Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
2 děti v rozmezí 4 let
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.10.24 06:14
V prvé řadě musíš popřemýšlet, jak se zapojuje muz. Pokud málo, tak budeš taková ta jak sedí doma na zadku, rozdíl 4 roky je hodně, tam už ta kompatibilita ve sportu, kulturních akcí moc není, budete si s mužem děti dělit. Finančně jsou dvě děti dvakrát náročnější než jedno dítě, resp. pokud nechceš mít děti jen v institucích a chceš jim dopřát nějaké volnočasové aktivity.
Sama jsem měla děti rychle po sobě, mít doma 4 lete dítě, které již zvládne obstojně hory, divadla, cestování, tak by se mne ke kojenci vracet nechtělo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.24 06:27
My máme 2 děti od sebe přesně o 4 roky a týden. Za mě je to ideální, ale manžel pomáhá, většinou vozí na kroužky syna, já dceru. Nejhorší bylo období 2 institucí škola a školka, to vozeni a vyzvedavani trvalo věčnost. Teď už syn vlezl do školy a je to jednodušší. Obě děti ale mají kroužky mimo školu, tudíž téměř každý den vozíme, nebo minimálně vyzvedáváme. Finanční stránku má každý jinou, my zvládáme včetně zahraničních dovolených, ty už ale rostou k větším částkam, než když lítalo dítě do 2 let. Čas na sebe mám, ale je to tím, že manžel se zapojuje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.24 06:44
@Anonymní píše: Více
Stačí si tu pročíst diskuze a budeš v obraze 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.24 06:53
Já mám kluky 3,5 toku od sebe a oba ve věku 40+. Proto ber v uvážení i věk, být mi 20 je ta energie jinde.
Prvního syna jsem si moc neužila, pracovala jsem od jeho 5 týdnů z kanceláře cca 8-10hodin denně. Ale měla jsem závazek, musela jsem dokončit projekt. Na druhou stranu, bylo to v zahraničí, měla jsem za minimální cenu bydlení a finanční podporu pro komerční hlídání. Díky tomu jsem si našetřila za 3 roky hodně pěnez. A rozhodla jsem se, že zkusím ještě jedno, a to si pak “užiju” doma. Ve 3,5 letech mladšího se narodil druhý a doma přišlo peklo. Najednou jsem nemohla utéct do práce. A zároveň jsem se nemohla ani prospat díky staršímu. V tý době tady jel Covid a školky byly spíš zavřený než otevřený.
Brutálně mě bolela záda z ohýbání. Tehdy ještě otec dětí pracující remote, ale prscovní morálka 00 nic, tak se staral jen v noci, ale i tak mě to budilo a narušivalo mi to spánek. Dál zastával vaření a úklid, který stál ale za prd, takže jsme pořídili do domácnosti pomoc.
Já se i diky covidu naučila být venku za každého počasí, klidně celý den. To byl můj základ na přežití a únik. Doma jsem se cítila jako vězeň. Bylo mi trapně, že nejsem v práci.
Tyhle pocity mít nemusíš.
Zhruba od 2 let mladšího to začlo být lepší, chodili jsme hodně do bazénů, do herniček, po výletech. Venku byly děti zvladatelné, doma ne. Doma jsem teda zavedla pravidlo, že chci mít klid, takže jsem se před nima i zamkla a nechsla to na exovi. Taky, abych přežila jsem tak 2-3× do roka odjela sama na lyže, na wellness, do nějakého Evropského města a byla jen se sebou. Na dovolené jsme jezdili, brali jsme si 2 pokoje. Tam je cens už vyšší, sle dítě pod 2 roky letí zdarma a někde je i úplně free. Tak toho využij. Finančně to ze zsčátku bylo skoro zadarmo, UM, pleny, skleničky a celý dny venku, to stačilo. Od těch 3 let mladšího už pociťuju, že platím víc na vstupném pro dvě děti, na jídle na výletě, mekáč po výletě. Jsou tu větší výdaje za sportovní vybavení, kroužky, obutí, kadeřnictví.
