Prvú dcéru som počala aj donosila úplne v poriadku, ale potom ma čakalo 11 mizerných rokov pokusov a neúspechov - najprv som nemohla otehotnieť, potom sa to podarilo, ale 4× som potratila, v 8., 12., 24. a opäť 8. týždni. Zakaždým šlo o odumretie plodu. Bola som na dne. Napokon sme sa úplne prestali usilovať, že veď aspoň jedno dieťa máme, no a po dvoch mesiacoch, keď som nedostala menštruáciu, si ma môj lekár rovno po vyšetrení s podozrením na tehotenstvo nechal v nemocnici (veci mi doniesol manžel), 3 mesiace som si tam poležala a lekári sledovali ozvy a celkové prospievanie dieťaťa, zvyšok až do pôrodu som ležala doma a teraz už má syn 23 rokov. Ten tretí potrat bol najhorší, lebo dieťa sa už hýbalo a keď zomrelo, musela som ho riadne „porodiť“, po nociach som nemohla spávať, len som plakala, ale z vlastnej skúsenosti radím, snažte sa zahnať smútok čo najskôr, ak to pôjde. Ja som sa s pribúdajúcimi potratmi aj rokmi čoraz viac nervovala a zrejme aj to prispelo k tomu, že som nemohla otehotnieť. Až keď sme s manželom nad „plánovaným rodičovstvom“ po 11 rokoch mávli rukou a milovali sa konečne pre radosť, nie preto, aby som si v menštruačnom kalendári mohla urobiť povinný krížik, vtedy zo mňa opadol stres a podarilo sa to. Ale pamätám sa na tú bolesť, tak vám všetkým, vrátane mojej dcéry, držím palce. Dnes mi s plačom oznámila, že jej lekár povedal, že sa jej bábätko, o ktorom sme my ešte ani nevedeli, asi prestalo vyvíjať a že asi ide o zamĺknutý potrat…

Taky jsme přišli s přítelem o chlapečka ve 20. tt. Jeden den bylo vše v pořádku a druhý den byl konec. O Sebastiána jsme přišli kvůli odtoku plodové vody, nedalo se pak už nic dělat, jen čekat a malý to nezvládl. Předtím byla všechny vyšetření v pořádku. Nevíme, proč se nám to stalo a nikdo nám není schopný to vysvětlit, prý se to tak někdy stane. Chlapečka jsem porodila po vyvolávaném porodu a pak následovala revize v narkóze. Nejhorší zážitek v životě. Miminko jsme čekali po umělém oplodnění. S přítelem to nevzdáváme a budeme se o další miminko zase snažit, ale na Sebíka nikdy nezapomeneme.

Zdravím těhulky,
jsem práve v 12. tt. Nevolnosti jsem neměla od samého začátku a nechutenství se mi vyhýbá obloukem. Jen zácpa, ta mne trápila od úplného začátku, a velká únava. Ale snídám bílý řecký jogurt, sklenku naředěného džusu a pak se to povede. Kila už jsou vidět , a to nemám pocit, že se nějak přejídám. 12.8. mne čeká první 3D ultrazvuk, jsem na to moc zvědavá, ještě s tím zkušenosti nemám. Těším se v dalších týdnech.

Mé těhotenství trvalo 8 týdnů od početí, dle lékaře a poslední menstruace 11+4. Hned o začátku těhotenství mě paní doktorka bedlivě sledovala, každý týden krev a každý týden ultrazvukové vyšetření. Jsme starší a začala jsem se stresovat s každým příchodem do poradny. Už v čekárně se mi zvyšoval tlak. ak jsem se dostala ještě do většího stresu, který byl spojený s mojí prací, audity a kontroly z úřadů, do toho mi vykradli obchod. Takže myslím, že stres hodně zapříčinil časný potrat. Protože jsem těhotenství neplánovala, nebyla jsem ani na něj připravená. To, že jsem těhotná, jsem sice ráda přijala, ale myslím, že je v dnešní době velmi důležitá příprava na těhotenství. Užívat vitamíny a kyselinu listovou by mělo být samozřejmostí. Informace o těhotenství jsem začala sbírat, až když jsem byla těhotná. Uvědomuji si, že je to pozdě. Jestli se mi ještě poštěstí a otěhotním, nepůjdu hned do poradny, stresovalo mě to. Půjdu až za 2 měsíce. Příznaky už poznám a jsou rozeznatelné od běžného života bez gravidity. Pokud těhotenství zase samo se ukončí, je to také poznatelné. Prsa přestanou bolet, podbřišek se uklidní a nic nepíchá. Kontrola testíku je i po nevypuzeném potratu pozitivní. I po něm jednotky klesají pomalu několik dní i týdnů.

