Obsah článku
Skrýt ZobrazitAspergerův syndrom je neurovývojová porucha patřící do širšího autistického spektra. Ovlivňuje zejména schopnost jedince komunikovat, navazovat vztahy a chápat sociální situace. Přestože porucha není spojena s mentálním postižením, může výrazně ovlivnit každodenní fungování, a to jak u dětí, tak u dospělých.
Co je Aspergerův syndrom
Lidé s Aspergerovým syndromem často přemýšlejí jinak než většina společnosti, mají svůj specifický způsob zpracování informací a vnímání sociálních situací. Jejich chování může ve společnosti působit netypicky, ale není projevem nevychovanosti nebo nezájmu. Vychází z odlišného neurologického nastavení mozku.
V současné době není Aspergerův syndrom samostatně diagnostikován, ale spadá pod poruchy autistického spektra (ASD). Na rozdíl od některých jiných forem autismu však není spojován s opožděným vývojem řeči nebo intelektovým postižením.
Není jisté, co přesně Aspergerův syndrom způsobuje. Odborníci se přiklání ke kombinaci genetických a environmentálních faktorů.
Dětský autismus: Jak poznám, že mé dítě je autista
Jak poznat Aspergerův syndrom
Aspergerův syndrom může na první pohled působit nenápadně. Lidé s touto poruchou často působí inteligentně, mají rozšířenou slovní zásobu, vynikají v konkrétních oblastech a působí dojmem, že žijí ve svém vlastním světě. Právě tato „nenápadnost“ ale může způsobit, že Asperger zůstane dlouho nerozpoznán.
Charakteristické není jedno konkrétní chování, ale celkový soubor odlišností, který se projevuje zejména v oblasti sociální interakce, komunikace, zájmů a vnímání světa.
Mezi nejčastější znaky Aspergerova syndromu patří:
- Potíže v sociálních vztazích: Problémy s navazováním přátelství, nepochopení společenských pravidel nebo nevhodné reakce v komunikaci.
- Doslovné chápání jazyka: Obtížné rozpoznávání ironie, metafor, narážek nebo humoru.
- Specifický způsob komunikace: Může působit formálně, jednostranně nebo „dospěle“, někdy bez přirozené mimiky a gest. Problémy se zahajováním konverzace.
- Omezené zájmy: Velmi úzké a intenzivní zaměření na specifická témata (např. vlaky, mapy, zvířata), často s hlubokými znalostmi.
- Potřeba rutiny: Silná potřeba předvídatelnosti, odpor ke změnám, lpění na rituálech.
- Smyslová citlivost: Přecitlivělost na zvuky, světla, doteky, vůně nebo strukturu jídla.
Online test na Aspergerův syndrom může napovědět, zda je vhodné obrátit se na odborníka. Nenahrazuje však klinickou diagnostiku – tu provádí psycholog nebo psychiatr na základě komplexního vyšetření
Aspergerův syndrom u dětí
U dětí se Aspergerův syndrom obvykle projevuje už v předškolním nebo raném školním věku, ale rozpoznání nemusí být jednoduché, zvláště pokud dítě nevyžaduje výraznější podporu ve vzdělávání nebo v běžném fungování. U některých dětí je odlišnost nápadná už v mateřské škole, jinde se plně projeví až při nástupu do školy, kdy se zvýší nároky na socializaci a přizpůsobivost.
Kdy zpozornět?
- Dítě si nerado hraje s ostatními. Hraje si samo, nebo neví, jak se zapojit do kolektivu.
- Chybí mu sociální cítění. Dítě si neuvědomuje, že někoho přerušuje, mluví „mimo téma“ a nevnímá neverbální reakce druhých.
- Nechápe ironii, metafory, říká věci velmi přímo.
- Dítě má zvláštní a velmi úzké zájmy. Objevuje se intenzivní zájem o jedno konkrétní téma, dítě opakovaně mluví o tomtéž, bez ohledu na reakce okolí.
- Opakují se vzorce chování a rituály. Dítě trvá na stejném jídle, oblečení nebo cestě do školy.
- Je citlivé na různé podněty. Nesnese hlasité zvuky, štítí se určitých materiálů či textur, může mu vadit dotek.
- Má nevšední jazykový projev. Typická je bohatá slovní zásoba, ale monotónní intonace, „dospělý“ styl mluvy, časté mluvení o vlastních zájmech.
Přečtěte si diskuzi na téma Aspergerův syndrom a problémy ve škole.
