Aspergerův syndrom

Anonymní
31.10.11 12:14

Aspergerův syndrom

Zjistila jsem, že můj manžel je pravděpodobně aspík. Vždycky byl zvláštní typ, ale až když jsem si přečetla o tomto syndromu, tak mi to docvaklo. On sám se v tom nevidí, ale podle mě tam dost příznaků má. Máme dvě děti. To starší mělo dva roky a pozoruju, že je dost nespolečenské, hlavně se bojí dětí a i další věci sedí. Nevím, jestli už v tak nízkém věku se dá asperger poznat nebo je to ještě brzo? Byla bych ráda, kdyby napsali ti, co mají s touto diagnozou nějaké zkušenosti, jaké máte příznaky, kdy jste třeba navštívili psychologa a podobně. Jsem z toho, co jsem zjistila dost v šoku a vím, že mi to bude hlodat v hlavě, dokud se to nepotvrdí nebo nevyvrátí.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4263
31.10.11 12:58

Ahoj, tato porucha patří do spektra autistických poruch. Nemyslím si, že by jí u manžela nikdo nevypozoroval, tím myslím ve škole. Třeba je jen uzavřenější, upjatější a méně komunikativní… co se týče dvouletého dítěte, to pozná jen psycholog, ale samozřejmě se na vyšetření poptat můžeš. Musíš to vzít ale přes dětskou doktorku. Ta dá doporučení. A dva roky je ještě hodně málo na přesnou diagnózu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
cher
31.10.11 13:01

Taky si myslím, že manžel určitě aspergův syndrom nemá. Já znala jednoho asperga-téměř nemluvil, jedl jen asi 3 jídla a byl v plným invalidním důchodě. Nemyslím si, že člověk s Aspergovým syndromem by dokázal bez problémů chodit do práce, namluvit si ženskou, pořídit si rodinu a běžně fungovat. :think: Pokud máš i tak pochyby, přemluvila bych manžela k návštěvě odborníka.

  • Citovat
  • Nahlásit
4254
31.10.11 13:08
sieta.m píše:
Taky si myslím, že manžel určitě aspergův syndrom nemá. Já znala jednoho asperga-téměř nemluvil, jedl jen asi 3 jídla a byl v plným invalidním důchodě. Nemyslím si, že člověk s Aspergovým syndromem by dokázal bez problémů chodit do práce, namluvit si ženskou, pořídit si rodinu a běžně fungovat. :think: Pokud máš i tak pochyby, přemluvila bych manžela k návštěvě odborníka.

No a já zrovna nedávno četla článek paní, která má doma manžela s Aspergerovým syndromem, může to být jen třeba lehká forma. Otázka ale je, co je povaha a co už by bylo na nějakou diagnozu. A kdyby s ním někam šla, tak co, k čemu by to bylo dobrý?
U 2letého dítěte je ještě brzy. Kamarádka měla podezření na AS u svého 4letého syna. Ve školce se bál dětí, jen je pozoroval, s nikým se nebavil, pořád chodili po městě a pozoroval větráky, domů mu museli pořídit několik větráků. A celkově na něho hodně věcí sedělo. Byla s ním u psychologa, který to vyvrátil. Už ho to i trochu pouští.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
cher
31.10.11 13:14
Oskárek píše:
sieta.m píše:
Taky si myslím, že manžel určitě aspergův syndrom nemá. Já znala jednoho asperga-téměř nemluvil, jedl jen asi 3 jídla a byl v plným invalidním důchodě. Nemyslím si, že člověk s Aspergovým syndromem by dokázal bez problémů chodit do práce, namluvit si ženskou, pořídit si rodinu a běžně fungovat. :think: Pokud máš i tak pochyby, přemluvila bych manžela k návštěvě odborníka.
No a já zrovna nedávno četla článek paní, která má doma manžela s Aspergerovým syndromem, může to být jen třeba lehká forma. Otázka ale je, co je povaha a co už by bylo na nějakou diagnozu. A kdyby s ním někam šla, tak co, k čemu by to bylo dobrý?
U 2letého dítěte je ještě brzy. Kamarádka měla podezření na AS u svého 4letého syna. Ve školce se bál dětí, jen je pozoroval, s nikým se nebavil, pořád chodili po městě a pozoroval větráky, domů mu museli pořídit několik větráků. A celkově na něho hodně věcí sedělo. Byla s ním u psychologa, který to vyvrátil. Už ho to i trochu pouští.