Zas na druhou stranu, díky rozvodu mám levnější dovolené. A trochu komplikované je i to, že mladší je ve školce a starší ve škole. Musím mít chůvu, abych mohla pracovat.
A taky u nás první dítě vztah podle mě spojilo, druhé ho úplně rozbilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.24 07:22
Mám děti od sebe 4 r. a necelé 3 měs.,a je to asi tak akorát. Stihla jsem mezi nima chvíli pracovat a něco našetřit - v plánu byl rozdíl cca 3 roky a navázat MD na RD, nevyšlo to, ale zase jsme si před náročnějším 2. užili ještě trochu s mužem času ve 2, hlídání bylo celkem brzy, ve 2,5 byl u babičky na vikend, předtím od cca 2 na 1 noc několikrát a když se narodilo 2.,byl už zvyklý ve školce, ani nějak nemarodil… ze začátku ho vodil tatínek, malá je podzimní, tak aby nechytala hned rýmy a spol., nechodil ani na kroužky, až pak od 2. pol., kdy jsem začala chodit i s ní na cvičení pro mimina. Bylo fajn, že dopo jsem měla doma jenom 1 a někdy i o víkendu, když byl malej u babiček nebo ho vzal chlap na výlet (jezdili jsme i společně, ale ne tolik jako s malým, s kterým jsme si užili i dovolené jen ve 3, se 2 už to bylo náročnější, malá řvala v autě do roka fest). Jako ještě to není až takový rozdíl, aby si spolu nehráli, když chtějí tak se zabaví, hrajou hry na PC nebo karty, deskovky, brácha ji leccos naučil, i plavat! ale čím jsou starší, mají už rozdílnější zájmy… I na kroužky teda chodí každý na jiné, což byl trochu blázinec, když ještě nemohl starší chodit sám (velké město a hlavně už různá věková kategorie, tj i kdyby chodili na stejný, tak každý v jiný den i čas, že jsem je neměla šanci udat oba na 1. Já jsem se ségrou o 5 let a nějak úzký vztah nemáme, spíš skoro žádný, ona o to nějak extra nestojí, děti nemá…vidíme se občas max.na návštěvě u rodičů, jinak ne. Tak snad to budou ti dva mít jinak… co se týká financí, tak něco malá měla po něm, třeba u dupaček bylo jedno jestli má modré s autíčky (a růžovou čepičku k tomu třeba), zelené po bráchovi nebo takové ty věci jako oteplovaky, sem tam nějakou mikinu a tak, třeba teď šla do školy (ve skoro 7) a družinu už platím jen jí, kluk je na 2. st., se školkou byla trochu nevýhoda, že tam se mi nesešli a malou do stejné pak nevzali (kluk už šel do 2. třídy, takže neměla tu výhodu „bodů za sourozence“, ale nakonec ji vzali tam, kam chodil do školy - 1 budova). Oba dva si na hlídání začaly brát babičky až tak od cca 4 let mladší (spíš tchýně), když jsem si našla po covidovém šílenství pořádnou práci, na pár dní o prázdninách, když nebyla školka. Do té doby (a naši tak do jejích 5 let) jen každého zvlášť.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.24 08:13
Prostě udat na hlídání 2 děti už je složitější;), často měla 1 babička 1 a 2. to 2., nebo 1 spalo u babičky a 2. u kamaráda (dobrovolně, že si ho vyžádali). Naši i na nějaké výlety o prázdninách začali mladší brát až tak od 6 let, to byl kluk na dovolené s 2. babičkou, jinak jen jeho a vždycky předpokládali, že malá bude ve školce nebo u 2. babi a děsně se pokaždé divili, že je školka zavřená (prý málo dětí, v lepším případě jela náhradní na 2. konci města než pracuju, manžel naštěstí měl a občas ještě má možnost home office, tak hodně fungoval v tomhle směru a vodil i ráno, já začínám dřív abych mohla vyzvednout odpoledne) a museli jsme jí třeba na jarní či podzimní prázdniny platit příměstské tábory. Až letos měli na jarní prázdniny celý týden oba (paradoxně když jsme změnili školku, která i o těch menších prázdninách fungovala) a 2 týdny o velkých (mamka je ve školství, já sice taky, ale dovolenou si můžu vzít až v srpnu). A samozřejmě i na naše dovolené už musíme mít větší pokoj nebo apartmán. To tu někdo už psal, že se to prodraží. Ale chlap s nima klidně jede i na čundr do lesa, zvládl s nima už sám i 2 nebo 3 dovolené, když jsem byla v nové práci přes léto nebo nedostala na stejný termín dovolenou, i u moře, letos byl s oběma na táboře (od 1 státní organizace, takže za pakatel oproti jiným) jako pomocná síla. Kluk jezdí sám ještě od skauta na 14denni, to taky není až tak drahé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.24 09:11
Mám děti dva roky od sebe a co si vybavuju, tak první rok byl extrémně náročný. Mladší šla v 2,5 letech do školky. Myslela jsem si, jaké to bude super, ale realita byla taková, že jsem od září do jara neschovala odsávačku snoplů 
Taky byla dost náročná časová koordinace, protože starší už spala jen po obědě, mladší spal dopoledne a k večeru, takže trefit okno, kdy bylo možné dělat nějakou aktivitu, byl minimálně první rok dost oříšek. Hlídání jsme neměli žádné, manžel do cca 16:00 v práci. Práce kolem dětí byla víceméně na mě, domácnost taky, manžel tedy nakupoval a sem tam uvařil + dělal takové ty chlapské práce. Přiznám se bez mučení, že jsem pár večerů probrečela ve sprše 
. Trochu se to začalo lepšit po dvou letech, kdy začal být mladší trochu parťák. Teď jsou už úplně v pohodě (7 a 9 let). Zase to začíná být mnohem náročnější po té finanční stránce (2× kroužky, 2× tábory…) Ale i přes to všechno bych neměnila 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.10.24 09:21
@Anonymní píše: Více
Není, naopak jsou úplně stejní parťáci a ta velká už je rozumná, může toho sestřičku hodně naučit a dá jí to, že si společný čas moc užívá 
děláme to tak, aby se starší necítila ošizená, takže se jí hodně věnujeme, na výlety jezdíme dále, chodíme sportovat, ma kroužky, na dovolené jezdíme, skoro pětiletá byla letos 2× letecky u moře…já chtěla alespoň 2,5 roku rozdíl…s prvni dcerou jsem na mateřské furt někam jezdila plavání, mateřské centra, herničky, sokol, apod..a teď mohu tu starší dát do školky, kde to zbožňuje, to stejné dám té menší a odpo jezdíme se starší na tréninky…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.10.24 09:24
@Jahudka82 moje mamka si je klidně vezmou obě, moji prarodiče si máš na prázdniny také brali všechny čtyři, nás dva a sestřenku s bratránkem…naši to povýšili a v 65 a v 68 letech nám dceru vzali 2× letecky moři, 2× jsme s ní letěli my a jednou autem k moři…a měli ji jako parťáka ve skoro 4letech a ve 4,5letech, že najednou i ožili, že by letěli i do exotiky ještě 
- Citovat
- Upravit
1.10.24 09:31
To je těžce individuální. Znám ženy, co mají jen jedno dítě a jsou takové ty klasické maminy, co jsou doma a točí se jen kolem domácnosti. A znám i takové, co mají tři a víc dětí a dělají kariéru, jsou v časopisech, zakládají organizace. To je i o tom zorganizovat si čas.
