Obsah článku
Skrýt ZobrazitNaučit dítě na nočník bez stresu a nehod je tajným přáním většiny rodičů. Realita však bývá jiná a rodiče na sebe i na dítě tak vyvíjí zbytečný tlak, který ničemu nepomůže. Kdy začít s učením na nočník a jak dítě v odplenkování podpořit?
Nejprve je třeba si říct, že neexistuje přesný návod, jak dítě na nočník naučit a v jakém věku. Názory i zkušenosti se různí, obecně se za vhodný věk, kdy začít s učením na nočník, považuje 15.-18. měsíc. Není však výjimkou, že děti nočník přijmou až mezi 24. a 30. měsícem.
7 rad, jak naučit dítě na nočník
1. S dítětem mluvte o jeho těle, co v něm probíhá, proč se plínka a nočník používají.
2. Zvolte vhodná slova, kterými mu dáte pokyn, co má na nočníku udělat (čůrat, kakat apod.) Můžete používat i citoslovce jako „čššš nebo ee“.
3. Zařaďte nočník do denního režimu. Dítě na ně posazujte po probuzení, po jídle, po spaní.
4. Dítě na nočníku zabavte hračkou nebo knížkou. Výjimečně mu můžete pustit i pohádku, jen pozor, aby dítě nezačalo nočník zneužívat k tomu, aby se mohlo dívat na televizi, ačkoliv nemá tělesnou potřebu.
5. Dejte dítěti dostatek času, buďte trpěliví, pozitivní a nevyvíjejte na něj tlak.
6. Po vykonání potřeby dítě pochvalte. Odměny nejsou potřeba.
7. Od začátku jej učte správné hygieně. Ukažte dítěti, že by se mělo utírat, a chodí-li dítě na záchod s dětským prkénkem, naučte jej splachovat. Společně si běžte umýt ruce.
Jak dlouho trvá naučit dítě na nočník
Připravte se, že děťátko, které je zvyklé na plínku, nenaučíte na nočník ze dne na den. Učení na nočník je proces, který vezme několik měsíců.
Známky toho, že dítě začíná rozpoznávat své tělesné pochody, se mohou objevovat už po 12. měsíci života. Dítě může začít projevovat známky nepohodlí v pleně a rádo se nechá posadit na nočník. Ale může se stát, že později o něj přestane jevit zájem a opět se vrátí na čas k plenkám. Klíčová je také připravenost dítěte.
Je dítě na nočník připravené?
Existují určité znaky, které mohou znamenat, že dítě se blíží k tomu, aby začalo svou potřebu vykonávat na nočníku. Opět upozorňujeme, že ačkoliv je dítě vykazuje, může ještě nějakou dobu trvat, než nočník vezme částečně či zcela na milost.
Zkuste dítě na nočník posazovat, pokud již:
- používá grimasy, pohyby, gesta či slova, kterými vyjadřuje svoji tělesnou potřebu,
- lze předvídat jeho vylučování,
- projevuje nepohodlí ve špinavé plence, chce se nechat přebalit nebo posadit na nočník,
- na nočníku sedí rovně, dobře drží rovnováhu,
- vydrží být pár hodin suché během dne, má suchou plenku po probuzení,
- chce napodobovat dospělé, kteří chodí na toaletu.
Co dělat, když dítě nechce na nočník
Od svého okolí možná získáte spoustu dobře míněných rad, avšak nevyžádaných a nepoužitelných. Každé dítě je jiné a to, co fungovalo u jednoho, nemusí fungovat u jiného. Proto se obrňte trpělivostí a nechejte na svém vlastním dítěti, až bude na nočník připravené.
Můžete mu pomoci ještě například tím, že:
- Dítěti budete dávat oblečení, které jde snadno stáhnout a natáhnout.
- Čtete si společně dětské knížky o nočníku, ze kterých lépe pochopí, co se po něm chce.
- Nočník pro něj bude snadno dostupný na bezpečném místě. Když bude mít potřebu, může se na něj samo posadit.
- Pokud se ve vaší rodině odehrávají jakékoliv větší změny (stěhování, příchod nového potomka apod.), nechejte učení na nočník na dobu, kdy se situace uklidní.
- Respektujte, pokud dítě na nočník opravdu nechce a klade odpor. Stejně jej na něm neudržíte. Zkusíte to jindy. Někdy je lepší si dát od snažení pauzu, v tu chvíli to dítěti často samo „cvakne“ a překvapí vás, jak lehce nočník přijme.
- Dojde-li k nehodám mimo nočník (a pravděpodobně dojde), nijak na to nereagujte (vyvarujte se zahanbení v podobě: „Taková velká holka/kluk…“) a dítě za to netrestejte. Dítě jen převlečte a dále o tom nemluvte.
Názor redaktorky
V dnešní době pod vlivem „moderních výchovných směrů“ se poněkud zapomíná na to, že během mateřské dovolené má pečující osoba hlavní úkol – napojit se na dítě, o které pečuje, a připravit ho na adaptaci života ve společnosti.
