Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Aspergerův syndrom
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
31.10.11 18:02
No tak popis tvého manžela sedí tak min. na 20% všech chlapů:-) podle mě ho moc sleduješ..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.10.11 18:32
Děkuju za všechny reakce, klidně pište dál.
Příští týden jdu s mladším dítkem k doktorovi, tak se s ním o tom pobavím.
My máme největší problém se stejně starými dětmi, těch se bojí. Ale s těma, co už více zná je schopná nějak existovat, třeba podávat si hračky, kreslit si u jedné tabule. Ale musím jí stát za zadkem, nemůže třeba zůstat sama s nějakým dítětem v jedné místnosti. Ráda děti pozoruje a komentuje, co dělají a tak. Ale když na ni nějaké dítě šáhne, hned chce, abych ji vzala na ruce nebo chce jít pryč. Školka je pro mě scifi. Oční kontakt má přiměřený a ani žádných rituálů na kterých by trvala jsem si nevšimla. Někdy stropí šílenou scénu, když jdeme někam na návštěvu, že tam nechce. Naposledy řvala jak kdyby ji na nože brali, když jsme šli k manželovým rodičům, které moc často nevídá. Trvalo asi deset minut, než jsem ji přesvědčila jít dovnitř. Pak si ale vždycky zvykne, povídá si s něma i si pohraje. K mladšímu dítěti se chová pěkně, pohladí, chytne za ruku.
Oskárku, trochu jsi mi dala naději, že by mohla být přece jenom normální. Ale vzhledem k manželově „povaze“ to moc pravděpodobné není.
Gerberko, takže vy jste v tom všichni? Ty, brácha i manžel?? Já normálně taky nějak často nebrečím, párkrát k tomu došlo. Čekala jsem, že přijde, obejme mě, utěší. Ale on byl jak opařený, neschopný slova.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
31.10.11 18:40
miska7 píše:
No tak popis tvého manžela sedí tak min. na 20% všech chlapů:-) podle mě ho moc sleduješ..
I to je možné. A pořád doufám, že to tak je. Však jsem i psala, že kdybych si přečetla domácího lékaře, tak mám polovinu nemocí. 
Kdybych si o tom nic nenastudovala, byla bych v pohodě. Ale hledat informace mě donutilo chování dcery a její strach. A to, že je manžel podivín si všimla i moje rodina a nějak se s tím jeho chováním nemůžou poprat.
- Citovat
- Upravit
31.10.11 19:27
Zakladatelko 
,
já nevím a nemyslela jsem to tak, že „jsme v tom všichni“.
Dříve neexistovala diagnoza autismus nebo aspergrův syndrom, před takovými 30 lety takové diagnozy přece u nás vůbec neexistovaly, nikdo to nevěděl a nemluvil o tom (mně je teda 38, manželovi 55), bráchovi je 40…vždycky se to uzavřeno, že ten dotyčný je „samotář“, „trochu divný“, „uzavřený“ apodobně - tohle tak nějak platí na nás. Jinak my všichni jsme zaměstnaní, já dokonce na úřadě, kde se setkávám a jednám denně s x-lidima, ale v podstatě jsem veliký introvert a samotářka… 
Můj manžel nemá vyloženě takové „příznaky“ jako můj brácha nebo starší syn. Já mám možná taky pocit, že toho svého manžela možná víc „pozoruješ“, ale to, co jsi napsala, opravdu sedí na hrozně moc lidí (chlapů), ten můj by se taky nějak extra necítil, co má dělat, když by mě viděl bulet… 
Jak jsi popisovala svoji dcerku v tom předešlém příspěvku - tak můj starší syn třeba nikdy neztropil scénu, že nechce např. na návštěvu apod. - ani v obchodě ne, že by chtěl nějakou hračku, tohle jsem vůbec neznala.
Já mám ještě malého 4-letého synka a to je úplný opak toho staršího, takové opravdu typické „děcko“ se vším všudy - je otevřený, veselý, společenský, komunikativní (huba mu jede od rána do večera, pořád samé „mamííííí“ - tohle starší nikdy nedělal, že by mě vyvolával), mazlivý, rychlý (třeba na ulici utíká), velice šikovný (třeba na průlezkách).....no, kolikrát si vzdychnu, jak ten starší byl kliďas a pohodář. Každý je prostě je jiný…
Já myslím, že tvoje dcerka je na svůj věk úplně „normální“ či jak to vyjádřit, nechej to - zatím - být…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.11 19:29
Chtěla jsem říct, že bych zatím žádné speciální psychologické vyšetření pro tvou dcerku nevyhledávala a basta. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.11 19:32
Ahoj, mám synovce, nyní už 14-ti letého aspíka, dost jsme toho nastudovali 
.. Z toho, co píšeš, si myslím,že manžela (a teď už i dcerku) moc pozoruješ .. Manžel rozumí ironii, nadsázce - to člověk s aspergerovým syndromem nedokáže - oční kontakt je u nich taky problém - to, že neví, co má dělat, když pláčeš - to je u chlapů normální, protože neví, jak ti má pomoct.. Dcerka mi z tvého popisu taky přijde normální, kdyby sis manžela nediagnostikovala jako aspíka, tak tě to u dcerky ani nenapadne .. Navíc se to opravdu dá poznat až od 3 let
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.11 19:54
Já bych řekla, že se můžeš objednat s dcerkou na vyšetření a budeš mít vzhledem k objednací lhůtě minimálně půl roku na rozmyšlenou, vždycky to můžeš zrušit a nejít tam a bude hodně lidí, co budou za volný termín rádi. Za toho půl roku se to nějak vyvrbí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.11 20:15
Chování tvého dítěte mi přijde naprosto běžné..V čem je vlastně zvláštní? Že se straní děti? To je dost obvyklé..