A nenech si namluvit, že 4 letý rozdíl je moc. Mezi mnou a bráchou byl rozdíl 13 let. To už byl opravdu velký rozdíl, ale 4 roky je nic. Moje kolegyně má mladší sestru o 7 let a je to její nejlepší kámoška. Mezi manželem a jeho bráchou je rozdíl 2 roky a popřejou si jednou ročně k Vánocům přes mail. Mezi ním a jeho sestrou 5 let a vztahy mají luxusní, takový hezký vztah mezi sourozenci aby jeden pohledal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.24 09:45
@Anonymní píše: Více
Tak i kdybys měla dešti deset, všechny časem vyletí z hnízda. Jinak jako někdy je to s nimi masakr, ale zase na druhou stranu je to krásné, když vidíš, jak si spolu všichni hraji, blbnou… když v září platis kroužky, tak je to naopak horší pohled 😅 jako se třemi dětmi to lítá, kor když každý chce něco. Nejstarší se teď zhlednul v tom sportu, což je ale drahé jak čert, ty tréninky a taky materiál a vybavení, co se musí občas průběžně dokupovat, no ale samozřejmě radi mu doprejeme a o to víc, když s nim dosud moc nákladů nebylo, jelikož měl kroužky bud ve škole nebo v DDM. Druhy krouzek má zdarma. Prostřední má levnější tréninky a moderovanou hernicku, nejmladší má jen tu moderovanou hernicku. Dva kroužky na dite vidím jako optimum, batoleti stačí ten jeden, ale i tak, když si to vezmes, zaplatis se třemi odrostejsimi dětmi každý půlrok za šest kroužků…🤯 🤪 se dvěma tedy dva. No ale zase když vidíš, jak je to baví a rozvíjejí se, tak je to pocit k nezaplacení pak třeba já s nimi i rada dělám nějaké aktivity doma, jenže různé takové ty pekne pracovní sesity pro batolata a předškoláky stojí taky nějaké peníze, pastelky, omalovánky, k tomu různé třeba knížky nebo kartičky s náměty na aktivity a ono se to taky nascita.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.24 10:42
@Anonymní píše: Více
Tak to jsou dobrý. U nás byla malá na všechno furt moc malá, živá, divoká, oblíbený důvod byl také „ona je na tobě závislá“, není zvyklá být bez tebe dýl, co když bude brečet" - dopr. nebyla by, kdyby nebyla 24/7 jen se mnou! Kdyby si ji třeba od roka, dvou jako staršího brali na odpoledne, na nějaký kojení by si ani nevzpomněla, lezla po mně jen proto, že měla neustále přístup, kromě tedy venku, to jsem odmítla kojit chodící žvatlajici batole na veřejnosti, o to víc to vyžadovala v noci. Manžel „se musel vyspat“…syn se mi odstavil v roce a půl tak nějak sám, od roka si cucnul jen v noci na uklidnění (taky několikrát, ale až třeba po půlnoci, k ránu) večer a ráno si dal 250ku sunaru a pohoda. U něj jsem spíš měla rozhozené spaní já, po porodu zřejmě slušnou poporodní depku - jen jsem si to tehdy nechtěla připustit, bála jsem se, že když mi dají prášky, budu muset přestat kojit… takže jsem si do jeho 2 let neuměla vůbec představit jet to celé nanovo. Pak jsem teda řešila nějaké zdrav. problémy, když přešly tak snažení o 2., což nešlo tak snadno jako u 1. (kojící HA nikdy víc, vše mi akorát rozhodila), potrat, nástup do práce, další zdravotní záležitosti spojené s tím potratem (psychika taky nic moc i z toho stresu v práci) a kdy se můžeme zase začít snažit… no povedlo se hned jak jsme dostali od doktorů zelenou (a já hormonální podporu), rok od návratu z mateřské jsem šla na další, stihli jsme ještě i svatbu, tu si třeba s prckem do 3 let neumím moc představit, max jako rychlovku na úřadě a oběd, ze kterého taky nic moc nemáš…se 4letým už to šlo… U moře byl 2× s tchány a bratrancem (ti si je brali vždy když to šlo oba, že se spolu zabaví, a co má švagrová ještě pak 2 mladší, tak ty zas s naší malou, která jim s nadšením dělá chůvu, ta tam spala poprvé v cca 2 letech) a 2× s tátou, z toho jednou sami když jsem už byla těhotná ve 3. trim. a necítila se na tak dlouhou cestu, pak i s malou. Manžel totiž tvrdí, že kdybysme jeli všichni, tak na to prostě nemáme. Ve skutečnosti mu spíš vyhovuje s nima jet sám, i na různé ty výlety proto, že si to může dělat po svém a zorganizovat si je jak uzná za vhodné, já kolem nich prý moc skáču a víc poslouchají když jsou s ním, se mnou si vymýšlí 