Aspergerův syndrom v dospělosti
Není však výjimkou, že jedinec zjistí, že má Aspergerův syndrom až v dospělosti. Často poté, co se dlouhodobě potýká s nepochopením, sociálním vyčerpáním nebo úzkostmi, které neumí pojmenovat. U dospělých bývají projevy mírnější, ale přetrvávají v různých oblastech života.
Jaké má Aspergerův syndrom příznaky v dospělosti:
- Sociální potíže v zaměstnání nebo ve vztazích. Problém vést tzv. „small talk“, konflikty kvůli přímému stylu komunikace, nepochopení narážek či emocí druhých.
- Vysoká míra stresu z nečekaných situací, například změny v pracovním režimu, spontánní schůzky nebo změna plánu na poslední chvíli.
- Přetížení smyslů. Hluk v open space kanceláři, pachy v MHD, silné světlo nebo doteky mohou být pro člověka s Aspergerem vyčerpávající.
- Přetvářka a následné vyčerpání. Mnoho dospělých se naučí napodobovat chování ostatních, ale stojí je to obrovské úsilí.
- Nízké sebevědomí. Dlouhodobý pocit, že jsou „divní“, „jiní“ nebo že „neumí být normální“.
Diagnostika v dospělosti může být osvobozující, protože pomáhá pochopit, proč jsou lidé v některých oblastech odlišní a mohou si nastavit život podle vlastních potřeb.
Asperger na autistickém spektru
Až do roku 2013 byl Aspergerův syndrom považován za samostatnou diagnózu. To se změnilo s přijetím nového diagnostického manuálu, který začal používat jednotný termín porucha autistického spektra (PAS, angl. ASD – Autism Spectrum Disorder).
Rozhodnutí zahrnout Aspergerův syndrom pod jednotnou diagnózu vzniklo kvůli překrývání symptomů a nepřesnostem v dřívějším rozlišování. Lidé s diagnózou Aspergerova syndromu totiž často nevykazovali opoždění v řeči ani intelektu, ale jinak sdíleli řadu znaků s klasickým autismem, zejména v oblasti komunikace, sociální interakce a specifických zájmů.
Co to znamená v praxi?
- Lidé, kteří měli dříve diagnostikovaný Aspergerův syndrom, dnes spadají do spektra ASD, obvykle na jeho „vysoce funkční“ konec.
- Odborníci určují stupeň podpory, kterou člověk potřebuje (např. mírná, střední, vysoká), místo striktního označení typu autismu.
- Termín „Asperger“ se však v běžné mluvě dál používá, mnozí lidé se s ním ztotožňují a vnímají ho jako součást své identity.
Diagnosticky se ale používá označení autismus bez intelektového postižení nebo PAS bez opoždění vývoje řeči (v závislosti na systému, který odborník používá).
Aspergerův syndrom a láska
Jedním z častých mýtů o lidech s Aspergerovým syndromem je, že nejsou schopni milovat, navázat vztah nebo prožívat emoce. Skutečnost je ale jiná, lidé na autistickém spektru emoce rozhodně mají a prožívají je, jen je často vyjadřují odlišně, než je ve společnosti běžné.
Lidé s Aspergerovým syndromem si jako všichni ostatní mohou přát partnerský vztah, manželství i rodinu. Často ale čelí problémům s komunikací, porozumění potřebám druhého a vyjadřování vlastních emocí.
S čím mohou mít lidé s Aspergerem ve vztazích potíže:
- Nerozeznají, kdy má partner špatnou náladu, nebo nechápou „tiché signály“ v běžné komunikaci.
- Ve vztahu mohou působit chladně nebo necitlivě, i když to tak nemyslí.
- Někteří mají potíže s doteky, změnami rutiny nebo vnímáním hranic druhého.
- Mohou také reagovat přehnaně na drobné změny nebo nedorozumění.
- Po sociální interakci potřebují často čas o samotě k dobití energie.
Na druhou stranu přinášejí do vztahu i mnoho pozitivního, například upřímnost a věrnost, originální pohled na svět či hlubokou náklonnost.
Důležité je, aby měl partner (či partnerka) velkou dávku pochopení a trpělivosti, dokázal srozumitelně komunikovat a nebral vše osobně. Pro vztah s člověkem s Aspergerovým syndromem je klíčová otevřenost, vzájemné učení a bezpečné prostředí, kde se oba partneři mohou rozvíjet podle svých potřeb.
Přečtěte si diskuzi na téma Partner/manžel má Aspergerův syndrom.
Aspergerův syndrom u dívek a žen
Aspergerův syndrom bývá častěji diagnostikován u chlapců a mužů. Nicméně mnoho odborníků dnes upozorňuje na to, že dívky a ženy jsou poddiagnostikované, protože jejich projevy bývají méně nápadné a často lépe skryté.
Dívky se totiž často snaží do svého okolí zapadnout – napodobují chování vrstevnic, učí se sociální pravidla zpaměti a dlouhodobě potlačují vlastní potřeby, aby působily „normálně“. Tato přetvářka však zpravidla stojí veliké množství energie a výsledkem mohou být úzkosti, deprese, vyhoření nebo psychosomatické obtíže.
Mezi typické rysy Aspergerova syndromu u dívek a žen patří:
- Neviditelné potíže ve škole: Učitelé je vnímají jako tiché, pečlivé, nenápadné a často si nevšimnou, že dítě vnitřně bojuje.
- Zaměření na sociálně přijatelná témata: Místo vlaků nebo robotů může mít dívka hluboký zájem o zvířata, kreslení, knihy nebo konkrétní popovou hvězdu.
- Vnitřní stres a přetížení: Náročnost sociální interakce se projevuje večer, doma nebo o víkendech (např. výbuchy, stažení, odmítání aktivit).
- Častá přidružená diagnóza: Zejména úzkosti, deprese, poruchy příjmu potravy nebo ADHD.
Mnoho žen je diagnostikováno až v dospělosti, často poté, co jejich děti obdrží diagnózu autistického spektra a ony samy v sobě začnou poznávat podobné rysy. Pro řadu z nich je pojmenování Aspergerova syndromu úlevou i vysvětlením, proč se celý život cítily jiné.
Léčba Aspergerova syndromu
Aspergerův syndrom není nemoc, kterou by bylo možné vyléčit, jelikož se jedná o neurovývojovou odlišnost, se kterou se člověk narodí. Cílem léčby tedy není potlačit individualitu nebo změnit osobnost, ale pomoci člověku lépe zvládat každodenní situace a rozvíjet své silné stránky.
Léčba je vždy individuální a závisí na věku, míře potíží i konkrétních potřebách daného člověka. U dětí i dospělých jde především o podpůrná opatření a cílenou terapii. Mezi nejčastější formu podpory patří psychoterapie, zejména kognitivně-behaviorální terapie, která pomáhá s regulací emocí, zvládáním stresu, úzkostí a zlepšením sociálních dovedností.
Dále je také důležitá podpora ve škole nebo v práci, formou asistence, individuálních plánů, či úpravou prostředí. Klíčový je také důraz na jasnou strukturu a předvídatelnost.
Asperger se neléčí medikací, ale někdy se podávají léky na přidružené potíže, jako jsou úzkosti, deprese, ADHD nebo poruchy spánku.
Zkušenosti čtenářek eMimino.cz
Diskuze: Aspergerův syndrom
ahojda, po střední jsem dělala osobní asistentku tříletému chlapečkovi s autismem. Zhruba v pěti nebo šesti letech změnili diagnózu na Aspergerův syndrom. Chlapec od malička pkrásně kreslí a maluje, v pěti letech měl v jedné kavárně první výstavu 
Myslím, že se zatím nemusíš znepokojovat. Poradnu bych navštívila už teď, ikdyž je chlapec malý, čím dřív se něco potvrdí/ vyvrátí, tím pro malého lépe 
Diskuze: Potrvrzení diagnozy - Aspergerův syndrom
S věkem se to většinou zlepšuje, sám člověk se s tím naučí žít. Ano od určitého věku si to dítě začne uvědomovat, že je jiné. Pevná ruka ve výchově ti asi moc nepomůže. Co může aspíkovi pomoct, je pevný režim. Většinou mají rádi vše dopředu naplánované, vědět co kdy přijde vrací do života klid. Čím méně nečekaných situací tím lépe jim je. Pokud už se něco musí změnit je potřeba to dostatečně odůvodnit a vysvětlit. Jinak to chce najít systém v komunikaci. To bývá asi největší problém, pokud dojde k záchvatu, pak asi z dítěte moc nedostaneš. Je potřeba se pak ptát na lehké otázky na které jde odpovědět ano/ne.
Diskuze: Partner/manžel má Aspergerův syndrom
Můj ex třeba to že má asi AS ví, nebo minimálně tuší, protože např. velmi rozumí Sheldonovi, který je prý typickým představitelem. I mi to řekl, že hodně věcí vnímá podobně (třeba naučené reakce na některé sociální situace). Ale dělat se s tím nic nedá no. A já jsem velmi vnímavý, emoční člověk. K psychologovi šel kvůli jiným věcem, ale brzo chodit přestal. Takže podle mě by si ani pomoct nenechal.
K.