Kdyby paní a manželem někam šla, tak jen proto, aby věděla, jestli tam ta diagnóza je nebo není, jinak jiný důvod není. Ale zakladatelku to zajímá, mě by to teda taky zajímalo, mít takové podezření na člena rodiny.

  • Citovat
  • Nahlásit
482
31.10.11 13:16

ahojda, po střední jsem dělala osobní asistentku tříletému chlapečkovi s autismem. Zhruba v pěti nebo šesti letech změnili diagnózu na Aspergerův syndrom. Chlapec od malička pkrásně kreslí a maluje, v pěti letech měl v jedné kavárně první výstavu :wink:
Myslím, že se zatím nemusíš znepokojovat. Poradnu bych navštívila už teď, ikdyž je chlapec malý, čím dřív se něco potvrdí/ vyvrátí, tím pro malého lépe :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
482
31.10.11 13:21
sieta.m píše:
Taky si myslím, že manžel určitě aspergův syndrom nemá. Já znala jednoho asperga-téměř nemluvil, jedl jen asi 3 jídla a byl v plným invalidním důchodě. Nemyslím si, že člověk s Aspergovým syndromem by dokázal bez problémů chodit do práce, namluvit si ženskou, pořídit si rodinu a běžně fungovat. :think: Pokud máš i tak pochyby, přemluvila bych manžela k návštěvě odborníka.

a co Bill Gates? :think: Zaleží na stupni této poruchy
http://www.dobromysl.cz/…s/detail.php?…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15319
31.10.11 13:22

Podle jednoho aspíka bych nesoudila. :wink: Zrovna aspíci většinou mluví.
Pokud ti na tom hodně záleží, vyšetřit se určitě dá, každopádně hledej dobře, ne každý psycholog je schopný poznat PAS, navíc v tak nízkém věku. Já bych pro klid duše nebo pro případnou potřebu chovat se k němu jinak než k běžnému dítěti taky hledala odpovědi na všechny ty otázky, které najednou máš.
A k manželovi - ono to není tak dlouho, co se u nás PAS diagnostikuje, určitě to nemohlo zastihnout manžela, dřív se PAS házely pod jiné diagnózy a někteří lidi prostě nebyli diagnostikovaní, protože byli jen trochu jiní.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
cher
31.10.11 13:24
Nelisa píše:
Podle jednoho aspíka bych nesoudila. :wink: Zrovna aspíci většinou mluví.
Pokud ti na tom hodně záleží, vyšetřit se určitě dá, každopádně hledej dobře, ne každý psycholog je schopný poznat PAS, navíc v tak nízkém věku. Já bych pro klid duše nebo pro případnou potřebu chovat se k němu jinak než k běžnému dítěti taky hledala odpovědi na všechny ty otázky, které najednou máš.
A k manželovi - ono to není tak dlouho, co se u nás PAS diagnostikuje, určitě to nemohlo zastihnout manžela, dřív se PAS házely pod jiné diagnózy a někteří lidi prostě nebyli diagnostikovaní, protože byli jen trochu jiní.
Janulin píše:
sieta.m píše:
Taky si myslím, že manžel určitě aspergův syndrom nemá. Já znala jednoho asperga-téměř nemluvil, jedl jen asi 3 jídla a byl v plným invalidním důchodě. Nemyslím si, že člověk s Aspergovým syndromem by dokázal bez problémů chodit do práce, namluvit si ženskou, pořídit si rodinu a běžně fungovat. :think: Pokud máš i tak pochyby, přemluvila bych manžela k návštěvě odborníka.
a co Bill Gates? :think: Zaleží na stupni této poruchy
http://www.dobromysl.cz/…s/detail.php?…

Aha, tak to jsem nevěděla, no tak jo, ty slabší stupně se asi nedají na první pohled rozpoznat :think:

  • Citovat
  • Nahlásit
byron
31.10.11 13:25
sieta.m píše:
Taky si myslím, že manžel určitě aspergův syndrom nemá. Já znala jednoho asperga-téměř nemluvil, jedl jen asi 3 jídla a byl v plným invalidním důchodě. Nemyslím si, že člověk s Aspergovým syndromem by dokázal bez problémů chodit do práce, namluvit si ženskou, pořídit si rodinu a běžně fungovat. :think: Pokud máš i tak pochyby, přemluvila bych manžela k návštěvě odborníka.

Ale dokázal! A poznat se to nemusí.

Zakladatelko, klidně je to možné!

  • Citovat
  • Nahlásit
1002
31.10.11 13:39
:wink:
Anonymní píše:
Zjistila jsem, že můj manžel je pravděpodobně aspík. Vždycky byl zvláštní typ, ale až když jsem si přečetla o tomto syndromu, tak mi to docvaklo. On sám se v tom nevidí, ale podle mě tam dost příznaků má. Máme dvě děti. To starší mělo dva roky a pozoruju, že je dost nespolečenské, hlavně se bojí dětí a i další věci sedí. Nevím, jestli už v tak nízkém věku se dá asperger poznat nebo je to ještě brzo? Byla bych ráda, kdyby napsali ti, co mají s touto diagnozou nějaké zkušenosti, jaké máte příznaky, kdy jste třeba navštívili psychologa a podobně. Jsem z toho, co jsem zjistila dost v šoku a vím, že mi to bude hlodat v hlavě, dokud se to nepotvrdí nebo nevyvrátí.

Ahoj, zakladatelko, tady se hlásí mamina tříapůlleté „aspice“. Teda úplně stoprocentně tuto diagnózu potvrzenou zatím nemáme, ale počítáme s tím. Takže: Být tebou, řekla bych své podezření už teď pediatrovi. Ten ti dá doporučení na dětskou psychologii. Ovšem pozor, nechodit do místní pedagogicko psychologické poradny, tam poznají houbeles, lepší je se objednat do některého většího města, nejlépe samozřejmě do Prahy. Kontakty můžeš získat od společnosti APLA, která se zabývá pomocí rodičům dětí s PAS - stránky pražské pobočky: http://www.praha.apla.cz/ Sice se děti vyšetřují až od 3 let, protože dříve pořádně nespolupracují, ALE čekací doba u dětských psychologů je minimálně půl roku, proto bych to začala řešit už teď. Psycholog pozná, zda se jedná jen o zvláštnosti dítěte nebo zda je opravdu reálný předpoklad toho Aspergera a podle toho se postupuje dál. Každopádně pak zůstává děcko v péči psychologa a pokud se zdá, že je aspík, dá psycholog doporučení k dětskému psychiatrovi. Dál nevím, my se k psychiatrovi teprve chystáme. Add manžel - je klidně možné, že to má taky, u této poruchy hraje významnou roli genetika. A ano, aspíci se velmi často jeví jako zdraví, nemívají narušenou inteligenční ani mentální složku a mívají dost bohatou slovní zásobu. Klidně písni soukromou zprávu, ráda si budu psát s někým, kdo nejspíš prožívá něco podobného jako my

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.10.11 13:42

Já jsem právě četla, že spousta aspergerů to o sobě třeba ani neví nebo je diagnostikují až v dospělosti. Manžel je učitel, vystudoval normálně vysokou školu, chodí do práce, je nadprůměrně inteligentní. Možná je to lehčí forma. Je hodně praktický, ironii i nadsázku chápe a sám používá, s něžnostmi nebo se sexem problémy nemá, to třeba nesedí. Ale pak je tam hodně příznaků, které sedí. Třeba neadekvátně reaguje na vypjatější situace, nezvládá je. Nebo když se rozbrečím, je úplně mimo, jakoby nevěděl, co se děje, co má dělat. Taky se vyhýbá větší společnosti, neumí se bavit s více lidma, neumí se ani bavit takzvaně „o ničem“, prostě vést takovou normální společenskou konverzaci. Občas je netaktní, řekne, co si myslí, i když to někoho urazí. Pak to za něj musím žehlit. Když mu to pak vytknu, vůbec neví, že udělal něco špatně. No a pak takové drobnosti, jakože nesnáší společenské hry, společné zábavy atd.
Dřív jsem to brala, že je prostě taková povaha, ale když jsem na aspergera narazila a početla si o něm, úplně mě oblilo horko, kolik věcí na něj sedí. Ale zas vím, že někdy si člověk o něčem čte a hned vidí všechny příznaky u sebe :nevim:
Nevím, jestli se mi ho podaří přesvědčit o vyšetření. Kvůli němu samotnému by mě to ani netrápilo, zvykla jsem si na to a mám ho ráda. Ale strašně by mě mrzelo, kdyby se to projevilo i u dětí.

  • Citovat
  • Nahlásit
15319
31.10.11 13:50

Je fakt, že objednací lhůty půl až třičtvrtě roku jsou bohužel realita, tedy u těch psychologů, kteří umí PAS rozpoznat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3404
31.10.11 15:33

Ahoj,

nečetla jsem příspěvky, co psali ostatní, možná, že ti poradili lépe.....

Napíšu svou zkušenost - můj starší syn (teď má 11 a půl) má od loňského listopadu potvrzenou diagnozu Aspergrův syndrom (lehká symptomatika) ze SPC v Brně…chodí do normální základní školy, do 6. třídy, vědí o tom, tak můžou trochu přizpůsobit nebo předcházet situacím, ve kterých může mít syn problém (je to v komunikaci s vrstevníky a celkově ta sociální oblast).

Asi od těch 2 let jsem pozorovala, že je takový „zvláštní“, měl vyloženě svůj svět, měl rád svůj ucelený režim dne, ale cizích lidí se nebál a i hezky mluvil, všechno…jenom v té komunikaci a přizpůsobivosti byl problém. Takhle celkově to bylo strašně hodné a klidné dítě, pohybově byl vždycky trochu pozadu…začal ve 3 letech chodit do školky, tam mě upozornili a doporučili psychologickou poradnu - jenomže vystřídali jsme asi 4 psychology, nikdo se k němu nedokázal nějak konkrétně vyjádřit a nakonec se to vždycky nějak zahrálo do autu, když jsme byli na vyšetření…synek velice brzo uměl písmenka, číst…, má vynikající paměť (nyní mu nejlépe jde angličtina atd.)

Pak byl problém v 1. třídě - vinou taky učitelky, neměli jsme na ni štěstí, měla pouze svoje oblíbence a ostatní (problémovější) děti ji nezajímaly…až od 3. do 5. třídy měl celkem rozumnou třídní učitelku, která to s dětmi uměla daleko lépe a nikoho hned neposílala k psychologům…je to určitě taky věcí přístupu učitelů (v MŠ i v ZŠ).

Určitě je to dědičné - zejména můj bratr byl vyloženě takový jako můj syn a i já sama se v něm leckdy „poznám“.....

Ale jak se ptáš na tu diagnozu - tak u nás se vlastně definitivně potvrdila v synových 10 a půl letech čili vloni a má na to „papír“.

Ono se to časem ale upraví, „srovná“ se s ostatními, já tomu stoprocentně věřím, syn kolikrát prolítá celé odpoledne po venku s kamarády jakoby nic. Ovšem někdy zase je zavřený a chce se věnovat jaksi víc „sám sobě“ - čili je rád o samotě a ty druhé nepotřebuje. Vyloženě „družný“ typ z něho nikdy nebude, ale to nevadí. :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3404
31.10.11 15:35

Zakladatelko,

teď jsem si přečetla, jak píšeš o svém manželovi…člověče, to je to stejný jako bys psala o tom mém :wink: … já před ním ale nebrečím

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat