Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Annonym…já mám podezření na Aspergra u své dcerky…jsem objednaná přes měsíc na psych. vyšetření…než půjde do školy tak chci vědět jak na tom je ![]()
Nesnáší jakoukoliv změnu, nové boty, nové oblečení, Puntíkářka jako blázen. všechno musí mít tip ťop..Vyžaduje řád a žádné vybočení či zdržení. Hned je křik a pláč. Velice dobře mluví a používá slova, že i dospělí má co dělat aby rozuměl. Zajímá ji lidské tělo A VŠE O NĚM.
Mě bylo oblečení tak nějak jedno, ale staré věci jsem nemohla vyhodit a tahala svetr i z popelnice, že nepůjde pryč.
Ano, já ve druhé třídě byla schopná debatovat se známým rodičů - takto profesorem VŠ filozofického směru - o středověké společnosti, okolí nás nestíhalo.
Aspergerové se dobře a lehce učí, ale jen o tématech, která je zaujmou, o těch pak opravdu chtějí vědět cokoli. Pokud je něco nezaujme, nemá to šanci.
Anonymní s Aspergerem - hodně jsi mě potěšila
Moje dcera má PAS, s největší pravděpodobností Aspergera, a když čtu, že ty jako aspice máš pohodový život a že jsi zvládla školu atd. - rajská hudba pro mé uši ![]()
@tygrtygr - no, moc chytrý dotaz to teda nebyl. Ono by možná bylo lepší nejdřív se zeptat strejdy Googla, než napíšeš takovouhle s prominutím ptákovinu. A ještě s hrubkama.
@petull.a1 to bude dobré
jeden čas jsem pracovala třeba brigádně jako prodavačka, ze začátku jsem byla dřevo na zabití, ale pak jsem okoukala jak se k lidem staví moje šéfová a chovala se k nim taky tak - mile, ale jak poznamenala šéfová, ke všem stejně. Kupodivu je to odzbrojovalo a neměla jsem s nimi nikdy problémy, po prázdninách skoro truchlili, když jsem odešla zpátky do školy a tam chodila jen na jedno odpoledne v týdnu.
Tygr - je pravda, že hodně Aspergerů je nediagnostikovaných, o hodně lidech se to ani neví, protože diagnozu nemají.
Anonymní - myslím, že podle symptomů by dcerka AS mít mohla
Anonymní - já mám taky AS, diagnostikovali mě ve 14 v Motole, Phdr. Thorová. Kdy vás diagnostikovali? Jakou máte školu? Já mám gymnázium a vysokou sociálně-správní, obor Veřejná ekonomika a správa. Máte děti? Já zatím žiju u rodičů. Kromě AS mám ještě dětskou mozkovou obrnu a slabozrakost. Řidičák mít nemůžu kvůoi očím a špatné prostorové orientaci. Taky nerozlišuju osoby podle obličejů. Rozhodí mě nenadálé změny.
@Jana Martinková diagnozu vyslovila psychiatrička v lázních, kde jsem se léčila po úrazu, a pak potvrdil i psychiatr v místě bydliště ( šla jsem k němu na doporučení lázeňské kvůli potvrzení diagnozy ). Čekám první dítě, od rodičů už jsem hezkých pár let a vdaná taky nějakou chvíli.
Mám střední školu, VŠ jsem kvůli tomu úrazu přerušila - studovala jsem dálkově, a už jsem se nevrátila.
Aha, a ted chodíte do práce, když čekáte dítě? Ve kterých lázních jste byla? Já jezdím do Klimkovic. U člověka s AS je určité riziko, že dítě taky zdědí As - ale nemusí to samozřejmě platit vždy.
A nedělají Vám problém praktické věci, jako třeba úklid a péče o domácnost, vaření? Některým lidem s AS to dělá problémy.
Ne, nemám nijak těžkou formu, takže domácnost není problémem. Dělíme se o práci napůl s manželem, ale spíš proto že já mám neoblíbené činnosti a on také ( moje práce je třeba žehlení, to on nesnáší ).
Byla jsem v Teplicích.
Do práce chodím, je to kancelářská práce, nijak stresující, takže v pohodě.
V Teplicích v čechách? tam jsem byla akorát dvakrát s mamkou, když jsem byla malá. Byla tam dobrá rehabilitace. Bylo tam dost mladých lidí, nebo spíše starší pacienti? Máte jako člověk s AS nějaké oblíbené téma? Mým oblíbeným tématem jsou například právě lázně. Já bych taky mohla pracovat někde v administrativě, ale já to mám stížené, protože jsem závislá na doprovodu druhé osoby, když jdu někam mimo byt.
Kdy se má miminko narodit?
Ano, v Teplicích v Čechách. Moc mladých tam nebylo, ale jsou to borci a fakt umí rehabilitovat.
Nemám oblíbené téma, či spíš je jich trošku moc, dokážu se bavit téměř o čemkoli.
Má se narodit zhruba za pět měsíců.
Aha, a nenudila jste se tam po procedurách? A měla jste dobrou spolubydlící? Já jsem většinou měla štěstí na spolubydlící.
Já tam byla jednou, a svojí zábavu si najdu všude, měla jsem s sebou spoustu knih, vyšívání a taky bylo hezky, bylo to na jaře, tak jsem chodila po procházkách. Měla jsem jednolůžkový pokoj.
Ale vždycky jsem rozumněla víc zvířatům než lidem, jsou pro mě „čitelnější“, a ve větší společnosti si pořád připadám jako exot. Nedejbože když se potkám s někým ze základky, kdy to bylo nejhorší, tam na mě ještě pořád koukají jako na malou pitomou holku, která sice byla mozkově mezi špičkou třídy, ale nedokázala si rozvrhnout na těláku, jak se bude převlíkat.