Celý život jsem věřila, že mám v Lucii nejvěrnější kamarádku, se kterou se známe už od základní školy. Když jsem v nové kavárně náhodou přistihla svého manžela Mirka s mladinkou dívkou, zhroutil se mi svět a hledala jsem útěchu právě u Lucie. Brzy jsem ale zjistila, že celá situace i stíny z naší minulosti jsou mnohem temnější, než jsem si dokázala představit.
Šokující odhalení v kavárně
„Alespoň že mám tebe,“ brečela jsem u kamarádky do polštáře.
„Snad to nebude tak zlé, jak to na první pohled vypadá,“ chlácholila mě Lucie. Nezněla však moc přesvědčivě.
Oceňovala jsem její snahu, ale věděla jsem svoje. Nic se mi nezdálo! Mirek mě podváděl, a nejspíš už pěkně dlouho. Jen já jsem se to klasicky dozvěděla jako úplně poslední. Určitě i Lucie tušila něco o tom, že můj muž má mladou a atraktivní milenku.
„Tys to věděla, že?“ vzlykla jsem.
„No, domýšlela jsem se,“ přiznala po chvíli. „Napadlo mě to, ale nebyla jsem si jistá.“
„Měla jsi mi to říct,“ zaúpěla jsem. „Jsi přece moje nejlepší kamarádka!“
Znala jsem Lucii prakticky od dětství. Seděly jsme v jedné lavici už na základce, pak jsme se dostaly na stejnou střední školu. Bydlely jsme jen pár kroků od sebe v tom samém paneláku, naši rodiče pracovali ve stejném podniku. Bylo nám prostě souzené stát se kamarádkami. Mirek s námi chodil na gymplu do třídy. Vysoký, hezký sportovec se líbil snad všem holkám, dokonce i ty z vyšších tříd na něj dělaly oči.
Ze začátku jsem si myslela, že mu padla do oka Lucka. Byli spolu několikrát v kině a na diskotéce. „Není to nic vážného,“ bagatelizovala vše kamarádka lhostejně, ale její zasněný hlas říkal něco zcela jiného.
Po prázdninách se ale všechno změnilo. Nevím přesně, co se stalo, protože jsme tenkrát trávily celé dva měsíce každá zvlášť. Když jsme se na konci srpna sešly, Lucie mi se smíchem líčila svoje nové milostné úspěchy a o Mirkovi šly klepy, že chodí s Olinou. Po mně začal Mirek pošilhávat až na konci třetího ročníku. O prázdninách jsme spolu začali chodit a po maturitním plese už jsme byli nerozlučná dvojka. Byla to opravdová láska, nic nám ji nemohlo překazit.
Pro formu jsem se jednou Lucie zeptala, zda jí nevadí, že jsme se dali s Mirkem dohromady, když s ním předtím chodila i ona.
„Prosím tě,“ mávla rukou a ubezpečila mě: „To už je prehistorie.“
Uvěřila jsem jí, neviděla jsem důvod, proč bych neměla. Lucka byla vždy velmi atraktivní dívka a chlapi se na ni lepili jako vosy na med. Každou chvíli chodila s někým jiným. Doufala jsem, že si jednou taky najde toho pravého a usadí se, ale nestalo se. Je pořád volná, nezávislá a zřejmě jí to plně vyhovuje. Zatímco já… Až do včerejška jsem si myslela, že mým největším životním úspěchem je rodina. Naše manželství s Mirkem bylo opravdu šťastné, narodily se nám v něm dvě krásné děti. I když jsem neudělala žádnou závratnou profesní kariéru, cítila jsem se naplněná a spokojená. Tedy až do minulého pátku…
Neměla jsem na víkend zrovna žádné plány. Naštěstí zavolala Lucka a přemluvila mě, abych s ní vyrazila do kina.
„Dávají skvělý film, už dávno jsem ho chtěla vidět,“ švitořila. „A před kinem můžeme zajít na kafe do té nové kavárničky vedle na rohu. Mají tam prý vynikající horkou čokoládu,“ lákala mě.
Kino je kino, ale čokoládě jsem nemohla odolat. Jenže jsem měla! Kvůli dopravní zácpě jsem se trochu opozdila, Lucka už čekala uvnitř kavárny. Sotva jsem však vešla, první člověk, kterého jsem uviděla, byl Mirek, můj muž. A neseděl tam sám! S přihlouplým úsměvem dával zrovna na lžičce ochutnat svůj dortík mladičké, sličné dívence, která se do něj přímo vpíjela obdivným pohledem.
Zůstala jsem tam stát jako solný sloup, nemohla jsem od nich odtrhnout oči. Snad bych tam stála dodnes, kdyby pro mě Lucka nepřišla. „Co je, proč nejdeš dál? Sedím tamhle,“ řekla.
Potom se ale podívala, kam to zírám. „Sakra,“ sykla. „Honem, jdeme odtud.“
Skončily jsme u ní doma. Místo kina a čokolády bylo víno a moje zoufalství. Zhroutil se mi celý svět. Můj milovaný choť mě podváděl, a ještě k tomu s dívčinou jen o málo starší než naše dcera.
„Hlavně nedělej žádná uspěchaná rozhodnutí,“ varovala mě Lucie. „Dobře si všechno promysli.“
„Co si tady mám promýšlet, zatraceně?“ rozčilovala jsem se. „Nevěra je prostě nevěra!“
Rozhovor s manželem a pochybnosti
Zůstala jsem u ní na noc. Děti byly na návštěvě u dědy s babičkou, mohla jsem si to dovolit. Mirkovi jsem poslala jen lakonickou esemesku. Ráno jsem se střízlivou hlavou dumala, co mám dělat. Nevěra bolí, to je fakt, ale mám snad naráz škrtnout všechny roky společného života? Zničeně jsem se vrátila domů. Chtěla jsem celou věc probrat klidně, ale emoce ve mně vyvřely jako láva.
„Jak jsi mohl?!“ vykřikla jsem na Mirka, který seděl u stolu jakoby nic a snídal. „Jak jsi mi to mohl udělat?!“ rozplakala jsem se.
„Neplač,“ utěšoval mě Mirek, vystrašený mým výbuchem. „Promluvíme si.“
„Miluješ ji?“ vzlykla jsem.
„Ne, nevím… asi ne,“ řekl hluše. Do očí se mi ale nepodíval. „Byl to jenom úlet…“
„Podvedl jsi mě?“ zpytavě jsem na něj hleděla. Zakroutil hlavou, že ne. „Ale chtěl jsi, že?“
„Není to tak, jak to vypadá,“ těžce vzdychl. „Nic jsem neplánoval, věř mi… Jenže Soňu k nám přeložili, nikoho tady ve městě neznala. Pomohl jsem jí s pronájmem bytu, se stěhováním a tak…,“ zaváhal. „Prostě se s ní dobře povídá, je milá…“
Nevěřila jsem vlastním uším. Je to možné? Můj manžel tady přede mnou vychvaluje přednosti té své děvenky. Čeká snad, že mu zatleskám? To snad ne!
„A vlastně, kde ty ses tam vzala?“ dolehla ke mně najednou jeho otázka.
Automaticky jsem odpověděla: „Byla jsem domluvená s Lucií, chtěly jsme jít na horkou čokoládu a pak do kina.“
„No jasně!“ Mirek si zlostně odfrkl. „Lucie, pořád jenom ta Lucie! Mohl jsem si myslet, že za tím bude ona.“
„Co tím chceš říct?“ nechápala jsem.
„Copak sis nevšimla, že se vždycky pokoušela dostat mezi nás?“ Mirek zatínal vzteky pěsti. „Speciálně tě pozvala zrovna do téhle kavárny, co? Už je mi to jasné. My… setkali jsme se tam totiž už minulý týden.“
„Co mi to tu chceš namluvit? Ty jsi tam přece seděl se svojí milenkou, ne Lucie! Nesvaluj svoji vinu na mou kamarádku,“ rozčílila jsem se.
„Jak moc jsi si jistá, že je to opravdu nejlepší kamarádka?“ zatvářil se vážně Mirek.
Trhla jsem nesouhlasně rameny. Za ty roky, co se známe, mi Lucka už mnohokrát prokázala svoji loajalitu. Vždy když jsem ji potřebovala, byla u mě, podporovala mě, utěšovala. Mohla jsem s ní mluvit úplně o všem. Vždycky měla po ruce ta správná slova. Naprosto jsem jí důvěřovala. Problém teď pro mě byla Mirkova nevěra.
Nakonec jsem vyslovil to, co mě trápilo nejvíc: „Chceš od nás odejít?“
„Ne!“ vyhrkl Mirek okamžitě. Po chvíli ale tiše a zcela bezradně dodal: „Já vlastně ani nevím…“
Chtěla jsem mu udělat šílenou scénu, házet po něm talíře, spakovat mu kufr a vyhodit ho za dveře. Neudělala jsem nic z toho. Neměla jsem sílu.
Večer jsme šli spát každý zvlášť, já do ložnice, Mirek si ustlal v obýváku na sedačce. Nemohla jsem usnout, převracela jsem se na posteli a v hlavě mi hučela Mirkova slova: „Opravdu jsi si jistá, že je to tvoje nejlepší kamarádka?“ Byla jsem přesvědčená, že to tak je, ale přesto mě cosi znepokojovalo. Ráno jsem se Mirka znovu zeptala, co tím myslel.
Odhalení pravé tváře a léčka
„Víš, proč jsme se tehdy s Lucií rozešli?“ podíval se na mě manžel.
Zavrtěla jsem hlavou, nevěděla jsem to.
„Lucie byla žárlivá, šíleně žárlivá. Nemohl jsem udělat ani krok, aniž by se ptala co, kde, kdy, s kým, kam anebo proč. Ta její láska mě přímo dusila. Navíc jsem do ní nebyl zase tak moc zamilovaný. O prázdninách jsem náš vztah ukončil a Lucie to vzala celkem rozumně. Když jsem ale později začal chodit s tebou, snažila se mě znovu polapit. Vykřikoval, že udělala chybu, že jsme si souzení a že mě pořád miluje. Dal jsem jí jasně najevo, ať nic nečeká. Za pár dní volala, že to byl žert, že mě prý chtěla jen zkoušet, a moc prosila, ať ti nic z toho, co říkala, nevyprávím.“
„A tys nic neřekl,“ skousla jsem rty.
„Byly jste kamarádky a ona se pak chovala bezvadně, nebylo proč,“ pokrčil rameny Mirek. „Už jsme se k tomu nikdy nevraceli, ale stejně jsem se nemohl zbavit pocitu, že má v sobě něco falešného. Občas jsem si všiml, jak se na tebe divně kouká, a vůbec se mi to nelíbilo.“
Nevěděla jsem najednou, co mám říct. Lucie mi o vztahu s Mirkem vždycky tvrdila, že nešlo o nic vážného. Nechala ho sama, když poznala novou lásku. Byla to však pravda? Nebo byla pravda to, že Mirka pořád ještě milovala…? Večer manžel přinesl skleničky a otevřel víno. Vypadalo to na noc plnou důvěrného svěřování.
„Jani, víš, proč jsi před rokem nedostala práci v té marketingové firmě?“ posadil mě na pohovku a tvářil se vážně. „Podařilo se mi kontaktovat šéfa, u kterého jsi dělala pohovor. Přiznal se, že mu zavolala nějaká ženská a tvrdila mu, že trpíš akutní schizofrenií a mohla bys být nebezpečná okolí.“
„Cože?!“ málem mi překvapením vypadly oči z důlků.
Skutečně, před rokem jsem chtěla změnit zaměstnání. Pohovory dopadly dobře, vypadalo to nadějně… a najendou mi s lítostí oznámili, že místo mě vybrali nějakého jiného uchazeče.
„Nenapadá tě, kdo by to mohl udělat?“ podíval se na mě manžel vyčkávavě. „O té pracovní nabídce jsme věděli jen my tři – ty, já a… Lucie.“
„To není možné!“ zareagovala jsem, ale vzápětí jsem stiskla rty, až mi zbělely. Něco mě totiž napadlo. Přede dvěma lety mi vedoucí sliboval postup, už to bylo skoro jisté, když zčistajasna změnil názor.
„Něco takového jsem od tebe nečekal,“ řekl mi tehdy chladně.
Nic jsem nechápala a na mou otázku, co jsem provedla, mi neodpověděl. Měli jsme spolu vždycky dobré vztahy, ale od té doby se na mě díval jako na nepřítele číslo jedna. Po nějaké době jsem zjistila proč. Po podniku se totiž začaly šířit klepy, že jsem měla se šéfem románek, a proto jsem měla získat vyšší funkci…
Jenom Lucka věděla o všem toliko, aby mi mohla účinně uškodit. Ta ošklivá myšlenka mnou projela jako blesk. No ano, jen ona věděla o tom chystaném povýšení, taky o všech pohovorech, které jsem pak absolvovala. A konečně to ona mě pozvala do té zatracené kavárny!
Možná bych se nikdy nedozvěděla, jak to všechno bylo doopravdy, kdyby nebylo Mirkovy zkoušky, kterou se rozhodl udělat. O pár dní později mi pak pustil zajímavou nahrávku.
„Opravdu od ní odcházíš?“ Luciin hlas zněl nejistě, jako by sondoval terén.
„Ovšem, nikdy jsem ji doopravdy nemiloval. Zmýlil jsem se,“ říkal Mirek.
„Věděla jsem to!“ triumfovala Lucie. Její radost nešlo přeslechnout. „Ty musíš být můj! Měl jsi zůstat se mnou. Celý život ji nenávidím, protože mi tě sebrala!“
Dál pak vylévala všechnu svou žlučovitost, přiznala snad všechny podrazy, kterými mě za těch dvacet let počastovala. Slzy zklamání mi tekly po tváři. Tak tohle byla moje nejlepší přítelkyně, které jsem důvěřovala jako nikomu na světě?
Málem jsem za svoje přátelství těžce zaplatila, naše manželství však tuhle krizi ustálo a dalo by se říct, že náš vztah ještě zesílil. A Lucie? Když zjistila, že ji Mirek oklamal a že se žádný rozvod konat nebude, zhroutila se. Skončila až na psychiatrii. Jednou jsem za ní ještě šla, ale odmítla se mnou mluvit. Tak jsem nad ní také zavřela vodu.
Jana, 40 let
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
