ho nebudu nahánět! A kdyby se mu nedej bože něco hrozného stalo, také mi nezvedne telefon a neoznámí mi: „Miláčku, přejelo mě auto.“

A tak jsem se převalovala v posteli z boku na bok, snažila se usnout a sledovala hodinky. Byly asi tři ráno, když jsem konečně zaslechla klíče. Ucítila jsem úlevu, jenže hned nato jsem se musela držet, abych na Hynka naštvaně nevyběhla. Vzhledem k tomu, že se rychle umyl a potichu zalehl vedle mě, nechala jsem to být. Ráno je moudřejší večera.

Probudila jsem se docela vyspalá a nechala si od Hynka vyprávět, jaké to bylo. Přišlo nakonec jenom pár lidí, prý staré dobré jádro, a všichni si skvěle popovídali. Hynek však několikrát zmínil bývalou spolužačku Irmu. Zdůrazňoval, že by mi byla moc sympatická. Ženská intuice mi ovšem napovídala spíše pravý opak. Zvlášť když se manžel o Irmě zmiňoval podezřele často. Irma pracuje jako dětská psycholožka a je rozvedená. V duchu jsem se ptala, jak asi na rozvod z psychologického hlediska připravila svoje děti. Nakonec vyšlo najevo, že Hynek přijel domů tak pozdě, protože jeli taxíkem nejprve k Irmě domů, respektive před její krásný velký dům.

Drsná hra o mého manžela

Vůbec se mi to nezamlouvalo, ale jako tolerantní žena jsem ani nehnula brvou. Proč dělat z komára velblouda? Jeden nevinný školní sraz a setkání s bývalou krasavicí třídy, jak se o ní Hynek vyjádřil, mě nerozhodí. Ovšem to jsem ještě netušila, že ti dva se neviděli naposledy.

Zřejmě si tak padli do noty, že pro sebe chtěli udělat různé laskavosti. Hynek Irmu doporučil svému šéfovi, který měl problémového synka. Irma zase nevymyslela nic lepšího, než že si na rekonstrukci staré zahrady najme právě firmu, kde pracoval Hynek jako zahradní architekt. Několikrát se tedy pracovně sešli a já nemohla nepostřehnout, že Hynek zkouší na naši dceru nějaké nové psychologické fígle, zjevně poučen svou staronovou známou. Naše Eliška přicházela do puberty a občas to s ní bylo těžké, ale já zastávala názor, že bychom ji měli nechat být. Hynkovy pokusy o promlouvání dceři do duše byly dost mimo mísu.

Nastal čas, abych tu jeho kamarádku poznala a udělala si o ní obrázek sama. Manžel mě tedy vzal na jednu z těch schůzek s sebou. Doufala jsem, že pak bude klid, ale bohužel jsem se spletla. Irma byla krásná, charismatická žena s vřelým úsměvem a po celou dobu našeho setkání v kavárně mi dávala neustále najevo, jak moc ji zajímám. Chválila mi šaty, výběr čaje a téměř každý můj názor. Zdůrazňovala Hynkovi, jak úžasnou má ženu, a on samozřejmě souhlasil. Jenomže já si nemohla pomoct a něco mi na té Irmě pořád nehrálo. Mohla na Hynkovi oči nechat a on si toho zjevně ani nevšiml.

„Asi jsem zapšklá, žárlivá baba bez špetky sebevědomí, jinak si to neumím vysvětlit,“ svěřila jsem se kamarádce.

„Dej na svůj instinkt. Jestli jí nevěříš, měj oči otevřené. Nezapomeň, jak mojí sestře odloudila manžela sousedka. A to ty dvě spolu chodily tajně kouřit na dvůr, venčily psy a svěřovaly si tajemství,“ varovala mě kamarádka.

„Kam bych se dostala, kdybych si měla pořád hlídat muže? To oni by si nás snad měli předcházet. Někdy mi ty vztahy připadají tak nespravedlivé,“ posteskla jsem si.

„Máš pravdu, ale já bych se na tvém místě o tu Irmu raději zajímala,“ poradila mi.