Takže my si je taky často dělíme nebo je s nimi 1 a 2. má čas pro sebe. Dědové jsou sice v důchodu, taky v rámci možností pomáhají třeba s vyzvednutím ze školy, školky když je muž pryč nebo mi je třeba přivezou od nich na kroužek, ale už taky to zdraví u obou není 100% a babičky ještě pracujou. Takže je to dané i tím, že si na oba zároveň dlouho ani jedni rodiče netroufali. Ale třeba od těch 5 let malé už jsme byli párkrát i na prodloužený víkend někde sami, to byl ráj Jinak samozřejmě hlídání řešíme spíš kvůli práci, co si budem. Někdo nemá ani to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.24 11:33
Ahoj, mám holky od sebe 4,5let. První dcera příchod druhé zvládla skvěle, protože už byla "velká " a těšila se. Finančně je to fajn, mladší dědí oblečení po starší. Samozřejmě dokupujeme i nové ale ne tolik. Čas na sebe mám. Ničeho se neboj, větší věkový rozdíl je fajn
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.10.24 13:06
@Jahudka82 my jsme bydleli u našich, než jsme postavili dům, tak na sebe byli zvyklí, s druhým už jsme šli do nového…kojila jsem ji přes 2roky, tak na noc beze mě byla, až když jsem v druhém těhotenství byla často v nemocnici, měla 3,5roku…malá zvládne pár hodin, jinak se kojí…na dovolené jezdíme společně jako celá rodina, i moře se dá sehnat i levně, třeba last za 30 az 45tis pro rodinu se vším…
- Citovat
- Upravit
1.10.24 13:10
Mám od sebe děti bez pár týdnů tři roky. Bez hlídací babičky bychom do toho asi nešli. Jenže ups, babička jaksi zjistila, že nezvládne hlídat obě zároveň, ale vždy jen jedno. Takže těch chvil, kdy jsme sami s manželem, je opravdu minimum. Náročné to je hodně. Zároveň je to ale vlastně lepší, než jen s jedním. S jedním je to takové víc depresivní, teď jsme už docela banda. A zpětně si říkám, že bych chtěla i menší věkový rozdíl. Začátky by byly hooodně náročné, ale později myslím, že je fajn, když k sobě děti mají věkově blízko. Fyzicky je to náročné skrz nespaní, ale to je dočasná věc, jinak to „běhání“ kolem dětí je spíš otravné, než doopravdy fyzicky náročné. Psychicky je to pro mě mnohem náročnější než fyzicky. Právě skrz to, že nemám čas na sebe. Ale mladší jsou dva roky a je to pořád lepší a lepší. Teď mám na sebe mnohem víc času než třeba před rokem. Pořád bych chtěla víc, ale mám se dobře. Cestujeme hodně, ale nebojíme se cestovat nízkonákladově = míň pohodlně. Není to pro každého. Ale za mě je super nebýt s dětmi pořád v jednom prostředí, z toho nám všem hrabe. Potomek zvládl příchod druhého dítěte moc dobře, on teda nikdy nebyl mamánek, upnul se víc na babičku a tatínka, takže to spíš mě mrzelo, že už na něj nemám tolik času. Cvičit jsem normálně chodila, to nebyl problém, vždyť děti mají i tatínka. Pečovat o sebe stíhám taky v pohodě, ale je pravda, že ne tak úplně ten první rok. Ale čím jsou větší, tím je to lepší. Celkově mi dvě děti přijdou úplně akorát. Začátky jsou těžší, ale to jsou i s jedním. Nejhorší bylo období, když starší nastoupil do školky a začal domů tahat nemoci. Byli jsme nemocní skoro rok v kuse. Ale to taky přešlo. Pak když mladší blbě spala. Ale od roka a půl spí hezky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Záznam v dokumentaci z miniinterrupce
- 22.10.26
- Anonymní
Prodloužená menstruace
- 21.10.26
- PZV921
Salám herkules
- 17.10.26
- Anonymní
Tělísko Mirena a krvácení
- 15.10.26
- Anonymní