U manžela nevím, znáš ho lépe, ale z popisu, opět nevidím nic špatně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.11 20:32
Lizbeth píše:
Chování tvého dítěte mi přijde naprosto běžné..V čem je vlastně zvláštní? Že se straní děti? To je dost obvyklé..U manžela nevím, znáš ho lépe, ale z popisu, opět nevidím nic špatně.
Taky bych to viděla jako Lisbeth. Náš kluk taky není extra do kolektivu Navíc nemluví, takže už jsem na něj napasovala dost diagnóz 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.10.11 20:33
No holky, díky za povzbuzení. Zas si říkám, že kdyby bylo všechno v pořádku, asi mě to nenutí pořád hledat nějaké informace. Z dcerky jsou nešťastní i manželovi rodiče, není to jenom, že já si něco namlouvám. A taky poslouchám, když přijdem někam mezi lidi - jé, čeho ona se bojí? Dětí?? Dost nás to trápí i omezuje. No a manžel, nepsala jsem všechno, jenom příklady, co mě zrovna napadlo. A když ty střípky poskládám dohromady, tak mi z toho vyšel asperger jak vyšitý.
Ale ráda se nechám přesvědčit, že se v tom jenom moc pitvám a jsem hypochondr 
Každopádně se o tom pro začátek pobavím s pediatrem, on dceru přece jenom trochu zná.
- Citovat
- Upravit
1.11.11 12:50
Polovina dětí se ostatních straní až bojí a polovina jsou prostě do světa..Ale to neznamená, že jsou ti bojácní divní, nemocní nebo že by to měli dospěláci řešit..
Nevím, možná jí něco je, ale na dvouleté děvče je příliš brzo dělat nějaké závěry, a už vůbec bych neposlouchala rýpance od rodiny..Nejsou to žádní specialisté a navíc ty znáš své dítě nejlépe..
Nějak mám z tebe až pocit, že bys ráda, kdyby se nějaká ta diagnoza vyloupla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
AnetkaaAdela
27.1.12 16:37
Každopádně bych to řešila..... Většinou se do diskuzí nepřidávám, ale zaráží mě, jak každý radí a vychází pouze ze své zkušenosti.
Není pravda, že by asperger neměl mít oční kontakt atd. Nemůžete předpokládat, že pokud si někde najdete o AS, tak že to prostě takhle musí být. Každý má jiné příznaky.....Neznamená, že pokud máte Aspíka a setkáte se s druhým Aspíkem, že se bude chovat stejně. Nesmysl…
At je to jak chce a to platí hlavně u Aspergera, záleží na vašem přístupu k němu a pokud se mu budete na plno věnovat, tak bude schopen žít plnohodnotný život.
- Citovat
- Upravit
lidie
6.2.12 02:28
Každopádně řešit-mám takovou dceru
Nevím jakou diagnozu mé dceři určí-je v péči psychologa a je jí už 16 let!!!Třeba se v našem příběhu najdete.Když se dcera narodila byla v pohodě.Asi kolem půl roku jsme u ní zaznamenali,že nesnáší mazlení,přebalování a oblékání.Velmi brzy mluvila.Asi v 15 měsících v plných rozvinutých větách.Chodit začala v 16 měsících.Velmi lpěla na svém domácím teritoriu.Když jsme šli s ní k prarodičům řev,jako by měla jít do pekla.Obcházela jsem s ní i desetkrát panelák,než jsem se tam s ní dostala.Když byla doma mohl přijít kdokoliv na návštěvu nebo ji pohlídat a byla v naprosté pohodě.Když jsem ji dala na pohlídání k babičce za hodinu jsem ji měla nazpět.Babička mi řekla,že se uklidnila až byla na cestě domů.V pozdějším věku zjistila,že když lidi kolem sebe nějak urazí,tak se návštěvy mimo domov nekonají.Dělala to s pedantickou,cílenou provokací.Docházka do mateřské školky-to vědělo celé sídliště jak řvala.Než jsme šli do školky,tak mne kousala,cestou kopala.Když zjistila,že ji to nepomůže přiváděla učitelky svým chováním až alergii na ni.Ostatních dětí se stranila,hrála si sama.Doma dokázala sestavovat puzzle pro mnohem starší děti,ale ve školce se nemohla soustředit.Ve škole již měla potíže s dyslexií a dysgrafií,později diagnostikována podprůměrnost v psychosociální oblasti.Neustálé konflikty se spolužáky a učiteli,sourozenci.Přidalo se toulání,lhaní a lenost cokoli kolem sebe dělat.V současné době se začala vymykat kontrole.Na učilišti samé jedničky,až nyní začala sportovat,prý aby vybila zlost.Chová se k nám drze,abnormální hysterické výstupy,neumí si udržet vztahy a tak se přidala promiskuita.Sociální cítění druhých lidí nebere vůbec v potaz.Má literární talent,krásně kreslí.Neobyčejně sobecká k rodině,absolutní absence citu k malý dětem.Já nic neřešila,jen ji chránila a dnes nevím co bude s ní dál.Držím palce 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.2.12 18:53
Phdr. Kateřina Thorová, psycholožka, APLA Praha, v Holešovičkách
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