A tak jsem se tedy zajímala o to, jak pokračuje rekonstrukce zahrady, a předstírala, že mám ohromnou radost z jezírka, které si chtěla nechat na jaře vybudovat. Irmu jsem pozvala i k nám, aby jí bylo jasné, kam Hynek patří a jak milý domov umím vytvořit. Ona nás pak na oplátku pozvala k sobě, ale všechno se mi to zdálo strojené. Nechtěla jsem Hynkovi dělat žárlivé scény, ale tušila jsem, že pokud nic nepodniknu, můžu o svého manžela přijít. Jednou jsem nevydržela a naznačila Hynkovi, že trošičku žárlím. Zeptala jsem se ho, jak by bylo jemu, kdybych se začala stýkat s dávným kamarádem. On mi ale vysvětlil, že mezi nimi opravdu o nic nejde a mé obavy nechápe.

Pravda odhalená v altánu

Nechtěla jsem se s Hynkem hádat. Pokud to myslí upřímně a nepovažuje Irmu za objekt touhy, mohla bych být v klidu. Ale co Irma? Pro ni je můj muž také jen kamarád? Zůstala jsem dál ve střehu a odpovědi na svou otázku jsem se brzy dočkala.

Jednou večer mi Hynek zavolal, že se zdržel u Irmy na zahradě. Prý je na tom špatně. Její bývalý manžel se rozhodl prodat dům, kde bydlela i s dětmi, a rozdělit si peníze. Irma se úplně sesypala, ten dům se zahradou moc milovala. Bylo mi jí samozřejmě líto, ale vůbec se mi nelíbilo, že si vybrala zrovna Hynkovo rameno k oplakání. Copak nemá jiné kamarády nebo rodinu?

Manžel naštěstí nepřijel moc pozdě a tvářil se opravdu nevinně. Usoudila jsem, že mi nic netají. Ale přesto jsem se snížila k něčemu tak hloupému, jako je kontrola zpráv v jeho telefonu. Nic nepříjemného jsem naštěstí nenašla, až na poslední nepřečtenou textovou zprávu: „Ani nevíš, jak jsem šťastná, že jsem tě znovu potkala.“

Roztřesenou rukou jsem zprávu smazala a šla zpátky do postele. Celou noc jsem nespala a přemýšlela, jak nejlépe se zachovat. Nechtěla jsem udělat chybu. Ale čekat se založenýma rukama, až Irma udělá další krok, se mi nechtělo. K ránu jsem se rozhodla, že se s ní sejdu a promluvíme si. Na rovinu jí povím, co si myslím. Zavolala jsem jí pod záminkou, že potřebuji poradit s naší Eliškou. Pozvala mě na podvečerní čaj, ale až o týden později.

Vešla jsem do zahrady a musela uznat, že to tam je opravdu krásné. Nikde nebylo ani živáčka, jen v altánu jsem zahlédla nějaký pohyb a zamířila přímo tam. Pak jsem ale zaslechla Hynkův hlas. Přikradla jsem se blíž a uviděla je dva v objetí. Srdce se mi zastavilo. Konečně se od ní odtáhl a ona mu dala krátký polibek! Chtělo se mi vykřiknout, chytit ji za vlasy a odtrhnout od mého muže. Jenže jsem se nemohla hýbat a na chodníku za stromy mě nemohli vidět. To mě schválně pozvala k sobě, abych se o nich dozvěděla?

Odolala jsem nutkání vyběhnout za nimi a přikradla se ještě blíž, abych je slyšela. Ještěže jsem to udělala a neodešla hned naštvaně pryč!

„Jsi úžasná žena, Irmo, ale tohle já nemůžu. A vlastně ani nechci. Jsem s Danou šťastný a nehledám rozptýlení ani nic nového. Myslel jsem, že jsme přátelé, ale asi jsem to celé špatně pochopil,“ vysvětloval té proradné bestii můj milovaný muž a mně se srdce zase konečně roztlouklo.

„Já tě ale miluju už od naší první pusy v sedmnácti. Myslím si, že my dva prostě patříme k sobě, ale nechci ti rozvracet rodinu,“ pravila ta mrcha a stále se lepila k hrudníku mého manžela. Ten ji od sebe jemně odstrčil.

„Asi bychom se už neměli vídat, pokud je to tak. Promiň, je mi to líto,“ zněl nekompromisně a já ho za to tak milovala, až se mi chtělo plakat.

Když po chvíli odešel, objevila jsem se na scéně já. Omlouvala jsem se za zpoždění a vypila si s Irmou čaj. Pěkně jsem si její rozpoložení vychutnala, jen co je pravda. Bylo jasné, že to představení zinscenovala pro mě. Nakonec jsem se už po půlhodině omluvila, že spěchám ještě pryč. Ti dva se už nesešli a já se Hynka nikdy nezeptala proč.

Dana, 42 let

Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »