Plavání pro malé děti mi připadalo zbytečné. Pak můj dvouletý vnuk spadl do bazénu

Dvouletý Tobík si hrál na zahradě, zatímco jeho babička telefonovala. Stačila krátká chvíle nepozornosti a chlapec se ocitl ve vodě. To, co následovalo, Aneta dodnes nedokáže dostat z hlavy.

Babička plave se svým  vnukem Babička plave se svým vnukem Zdroj: Canva

Kurz plavání mi připadal zbytečný

Když se ta nemilá příhoda stala, byly našemu Tobíkovi teprve dva roky. Dodnes se mi o ní zdává a stále si ji vyčítám. Od onoho dne také vnukovi platím kurz plavání. Lekce nejsou levné, což jsem dceři dříve často předhazovala.

Plavání s tak malým dítětem mi připadalo jako vyhazování peněz. Dceři jsem opakovaně říkala: „Proč si radši za ty peníze nepostavíte na zahradě bazén? Využili byste ho všichni tři. Takhle se chodíš s malým cachtat s cizími lidmi do bazénu, ještě bude nemocný a ty chytneš nějaké kvasinky!“

Nedivím se, že na mě byla občas naštvaná. Obě jsme prudší povahy, rychleji mluvíme, než přemýšlíme. Naštěstí také rychle odpouštíme. Jenže potom se mi stala věc, která by měla mnohem horší následky, kdyby nedopadla dobře. Dcera by mi ji nikdy neodpustila – a já bych se jí vůbec nemohla divit.

Byl krásný červnový víkend a já měla vnoučka na hlídání. Můj muž mu na zahradě připravil pěkné zastíněné pískoviště, kde si malý moc rád hrál. Pískoviště máme z boku domu a za domem je malý, ale hlubší bazén. Právě kvůli Tobíkovi jsme se chystali kolem něj postavit plůtek. Ne že by byl neposlušný, ale jistota je jistota.

Bohužel se plot ještě nestihl postavit.

Stačila krátká chvíle u telefonu

Byla jsem s malým na písku, když mi zazvonil mobil. Volala moje matka, která mě dokáže často vytočit do běla. I tentokrát se jí to podařilo. Nechala jsem se rozhovorem unést a nevšimla si, že Tobík odběhl.

Vítr mu odvál balonek, který jsme spolu ráno nafoukli. Balonek plul na vodní hladině a vnuk se pro něj pravděpodobně natahoval. Spadl do bazénu. Na sobě měl tričko a tepláky, ale naštěstí byl bosý – bylo teplo. S botami na nohách by bylo všechno ještě komplikovanější.

Telefonovala jsem asi půl minuty, než jsem zjistila, že je Tobík pryč. Okamžitě jsem běžela k bazénu. Myslím, že mě v tu chvíli vedly spíš nohy a intuice než mozek.

Doběhla jsem právě ve chvíli, kdy se vnukovy ruce chytily okraje. Zpod hladiny vykoukla jeho hlavička a malý se snažil vylézt ven. Neplakal ani nekuckal. Vylezl dřív, než jsem mu stačila pomoci.

Plakat začal až ve chvíli, kdy si mě všiml. Rozbrečela jsem ho já. Chovala jsem se jako hysterka, třásla jsem s ním a vykřikovala, jestli je v pořádku, až začal natahovat.

Tobík věděl, co má ve vodě dělat

Později mi dcera řekla, že se možná nelekl samotného pádu do vody, ale mojí reakce. Vysvětlila mi, že je na podobnou situaci připravený právě díky kurzu plavání.

„Mami, myslím, že se nelekl toho, že spadl do vody, ale té tvojí reakce. Vždyť jsem ti říkala, že se na plavání běžně potápí,“ řekla mi.

Na kurzu podobné situace běžně trénují hrou. Děti skáčou za rodiči do bazénu, rodič je po skoku otočí čelem ke břehu a motivuje je, aby se chytily okraje a samy vylezly. Lektorka pro děti obvykle připraví vodní hračky, aby měly důvod a motivaci rychle vylézat.

Takových sebezáchranných prvků během plavání trénují celou řadu. Rodičům, natož dětem, zpočátku často vůbec nedochází, že se učí velmi užitečnou dovednost. Děti všechno zvládají formou hry, nejde o žádný dril, ale o zábavu. Lektorka prý pořád říká básničky, zpívá písničky a při každé lekci mají ve vodě jiné hračky a pomůcky. Tobík je podle dcery moc šikovný a vodu naprosto miluje.

Dozvěděla jsem se také, že na kurzu trénují plavání v oblečení. Jednou za čtvrt roku si děti zkoušejí plavat v pyžámku nebo v tričku a kraťasech.

„Pro Tobíka to nebyla první zkušenost, proto ho to nevylekalo!“ vysvětlila mi Andrejka.

Náš Tobík je zkrátka profík. Plot jsme však nechali udělat naprosto okamžitě. Dceři jsem se samozřejmě několikrát omlouvala. Myslím, že dobře ví, že už se mi nikdy nic takového nestane.

Protože mám stále velké výčitky, ale zároveň jsem viděla, jak skvělé je, že vnuk na plavání chodí, rozhodli jsme se s manželem, že mu kurz budeme platit. Dcera je moc ráda. A mě s Tobíkem za pár dní čeká první lekce, kdy budu Andrejku zastupovat. Ta jde na malý chirurgický zákrok a s vnukem nemá kdo na plavání jít.

Jsem moc zvědavá a těším se.

Aneta, 65 let

Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »

Autor:

My píšeme, vy čtete. Pokud chcete zapřáhnout naše klávesnice, posílejte své tipy na info@emimino.cz. více

Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.

eMimino kartička

Témata článku

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...