Ahoj holky, je to dva dny, co jsem si šla na gynekologii pro těhu průkazku a odcházela bez ní a s pláčem. Byla jsem asi v 9. tt a pan doktor mi mezi řečí, úplně klidně řekl, že se plod nevyvíjí a že se jedná o odumřelé těhotenství. Pořád si říkám, že je dobře, se to stalo na začátku, když to ještě ani nevypadalo jako človíček, ale stejně to bolí. Zítra jdu na odběry a musím se objednat na revizi. Když jsem jela ubrečená z kontroly domů, hrála v rádiu zrovna písnička Čo bolí, to prebolí… Doufám, že mají pravdu. 

Doma máme skoro dvouletého zdravého chlapečka a já se tak těšila, že mu přibude parťák. Doufám, že se nám to, až budeme moct, podaří co nejdřív a bude to mít šťastnější konec.
Všem vám moc a moc držím palečky, ať všechno dobře dopadne dobře! Sama vím, jaké to je prodělat bezproblémové těhotenství i porod, o to víc mě to teď nejspíš překvapilo.
Mějte se, holky, a držte se!

Milé budoucí maminky,

můžu vám z vlastní zkušenosti doporučit, i když je to těžké, co nejvíce se uklidnit, být pokorná a nechat to na přírodě… Po půl roce trápení se, proč to nejde hned, když: jsme zdraví, mladí, mám krásně pravidelný cyklus, milujeme se v době ovulace…, jsem záměrné snažení a lá pravidelné ovulační testy prostě vypustila.

I když si spousta z vás teď řekne, že 6 měsíců je nic, byl pro mě každý měsíc ve znamení slz a hádavosti s partnerem. Pak jsem se vyčerpala a pokusila se změnit přístup. V první řadě jsem si vyřešila rodinné potíže s rodiči, ve druhé se více otevřela svému okolí a ve třetí se uklidnila a šla cestou zdravé pohody - přestala kouřit, začala víc spát, méně pracovat a dělat věci, co mě baví. S partnerem jsme začali výletovat a užívat si jeden druhého.

Jediné, co jsem si koupila na podporu fyzična, byl čaj podle L. Mojžíšové a kapky Femigard. Na podporu psychična jsem zkusila na doporučení kamarádky - knížku Proč k nám miminko nechce od Wahlgrenis.

Sama nevím, jestli je to náhoda nebo ne, ale hned první měsíc se mi podařilo zapomenout na počítání dnů a týdnů a přišlo velké šťastné překvapení.

Přeju hodně trpělivosti

Zdravím,

pokud některá hledá pozitivní příběhy po potratu, jako já minulý rok, tak já jednu mám a dlužím se s ní s vámi podělit, abych třeba někomu dodala sílu.

Naše cesta byla dlouhá 7 let - menstruaci jsem nikdy bez podpůrných léku neměla. Když jsem poprvé po stimulaci léky otěhotněla, mé těhotenství bylo mimoděložní a přišla jsem o jeden vejcovod. Pak opět dlouho nic, až jsme se rozhodli jít na umělé oplodnění.

Otěhotněla jsem na první pokus a bohužel ve 20. týdnu potratila - nikdo nevěděl, proč. Byla to strašná rána a už jsem se necítila na to, abych to vše podstoupila znova.

Uběhly 3 roky - zažádali jsme si o adopci, podstoupili roční zvláštní léčbu a pak jsem se rozhodla, že dám šanci 3 mrazáčkům. Bohužel nepřežili rozmraz. Měsíc na to jsem spontánně otěhotněla. Den po té, co jsem se to dozvěděla, mi volali z adopce, že pro nás mají dítko.

Musela jsem z pravdou ven, a tak jsme žádné nedostali, což jsem hodně oplakala - bála jsem se aby se historie neopakovala. Podařilo se. Sice jsem byla celé těhotenství na pokraji zhroucení, jak jsem se strašně bála, a skoro celé jsem ho dobrovolně proležela, ale dopadlo to pohádkově.

Ráno po Vánocích se stal ten nejkrásnější zázrak - narodil se mi syn Jiřík.

Přeji všem, které postihlo podobné neštěstí a přišli o miminko, aby váš příběh skončil obdobně pohádkově.

Dnes jsem byla na kontrole v 9. tt a paní doktorka s vážnou tváří řekla, že má pro mě špatnou zprávu, že plod se přestal vyvíjet a odumřel. Byla velice milá a snažila se mi to vysvětlit, že se to stává a že je to normální a není se čeho bát, že to příště vyjde.

Prakticky jsme se s manželem ani moc nesnažili, bylo to na první pokus, akorát jsem týden potom dostala silné bolesti břicha a v boku a dostala jsem Gyrablock na zánět močových cest. TěhoTest mi vyšel negativně, tak jsem nepočítala s těhotenstvím, byla jsem i na rentgenu, měli podezření na ledvinové kameny nebo horší věci… Po dobrání antibiotik jsem zjistila, že mi nepřišla menstruace, bolí mě podbřišek a prsa a - jsem těhotná.

Ještě to vypadalo hezky, na utz 5. tt v pohodě, doktorka říkala, že jak to přežilo ty antibiotika, tak že už to zvládne všechno… Řekli jsme to rodičům a doufali. Ale moje pocity, že ty antibiotika nebyla asi úplně to pravé na začátek, se vyplnily dneska. Žádné srdíčko, žádný černobílý obrázek. Prázdno. Pobrečela jsem si…

Beru to prakticky, je lepší, když to skončí takhle, než kdyby se narodilo nemocné mimi. Ale je to takový divný pocit. Ještě mám jít do nemocnice na revizi, uvažuji, jestli doktory nepoprosit, jestli to nejde nechat odejít přirozeně. Uvidíme.

Jde poznat, že dítě slyší zvuky. Pokud moc kope a je to už nepříjemné, tak pustím rytmickou hudbu - dětské písničky, nebo vážnou a miminko se většinou uklidní.

Právě prodělávám 5. den se zánětem. Začalo to v pátek = zvýšená horečka, zimnice, bolesti zad, strašná bolest pravého prsu (z boku, směrem k paží). Na zmírnění bolesti zejména před kojením beru Paralen 500, velmi mi ulevil. Přikládám studené tvarohové obklady. Odsávačka je nesnesitelná. Brečím a svíjím se bolesti, a tak čekám na mého malého zachránce, který mi prso vysaje mnohem šetrněji.

V úterý jdu k doktorce, zánět se nelepší, ale na štěstí ani nehorší. Ihned dostávám antibiotika Augmentin, při kterých můžu kojit… dokonce musím. Doktorka přidává info o tom, jak se léčit, tzn. před kojením horká sprcha a masáž, po kojení studené obklady. Už mám v sobě 4. tabletu, ale bez Paralenu bych nedala ani ránu. Ta bolest je bodavá, rezavá, ostrá.

Dnes je 6.den od prvních příznaků, zkusila jsem navíc boční polohu při kojení, tak uvidíme. Nejhorší bolest ever. Srovnatelný byl snad jen pásový opar, prodělaný před 9 lety, taktéž v oblasti hrudníku. 

Velmi doporučuji doplnit masáž hráze cvičením s Aniballem. Masáž hráze a Aniball vám umožní tkáně rozcvičit tak, že je nástřih u normálně probíhajícího porodu spíše riskantní a zcela zbytečný.

Pokud se bojíte nástřihu můžete mu předejít pokud: budete masírovat hráz, cvičit s Aniballem a do svého porodního přání uvedete 1. nepřeji si nástřih a 2. volbu polohu ve 2. době porodní.Jde o to, že standardní poloha na zádech je pohodlná pouze pro lékaře. Ani monitor miminka nemusí ženy trávit v nejnepříjemnější poloze na zádech …

V řadě porodnic se nástřih provádí prvorodičkám zcela standardně, moje dvě kamarádky musely bránit nástřihu mezi jednotlivými kontrakcemi, ale uchránily se. Jiné to štěstí neměly. K nástřihu by se mělo přistupovat pouze ve výjimečných případech, ale poloha na zádech je tak nepřirozená, že se nedivím, že si lékaři musejí pomáhat tímto nehumánním zásahem.

Přišli jsme o miminko ve 22. týdnu těhotenství. Byl to jako blesk z čistého nebe, kdy nám na druhém screeningu gynekolog řekl, že nás posílá na echo kvůli srdíčka plodu. Lékař při vyšetření srdíčka nám řekl, že vada na srdíčku je a posílá nás do krajské fakultní nemocnice. U ultrazvuku ve fakultní nemocnici byli přítomni tři lékaři a dlouho si prohlíželi srdíčko. Pak nám jeden z lékařů namaloval vady srdíčka a řekl nám, že se jedná o komplexní vývojovou vadu srdce. Dítě by muselo podstoupit tři operace srdce, špatný vývoj dítěte, nemožnost chodit do normální školky, život po nemocnicích atd. Když jsme si to s partnerem vyslechli, tak naše rozhodnutí bylo ukončit těhotenství.

Hned druhý den po té „šílené“ zprávě jsem nastoupila do nemocnice k potratu. Partner byl celou dobu se mnou, dokonce i na porodním sálu. Přišli jsme o chlapečka, kterého jsme si hodně přáli, ale nemohli jsme přivést na svět tak nemocné dítě, které by možná ani nepřežilo. Máme doma již 8letou dceru, která se na brášku těšila a dokonce mu už v keramice udělala misečku, do které napsala „pro brášku“. Je to strašně smutné a vzhledem k mému věku nevím, zda další těhotenství ještě budu moci prožít. Ukončili jsme život nemocného človíčka, protože jsme ho nechtěli trápit. Na posledním ultrazvuku otevřel pusinku a snad se s námi chtěl rozloučit.

Všem ženám, které prožily či mají prožít potrat v tak pozdním stádiu těhotenství, tak jim přeji hodně sil k překonání téhle bolesti.

Ahoj, tak Clostilbegyt beru už poněkolikáté 3 měsíce po jednom. To jsem ani nedostala menstruaci, což i prodlužuje a zhoršuje trápení, protože jsem si pokaždé myslela, že už konečně a místo toho byl Agolutin. Na ultrazvuku folikuly maličké. Po dvou už 5× menzes je, ale a pořád nic. Má diagnoza - neplodnost spojená s anovulací.

Nejdříve jsem dlouhodobě brala Duphaston, menzes byl pravidelný, ale… Už o tom s nikým ani nechci mluvit. Vždyžky se rozbrečím a nejde to zastavit. Je mi jen 26 let, tak se necítím na umělé oplodnění. O miminko se snažím od svých 22 let.

Přibraných mám asi 6 kilo. Těhotenství už jde na mě konečně vidět a malá v bříšku řádí o sto šest, že mě skáče i břicho přes tričko.
Doporučuji chodit na těhotenské plavání nebo cvičení. Moc mě to pomohlo na bolavé záda a kyčle.
Na záchod chodím cca 3× za noc a kolem 4-5 hodiny. Už většinou špatně usínám, ale tak vynahrazuji si to dopoledním spánkem. Jinak už mám asi vše připravené z výbavičky a jen se těším na její příchod. 