Vývojová psychologie uvádí vždy jen orientační rozptyl, např. hygienické návyky děti obvykle zvládají mezi 2. a 3. rokem života. Právě mezi tyto návyky patří učení se na nočník, ale také mytí rukou po vykonání potřeby apod. Každé dítě samozřejmě dozrává ke zvládnutí určité dovednosti trochu jindy. Ale bez přípravy to zvládne jen málokteré.
Příprava by měla spočívat především v tom, že pečující osoba sleduje chování dítěte a vypozoruje nonverbální signály, kdy se dítěti začne chtít na záchod. Děťátko si například začne sahat do rozkroku, ztuhne nebo se „zasoustředí“ jakoby do sebe apod. V takové chvíli je vhodné posadit dítě na nočník, i kdyby nakonec potřebu nevykonalo.
Jak podpořit dítě
1. Zvědomte mu moment, kdy se mu začne chtít na záchod.
2. Vytvářejte postupně podmíněný reflex, tedy schema „chce se mi na záchod - máma mi pomůže na nočník - uleví se mi“,
3. Pomoci také může pravidelné vysazování na nočník v konkrétních situacích - ráno po probuzení, večer před spaním, během dne vždy, než se jde ven, před každým jídlem.
4. Pokud začneme po 2. narozeninách, máme dost času nacvičovat toto bez stresu a také bez tlaku na výkon. Výborné je k tomu využít teplé období roku, kdy případná nehoda není na úkor zdraví dítěte.
Co naopak nedělat
Dlouhé vysedávání na nočníku se zajištěnou zábavou není řešením – dítě začne pokládat nočník za židli, tudíž mu znemožníme pochopit jeho pravý účel.
Bohužel se často setkávám s přístupem mladých rodičů, kteří věnují pozornost jiným věcem a činnostem, než je subtilní vnímání projevů svého dítěte. Svůj přístup vysvětlují tím, že dítě začne zvládat hygienu samo, až k tomu dozraje.
Jenže ono většinou nezačne. A když najednou přijde nutnost, aby dítě hygienu zvládalo (nástup do školky), dochází právě k tlaku na něj a netrpělivost rodičů vyvolá přesně opačný efekt, neurotickou nebo vzdornou reakci dítěte. A pokud rodiči „rupnou nervy“, křik nebo výprask vše jen zhorší.
Navíc kolem 3. roku života už dítě dochází k jinému svému vývojovému úkolu, a tím je sebeuvědomování, tedy k prvnímu období vzdoru. Začne říkat „ne“ a hledat pomocí vzdoru své hranice ve světě ostatních lidí. Podle mého názoru a zkušeností je to mnohem obtížnější doba na započetí s učením se na nočník než předchozí období.
Zkušenosti čtenářek z eMimino.cz
Maleho posazuji od 9 mesice a byla ruzna obdobi. Nekdy mu to nevadilo, nekdy vubec nechtel, ale bere to jako neco, co zna. Z posazovanim pozdeji zkusenost nemam. Je mu 17 mesicu a na velkou si rekne, curani chytame nahodne. Za sebe mohu doporucit knizku Co ma mys v plince, cteme ji nekolikrat za den, velmi hloubave se zaobira obrazky a raduje se z mysky, ze tam NIC nemaod te doby nebyla nehoda (coz samozrejme muze i nemusi souviset).
Já jsem u obou začala hned jak začli sedět. I když ze začátku nic neudělali, tak si tam chvilku poseděli a bylo. Časem přišli na to co tam mají udělat. Mladší aktuálně 21 měs, víc jak půl roku bez plíny přes den i na denní spaní. Plínu má jen na noc a i s tou asi co nevidět skoncujeme.
Já začala dávat dceru na nočník hned jak trochu stabilně seděla, cca 10měsíců. Dávala jsem ji ráno a postupně s věkem častěji. Nikdy žádný velký problém nebyl. Teď 2,5 r už je bez plenky i na noc. Samozřejmě občas se nehoda stane. Ale moje kamarádka se tomu divila, že dávám už tak brzy.
Nenutila bych ji. Nas mladej zacal az ted 2r4m a uplne sam v klidu bez nehod. Vi, kde ma nocnik a uz rozumi, co se do nej dela. U prvni dcery jsme ji furt posazovali, ptali se, hrotili a ma problem do ted. Kazdy ma svuj cas.
U prvního jsem začala zbytečně brzo už v 10-ti měsících, bylo to utrpení pro oba, střídavé úspěchy ale plenu stejně měl. Ve 2 letech jsem mu dala látkovky s vidinou rychlého odplenkování, ha jak jsem byla naivní. Bylo mu to absolutně jedno že se počural, vysazovat se musel po 20-ti minutách jinak se počural. Neříkal si.Po 2,5 letech jsme pleny sebrali a neustále hlídali a vysazovali, postupně ty intervaly protahoval a začal říkat. časté nehody. Tenkrát jsem byla mladá, blbá a snadno ovlivnitelná- teď už vím že nebyl zralý a měla jsem počkat.
Bazar pro děti a mámy
Nekupujte nové, když z toho hned vyrostou! V Bazaru pořídíte kočárky, oblečení a výbavička z druhé ruky. A až jim věci zas nebudou, prodejte je dál. Víc peněz a víc místa ve skříních.
Nejnovější inzeráty