Rodila jsem akutním císařem kvůli malé. Bylo to někdy mezi 1-2 hodinou odpoledne, úterý. No, rodila jsem pouze s epidurálem, ale malou jsem stejně viděla až za 2 hodiny po porodu, protože jsem trošku hůř zareagovala na epidurál a musela mi anestezioložka pomáhat s dýcháním.
Přinesli mi ji jen na kojení a pak zase odnesli. Večer přišly sestřičky a že se jde do sprchy. Honila se mi hlavou otázka: „Zbláznily se?“ No dovedly mě do sprchy, pomohly mi se osprchovat a obléknout a zpátky do postele. Injekce na bolest, v noci chodily kontrolovat, zda jsem v pořádku. Ráno v 5 zase do sprchy - tak jo, už šlo to jednodušeji se zvednout a pak znovu injekce na bolest.
Ve 14 hodin odpoledne znova sprcha a vynadání cévky. No, to už jsem sprchu zvládala sama. Injekce na bolest byla jen ráno. Ve středu večer přišla sestřička, že jestli mě nebolí břicho, že jsem poslední injekci na bolest měla v 5 ráno. A já, že ne, ale na noc si injekci radši nechám píchnout.
Ve čtvrtek ráno mi malou donesli, ať se o ni starám. Měla jsem postýlku hned u postele, takže jsem ji když začala plakat mohla hned pohladit a pomalu vstát. To vstávání bylo fakt nepříjemné, ale líp se mi vstávalo v nemocnici z vysoké postele než doma z nízké. Na WC už jsem musela po svých. No to bylo asi to nejhorší. Záchody nízké a nikde žádné madlo, kterého bych se mohla přidržet. Ale jinak pohodička, ve čtvrtek už se i lékaři podivovali, že nechci injekce na bolest (a to já bolest hodně špatně snáším), a tak jsem jim vysvětlila, že sice mě břicho bolí, ale víc mě trápí zaražené větry,… a vzhledem k tomu, že vím, že léky na bolest utlumí právě prdění, tak jsem odmítala léky na bolest.

Jsem po SC 3,5 měsíce, nic mě nebolí, jen mám trošku divně necitlivé břicho nad jizvou, ale prý je to normální. Kdybych mohla, rodila bych přirozeně, ale bohužel to jinak nešlo.

Taky mám tuto smutnou zkušenost za sebou. Ve dvanáctém týdnu mělo mimi velkou NT 13 mm, za dva týdny to už bylo 19 mm. Diagnoza zněla Dandy Walker malformace, děťátko by se možná nedožilo porodu, proto jsme se rozhodli pro potrat.

Je to těžké, i když to šlo dobře. Měla jsem mírné bolesti jako při porodu, ale pocit, že děťátko nežije, je hrozný. Moc jsme se těšili, máme sice dvě děti, ale dalšího benjamínka jsme si přáli a teď tohle… Je to velmi čerstvé a moc smutné, nepřeju to nikomu.

Když jsem poprvé otěhotněla, věděla jsem to téměř od prvního dne. 26.12. jsme si s manželem řekli, že to zkusíme a hned to vyšlo.
30.12. jsem se cítila jinak, nebylo mi moc dobře a asi 2 dny jsem zvracela
2.1. jsem si udělala těhotenský test a byl pozitivní. Pozdější vyšetření ukázalo, že jsem skutečně otěhotněla přibližně 26.12. Jsem si jistá, že to bylo ten den, protože předtím jsme spolu asi 14 dni neměli pohlavní styk.

No taky bych na neplodné dny po menstruaci nevsázela. Když jsme se o prcka snažili poprvé, nebylo moc času vzhledem k pracovní době mé i partnera. Dodnes si pamatuji, že jsme se o prcka snažili jen první dva dny po mé menstruaci a pak už zase nebyl čas… a ejhle, podařilo se na poprvé a ještě v tenhle „neplodný“ čas. 

Zvýšená teplota ukazuje boj těla s nemocí a není tudíž škodlivá. Škodlivé pro budující se imunitu dítěte je teplotu srážet.

No a já pořád kojím 3-4× denně. Od porodu uběhlo téměř 11 měsíců a menstruace pořád nikde. Už bych ji brala.